Příprava ţáků základních škol na volbu povolání

Masarykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta Katedra pedagogiky Příprava ţáků základních škol na volbu povolání RIGORÓZNÍ PRÁCE Vypracoval: Mgr. Petr Hlaďo Brno 2004

2 Prohlašuji, ţe jsem rigorózní práci zpracoval samostatně a pouţil jen literaturu uvedenou v seznamu pouţitých pramenů, který je součástí předkládané práce. Souhlasím, aby má práce byla uloţena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům...

3 Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem, kteří mi radou či jiným způsobem pomohli moji rigorózní práci realizovat. Děkuji především panu Ing. Oldřichu Králíkovi, CSc. za pomoc při statistickém zpracování pedagogického výzkumu, PhDr. Haně Filové, Ph.D., pracovníkům IPS ÚP Brno - město, Mgr. Barboře Benešové, Mgr. Emě Štěpařové a Mgr. Heleně Navrátilové.

4 Obsah OBSAH... 4 AUTOREFERÁT RIGORÓZNÍ PRÁCE... 7 ÚVOD... 13 1. VÝVOJ TEORIÍ A PORADENSTVÍ PRO VOLBU POVOLÁNÍ... 16 1.1 VÝVOJ TEORIÍ A PORADENSTVÍ DO POLOVINY 20. STOLETÍ... 16 1.2 VÝVOJ OD DRUHÉ POLOVINY 20. STOLETÍ... 19 2. ORGANIZACE PŘÍPRAVY ŢÁKŮ ZÁKLADNÍCH ŠKOL NA VOLBU POVOLÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE... 24 3. SYSTÉM KARIÉROVÉHO PORADENSTVÍ... 28 3.1 UČITELÉ JEDNOTLIVÝCH VYUČOVACÍCH PŘEDMĚTŦ... 30 3.2 TŘÍDNÍ UČITELÉ... 30 3.3 VÝCHOVNÝ PORADCE... 31 3.4 ŠKOLNÍ PSYCHOLOG... 33 3.5 PEDAGOGICKO - PSYCHOLOGICKÁ PORADNA... 34 3.6 PROFESNÍ PORADENSTVÍ NA ÚŘADECH PRÁCE... 34 3.6.1 Sluţby ISP ÚP... 36 3.6.2 Informační materiály IPS ÚP... 37 3.7 ZÁVĚR... 38 4. VÝUKA VOLBY POVOLÁNÍ NA ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH... 41 4.1 VOLBA POVOLÁNÍ VE VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMECH... 41 4.2 VZDĚLÁVACÍ OBLAST VÝCHOVA K VOLBĚ POVOLÁNÍ... 45 4.2.1 Pojetí a charakteristika vzdělávací oblasti... 46 4.2.2 Vzdělávací cíle... 47 4.2.3 Obsahové zaměření tematických okruhů... 48 4.2.4 Aktualizované tematické okruhy VVP... 51 4.2.5 Poţadavky na výstupní kvality ţáků... 53 4.3 ZÁVĚR... 55 5. INFORMAČNÍ MÉDIA VYUŢÍVANÁ V PROFESNÍM PORADENSTVÍ A PŘI VÝUCE VOLBY POVOLÁNÍ... 57 5.1 INTERNET... 57 5.1.1 Svět práce... 58 5.1.2 Internetové burzy práce... 59 5.1.3 Další zdroje informací na internetu... 60 5.2 POČÍTAČOVÉ PROGRAMY A DATABÁZOVÉ APLIKACE... 62 5.2.1 Schuhfriedův Vídeňský dotazník zájmů... 63 5.2.2 B-KOV... 65 5.2.3 M-Servis... 66 5.2.4 Průvodce světem povolání... 66 5.3 PROFESIOGRAMY... 68 5.4 KARTY POVOLÁNÍ... 68 5.5 INFORMAČNÍ LETÁKY O POVOLÁNÍ... 68 5.6 VIDEOKLIPY... 69 5.7 ODBORNÁ LITERATURA... 69 6. OSOBNOST ŢÁKA VE VZTAHU K VOLBĚ POVOLÁNÍ... 71 6.1 SKLADBA OSOBNOSTI... 72 6.1.1 Schopnosti... 72 6.1.2 Vědomosti, dovednosti a návyky... 74 6.1.3 Temperament a charakter... 74 6.2 ZAMĚŘENOST OSOBNOSTI... 75

