PROBLÉMOVÉ OBLASTI SOUČASNÉHO SVĚTA. Konflikty v Asii

Transkript

1 PROBLÉMOVÉ OBLASTI SOUČASNÉHO SVĚTA Konflikty v Asii

2 Konflikty v Asii Asie vykazuje směs konfliktů kulturní, náboženské, teritoriální a ideologické povahy největší množství nepokojů nacházíme ve státech, které do konce 40. let 20. století spadaly pod britskou správu používali nepřímou správu po získání nezávislosti došlo k umělému vytvoření hranic, které nerespektovaly aktuální rozmístění etnik, některé skupiny byly pak rozděleny do dvou a více států a tvoří v nich rebelující menšiny volající po autonomii či nezávislosti nejdéle trvajícími konflikty tohoto typu jsou spor o Kašmír a etnický separatismus Karenů v Barmě (od konce 40. let 20. století) konfliktnost podtrhuje ideologická diferenciace území (vznikla tam všechna základní světová náboženství) Do jisté míry jde o optický klam (jde o nejlidnatější kontinent)

3 Islámský fundamentalismus

4 O islámu nejmladší světové náboženství monoteistický religiózní systém ISLÁM = mír, odevzdání se (do vůle boží) 1,2 miliardy věřících (19,6 % obyvatel světa) druhé nejvýznamnější náboženství podle počtu věřících (a pravděpodobně největší podle počtu praktikujících věřících

5 Velké komunity

6 3 základní větve islámu: sunnité šíité (od hlavního proudu se oddělili už za 4. chalífy Alího), později se z nich vyčlenily další větve: Imámité (hlavní proud) izmailité alavité drúzové, atd. cháridžité existují i sekty další sekty (súfismus, ahmadíja, hnutí černých panterů, )

7 Dnešní zastoupení: 89 % sunnité 10,6 % šíité (Írán, Bahrajn, hodně v Iráku, Libanonu, Pákistánu, Indii) 0,4 % cháridžité

8 6 článků víry: 1. Víra v jediného Boha 2. Víra v anděly 3. Víra ve všechna písma svatá 4. Víra v posly Boží 5. Víra v soudný den 6. Víra v osud, dobrý či špatný

9 Kult: Důležitá je víra, věrnost Bohu a plnění 5 pilířů islámu : vyznání víry (šaháda) modlitba (salát) almužna (zakat) post (saum) velká pouť (hadždž)

10 Islámský způsob života v individuální i všeobecné rovině existuje řada dalších úkonů, které vytváří islámský způsob života, např.: džihád =usilování o to, co se líbí Bohu řada hygienických požadavků stravovací předpisy vztahy mezi mužem a ženou různé obřady spjaté s jednotlivými etapami životního cyklu

11 Mučednictví Kdo umře v boji jako svědek víry má zajištěno místo v nebi stopy krve na jeho těle a oděvu budou v den posledního soudu stvrzovat jeho zásluhy (proto se pohřbívají neomytí a v původním oblečení) K mučedníkům jsou řazeni i lidé, kteří zemřou při přírodních pohromách, při nezaviněné nehodě, mladí, zemřelí v cizině nebo při vědeckém bádání, obecně i každý padlý za národní nezávislost

12 Džihád Velký džihád: péče o individuální duchovní zdokonalování Malý džihád: některými chápáno jako boj snepřáteli islámu (hl. jinověrci) smrt v tomto boji se považuje za přímou vstupenku do ráje. zároveň ale Korán říká: Nebudiž žádného nucení k náboženství! Islám zakazuje každé násilné jednání. Zbraň smí být použita jen v sebeobraně.

13 Idžtihád (samostatný úsudek) Právo k samostatnému posouzení právních, teologických či politických záležitostí, pokud Korán a tradice neposkytují zřetelné řešení V roce 1019 nařídil chalífa uzavřít bránu idžtihádu pravděpodobně hlavní příčina úpadku v dalších letech Od 11. století se uplatňoval taklíd (nápodoba) důsledky i v občanském životě

14 Ekologie Na územích obývaných muslimy většinou úbytek vegetace, eroze materiální svět chápou jako pomíjivý a druhořadý (islám vznikl v pouštích oblastech) k životnímu prostředí většinou naprosto lhostejní, značná neinformovanost

15 Islám geopolitická vize Svět se dělí na: Dár al-islám (Dům islámu), kde vládnou muslimové, obyvateli mohou bát i jinověrci, ne ale polyteisté Dár al-harb (Dům války), kde vládnou nevěřící Klasický islám naprosto nepočítal se situací, že by mohlo dojít ke ztrátám ve prospěch Dár al-harb proto např. nebylo duchovenstvo schopno se vypořádat s kolonialismem (důsledek: islámský reformismus)

16 Islám a naše pojetí lidských práv Islámská doktrína porušuje v některých bodech lidská práva v evropském chápaní, problémy jsou v oblasti: rovnoprávnost žen náboženská svoboda tělesné tresty

17 Islám a demokracie: Značná nedůvěra, protože: Jednostranně vyzdvihuje materiální pokrok Zanedbává péči o duchovní rozvoj

18 Islámská kultura V prvních třech stoletích existence dosáhl islám nejen obrovského územního rozsahu, ale byl i nositelem civilizačního pokroku do značné míry navázal i na antickou civilizaci a byl otevřený k inovacím (křesťanský svět v té době naopak prožíval úpadek) Po roce 1000 dochází k postupnému vyrovnání sil křesťanský svět se začíná rozvíjet, islámský do značné míry ustrnul (pravděpodobně souvisí s uzavřením brány idžtihádu Tento obrat chápou muslimové jako historicky nespravedlivý až neodůvodněný (zejména těžce nesou období křižáckých válek)

19 Islamismus FUNDAMENTALISMUS je náboženské hnutí, zdůrazňující návrat k původním zdrojům náboženství nebo k původní praxi náboženství. ISLAMISMUS není náboženská, ale politická ideologie, která se snaží zorganizovat společnost podle radikálně náboženských zásad, tj. využít náboženství k politickým cílům.

