Podstatné části KUPNÍ SMLOUVY a jejich význam

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví Podstatné části KUPNÍ SMLOUVY a jejich význam Bakalářská práce Autor: Zuzana Hrdinová Bankovní management, bankovní manažer Vedoucí práce: Ing. František Janatka, CSc. Praha Duben, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Chlumci nad Cidlinou dne 23. dubna 2012 Zuzana Hrdinová

Poděkování Na tomto místě chci poděkovat Ing. Františku Janatkovi, CSc. za odborné vedení a podnětné připomínky a rovněž všem, kteří mě při psaní diplomové práce podporovali.

Anotace Práce je zaměřena na správný postup uzavírání mezinárodních kupních smluv a jejich správnou formulaci. Zároveň se zabývá tím, jaká rizika uzavřením obchodního kontraktu mohou hrozit a čeho se vyvarovat. Tato práce by měla poskytnout základní informaci a ucelený pohled na problematiku uzavírání smluv o mezinárodní koupi/prodeji zboží. Klíčová slova: Mezinárodní kupní smlouva, platební podmínky, přeprava zboží, rizika v mezinárodním obchodě, práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího Annotation The work is focused on the proper closure procedure of international purchase agreement and their correct formulation. It also deals with questions of the risks which can threaten the trade contract and Chat needs to be avoided. This work should provide basic information and a comprehensive view on the issue of international contracts for the purchase/sale of goods. Key words: International purchase agreement, payment terms, transport of goods, risks in international trade, rights and obligations of the seller and the buyer

Obsah Úvod... 8 1. Charakteristika kupní smlouvy... 9 1.1 Kupní smlouva... 9 1.2 Forma kupní smlouvy... 9 2. Typy kupních smluv... 11 2.1 Dle občanského zákoníku... 11 2.2 Dle obchodního zákoníku... 11 3. Podstatné a ostatní náležitosti kupní smlouvy... 12 3.1 Podstatné náležitosti kupní smlouvy... 12 3.1.1 Kupní cena... 12 3.1.2 Sjednání ceny... 13 3.1.3 Měna kupní ceny... 13 3.2 Nepodstatné náležitosti kupní smlouvy... 13 3.2.1 Doba plnění... 13 3.2.2 Předání zboží... 13 3.2.3 Placení ceny... 14 3.2.4 Záruka... 14 3.2.5 Určení dokladů ke zboží... 14 3.2.6 Způsob přepravy zboží... 14 4. Význam jednotlivých náležitostí kupních smluv... 15 4.1 Plnění kupních smluv... 15 4.2 Uskutečňování mezinárodních obchodních operací... 15 4.2.1 Východiska pro mezinárodní obchodní operace... 15 4.2.2 Průběh obchodních operací... 16 4.3 Uzavírání mezinárodních kupních smluv... 16 4.4 Dokumenty v mezinárodním obchodě... 17 4.4.1 Dokumenty obchodní... 17 4.4.2 Dokumenty celní... 18 4.4.3 Dokumenty přepravní a skladovací... 18 4.4.4 Dokumenty platební a úvěrové... 19 4.4.5 Dokumenty pojišťovací... 19

4.5 Dodací podmínka (parita)... 20 4.6 Mezinárodní výkladová pravidla INCOTERMS... 20 4.6.1 Doložky INCOTERMS 2010... 21 4.7 Smluvní podmínky FIDIC... 22 4.7.1 Red book (Červená kniha)... 22 4.7.2 Yellow book (Žlutá kniha) "Vyprojektuj-Postav"... 22 4.7.3 Silver book (Stříbrná kniha) "Vyprojektuj-Dodej-Postav"... 23 4.7.4 Green book (Zelená kniha)... 23 4.8 Platební podmínky zaplacení kupní smlouvy... 24 4.8.1 Místo úhrady... 24 4.8.2 Doba placení... 24 4.8.3 Forma placení... 25 4.8.4 Dokumentární formy placení... 25 4.9 Hlavní druhy platebních podmínek... 26 4.9.1 Hladké platy... 26 4.9.2 Dokumentární akreditiv... 27 4.9.3 Dokumentární inkaso... 31 4.9.4 Placení pomocí cenných papírů - směnka a šek... 32 4.10 Mezinárodní přeprava zboží... 36 4.10.1 Mezinárodní železniční přeprava... 36 4.10.2 Mezinárodní silniční přeprava... 37 4.10.3 Mezinárodní letecká přeprava... 38 4.10.4 Mezinárodní námořní přeprava... 39 4.10.5 Kombinovaná přeprava... 42 4.11 Rizika v mezinárodním obchodě... 43 4.11.1 Charakteristika rizik, která ohrožují vývozce zboží a služeb... 44 4.11.2 Členění rizik... 44 4.11.3 Kontrola zboží a jeho balení... 47 5. Práva a povinnosti smluvních stran... 48 5.1 Práva a povinnosti prodávajícího... 48 5.2 Práva a povinnosti kupujícího... 49 5.3 Prodej zboží v obchodě... 49 5.4 Odpovědnost za porušení smlouvy... 50 5.5 Práva kupujícího dle charakteru vady... 50

5.6 Zánik smlouvy... 51 6. Vzory smluv... 52 6.1. Mezinárodní kupní smlouva... 52 Závěr... 55 Použitá literatura a jiné zdroje... 56

Úvod Kupní smlouvu můžeme označit za obsahově nejbohatší smluvní typ. Právní řád České republiky upravuje několik druhů kupních smluv. Kupní smlouva podle Obchodního zákoníku pro obchodní závazkové vztahy je upravena ustanoveními 409 až 470 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ ). Paragraf 409 ObchZ je základním ustanovením, které vymezuje co je kupní smlouvou prodávající se zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Občanskoprávní kupní smlouvu upravuje Občanský zákoník, při prodeji nemovitosti, včetně zvláštního druhu kupní smlouvy, tzv. prodeje v obchodě. Dále je nutné se zmínit o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží v České republice (tehdejší ČSFR), tzv. Vídeňské úmluvě, která byla přijata dne 11. dubna 1980 ve Vídni a která vstoupila v platnost dnem 1. ledna 1988 a byla publikovaná pod č. 160/1991 Sb. Vídeňská úmluva se skládá ze 101 článků a její obsah je rozčleněn do čtyř částí. První část (čl. 1 až 13) obsahuje vymezení předmětu úpravy a obecná ustanovení společná pro celou Vídeňskou úmluvu. Část druhá (čl. 14 až 24) je věnována problematice uzavírání mezinárodní kupní smlouvy, třetí část (čl. 25 až 88) tvoří vlastní jádro Vídeňské úmluvy a obsahuje ustanovení o právech a povinnostech prodávajícího a kupujícího, která vznikají na základě uzavřené smlouvy a jejího porušení a poslední část (čl. 89 až 101) je věnována závěrečným ustanovením, z nichž mimořádný význam mají výhrady při podpisu Vídeňské úmluvy tak, aby se zajistil co největší počet smluvních států. 1 Cílem práce je seznámit se se základními problémy, které řeší exportéři a importéři v obchodování s hmotným zbožím a službami, které souvisejí s uskutečňováním mezinárodního podnikání. Dále se soustředí na rozbor právní úpravy kupní smlouvy v mezinárodním obchodním styku a uvedení veškerých náležitostí, které by kupní smlouva měla mít, aby obchod proběhl po právní stránce v pořádku a tím nedocházelo k rozporům. Téma bylo vybráno z toho důvodu, že mi je tato problematika blízká. Čerpala jsem z literatury mezinárodních operací a z vlastních zkušeností. 1 http://pravniradce.ihned.cz/1-10002970-13108670-f00000_detail-cf

