Piercing v orofaciální oblasti

Piercing v orofaciální oblasti Absolventská práce Lucie Matoušková Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeţí 6 Studijní obor: Diplomovaný zubní technik Vedoucí práce: MUDr. Michaela Matějková Datum odevzdání práce: Datum obhajoby: Praha 2010

Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny pouţité prameny jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu pouţité literatury a zdrojů informací. Praha 15. dubna 2010.. Podpis autorky

Děkuji vedoucí absolventské práce MUDr. Michaele Matějkové za její ochotu a mnoho cenných rad. Dále bych ráda poděkovala PhDr. Libuši Švejdové za pomoc při zpracování abstraktu v anglickém jazyce. Poděkování patří i pracovníkům tetovacího a piercingového studia Hell.cz za umoţnění fotodokumentace.

Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována ve Středisku vědeckých informací Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeţí 6.. Podpis autorky

ABSTRAKT Matoušková Lucie Piercing v orofaciální oblasti Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeţí 6 Vedoucí práce: MUDr. Michaela Matějková Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2010, 69 stran Hlavním tématem této absolventské práce je piercing v orofaciální oblasti. Piercing, tedy způsob zdobení těla různými šperky, je známý jiţ od středověku. V současné době zaţívá opět renesanci a zejména u mladé generace se těší velké oblibě. Nejčastějšími zájemci o piercing jsou mladí lidé ve věku od 15 do 20 let, kteří však nejsou o dané problematice dostatečně informováni a vystavují se tak vzniku trvalých následků. Nejčastěji bývá zdobena dutina ústní a orofaciální oblast. Teoretická část práce přináší přehled základních poznatků o jednotlivých typech piercingu z hlediska vzhledu, pouţitých materiálů i místa aplikace. Popsány jsou také způsoby zavádění piercingu, proces hojení a zejména rizika a komplikace, které s sebou přináší. Praktická část se věnuje dotazníkovému šetření, jehoţ cílem bylo zjistit úroveň informovanosti studentů střední zdravotnické školy o této problematice. Další důleţitou součástí je názorná fotografická dokumentace zavádění piercingu do oblasti jazyka. Klíčová slova: piercing komplikace dutina ústní orofaciální oblast informovanost

ABSTRAKT Matoušková Lucie Piercing v orofaciální oblasti Piercing in the Orofacial Area Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeţí 6 Vedoucí práce: MUDr. Michaela Matějková Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2010, 69 stran The principal topic of a thesis is piercing in the orofacial region. Piercing a special way of body art decoration has been known since the Middle Ages. Currently it enjoys a renaissance and again it is very popular especially among the younger generation. The most common interested in piercing 15-20-year-old people are not sufficiently informed and are issued in the development of permanent after-effects. The oral cavity and orofacial region is most often decorated. The theoretical section presents an overview of basic knowledge of different types of soft body piercing in term soft design, materials and space applications. Methods of implementation of the piercing are also described, the healing process and in particular the risks and complications that come with it. The partical part of work consists of a questionnaire survey which aimed to determine the level of awareness of secondary medical school students on these problems, and further the photographic documentation of the introduction to the tongue piercing is the important component part of this work. Keywords: piercing complications oral cavity orofacial area information

Obsah Úvod 11 1. Historie piercingu... 12 2. Historie jednotlivých typů piercingů... 12 2.1 Piercing ucha... 12 2.2 Piercing nosu... 12 2.3 Piercing jazyka... 13 2.4 Piercing rtu... 13 3. Historie moderního piercingu... 13 4. Materiál piercingových šperků... 14 4.1 Kovy... 15 4.1.1 Chirurgická ocel... 15 4.1.2 Zlato... 15 4.1.3 Niobium... 16 4.1.4 Stříbro... 16 4.1.5 Titan... 16 4.2 Plastické hmoty... 16 4.2.1 Bioplasty a bioflexy... 16 4.2.2 Polytetrafluoretylen = PTFE... 17 4.2.3 Akrylátové hmoty... 17 4.2.4 Silikony... 17 4.3 Přírodní materiály... 18 4.3.1 Tvrdá dřeva... 18 4.4 Organické materiály... 18 4.5 Sklo a různé kameny... 18

4.5.1 Jantar... 18 5. Druhy piercingu... 19 5.1 Krouţky Rings... 19 5.2 Činky Barbells... 20 5.3 Roztahováky... 20 5.4 Mikrodermální šperky... 21 5.5 Falešný piercing... 21 5.6 Surface piercing... 21 6. Typy piercingu podle lokalizace... 22 6.1 Piercing ucha... 23 6.2 Piercing obočí... 24 6.3 Piercing kořene nosu - Bridge piercing... 24 6.4 Piercing křídla nosu Nostril... 24 6.5 Piercing nosní přepáţky Septum... 25 6.6 Piercing tváře Cheek... 25 6.7 Piercing na straně horního rtu Madonna... 25 6.8 Piercing ve středu horního rtu Medusa... 26 6.9 Piercing dolního rtu Labret... 26 6.10 Piercing červeně rtu Ashley piercing... 26 6.11 Piercing uzdičky Frenulum... 26 6.12 Piercing jazyka Tongue... 27 6.13 Piercing čípku Uvula... 28 7. Nástroje pouţívané k aplikaci piercingu... 28 7.1 Kanyla... 29 7.2 Kleště... 29 7.3 Pean... 29

7.4 Nůţky... 29 7.5 Puncher... 30 7.6 Rukavice... 30 7.7 Skalpel... 30 7.8 Závitník a závitové kleště... 30 7.9 Nastřelovací kleště... 30 7.10 Šuplera... 31 8. Typy aplikace piercingu... 31 8.1 Nastřelení... 31 8.2 Propíchnutí... 32 8.3 Roztahování... 32 8.4 Vyříznutí... 32 9. Hojení piercingu... 32 10. Péče o čerstvý piercing v orofaciální oblasti... 33 10.1 Čištění piercingu... 33 11. Péče o čerstvý piercing v dutině ústní... 34 11.1 Čištění piercingu... 34 12. Péče o šperky... 34 13. Rizika a komplikace... 35 13.1 Cestování (migration) a odvrhnutí (rejection) piercingu... 35 13.2 Jizvy... 36 13.3 Alergické reakce... 36 13.4 Cysty... 36 13.5 Infekce... 37 13.6 Poškození nervů... 38 13.7 Otok... 38

13.8 Endokarditida... 39 13.9 Poškození dásně (gingivy)... 39 13.10 Poškození zubů... 39 13.11 Halitóza... 40 13.12 Spolknutí a vdechnutí... 40 14. Piercing po zdravotní stránce... 40 14.1 Anestezie znecitlivění... 40 14.2 Nízká teplota... 40 14.3 Piercing a rentgenové záření... 41 15. Hygiena ve studiu... 41 15.1 Dezinfekce... 41 15.2 Sterilizace... 41 16. Dotazníkové šetření... 42 16.1 Vzorový dotazník... 43 16.2 Výsledky dotazníkového šetření... 47 Závěr..54 Seznam použité literatury a zdrojů informací...55 Seznam obrázků 56 Přílohy

Úvod Člověk má odpradávna potřebu zdobit se a zkrášlovat a často k tomu vyuţívá právě piercing propichování kůţe a následné zavěšení různých typů ozdob. Dříve měl piercing především sociální a kulturní význam, ale s novým tisíciletím se stává určitým symbolem moderního způsobu ţivota. Jeho nositelé se snaţí hlavně o podtrţení své osobnosti, o zviditelnění se nebo se snaţí odlišit od zbytku společnosti. Oblibu má především u mladých lidí, mnozí z nich razí alternativnější způsob ţivota (tento způsob zdobení je častý např. u vyznavačů elektronické hudby či anarchistů). Piercing je metoda, při níţ se zavádí různě zdobené předměty do tkání. Samotný název je odvozen z anglického slova PIERCE a znamená propíchnutí určité části těla. Piercing je moţno aplikovat kamkoliv na tělo. V posledních letech je zvykem zdobit si obličej, ústa a jejich okolí. Přitom právě zavádění ozdob do rtu či jazyka není z lékařského hlediska příliš vhodné, neboť poškozují jak tvrdé, tak i měkké tkáně dutiny ústní. Těmito moţnými riziky se budu zabývat i v této práci. 11

