číslo 07 Magazín plný energie od skupiny čez www.cez.cz, www.stava.cz zlevňujeme elektřinu! čtěte na straně 46

číslo 07 Magazín plný energie od skupiny čez www.cez.cz, www.stava.cz zlevňujeme elektřinu! čtěte na straně 46

NejprůhledNější volání. ŽádNÉ ZávAZKY, ANI ZBYTeČNÉ paušály Volat s mobilem od ČeZ je jednoduché. nic neskrývá Platíte jen to, co skutečně využijete. Tarif Platím, jak volám je fér. Žádný povinný měsíční poplatek ani minimální útrata. Vybrat si můžete i balíčky, se kterými si cenu ještě snížíte, a v síti ČEZ dokonce voláte zcela zdarma. Pokud od nás máte elektřinu nebo plyn, získáte zdarma v síti ČEZ i SMS. 2 X www.cez.cz Zákaznická linka 840 840 840 jsme S vámi. SKUpINA ČeZ

Průvodce číslem Zuzana Řezníčková 20 % Pozor, padající ceny! Chcete na elektřině ušetřit až 20 %? Kdo by nechtěl! S novou nabídkou produktové řady ČEZ FIX je to úplná hračka. Šetřit navíc můžete začít hned teď. strana 46 Volejte jednoduše, levně a férově s Mobilem od ČEZ Máte už dost složitých nabídek mobilních operátorů, nesrozumitelných smluv a poznámek tištěných malým písmem? Vyberte si Mobil od ČEZ! strana 30 Rodiče versus děti Nelekejte se, nechceme trhat rodiny. V hlavním tématu čísla jsme se ale podívali na to, jak se u nás i ve světě rodiče potýkají s výchovou svých ratolestí. Třeba se pár zajímavých tipů bude hodit i vám. strana 8 Šťáva / číslo 06 07 název ŠŤÁVA VYDAVATEL ČEZ, a. s. ŠÉFREDAKTORKA Zuzana Řezníčková Číslo registrace MK ČR E 20422 NÁKLAD TOHOTO VYDÁNÍ 2 650 000 výtisků Místo vydání Praha Vyšlo 1. 6. 11. 2013 VÝROBA Boomerang Publishing s.r.o., www.bpublishing.cz. V Ilustrace časopisu jsou na použity obálce ilustrační Karolína fotografie. Slováková. Chyby V časopisu tisku vyhrazeny. jsou použity Vychází ilustrační 3x fotografie. ročně. Vytištěno Chyby tisku na ekologickém vyhrazeny. Vychází papíru. 3 Rozšířenou ročně. Vytištěno elektronickou na ekologickém verzi časopisu papíru. najdete Rozšířenou na www.stava.cz. elektronickou verzi časopisu najdete na www.stava.cz. Máte nápad na vylepšení Šťávy? Napište nám na redakce@stava.cz.

ÚVODEM úvodem text: Lenka Ciznerová foto: Profimedia, Isifa, Varta Zprávy plné pozitivní energie Volání na 705 způsobů V minulém vydání jsme vám jako novinku přinesli Zákaznický program Šťáva, který jistě celou řadu z vás potěšil a přinesl vám spoustu nových zážitků. A protože nás baví dělat vám radost, řekli jsme si, že bychom mohli založit pěknou tradici, a připravili jsme si pro vás opět jednu novinku. Věříme, že vám opravdu přijde vhod! Kromě elektřiny a plynu jsme totiž pod názvem Mobil od ČEZ začali nabízet i služby mobilního operátora s předčíslím 705. Více o tom, jak jsou výhodné, se dočtete na stranách 30 33. Dozvíte se také, jak dopadla soutěž Naše šťavnaté léto (strana 39) a co jsme si pro vás v Zákaznickém programu Šťáva přichystali na zimu. V hlavním tématu čísla (strany 8 15) jsme si pak posvítili na děti. Ale nebojte se, nechtěli jsme je nachytat při žádných lumpárnách. Zajímalo nás hlavně to, jak se odborníci dívají na jejich výchovu, co je pro děti dobré a co ne, jaká jsou jejich největší přání, a dozvíte se i spoustu dalších zajímavostí. Věděli jste třeba, co v dětství trápilo takového Alberta Einsteina? 1 2 Není baterie jako baterie Ještě stále kupujete alkalické baterie? A víte, že pořízením nabíjecích dost ušetříte? Běžná nabíjecí baterie může poskytnout tolik energie jako 130 alkalických. Pokud zvolíte baterie s kapacitou 2600 mah, můžete nahradit až 300 klasických alkalických baterií. Například ty od Varty se prodávají už přednabité a mají zpomalené samovybíjení. Takže i více než 24 měsíců od nabití neklesne jejich kapacita pod 70 %. To leckterou obyčejnou alkalickou můžete po roce vyhodit, i když ji vůbec nepoužijete. Pivo pro psy Síť pivovarů Barkers Brew přišla na trh s novinkou, která potěší hlavně psí páníčky. Cože, pivo pro psy? Nemusíte se bát, že budete mít doma čtyřnohého opilce. Tohle pivo alkohol neobsahuje. Zato se dodává ve dvou příchutích: vepřové a kuřecí. Místo alkoholu je bohaté na vitamin E, který vašemu mazlíkovi energii spíše dodá, než ubere. A co vy víte, třeba přestanou páníčkové chodit do hospody a budou doma u krbu popíjet se svým Alíkem. Tak příjemné čtení! 4 5 Zuzana Řezníčková výkonná ředitelka ČEZ Prodej pro segment Retail kam vzít psa a rodinu na víkend? tipy a slevy najdete na www.stava.cz