20 Podle islamistů jejich ideologie: vyřeší všechny politické problémy vyřeší všechny sociální problémy obnoví celistvost (integritu) náboženství

21 Co chtějí? Docílit toho, aby společnost byla organizována podle islámských zásad. Sjednocuje je představa, že je nutno: docílit přísného dodržování náboženských pravidel a pouček ve společnosti novým způsobem organizovat stát

22 Islámský stát Není to teokracie, v níž si jistá třída lidí přivlastňuje Boží práva, dědičná a jiná práva a stojí nad ostatními občany a mimo jakoukoli zodpovědnost. Není to ani diktatura proletariátu, v níž uchvátili moc někteří pomstychtiví dělníci. Není to ani demokracie v obvyklém smyslu tohoto slova. Liší se ode všech jmenovaných typů.

23 Teorie: 1. Každý skutek muslima nebo muslimské skupiny musí být inspirován a řízen zákonem Božím, Koránem, který je ústavou zvolenou Bohem pro Jeho opravdové služebníky.

24 Teorie: 2. Suverenita v islámském státu nenáleží vůdci, ani lidem samotným. Náleží Bohu a lid jako celek ji vykonává jako zástavu Jím svěřenou a prosazuje Jeho právo a uzákoňuje Jeho vůli.

25 Teorie: 3. Cílem islámského státu je vykonávat spravedlnost a poskytovat bezpečnost a ochranu všem občanům bez ohledu na barvu pleti, rasu nebo vyznání v souladu s ustanovením Božím v Jeho ústavě, v Koránu. Neobjevuje se problém náboženských nebo rasových menšin, chovají-li se podle zákona a jsou-li jejich příslušníci mírumilovnými občany.

26 Teorie: 4. Islámský stát byl vytvořen pro zmíněný cíl a byl ustaven, aby prosazoval zákon Boží, nemůže být proto ovládán žádnou politickou stranou s neislámskou platformou, nemůže být ani podřízen cizí moci.

27 Teorie: 5. Vládce, jakýkoliv vládce, nevládne lidu. Je zaměstnancem představitelem, vybral ho lid a odvozuje svou moc od poslušnosti zákonu Božímu, zákonu, který svazuje vládce a poddané slavnostní smlouvou, na niž dohlíží Bůh.

28 Teorie: 6. Vládci musí být vybíráni z nejlépe kvalifikovaných občanů na základě jejich vlastní cti, schopností a připravenosti. Rasový původ, rodinná prestiž nebo finanční postavení samy o sobě nevytvářejí vhodnější podmínky pro možné kandidáty na vysoká místa ve veřejném životě. Kandidáti mohou být vybráni veřejným hlasováním ve všeobecných volbách nebo je lze vybrat a udělit jim moc prostřednictvím veřejných představitelů, jimž byla vedoucí místa svěřena svobodnou domluvou různých částí společnosti.

29 Teorie: 7. Když lidé ve volbách rozhodnou o výběru svého vládce, pak se každému občanovi nařizuje, aby podle svých možností dohlížel na chování vlády a aby vždy prověřoval, jak vláda řeší veřejné záležitosti, domnívá-li se, že došlo k něčemu špatnému. Zradí-li vláda důvěru Boha a veřejnosti, nemá právo setrvávat dál v úřadu.

30 Teorie: 8. I když je vládce vybrán a jmenován lidem, je zodpovědný nejdříve Bohu a teprve pak lidu.

31 Teorie: 9. Přestože je Korán ústavou islámského státu, Bůh muslimům nařizuje, aby projednávali své běžné záležitosti formou porad. Vytváří se tím možnost ustavovat zákonodárné výbory a poradní orgány na místní, národní i mezinárodní úrovni.

32 Teorie: 10. V islámském politickém systému má každý občan právo na svobodu víry a svědomí, svobodu myšlení a vyjadřování. Každý občan může svobodně rozvíjet své vlohy a zlepšovat své postavení, pracovat a soutěžit; vydělávat a vlastnit, souhlasit a nesouhlasit s věcmi podle svého nejlepšího úsudku. Tato svoboda však není a nemůže být absolutní, jinak by přerostla v chaos a v anarchii. Zaručuje ji Boží zákon a tentýž Zákon ji stanovuje.

33 Teorie: 11. Vláda v islámském státě znamená důvěru veřejnosti, kterou vládci dostávají Slovem Božím a také společnou dohodou lidu. Je-li Bůh Nejvyšším Vládcem ve státě, pak ten, kdo ho reprezentuje v nejvyšším úřadě, musí být věrný této důvěru poskytující autoritě, zkrátka musí být věřícím. A jestliže je v nějakém státě většina obyvatel muslimská, pak člověk, který si dělá nároky na úřad prezidenta nebo kalifa, musí být skutečným muslimem. Tato opatření slouží veřejnému zájmu a naplňují všechny závazky státu vůči Bohu a občanům. Rovněž zajišťují a ctí práva takzvaných náboženských nebo rasových menšin.