5 6.2.1 Zájmy... 75 6.2.2 Hodnoty... 77 6.2.3 Motivace... 78 6.3 VÝZNAM SEBEPOZNÁNÍ PRO VOLBU POVOLÁNÍ... 79 6.3.1 Metody sebepoznávání... 80 6.4 ONTOGENEZE VE VZTAHU K VOLBĚ POVOLÁNÍ... 82 7. SVĚT PRÁCE... 85 7.1 DEFINICE POJMŦ PRÁCE, POVOLÁNÍ A ZAMĚSTNÁNÍ... 85 7.2 TRH PRÁCE, JEHO PODSTATA A UKAZATELE... 86 7.2.1 Nezaměstnanost... 86 7.2.2 Vývoj trhu práce... 89 7.2.3 Úloha státu na trhu práce... 90 7.2.4 Zdroje informací o trhu práce... 91 7.3 SVĚT PRÁCE A VOLBA POVOLÁNÍ... 92 7.4 ČLENĚNÍ PRÁCE NA ZÁKLADĚ CHARAKTERISTICKÝCH ZNAKŦ... 92 7.4.1 Základní druhy pracovních činností... 93 7.4.2 Základní druhy pracovních prostředků... 93 7.4.3 Základní druhy pracovních objektů... 94 7.4.4 Základní druhy pracovních prostředí... 94 7.5 DALŠÍ ČLENĚNÍ PRÁCE... 95 7.6 KLASIFIKACE ZAMĚSTNÁNÍ... 96 7.7 PRACOVNÍ PRÁVO... 97 7.7.1 Účastníci pracovně právních vztahů... 97 7.7.2 Pracovní poměr... 98 7.7.3 Pracovní smlouva a vznik pracovního poměru... 98 7.7.4 Skončení pracovního poměru... 99 7.7.5 Pracovní doba... 100 7.7.6 Pracovní podmínky mladistvých... 101 7.8 ZÁVĚR... 101 8. VÝZNAM VZDĚLÁVÁNÍ A JEHO ORGANIZACE V ČR... 102 8.1 STŘEDNÍ ŠKOLY... 104 8.1.1 Střední odborné učiliště... 105 8.1.2 Gymnázium... 106 8.1.3 Střední odborná škola... 106 8.1.4 Konzervatoř... 107 8.2 SPECIÁLNÍ STŘEDNÍ ŠKOLY... 107 8.2.1 Učiliště... 107 8.2.2 Odborná učiliště... 108 8.2.3 Praktické školy... 108 8.3 VYŠŠÍ ODBORNÉ ŠKOLY... 108 8.4 VZDĚLÁVACÍ NABÍDKA VYSOKÝCH ŠKOL... 109 8.5 REKVALIFIKACE... 109 8.6 DALŠÍ PROFESNÍ VZDĚLÁVÁNÍ... 110 8.7 POŢADAVKY NA ABSOLVENTY ŠKOL... 111 9. TECHNIKY UCHÁZENÍ SE O ZAMĚSTNÁNÍ... 112 9.1 HLEDÁNÍ ZAMĚSTNÁNÍ... 113 9.1.1 On-line personální sluţby na internetu... 113 9.1.2 Tištěné inzeráty v novinách a časopisech... 114 9.1.3 Personální agentury... 114 9.1.4 Úřady práce... 115 9.1.5 Osobní kontakty a vazby... 115 9.1.6 Vlastní iniciativa při kontaktování potenciálních zaměstnavatelů... 116 9.2 ŢÁDOST O ZAMĚSTNÁNÍ... 116 9.3 PRŦVODNÍ DOPIS... 117 9.4 ŢIVOTOPIS... 118 9.4.1 Pravidla pro sestavení ţivotopisu... 119 9.4.2 Obsahová stránka ţivotopisu... 119

6 9.4.3 Chyby při psaní ţivotopisu... 120 9.5 PŘIJÍMACÍ POHOVOR... 120 9.5.1 Příprava na pohovor... 121 9.5.2 Příčiny neúspěchu při hledání zaměstnání... 122 10. DIDAKTICKÉ OTÁZKY VÝCHOVY K VOLBĚ POVOLÁNÍ... 123 10.1 METODY A FORMY VÝUKY VOLBY POVOLÁNÍ... 125 10.2 ZÁVĚR... 129 11. PEDAGOGICKÝ VÝZKUM... 131 11.1 ÚVOD... 131 11.2 VÝZKUM SLUŢEB KARIÉROVÉHO PORADENSTVÍ... 132 11.2.1 Rozhodovací zdroje k volbě povolání... 132 11.2.2 Informace ve vztahu k volbě povolání... 133 11.2.3 Role výchovného poradce v poradenském procesu... 134 11.2.4 Struktura realizovaných sluţeb... 135 11.2.5 Evaluace realizovaných poradenských sluţeb... 137 11.3 VÝCHODISKA A CÍLE PEDAGOGICKÉHO VÝZKUMU... 139 11.4 VÝZKUMNÝ VZOREK... 139 11.5 VÝZKUMNÉ METODY... 140 11.6 VYHODNOCENÍ VÝZKUMU... 141 11.6.1 Náročnost rozhodování o volbě povolání... 142 11.6.2 Faktory ovlivňující rozhodování ţáků... 143 11.6.3 Vyuţívání sluţeb kariérového poradenství... 146 11.6.4 Rozhodování se zřetelem na trh práce... 148 11.6.5 Stav profesního vzdělávání na základních školách... 149 11.6.6 Interpretace výsledků... 152 11.7 ZÁVĚR... 153 ZÁVĚR... 156 RESUMÉ... 161 SUMMARY... 162 SEZNAM PŘÍLOH... 168