3 V dubajském metru visí české sklo Opravdu nadčasové lustry dodala do Dubaje česká designérská firma Lasvit. Ve stanici metra Bur Juman září osm českých lustrů s názvem Voda a ve stanici Al Rigga zase čtyři téměř identické české plastiky s názvem Zářící oheň. Komponenty v hodnotě milionu korun na ně foukali skláři z umělecké sklárny Ajeto v Lindavě na Českolipsku, a to na základě návrhů českých designérů. Na výrobě těchto extravagantních svítidel se podílely jen samé české firmy. 4 Chcete miminko? Jezte maliny! Podle odborníků jde doslova o ovoce plodnosti. Maliny totiž obsahují unikátní kombinaci vitaminů, minerálů a dalších aktivních látek. Jsou cenným zdrojem antioxidantů a vitaminu C, které mužům zvyšují plodnost, a díky vysokým hodnotám hořčíku posilují produkci potřebného testosteronu. Ženám pak antioxidanty z malin prospívají po početí, protože dokážou ochraňovat embryo před rizikem potratu. 76 Věděli jste, že nové metro v Dubaji měří 76 kilometrů a má dvě linky? A neřídí ho člověk!

zprávy 5 Stan, co chodí pořád s vámi Už nemusíte řešit, kam zabalíte stan, když zrovna vyrážíte na festival nebo na víkend do přírody či kempu. Designérka Amelia Borgová přišla se zajímavým nápadem a schovala ho do páru bot. Je hodně praktický. Když na vás přijde únava, jednoduše si najdete vhodné místo a stan z bot pomocí šňůrek vytáhnete. Materiál je odlehčený a perfektně se přizpůsobí vašemu tělu. Do stanu se navíc vejdete i se svými přáteli, protože pojme až tři lidi. Vymysleli ho designéři z nizozemského studia Sibling a turisté už se těší, až se někdo ujme jeho průmyslové výroby. Tak schválně, kolik se příští rok objeví třeba ve stanovém městečku na filmovém festivalu v Karlových Varech stanů z bot!? 6 Vyfotím vás v cuku letu! Létající foťák Pokud milujete fotografování, potažmo různé experimenty s ním od samotného focení po vychytané prográmky, které vám fotky samy upravují podle různých šablon, pak je létající foťák něco pro vás. Americký vynálezce Steve Hollinger něco podobného vymyslel. Vyhazovací fotoaparát pojmenoval Squito a fotí všechno od okamžiku, kdy ho vyhodíte vzhůru. Zatím je ve fázi patentu a těžko říct, co se stane, když foťák nechytíte. Jisté ale je, že první krok k fotkám ze vzduchu byl učiněn. A vypadá navíc dost kosmicky. 6 7

NAŠE ENERGIE JE AŽ NA DRUHÉM MÍSTĚ, PROTOŽE NA PRVNÍM JE TA VAŠE www.cez.cz JSME S VÁMI. SKUPINA ČEZ

téma text: Jiří Holubec foto: Profimedia Výchova dítek v Čechách Mají pravdu staromilci, kteří označují liberální výchovu za příčinu úpadku morálky? Anebo by výchova měla směřovat k neomezenému rozvoji individuality dítěte? Máme děti chránit na každém kroku, nebo jim dát prostor? A kolik toho prostoru je potřeba, aby ho zase nebylo moc? 8 9

Albert Einstein Nedostudoval střední školu a kvůli tomu ho nepřijali na Švýcarský federální technologický institut. Dostal se na něj až o dva roky později, poté, co si konečně dodělal maturitu. nejdůležitější je se dětem věnovat a trávit s nimi čas. spoustu tipů najdete na www.stava.cz

