Bakalářská diplomová práce

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Bakalářská diplomová práce 2014 Hana Buráňová

2 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia Hana Buráňová Motivy výšivek z oblasti Moravských Kopanic Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Dagmar Koudelková 2014

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury..

4 Chtěla bych poděkovat vedoucí své práce PhDr. Dagmar Koudelkové za odborné vedení práce, pomoc při jejím vypracování a ochotný přístup. Dále bych chtěla poděkovat Muzeu Bojkovska za zpřístupnění svých sbírek a archivu a vstřícné jednání. Poděkování patří také Muzeu Jana Ámose Komenského. V neposlední řadě děkuji místní vyšívačce Elišce Křížkové za poskytnutí nejvýznamnějších informací.

5 Obsah Úvod Oblast Moravských Kopanic Kroj Moravských Kopanic Ženský kroj Mužský a dětský kroj Výšivky na krojích Moravských Kopanic Technika vyšívání, barevnost výšivek Výšivky dle umístění na kroji Podobnost se slovenskou výšivkou Motivy výšivek Pravidla skladby výšivek a vyšívání Životková výšivka Ljamcová výšivka Príramková výšivka Sberová výšivka Motivy vyskytující se ve více částech Kroje a výšivky v současnosti Osoby udržující krojovou tradici Moravských Kopanic Muzea obsahující ve svých sbírkách kroje z Moravských Kopanic Závěr Resumé Summary Seznam vyobrazení Seznam pramenů a literatury Obrazová příloha

6 Úvod Má práce se zaměřuje na motivy výšivek vyskytujících se na krojích z oblasti Moravských Kopanic. Cílem mé práce je vytvořit ucelený přehled těchto motivů s popisem i obrazovou dokumentací tak, aby mohl sloužit také udržitelům tradice vyšívání jako cenný zdroj informací. Menší část práce je věnována současnosti kroje, kdy cílem bylo zmínit spolky a osoby věnující se udržení jeho tradice a utvořit databázi institucí, ve kterých je možné tento kroj nalézt. Práce začíná kapitolou popisující oblast Moravských Kopanic. Upřesňuje jejich lokalizaci, místní přírodní a životní podmínky. Tato kapitola je nezbytná k ucelenému pohledu na kroj a jeho výšivky, který je s těmito podmínkami úzce spjatý. Následující kapitola popisuje samotný kroj, je rozdělena na část zabývající se pouze ženským a zvlášť mužským a dětským krojem. V obou částech jsou vždy popsány jednotlivé části kroje včetně doplňků, které se ke kroji nosily. Důležitost této kapitoly sestává také v objasnění pojmů spjatých s určitými částmi kroje, které se nadále vážou k samotným výšivkám. Třetí kapitola, věnující se pouze výšivkám, je rozdělena do dvou částí. V první části je objasněna technika vyšívání a také použití a vývoj barevnosti výšivek. V druhé podkapitole jsou zmíněny názvy výšivkových částí typických pro určité části kroje. Jsou popsány ženské, i mužské prvky, ačkoliv u mužského kroje se výšivky nevyskytují v takové míře. Čtvrtá, hlavní, kapitola práce pojednává o konkrétních motivech výšivek. Je rozdělena na část zabývající se pravidly skladby motivů a vyšívání, další části pojednávají o konkrétních motivech výšivky životkové, ljamcové, príramkové a sberové. Poslední část vyjmenovává motivy, které se vyskytují na více částech kroje. Poslední kapitola je věnována současnosti kroje. Obsahuje seznam folklorních spolků a popis jejich činnosti v oblasti vytváření kroje. Uvedeny jsou také akce spojené s obnovou kroje. První podkapitola vyjmenovává konkrétní osoby, které v současné době kroje šijí nebo vyšívají. V druhé podkapitole této části jsou zmíněna muzea, v jejichž sbírkových fondech je možné nalézt kopaničářské kroje nebo jejich fragmenty. Charakterizovat oblast mi pomohly kniha Miluše Kubíčkové Moravské Kopanice a život zdejších žen, dále kniha O kopanickej reči, kterou sepsal kolektiv autorů a také řada internetových zdrojů. Popsat kroj jsem mohla opět díky publikaci Miluše Kubíčkové, přispěla mi také kniha Jana Húska Hranice mezi zemí Moravskoslezskou a Slovenskem. Velmi nápomocné mi byly internetové stránky ženského souboru Čečera a mužského souboru Gajdoši z Kopanic. Ucelený popis kroje jsem našla v knize Vladimíra Teťhala Starý Hrozenkov, detaily ke kroji zmiňuje Josef Beneš ve 6