1. Historie piercingu Propichování těla má letitou tradici. Jeho počátky najdeme jiţ ve středověku, kdy měl piercing u indiánských kmenů hlavně rituální a náboţenský význam. Ke zdobení se pouţívaly různé ozdobné krouţky, kolíčky a tyčinky z materiálů jako je dřevo, kov, hlína a kosti. Různé typy piercingu se pouţívaly ke vstupu jedince do věku dospělosti, poukazovaly na sociální postavení nositele a fungovaly také jako vábidlo opačného pohlaví. U afrických kmenů byly první piercingy často prováděny uţ u dětí, a to za účelem lepšího otuţování. Piercing tedy uţ od počátku patřil k sociálně společenskému ţivotu většiny kmenů naší planety. 2. Historie jednotlivých typů piercingů 2.1 Piercing ucha Tělo staré přibliţně 5 000 let, které bylo nalezeno v rakouském ledovci, mělo v ušních lalůčcích propíchnuté otvory o průměru 7 11 milimetrů. V dávných dobách lidé věřili, ţe zlí duchové vcházejí do člověka uchem. Kovové kruhy měly duchy odpudit a chránit tak nositele. Námořníci zase byli přesvědčeni, ţe propíchnutí ušního lalůčku jim zlepší zrak. Krouţky v uších nosil i vojevůdce a politik Julius Caesar, protoţe v Římské říši piercing vyjadřoval bohatství a luxus, jeţ si můţe nositel dovolit. Naopak v řecké kultuře byl piercing nepochopen a byl povaţován za symbol barbarství. Lidé s propíchnutými ušními lalůčky se nacházeli na okraji společnosti. 2.2 Piercing nosu První případy tohoto typu piercingu jsou zaznamenány asi před 4 000 lety, kdy velikost krouţku nejpravděpodobněji udávala míru bohatství rodiny. V Indii má zase propíchnutí nosu zaručit zadaným ţenám plodnost. Kolíky v nosních přepáţkách vyuţívaly všechny 12

skupiny obyvatel jak muţi, tak i ţeny. Tyto kolíky byly často střídány třeba zvířecími péry nebo koţenými páskami zdobenými mušlemi. 2.3 Piercing jazyka Piercing jazyka uţ znali staří Mayové a Aztékové a také kmeny severozápadní Ameriky, kde byl jazyk propichován, jak z důvodu odebírání krve a vyvolávání bohů, tak i k vyvolání stavu nevědomí, aby mohl kmenový šaman komunikovat s bohy. 2.4 Piercing rtu Dodnes sídlící indiánské kmeny v jiţní Americe vyuţívají různé druhy piercingu, jako je třeba Tembetá. V tomto případě uţ nejde ani tak o propíchnutí, ale spíše o naříznutí dolního rtu a následné vloţení kulatého tělesa. To můţe být z kamene, dřeva, pryskyřice stromu nebo z kosti. Tento piercing se zavádí při obřadu, jednou za tři roky v době sklizně kukuřice, kdy se shromáţdí 100 mladých chlapců ve věku 8 14 let. Poté je jim vyznačeno místo řezu a během několika dalších týdnů se do řezu vsune těleso, které se nesmí vyndat, aby se jim rána neuzavřela. Tembetá se s postupujícím věkem zvětšuje a po letech mnohdy dosahuje nezvykle velkých rozměrů. 3. Historie moderního piercingu Piercing byl často spojován s pochybnými sexuálními experimenty a povaţován za součást sadomasochistických praktik. Lidé, kteří piercing na svém těle nosili, byli povaţováni za společensky i inteligenčně méněcenné a ti, kteří piercing aplikovali, byli zatýkáni. Nový impulz do historie piercingu přineslo v šedesátých letech minulého století hnutí hippies, které napomohlo k rozšíření propichování ušních lalůčků. U ţen nebyly šperky v uších nic tak neobvyklého, ale v té době se začaly objevovat i u muţů. Počátkem sedmdesátých let 20. století byl piercing zase spojován převáţně s vlnou punku, širší veřejností byl povaţován za něco nedůstojného, zvrhlého a případně i 13

bizardního. Takzvaným otcem moderního piercingu se stal Američan Doug Malloy, který si otevřel první profesionální piercingové studio. Dále vychází kniha Modern primitives, kde je hlavní postavou a průkopníkem piercingu Fakir Musafar. Ten se zabýval zkoumáním praktik primitivních národů, jejich následným prováděním v praxi a snaţil se piercing a jeho praktiky přiblíţit širší veřejnosti. V osmdesátých letech se piercing stal součástí image mnoha uznávaných hudebníků a herců a díky tomu byl všeobecně přijat jako jedna z alternativ zdobení lidského těla. Propichování těla se postupně stalo moderní záleţitostí a součástí módních trendů, a to hlavně u mladé generace. 4. Materiál piercingových šperků Rozmanitost materiálů, ze kterých jsou piercingové ozdoby zhotoveny, umoţňuje jejím nositelům široký výběr. Nejčastěji vyuţívané šperky jsou z chirurgické oceli nebo titanu, neboť vysoká kvalita těchto kovů zajišťuje bezproblémové a bezbolestné zhojení rány. Se vstupem České republiky do Evropské Unie je navíc zakázáno pouţívat chirurgickou ocel pro zavádění do čerstvě provedeného piercingu. Ozdoby s obsahem niklu zase mohou u některých jedinců zvýšit riziko alergií. Podle platné legislativy ČR je maximální hranice obsahu niklu v pouţívaném kovu pouze 0,05 %. Piercingové ozdoby jsou nejčastěji z materiálů: Kov chirurgická ocel, zlato, niobium, stříbro, titan Plastické hmoty bioplasty a bioflexy, polytetrafluoretylen, akryláty, silikon Přírodní materiály tvrdá dřeva (bambus, palisandr, kokosové dřevo, palmové dřevo) 14

Organické materiály buvolí kosti a rohy, sloní kly Sklo a různé kameny jantar 4.1 Kovy 4.1.1 Chirurgická ocel Tento materiál není vhodné pouţívat pro čerstvě 1 provedený piercing, protoţe můţe způsobovat alergie. Po zhojení je to ovšem jeden z nejvyuţívanějších materiálů. Hlavní výhodou chirurgické oceli je to, ţe neoxiduje, a tak se na ní nevytváří černá vrstva a je podstatně méně alergenní a závadná jako jiné kovy. Šperky z chirurgické oceli nevyţadují téměř ţádnou speciální péči, jako je leštění a čištění. 4.1.2 Zlato Čisté 24 karátové zlato je příliš měkké, tudíţ je pro výrobu šperků nevhodné. Zlato se mísí s kovy jako je nikl, stříbro, zinek a měď, které ovšem u některých jedinců způsobují alergie a jiné nepříznivé reakce. Pot můţe zapříčinit změnu barvy zlata a tím zbarvit i okolní kůţi. S velkou oblibou se pro zdobení těla vyuţívá bílé zlato, které je bez škodlivých příměsí, a tím pádem je zdravotně nezávadné. Kombinuje se s palladiem a neobsahuje ţádný nikl. Všechny ušlechtilé kovy jsou poměrně těţké, proto mohou při pouţití u čerstvého piercingu způsobovat zbytečný tah a prodluţovat tak dobu hojení. 1 Právě zavedený piercing 15

4.1.3 Niobium Niobium je velmi ohebný a pevný kov, který můţe mít jak matný, tak i lesklý vzhled. U tohoto materiálu je na výběr velké mnoţství barev, které se získávají působením elektrolytu 2 na kov. Niobium je téměř antialergenní, alergie se projevuje u minimálního mnoţství lidí. 4.1.4 Stříbro Tento kov je značně měkký, a proto se jeho povrch snadno poškrábe. V takto poškozených místech se pak hromadí nečistoty a bakterie, které mohou zapříčinit různé komplikace. Stříbro by se nemělo aplikovat do čerstvých nebo nezhojených vpichů, a to zejména tam, kde je vlhko (např. ústa), neboť se z kovu uvolňují kysličníky stříbra do kůţe a tím dochází k trvalému zbarvení propíchnuté kůţe a jeho okolí. 4.1.5 Titan Titan je biokompatibilní kov, který je velmi vhodný pro právě provedený piercing. Díky svým třem zásadním vlastnostem - nízká hmotnost, vysoká pevnost a odolnost vůči všem tělním tekutinám - je nejideálnějších materiálem pro piercingové šperky. Titan nabízí i velmi rozmanité barevné moţnosti povrchu šperku. 4.2 Plastické hmoty 4.2.1 Bioplasty a bioflexy Tyto plasty jsou velmi lehké a měkké materiály, které jsou díky své flexibilitě velmi vhodné k aplikaci do dutiny ústní, kde sniţují riziko poškození zubní skloviny a odhalování krčků zubů. Jejich další kladnou vlastností je, ţe se dají velmi snadno tvarovat a zkrátit do poţadované délky, coţ se nejčastěji provádí po zahojení piercingu nebo opadnutí otoku, aniţ by musel být šperk vytaţen. U těchto plastů je výskyt 2 Roztoky kyselin, zásad a solí, které vedou elektrický proud. 16