34 Islámský stát tedy... nenídemokracie, ale nomokracie (jeden z typů ideokracie). Teorie ale není příliš propracovaná DEMOKRACIE: ZÁKONY LID PARLAMENT

35 Nomokracie BŮH ZÁKONY PARLAMENT LID

36 Totalita? Nomokracie bývá srovnávána s jinými vyhraněnými ideokraciemi: fašismem a komunismem: Podobnosti: IDEA, která vyřeší společenské rozpory Podřízení celé společnosti této myšlence Úzký a uzavřený okruh lidí povolaných interpretovat ústřední ideu Zásadní rozdíl: ZÁKON neměnný, každý člen společnosti se může domoci jeho dodržování prostřednictvím nezávislých duchovních autorit (tj. není to tyranie)

37 Schéma islámských obrodných hnutí TRADICIONALISMUS mahdíja sanúsija WAHHÁBISMUS Šamil v Čečensku islamismus deobandské hnutí Taliban džihadismus hlavního proudu FUNDAMENTALISMUS ISLAMISMUS salafíja století, sociální jen duchovní a politické rovinahnutí 20. / 21. století, politické hnutí + sociopatologické jevy

38 Wahhábismus Mohammad ibn Abd al-wahháb ( ) puristická reforma islámu, návrat k původnímu chápání Koránu a sunny a její očištění od pozdějších nánosů obdoba reformace u křesťanů wahhábismus je mimořádně konzervativní, odmítá jakýkoliv změny v organizaci společnosti, je oficiální ideologií Saúdské Arábie (viz např. náboženská policie a některé kontroverzní zásahy)

39 Mahdíja Sociálně-náboženské hnutí v Súdánu v letech Muhannad Ahmad Ibn Abdulláh ( ) prohlásil se za mahdího Puritánství, zákaz dekadentních západních zvyků, úpravy věrouky (zákaz poutí do Mekky, zdůraznění džihádu) Vyvolal protibritské povstání, poraženi

40 Sanúsija ve vých. Libyi od roku 1843, značně inspirované wahhábismem, ale spojeno s mysticismem Jmenuje se podle zakladatele Muhammada Ibn Alí as-sanúsího Ostré spory a boje s Evropany (kolonialismus) Do roku 1969 vládli Libyi (král Idrís byl vnukem zakladatele) král Idrís

41 Obrodná hnutí 19. století Reakce na tlak ze strany západu a úpadek muslimských států 2 hlavní směry: tradicionalismus (odpor k Západu i modernizaci) fundamentalismus (odpor k Západu, ale podpora modernizace) obě hnutí čistě duchovní

42 19. století - salafíja Egypťané Džamál ad-dín al-afghání ( ) a jeho žák Muhammad Abduh ( ) Úpadek je důsledkem ústupem od zdrojů islámu (pověry, kult světců, mystická bratrstva) je nutný nenásilný návrat k (idealizované) čisté víře předků tolerance, bratrství, zdravý rozum Muslimové se mají vzdělávat a osvojovat si nové vědecké a technické poznatky Nutné je rozšíření a studium arabštiny Džamál ad-dín al-afghání na íránské známce

43 20. století: ISLAMISMUS vznik prvních islamistických politických organizací které spatřovaly možnost nápravy společnosti v reislamizaci vlažných věřících, každodenního života institucí i společnosti jejich heslo: ISLÁM JE ŘEŠENÍM!

44 Počátky, teoretikové islamismu: 1927: Společnost pro šíření víry (v Indii) 1928: učitel Hasan al-banná založil v Egyptě Sdružení muslimských bratří. Hasan al-banná ( , zabit) Úplný návrat ke koránu a správné tradici, islám není jen náboženství, ale způsob života (včetně politického) Ostrý boj proti materialismu a sekularismu Důraz na charitativní a agitační činnost Za války z protibritských pozic podporoval Hitlera

45 Teoretikové islamismu: Sajjid Kutb ( , popraven násirovským režimem Egyptě) Muslimové jsou ve stavu novodobé džáhilíje (období nevědomosti, stav před vznikem islámu) muslimové mají právo povstat proti neislámské vládě mohou proti ní použít násilí sociální systém má být založen na Koránu Sajjid Kutb

46 xxx

47 Teoretikové islamismu: Mawlán Abú al-alá al-mawdúdí ( ) islámský stát musí mít formu teokracie, zákony by mělo tvořit výhradně duchovenstvo) politický pluralismus musí být odstraněn politický boj neprobíhá mezi pravicí a levicí, ale mezi stranou Boha (Hizbulláh) a stranou Satana

48 Teoretikové islamismu: ájatolláh Chomejní Rúdolláh Músáví ( , pohřben v Komu) ideálním způsobem řízení společnosti je velájete fakíh (vláda moudrého duchovního) Právo řídit záležitosti věřících (tedy i státu) mají mít duchovní

49 Kdo jsou islamisté? Různé motivace k islamismu hluboce věřící aktivisté radikálové násilníci teroristé fanatici

50 Kdo je podporuje? městská chudina nábožensky zaměřené střední vrstvy

51 Co není islamismus? politické zneužívání náboženství, kdy se dává náboženská nálepka běžným rodovým nebo nacionalistickým střetům mezi muslimy nebo muslimskými státy. Islamistické např. nejsou režimy v Libyi, Sýrii, Iráku

52 Hlavní ohniska islamismu 3 tradiční centra: Egypt, Pákistán a Írán (+ Saúdská Arábie, počítá-li se wahhábismus) v 90. letech nově: Alžírsko, Afghánistán, Palestina v menší či větší míře se projevují ve všech muslimských zemích i v muslimských komunitách ve většinově neislámském prostředí

53 Reakce muslimských států na islamismus: někde tvrdé a násilné potlačování: Irák, Sýrie, Libye snaha o marginalizování: Egypt, Tunisko, Turecko metoda omezeného přizpůsobení se : Jemen, Libanon, Kuvajt metoda islamizace shora (snaha zlegitimizovat vládnoucí režim islámskou rétorikou): Maroko, Saúdská Arábie)

54 80. léta zlatá doba islamismu 1979: první vítězství islamistů - Írán se stává vzorovým teokratickým státem (další později: Súdán, Afghánistán) Saúdská Arábie finančně podporuje islamisty na celém světě nejvíc v Afghánistánu

55 mezitím v Afghánistánu... Do afghánské války se zapojují váleční turisté z arabských zemí v prostředí jejich táborů se vytváří militantní odnož islamismu: teroristický džihadismus teoretik: saúdskoarabský univerzitní učitel Abdalláh Azzam ( ) koncepce džihádu jako povinnosti (6. pilíře) každého muslima. Jejich povinností je prý osvobodit všechna muslimská území uzurpovaná bezvěrci

56 90. léta: důsledky války v Zálivu Saúdská Arábie přestává platit islamisty v znepřátelených zemích džihadisté odcházejí domů (kde radikalizují místní islamisty), nebo do podzemí strategický cíl džihadistů zničení: hlavního nepřítele - Ameriky zrádců ve vlastních řadách - tj. islamistů ze Saúdské Arábie umírněných islamistů (protože spolupracují s bezbožnými státy!)