7 Autoreferát rigorózní práce V rigorózní práci zpracovávám aktuální téma přípravy ţáků základních škol na volbu povolání. Volba povolání představuje dlouhodobý proces, který obsahuje velmi sloţitou posloupnost rozhodovacích krokŧ týkajících se jak sféry pracovního uplatnění, tak sféry vzdělávací. Nepříznivý vývoj na trhu práce, zejména rŧst nezaměstnanosti absolventŧ škol, vede k nutnosti, připravovat k odpovědné volbě povolání ţáky jiţ na základních školách. V předkládané práci se věnuji především přípravě na prvotní volbu povolání, která zahrnuje rozhodování o celkové profesní orientaci, hledání vhodného studijního či učebního oboru a výběr konkrétní školy na konci základní školy. Současný stav řešené problematiky Poradenství k volbě povolání byla na našem území věnována pozornost jiţ od dvacátých let 20. století. Jeho vývoj byl přerušen druhou světovou válkou a obnoven aţ v šedesátých letech, kdy začaly jako zařízení národních výborŧ vznikat dětské psychologické poradny, psychologické výchovné poradny a kliniky, které se věnovaly také poradenství k volbě povolání. Potřeba systematické přípravy ţákŧ na volbu povolání u nás vyvstává na počátku devadesátých let minulého století se změnou plánovaného hospodářství na trţně orientovanou ekonomiku. Ţivot v dnešní společnosti a trh práce jsou stále komplikovanější, objevují se nové situace a problémy, které vyţadují pomoc odborníkŧ a soustavnou přípravu na jejich řešení. Otázkám profesního poradenství a vzdělávání se v současné době věnují dva vedle sebe pŧsobící resorty: Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy. V resortu práce a sociálních věcí fungují Informační a poradenská střediska pro volbu povolání (IPS ÚP) a v současné době jsou postupně zřizována střediska bilanční diagnostiky. V pŧsobnosti resortu školství pracují pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra a jednotliví pracovníci pŧsobící přímo na školách (učitelé výchovy k volbě povolání, výchovní poradci, školní psychologové, speciální pedagogové aj.). Škola zaujímá v procesu a v systému podpory profesní orientace ţákŧ klíčovou roli. Cílem jejího pŧsobení by měla být podpora ţákŧ v úspěšném rozhodování o budoucí vzdělávací a profesní dráze a za tím účelem by měla zabezpečovat komplex vzájemně se doplňujících výchovně-vzdělávacích a informačně-poradenských činností. Její

8 pŧsobení by se tedy mělo odehrávat v rovině vzdělávání, poskytování informací a poradenství (61, s. 6). Velmi dŧleţitým rozhodnutím MŠMT, které by mělo přispět k lepšímu uplatnění absolventŧ na trhu práce, je zařazení přípravy na volbu povolání do všech vzdělávacích programŧ základních škol (vzdělávací oblast Výchova k volbě povolání) a návazně pak výuky Úvodu do světa práce na střední škole. Skutečnost, ţe kariérové vzdělávání bylo zavedeno jako povinná součást vyučování a ţe se jej podařilo začlenit jak do osnov základních škol, tak do osnov středních škol, je velmi pozitivní. Vzdělávací oblast Výchova k volbě povolání, její vzdělávací cíle, obsahové zaměření tematických okruhŧ i poţadavky na výstupní kvality ţákŧ jsou velmi dobře zpracovány a plně odpovídají poţadavkŧm na moderní vzdělávání ţákŧ. Kariérovým poradenstvím a vzděláváním se zabývá také Národní ústav odborného vzdělávání, který realizoval Výzkum sluţeb kariérového poradenství a potřeb jeho klientů. Vzhledem k tematickému zaměření, rozsahu výzkumného záměru a realizovaných aktivit lze tento výzkum povaţovat za první a dosud jediný ucelený výzkum svého druhu v České republice. Realizace uvedeného projektu úzce souvisí s participací naší republiky na mezinárodním výzkumném projektu OECD Review of Career Guidance Policies, který se věnuje problematice kariérového poradenství v širokém kontextu. Jeho cílem je nejen analýza a mezinárodní komparace národních systémŧ na podporu kariérového rozhodování, ale především pak formulace problematiky kariérového poradenství a vzdělávání jako významného veřejněpolitického tématu. Přípravě ţákŧ základních škol na volbu povolání je věnována stále větší pozornost a kontinuálně se pracuje na zkvalitňování systému profesního poradenství a kariérového vzdělávání. Stále však na trhu chybí odborné publikace, učebnice a vhodné didaktické materiály. Nedostatečná je také odborná příprava učitelŧ a dalších pedagogických pracovníkŧ, kteří participují na přípravě ţákŧ základních škol na volbu povolání. Jedná se o náročnou problematiku, která syntetizuje znalosti z rŧzných vědních disciplín. Cíl práce Cílem rigorózní práce je analyzovat současný stav a aktuální problémy přípravy ţákŧ základních škol na volbu povolání a potvrdit či vyvrátit tvrzení, ţe hlavním úkolem v oblasti kariérového poradenství a vzdělávání je vybudovat ucelený a propojený

9 systém, který by kaţdému vytvořil optimální podmínky pro projektování jeho profesní dráhy. Snaţím se přinést informace a rady pro pedagogy, kteří participují na kariérovém vzdělávání. V současné době neexistuje publikace, která by se komplexně věnovala otázkám výuky volby povolání na základních školách, zpracovávala teorii, kterou musí znát učitel volby povolání, popisovala instituce profesního poradenství, dostupná informační média, přinášela informace o světě práce, technikách ucházení se o zaměstnání a navíc obsahovala praktické návody pro výuku. Předkládaná práce není jen prací kompilační, neklade si za cíl pouze systematizaci informací. Analýzou a syntézou chci proniknout do dané problematiky a přinést nová poznání, která by pomohla zkvalitnit přípravu ţákŧ na volbu povolání. Hlavní výsledky a vlastní přínos rigorózní práce V rigorózní práci analyzuji existující poradenský a výchovně-vzdělávací systém podpory při volbě povolání, podrobně rozebírám otázky výuky volby povolání na základních školách (zejména vzdělávací oblast Výchova k volbě povolání) a přináším komplexní přehled dostupných informačních médií, která lze při výuce volby povolání vyuţít. Dále syntetizuji teoretické poznatky z oblasti psychologie osobnosti, světa práce a vzdělávání a zamýšlím se nad didaktickými přístupy k ţákŧm při výchově k volbě povolání. Návrh aktivit pro vyučování ve vazbě na tematické okruhy Výchovy k volbě povolání přináší konkrétní návrhy pro vyučování volby povolání. Hlavní přínos práce spatřuji v systematizaci informací a v realizaci pedagogického výzkumu, který přibliţuje aktuální stav a problémy související s přípravou ţákŧ základních škol na volbu povolání. Vlastní empirické šetření má charakter kvantitativně orientovaného pedagogického výzkumu. Jako výzkumný nástroj byl pouţit dotazník, tvořený 15 otázkami rŧzného typu. Údaje získané sběrem dat jsou zpracovány statistickou procedurou prostřednictvím počítačových programŧ Microsoft Office Excel 2003 a softwarem pro vyhodnocování statistických dat SPSS/PC+. Základní soubor tvoří studenti středních škol v okresu Brno město. Výběrový soubor, tvořený 317 studenty a učni vznikl náhodným výběrem. Cílem aplikovaného výzkumu bylo zjistit, jak náročné je rozhodování ţáků o volbě dalšího studia (povolání); jaké faktory ovlivňují rozhodování ţáků při této volbě; zdali ţáci navštěvují před svým rozhodnutím instituce profesního poradenství, jestli berou při