alergické reakce téměř nulový. Bioplast se můţe kombinovat i s ocelovými nebo titanovými kuličkami, které jsou do něho našroubovány. 4.2.2 Polytetrafluoretylen = PTFE Polytetrafluoretylen je ţáruvzdorná umělá hmota, která je v populaci spíše známá pod označením teflon. PTFE je velmi flexibilní, biokompatibilní a antialergenní materiál. Polytetrafluoretylen je velmi vhodný pro těhotné ţeny, které si chtějí zachovat propíchnutí po dobu, kdy v něm nemohou mít šperk, tudíţ je moţné PTFE protáhnout dírkou, aby se otvor pro piercing nestáhl. 4.2.3 Akrylátové hmoty Akrylátové materiály vhodné pro piercing se nazývají PMMA (polymetylmetakrylát). Akryláty jsou velmi lehké, proto se nejčastěji vyuţívají k roztahování vpichů, kdy nehrozí, ţe by svou váhou roztahovaly piercing více, neţ si nositel přeje. Jsou velmi křehké, proto mohou snadno popraskat a poškrábat se. Akrylátové piercingy svítící ve tmě jsou povaţovány za karcinogenní, proto by neměly být ve stálém kontaktu s organismem a měly by se pouţívat pouze příleţitostně. 4.2.4 Silikony Silikon je flexibilní a pevný materiál, který drţí svůj tvar. Je velmi lehký, a proto se často vyuţívá k roztahování dírek piercingu, kdy svou váhou nezpůsobí vytaţení kůţe. Je velmi ţádaný pro svou výbornou barevnou stálost. 17

4.3 Přírodní materiály 4.3.1 Tvrdá dřeva Tvrdá dřeva jako bambus, palisandr, kokosové nebo palmové dřevo jsou nejčastěji vyuţívány jako takzvané zátky při roztahování piercingu. Tyto přírodní materiály do sebe absorbují vlhkost, a tím pádem dochází k mnoţení bakterií. Z toho důvodu není dobré ozdoby zavádět do vlhkých oblastí, jako jsou např. ústa a před kaţdým kontaktem s vodou (např. před koupáním, sprchováním) by se měly vyndat. Stejně tak je absolutně nevhodné je pouţívat pro čerstvý a nezahojený piercing. 4.4 Organické materiály Organické materiály představují převáţně buvolí kosti a rohy nebo sloní kly. Při výrobě těchto šperků nedochází k ţádnému poranění zvířat, neboť se tyto materiály získávají z uhynulých tvorů. Materiály jsou převáţně vyuţívány k výrobě ozdob slouţících k roztahování piercingu. 4.5 Sklo a různé kameny Sklo je zdravotně nezávadný materiál a je téměř antialergenní. Je extrémně odolné, udrţuje příjemnou teplotu a i za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek nezmrzne a nepraskne. 4.5.1 Jantar Jantar pochází z pryskyřice jehličnatých stromů, která v třetihorách stekla do bahna a bez přístupu vzduchu zkameněla. Klasický jantar má ţlutou aţ ţlutohnědou barvu a někdy v něm můţe být zachycen hmyz nebo části rostlin, které dodávají kaţdému šperku jedinečnost. 18

5. Druhy piercingu Piercing je v orofaciální oblasti povaţován za viditelnou formu zdobení těla, proto jsou na trhu k dispozici šperky různých tvarů, se zdobením či bez něj. Nositel si můţe vybrat podle svého vkusu tak, aby mu vybraný typ vyhovoval jak z estetického, tak i praktického hlediska. Druhy piercingu podle tvaru: Krouţky Činky Labret, Nostril, Podkova Roztahováky Flash tunel, Plug Zvláštní druhy piercingu: Mikrodermální šperky Falešný piercing Surface piercing 5.1 Kroužky Rings Krouţky jsou nejvíce vyuţívané druhy šperků, které lze pouţít téměř pro kaţdý typ piercingu. Na krouţku bývá obvykle zavěšena ozdoba, která nemusí být ze stejného materiálu, jako je samotný krouţek. Existují různé rozměry krouţků - síla drátu bývá v rozpětí 1 10 mm a vnitřní průměr je obvykle 7 15 mm, ale můţe dosahovat aţ 30mm. 19

5.2 Činky Barbells Činky jsou další velmi rozšířené piercingy. Jde o rovnou nebo zahnutou tyčinku s kuličkou, kamínkem nebo pyramidou či jinými tvary umístěnými na jejím konci. Činek je několik druhů a podle toho se pak vyuţívají například pro piercing jazyka, chrupavčité části ucha či obočí. Klasická tloušťka drátu bývá od 1 do 10 mm a délka činky je 4 25mm. Labret je druh činky, který se pouţívá pro piercing v okolí úst a oproti klasické čince je na jedné straně zakončen placičkou, aby příliš nepoškozoval tvrdé a měkké tkáně v dutině ústní. Tloušťka drátu je většinou 1 1,6 mm a délka je 6 12 mm. Nostril je další typ činky pouţívaný do nosu, kdy namísto placičky je na jednom konci zakončen spirálkou, aby nevypadl z otvoru. Podkova je činka ohnutá do tvaru písmene U, která se nejčastěji vyuţívá k piercingu přepáţky nosu a obvykle bývá průměr podkovy 7 20 mm. 5.3 Roztahováky Takzvané roztahováky jsou vyráběny za účelem roztaţení piercingového vpichu do poţadovaného rozměru. Nejčastěji jsou vyuţívány na ušním lalůčku. K rozšiřování piercingu dochází tak, ţe se postupně mění šperk za větší a větší. Velmi důleţité je nejprve mít ušní lalůček propíchnutý klasickým způsobem a nechat jej dostatečně zahojit. V některých případech lze naříznout dírku skalpelem a rovnou vsadit šperk o větších rozměrech. Nositelé si většinou vybírají šperky o tloušťce 4 14 mm. 20

Tento druh piercingu má dva základní typy: Plug je druh roztahováku, který lze ve zmenšeném provedení přirovnat k zátce nebo kolíku z různých materiálů a také s moţností různých barevných variací. Flash tunel vypadá jako dutá kovová trubice. Na rozdíl od plugů jsou tunely otevřené, a tak dovolují skrz otvor vidět a tím i například umístit dovnitř další šperk. 5.4 Mikrodermální šperky Mikrodermální šperk vypadá jako písmeno L, kdy spodní plochá část je aplikována malým otvorem pod kůţi a horní část pak vyčnívá nad kůţi. Pouţívají se jen titanové šperky, které mohou být různě zdobeny kamínky, kuličkami, sluníčky aj. Nositel musí při výběru myslet na to, ţe mikrodermální šperk nelze vyndat jako klasický piercing. Šperk můţe mít v oblasti pod kůţí otvory, kterými proroste tkáň a tím šperk lépe drţí. Oproti tomu šperk s hladkou plochou bez otvorů lze snadněji odstranit. 5.5 Falešný piercing Falešný piercing je druh piercingového šperku, který se pouţívá ke zdobení ucha. Šperk je určen do klasické ušní dírky po běţné náušnici, ale vizuálně má působit jako by ucho bylo zdobeno typem piercingu roztahovák. 5.6 Surface piercing Surface piercing nebo také povrchový piercing je zaváděný pod povrch kůţe na dvou místech, která jsou spojena vpichem vedeným v podkoţí. Zpravidla je surface piercing z čirého měkkého vlákna z plastu (můţe se vyuţít i kovové vlákno), které je vedeno pod 21

kůţí a na kaţdém jeho konci je našroubována ozdoba, jenţ je na rozdíl od vlákna viditelná na povrchu. Nejoblíbenějšími místy pro aplikaci tohoto druhu piercingu je čelo, tvář a brada. 6. Typy piercingu podle lokalizace Piercing orofaciální oblasti Piercing ucha Piercing obočí Piercing kořene nosu Bridge piercing Piercing křídla nosu - Nostril Piercing nosní přepáţky - Septum Piercing tváře - Cheek Piercing v okolí dutiny ústní Lip piercing Piercing na straně horního rtu - Madonna Piercing ve středu horního rtu Medusa Piercing dolního rtu Labret Piercing červeně rtu Ashley Piercing v dutině ústní Piercing uzdičky Frenulum Piercing jazyka Tongue Piercing čípku Uvula 22