téma Pro frustrované rodiče, které podobné otázky budí ze spaní, je tu dobrá zpráva: nad stejnými problémy si zrovna tak lámali hlavu jejich rodiče. A prarodiče. A vůbec všichni, kteří se kdy k dětem nachomýtli. Jak to bývá s každou dobrou zprávou, přichází zároveň s ní i zpráva horší. Vzhledem k tomu, jak rychle se svět kolem nás mění, můžeme si jen těžko jít ke starším generacím pro radu. Fakt, že naše děti vychováváme do úplně rozdílného světa, než v jakém jsme vyrůstali my, je asi každému zřejmý. Ne každý si však uvědomuje, jak hluboko rozdíly jdou. O fenoménu změny prostředí, ve kterém naše děti vyrůstají, mluví ve své eseji Globální výchovná nejistota psycholog Jeroným Klimeš. Na počátku 20. století měl podle ní obytný dům jednu či dvě světnice, v jedné místnosti spalo pohromadě šest i více lidí, a děti tím pádem žily převážně venku. Máma mohla říci větu: Teďka všichni vypadněte ven, potřebuju vytřít, protože exteriér představoval pro děti bezpečné místo, píše Klimeš. Bezpečný prostor pro dětské hry tedy takový, kde neřádí divá zvěř ani divocí řidiči je dnes bohužel už velmi těžko k sehnání. Výchova dětí se stěhuje do domácností. Přemístit výchovu a vývoj dětí do interiéru ovšem není snadné. Jak opět píše Jeroným Klimeš: Děti jsou podobně jako muži od přírody exteriéroví tvorové a výchova dětí v luxusních interiérech tedy představuje z principu narušení jejich evoluční přirozenosti. Abychom se nemuseli potýkat s neblahými důsledky takového narušení (představte si například oblíbenou hru na blátěnou bitvu přenesenou do prostředí obývacího pokoje), nezbývá nám, než se jim postavit čelem. Například pomocí zájmových kroužků (které však minimálně z jednoho rodiče učiní taxislužbu), pomocí televize, počítače a DVD (které podle dětských psychologů do dětského programu, nebo dokonce pokoje nepatří). Ideálním řešením, které kupodivu platí odjakživa a stále, je najít si čas a dětem se aktivně věnovat. Zakazovat, nebo nechat být? I v případě, že rodiče dokážou najít v čím dál tím hektičtější době dostatek času, který mohou trávit s rodinou, nevyhnou se dilematu o dvou základních stylech výchovy dětí. Autoritativní způsob vychází z jasně stanovených pravidel, za jejichž nerespektování hrozí trest. Jeho opakem je benevolentní, harmonický přístup, který staví na co nejmenším zasahování do dětských přání a intuice. Jestli jste někdy zabloudili do hlubin diskusních fór na rodičovských internetových portálech, bezpochyby víte, že oba systémy mají své zaryté zastánce i odpůrce. Na tom, který je lepší, se neshodnou ani psychologové. Restriktivně vychovávané děti mají podle nich jasno v tom, co smí a nesmí. Mohou se ale cítit 10 11 Příliš ambicí může škodit Vést dítě k hudbě, sportu či jinému koníčku je určitě smysluplné, ale nemělo by se to přehánět. To, že zahrneme dítě nekonečnou řadou aktivit, her a kroužků, totiž nezaručí, že z něj vyroste Mozart. Alespoň to tvrdí psycholog James Hillman v knize Duševní kód (The Soul s Code). Během výzkumu provedeného na řadě houslových virtuosů zjistil, že naprosto nezáleží na tom, jestli je v jejich nadání rodiče podporovali, odrazovali od něj, nebo jim to bylo jedno. Genialita se projevila jak u zázračných dětí, které každý den dlouhé hodiny dřely etudy, tak u dětí, které místo toho jezdily s rodiči stanovat. Na koncertním pódiu excelují ti i ti. Jediným rozdílem je možná fakt, že ti druzí si v dětství užili o něco víc legrace. Info Slavní lidé s nelehkým dětstvím Děti v síti Důležitým prvkem v životě dětí se během několika posledních desetiletí stala mobilní komunikace. Mobilní telefon dnes vlastní téměř každý školák a psychologové varují, že jeho přílišné používání může vést k reálné závislosti. Stejně tak rodiče používající mobil jako způsob kontroly dítěte se vystavují nebezpečí, že v případě selhání spojení zpanikaří, i když dítě samotné je v pořádku. Na druhou stranu není potřeba se přehnaně obávat. PhDr. Václav Mertin z katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že děti přijímají nové technologie lépe než dospělí a nejsou tolik ohroženy jejich možnými negativními dopady. Mertin považuje za mýtus například názor, že kvůli mobilům přestávají děti komunikovat s rodiči nebo že zkratkovitý jazyk textových zpráv ovlivňuje jejich řeč. Děti podle něj dokážou bez problémů rozeznat několik kódů řeči jinak mluví s kamarády, jinak s rodiči a jinak v SMS.