7 svém rukopisu Dokumentace kopaničářského kroje, který je dostupný pouze na vyžádání v knihovně muzea Jana Ámose Komenského v Uherském Brodě. Popis svatebního kroje jsem získala z knihy Pavla Popelky Od věnečku k obálence, která se věnuje přímo svatbám na Uherskobrodsku a Kopanicích. Informace pro kapitolu věnující se výšivkám jsem čerpala z knihy Antonína Václavíka Textil v lidové tvorbě, větší část informací pochází z publikace Ludiše Letošníkové Ornament krojové výšivky na Moravském Slovácku. Přímo výšivkám se věnující kniha Miroslavy Ludvíkové Moravská lidová výšivka, obsahující menší část věnovanou Kopanicím mi pomohla zejména s technickou stránkou rozboru výšivek. Josef Beneš ve svém rukopisu výšivky také popisuje, díky němu jsem tak získala cenné detailní informace. Také Oldřich Slabiňák ve Čtení o Bojkovicích výšivky zmiňuje. I zde jsem využila internetových stránek Gajdošů z Kopanic. Ke srovnání se slovenskou výšivkou mi přispěla kniha Viléma Pražáka Slovenské lidové výšivky. Zdrojů pro hlavní kapitolu zabývající se motivy výšivek není mnoho, jelikož tato tématika není dosud podrobně zpracována. Velmi okrajově se tohoto tématu dotkla Ludiše Letošníková. Dvěma hlavními zdroji mi však byla kniha Oldřicha Slabiňáka a rukopis Josefa Beneše. Nejcennější a nejrozsáhlejší informace mi poskytla vyšívačka ze Starého Hrozenkova Eliška Křížková. Část informací jsem získala také studiem sbírkových fondů Muzea Bojkovska. Pro poslední kapitolu věnující se současnosti kroje a výšivek jsem využila dvě diplomové práce. První z nich, autorky Terézie Gabrhelové Tradiční textilní a výzdobné techniky v oblasti Moravských Kopanic, se sice zabývá také krojem a výšivkami, použila jsem ovšem pouze jednu informaci, jinak mi tato práce nepřinesla žádné nové informace. Druhá diplomová práce, Projekt Řemeslné kurzy na Moravských Kopanicích v obci Vyškovec Marie Hvozdecké, pojednává také o kurzu vyšívání, využila jsem ji tak k získání detailních informací o průběhu kurzu. Velkou část informací mi poskytla samotná muzea, upřesněním rozsahu svých sbírek. Využila jsem také článek Romany Habartové z časopisu Malovaný kraj, popisující práci jedné z vyšívaček. 7