6.1 Piercing ucha Piercing ušního lalůčku patří k nejstarším a nejrozšířenějším druhům tohoto způsobu zdobení lidského těla. Ucho lze propichovat téměř všude, jak na kůţi ušního boltce, tak na jeho chrupavkách. Vpich v ušním lalůčku se hojí a regeneruje rychleji neţ v chrupavčité části. Na piercing ucha lze pouţít několik druhů šperků jako krouţky, barbelly, plugy nebo tunely. Piercingy ucha se nazývají podle místa vpichu: Anti-tragus je umístěn na hrbolku ušní chrupavky nad ušním lalůčkem. Tragus je aplikován do chrupavky kryjící vstup do zvukovodu. Vertical tragus zdobí výběţek vnějšího zvukovodu ucha a propíchnutí je provedeno svisle. Daith je umístěn v chrupavce nad ústím zvukovodu. Helix je piercing chrupavčitého oblouku ucha. Tato část je náchylná ke komplikacím, jako je např. odumření tkáně uší nebo natrţení chrupavky při nastřelení šperku. Industriál je piercing, kdy jde o dva vpichy helixu většinou v horní části ušního oblouku, které jsou spojeny jednou dlouhou barbellou. Je lepší kaţdý vpich provést zvlášť a aţ po zhojení je spojit jedním šperkem. Lalůček (lobe) je místem nejčastějšího propichování. Tento piercing je lékaři prováděn uţ v útlém dětství. Na ušním lalůčku můţe být několik náušnic za sebou, které směřují k chrupavce. Vertical lobe je aplikován do ušního lalůčku, ale je proveden vertikálně. 23

Transversal lobe je zaveden do ušního lalůčku a je umístěna co nejvíce horizontálně. Rook je proveden v místě zahnutí chrupavky nad tragem. Conch je zaveden skrz vnitřní část boltce. Snug je propichován do vnitřního chrupavčitého oblouku ucha. 6.2 Piercing obočí Zavádění šperku do obočí je velmi rozšířeným typem piercingu v orofaciální oblasti jak u muţů, tak u ţen. Piercing můţe být proveden kdekoliv v oblasti obočí či těsně vedle. Ze zdravotního hlediska je správná aplikace na vnější polovině obočí, neboť blíţe ke středu obličeje probíhají větve supraorbitálního (nadočnicového) nervu a při jejich poškození můţe dojít k trvalým následkům jako např. poruchy hybnosti očního víčka. Pro tento typ piercingu jsou nejvíce vyuţívány krouţky a barbelly. 6.3 Piercing kořene nosu - Bridge piercing Piercing prochází vodorovně přes kůţi u kořene nosu, většinou přímo mezi očima nositele. Po vyjmutí šperku je vysoké riziko zjizvení kůţe a kromě toho v této oblasti vedou nervy, proto by tento druh piercingu měl provádět pouze zkušený piercer. Nejčastěji se pouţívají barbelly z ohebného materiálu, například bioplastu. 6.4 Piercing křídla nosu Nostril Po piercingu ušního lalůčku je jedním z nejčastěji vyuţívaných piercingů. Nostril prochází místem, které je tvořeno několika vrstvami zevně je kůţe nosu, pod ní chrupavka a uvnitř sliznice. Správně by měl být umístěn v oblasti, která se projevuje 24

obloučkovitou dráţkou či rýhou na povrchu nosu. Při jeho zavádění téměř vţdy vytrysknou slzy z důvodu propojení slzných kanálků. 6.5 Piercing nosní přepážky Septum Při správně provedeném piercingu je propíchnuta pouze kůţe těsně pod chrupavkou. Pokud chce nositel vyuţívat piercing typu flash tunel nebo plug musí si uvědomit, ţe extrémní rozšíření nosní přepáţky zdeformuje celý nos. 6.6 Piercing tváře Cheek U piercingu tváře je potřeba dbát na správné umístění, protoţe můţe snadno dojít k poškození obličejové tepny nebo příušní ţlázy (glandula parotis). Z tohoto důvodu by šperk neměl být umístěn za prvními moláry. Tvář po aplikaci piercingu otéká, proto se musí pro první zavedení zvolit delší šperk. Nositel můţe zvolit piercing typu mikrodermál, který nebude procházet skrze tkáň obličeje a komplikace v dutině ústní se tím sníţí na minimum. 6.7 Piercing na straně horního rtu Madonna Piercing s označením Madonna je umístěn na straně nad horním rtem a jednostranně či oboustranně. Tento typ piercingu je málo bolestivý, protoţe se jedná o měkkou oblast obličeje, kde je minimum nervů. Existuje velmi malé riziko poškození labiální tepny, která leţí těsně nad horním rtem. Velmi důleţitý je výběr šperku, aby v budoucnu nedocházelo k poškození skloviny zubů a dásní. 25

6.8 Piercing ve středu horního rtu Medusa Tento druh piercingu je aplikován do střední části nad horním rtem a první ozdobu je vhodné zvolit delší z důvodu otoku po čerstvém propíchnutí. Část šperku, která je v ústech by měla být z plastické hmoty, aby se eliminovalo poškození dásní a skloviny zubů. 6.9 Piercing dolního rtu Labret Labret je lokalizován na dolním rtu a umístění můţe být různé, například uprostřed rtu, často nazývaný jednoduše jako piercing brady, či po stranách od brady. Aby zavedení tohoto piercingu bylo bez komplikací, měl by se pouţít takový šperk, jenţ má na jedné straně placičku z plastu, která v ústech nepoškozuje okolní tkáně. 6.10 Piercing červeně rtu Ashley piercing Jedná se o piercing skrze ret. Kulička aplikované ozdoby vychází přímo z červeně rtu. Z materiálů se nejčastěji pouţívá titan a nerezavějící chirurgická ocel, ovšem vhodnější jsou šperky z plastických hmot. U čerstvého piercingu musí být pouţit delší šperk kvůli počátečnímu otoku, a aţ po jeho opadnutí by měl následovat vhodný výběr definitivního piercingu. U velmi krátkého šperku můţe docházet k zarůstání do sliznice a naopak u delšího zase k poškození dásní a zubů. Tato pravidla by měla platit u všech piercingů prováděných v dutině ústní a jejím okolí. 6.11 Piercing uzdičky Frenulum Frenulum se provádí u uzdičky horního rtu, dolního rtu a uzdičky jazyka. Z pohledu anatomie jedince nemůţe být tento typ piercingu proveden u kaţdého, neboť uzdička 26

musí být pro správnou aplikaci dostatečně vyvinuta. Pouţívají se šperky jako barbelly a krouţky a měly by být z lehkého materiálu. 6.12 Piercing jazyka Tongue Na povrchu jazyka je většinou patrný ţlábek, který prochází středem jazyka, a drobný důlek. Právě tato oblast je vhodná pro umístění šperku. Při správném propíchnutí této části těla by nemělo docházet k narušení krevního či nervového zásobení. Naopak u piercingu příliš vpředu hrozí poškození dásní a zubů a ozdoba příliš vzadu můţe dráţdit uzdičku. Pro první zavedení musí být zvolen šperk s dostatečnou délkou, aby nedošlo k vtaţení kuliček do rány nebo jiným komplikacím. Jazyk můţe uţ pár hodin po vpichu otéct aţ do dvojnásobné velikosti. V prvních dnech po zákroku je hůře pohyblivý a v dutině ústní dochází k nadprodukci slin. Většinou sedmý aţ desátý den po aplikaci piercingu otok ustoupí a po třech týdnech lze vyměnit šperk za jeho kratší variantu. Nejvyuţívanějšími šperky jsou rovné barbelly z chirurgické oceli nebo titanu. Kuličky lze zaměnit za plastické, které sniţují riziko poškození měkkých a tvrdých tkání dutiny ústní. Piercing jazyka můţe být i vícenásobný, coţ znamená, ţe má nositel umístěné třeba dva aţ tři piercingy v těsné blízkosti za sebou. Piercing mimo střední čáru jazyka se vyuţívá méně často, protoţe hrozí vysoké riziko přerušení větších krevních cév, stejně jako nebezpečí kousnutí do šperku. Jazyk můţe být propíchnut i krouţky, které se umisťují na jeho špičku nebo po okrajích. Toto provedení můţe být úspěšné, ovšem krouţky většině lidí následně překáţí při mluvení i při příjmu potravy. 27

6.13 Piercing čípku Uvula Piercing se provádí skrz čípek, kde je bohaté cévní zásobení. Uvula je pořád nezvyklý druh piercingu. I kdyţ postup provedení je jednoduchý, u většiny jedinců brání správné aplikaci silný dávivý reflex. 7. Nástroje používané k aplikaci piercingu Různorodost nástrojů pouţívaných k zavedení piercingu je přizpůsobena správnému a bezchybnému zhotovení piercingu. Všechny pouţívané jednorázové nástroje musí být hygienicky nezávadné a sterilně zabalené. Nástroje, které se pouţívají opakovaně, musí být celokovové, aby mohly být odborníkem po kaţdém pouţití sterilizovány. Pouţívané nástroje Kanyla Kleště Pean Nůţky Puncher Rukavice Skalpel Závitník a závitové kleště Nastřelovací pistole Šuplera 28