Děti po letech s nostalgií vzpomínají nejvíce na to, jak se babičce při výstupu na hrad ulomil podpatek. osamělé a smutné a postupem doby spolu s rodičovskými pravidly začít odmítat i samotné rodiče. Harmonická výchova, která má děti chránit před stresem a strachem, může zase paradoxně působit stresově. Dítě, zvlášť v raném věku, se ve světě učí orien tovat právě pomocí reakcí svých rodičů. Když je za nesprávné chování pokáráno, naučí se rychleji rozeznávat, co je správné a co nesprávné, než když je pouze odměňováno. Psycholog Peter Pöthe píše v článku Existuje správná výchova?, že hodnotit kvalitu výchovy podle formy a frekvence interakcí mezi rodičem a dítětem je proto krajně nespolehlivé a zavádějící. Zákazy nemusí být bezpodmínečně stresující. Dítě je může vnímat jako důkaz toho, že se o něj starostliví rodičové bojí. Děti, kterým je všechno dovoleno (a koupeno), se mohou cítit nedůležité a zanedbávané. Dostatek prostoru V rozporuplném světě výchovných teorií se naštěstí najdou i takové, které dokážou spojit výhody obou hlavních směrů. S jednou například přišel britský pedagog a psychoanalytik Donald Winnicott. Podle něj by mezi rodičem a dítětem měl existovat prostor, ve kterém dítě může uvažovat a chovat se podle vlastního přesvědčení, ale zároveň být v kontaktu se svým pečovatelem. V tomto prostoru existují pravidla a řád určovaný rodiči, ale dítě si jej může adaptovat na svoje poměry a používat podle vlastního uvážení a situace, ve které se nachází. Hry, výchova, ovlivňování chování a postojů dítěte, to vše se má odehrávat právě v tomto prostoru. Pokud dokážete neoblíbené čištění zubů přetvořit na bojovou misi proti zákeřným zubním kazům, můžete se spolehnout, že ji ratolest bude provádět i bez vašeho dozoru a připomínání. Jak asi tušíte, otázku, kolik prostoru je potřeba mezi dítětem a vychovatelem ponechat, musí posoudit každý rodič podle svého citu. Musí ho být právě tolik, abychom byli svým dětem stále nablízku, ale zároveň natolik vzdálení, aby si mohly s našimi příkazy, zákazy a ideály hrát. Obecný recept na výchovu dítěte neexistuje, shrnuje výsledky bádání Peter Pöthe. Neexistuje totiž ani obecné dítě, ani obecný rodič. Každý model výchovy je špatný, pokud nevychází z konkrétního zájmu rodiče o konkrétní dítě. Info Nebezpečné bezpečí Dřív se kluci šermovali klacky, stříleli po sobě z luků a praků a běhali od rána do večera venku na sluníčku. Dnes musí mít dětské hřiště certifikát bezpečnosti a pod skluzavkou záchrannou síť. Co to dělá s dětmi? Největší proměnu prodělala za posledních deset let dětská hřiště. Profesorka Anita Bundy z Univerzity v Sydney píše ve své práci zaměřené na rozvoj dítěte formou hry: Může se to zdát divné, ale existuje taková věc, jako je příliš bezpečné dětské hřiště. Hra je podle ní součástí rozvoje osobnosti, a pokud z ní odstraníme veškeré nebezpečí, nenaučíme se řešit problémy, poznávat své schopnosti a smířit se s tím, že když je přeceníme, tak spadneme a něco si natlučeme. Princezna Diana Propadla u srovnávacích zkoušek a vyhodili ji i ze soukromé švýcarské koleje. Živila se jako pomocná vychovatelka v mateřské školce.

téma syrové maso i pozdní večerka Rutina večerníček, vyčurat, vyčistit zuby a v osm spát je u nás tak pevně zakotvená, až nás možná překvapí, že neplatí všude. Třeba v Argentině je čas strávený pohromadě s rodinou daleko důležitější než večerka. Děti už od batolecího věku s rodiči cestují, účastní se rodinných oslav a večeří a není výjimkou, že zůstávají vzhůru dlouho po půlnoci. Děti, které vyrůstají v mayských indiánských vesničkách, jsou zvyklé odmalička pracovat. A to tak, že tvrdě. Sotva se naučí chodit, začnou se starat o domácí zvířectvo, chodit pro vodu, postupem doby pokročí k praní, péči o mladší potomky a farmaření. Namísto stěžování si na nedostatek času ke hře jsou prý šťastné, že mohou přispívat k blahobytu rodiny. Ve většině světa je adopce dítěte spíše výjimkou, v západoafrickém Beninu je to naopak běžná věc. Většina zdejších dětí vyrůstá v pěstounské péči. Je zajímavé, že ve spoustě kultur, které jsou proslulé starostlivostí o děti, si rodiče s potomky nehrají. Třeba kmen!kung San z pouště Kalahari, ostrované z Polynésie nebo italští vesničané by za své děti i dýchali. Nosí je, spí s nimi a chrání je od úsvitu do soumraku. Kromě chvíle, kdy je čas na hru. To je vypustí mezi vrstevníky, a ať si děti poradí samy. 12 13 Rodiče, kteří si stýskají na zmlsanost svých dětí, by se měli podívat za polární kruh. Inuité odjakživa přečkávali drsné zimy s jídelníčkem sestávajícím ze syrového masa, natráveného obsahu sobích žaludků a velrybího tuku. Ani dnes, kdy místo na lov vyráží do supermarketu, nezapomínají na tuto dietu uvykat své děti. Když si prý nezvyknete pít čerstvou tulení krev do tří let, tak vám už nikdy nezachutná. Pygmejové platí ve světě rodičů za nejstarostlivější táty a péči o děti si s maminkami dělí naprosto rovným dílem. Zabalí batole do šátku, přivážou si ho na záda a vezmou ho s sebou na obřadní pokec u ohně. Nebo na lov. A když potomek brečí, bývá dokonce zvykem nechat ho podumlat tátovu bradavku. Táta na mateřské není už tak šokující záležitost jako před pár lety, nicméně pravidlem to ještě zdaleka není. Kromě Švédska. Dva měsíce z celkově třináctiměsíční mateřské dovolené si musí povinně vybrat otec, jinak rodina ztratí nárok na podporu. Prý si žádný z nich zatím nestěžoval. Bill Gates Odešel z Harvardu poté, co si přečetl článek o mikropočítačích a rozhodl se, že s nimi zkusí něco vymyslet.