57 90. léta - násilí v Alžírsku a Egyptě džihadisté ovládli místní radikální islamistické organizace (Džamáat islámíja a Džihád v Egyptě, Ozbrojená islámská skupina v Alžírsku) rozpoutání násilí ve snaze zničit hospodářskou infrastrukturu (vraždy známých osobností, turistů apod.) přenesení teroru do zahraničí (Francie) vrchol 1995, faktická likvidace všech skupin v roce 1997

58 Jak dál? Bilance 90. let: faktický neúspěch islamistů v zemích, kde se ujali moci (Írán, Súdán, Afghánistán) diskreditace hnutí akcemi radikálů (Egypt, Alžírsko) politické diletantství a morální prohřešky islamistů v oblastech, kde participovali na moci

59 Írán praktické výsledky teokracie místo sociálně spravedlivého řádu režim nabízí: masovou nezaměstnanost, represivní morálkou a sociální nespravedlnost zemi ovládá 200 ajatolláhů a 15 velkých ajatolláhů duchovní krmí davy ne chlebem, ale symboly ve volbách 1997, 2000 dokonce zvítězili reformisté

60 Důsledky Ukázalo se, že islamismus není civilizační alternativou, ale je jen jedním z mnoha pokusů o spravedlivější uspořádání společnosti od islamismu se odvrací část jeho sociální základny Hlavní proud se postupně normalizuje (mluví se o POSTISLAMISMU) v pravicové politické strany uznávající demokratické instituce a bojující dem. prostředky o podíl na moci

61 ale V Palestině popularita Hamásu neklesá (specifické podmínky) menšinový radikální proud se uchyluje do podzemí a odtrhává se úplně od reality

62 Al Kajdá Usama bin Ládin (1957-?) 1986 zakládá soukromé výcvikové tábory v Afghánistánu 1988 ustavuje Al Kajdá (Základna) 1996 vyhlašuje džihád Americe za okupaci svatých míst a vyhlašuje boj za znovudobytí svatých míst a svržení Saúdů kolaborujících s křižáky a Židy 1998 atentáty na ambasády USA v Nairobi a Dar se- Salaamu 2001 sebevražedné útoky na WTC

63 Síť Al-Kajdy

64 Výhody terorismu: globální rozměr akcí (všude na planetě probíhá boj mezi dobrem a zlem) žádná nutnost sociální základny (teror oslovuje hlavně diváky u televizorů proto také načasování atentátů tak, aby se stihly večerní zprávy už není potřeba trpělivá práce s lidmi, ale jen dostat se do novin)

65 Je třeba se bát? OPTIMISTÉ: jasné je, že islamismus jako ideologie je nyní v konečné fázi vývoje: myšlenkově skomírá a civilizuje se, terorismus je jen projevem toho, že jako politický projekt ztroskotal PESIMISTÉ: radikalismus (rudý, zelený, hnědý ) bude existovat do té doby, dokud bude trvat jeho sociální základna

66 Shrnutí Strany Období Charakter Překážky řešení islamisté x sekulární muslimové, nemuslimové hlavně od 70. let totalitární politická ideologie, snaha o uchopení politické moci sociální základna, neschopnost demokracie a Západu řešit společenské rozpory

67 Blízký Východ

68 Blízký Východ

69 Izraelsko-arabský konflikt

70 Židé a Arabové historie stol. př. n. l. hebrejské kmeny v oblasti Izraele, zlatý věk za králů Davida a Šalomouna ( př. n.l.) později ovládnutí Peršany, Řeky a Římany častá povstání 70 n. l. po povstání proti Římanům (zničení chrámu), po dalším povstání vyhnání Židů ze země diaspora, Judea přejmenována na Syria-Palaestina od 7. st. příchod islámu, dominance palestinských kmenů, křižácké výpravy, ovládnutí Osmanskou říší Židé v diaspoře: náboženský útisk, diskriminace, ghetta poslední třetina 19. století: éra nacionalismu. Jak reagovat? Je židovství jen náboženství, nebo i národnost? Mají se asimilovat s okolím, nebo usilovat o vlastní stát?

71 Sionismus 1896 Theodor Herzl po Dreyfussově aféře ve Francii vydává knihu Židovský stát : asimilace není možná, nutnost vybudování vlastního státu sionistický kongres v Basileji 1907 založen Židovský národní fond pro podporu imigrace a dosídlování Svaté země (zajištění prostředků na odkup půdy, propagace sionistického hnutí apod.) Theodor Herzl na cestě do Palestiny v roce 1898

72 Alija (osídlovací vlna) (25 30 tis., z Ruska, Rakouska) (35 40 tis., z Ruska, zakládání prvních kibuců) (35 tis., z Ruska, Polska) ( tis., z Ruska, Polska) (200 tis., ze střední Evropy ohrožené fašismem) 80 tis. lidí v letech (okupovaná Evropa) Skupina ozbrojených židovských osadníků (kolem roku 1910)