7.1 Kanyla Kanyly jsou intravenózní jehly, které jsou určeny buď pro jednorázové, nebo opakované pouţití s nutností sterilizace. Jednorázová jehla je obalena umělohmotnou trubičkou, která po propíchnutí a vysunutí jehly zůstane ve vzniklém otvoru a tím zjednoduší zavedení šperku. Síla jehly by měla být stejná jako u šperku. Klasické rozměry sterilní kanyly jsou 1,3 mm a 1,6 mm. 7.2 Kleště Odborník má k dispozici několik druhů kleští, které slouţí například k otevírání piercingových ozdob, jako jsou třeba krouţky, nebo k uchopení tkáně, kdy stiskem dochází k určitému znecitlivění propichované oblasti. 7.3 Pean Pean je víceúčelový nástroj a můţe slouţit, jak k přidrţování tkáně, tak k manipulaci se šperkem. 7.4 Nůžky Nůţky se v tomto oboru pouţívají rovné i zahnuté, aby se lépe přizpůsobily různým záhybům tkáně. Samozřejmostí kaţdého piercingového studia by měly být nůţky celokovové, které se po kaţdém pouţití mohou sterilizovat. 29

7.5 Puncher Tento typ nástroje vypadá jako dutá jehla nebo dutý váleček s velmi ostrými hranami, kterými se vyřezává otvor do tkáně. Síla válečku můţe být i 8 mm. Puncher se vyuţívá převáţně pro zhotovení piercingu typu mikrodermálu. 7.6 Rukavice Rukavice jsou nezbytnou součástí kaţdého piercera. Odborník musí mít při kaţdém zákroku rukavice, kterými chrání jak sebe, tak i zájemce o nový piercing. 7.7 Skalpel Skalpel má podobu buď celokovového ostrého noţe, nebo jde o rukojeť, do které lze zasunovat různé sterilně balené čepelky. Účelem skalpelu je především naříznutí nebo vyříznutí tkáně do poţadovaného rozměru a tvaru. 7.8 Závitník a závitové kleště Závitník a závitové kleště slouţí k vyrytí závitu do šperků z plastu, které kvůli zkracování délky svůj závit ztratily. 7.9 Nastřelovací kleště Nástroj by se mohl přirovnat k takzvané nastřelovací pistoli a šperk je jím nastřelen do tkáně. Nastřelovací kleště ale nejsou mezi piercery oblíbené, jednak protoţe můţe při jejich pouţití dojít k natrţení tkáně a nejsou ani příliš odolné proti procesu sterilizace. 30

7.10 Šuplera V tomto oboru šuplera slouţí pouze k měření rozměrů šperků. 8. Typy aplikace piercingu Správnou aplikaci piercingu můţe provést pouze odborník. Při neodborném zavedení šperku snadno dojde například k porušení nervových zakončení nebo zavlečení infekce, coţ můţe způsobit trvalé následky. Typy aplikace Nastřelení Propíchnutí Roztahování Vyříznutí 8.1 Nastřelení Nastřelení není příliš vhodná metoda aplikace šperku jak z hlediska sterilizace, tak z hlediska bezproblémového zavedení, protoţe se tkáň při nastřelení můţe natrhnout. Tato metoda je ve většině piercingových studiích omezena pouze k aplikaci piercingu do ušního lalůčku. 31

8.2 Propíchnutí Propíchnutí se provádí za pomoci kanyly a je to nejčastěji vyuţívaná metoda aplikace piercingu. Poměrně jednoduchým a rychlým způsobem dojde k propíchnutí tkáně a vytvoření otvoru pro šperk. 8.3 Roztahování Piercing by měl být dostatečně zahojený, neţ přejde nositel k fázi roztahování otvoru. To se provádí postupnou výměnou větších a větších šperků typu plug nebo flash tunel. Roztahování přináší riziko, ţe se po vyjmutí šperku ne kaţdému vrátí tkáň do původního stavu a to tehdy, kdyţ se překoná přirozená pruţnost tkáně. Takový problém se pak řeší chirurgickou cestou. 8.4 Vyříznutí Vyříznutí provádí odborník skalpelem nebo puncherem. Tato metoda je vyuţívaná pouze u zájemců o piercing typu plug nebo flash tunel, kteří nechtějí vyčkávat na pomalé roztahování dírky šperkem, a proto si nechají otvor vyříznout. 9. Hojení piercingu Piercing se hojí novotvorbou epiteliálních buněk na vnitřní straně piercingového kanálku. Piercingy v okolí dutiny ústní a v ústech se hojí rychleji neţ vpichy na ostatních částech těla, i tak se ale správná péče nesmí zanedbávat, aby nedošlo ke komplikacím a tím i prodlouţení doby hojení. U kaţdého člověka se doba hojení liší, obvyklá doba je od 2 týdnů do 2 měsíců. Doba hojení v oblasti obličeje se pohybuje 32

kolem jednoho aţ tří měsíců. Výjimkou je Cheek piercing, který se léčí minimálně 3 měsíce. Okolí úst a především jazyk po aplikaci piercingu velmi otéká, proto je pacient nucen přejít na kašovitou stravu. Po třech aţ sedmi dnech otok ustupuje a po třech týdnech je vhodná doba na výměnu kratšího šperku za delší, čímţ se zabrání nakousnutí ozdoby. 10. Péče o čerstvý piercing v orofaciální oblasti Nositel by se nikdy neměl piercingu dotýkat špinavýma rukama a měl by se vyhýbat návštěvám bazénů, přírodních koupališť, slunění a solárií. Lidé s nově zavedeným piercingem by měly dohlíţet na to, aby inkriminované místo nepřišlo do kontaktu s make-upem, krémy nebo šampóny. Šperk by se neměl po celou dobu hojení vyndavat, neboť čerstvý vpich má tendenci se rychle zatáhnout a mohl by být problém šperk vrátit na své místo. 10.1 Čištění piercingu Piercing se doporučuje čistit antibakteriálním mýdlem nebo roztokem mořské soli s vodou, a to nejméně 3x denně. Při čištění by se mělo s piercingem několikrát jemně zahýbat, aby se mýdlo dostalo do rány a poté celou oblast důkladně opláchnout vodou. Všechny piercingy produkují během hojení tkáňový mok (výtok). Tento výtok je lepkavý, bělavé barvy a zasychá v krusty. Nesmí být zaměněn s hnisem, který je hustý, zelený či ţlutý, vazký a není čirý. Krusty by se měly odstraňovat jemně, např. rozpuštěním dezinfekčním či solným roztokem, aby nedošlo k poškození okolí piercingu. 33

11. Péče o čerstvý piercing v dutině ústní Nositel čerstvého piercingu by měl se šperkem manipulovat pouze čistýma rukama. Po dobu dvou týdnů by se měl uţivatel piercingu vyvarovat pití alkoholu, kouření a orálnímu sexu, neboť tyto činnosti zpomalují hojení. 11.1 Čištění piercingu Ústa by se měla alespoň 3x denně vyplachovat dezinfekční ústní vodou nebo solným roztokem, stejně jako po kaţdém jídle a kouření. Tato péče by měla trvat nejméně po dobu 3 týdnů. Velmi důleţité je rovněţ čistit si pravidelně zuby, aby na nich nevznikal povlak bohatý na bakterie. Tkáňový mok, který vytéká z ústí piercingu, je slinami rozpuštěn, nezasychá tak v krusty a tím odpadá jejich odstraňování. 12. Péče o šperky Po zahojení piercingu je vhodné náušnici občas vyndat a vyčistit ji, neboť se na ní, a hlavně pak v závitech, mohou usazovat částečky kůţe a nečistot. Šperk stačí namočit do solného nebo dezinfekčního roztoku a poté osušit. Velmi důleţité je sledovat šperk, aby nebyl prasklý, protoţe v prasklince se usazují bakterie, které mohou být zdrojem infekce. Piercingy v oblasti dutiny ústní jsou vystaveny neustálému vlivu kyselin a jiných agresivních látek z potravy. Měly by se tedy pravidelněji čistit, aby se zamezilo vzniku plaku, který se na nich usazuje. 34