Nejlepší filmoví rodiče Jim Carrey S rodiči a sourozenci žil v kůlně u továrny na pneumatiky, kde celá rodina pracovala za nájem. Nakonec přišli i o tento přístřešek a žili v obytném karavanu. V šestnácti letech se začal živit jako stand-up komik. Albert, Michal a Pepa Legendární veselohra S tebou mě baví svět ukazuje příkladnou snahu tatínků trávit volný čas se svými potomky. Byť je ta snaha vedená motivací lepší drobné ústupky nežli vážné komplikace. Manželé Kroupovi V komedii Marečku, podejte mi pero! je pan Kroupa vzácný případ otce, který dokáže před synem přiznat svou chybu. Paní Kroupová je maminka, která ho k tomu dokáže dostrkat. Král Dobromysl Prototyp obětavého otce, který pro rozveselení své dcerky, Šíleně smutné princezny, dokáže obrátit království vzhůru nohama. I když ji nakonec provdá za prince o hlavu menšího. Horolezec Luboš Postavte chlapa před fakt, že má devítiletého syna, a v 99 případech ze sta se sesype. Ne tak Luboš. Ten ve filmu Jak dostat tatínka do polepšovny smotá lano a vezme kluka do Českého ráje za nejlepším dědou na světě. Paní Šafránková Švadlena v domácnosti z Básníků, která dokáže udržet syna na medicíně a vychovat z něj slušného člověka, si zaslouží nehynoucí úctu. Fanda Souček Táta má být pro syna hrdina. Nesmí se bát odpálit pancerfaust, otestovat rozvaděč vysokého napětí ani jet v dešti bez blatníků. A nejlepší je, když své hrdinství nikomu necpe a nechá syna, aby na to přišel sám. Pan Souček z Obecné školy je dokonalý příklad.

téma jak to vidí rodiče Co rodina, to jiné zvyklosti a pravidla. Karlíkovi i Kouckých by se určitě shodli na tom, že jejich děti jsou pro ně nejdůležitější na světě. Na jejich výchovu se ale dívají každý po svém. Thomas Alva Edison Ze školy byl vyloučen jako nevzdělatelné dítě. Vychovávala a vyučovala ho matka. Info Dětské mobily v číslech Karlíkovi Když se mu něco povede, tak ho pochválíme. Přinese ze školy jedničku, dostane malou odměnu. Namaluje obrázek, tak si ho pověsíme na ledničku. Náš táta vždycky říkal, že pohlavek v pravou chvíli je lepší než deset slov do větru. Neznamená to ale, že bychom ho za každou hloupost pohlavkovali. Většinou ho stačí okřiknout nebo mu vysvětlit, že tohle se dělat nesmí. Čím dřív si dítě uvědomí, že za hloupost se v životě platí, tím líp. Jak dítě chválíte? Jak dítě trestáte? Nechválíme, ale oceňujeme. Dítě je pro nás rovnocenný partner. Když nakreslí obrázek, netvrdíme mu, že je nejlepší malíř na světě. Řekneme mu, co se nám na obrázku líbí. Trest nemá ve výchově co dělat. Pokud dítě vedeme k samostatnému rozhodování, musíme respektovat i rozhodnutí, se kterými nesouhlasíme. Neznamená to ale, že necháváme vše bez povšimnutí. Když se stane nějaká nepříjemná událost, promluvíme si o tom, proč se nám nelíbí. Když něco rozlije, je samozřejmé, že to musí utřít. Do jaké školy vaše dítě chodí a jaký styl učení považujete na ideální? Chodí na víceleté gymnázium zaměřené na jazyky. Ideální styl učení by měl dítě bavit, ale taky ho něco naučit. Nejsme zastánci biflování, ale třeba zrovna ve výuce jazyků se memorovat prostě musí. Nelíbí se nám takové ty úplně alternativní způsoby výuky. Učitel musí být přirozená autorita, a ne se převlékat za kašpara, hrát děckám na kytaru a nechat je celou hodinu dělat, co se jim zachce. Kouckých Chodí do školy Montessori, protože se nám nejvíc zamlouvá její způsob výuky. Základní pravidlo Montessori zní: Pomoz mi, abych to dokázal sám. Ve škole nejsou klasické hodiny a přestávky, ale program je plánován jako celek, střídají se fáze výuky, pohybové aktivity, práce, odpočinku... Učitel je zodpovědný za inspiraci, musí ukazovat možné cesty, ale rozhodnutí, kterou cestu si zvolit, je na dítěti samém. Uživatelů mobilních telefonů bleskově přibývá i mezi dětmi. Z výzkumu časopisu Mobility, kterého se zúčastnilo více než 1800 žáků základních a středních škol ve věku 10 19 let, vyplynulo, že již v roce 2002 měli mobilní telefon dva náctiletí ze tří. V roce 2008 již mobil vlastnilo devět z deseti dvanáctiletých školáků a dnes už je dítě bez mobilu prakticky výjimkou. Jiný průzkum zase ukázal, že zhruba dvě třetiny rodičů pořídí mobilní telefon už prvňáčkům. Čtvrťáci jej vlastní ze 75 procent a ve 14 letech už mají mobil skoro všichni školáci. další zajímavosti o výchově najdete na casopis.stava.cz 14 15