1. Charakteristika kupní smlouvy 1.1 Kupní smlouva Kupní smlouva je jedním ze základních smluvních typů a představuje základní právní formu tržních operací. Podstatou tohoto smluvního typu je závazek prodávajícího dodat kupujícímu určité zboží a převést na něj vlastnické právo k věci. Tomu odpovídá na straně kupujícího závazek věc přijmout a zaplatit za ni kupní cenu vyjádřenou v penězích. Věcí, která může být předmětem kupní smlouvy, nemusí být jen zboží jakožto hmotná movitá věc, ale i ovladatelné přírodní síly, sloužící lidské potřebě (energie). Za určitých podmínek lze uzavřít kupní smlouvu i ohledně věci, která ještě nebyla vyrobena. 2 Zvláštním druhem kupní smlouvy je mezinárodní kupní smlouva upravená Úmluvou OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku představuje významný právní instrument práva mezinárodního obchodu. Mezinárodní směnu zboží možno považovat za nejstarší, dá se říci klasickou, formu hospodářských styků mezi různými státy. Výhody mezinárodní směny zboží spočívají konkrétně v tom, že se jednotlivým státům dostává zboží, jež samy nemohou vyrábět. 3 1.2 Forma kupní smlouvy Pro vznik kupní smlouvy nestanoví zákon žádnou zvláštní formu. Smlouva je uzavřena dohodou smluvních stran o podmínkách smlouvy a této dohody může být dosaženo ústně, telefonicky, telegraficky, písemně nebo konkludentním (souhlasným) činem. Obvykle se ale kupní smlouva používá při prodeji hodnotnějšího zboží, kdy je dobré jí mít v písemné podobě, tak předejdeme případným sporům při prodeji. Výjimkou je kupní smlouva při prodeji nemovitosti, kde je vyžadována písemná forma. 2 Bejček Josef (1993) 3 Kanda Antonín (1988) 9

V mezinárodních vztazích bývá nejčastější smlouva písemná, protože tato forma poskytuje větší jistotu o dohodnutých podmínkách. Pokud je smlouva uzavřena ústně, telefonicky, telegraficky či e-mailem, je obvyklé ji dodatečně písemně potvrzovat. 10

2. Typy kupních smluv Porovnáním úprav kupní smlouvy dle Občanského a Obchodního zákoníku dospějeme ke zjištění základních shodných a rozdílných znaků. V obou případech je předpokladem, že předmětem kupní smlouvy je věc movitá. 2.1 Dle občanského zákoníku Úprava dle Občanského zákoníku se použije, je-li předmětem koupě nemovitost a nejde-li o mezinárodní kupní smlouvu. Kupní smlouva je smlouva, ze které vznikne prodávajícímu povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. 2.2 Dle obchodního zákoníku Úprava dle Obchodního zákoníku se použije, jedná-li se o obchodní závazkový vztah, tzn. Jeli jako relativní obchod sjednán mezi podnikateli v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, případně mezi podnikatelem a státem nebo samosprávným územním orgánem při uspokojování veřejných potřeb nebo je-li smluvními stranami zvolen jako předpis, jímž se bude jejich vztah řídit. 11

3. Podstatné a ostatní náležitosti kupní smlouvy 3.1 Podstatné náležitosti kupní smlouvy Smluvní strany přesná identifikace prodávajícího i kupujícího (a to jak fyzické osoby, tak právnické osoby) Předmět koupě předmětem koupě může být jak věc movitá (zboží), tak nemovitá (nemovitost) Kupní cena podle Obchodního zákoníku se strany mohou dohodnout, že kupní cena nemusí tvořit podstatnou část smlouvy, může se např. vycházet z již dříve uzavřené smlouvy, nebo ceny obvyklé za dané zboží. Podle Občanského zákoníku si strany mohou sjednat cenu za prodávané zboží, avšak jejich smluvní volnost je omezena obecně závaznými právními předpisy o cenách. Tyto části bývají považovány právního hlediska za podstatné. Kromě toho se ale mohou stát podstatnými i další podmínky, pokud to vyplyne z vůle smluvních stran. Během jednání může některý z obchodních partnerů dát najevo, že dohoda o určité podmínce je předpokladem pro uzavření smlouvy. Smlouva musí v sobě obsahovat všechny podstatné náležitosti a vzniká zásadně na základě dohody o celém jejím obsahu. Pokud neobsahuje některou z náležitostí, není to kupní smlouva. Kupní smlouva je právní skutečnost (dvoustranný právní úkon). 3.1.1 Kupní cena Důležité je říci, že cena musí být dohodnuta, pokud není, tak by kupní smlouva měla alespoň obsahovat způsob určení ceny. Strany mohou vyjádřit vůli uzavřít smlouvu i bez stanovení ceny nebo způsobu jejího určení. V tomto případě dochází k použití 448 odst. 2 Obch. Z., který obsahuje řešení situace, že není kupní ceny ani způsob jejího určení stanoven ve smlouvě prodávající může požadovat zaplacení kupní ceny, za kterou se prodávalo obvykle takové nebo srovnatelné zboží v době uzavření smlouvy. 12

3.1.2 Sjednání ceny Určitá cena (celková) Určitelná cena (jednotková cena, cena v závislosti na kritériích neovlivnitelných jednou nebo druhou stranou) Cena určená třetí osobou (cenovým arbitrem) Kupní smlouva sjednaná i bez dohody o ceně dle vůle stran (cena obvyklá v daném místě a daném čase - 448) V některých případech cena regulovaná (viz např. předpisy z oblasti energetiky) 3.1.3 Měna kupní ceny V mezinárodních kupních smlouvách zpravidla účastníci nemají sídlo nebo bydliště na území téhož státu. V souvislosti s placením kupní ceny tedy hraje významnou roli otázka, v jaké měně má být kupní cena placena. Tím, že účastníci tohoto vztahu mají sídlo nebo bydliště na území různých států, je dáno i to, že mají i různou měnu, podléhající zpravidla různým kursovním hodnotám. Za této situace je tedy nutné, aby bylo stanoveno ve smlouvě, v jaké měně bude kupní cena placena. 3.2 Nepodstatné náležitosti kupní smlouvy 3.2.1 Doba plnění Pokud si strany nedohodnou dobu plnění, např. určením termínu konkrétního plnění, je povinností prodávajícího plnit bez zbytečného odkladu v přiměřené lhůtě po uzavření smlouvy. 3.2.2 Předání zboží Strany si ve smlouvě mohou dohodnout, že je prodávající povinen předmět koupě odeslat na místo splnění nebo na místo určení. Jinak platí, že místem předání bude sídlo nebo bydliště prodávajícího. 13