10 volbě svého studia (povolání) v úvahu situaci na trhu práci a zdali jsou na toto důleţité rozhodování dostatečně připravováni základní školou. Výzkum potvrdil, ţe rozhodování o volbě povolání je pro dospívající relativně náročný úkol. Velmi dŧleţitým zjištěním pro praxi pedagogŧ je, ţe pro rozhodování o volbě vzdělávací a profesní dráhy mají významný vliv neinstitucionální poradenské postupy. Rozhodující úlohu při rozhodování dospívajících jedincŧ hrají vedle školy také rodiče, následováni vlivem dalších příbuzných, kamarádů, přátel a masových komunikačních prostředků. Kromě rozvoje kariérového poradenství a kariérového vzdělávání ve školách je proto třeba klást dŧraz také na osvětu orientovanou na širokou populaci. Jako zcela nezbytné se ukazuje posilování spolupráce a komunikace v linii škola rodiče ostatní poradenské subjekty. Není to tedy pouze ţák, kdo by měl získat potřebné informace nutné pro rozhodování, ale také rodiče, kteří volbu ţáka přímo ovlivňují. Rodiče musí být dŧkladně seznámeni s moţnostmi a mezemi kariérového poradenství a vzdělávání. Mohou svým potomkŧm při volbě povolání radit a doporučovat, ale je to dospívající člověk, kdo se musí rozhodnout. Výzkum dále ukázal na nízkou frekvenci vyuţívání sluţeb kariérového poradenství při rozhodování o volbě další vzdělávací cesty a nedostatky v kariérovém vzdělávání ţákŧ. Hypotéza, jejímţ předpokladem bylo, ţe ţáci, kteří vypovídají, ţe byli připravováni základní školou na volbu povolání, posuzují své rozhodování o volbě povolání za méně náročné, neţ ţáci, kteří pociťují absenci školní přípravy na volbu povolání byla neprůkazná. Neprŧkaznost hypotézy nesniţuje význam přípravy ţákŧ základních škol na volbu povolání. Výsledky výzkumu poukazují spíše na rozdílnost cílŧ, které by měly plnit kariérové vzdělávání na straně jedné a profesní poradenství na straně druhé. Tyto dvě sloţky spolu velmi úzce souvisejí, jejich cíle ovšem zcela totoţné nejsou. Hlavním cílem informačně-poradenských činností je poskytovat pomoc ţákovi při jeho konkrétním rozhodování, hlavním cílem vzdělávání je naopak vybavení ţáka kompetencemi pro to, aby dokázal právě tyto poradenské sluţby a další případné zdroje efektivně vyuţít a aby se podle nich naučil samostatně a zodpovědně rozhodovat. Škola tedy přináší informace, rozvijí u ţákŧ potřebné dovednosti a ve spolupráci s dalšími institucemi se spolupodílí na poradenství pro volbu povolání. Chtějí-li ţáci rozhodování skutečně ulehčit, musí vyuţít obou sloţek podpŧrného systému.

11 Práce potvrdila, ţe hlavním cílem v oblasti kariérového poradenství a vzdělávání je vybudovat přehledný, ucelený a propojený systém. Dŧraz musí být kladen nejen na systémové změny ve školství, ale také na dostatečnou odbornou přípravu pedagogŧ. Resumé Tématem rigorózní práce je Příprava ţáků základních škol na volbu povolání. Text je členěn na část teoretickou a část empirickou. První kapitola popisuje vývoj poradenství pro volbu povolání a podává přehled nejvýznamnějších vědeckých teorií. Druhá kapitola je zaměřena na organizaci přípravy ţákŧ základních škol na volbu povolání. Významným přínosem je kapitola třetí, popisující systém kariérového poradenství a kapitola čtvrtá, která analyzuje přípravu ţákŧ na základních školách v rámci výuky volby povolání. Kapitola pátá přináší deskripci informačních médií vyuţitelných ve výuce volby povolání. Dalšími tématy jsou osobnost ţáka ve vztahu k volbě povolání (6. kapitola), svět práce (7. kapitola), význam vzdělávání a jeho organizace v ČR (8. kapitola), techniky ucházení se o zaměstnání (9. kapitola) a didaktika výchovy k volbě povolání (10. kapitola). Poslední jedenáctá kapitola prezentuje výsledky pedagogického výzkumu. Součástí práce je také návrh aktivit pro vyučování volby povolání. Na základních školách se kontinuálně pracuje na zkvalitňování přípravy ţákŧ na volbu povolání. Kvalita výuky je podmíněna odbornou přípravou pedagogŧ, která je v současné době postavena na sebevzdělávání. Analýzou a syntézou se snaţím proniknout do problematiky kariérového vzdělávání a poradenství a přinést nová poznání, která by přispěla ke zkvalitnění přípravy ţákŧ základních škol na volbu povolání. Při zpracování jsem čerpal z odborné literatury, denního i odborného tisku, legislativy, internetu a spolupracoval s pedagogy a pracovníky poradenských institucí. Summary The main subct of this thesis is The preparation of primary school pupils for their career choice. This text is divided into two parts. The first one is theoretical and the second one is empirical.