73 Politická situace v Palestině do r byla Palestina součástí Osmanské říše, od r britské mandátní území, slib samostatnosti pro Židy a Palestince byl ale odkládán až do konce 2. sv. války po celé meziválečné období rostlo napětí mezi Židy a Araby díky rostoucímu přistěhovalectví a tlaku na půdu Britové zakázali přistěhovalectví, ale to pokračovalo ilegálně Oddělení emirátu Transjordánsko

74 Poválečná vlna přistěhovalců Loď Exodus v přístavu Haifa po těžkých bojích nenechali Britové vystoupit z paluby 4500 imigrantů (1948)

75 Rozdělení Palestiny deklarace OSN o rozdělení Palestiny na dva nezávislé státy židovský a arabský (Jeruzalém měl být mezinárodní území), od ledna 1948 ozbrojený boj Arabů proti Židům (blokády) vyhlášení samostatného židovského státu, nebyl uznán Palestinci, první otevřený arabsko-izraelský konflikt David Ben Gurion vyhlašuje nezávislost Izraele. Následující den začala válka.

76 Důsledky: první izraelsko-arabská válka: Uhájení existence Izraele Rozdělení zbytku Palestiny mezi sousední arabské země Většinu anektoval Jordánsko ústřední palestinská vláda v Ghaze (fakticky pod panstvím Egypta) Vyhnání velké části Palestinců do sousedních států, zvláště Jordánska Trvalé napětí a nedůvěra ve vztazích mezi Židy a Araby

77 Plány a skutečnost: Izrael získal podstatně větší území, než mu přidělovala OSN Arabský stát v Palestině nevznikl

78 Vyhnání Arabů z 418 arabských vesnic bylo v roce 1948 vyhnáno původní obyvatelstvo (asi obyvatel) vesnice Al-Kunayyisa (1990) zničený arabský hřbitov

79 jejich místo ale zaplnili Židé vyhnaní z arabských zemí Židé byli postupně přinuceni opustit všechny arabské země (nejdříve Irák jen v Bagdádu jich žilo a Jemen) V Izraeli se stěhovali hlavně do měst, venkov se osídloval později Ani jedna strana nebyla odškodněna za majetek, který nechala v původních zemích pobytu

80 Další války s Araby: 1956 Suezská válka obsazení Sinajského poloostrova, později stažení Šestidenní válka preventivní útok Izraele, obsazení zbytku Palestiny (Západní Břeh, Pásmo Gazy) a strategicky důležitých území (Golanské výšiny, Sinaj) Jom-Kippurská* válka překvapivý útok arabských vojsk, Izrael naprosto nepřipraven, během týdne ale dokázal zorganizovat obranu a vytlačit útočníky 1982 okupace jižního Libanonu, likvidace militantních skupin, zvl. Hizballahu (do 2000 okupován jižní Libanon) * den smíření, velký židovský svátek, obdoba dušiček

81 Územní vývoj Izraele od roku 1947

82 Problém Golanských výšin

83 Snahy o mír s Araby Izraelská strategie: separátní jednání bez předběžných podmínek, prolomení společného arabského odporu: 1979 dohody z Camp Davidu mírová smlouva s Egyptem 1994 mírová smlouva s Jordánskem Arabská strategie: solidarita všech zemí, jednání až po vyklizení okupovaných území Žádná mírová smlouva se Sýrií a Libanonem

84 Palestinci: 1964 založena Organizace pro osvobození Palestiny (skládá se z řady dílčích organizací), od roku 1969 předsedou Jásir Arafat 1970 OOP vyhnána z Jordánska 1974 OOP uznána za jediného představitele Palestinců, statut pozorovatele v OSN 1982 OOP vyhnána z Libanonu na okupovaných územích intifáda (neozbrojené povstání) 1988 se OOP zřekla terorismu a formálně vyhlásila Palestinský stát (žádné území, vedení sídlilo v Tunisku)

85 90. léta: vnitropolitické změny v Izraeli (vítězství umírněné levice ve volbách) zahájení tajných rozhovorů s OOP 1993 mírové dohody z Osla Izrael se postupně stáhne z území, které OSN přisoudila Palestině a do pěti let vznikne samostatný stát Palestina další vývoj silně závislý na vnitropolitické situaci v Izraeli (po zavraždění J. Rabina a vítězství pravice v parlamentních volbách zmrazení mírového procesu (premiér Netanjahu), po předčasných volbách 1998 částečné obnovení (premiér Barak), od r znovu zmrazení procesu)

86 Překročit vlastní stín Největších úspěchů dosáhl mírový proces v polovině 90. let. Karikatura vůdců Jicchaka Rabina a Jásira Arafata. Společně s Šimonem Peresem dostali v roce 1994 Nobelovu cenu míru.

87 Arabové proti míru Hnutí islámského odporu (HAMÁS) založeno 1988 (šajch Ahmad Jásín) sebevražedné atentáty Islámský džihád založen 1979 nebo 1980, aktivní mezi studenty, spolupracuje s Hamásem Nesouhlasí s mírovou politikou a strategický cíl požadují úplné zničení Izraele

88 * vyhubení, vymícení, totální eliminace používá se ve spojení se škůdci nebo plevelem Ústava Fatahu cíle organizace Článek (12) Úplné osvobození Palestiny a eradikace* ekonomické, politické, vojenské a kulturní existence sionismu. Článek (13) Vytvoření nezávislého demokratického státu s plnou suverenitou na všech palestinských územích s Jeruzalémem jako hlavním městem a ochranou občanských práv bez jakékoliv rasové nebo náboženské diskriminace.