3.2.3 Placení ceny Není-li stranami dohodnuto něco jiného (platba na fakturu, platba předem, atd.), je kupující povinen zaplatit cenu bez zbytečného odkladu, tzn. zpravidla při převzetí zboží. 3.2.4 Záruka Smlouva uzavřena podle OZ se bude řídit podle obecného ustanovení o zárukách podle OZ. Obchodní zákoník však nezná zákonnou záruku. Proto, má-li být poskytnuta, musí být sjednána písemně. 3.2.5 Určení dokladů ke zboží Nejčastěji ObZ - strany si mohou ve smlouvě určit i doklady, které je prodávající povinen předat kupujícímu. 3.2.6 Způsob přepravy zboží Nejčastěji ObZ - ve smlouvě může být dohodnuto, zda přepravu zboží zajišťuje prodávající nebo kupující, resp. jak dojde k předání zboží. 14

4. Význam jednotlivých náležitostí kupních smluv 4.1 Plnění kupních smluv Plnění kupních smluv v mezinárodním obchodě může přinášet řadu problémů. Důvodem je jednak geografická vzdálenost mezi obchodními partnery, jednak možnost vzniku různých komplikací právního, obchodněpolitického či ekonomického charakteru. Závažná je také skutečnost, že při naplňování kupní smlouvy spolupracují prodávající a kupující s řadou partnerů, kteří napomáhají svou činností uskutečnění obchodní operace. Výsledný efekt tak závisí na kvalitě práce a spolehlivosti všech článků, které se tohoto procesu účastní. Tento proces však je složitý a musí být řízen. 4.2 Uskutečňování mezinárodních obchodních operací Zahraniční obchod se uskutečňuje prostřednictvím velkého množství jednotlivých obchodních operací. Ty mají řadu individuálních zvláštností projevujících se ve způsobu navazování obchodních spojení mezi prodávajícím a kupujícím, v podmínkách obchodu a jejich právním zajišťování, v náročnosti na vytváření předpokladů pro efektivní uskutečňování těchto transakcí. K těmto předpokladům patří přijímání některých podnikatelských rozhodnutí, která mají dlouhodobý účinek, a provádění určitých činností, které sice bezprostředně netvoří součást jednotlivých obchodních operací, ale mohou ovlivňovat podmínky jejich uskutečňování. 4.2.1 Východiska pro mezinárodní obchodní operace Motivace, které vedou podniky k obchodování s partnery na zahraničních trzích, mohou být velmi různorodé. Často se pro tento postup rozhodují v situacích, kdy nemohou zcela naplnit svoji podnikatelskou strategii na trhu domácím. Na relativně malých národních trzích, ke kterým bezesporu česká republika patří, bývá orientace na zahraniční trhy nezbytná nejen pro podniky velké, ale i pro značnou část malých a středních podniků. Zaměření podniků na zahraniční trhy je podmínkou efektivního podnikání v řadě výrobních oborů i ve službách. Zahraniční obchod může poskytovat firmám širší prodejní a nákupní možnosti i nové podnikatelské příležitosti. Navíc angažovanost podniků ve vývozu i dovozu snižuje jejich závislost na domácím trhu a vede většinou k větší stabilitě firmy. 15

4.2.2 Průběh obchodních operací Každá obchodní operace v mezinárodním styku má určitý specifický průběh, který bývá ovlivněn druhem zboží, charakterem příslušného trhu, obchodněpolitickou situací, zvolenou distribuční cestou, rozsahem a četností obchodování s daným obchodním partnerem, jeho právním a finančním postavením, způsobem jeho komerčního jednání apod. Předmětem obchodních operací může být jak hmotné zboží, tak i různé služby, poskytnutí určitých práv, provedení díla apod. V některých mezinárodních operacích může jít o kombinaci těchto součástí. Kromě toho s obchody hmotným zbožím souvisejí ještě další operace, které jsou pro realizaci vývozu a dovozu nezbytné, např. přepravní, pojišťovací, kontrolní, finanční, skladovací apod. 4.3 Uzavírání mezinárodních kupních smluv Způsob uzavírání mezinárodních kupních smluv, jejich forma a obsah jsou ovlivněny řadou faktorů, např. zvláštnosti zboží, se kterým se obchoduje, právní a ekonomickou situací partnerů, kteří do smluvních vztahů vstupují, vývojem jejich vzájemné spolupráce. Rozdíly v právních přístupech jednotlivých zemí k závazkovým vztahům mezinárodního obchodu se mohou stát zdrojem obtíží ve smluvních vztazích. Vyplývají jednak z nejistoty, podle kterého práva bude smlouva posuzována v případě sporu, jednak z neznalosti práva, které může být pro výklad práv a povinností stran použito, ale i z nejistoty, jak mohou soudy vysvětlovat ustanovení smluv. Významným úspěchem v tomto směru bylo přijetí Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, tzv. Vídeňské konvence, v r. 1980 (dále jen Úmluva). Tato Úmluva řeší základní otázky: Uzavírání mezinárodních kupních smluv Práv a povinností prodávajícího a kupujícího Úmluva má charakter věcných norem a její použití se vztahuje na koupi věcí movitých (s určitými výslovně vyjmenovanými výjimkami, např. lodě, letadla, elektrická energie, cenné 16

papíry, obchody na dražbách apod.), pokud smluvní strany mají místa podnikání v různých státech. 4.4 Dokumenty v mezinárodním obchodě Složitost průběhu jednotlivých operací v mezinárodním obchodě se odráží i v počtu a druzích používaných dokumentů. Jejich počet nezbytný pro uskutečnění jedné, třeba i velmi jednoduché transakce představuje zpravidla několik desítek originálních dokladů (odhad průměrného počtu je asi čtyřicet dokumentů). Každý z nich potom bývá vyhotovován v několika kopiích. Pokud odhlédneme od klasických forem korespondence mezi obchodními partnery, lze početnou skupinu dokumentů rozdělit podle jejich funkce do těchto skupin: 4.4.1 Dokumenty obchodní Mezi tyto dokumenty lze zařadit ty, které kupující a prodávající vystavují v souvislosti s uzavíráním kupní smlouvy a s jejím plněním. Počet těchto dokumentů je značný, a proto v dalším přehledu uvádíme jen ty nejpoužívanější. Poptávka bývá prvním impulsem pro obchodní operaci. Vypracovává ji kupující a adresuje ji potenciálnímu dodavateli. Nabídka představuje návrh kupní smlouvy předkládaný prodávajícím. Obsahuje většinou všechny údaje, které jsou pro uzavření smlouvy potřebné. Objednávka je závazným návrhem kupní smlouvy zpracovaným kupujícím a podle jeho požadavků na obsah této úmluvy. Bývá odpovědí na nabídku prodávajícího. Potvrzení objednávky je vystavováno prodávajícím a vyjadřuje jeho závazek splnit objednávku kupujícího a přijmout podmínky, které jsou v ní obsaženy. 17