12 The first chapter deals with the development of counselling for the career choice and gives overview of the most important scientistic theories. The second one focuses on the organization of preparation of primary school pupils for their career choice. The third part describes consultation of career choice. Significant contribution is chapter four witch analyses the preparation of pupils at primary school and also chapter five which gives a description of the fact-finding mediums that can be also used in teaching about the career choice. The other subjects are the personality of the pupil in relation to the career choice (ch. 6), the working world (ch. 7), the value of the education and its organization in the Czech republic (ch. 8), the techniques of applying for a job (ch. 9) and the didactic of education for the career choice (ch. 10). The last chapter (ch. 11) presents all results of the pedagogical research. One component of the thesis is also a suggestion of activities for teaching the career choice. The quality of the preparation of the pupils for their career has increased over the last few years and this trend is continuing. This is conditioned on a special preparation of the teachers which is nowadays based on self-education. The main aim of my thesis is to provide integral information and advice for career teachers. There is no professional publication which would deal with this theory and which would also include practical guidance for these teaching methods. Using analysis and synthesis I tried to penetrate into the problem of preparation of pupils at primary school for their career choice and give some new knowledge that would be useful for the teachers in their classes. In my work I drew on professional literature, daily and special prints, legislation, the internet and co-operated with other pedagogues and specialists from guidance instituions.

13 Úvod Tématem předkládané rigorózní práce je Příprava žáků základních škol na volbu povolání. Pojem volba povolání se v posledních letech pouţívá v rŧznorodých významech (39, A 1.1, s. 1-2) a zahrnuje: rozhodování o konkrétním povolání, které by dotyčný jednotlivec chtěl vykonávat; výchovu k volbě povolání (včetně vzdělávací oblasti Výchova k volbě povolání); výběr střední školy v posledním ročníku ZŠ; hledání konkrétního zaměstnání u konkrétního zaměstnavatele; rekvalifikace na jiné povolání. Všechny tyto kroky spolu určitým zpŧsobem souvisejí, rŧzně na sebe navazují a v konečném výsledku vytvářejí profesní dráhu příslušného jednotlivce. Z uvedených dŧvodŧ je třeba termín volba povolání chápat komplexně jako dlouhodobý proces, který obsahuje velmi sloţitou posloupnost rozhodovacích krokŧ týkajících se jak sféry pracovního uplatnění, tak sféry vzdělávací. Dŧleţitým momentem je prvotní volba povolání, kterou se chci zabývat ve své rigorózní práci. Před prvotní volbou povolání stojí ţáci na konci základní školy. Tato etapa v sobě zahrnuje rozhodování, na jehoţ počátku stojí obecné zvaţování, které postupně přechází ke konkrétním krokŧm. Prvotní volba povolání představuje rozhodování o celkové profesní orientaci, hledání vhodného studijního či učebního obou a výběr konkrétní školy. Pojem volba povolání dostatečně nevystihuje proces rozhodování ţákŧ základní školy o jejich budoucím uplatnění. Část odborné veřejnosti v této souvislosti uţívá pojmu volba další vzdělávací cesty. Pod pojmem volba povolání tedy chápeme všechny rozhodovací kroky, které vedou: k volbě celkové profesní orientace i k volbě konkrétního povolání; k volbě vzdělávací cesty i k volbě oboru vzdělání a k výběru konkrétní školy. Podpora volby povolání u ţákŧ základních škol by měla probíhat ve třech úrovních: kariérové vzdělávání, kariérové poradenství a informační zázemí. Všechny tři úrovně chci podrobně analyzovat a potvrdit či vyvrátit tvrzení, ţe hlavním úkolem v oblasti kariérového poradenství a vzdělávání je vybudovat ucelený a propojený systém, který by kaţdému vytvořil optimální podmínky pro projektování jeho profesní dráhy. V současné době nabývá problematika volby povolání na dŧleţitosti. Jak ukazují trendy na trhu práce a míra nezaměstnanosti absolventŧ, přípravu je nezbytné zahájit jiţ před prvotní volbou povolání. Přestoţe se jedná o téma, kterému je v posledních několika