13. Rizika a komplikace Při aplikaci piercingu dochází k narušení tkáně, která vyvolává odpověď organismu. Při správné aplikaci a hygienicky nezávadném zákroku se tato reakce projevuje zčervenáním, mírným otokem a slabou bolestí v oblasti piercingu. Tyto běţné projevy by měly během několika dní odeznít. Při nevhodné a nesprávné aplikaci piercingu do měkkých tkání stoupají rizika a zdravotní komplikace, které mohou nastat jak u čerstvě provedeného piercingu, tak i u zhojeného. Komplikace, které mohou vznikat u piercingu orofaciální oblasti a dutiny ústní: 13.1 Cestování (migration) a odvrhnutí (rejection) piercingu Tyto pojmy vyjadřují posunování piercingu směrem ven z těla. Tkáň, ve které je šperk umístěn, se zuţuje, aţ dojde k odloučení piercingu. V takovém případě je vhodnější piercing vyjmout dříve, neţ po sobě zanechá jizvu. Šperk připomíná třísku nebo jiný cizí předmět, který tělo nepřijme a snaţí se ho samovolně vypudit z těla, zejména pokud dráţdí okolní tkáně. Cestování nebo odvrhnutí piercingu můţe být zapříčiněno tím, ţe je: piercing umístěn v nevhodné hloubce (moc mělko) či pod nevhodným úhlem ve tkáni. tkáň zuţována a následné vycestování můţe zapříčinit i samotná váha šperku. šperk příliš úzký (většinou šperk o průměru 1 mm klesne ušním lalůčkem příliš dolů, coţ je obvyklé u starších ţen, které nosí náušnice většinu svého ţivota). přítomný tlak oděvu nebo části těla na piercing. piercing poraněn. 35

13.2 Jizvy Propíchnutí tkáně a následné vyjmutí ozdoby po zhojení kanálku vţdy zanechá trvalé následky v podobě více či méně viditelné jizvy. Ta můţe být způsobena také bolestivější variantou, a to tak, ţe dojde k násilnému vytrţení piercingu např. při sportu nebo zachycením o nějaký oděv či předmět. Vznik a tvar jizvy ovlivňuje hloubka porušení kůţe. Je-li kůţe porušena jen ve své nejvrchnější vrstvě (epidermis), má většinou rovné okraje a nedošlo zde ke ztrátě tkáně ani k hnisavému procesu, je pravděpodobné, ţe po zhojení nezůstanou téměř ţádné 3 jizvy. Čím však piercing zasahuje hlouběji do vaziva nebo tukové vrstvy, rány mají nerovné okraje a došlo zde ke ztrátě tkáně, tím se zvyšuje riziko zanechání 4 jizev. Lze je částečně či úplně odstranit, a to buď chirurgickým zákrokem, kosmetickým zmenšováním nebo pravidelným masírováním poškozeného místa. 13.3 Alergické reakce Organismus můţe reagovat na šperk přecitlivělostí. Projevuje se svěděním aţ pálením v místě, kde se piercing nachází nebo tvorbou drobných svědivých pupínků v jeho nejbliţším okolí. Alergie snadno způsobí i otok v okolí piercingu. Vyráţka po celém těle se vyskytuje u téměř zanedbatelného počtu nositelů. S alergickou reakcí je lepší vyhledat lékaře. 13.4 Cysty Cysty se projevují jako zarudlá zduření přilehlá ke vchodu otvoru piercingu a obvykle produkují hnis nebo krev. Tento obsah udává jejich velikost. Cysty se mohou 3 Ţádné jizvy per primam 4 Viditelné jizvy per secundam 36

vyskytnout jak u čerstvých nezhojených piercingů, tak i u zhojených. Způsobeny jsou především ucpanými póry nebo odumřelými buňkami kůţe a nečistotami uvnitř piercingu. 13.5 Infekce Projevy infekce: Otok a zarudnutí v okolí piercingu Pocit horka okolo vpichu Bodavá nebo řezavá bolest v piercingu Výtok naţloutlého, nazelenalého či šedavého hnisu z piercingu, zejména po jeho stisknutí Infekce má nejčastěji tyto příčiny: Kontakt piercingu s neumytýma rukama Koupání ve znečištěné vodě Kontakt s nepraným oblečením či loţním prádlem Zanesení infekce potem nebo důsledkem pohybu ve znečistěném prostředí Zatrhnutí piercingu 37

Nejčastější zdravotní komplikací v případě piercingu je zavlečení infekce. Pokud se infekce projeví, šperk by měl být ponechán na místě, aby zajistil takzvanou drenáţ 5. Pokud je šperk odstraněn, tak se otvor piercingu uzavře, infekce postupuje dále a můţe vyústit v absces 6. Absces se projevuje jako bolestivý otok s typickým ztmavnutím a ztvrdnutím okolní tkáně. Občas však můţe vzniknout absces i při ponechání šperku v piercingu. Nebezpečí spočívá také v riziku přenosu infekčních chorob, jako je hepatitida typu B a C a moţný je i přenos viru HIV, avšak přenos touto cestou nebyl doposud nikde zaznamenán. 13.6 Poškození nervů Při zavádění piercingu můţe dojít k poškození místních nervů. Nervy inervují svaly a nesou informace z jednotlivých smyslových orgánů, díky nimţ vnímáme např. dotyk, bolest nebo teplotu. Jejich poškození můţe způsobit poruchu těchto vlastností. I odborník můţe napíchnout jakékoliv podkoţní zakončení nervu a tím zapříčinit velmi bolestivé komplikace. Piercing by dále neměl být umístěn v těsné blízkosti nervu, neboť to můţe způsobit nepříjemné migrény nebo nevolnosti. 13.7 Otok Otok patří k běţným příznakům prováděného piercingu, jeho závaţnost však závisí na lokalizaci. Běţný otok jazyka můţe být tak velký, ţe dokáţe způsobit problémy 5 Uvolnění volného odtoku zánětlivého výpotku - hnisu 6 Ohraničené hnisavé loţisko 38

v polykání, ţvýkání, artikulaci a přijímání potravy. Tyto problémy však po opadnutí otoku u většiny nositelů vymizí. 13.8 Endokarditida Endokarditida je velmi závaţné zánětlivé onemocnění srdeční tkáně nebo chlopní. Rána, která vzniká při piercingu jazyka, dává bakteriím přítomným v dutině ústní příleţitost dostat se do krevního oběhu, odkud se šíří k srdci, kde mohou způsobit zánět. Toto riziko hrozí hlavně lidem se srdečními vadami, ale není v příliš velkém počtu spojeno s piercingem. Endokarditida se většinou vyvíjí z hnisavého zánětu mandlí nebo kořenů zubů. Kaţdý nositel, nebo zájemce o piercing by s tímto rizikem měl být seznámen. 13.9 Poškození dásně (gingivy) Piercing snadno způsobí otlaky na měkkých tkáních a dásních a tím dochází k jejich váţnému poškození. K poranění gingivy dochází nevhodným výběrem tvaru, materiálu a velikosti šperku a tyto znaky mohou odpovídat i za ustupování dásní, které je příznakem parodontitidy. 13.10 Poškození zubů Šperk poškozuje zub při kaţdém, byť lehkém úderu. Můţe dojít k odštěpení části zubu nebo k mikroskopickým poškozením, která nejsou dlouho patrná, ale po dvou aţ třech letech ukládání pigmentu do spár se problém zviditelní. Bývá odstranitelný pouze větším zásahem na zubech. 39

13.11 Halitóza Nositelé piercingu mohou zaţít i společensky nepříjemnou záleţitost, a tou je nepříjemný zápach z úst, který je vyvolaný nedostatečnou péčí o piercing nebo dlouhodobou infekcí v ráně. 13.12 Spolknutí a vdechnutí Uţivatel piercingu by měl často kontrolovat a dotahovat svůj šperk, aby nedošlo k uvolnění závitu a tím k jeho spolknutí nebo dokonce vdechnutí. 14. Piercing po zdravotní stránce 14.1 Anestezie znecitlivění Pokud zájemce o piercing vyţaduje znecitlivění, měl by si uvědomit, ţe vpich s anestetikem není méně bolestivý neţ vpich piercingu. Oprávnění k pouţití anestetik má jen lékař, proto v piercingových studiích vyuţívají pouze spreje 7 a gely, které jsou určeny k lokálnímu znecitlivění. Tyto přípravky však dokáţou znecitlivět pouze povrch pokoţky. 14.2 Nízká teplota Při velmi nízkých teplotách můţe kovový piercing způsobit svému nositeli lokální omrzliny kůţe, neboť kov je velice dobrý vodič teplot. Doporučuje se proto piercing zakrývat oděvem nebo ho dočasně vyměnit za piercing z jiného materiálu. 7 Např. KELEN chloraethyl sprej 40