Kontrakt obsahuje všechny formální i obsahové náležitosti kupní smlouvy včetně podpisů obou smluvních stran. Uzavírání smlouvy touto formou bývají přítomni jak prodávající, tak kupující. Specifikace dodávky je dokument, ve kterém kupující uvádí detailní požadavky na zboží, jež má být dodáno v rámci uzavřené kupní smlouvy. Obchodní faktura v mezinárodním obchodě nebývá spojena se zvláštními požadavky na formu a obsah. Balicí list často provází fakturu a uvádí detailní obsah jednotlivých obalových jednotek (kartonů, beden apod.) 4.4.2 Dokumenty celní Představují poměrně početnou skupinu podkladů požadovaných pro celní řízení a daňové účely v zemích vývozu, dovozu a tranzitu. Obsahem těchto dokumentů bývá prokázání původu zboží, deklarace zboží podle celního sazebníku a uvedení či ověření množství a hodnoty dodávaného zboží. Opatřování některých dokumentů může být poměrně nákladné (např. legalizace faktur). Některé státy požadují certifikáty o kvalitě zboží. 4.4.3 Dokumenty přepravní a skladovací Jsou skupinou velmi různorodou a lze je dělit podle různých hledisek. Některé z nich se používají vůči speditérům či jsou speditéry vystavovány. Do této skupiny patří zejména potvrzení zasílatele o převzetí, kterým zasílatel potvrzuje, že převzal zásilku uvedenou v dokumentu k přepravě. Druhým nejpoužívanějším dokladem je speditérské potvrzení o odeslání zásilky, které potvrzuje její neodvolatelné odeslání, uvádí údaje o stavu zásilky, o způsobu a datu odeslání, místu odeslání a místu určení apod. Dokumenty používané v jednotlivých dopravních oborech se liší co do obsahu, formy i funkce. Při jejich použití v mezinárodním obchodě je důležité rozlišení dokladů, které mají charakter dispozičních dokumentů, a těch, které jsou doklady legitimačními. 18

Legitimační dokumenty jsou používány ve všech dopravních oborech. Jejich typickým představitelem je nákladní list. Jeho funkce spočívá v potvrzení uzavřené přepravní smlouvy, v potvrzení dopravce o převzetí zboží a jeho závazku dopravit zboží do sjednaného místa. Dispoziční dopravní dokumenty plní rovněž tyto funkce, ale jsou navíc cennými papíry a je s nimi spojeno právo disponovat se zbožím. Oprávněný držitel dispozičního dokumentu má právo požadovat vydání zboží u dopravce, a naopak dopravce může zboží vydat pouze držiteli dispozičního dokumentu. Mezi dispoziční dokumenty patří konosamenty, náložné listy a některé druhy skladištních a vydacích listů. 4.4.4 Dokumenty platební a úvěrové Mají úzkou souvislost s placením, s financováním obchodu a se zajišťováním některých rizik. Tato skupina dokumentů je velmi různorodá. Používají se ve vztahu mezi bankami a jejich klienty (např. žádost o ověření akreditivu), ve vztahu mezi obchodními partnery (např. směnka vystavená dodavatelem na odběratele), dokumenty vystavované bankami ve prospěch oprávněných osob (např. bankovní záruka) apod. 4.4.5 Dokumenty pojišťovací Mezi tyto dokumenty patří především pojistka, kterou pojištěný prokazuje svůj pojistný nárok v případě pojistné události. Podle některých práv je posuzována jako cenný papír. Pojistný certifikát je pouze potvrzením o uzavření pojistné smlouvy. Oba dokumenty jsou často využívány jako dokumenty inkasní. V oblasti pojišťování se používají i další dokumenty, např. protokol o škodě apod. Již z tohoto zjednodušeného výčtu je patrno, že vystavování dokumentů a manipulace s nimi jsou administrativně velmi náročné. Pro hladký průběh obchodní operace je důležité, aby dokumenty byly vyhotovovány přesně, bez věcných a formálních chyb, aby byly řádně opatřeny podpisy oprávněných osob, dostaly se včas na místo svého určení a mohly tak plnit své funkce v komunikaci mezi jednotlivými účastníky mezinárodní transakce. 19

4.5 Dodací podmínka (parita) Dodací podmínka je důležitou náležitostí kupní smlouvy v mezinárodním obchodě. Určuje povinnosti prodávajícího a kupujícího, které souvisejí s dodávkou a převzetím zboží. Dodací podmínka určuje zejména: - způsob, místo a okamžik předání zboží kupujícímu - způsob, místo a okamžik přechodu výloh a rizik z prodávajícího na kupujícího - další povinností stran při zajišťování dopravy, nakládky a vykládky zboží, průvodních dokladů, kontroly, pojištění, celního odbavení apod. Dodací doložky vznikly v obchodní praxi na základě obchodních zvyklostí (uzancí), které byly často používány nejednotně podle místních podmínek a staly se tak brzdou pro rozvoj mezinárodního obchodu. V současné době v celosvětovém měřítku jednoznačně převládá používání mezinárodních výkladových pravidel INCOTERMS. 4 4.6 Mezinárodní výkladová pravidla INCOTERMS Soubor mezinárodních výkladových pravidel INCOTERMS je připravován a vydáván Mezinárodní obchodní komorou v Paříži. Použitím těchto pravidel je možné vyhnout se nejistotě odlišných výkladů různých dodacích doložek v různých zemích. Poslední znění pravidel bylo vydáno v roce 2010. 5 INCOTERMS jsou vydávány již od roku 1936. Další změny a dodatky byly publikovány v letech 1953, 1967, 1976, 1980, 1990 a 2000. Vydáním nové verze pravidel starší verze nezanikají. Proto je nutné u jednotlivých dodacích parit uvádět rok vydání INCOTERMS, kterými se hodlají strany kupní smlouvy řídit. V případě použití poslední verze se tedy uvádí INCOTERMS 2010. 6 INCOTERMS nemají povahu právní normy a závaznými se stávají pouze tehdy, jestliže se na ně strany kupní smlouvy výslovně odvolají v textu smlouvy. INCOTERMS určují pouze 4 Machková H., Černohlávková E., Sato A. a kol. Mezinárodní obchodní operace (2007) 5 Machková H., Černohlávková E., Sato A. a kol. Mezinárodní obchodní operace (2007) + aktualizace roku 6 Machková H., Černohlávková E., Sato A. a kol. Mezinárodní obchodní operace (2007) + aktualizace roku 20

vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Vztahy k ostatním subjektům, např. bankám, dopravcům nebo speditérům, musejí být řešeny formou jiných smluvních typů. Např. vztah k dopravci je upraven přepravní smlouvou, vztah ke speditérovi zasílatelskou smlouvou, vztahy k bankám např. smlouvou o otevření dokumentárního akreditivu atp. Je samozřejmé, že veškeré smluvní zajištění dané obchodní operace musí být v souladu s příslušnou dodací podmínkou v kupní ceně. INCOTERMS neřeší otázku přechodu vlastnictví ke zboží, ale pouze otázku přechodu nákladů a rizik. Otázka přechodu vlastnictví ke zboží musí být vyřešena v kupní smlouvě zvlášť, a pokud tomu tak není, pak tyto záležitosti rozhoduje mezinárodní soukromé právo. 4.6.1 Doložky INCOTERMS 2010 Dnem 1. ledna 2011 vstoupilo v platnost osmé vydání, INCOTERMS 2010, obsahující pouze 11 doložek, které člení do čtyř skupin podle počátečního písmena jednotlivých doložek E(ex), F (free), C(cost, carreage), D(delivered) a 2 kategorie (podmínky použitelné pro všechny druhy přepravy a podmínky použitelné pouze pro námořní přepravu). Uspořádání doložek je přehledné a umožňuje poměrně snadnou orientaci. U prvních tří skupin přecházejí povinnosti z prodávajícího na kupujícího při odeslání zboží, a jsou tedy relativně náročnější pro kupujícího, u čtvrté skupiny přecházejí povinnosti při dodání zboží, a proto jsou dodací parity skupiny D často označovány jako doložky dodání a jsou z hlediska nutnosti plnění povinností náročnější pro prodávajícího. Skupina E má pouze jedinou doložku a povinností prodávajícího je připravit zboží ve svém objektu k odebrání. Z skupiny F má prodávající dodat zboží dopravci, kterého určuje kupující. Skupina C obsahuje doložky, podle nichž prodávající zajišťuje přepravní smlouvu, ale nese rizika ztráty nebo poškození, k nimž dojde po naložení a odeslání zboží. Změny se týkají všech pěti podmínek dosud uvedených v oddíle D, které jsou zastaralé a jsou nahrazeny následujícími třemi podmínkami: DAT (Delivered at Terminal), DAP (Delivered at Place), a DDP (Delivered Duty Paid). U této skupiny nese prodávající všechny výlohy a rizika až do země určení. Nové podmínky se vztahují na všechny způsoby přepravy. V praxi se však ale stále používají i doložky z roku 2000. 7 7 Machková H., Černohlávková E., Sato A. a kol. Mezinárodní obchodní operace (2007) + aktualizace dat 21

4.7 Smluvní podmínky FIDIC V současné době existuje poměrně zajímavá nabídka právních návodů, formulářových smluv a podmínek vypracovaných na úrovni mezinárodních organizací či zájmových sdružení a to jak pro turnkey contract, tak i pro případy výstavby smlouvy pomocí jednotlivých smluv s různými dodavateli. K nejznámějším, případně nejužívanějším, podmínkám v praxi patří: FIDIC (Federation Internationale des Ingenieurs-Conseils) Je francouzskou zkratkou pro Mezinárodní federaci konzultačních inženýrů Tato organizace vznikla v roce 1913 a zakládajícími zeměmi byly Belgie, Francie a Švýcarsko, přičemž hlavní sídlo této organizace je v Ženevě ve Švýcarsku. Cílem vytvoření bylo společně podpořit profesionální zájmy členských asociací a šířit informace členům jednotlivých národních asociací. Je důležité zmínit, že sdružení FIDIC se řídí čtyřmi modely obchodních podmínek a vydala k nim v roce 1999 tyto uvedené materiály: 4.7.1 Red book (Červená kniha) Smlouva na dodávku stavby na stavební a inženýrské práce vyprojektované objednatelem. Tato smlouva je doporučena pro stavební a inženýrské práce prováděné podle projektu, který si zajišťuje objednatel (investor) většinou prostřednictvím externího projektanta. Zhotovitel (kontraktor) provádí stavbu za obvyklých podmínek dle projektu dodaného objednatelem. Dílo však může obsahovat určité stavební, strojní nebo elektrické práce provedené podle projektu zhotovitele. 4.7.2 Yellow book (Žlutá kniha) "Vyprojektuj-Postav" Smlouva na dodávku výrobní jednotky, elektrického a strojního zařízení a dále pak pro stavební a inženýrské práce vyprojektované zhotovitelem. Tento typ smlouvy se doporučuje pro provedení elektrických nebo strojních zařízení pro vyprojektování a provedení stavebních a inženýrských prací. Za normálních okolností u tohoto typu smlouvy zhotovitel vyprojektuje a dodá výrobní jednotku nebo další práce, které mohou zahrnovat kombinaci stavebních, strojních nebo elektrických prací, vše v souladu s požadavky objednatele. 22

4.7.3 Silver book (Stříbrná kniha) "Vyprojektuj-Dodej-Postav" Smlouva pro dodávku na klíč. Tato smlouva je tzv. smlouva na klíč a doporučuje se tam, kde jeden subjekt bere veškerou zodpovědnost za vyprojektování a provedení celé stavby. Za obvyklých podmínek tohoto typu smlouvy kontraktor vyprojektuje, dodá a postaví plně vybavenou jednotku nebo zařízení připravené k okamžitému spuštění na tzv. otočení klíčem. Tato forma je obvyklá při uzavírání smluv na dodávku stavby. 4.7.4 Green book (Zelená kniha) Jednoduchá smlouva pro jednorázový úkon. Tento druh jednoduché formy smlouvy se doporučuje pro stavební a inženýrské práce s relativně malými investičními náklady. V závislosti na charakteru prací může být tato forma vhodná i pro smlouvy větších hodnot, zvláště pro relativně jednoduché nebo opakující se práce nebo stavby krátkého trvání. Za normálních okolností se u tohoto typu smlouvy provádějí práce podle projektu objednatele nebo jeho zástupce, ale tato forma může být vhodná i pro smlouvy, které zahrnují částečné nebo úplné stavební, strojní a elektrické práce podle projektu kontraktora. V těchto výše uvedených manuálech, které jsou doporučovány pro stavební nebo inženýrské práce projektované objednatelem nebo jim pověřeným technickým dozorem stavby, jsou dále definovány zvláštní podmínky tvořící dohromady obchodní podmínky, jimiž se řídí práva a povinnosti smluvních stran. Pro každou jednotlivou zakázku je vždy nutno připravit zvláštní podmínky a vzít v úvahu ty body ve všeobecných podmínkách, které se zmiňují o zvláštních podmínkách. Ve světě se již v roce 1998 od barevného značení smluvních verzí upustilo, přesto jsou tak nadále ve stavební praxi, resp. hovorové praxi, označovány. Nejznámější je Stříbrná kniha. Tento manuál má určité výhody: Čas z důvodu přeskočení některých fází projektové přípravy a stavební činnosti je možné minimalizovat zpoždění a optimalizovat klidný průběh stavby. Výhodou je rychlé určení dodavatele 23