89 Volby 2006

90 Židé proti míru odmítají princip výměny území za mír, nechtějí připustit nezávislost arabské Palestiny a propagují tvrdý postup proti Palestincům: ortodoxní politické strany a část rabínů pravice a ultrapravice osadníci

91 Dohoda z Osla: část okupovaných území bude předána pod palestinskou správu tato území se budou postupně rozšiřovat sporné otázky budou vyřešeny dodatečně (původně plánováno do roku 1999) Palestinci uznají stát Izrael

92 Nejdůležitější problémy mírového procesu: Budoucnost palestinské samosprávy Bezpečnost Izraele Jeruzalém Židovské osady na okupovaných územích Arabští uprchlíci Vodní zdroje Extremisté na obou stranách

93 Budoucí nezávislá Palestina? Mediterranean Sea JORDAN

94 Bezpečnost

95 Jeruzalém

96 Svaté město JERUZALÉM Staré město

97 Chrámová hora Skalní chrám Zeď nářků Řetězový chrám arkády Mešita Al-Aksá Zlatá brána

98 Chrámová hora Hora v Jeruzalémě, cca 500 x 300 m nejposvátnější místo judaismu Místo, kde měl Abraham obětovat Izáka v roce 996 př. n. l. na ní vybudován Šalomounem židovský Chrám (zničen Babyloňany 586 př. n. l., obnoven 516 př. n. l., zničen Římany 70 n. l. pak dlouho ruiny a posléze smetiště) Dnes ortodoxní židé na horu nechodí, je podle nich nečistá (i v době Chrámu tam vstupoval jen velekněz) Pro sunnitské muslimy třetí nejposvátnější místo islámu Místo, kde vstoupil prorok Muhammad po Noční cestě na nebesa na místě postaven Skalní dóm, později mešita Al-Aksá náboženský význam má i pro některé křesťany (hl. protestanty)

99 Zlatá brána Podle židovské tradice jde o místo, kterým do Jeruzaléma vstoupí Mesiáš Sultán Sulejman I. dal proto raději v roce 1541 bránu zazdít a kolem ní zřídil hřbitov (Mesiáše ohlásí příchod Eliáše ten je ale z rodu Kohenů, nesmí tudíž vstoupit na hřbitovní půdu) Šlo ale o omyl: Kohenové nesmí na židovské hřbitovy, na nežidovské ano

100 Barakův plán (2000) Arabský Jeruzalém al-quds Židovský Jeruzalém Yerūshālayim

101 Osady na okupovaných územích

102 Uprchlíci Libanon Sýrie Irák Z celkově 6 milionů Palestinců jich žije 5,7 milionu na Blízkém východě a v sev. Africe Libye Egypt Izrael Jordánsko Státy Perského zálivu Západní břeh Palestinští uprchlíci Pásmo Gazy

103 Uprchlické tábory Podle odhadů OSN má statut uprchlíka 2,8 mil. Palestinců

104 Vodní zdroje 56 % celkové izraelské spotřeby vody se využívá pro závlahy Izrael spotřebuje ročně 20krát více vody, než okupovaná území

105 Shrnutí hlavní příčinou konfliktu je spor o území, náboženské rozdíly nejsou příčinou sporu, pouze ho zesilují konflikt je silně sekuritizován Široké angažování mezinárodního společenství, hlavní sporný bod vztahů Západ islámský svět, dopady na vnitřní politiku v celé řady dalších zemí mír v oblasti nastane jedině tehdy, zajistí-li se bezpečná existence židovského státu a uznají-li se práva Palestinců až k jejich plnohodnotné státnosti Strany Období Charakter Překážky řešení Židé x Arabové 1948 internacionalizovaný konflikt, etnický, náboženský, konflikt o zdroje Jeruzalém, židovské osady, voda, arabští uprchlíci, psychologické překážky

106 Islámská republika Afghánistán

107 Hlavní rysy Zaostalost Složité přírodní poměry Rigidní sociální struktura Kontinuálně rezignovaný přístup lidí k životu Problematický politický vývoj Latentní nejistota a konfliktnost

108 Fyzicko-geografické podmínky 4/5 horstva: pustá Hindúkuš zabiják Indů soubor více či méně izolovaných regionů bezodtoká oblast (vyjma Kábulu) kolísavé průtoky povodí Kábulu: klimaticky nejvhodnější

109 Ekonomika 240 USD/osoba Zemědělský (66 % EAO, 40 % HDP), malovýrobní charakter Pšenice, rýže, kukuřice Nezájem investorů (chráněné prům. zóny Kábul) Zpracování zeměděl. produkce Stagnace těžebního průmyslu: barevné kovy, zem. plyn, sůl Dominance: řemeslné, manufakturní dílny koberce, výroba oleje ŠEDÁ EKONOMIKA: zbraně, opium

110 Opiová velmoc Narkostát Pěstování máku: obživa na venkově (zde necelých 80 % populace) 92 % světového trhu Odhady (2006) t opia 700 t heroinu TALIBAN produkce téměř na nule Lokální vůdci: Strach Podíl na zisku Byznys pro rebely všeho druhu Hrozba Destabilizační charakter Distribuce mimo hranice

111 Přítomnost důsledek vývoje 1747: vznik Afghánistánu (Ahmad Šáh Durrání) Nárazníkový stát dvou sfér vlivu uhájení existence Konec 19. stol.: V.B. a Rusko vytyčení km hranic Nebrán ohled na etnické poměry Politika neutrální a nezúčastněné země 1973: svržení krále, vyhlášení republiky: klanová záležitost duben 1978: demokratická revoluce uplatnění místních komunistů Spory, vzrůst vlivu opozice 1979: intervence SSSR obtížný terén, Západem sponzorovaní mudžáhedínové 1989: odchod sovětských vojsk, vnitřní boje 1992: vznik islámského státu