14 letech věnována pozornost, koncepce přípravy ţákŧ základních škol na volbu povolání není v tuto chvíli dostatečně zpracována. Tato skutečnost se negativně odráţí v nedostatečné odborné přípravě učitelů a dalších pedagogických a poradenských pracovníků, kteří participují na přípravě ţákŧ základních škol na volbu povolání. Na kniţním trhu chybí specializované pedagogické publikace, zpracovávající teorii výchovy k volbě povolání a její didaktiku, učebnice a vhodné didaktické materiály. Učitelé navíc nemají aktuální informace o vzdělávací nabídce středních škol a učilišť a o vývoji na trhu práce, které pro výuku volby povolání potřebují, neboť musí reagovat na aktuální problémy místního, regionálního i celospolečenského dosahu. Některým učitelŧm chybí dovednosti efektivně pracovat s informacemi a novými informačními technologiemi, které by sami při výchově k volbě povolání měli rozvinout u svých ţákŧ a znalosti nových pedagogických metod. Ţáci a sekundárně i jejich rodiče pak nejsou dostatečně a včas informováni a připravováni na důležité životní rozhodnutí volbu povolání. Neví, kde hledat potřebné informace, na které osoby či instituce se mají obrátit v případě, ţe potřebují poradit. Této situaci chci předejít vypracováním rigorózní práce, kterou by mohli prakticky vyuţít zejména učitelé výchovy k volbě povolání, občanské výchovy, rodinné výchovy a praktických činností při samostudiu a přípravě na vyučování, ale i výchovní poradci a ostatní pedagogičtí a poradenští pracovníci. Příprava ţákŧ na volbu povolání je součástí základního vzdělávání. Aby byla tato příprava efektivní, musí ji realizovat erudovaní učitelé. Cílem této práce je přinést ucelené informace a rady pro učitele volby povolání, neboť není příručka, která by zpracovávala teorii, kterou musí učitelé znát, popisovala systém profesního poradenství a vzdělávání, dostupná informační média, přinášela informace o světě práce, technikách ucházení se o zaměstnání a navíc obsahovala praktické návody pro výuku volby povolání. Předkládaná práce není jen prací kompilační, neklade si za cíl pouze systematizaci informací. Analýzou a syntézou chci proniknout do problematiky přípravy ţákŧ základních škol a přinést nová poznání, která by mohli učitelé uplatnit ve své pedagogické praxi. Rigorózní práci člením na teoretickou a empirickou část. V teoretické části chci svoji pozornost zaměřit na vývoj poradenství pro volbu povolání a podat přehled nejvýznamnějších vědeckých teorií. Dále chci zpřehlednit organizaci profesního poradenství a přípravy ţákŧ ZŠ k volbě povolání v České republice.

15 Soustředím se zejména na výuku volby povolání na základních školách, její zastoupení v jednotlivých vzdělávacích programech a zavádění vzdělávací oblasti Výchova k volbě povolání do vzdělávacích programŧ pro základní školy. V rigorózní práci nesmí chybět deskripce aktivit Informačních a poradenských středisek fungujících při úřadech práce. Kromě toho chci zmapovat dostupná informační média, která lze vyuţít při profesním poradenství a výuce volby povolání. Chci se také zabývat osobností ţáka ve vztahu k volbě povolání, popsat svět práce, význam vzdělávání a jeho organizaci v České republice a techniky ucházení se o zaměstnání. Celé mé úsilí chci završit didaktickou částí s návrhem aktivit pro vyučování ve vazbě na tematické okruhy Výchovy k volbě povolání. Cílem empirické části je zjistit, jak náročné je pro ţáky základních škol rozhodování o volbě povolání (resp. dalšího studia po základní škole), kdo nebo co je nejvíce při tomto rozhodování ovlivňuje a zdali vyuţívají pomoci poradenských institucí. Současně chci vyšetřit, zdali jsou ţáci pro toto rozhodování dostatečně připravováni základní školou. Při zpracování práce chci vyuţít rŧzné informační zdroje: odborné publikace, specializované odborné časopisy, legislativu, denní tisk, propagační materiály, videozáznamy, počítačové programy, celosvětovou síť internet, konzultace s pedagogy a pracovníky poradenských institucí atd. Výsledky chci shrnout v závěru rigorózní práce.

16 1. Vývoj teorií a poradenství pro volbu povolání 1.1 Vývoj teorií a poradenství do poloviny 20. století Tradice institucionalizovaného poradenství v Československu patří podle Hořánkové (27, s. 11) mezi jedny z nejstarších v Evropě. Začleňování mládeţe, která ukončila povinné vzdělání, do pracovního procesu byl v prŧběhu druhé poloviny 19. století ponecháván volný, ţivelný prŧběh. (33, s. 14) Volba povolání byla v této době chápána jako soukromá záleţitost kaţdého jednotlivce a přijímání do zaměstnání bylo nedotknutelnou věcí zaměstnavatele. Od poloviny 90. let 19. století se otázka volby povolání a začleňování mladistvých do pracovního procesu stává v hospodářsky vyspělých zemích Evropy a v USA závaţným společenským problémem. Rychlý rozvoj a rŧst prŧmyslu a další ekonomické a společenské faktory vyvolaly proces specializace pracovních činností, vznik nových povolání, přinášely zvýšené nároky na pracovní výkon a v souvislosti s tím i nové poţadavky na fyzické a psychické vlastnosti pracovníkŧ. Neustálé prohlubování dělby práce, nepřehlednost situace na trhu pracovních sil, měnící se perspektivy jednotlivých povolání, znesnadnily rozhodování o volbě povolání a začleňování do pracovního procesu zejména mládeţi. Za této situace vznikla objektivní potřeba vytvoření poradenských sluţeb, které by mladistvým poskytovaly především potřebné informace, dále individuální pomoc při volbě konkrétního povolání a přípravy na ně a zprostředkovatelskou sluţbu (33, s. 15). K prvním prŧkopníkŧm organizovaného poradenství pro volbu povolání patřili především učitelé. Za první pokusy institucionalizace poradenství pro volbu povolání lze povaţovat zakládání tzv. informačních středisek, jejichţ cílem bylo pomoci mládeţi při přechodu do pracovní činnosti. Informační střediska byla od devadesátých let 19. století zakládána například v Německu, Velké Británii, Francii, Švýcarsku a USA rŧznými spolky, institucemi péče o mládeţ i charitativními organizacemi. Tato střediska se rozvíjela spontánně, bez teoretického zázemí. Na počátku 20. století se ukázalo, ţe je nutné vytvořit pro profesní poradenství teoretický základ.