po čem děti touží Potkal/a bys kouzelného dědečka, který ti může splnit jakékoli přání. Co by to bylo? Bráchu pořád doma, a ne ve školce. Korunky pro maminku. Aby celá moje rodina byla zdravá a bohatá. Být šťastný. Ajped. Jet k moři. Být stále u moře. Aby ze mě udělal šikovného autoopraváře. Kozačky. Abych byla ve filmu. Být nejlepší fotbalistka. Obchod s koloběžkami. Bratříčka. Sestřičku. Banán. Trampolínu. Plno kartiček na sbírání. Zájezd s rodinou do Ameriky. Aby se rodiče měli rádi. Dělat si, co chci. Aby měly všechny moje panenky čepičku. Mladší ségru nebo kámošku. Dobré známky. Změnit se v cokoliv. Aby k nám každý den přišla návštěva. Víc chodit ven. Řídit sekačku. Jít zpátky do školky. Stát se slavným fotbalistou. Všechno lego na světě. Pořád mít Vánoce. Domeček pro krokodýla. Abych měla hodného manžela, až budu velká. 10 000 000 000 Kč. Nemít epilepsii. Svého tatínka. Chtěla bych umět létat. Chtěla bych mít prsten Arabely. Abych měla dítě. Bydlet u tety v Praze. Dostat se na gympl. Abychom se měli pořád všichni doma rádi. Být princeznou. Být stále jenom na hřišti. Aby na naše krmítko lítalo hodně ptáčků. Aby se mnou chodil kluk, který se mi líbí. Předvídat budoucnost. Umět mluvit všemi jazyky. Abych nemusela ráno vstávat. Abych už uměla žehlit. Být neviditelná. Stát se ninjou. Vidět Pierce Brosnana a seznámit s ním svoji ségru. Aby nikdo z rodiny neumřel. Aby nemusela máma s tátou pořád chodit do práce. Abych nemusela chodit po obědě spát. Vidět každý den maminku, aniž bych chodila do školy. Aby mi každý den chodil na účet milion. Být hubenější. Veselé rodiče. Abych měl křídla. Aby mi přičaroval opravdové policejní auto. Nové auto pro maminku. Domeček pro koně a křečka. Aby mi vrátil prababičku. Větší dům, abychom měli s bráchama každý svůj pokojík. Aby babička bydlela blízko. Aby tu byl kombajn na kukuřici. Mít čtyři agamy vousaté. Vrtulník. Aby měli rodiče hodně peněz. Být zpěvačka. Delší prázdniny. 2 4 roky 5 8 let 9 12 let Otázka je součástí výzkumu agentury PERFECT CROWD, který proběhl v rámci projektu KIDMAP. Pokud chcete dětský svět poznat více, navštivte www.kidmap.cz. Benjamin Franklin Měl čtrnáct starších sourozenců, do školy chodil pouhé dva roky a od deseti let pracoval.

Rozhovor rozhovor text: Jiří Holubec foto: Lenka Hatašová / Profimedia 16 17

Klára Issová Připadá mi smysluplné sázet stromy S Klárou Issovou jsme si povídali o filmu, televizi, audioknihách, alternativním divadle a o rolích psaných přímo na tělo. A také o tom, jak je důležité sázet stromy a moct svobodně rozhodovat o svém životě. Je fakt, že současné velkorozpočtové seriály posunuly televizní tvorbu na úplně jinou úroveň. Když jsem se díval na seznam vašich posledních projektů, viděl jsem, že jste žádaná herečka zahraničních produkcí. Váš poslední film byl The Last Knights s Morganem Freemanem a Clivem Owenem. Natáčela jste televizní seriál Crossing Lines s Donaldem Sutherlandem... Pro zahraniční produkce točím pravidelně. Nemůžu ale říct, že bych se na ně nějak specializovala. Jde většinou o malé role. Opravdu? V Crossing Lines vystupujete v pěti epizodách z deseti. To je pravda. Původně ta moje role měla být menší, ale scénář se během natáčení neustále upravoval. V původní verzi jsem se objevila v jedné epizodě a scéna obsahovala dialog s hlavním hrdinou. Povedla se a scenáristi se rozhodli, že moje postava bude pokračovat, a dokonce že mezi ní a hlavním hrdinou vznikne nějaký minirománek. Kde bude vlastně seriál k vidění? Poběží na HBO. Nemáte pocit, že se v současnosti zajímavá kinematografie přesunuje z kin do televize? Je fakt, že současné velkorozpočtové seriály posunuly televizní tvorbu na úplně jinou úroveň. Vezměte si třeba Mad Men nebo nový seriál House of Cards, který režíruje David Fincher a v kterém hlavní roli hraje Kevin Spacey. Před několika lety by bylo nemyslitelné, aby se taková jména v televizi vůbec objevila. Přesně tak. Já vlastně nevím, kde se předsudky proti televizní tvorbě vzaly. Vždycky se natáčely zajímavé projekty David Lynch natočil Twin Peaks před více než dvaceti lety. Já osobně jsem za ten vývoj ráda. Pro herce je kvalitní seriálová role, která se objevuje v několika epizodách, velmi zajímavá. V porovnání s filmem má daleko víc času a prostoru s ní pracovat. Jak jste se vlastně dostala k herectví? Osobně si vás poprvé vybavuji v Indiánském létě Saši Gedeona. To mi bylo šestnáct let a studovala jsem na konzervatoři herectví. Konkurzu se tehdy účastnily všechny herecké školy a neherci, takže jsem ráda, že si Saša vyhlédl zrovna mě. Jak jsem se dostala k herectví? Tatínek mně vždycky říkal, že budu herečkou, a jakmile to šlo, přihlásil mě do dramatického kroužku k Heleně Kostečkové. Když jsem se měla rozhodnout, co budu v životě dělat, tak mi připadalo přirozené jít studovat herectví. Mám vás zařazenou do generace herců a filmařů, na které leželo možná až příliš velké