112 Konec studené války Odchod společného nepřítele rivalita frakcí: chaos 1994: TALIBAN postupné ovládnutí téměř celé země Krajní výklad norem islámu: intolerance, bezohlednost, restrikce v oblasti drogového průmyslu, bezpečná základna extremistům Al-Kajdá, Usáma bin Ládin 2001: podzim první cíl tažení proti terorismu Severní aliance: tádžicko-uzbecké-šíitské jednotky NATO nová mocenská elita: Hamid Karzáí Tádžikové, Uzbeci, Paštuni 2004: zvolený parlament: legitimizace vlády

113 Role islámu Jednotící prvek, rozhodující úloha Ústava 2004: islám státní ideologie, řazen nad světské zákony Ambice řídit denní život do detailu Šaría (správná cesta): zvykové právo, souhrn věroučných, právních (fikh) předpisů (korán); právo rodinné, dědičné Vlivné duchovenstvo Mullové: vždy autority: vliv na politiku Venkov: praktické důvody Vnější ohrožení: loajalita, vůdčí osobnosti odporu Po válce: ztráta potenciálu získané důvěry Vnitřní mocenský zápas (Taliban) Exaltovaná nevraživost: Sunnité: 80 % Šíité: Hazárové, část Tádžiků

114 Etnická rozmanitost Odhady OSN: cca 32 mil. obyv. Značný počet uprchlíků (Pákistán) Asi 1,3 mil. obětí 21 etnik (rozptýlená) Živé rodové, klanové uspořádání Rigidita (minimum smíšených sňatků) Identita I. Rodina II. III. IV. Místo narození Národnost Občan Afghánistánu

115 Národnostní skladba populace (%) Národnost Odhad 1982 Odhad 1992 Odhad 2002 Paštuni Tádžikové Hazáři Uzbeci Ajmánci Turkmeni 3 2 3

116 Paštuni Afghánci v užším slova smyslu: nositelé státnosti Nejpočetnější Nejvlivnější Sunnité Typické klanové členění Animozita vůči cizincům Postupná monopolizace administrativy Ovládání regionů Infiltrace severních oblastí Diskriminační tendence : tíha protisovětského odboje Ghilzájí (Babrak Karmal, Muhammad Nadžíbulláh) X Durrániové Největší ztráty, škody, migrace

117 Paštuni vzájemné střety Gulbuddín Hekmatjár: silná frakce, snaha o unifikaci, neúspěch 1994: Paštuni Ghilzájí (Kandahár) podpora Pákistánu 2001: ztráta moci i vlivu balancování: Karzáí Durrání asi 1/3 ministrů Paštuni Kontinuita kmen. faktoru: J a JV: Ghilzájí pole aktivit současného Talibanu

118 Tádžici ¼ populace, Badachšán, Herát o 2 mil. víc než v Tádžikistánu kulturně (darí) i hospodářsky vyspělí vždy marginální politický vliv : Burhánuddín Rabbání kontrola jen části země Ahmad Šáh Masúd hrdina protisovětského odboje duben 1992: dobyl Kábul Badachšán: jediný odolává Talibanu od 2001: nárůst vlivu kvalitativně na úrovni Paštunů

119 Hazáři turkický původ, šíité orientace na Írán pastevci hornaté kraje středu země: Hazárdžát přijali jazyk Tádžiků, ovládnuti předsudky: chudý, nevzdělaný vesničan protisovětský odboj Taliban (X Írán): hladomor masakry 2001: poprvé v historii vysoké politické funkce

120 Turkmeni a Uzbeci 1850: ovládnut tzv. afghánský Turkestán Sousedství s domovinami 20. léta 20. st.: SSSR ve střední Asii příliv uprchlíků Abdul Rašíd Dostúm Schopný polní velitel, oportunista, Prokomunistická frakce: téměř až do konce Spolupráce téměř se všemi Taliban: úprk do Uzbekistánu Člen Severní koalice Uzbečtí a turkmenští ministři: cesta k moci Faktický správce několika provincií na severu

121 Prostorová diferenciace etnik

122 Současnost Místní velitelé: vzájemné střety i střety s centrem Vládní třenice: Karzáího snaha o paštunizaci Moc vlády: Kábul a okolí Taliban 2006: Medůza, Horský lev rozsáhlé ofenzivy ISAF (Mezinárodní síly) Mandát OSN Pod velením NATO PRT: provinční rekonstrukční týmy

123 Perspektivy Rozhárané politické poměry, rozbroje Paštuni (více jednotní) X ostatní Uzbeci, Tádžikové: iredenta? Pákistán Írán Komplex z Indie Nadregionální ambice Íránu Středoasijská ropa a zemní plyn Středoasijský prostor: pasé Ideje všeperské kulturní jednoty Perské dědictví: jazyk (perština, dáríština, tádžičtina), literatura Strany Období Charakter Překážky řešení klany x jiné klany, mezinárodní společenství 1978 internacionalizovaný konflikt, etnický, náboženský, kriminální nefunkční stát, horský terén, neschopnost demokracie a Západu řešit společenské rozpory

124 Írán

125 Nástin vývoje Šáh al Šáh Réza Pahláví Autoritářský režim (CIA), orientace na USA a rychlou modernizaci 1978: islámská revoluce Republika teokratického principu: šíitské duchovenstvo ájatolláh Rúholláh Chomejní : íránsko-irácká válka Vleklý, krvavý konflikt, uhájení pozice regionální mocnosti 1979: ústava: ukotvení teokratického modelu státu Znalci islámského práva nadřazení laikům Hlava státu: rahbar (vůdce revoluce), Chomejní, od 1989 Alí Chameneí Prezident: volen, kandidáti tříděni duchovenstvem