Finance jsou zde menší rizika překročení ceny z důvodu neustálého controllingu ze strany projektových manažerů a zadavatelů Kvalita odpovědnost dodavatele za celý projektový cyklus, která může být i za určité období provozu a vede k tomu, že projektová fáze i konstrukční fáze je logicky řešena s minimálními náklady na údržbu a provoz 8 4.8 Platební podmínky zaplacení kupní smlouvy Platební podmínky v mezinárodních kupních smlouvách mají značný vliv na výsledky obchodních operací. Předurčují, kdy, kde a jak má být uhrazena kupní cena, a jsou proto také jedním z východisek pro její kalkulaci. Místo, doba i forma placení se v mezinárodních kupních smlouvách většinou sjednávají výslovně. 4.8.1 Místo úhrady Určuje, ve kterém místě je kupní cena splatná. Bývá stanoveno uvedením banky, u níž má být placeno, eventuálně může být sjednáno nepřímo, např. určením místa, kde budou kupujícímu předány dokumenty, u které banky bude otevřen akreditiv, domicilem na směnce apod. 4.8.2 Doba placení Je důležitá z hlediska plnění kontraktu prodávajícím a kupujícím, zejména pokud jde o časový vztah mezi placením a dodávkou zboží. Placení se může uskutečnit: Platbou předem je maximálně výhodné pro dodavatele. Odběratel financuje obchod, poskytuje plnění dříve než dodavatel a nese riziko pro případ, že by prodávající nesplnil kupní smlouvu včas a řádně. Placení celé kupní ceny předem se v mezinárodním obchodě používá poměrně vzácně. Častěji se setkáváme s částečným placením předem formou tzv. akontace, která bývá kombinována s placením části ceny při dodávce a s poskytnutím úvěru. 8 FIDIC (1999) Publikace Slovenskej asociácie konzultačných inžinierov 24

Platbou v době dodání zboží se v mezinárodním obchodě používá téměř u všech druhů zboží. Nejčastější jsou tzv. dokumentární formy placení, které poměrně nejlépe umožňují zajištění zájmů prodávajícího a kupujícího. K placení potom dochází buď při předání dokumentů předávajícím, nebo při jejich převzetí kupujícím. V mezinárodním obchodě se dokumenty předávají většinou prostřednictvím bank při použití různých bankovních instrumentů. Platbou po dodání zboží zatěžuje vývozce nutností úvěrovat obchod po sjednanou dobu a nést rizika, která jsou s poskytnutím úvěru spojena. Pro prodávajícího představuje poskytnutí úvěru často nutnost nést náklady spojené s financováním, prodloužení návratnosti finančních prostředků, zpomalení jejich obratu a navíc většinou i dopad úvěrových rizik. 4.8.3 Forma placení Vyplývá většinou ze sjednané platební podmínky nebo může být výslovně stanovena. Nejjednodušší, ale v mezinárodním obchodě velmi málo používanou formou je placení v hotovosti. Jeho nevýhodou je možnost ztráty peněz, riziko padělků, nutnost přepočítávání částek apod. Navíc je nutné uvážit rozdíl mezi kurzem valut oproti kurzu deviz. Banky nakupují valuty zpravidla za nižší kurz než devizy. Nejjednodušší a také nejčastější formu úhrad představují tzv. hladké platy (bankovní převody, transfery). Při nich banka provádí transfer prostředků do zahraničí pouze na základě pokynu příkazce (bez dalších průvodních dokumentů). 4.8.4 Dokumentární formy placení Jsou v mezinárodním obchodu poměrně časté. Kupující musí při nich učinit určitý úkon např. zajistit vystavení akreditivu bankou, podepsat směnku, zaplatit aby získal dokumenty uvedené v kontraktu. Dokumenty bývají většinou voleny tak, aby svědčily o uskutečnění dodávky zboží a odpovídaly požadavkům země dovozu na celní a administrativní projednání. Dokumenty používané při jednotlivých dodávkách zboží většinou tvoří určitý celek, který postihuje různé stránky plnění kupní smlouvy prodávajícím. Nejčastěji se používají tyto dokumenty: 25

Faktura vystavená prodávajícím v několika vyhotoveních. Uvádí kromě dalších náležitostí zpravidla druh a množství zboží, jednotkovou cenu a celkovou částku k úhradě. Přepravní dokument který svědčí o tom, že prodávající předal zboží k přepravě nebo že zboží bylo již odesláno do místa určení. Pojistný doklad pokud pojištění sjednává prodávající. Další dokumenty dohodnuté v kontraktu, např. osvědčení o původu, o kvalitě zboží, zdravotní či veterinární certifikáty apod. 4.9 Hlavní druhy platebních podmínek 4.9.1 Hladké platy Hladký plat (bankovní převod) je vedle šeku jedním z nejrozšířenějších způsobů v mezinárodním platebním styku. V případě hladkého platu se jedná o bezzávazkový, nedokumentární a platební instrument, jehož podstatou je převod příslušné částky z účtu příkazce na účet adresáta (beneficienta). V zásadě není třeba předložit bance vedle platebního příkazu žádné další dokumenty. Vnitrostátní právní předpisy v jednotlivých státech mohou ovšem tuto povinnost uložit, což se často děje v souvislosti s aplikací různých předpisů proti praní špinavých peněz. Správný platební příkaz s vedením všech náležitostí je při úhradách do zahraničí nezbytným předpokladem rychlého provedení platby. Výhodou hladkého platu jsou nízké náklady spojené s jeho provedením. Někdy banky za platby došlé ze zahraničí neúčtují náklady vůbec. To však neplatí pro odchozí platby. Dělení hladkých platů a) z pohledu banky - došlé a vyšlé hladké platy b) z pohledu klienta došlé a vyšlé hladké platy obchodní povahy c) z pohledu doručení platy předem a platy po dodání zboží 26

4.9.2 Dokumentární akreditiv Dokumentární akreditiv představuje jeden z nejstarších bankovních nástrojů používaný zejména v mezinárodním obchodě jako poměrně dokonalý instrument platební a zajišťovací. Lze jej charakterizovat jako závazek banky poskytnout pověřenému (beneficientovi, zpravidla prodávajícímu) plnění stanovené v akreditivu, pokud beneficiant předloží včas požadované dokumenty a splní veškeré akreditivní podmínky. Banka vystavuje akreditiv na pokyn příkazce, resp.. žadatele o akreditiv (zpravidla kupujícího), a podle jeho instrukcí. Akreditiv je jakékoliv ujednání, jakkoliv pojmenované nebo popsané, které je neodvolatelné, a tudíž představuje definitivní závazek vystavující banky honorovat vyhovující prezentaci dokumentů v souladu s podmínkami akreditivu. Honorovat znamená: - zaplatit na viděnou, jestliže je akreditiv použitelný platbou na viděnou - vzít na sebe závazek k odložené platbě a zaplatit při splatnosti, jestliže je akreditiv použitelný odloženou platbou - akceptovat cizí směnku vystavenou beneficientem a zaplatit při splatnosti, jestliže je akreditiv použitelný akceptací Výhody dokumentárního akreditivu pro obě strany a) Dokumentární akreditiv je standardním bankovním produktem ve financování zahraničního obchodu, s dlouhou historií, poskytuje velkou jistotu všem zúčastněným stranám b) Banky provádějí akreditivy podle mezinárodních pravidel, Jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy, vydaných Mezinárodní obchodní komorou v Paříži (od 1.7.2007, Publ. ICC No. 600 zkráceně UCP 600 c) Banky ochotněji provádějí financování těchto operací, neboť se jedná o zbožové operace, kdy má banka přehled o tom, co financuje; navíc se jedná též o financování operací, které jsou splaceny z výnosu financované operace d) Jde buď o financování importních akreditivů, kdy banka platí za příkazce importéra, který bance platí až po určité době podle podmínek příslušné smlouvy o financování, nebo o exportní financování předfinancování akreditivů, negociace směnek a/nebo dokumentů, popř. odkupy akreditivů. U exportního financování se banka rozhoduje, zda poskytne financování především podle bonity a renomé vystavující, popř. 27