rozhovor Postupem doby jsem zjistila, že mi poprvé v životě nejde ani tak o výsledek, ale že mě naplňuje samotný proces tvůrčí spolupráce. 18 19 očekávání, že se stane novou novou vlnou české kinematografie. Filmy jako Indiánské léto, Šeptej, Samotáři, Návrat idiota tomu nasvědčovaly, ale dnes mám dojem, že takové silné generační filmy už nevznikají. Je pravda, že zrovna Saša Gedeon už dlouho nic nenatočil. Ale například Vladimír Michálek pořád točí výborné autorské filmy. To samé platí u Davida Ondříčka a dalších. Nevím, jestli bychom měli být srovnáváni s novou vlnou konce 60. let. Dnes je naprosto jiná doba. Filmaři mají na jedné straně tvůrčí svobodu, ale na druhé straně se musí vyrovnávat s tím, že jejich film potřebuje mít komerční úspěch. A tím pádem musí dělat kompromisy. Upravovat scénář, uvažovat, který herec je mediálně známý a natáhne do kin diváky. V takovém prostředí potom vznikají Babovřesky, ale také díla, jako je Ve stínu. To jsou naprosto odlišné filmy a na oba do kin lidé přišli. Navíc se čím dál tím výrazněji zapojuje televize, o které jsme mluvili. V produkci HBO vznikl Hořící keř, já sama jsem natočila spoustu hezkých inscenací a filmů s Českou televizí. Takže já bych českou kinematografii neviděla nijak černě. Jste založením optimistka? Považuji za obrovské štěstí, že máme svobodu výběru. Můžeme si nastavit hranice podle vlastního uvážení. Když dostanu nabídku, která je finančně zajímavá, ale se kterou se neztotožním po tvůrčí stránce, tak ji odmítnu. Pak můžu tlouct hlavou do zdi, ale vím, že jsem se rozhodla srdcem a že je to tak správné. To mi připomíná váš současný český filmový projekt, roadmovie Zejtra napořád. Filmový debut amatérského filmaře s minimálním rozpočtem. Zejtra napořád je už celkem dlouhodobý projekt. Natáčení běží s přestávkami druhým rokem. Teď ho převzala druhá produkce, která ho snad dotáhne do úspěšného konce. Mně se líbí, že Rudolf Havlík měl sen natočit si film a za tím snem si přes všechny překážky jde. Jak to celé dopadne, na to jsem sama moc zvědavá. I v divadle, pokud vím, spolupracujete s amatérským souborem Kabaret Caligula. Kabaret Caligula, se kterým připravuji představení jménem Panzerfaust, je sice amatérské sdružení, ale funguje už osmnáct let, takže jde o velmi zkušené divadelníky. Navíc se po těch osmnácti letech chtěli posunout trochu jinam, takže se pro Panzerfaust rozhodli oslovit profesio nálního režiséra a herečku. Režie se ujal Jakub Sommer a ta herečka jsem já. Nejprve jsem se rozhodovala, jestli na nabídku kývnout, ale dnes toho rozhodně nelituji. Možná díky tomu, že nejsou profesionálové, si Kabaret Caligula drží velmi originální styl tvorby, mají velmi specifický způsob humoru a vůbec fungují tak trochu jinak než ostatní divadelní soubory. Posledního půl roku například odjíždíme každý měsíc na pár dní mimo Prahu na soustředění a od rána do noci zkoušíme, píšeme a diskutujeme. Postupem doby jsem zjistila, že mi poprvé v životě nejde ani tak o výsledek, ale že mě naplňuje samotný proces tvůrčí spolupráce. I když na výsledek se samozřejmě taky moc těším. Postřehl jsem, že jste na projekt získávali finance prostřednictvím crowdfundingu. Podařilo se vám to? Ano! Žádali jsme na hithit.cz o 66 666 korun a za 32 dní jsme je měli pohromadě. Možná i díky videu, které jsme k žádosti natočili. Hraji v něm jednookou dozorkyni, která kluky z Kabaretu dost drsným způsobem vyslýchá. Ten klip jsem viděl a jde z vás docela hrůza. Přitom když jsem si o vás hledal informace, většina odkazů směřovala k vašim charitativním projektům. Je fakt, že během několika posledních let jsem se zapojila do spousty projektů. Dělala jsem patronku dětskému domovu Radost, spolupracovala jsem s Člověkem v tísni, ale nakonec jsem se rozhodla, že bude smysluplnější věnovat se jednomu projektu naplno. Vybrala jsem si nadaci Kedjom Keku, která se jmenuje podle vesnice v západoafrickém Kamerunu, kde pracuje s místními obyvateli na ekologických projektech záchrany horského mlžného pralesa. Ten je bohužel v těch místech už z 90 % vykácený. Chceme se zasadit o to, aby se jeho zbytky propojily novou výsadbou a obnovil se tak celý místní unikátní ekosystém. Bez něj nejenže vyhyne řada ohrožených druhů živočichů, ale v podstatě z oblasti zmizí veškerý život. Jak konkrétně ta práce vypadá? Zásadní roli hraje vzdělávání. Nadace postavila v Kamerunu školu a pomáhá obyvatelům nastartovat alternativní, ekologicky šetrné způsoby obživy. Tady v Česku se každý rok pořádá několik