17 Zvědečtit poradenskou činnost při volbě povolání a racionalizovat vstup mladistvých do pracovního procesu se snaţil bostonský profesor sociologie F. Parsons, který roku 1908 zaloţil v USA první odbornou poradnu. Ve své sociologické práci se zabýval prŧzkumy profesionálních přání školních dětí a zjistil, ţe rodiče a učitelé nevědí téměř nic o světě práce a jsou zcela bezradní, mají-li mladistvým při volbě povolání poradit. Naopak tehdejší zprostředkovatelny práce přes znalost situace na trhu práce neznají a nerozumějí potřebám ţákŧ, rozhodujících se o své profesní dráze. Z toho vyvodil závěr, ţe je nutné vytvořit instituci zaměřenou na oba aspekty a povolání poradce pro volbu povolání, který by měl odborně zjišťovat zpŧsobilost mladistvých pro povolání a na základě znalostí poţadavkŧ, které povolání klade na pracovníky, jim doporučit takové, pro něţ mají předpoklady. Poţadoval, aby poradce pro volbu povolání měl psychologickou přípravu (33, s. 16). V roce 1914 upozornil T. L. Kelley, ţe odbornou pomoc potřebují mladiství nejen při volbě povolání (tento problém se týkal převáţně většiny mládeţe, která končila povinnou školní docházku), ale i při volbě dalšího studia a ţe studujícím je třeba pomáhat při procesu adaptace na vyšších školách. K zakládání odborných poraden pro volbu povolání mladistvých začalo v Evropě docházet v druhém desetiletí 20. století, například v Belgii (Brusel 1912), Francii (Paříţ 1912), Švýcarsku (Basilej 1912; Ţeneva 1916; Bern 1917). Hlavními sloţkami činnosti poraden pro volbu povolání ve 20. a 30. letech byla podle Klímové (33, s. 19) informační činnost, individuálně poradenská činnost a zprostředkovatelská sluţba. V Československu byla v období mezi dvěma světovými válkami vytvořena organizace poraden pro volbu povolání jako součást úřadŧ práce ( ). Po odborné stránce měly naše poradny poměrně vysokou úroveň (9, s. 12). Individuálně poradenská činnost poraden pro volbu povolání se opírala o některá tehdy velmi intenzívně rozvíjená odvětví psychologických věd, především o tzv. psychotechniku 1. Na rozdíl od poslední čtvrtiny 19. století, kdy byl experimentální a ostatní výzkum v psychologii orientovaný na hledání a formulování všeobecných zákonŧ a zákonitostí psychiky, v první dekádě 20. století bylo významným to, ţe se experimentátoři zaměřovali na variabilitu vlastností, individuální rozdíly mezi lidmi. 1 Výklad pojmu psychotechnika se rŧzně měnil a upravoval. Některými psychology byl povaţován za synonymum pojmu uţitá psychologie, jinými byl rozsah pojmu zuţován jen na některé obory, např. na psychologii práce, nauku o povoláních, psychologii vojenskou, dopravní apod., jindy se ho uţívalo převáţně k označení psychologických metod, které slouţí ke zjišťování zpŧsobilosti lidí pro povolání, jejich výběru do povolání a k hodnocení jejich pracovní výkonnosti.

18 V souvislosti s tím vznikaly optimistické představy, ţe je moţné bezpečně zjistit a změřit určitý počet základních psychických vlastností člověka, významných pro jednotlivá povolání, a na základě toho rozhodnout o psychické zpŧsobilosti pro vykonávání určité profese. (2, s. 13) Na uplatnění psychologie v poradenství pro volbu povolání měl vliv německý psycholog, ţijící v USA, H. Münsterberg, který na základě svých laboratorních psychologických experimentŧ vyslovil myšlenku, ţe pro úspěšné uplatnění se v mnoţství profesí musí člověk disponovat komplexem psychických vlastností a tyto vlastnosti potřebné pro výkon určitých povolání je moţné zjišťovat psychologickými testy. Münsterberg a jeho současníci do psychotechniky zahrnovali zjišťování schopností člověka a výběr uchazečŧ na rŧzná povolání; pracovní výcvik, školení a výchovu; racionalizaci práce a pracovního prostředí; rozbory práce a pracovní studie, které by zdŧvodnily postupy psychotechniky v uvedených oblastech (2, s. 14). Kromě výběru vyústila psychotechnika také do profesního poradenství, pro které byla charakteristická snaha pomoci mládeţi končící školu v orientaci na nepřehledném trhu pracovních sil, informovat ji o volných místech, moţnostech a perspektivách povolání, poţadavcích, která kladou na člověka, o tom, jak získat kvalifikaci pro jednotlivá povolání atd. Zároveň se posuzovaly individuální předpoklady mládeţe na povolání. Odborník - poradce se stavěl na stranu mladého člověka a snaţil se mu pomoci při adekvátním rozhodování se (2, s. 15). V Československu se psychotechnika začala rozvíjet koncem dvacátých let 20. století, kdy byl zaloţen Psychotechnický ústav v Bratislavě. V roce 1921 vznikl Psychotechnický ústav Masarykovy akademie práce, k němu se v témţe roce připojilo Ústředí pro volbu povolání. V roce 1940 byl zaloţen v Praze Ústav lidské práce, který se vedle poradenství pro volbu povolání zabýval studiem učňovského výcviku, psychologií i fyziologií práce. Po druhé světové válce byl tento ústav přejmenován na Československý ústav lidské práce. Ve dvacátých a třicátých letech byla skupina pracovníkŧ těchto institucí aktivní i publikačně. Druhá světová válka utlumila rozvoj profesního poradenství ve většině evropských zemí. K jeho dalšímu rozvoji dochází aţ po skončení války.