14.3 Piercing a rentgenové záření Pokud musí nositel piercingu absolvovat RTG vyšetření, musí vţdy předem kovové šperky dočasně vyjmout, neboť by bránily prostupu RTG paprsků a vedly by tak ke zkreslení snímku. 15. Hygiena ve studiu Zájemce o piercing by se měl vţdy obrátit na renomované piercingové studio, kde bude zákrok proveden odborně. Pro kaţdého piercera by mělo být samozřejmostí pouţívání jednorázových jehel a rukavic, stejně jako pravidelná dezinfekce a sterilizace prostředí a nástrojů. 15.1 Dezinfekce Dezinfekce je souhrn chemických a fyzikálních metod, které ničí choroboplodné zárodky, jenţ mohou způsobovat infekci. Dezinfekcí fyzikální se mikroorganismy ničí varem za atmosférického tlaku po dobu 30 minut nebo dezinfekcí v mycích, pracích a parních přístrojích při teplotě vyšší neţ 90 C. K chemické dezinfekci se uţívají dezinfekční roztoky. V salonech se nejčastěji dezinfikují podlahy, nábytek, textil, umyvadla a toalety. 15.2 Sterilizace Sterilizace je soubor opatření, při kterých se na předmětech usmrcují všechny mikroorganismy. V piercingových studiích je nejčastěji vyuţívána fyzikální metoda sterilizace, kdy dochází k usmrcení mikroorganismů působením tepla, například horkým vzduchem, horkou vodou nebo vodní parou. Všechny sterilizační přístroje musí být schváleny hlavním hygienikem České republiky. 41

16. Dotazníkové šetření V rámci praktické části bylo provedeno anonymní dotazníkové šetření, jehoţ cílem bylo zjistit úroveň informovanosti studentů střední zdravotnické školy o piercingu v orofaciální oblasti. Výzkumu se zúčastnilo 141 studentů Střední zdravotnické školy Alšova nábřeţí ve věku od 15 do 20 let, z toho 124 ţen a 17 muţů. Hypotéza: Vzhledem k tomu, ţe se dotazníkového šetření zúčastnili mladí lidé, předpokládám, ţe všichni budou piercing znát ať uţ z pohledu pozorovatele nebo z vlastní zkušenosti. Podle toho soudím, ţe jejich informovanost o dané problematice bude velká, přesto však ne vţdy úplně přesná. Domnívám se, ţe nedostatky ve znalostech budou především u otázek spojených s hojením piercingu. Očekávám také, ţe naprostá většina z nich, projeví hlubší zájem o tento problém a uvítala by více informací. 42

16.1 Vzorový dotazník Tento dotazník se zaměřuje na zjištění úrovně informovanosti studentů zdravotnické školy o piercingu v oblasti obličeje a dutiny ústní. Dotazník je anonymní a jeho výsledky budou pouţity v mé absolventské práci. Prosím Vás o pečlivé a pravdivé zodpovězení otázek. 1. Pohlaví Muţ Ţena Děkuji, Lucie Matoušková, studentka třídy 3.DZA 2. Věk 3. Máte piercing v oblasti obličeje nebo dutiny ústní? Ne Ano Pokud ano, uveďte prosím: Důvod: Kdo Vám aplikaci provedl: 4. Uvaţujete o aplikaci piercingu? Ne Ano Pokud ano uveďte: Důvod: 43

Místo aplikace: 5. Znáte ve svém okolí někoho s tímto typem piercingu? Ano Ne 6. V kterém věku se podle Vás lidé nejčastěji rozhodnou pro piercing? 15 20 let 21 25 let 26 35 let 36 45 let 46 a více 7. Co je podle Vás nejčastějším důvodem aplikace piercingu? (vyberte libovolný počet moţností) Pro svůj vlastní dobrý pocit Jedná se o moderní záleţitost Snaha líbit se okolí Touha někoho napodobit Potřeba odlišit se od ostatních Jiné (uveďte jaké) 8. Je moţné aplikovat piercing na odborném pracovišti i nezletilé osobě? Ano Ano, ale jen se souhlasem zákonného zástupce Ne 44

9. Znáte některé komplikace nebo rizika piercingu v obličeji a ústech? Ne Ano (uveďte které) 10. Jsou různé typy piercingu vhodné pro kaţdého? Ano Ne (uveďte proč) 11. Myslíte, ţe za velmi chladného počasí (nízká teplota cca -10 C) můţe nositel piercingu pocítit nějaké komplikace? Ne Ano (uveďte jaké) 12. Jak dlouho je třeba pečovat o aplikovaný piercing? 3 týdny 3 měsíce 6 měsíců 1 rok Po celou dobu jeho nošení Jak dlouho myslíte: 13. Můţe kouření komplikovat hojení v okolí dutiny ústní? Ano Spíše ano Ne Spíše ne 45

14. Největším zdrojem informací o piercingu je pro Vás: Internet Časopisy Propagační materiál Kamarádi Jiné (uveďte jaké) 15. Uvítal/a byste více informací o piercingu? Ne Ano, formou (vyberte libovolný počet moţností) Přednášky Diskuze Časopisy TV Jinou formou (uveďte jakou) 46

16.2 Výsledky dotazníkového šetření Otázka č. 2 Věk Graf č. 1 20 let 3% 15 let 6% 19 let 23% 16 let 18% 18 let 18% 17 let 32% V dotazníkovém šetření nejčastěji odpovídali respondenti ve věku 17 let. Otázka č. 3 - Máte piercing v oblasti obličeje nebo dutiny ústní? Pokud ano, uveďte důvod, a kdo aplikaci provedl. Graf č. 2 Kvůli lepšímu vzhledu 11% Moderní záležitost 11% Odlišit se od ostatních 8% Důvod Piercing se mi líbí 70% Převáţná většina (70%) respondentů se pro aplikaci piercingu rozhodla proto, ţe se jim tento způsob zdobení těla líbí. 47

Graf č. 3 Kamarád/ka 7% Aplikaci piercingu provedl Student sám 25% Lékař 14% Odborník v piercingovém studiu 54% Většina respondentů (54%) si nechala provést zavedení piercingu na odborném pracovišti. Otázka č. 4 - Uvažujete o aplikaci piercingu? Pokud ano, uveďte důvod a místo aplikace. Graf č. 4 Důvod nevím 13% Pro můj dobrý pocit 4% Důvod Kvůli vzhledu 9% Piercing se mi líbí 74% O aplikaci piercingu uvaţuje 30% respondentů, protoţe se jim tento způsob zkrášlování těla líbí. 48

Graf č. 5 Ostatní 10% Místo aplikace Pupek 14% Nos 19% Ret 18% Obočí 18% Jazyk 21% Mezi nejoblíbenější místa aplikace piercingu patří jazyk (21%), nos (19%), obočí (18%) a ret (18%). Otázka č. 5 - Znáte ve svém okolí někoho s tímto typem piercingu? Graf č. 6 Ne 3% Ano 97% Většina respondentů (97%) zná ve svém okolí někoho s piercingem, pouze 3% respondentů se s nikým takovým nesetkala. 49

Otázka č. 7 - Co je podle Vás nejčastějším důvodem aplikace piercingu? Graf č. 7 Potřeba odlišit se od ostatních 14% Ostatní 1% Pro svůj vlastní dobrý pocit 21% Touha někoho napodobit 12% Shaha líbit se okolí 21% Jedná se o moderní záležitost 31% Nejčastějším důvodem aplikace piercingu je podléhání módním trendům (31%). Otázka č. 8 - Je možné aplikovat piercing na odborném pracovišti i nezletilé osobě? Graf č. 8 Ne 3% Ano 16% Ano, ale jen se souhlasem zákonného zástupce 81% Většina respondentů (81%) je seznámena s určitými pravidly pro aplikaci piercingu do 18 let. 50

Otázka č. 9 - Znáte některé komplikace nebo rizika piercingu v obličeji a ústech? Pokud ano, uveďte které. Graf č. 9 4% 2% 3% 3% Infekce 3% 13% Poškození skloviny zubů 4% Otok 20% Alergie 34% 5% 9% Hnisavé záněty Ztráta chuti 76% respondentů dovedlo uvést 1 nebo více komplikací piercingu. Otázka č. 10 - Jsou různé typy piercingu vhodné pro každého? Pokud ne, uveďte proč. Graf č. 10 Špatné hojení ran 6% Ostatní 3% Důvody Student neví důvod 28% Alergie 44% Piercing nesluší každému 19% 64% respondentů si myslí, ţe nejsou různé typy piercingu vhodné pro kaţdého a dovedla to i zdůvodnit. 51

Otázka č. 11 - Myslíte, že za velmi chladného počasí (nízká teplota cca -10 C) může nositel piercingu pocítit nějaké komplikace? Pokud ano, uveďte jaké. Graf č. 11 Komplikace Student neví 36% Omrzliny 54% Bolest 10% 45% respondentů připouští moţnost vzniku komplikací piercingu za chladného počasí, jen 54% z nich je však dokáţe specifikovat. Otázka č. 12 - Jak dlouho je třeba pečovat o aplikovaný piercing? Graf č. 12 3 měsíce 8% 6 měsíců 1% Ostatní 11% 3 týdny 15% Po celou dobu jeho nošení 65% Příznivým výsledkem šetření je, ţe si velká část respondentů (65%) uvědomuje nutnost péče o piercing po celou dobu jeho nošení. 52