potvrzující banky a podle příslušných teritoriálních rizik; dostupnost i cena tohoto způsobu financování je tudíž obecně lepší, než např. u provozního úvěru. Aby akreditiv přinesl oběma obchodním stranám maximum zajištění a užitku, je nutné věnovat patřičnou pozornost znění akreditivu a vystavování příslušných dokumentů. Druhy dokumentárních akreditivů Odvolatelný akreditiv Může být vystavující bankou kdykoliv odvolán nebo změněn, a tudíž nepředstavuje skutečný závazek banky k beneficientovi akreditivu. Používá se pouze výjimečně. Neodvolatelný akreditiv Představuje pevný závazek vystavující banky. Neodvolatelný akreditiv může být měněn jen se souhlasem všech zúčastněných stran. Podle poslední verze jednotných zvyklostí je za akreditiv považován jen takový závazek banky, který je neodvolatelný. Podle obchodního zákoníku ČR ( 686) je akreditiv považován vždy za neodvolatelný, pokud akreditivní listina výslovně nestanoví, že je odvolatelný. Nepotvrzený neodvolatelný akreditiv - jedná se o bankovní instrument, který zavazuje vystavující banku, tj. banku, která akreditiv vystavila, poskytnout plnění exportérovi podle podmínek akreditivu, předloží-li řádně dokumenty požadované akreditivem. Exportér má tedy závazek banky, který je nezávislý na závazku importéra vyplývajícím z kontraktu, zaplatit za dokumenty odpovídající akreditivu. Potvrzený neodvolatelný akreditiv - jedná se o bankovní instrument, u kterého vzniká další závazek jiné banky, umístěné zpravidla v zemi exportéra, zaplatit beneficientovi exportérovi podle podmínek akreditivu, předloží-li jí řádně dokumenty požadované akreditivem. Exportér má tedy závazek další (potvrzující) banky, který je nezávislý na závazku importéra i na závazku banky vystavující akreditiv, poskytnout plnění za akreditivu odpovídající dokumenty. 28

Zvláštní druhy akreditivů Při obchodování se zahraničím je možné využít i některých zvláštních druhů akreditivů, které mají specifické použití. Mezi ně patří např.: Revolvingový akreditiv - je vhodný pro obchodní vztahy, které se uskutečňují pravidelně v průběhu delšího časového období. Podle sjednaných kritérií (uplynutí doby, vyčerpání částky apod.) se akreditivní částka obnovuje na původní výši. Převoditelný akreditiv - umožňuje vývozci, v jehož prospěch je akreditiv vystaven, aby požádal o převedení akreditivu na jiného beneficienta (svého dodavatele). Používá se u nepřímých obchodů k převodu práv z akreditivu na původního dodavatele zboží. Podmínky akreditivu zůstávají stejné, výjimku představuje akreditivní částka, lhůty pro předložení dokumentů, eventuálně některé další podmínky. Akreditiv lze převést pouze jednou, ale nejsou-li zakázány dílčí dodávky, mohou být části akreditivu převedeny samostatně několika dodavatelům. Akreditivy, které nejsou výslovně označeny jako převoditelné, převádět nelze. Back-to-back akreditiv - tento akreditiv se používá rovněž u nepřímých obchodů. Jeho funkce je obdobná jako u převoditelného akreditivu, ale v tomto případě jde o dva samostatné akreditivy. Není proto ani upraven v jednotných zvyklostech. Přináší určitou výhodu prostředníkovi, protože neváže jeho vlastní prostředky při žádosti o otevření akreditivu ve prospěch původního dodavatele. Podmínky obou akreditivů však musejí navazovat, zejména pokud jde o dokumenty, lhůty pro jejich předložení apod. Částka akreditivu se pochopitelně liší. Remboursní akreditiv - může být použit ve vztahu k zahraničním obchodním partnerům pouze tehdy, jestliže mezi bankami země vývozce a země dovozce byla uzavřena úvěrová dohoda. V případě řádné prezentace dokumentů získá vývozce úhradu od tuzemské banky ihned. Banka dovozce využívá sjednaný úvěr a provádí úhradu příslušné částky zvýšené o náklady úvěrování až po uplynutí dohodnuté doby (např. šesti měsíců). Jde o metodu financování dovozu, při které dovozce využívá mezibankovní úvěr a nese jeho náklady. Podmínky pro poskytnutí akreditivu V případě placení dokumentárním akreditivem je nutné definovat zejména: 29

Jakou bankou má být akreditiv vystaven beneficient exportér bude podstupovat platební riziko této banky i riziko země sídla této banky Má-li být akreditiv potvrzen (popř. jakou bankou) je vhodné, aby tuto záležitost smluvní strany předjednaly se svými bankami (beneficient by tedy podstupoval riziko této potvrzující banky a efektivně tak odstranil riziko země sídla vystavující banky i platební riziko vystavující banky, nicméně zajištění závazkem vystavující banky by mu bylo zachováno) Do kdy má být akreditiv vystaven beneficient by měl mít dostatek času na kontrolu podmínek dokumentárního akreditivu Do kdy a kde (u jaké banky) má být akreditiv platný do kdy je možné předkládat dokumenty. V akreditivu mohou být i další podmínky ohledně lhůty pro předložení dokumentů. Beneficient musí mít dostatek času na splnění svých smluvních povinností na výrobu, přípravu zboží k odeslání, příp. proclení, předání zboží dopravci, zajištění pojištění a na následnou komplementaci akreditivem požadovaných dokumentů a jejich prezentaci bance Způsob čerpání akreditivu platbou na viděnou, akceptací směnky, negociací (směnky), odloženou platbou je nutné zvolit vhodný způsob s ohledem na případný poskytovaný obchodní úvěr i na možnosti financování Kdo hradí jaké poplatky většinou příkazce akreditivu. Importér hradí poplatky své, tj. vystavující banky za vystavení akreditivu, za výplatu akreditivu apod., kdežto beneficient akreditivu exportér hradí poplatky své, tj. avizující nebo potvrzující banky, za avizování, popř. potvrzení, za výplatu akreditivu, a poplatky za převod peněžních prostředků (případně poplatky třetích bank) Proti jakým dokumentům bude akreditiv použitelný (je třeba stanovit, o jaký dokument se jedná, kdo jej vystaví, popř. i kdy, co bude vykazovat, v kolika originálech a kopiích bude předložen apod.). Náklady akreditivů mohou být značné. Banky většinou účtují poplatky za každou operaci, kterou v rámci akreditivu provádějí, jednotlivě. Příkladem může být poplatek za vystavení 30