19 1.2 Vývoj od druhé poloviny 20. století Na počátku padesátých let 20. století vznesla skupina amerických odborníkŧ vedená E. Ginzbergem kritiku váţných nedostatkŧ v teorii i praxi poradenství pro volbu povolání v USA. Ginzberg odmítl jak psychoanalytický přístup, tak jednostranně deterministický přístup některých sociologŧ a ekonomŧ. Ginzberg provedl výzkum, na jehoţ základě formuloval vlastní teorii. Její podstatou jsou tyto teze: 1. Volba povolání není jednorázový akt, ale proces, který probíhá zhruba od 11 let do 17 let. 2. Tento proces (akt) je nezvratný, ireverzibilní. 3. Podstatným aspektem volby povolání je kompromis. Popsaný proces podle něj probíhá ve třech obdobích. První je období fantazijní volby (od raného věku do 11 let). Dítě věří, ţe se v budoucnosti mŧţe stát čímkoliv. V tomto období si dítě vytváří představy o budoucím povolání na základě hry fantazie, bez přiměřených vědomostí o tom, jaké poţadavky kladou tato povolání na člověka a bez přiměřených znalostí vlastních předpokladŧ k výkonu těchto povolání. Druhé je období pokusné volby (od 11 do 17 let), v němţ se jedinec pokouší o volbu povolání na základě sebepoznávání a sebehodnocení. Nebere ještě dostatečně v úvahu objektivní poţadavky společnosti. Třetí období je období realistické volby (od 17 let aţ po ranou dospělost). V tomto období je jiţ člověk schopný zváţit při rozhodování o volbě povolání faktory subjektivní (zájmy, schopnosti) i faktory objektivní (společenské potřeby) a učinit při rozhodování přiměřený kompromis. Tato teorie poskytuje podle autora mnoho moţností pro aplikaci v poradenství, zejména umoţňuje poradci hlubší poznání konkrétního procesu volby povolání u kaţdého jedince a jeho zvláštností, umoţňuje mu volbu diferencovaných postupŧ a metod pomoci, respektuje vývojové hranice moţností mladých lidí a varuje před neadekvátními poţadavky na ně. Kromě toho Ginzberg varuje i před naduţíváním testŧ. ( 33, s. 29) Proti tomuto výzkumu byla vznesena řada námitek, zejména pro nereprezentativnost vzorku, u kterého byl výzkum proveden. Otevřel však cestu k novému nahlíţení na tento problém, byl dán podnět ke vzniku vývojových teorií.

20 Na myšlenky Ginzberga a jeho spolupracovníkŧ navázal D. E. Super. Jádrem jeho rozsáhlého díla je teorie profesionálního vývoje, tj. procesu rŧstu a učení, který je základem postupných změn profesionálního chování. Profesionální vývoj podle něj začíná jiţ v raném dětství a pokračuje po celý ţivot aţ do smrti. Základ teorie profesionálního vývoje shrnul Super do deseti tezí. Významným přínosem byly zvláště první tři teze: 1. Lidé se navzájem liší svými schopnostmi, zájmy a rysy osobnosti. 2. Kaţdý člověk je schopen vykonávat celou řadu povolání. 3. Kaţdé povolání vyţaduje sice určitý charakteristický profil, model schopností, zájmŧ a rysŧ osobnosti, přesto poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se v konkrétním povolání mohli uplatnit rŧznorodí jedinci. Tím je zachována rozmanitost lidí v rámci jednotlivých povolání. Volba povolání není podle Supera událostí, která se objevuje izolovaně, chápe ji jako proces. Volba povolání se vyvíjí přes mnoţství menších voleb. Tato teorie směrovala mj. k tomu, aby změnila praxi poradenství pro volbu povolání. Upozorňovala na nutnost dlouhodobé a systematické spolupráce všech institucí, které se podílejí na ovlivňování profesionálního vývoje člověka. Hlavní úlohu poradenských odborníkŧ spatřovala v pomoci jednotlivcŧm při vývoji sebeuvědomění a sebehodnocení a v jejich vyrovnávání se s moţnostmi, poţadavky a potřebami společnosti (33, s. 30). Po explozi vývojové koncepce v profesním poradenství se teoretické uvaţování vrátilo k problematice shody mezi charakteristikou povolání a charakteristikou jedince. Sem patří například hypotéza J. L. Hollanda, autora teorie voleb vykonávaných při vstupu do povolání a následujícím profesionálním vývoji a diagnostické metody zjišťování shody osobnosti se zvoleným společenským postavením. Holland usiluje o to pochopit a předpovědět: a) proces volby výběru profese, jako upřednostňování jistého povolání v jedné ze šesti skupin povolání; b) problém příslušnosti k jisté skupině (či třídě ) povolání; c) problémy role (úlohy) v jistém povolání (proměny úloh v profesním vývoji jedince, jak se do nich individuum dostává, jak se v nich uplatňuje, co podmiňuje jeho výkon, proč mění povolání atd.);