Info Klára Issová Filmová, televizní a divadelní herečka. Debutovala rolí v Gedeonově Indiánském létě, za kterou byla nominována na Českého lva. Toto ocenění získala o dva roky později za roli Veroniky ve filmu Nejasná zpráva o konci světa. Kromě herectví a dabingu se aktivně angažuje v charitativních projektech zaměřených především na ekologii. akcí, ze kterých jde výtěžek na konkrétní projekty v Africe. Například letošní Shakespearovské slavnosti věnují Kedjom Keku část vstupného, pořádáme módní přehlídky inspirované africkým oblečením a podobně. Proč jste se rozhodla podporovat právě záchranu mlžného pralesa v Kamerunu? Protože mi připadá smysluplné sázet stromy. To je jednoduchý, ale ohromně účinný způsob, jak pomoct naší planetě. A věřím, že se nám povede ukázat, že za málo peněz se tímto způsobem dají dělat zázraky. Byla jste se v Kamerunu už podívat? Bohužel ne. Cestuji hrozně ráda, ale poslední dobou mi na to nějak nezbývá čas. Když mi padne oko na dalajlamovy rady, které mám připnuté na lednici, a vidím, že jedna z nich praví: Každý rok se jeďte podívat někam, kde jste ještě nebyli, tak si říkám, že bych s tím měla něco udělat. Co budete muset dodělat, než odjedete? Co vás v nejbližší době čeká? Nejaktuálnější je audiokniha Norské dřevo od Harukiho Murakamiho. Práce na ní mě hrozně bavila. Jednak proto, že je to úžasná kniha, jednak proto, že jsem musela pracovat s úplně jinými výrazovými prostředky než třeba v divadle. Sedíte ve studiu, nemůžete si pomáhat gesty, mimikou. Vše musíte vyjádřit hlasem. A v blízké budoucnosti mě čeká zkoušení nové hry v divadle Na Jezerce. Dělá ji Arnošt Goldflam a je zvláštní tím, že ještě není napsaná. Nejdříve obsadil herce a teď jim píše roli přímo na tělo. Nemůžu se dočkat, až uvidím, co pro mě napsal. Velkorozpočtový seriál, nezávislý film, alternativní parta divadelníků, audiokniha, záchrana pralesa v Kamerunu. Vypadá to, že se asi nenudíte. Já už jsem si několikrát uvědomila, že málokdy dělám dvakrát stejnou věc. Jeden čas mě i trápilo, že jsem se nikdy nestala něčí kmenovou herečkou, se kterou se spolupracuje dlouhodobě. Ale pak jsem si řekla, že takhle mám možnost dělat pořád něco nového a poznávat zajímavé lidi. A jsem za to vlastně vděčná.

ve téma formě text: Barbora Kejvalová foto: Profimedia Na vrchol kopce vás může vytáhnout drak, říká se tomu snowkiting. Co frčí na sněhu Českým i světovým sjezdovkám vládne a pravděpodobně ještě dlouho bude vládnout klasika: lyže a snowboard. I na horách ale existují módní trendy a novinky, které zpestřují pobyt nadšeným lyžařům nebo slouží jako alternativa těm, které tradiční zimní sporty zas až tak moc neberou. Některé vyžadují speciální výbavu, mnohé dostatek odvahy a trpělivosti při tréninku. Společné mají jedno je mnohem snazší se je naučit než jim nepropadnout. 20 21 Létem inspirované Spousta nových či staronových zimních radovánek se inspiruje oblíbenými letními aktivitami a vymýšlí, jak je přizpůsobit sněhovým a ledovým podmínkám. V zimě tak nemusí zahálet ani vaše golfová, lezecká či potápěčská výbava. Všechny tyto typicky letní sporty totiž můžete se zkušenými instruktory provozovat i v extrémních zimních podmínkách. Absolutním hitem je snowkiting, jehož vodní obdoba (kitesurfing) si už získala davy fanoušků po celém světě.