akreditivu, za jeho avizování, potvrzení apod. Z tohoto důvodu je nezbytné sjednat v kontraktu, jak se prodávající a kupující budou podílet na úhradě nákladů spojených s akreditivem. 4.9.3 Dokumentární inkaso Dokumentární inkaso je v mezinárodním obchodě velmi častá platební podmínka. V porovnání s akreditivem jde o podmínku výhodnější pro kupujícího (dovozce). Prodávající při ní překládá bance dokumenty a pověřuje ji, aby obstarala jejich předání kupujícímu proti zaplacení kupní ceny nebo akceptaci směnky. Exportér při této platební podmínce odešle zboží a nese riziko, že dovozce dokumenty odmítne převzít (a také zaplatit). Zájmy vývozce jsou potom zajištěny zejména tím, že kupující nezíská možnost disponovat se zbožím dříve, než provede příslušný inkasní úkon (nezaplatí nebo neakceptuje směnku). Vývozce chrání své zájmy především tím, že dává bance přesné instrukce (např. prostřednictvím kterých bank zajišťovat inkaso, jak postupovat při nepřevzetí dokumentů apod.), a dále tím, že předává dokumenty, bez kterých kupující nemůže disponovat se zbožím. Druhy dokumentárních inkas Dokumentární inkaso lze použít v několika variantách, z nichž nejčastější jsou dvě: Dokumenty proti zaplacení Inkasní banka zde smí vydat dokumenty jen proti současnému zaplacení. Importér platí inkasní bance částku (kupní cenu plus případné výlohy) a obdrží inkasní dokumenty. Je-li mezi nimi dispoziční dokument, získává tak kontrolu nad zbožím. V případě legitimačního dopravního dokumentu, kdy zboží bylo zasláno k dispozici zasílatele či banky, banka uvolňuje zboží v jeho prospěch. Dokumenty proti akceptaci směnky Prodávající předává bance spolu s dokumenty směnku vystavenou na kupujícího, jejíž splatnost je stanovena k pozdějšímu datu, většinou určitou dobu po viděné. Jde o typickou úvěrovou podmínku, při které je úvěr zajištěn směnečně. Vývozce při ní nese nejen riziko 31

nepřevzetí zboží, ale následně i riziko neplacení (nehonorování směnky kupujícím). Výhodou pro exportéra je eventuální možnost eskontu akceptované směnky. Kromě toho je možná kombinace obou způsobů (část kupní ceny k okamžitému placení, na část je vystavována směnka), doklady lze předat i za jiných podmínek, např. vyměnit za dokumenty jiné (při výměnných operacích) apod. 9 4.9.4 Placení pomocí cenných papírů - směnka a šek Při placení v mezinárodním obchodě se lze často setkat se směnkami a šeky. Tyto dokumenty bývají někdy používány samostatně, někdy v souvislosti s určitými bankovními instrumenty. V ČR platí zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb., který vychází z tzv. Ženevských konvencí o směnce a šeku z r. 1930 a 1931. Směnka Je cenný papír, který má zákonem předepsanou formu. Směnka je nástrojem k zajištění úvěru, ale při některých platebních podmínkách má pouze funkci platební. Existují dva druhy směnek: směnka cizí a směnka vlastní. Tyto termíny vlastní a cizí - nejsou odvozeny od vlastnictví směnky, ale postihují odlišné druhy směnky charakteristické určitou formou vystavení a počtem osob na směnce zúčastněných a ze směnky zavázaných. Směnka cizí Lze zjednodušeně charakterizovat jako bezpodmínečný písemný příkaz výstavce směnky adresovaný jiné osobě, aby uhradila směnečnému věřiteli určitou peněžitou částku. Směnka vlastní představuje bezpodmínečný písemný příslib výstavce zaplatit směnečnému věřiteli určitou peněžní částku. K obsahovým náležitostem směnky cizí patří: - označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyce, v kterém je tato listina sepsána; - bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu; - jméno toho, kdo má platit (směnečníka); 9 Machková H., Černohlávková E., Sato A. a kol. Mezinárodní obchodní operace (2007) Andrle P., Dokumentární akreditiv v praxi (2011) 32

- údaj splatnosti; - údaj o místě, kde má být placeno; - jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; - datum a místo vystavení směnky; - podpis výstavce. Směnka vlastní Náležitosti směnky jsou velmi obdobné směnce cizí. Neobsahují však údaj směnečníka, protože hlavním směnečným dlužníkem je výstavce sám. K obsahovým náležitostem směnky vlastní patří: - označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyce, v kterém je tato listina sepsána; - bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu; - údaj splatnosti; - údaj o místě, kde má být placeno; - jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; - datum a místo vystavení směnky; - podpis výstavce. Dělení směnek a) podle jejich splatnosti - vista směnky, které jsou splatné na viděnou při předložení směnečníkovi, přičemž musí být předložena do jednoho roku od data vystavení - časové vista směnky, které jsou splatné určitou dobu po viděné - fixní směnky, které jsou splatné v určitý den - dato směnky, které jsou splatné určitou dobu po vystavení b) podle jejich funkce - obchodní směnka je směnkou, která vznikla v důsledku prodeje zboží a služeb na obchodní úvěr - finanční směnka naproti tomu není podložena pohybem zboží či služeb, je výrazem pouze určité finanční transakce, při níž dlužník získává 33

proti vystavení (akceptaci) směnky od věřitele finanční prostředky ve formě úvěru. Využití směnky Směnky nabízejí řadu možností využití, k základním patří využití směnek zejména v následujících oblastech: a) prostředek k získání obchodního úvěru (při dodávkách zboží anebo služeb) b) platební prostředek (v současné době okrajový význam) c) prostředek k získání bankovního směnečného úvěru (eskontní úvěr, akceptační úvěr anebo avalový úvěr) d) zajišťovací prostředek e) depozitní instrument Šek Je cenný papír, který plní funkci platebního nástroje. Lze jej charakterizovat jako bezpodmínečný platební příkaz, který výstavce dává svojí bance, aby z jeho účtu uhradila majiteli šeku určitou peněžitou částku. Význam šeku jako platebního instrumentu sice s rozvojem elektronických forem placení klesá, v některých zemích má však stále široké využití. Při použití šeku je však nutno respektovat, že Ženevské konvence nebyly přijaty všemi státy. Šek musí být sepsán písemně a obsahovat všechny zákonem předepsané náležitosti. Ty jsou v zákoně směnečném a šekovém a v souladu se Ženevskými konvencemi vymezeny takto: - označení, že jde o šek, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyce, v kterém je tato listina sepsána; - bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu; - jméno toho, kdo má platit (šekovníka); - údaj o místě, kde má být placeno; - datum a místo vystavení šeku; - podpis výstavce. 34