MORAVSKÉ KOPANICE
Nejstarší osadou je Starý Hrozenkov. (13. století, dosídlen v 16. století Valachy) Osídlení ostatních Kopanic probíhalo průběžně od 18. století. Usazovali se zde často uprchlíci zběhové z vojny, zběhové z feudálních panství, bezzemci. Blíže neurčené etnikum prvky z různých částí karpatského oblouku. Geografická izolace regionu uchování kulturních specifik / zaostalost. Až do roku 1901 byli někteří kopaničáři formálně zatíženi robotní povinností.
V polovině 20. století první pokusy o kolektivizaci zemědělství. Důsledky: - Odchod mladé generace za prací do měst. - Postupná ztráta motivace hospodařit. - Odprodej domů a pozemků chalupářům. - Alkoholismus.
Napsáno o Kopanicích: Žítková Bělokarpatské Kopanice jsou krajem na pomezí mezi Moravou a Slovenskem. Lidé, kteří sem přicházeli utvářeli svou prací po staletí krajinu, jež odráží jejich soužití s přírodou. Kopanice dostaly své jméno podle toho, že těžko dostupná políčka bylo možno obdělávat jen kopáním motykou. I dnes můžete na skromných zemědělských usedlostech, roztroušených po kopcích Vápenic a Žítkové, vidět pást se koně, krávy, ovce a pracovat lidi. Ani staletí tu téměř nic nezměnila. Na mnoha místech se zachovaly rázovité chalupy, tolik typické pro Kopanice, i lid se nadále drží své těžké práce, ale také svých tradic, zvyků, nářečí a písní...chcete-li poznat život na Moravských Kopanicích zblízka, využijte nabídky ubytování v soukromí a pohostinnosti místních lidí, kteří jsou ochotni se podělit o krásy svého kraje.
IDEÁLY a REALITA Ideál harmonického vztahu hospodáře a krajiny Ideál zachovalé tradice Ideál krásné krajiny Nezaměstnanost Ztráta motivace k hospodaření Alkoholismus Úbytek stálých obyvatel Příchod problémových skupin
KOPANICE V SOUČASNOSTI Chalupaření pozemky bez trvalé péče, blokování vhodných míst pro hospodaření nově příchozích trvalých obyvatel. Ekoturistika příjmy nejsou velké, možnost využívá jen pár rodin. hoteliér nenahradí hospodáře Ekozemědělství možnost využívají hlavně větší zemědělské subjekty.
NOVOKOPANIČÁŘSTVÍ Mladí lidé se snahou hospodařit. Problémové skupiny koncentrace lidí, kteří se zde schovávají před problémy.
ŽITKOVSKÉ BOHYNĚ Místními obyvateli vnímány negativně. Ve slovenské části Žitkové dodnes poslední bohyně žije a občas praktikuje svou činnost.
Tradice v Mor. Kopanicích lidový kroj - patří do oblasti kroje kopaničářskéhohrozenkovského Kopanický kroj se řadí do skupiny nejarchaičtějších dochovaných lidových oděvů. Kroj je jednoduchý, ale přitom ho zdobí pracně vytvořené nádherné výšivky, díky nimž je nezaměnitelný s kroji jiných. Symbol starých časů, dřiny našich předků, těžkých dob, smutku, ale také radosti, snahy a hlavně lásky ke kraji a rodné zemi : Kdo tento kroj vlastní, je tak bohatý, že i jiným bohatstvím ho nelze nahradit.
Ženský kroj Obuv krpce, v nichž ženy nosí preplety (pletené ponožky s černým vzorem), rubáč(spodnice), rukávce: výšivka kolem zápěstí je ljamček, nad ním jsou sbery, v horní části rukávu je príramek, krk obepíná obojek a dva vyšité pásky vedoucí směrem dolů přes prsy se nazývají dolu prsima. Letnice (leknice) - Je to živůtek spojený se spodní částí zadní sukně. Jsou na ní výšivky s názvem životek, ljamec, sbery. Sak pletený pás z červené vlny, zakončeným gombami. Záscera (vyšívaná sváteční, pracovní plátěná) - přední sukně, která se uvazuje na sak. Pokrývka hlavy u svodných žen čelenka, šátek, šatka u vdaných žen kontula (turecký šátek)
Mužský kroj Muži na nohou mají taktéž krpce, jen preplety se vyznačují jinými vzory než u ženského kroje. Na práci nosí plátěné traslavice. Na sváteční příležitost si muži oblékají nohavice (modré nebo bílé barvy), přepásené remeněm. Na vrchní části si muži oblékaji košelu - je zdobená výšivkami kolem zápěstí - ljamčekmi, nad nimi jsou sbery, kolem krku obojek, na prsou je vyšívaná fajka. Na rukávech jsou dále vyšity černé pásky - mistry. Rukáv je ke košili přišit mrežkou, výšivkou také černé barvy. Na košelu si dávají vestu, která se nazývá lajbrík (černé nebo tmavé barvy). Pokrývku hlavy muže tvoří černý nízký širák, který je zdoben střapečky vyrobené z barevné vlny.
Nářečí Východomoravská nářeční skupina je skupina nářečí, užívaná na východní a jihovýchodní Moravě a části střední Moravy. Hranice této nářeční skupiny tvoří na severu hranice Zlínského kraje, tedy vrcholy Moravskoslezských Beskyd
Nářečí změna ý na í (například bík místo býk) změna ou na ú (například nesú místo nesou) asimilace znělosti sh na zh krátké samohlásky ve slovech jako prah, blato, rana, nama, vama, bit, dat 7. pád množného čísla má většinou koncovku -ma nestažené podoby při skloňování slov můj, tvůj, svůj (mojeho, tvojeho, svojeho) sloveso "chtít" má v 1. osobě singuláru tvar chcu a ve 3. osobě plurálu tvar chcú Místo spojky i se používá slovo aj
Děkujeme za pozornost!. Zpracovali: Jakub Dostál Pawel Tománek