Otázka č. 14 - Největším zdrojem informací o piercingu je pro Vás: Graf č. 13 Ostatní 3% Kamarádi 35% Internet 45% Propagační materiál 5% Časopisy 12% Nejčastějším zdrojem informací o piercingu je v současné době internet (45%) a kamarádi (35%). Otázka č. 15 - Uvítal/a byste více informací o piercingu? Pokud ano, uveďte jakou formou. Graf č. 14 TV 16% Časopisy 21% Přednášky 42% Diskuze 21% 48% respondentů by uvítalo další informace o piercingu, nejlépe formou přednášky (42%), prostřednictvím článků v časopisech (21%) nebo diskuzí na dané téma (21%). 53

Závěr Cílem teoretické části práce bylo přehledné shrnutí základních poznatků o piercingu a popis rizik a komplikací spojených s jeho aplikací. Vzhledem k tomu, ţe celá problematika je poměrně málo publikována a odborné literatury je nedostatek, nebylo zpracování této části snadným úkolem. Praktická část práce obsahuje dotazníkové šetření a dále fotodokumentaci návštěvy piercingového studia. Na základě dotazníkového šetření, které jsem prováděla mezi studenty střední zdravotnické školy, jsem zjistila, ţe úroveň informovanosti o problematice je dobrá. Předpokládala jsem, ţe nedostatky budou především u otázek spojených s hojením piercingu a tato hypotéza se mi nepotvrdila. Návštěva piercingového studia pro mne byla zajímavá zkušenost. Přesvědčila jsem se, ţe při odborné aplikaci piercingu se maximálně sniţují zdravotní rizika, která hrozí při jeho zavádění, neboť piercer přísně dodrţuje hygienická pravidla. Překvapila mne odborníkova znalost anatomie těla, která téměř vylučuje nebezpečí poranění určitého nervu nebo větší tepny. Ačkoli zpracování této absolventské práce nebylo jednoduché, bylo pro mne velkým přínosem, neboť mi přineslo mnoho informací a nových poznatků o tématu piercing. Myslím si, ţe tento způsob zdobení těla má své klady i zápory, stejně jako své vyznavače a odpůrce. Já ho povaţuji za pokračovatele nového umění. 54

Seznam použité literatury a zdrojů informací (1) DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie. Olomouc: EPAVA, 2000. ISBN 80-86297-05-5 (2) FIKSA, Radek. Piercing. Ţďár nad Sázavou: Sowulo Press, 2005. ISBN 80-903618-0-3 (3) FIKSA, Radek. Encyklopedie bodyartu. Ţďár nad Sázavou: Sowulo Press, 2009. ISBN 978-80-903957-4-9 (4) MAČÁK, Jirka, MAČÁKOVÁ, Jana. Patologie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004 ISBN 80-247-0785-3 (5) MALINOVSKÁ, Vladimíra. Patologie a klinika nemocí. Praha: Avicenum, Zdravotnické nakladatelství, n. p., 1991 ISBN 80-201-0104-7 (6) SYMES, R. S. Horniny a minerály. Praha: Fortuna Print, 1995 ISBN 80-85873-30-3 (7) WALKER, Richard. Lidské tělo - velká rodinná encyklopedie. Praha: Slovart, 2003 ISBN 80-7209-477-7 (8) MONDOK, David. Stomatip. Praha, 2007, č. 1, str. 5-6 (9) http://www.canecorzo.cz (10)http://www.piercingshop.cz (11)http://www.bodyartmag.cz (12)http://www.hell.cz (13)http://www.chytrazena.cz (14)http://chocholousci.estranky.cz (15)http://www.i-piercing.eu (16)http://www.reventattoo.cz (17)http://www.tattoo.cz 55

Seznam obrázků Aplikace piercingu do jazyka Obrázek 1.59 Obrázek 2... 59 Obrázek 3... 60 Obrázek 4... 60 Obrázek 5... 61 Obrázek 6... 61 Obrázek 7... 62 Obrázek 8... 62 Obrázek 9... 63 Obrázek 10... 63 Obrázek 11... 64 Obrázek 12... 64 Obrázková příloha Obrázek 13 Silikonový piercing typu flash tunel... 65 Obrázek 14 Piercing typu plug... 65 Obrázek 15 Falešný piercing... 65 Obrázek 16 Mikrodermální šperk... 65 Obrázek 17 Piercing červeně rtu - Ashley... 66 Obrázek 18 Piercing uzdičky - Frenulum... 66 Obrázek 19 Piercing čípku - Uvula... 66 Obrázek 20 Piercing kořene nosu - Bridge... 67 56

Obrázek 21 Piercingy ucha podle místa vpichu... 67 Obrázek 22 Puncher... 67 Obrázek 23 Nastřelovací kleště... 68 Obrázek 24 Jizva po surface piercingu... 68 Obrázek 25 Ustupování dásně vlivem tlaku šperku... 68 Obrázek 26 Ustupování dásně vlivem tlaku šperku... 69 57

Přílohy Aplikace piercingu do jazyka V rámci praktické části jsem 13. dubna 2010 navštívila praţské tetovací a piercingové studio Hell.cz, kde mi za souhlasu provozního studia a klienta, pětadvacetiletého Vladimíra, byla povolena fotodokumentace aplikace piercingu a následná publikace v mé absolventské práci. Piercer Michael vyzve Vladimíra, aby si sedl do křesla. Všude je viditelné čisto. Odborník si připraví šperk, kanylu a kleště, které si vyndá druhými kleštěmi ze sterilizačního přístroje. Nasadí si sterilní, speciálně balené rukavice a dokonale si prohlédne Vladimírův jazyk. Následuje naznačení místa pro vpich, které Vladimír po zhlédnutí v zrcadle schvaluje. Místo je vybráno a Michael si bere do rukou kleště, kterými sevře jazyk, a poté provádí vpich kanylou. Vladimírovi nekápne ani kapka krve. Piercer protáhne náušnici, zašroubuje koncovou kuličku a podává Vladimírovi studenou vodu pro sníţení počátečního otoku. Celá procedura trvá sotva pár vteřin. Vladimír si dále vyplachuje ústa ústní vodou a dostává pokyny k tomu, aby se ranka co nejdříve zahojila: Prvních pár dní, sám poznáš, ţe budeš moct pouze kašovitou stravu. Nakup si zmrzliny a cucej led. Po kaţdém jídle si vypláchni ústa ústní vodou a nejlíp i roztokem z mořské soli. Za tři týdny přijď a tu tyčinku zkrátíme. Vladimír kýve hlavou a piercerovi platí 600kč za provedenou aplikaci. 58

Obrázek 1 Piercer si připravuje jednorázové balené rukavice. Obrázek 2 Vyndání kleští ze sterilizačního přístroje. 59

Obrázek 3 Připravené jednorázové rukavice, vysterilizované kleště, kanyla a piercing (konkrétně piercing typu barbella) Obrázek 4 Piercer si důkladně prohlédl anatomii jazyka a poté si nesmyvatelnou fixou vyznačil bod vpichu. 60

Obrázek 5 Jazyk se sevře do kleští nejen, aby piercerovi neujela jehla, ale dojde i k lehkému znecitlivění místa. Obrázek 6 Propíchnutí jazyka kanylou. 61

Obrázek 7 Zavedení šperku. Obrázek 8 Poté Vladimír dostal od piercera velmi studenou vodu. 62

Obrázek 9 Konečný výsledek. Obrázek 10 Vladimír si piercing sám prohlédl. 63

Obrázek 11 Vladimír dostal od piercera ústní vodu, kterou si musel ústa vykloktat. Obrázek 12 S Michaelem, autorem Vladimírova piercingu. 64

Obrázková příloha Obrázek 13 Silikonový piercing typu flash tunel Obrázek 14 Piercing typu plug Obrázek 15 Falešný piercing Obrázek 16 Mikrodermální šperk 65

Obrázek 17 Piercing červeně rtu - Ashley Obrázek 18 Piercing uzdičky Frenulum Obrázek 19 Piercing čípku - Uvula 66

Obrázek 20 Piercing kořene nosu - Bridge Obrázek 21 Piercingy ucha podle umístění místa vpichu Obrázek 22 Puncher 67

Obrázek 23 Nastřelovací kleště Obrázek 24 Jizva po surface piercingu Obrázek 25 Ustupování dásně vlivem tlaku šperku 68

Obrázek 26 Ustupování dásně vlivem tlaku šperku 69