126 Charakteristika Pozornost celého světa: antisemitské výroky na účet Izraele (antagonistická vyhraněnost vůči Izraeli) pokročilý jaderný program Složité etnické poměry Peršané: státotvorný element, střed; Ostatní: prstenec kolem středu destabilizační hrozba sjednocující role: šíitský islám (přes 90 % populace) Rozloha, lidnatost, ozbrojené síly: nejsebevědomější muslimská mocnost Nepřítel č. 1: USA - vojenská kontrola: Perský záliv Velký satan od pádu šáha Pragmatický přístup Ruska (ekonomické zájmy) SSSR malý satan Prezident Ahmadínedžád Těžko předvídatelný, rizikový vývoj Strany Období Charakter Překážky řešení státní moc x opoziční skupiny, mezinárodní společenství 1979 bezpečnostní riziko ekonomická nezranitelnost režimu

127 Irák

128 Irák existuje od roku 1920, kdy jeho území vymezili Britové Hranice nerespektují etnické a náboženské poměry, jednotu ohrožovaly: arabsko-kurdské vztahy náboženské rozpory mezi sunnity (většinou vládli) a šíity (tvoří 65 % obyvatel) dělící linie mezi přívrženci obou větví probíhá zhruba v úrovni Bagdádu, který je nábožensky smíšený, mezi Kurdy převažují sunnité, ale politicky s arabskými sunnity nespolupracují v letech diktatura Saddáma Husajna potlačování většinových šíitů, náboženské nepokoje, které vedly až k ozbrojeným bojům vojenské střety s šíitským Íránem boj s Kurdy napadení Kuvajtu Husajnovy začal být pokládán za hrozbu světové bezpečnosti a v roce 2003 byl svržen spojeneckou invazí (v čele USA)

129 Irák Po invazi: složité budování státních struktur (řada chyb) vyhrocení náboženských a etnických tenzí zhoršení bezpečnostní situace uprchlická vlna (hlavně minority např. iráčtí křesťané) Víra ve význam demokratických voleb Země několikrát na pokraji otevřené občanské války Relativní uklidnění v posledním roce úspěch (jak tvrdil Bush), nebo jen důsledek etnického vyčištění státu? Strany Období Charakter Překážky řešení státní moc x menšiny, opoziční skupiny 1979 náboženský a etnický konflikt mezinárodní souvislosti (Kurdové), tisícileté doktrinální spory (šíité x sunnité)

130 Šrí Lanka

131 Šrí Lanka etnicko-náboženské spory a střety většinoví Sinhálci (více než 15 mil.) menšinoví Tamilové (asi 3 mil.) oba národy se liší: rasově, nábožensky, písmem Sinhálci: na ostrově již v 1. tis. př. n. l.: záhy přijali buddhismus; Tamilové: přicházeli z hinduistických oblastí Indie současně s jejich protivníky (většina však až v stol.) konflikt trvá v intenzivní míře už třetí desetiletí 65 tisíc obětí další statisíce připravil o domov

132 Šrí Lanka politická rozdrobenost: snadná kořist evropských dobyvatelů poslední významný kolonizátor Británie Tamilové: lepší adaptace koloniálním poměrům v obchodě ekonomice jejich úsilí bylo Brity oceňováno a zvýhodňovalo je i ve vzdělání 1948: nezávislost Sinhálci nezbytně prosazují svá práva nová vláda diskriminuje Tamily (odjímání občanství, prosazování jejich návratu do Indie) následným střetům 70. léta: vyhlášen sinhálský stát Šrí Lanka radikalizace Tamilů: organizace Tygři osvobození Tamilského Ílámu (28,8 % celkové rozlohy ostrova) 90. léta: Tamilové kontrolují většinu nárokovaného státu, požadavky nezávislosti 2002: příměří, trvá dodnes nestabilitu příměří dokumentují atentáty a útoky na civilisty Strany Období Charakter Překážky řešení Sinhálci x Tamilové 1948 etnický konflikt neslučitelnost požadavků bojujících stran

133 Tibet

134 Tibet dalajláma vyhlásil nezávislost Tibetu v roce 1913 i 1949, Čína ji nikdy neuznala v roce 1950 vtrhla čínská armáda do Tibetu a roku 1951 jej donutila podepsat dohodu o mírovém osvobození"; komunistické reformy vyvolaly ozbrojený konflikt (1959), jenž skončil útěkem 80 tisíc lidí v čele s dalajlámou; Tibet se stal v roce 1965 autonomní oblastí Čínské lidové republiky obrazem tohoto konfliktu bylo ničení svébytné buddhistické kultury a doosídlování území etnicky čínským obyvatelstvem

135 Tibet duchovní i morální autoritou Tibetu je dalajláma, který spolu s exilovou vládou sídlí v Indii v současnosti se stále řeší otázka nezávislosti Tibetu, i když sám dalajláma v roce 2006 navrhl kompromis, jímž vyloučil nezávislost a žádal širší autonomii Tibeťané by se starali o své záležitosti, Čína by řešila zahraniční politiku a obranu Tibetu; Peking však dalajlámu stále označuje za separatistu a odmítá s ním jednat Strany Období Charakter Překážky řešení Čína x tibetské obyvatelstvo, exiloví vůdci 1950 etnický a náboženský konflikt velmocenské postavení Číny, neexistence demokratických institucí

136 Barma / Myanmar

137 Barma / Myanmar vojenský režim represivní vůči početným nebarmským menšinám (hlavně Karenové, Šanové a Kačjinové) Separatismus okrajových oblastí Hlavně křesťanští Karenové (asi 10 % obyvatel) Financování aktivit povstalců z prodeje narkotik systematické porušování lidských práv na podzim 2007 protesty buddhistických mnichů, poklidné demonstrace byly násilně rozehnány politická podpora Číny a Ruska (i dodávky zbraní)

138 Barma / Myanmar Strany Období Charakter Překážky řešení armáda x separatisté a opoziční skupiny 1950 etnický a náboženský konflikt, kriminální, boj za lidská práva angažování Ruska a Číny, malý mezinárodní dopad konfliktu