8 1. Oblast Moravských Kopanic Ke správnému pochopení samotného kroje, výšivek a zejména jejich motivů je třeba v úvodu charakterizovat oblast Moravských Kopanic. Lokace této oblasti spadá do části Bílých Karpat, katastrálně je zařazena do Zlínského kraje. Jejím centrem se stala obec Starý Hrozenkov, která je územně nejrozsáhlejší a leží ve středu této oblasti. Kromě Starého Hrozenkova spadají do Moravských Kopanic také obce Vyškovec, Vápenice, Žítková a Lopeník. 1 Vzdálenost těchto obcí od sebe je nemalá, Kopanice se tak nachází na rozsáhlém území, přičemž zalidnění oblasti není velké. Samotný název oblasti Kopanice údajně vznikl takto: Dříve byly usedlosti obklopeny poli, která se obdělávala po dlouhou dobu hlavně kopáním motykami, protože ve svažitém kopcovitém terénu nebyl prostor pro rychlý nástup mechanizace. 2 Toto typické kopání se tak dostalo až do názvu celé oblasti. Obdobně líčí původ názvu veškerá dostupná literatura, pravdivost této teorie však není nijak ověřena. Historii Kopanic popisuje publikace O kopanickej reči, v níž autor uvádí, že existenci tohoto území je možné doložit nejméně od roku Archeologické nálezy také dokazují osídlení oblasti římskými vojáky v době jejich působení na našem území. Formování Kopanic také dlouho ovlivňovaly nájezdy východních vojsk. 3 Tyto nájezdy zapříčinily, že současný vzhled vznikl teprve velmi pozdní valašskou kolonizací v století 4 Kniha Starý Hrozenkov uvádí původních 7 oblastí spadajících do Moravských Kopanic. Byly jimi Brodské, Vlčí, Hrozenkov, Lopeník, Vápenice, Vyškovec a Žítková. Brodské a Vlčí ovšem později zanikly. 5 Pro Kopanice je typická roztroušená zástavba umístěná mezi lesy střídajícími se s loukami, místy se vyskytují mokřady, křoviny či malá políčka. 6 Toto území nebylo nikdy bohatým krajem. Chudost kraje nejspíše z velké části ovlivnila držba gruntů (byla zde zachována až do 19. století), ze kterých byli obyvatelé nuceni platit desátky bohatému panstvu. Tento fakt nutně způsobil minimum financí pro samotné zemědělce a bránil jim tak v nákupu moderních stojů, a tím i v zavádění nových zemědělských metod. Zemědělci se postupně zadlužovali, což vedlo k migraci obyvatel do USA v druhé polovině 19. století. Kromě USA odcházeli usedlíci na sezónní práce do 1 Oblast Moravské Kopanice.[cit. 11. listopadu 2013]. Dostupné z < 2 Oblast Moravské Kopanice.[cit. 11. listopadu 2013]. Dostupné z < 3 Kolektiv autorů. O kopanickej reči. Starý Hrozenkov: Informační středisko pro rozvoj Moravských Kopanic, s Charakteristika oblasti.[cit. 15. listopadu 2013]. Dostupné z < 5 TEŤHAL, Vladimír. Starý Hrozenkov. Starý Hrozenkov, s Charakteristika oblasti.[cit. 15. listopadu 2013]. Dostupné z < 8

9 vzdálenějších, bohatších, částí země, Rakous případně Uher. Všechna tato fakta, společně s těžkým životem na horských samotách, vedla k výrazné a dlouhodobé izolaci sociální a převážně ekonomické. Avšak právě díky této izolaci zde zůstala zachována celá řada archaických památek, ať už architektonických, duchovních či textilních. Největší vliv na obyvatelstvo měly klimatické podmínky, což také zmiňuje Miluše Kubíčková: Podnebí je zde poměrně drsné. Dlouhé zimy, trvající až do dubna přinášejí často vánice a bouře. Léta jsou zase příliš parná a nedostatky vodních ploch způsobují hlavně je-li málo dešťů, že klima je zde v létě dosti nepříjemné, dokonce nazdravé. 7 Život místních lidí byl navíc ještě ztížen obdělávání tvrdé a neúrodné půdy. Všechny tyto podmínky se tak nutně promítly také do lidového oděvu. Na drahé zdobení nebyly prostředky, kroje si tak ženy zdobily samy bohatými a náročnými ručními výšivkami. 2. Kroj Moravských Kopanic Výše již bylo zmíněno, že do oblasti Moravských Kopanic geograficky spadají obce Žítková, Vyškovec, Vápenice, Starý Hrozenkov, Lopeník, někdy také Březová. Poslední dvě zmíněné obce jsou však z hlediska kopaničářského kroje z této oblasti od počátku 50. let 20. století vyjmuty. V této době začali obyvatelé Lopeníka a Březové nosit již bohaté kroje z oblasti Uherskobrodska. Pouze výšivky na ženských rukávech zůstaly v původní kopanické podobě. V současné době se od roku 2008 opět kopanický kroj na Březové nosí (byl obnoven). 8 Samotné označení kroje jako kopaničářský je správné dle Slovníku spisovné češtiny, v literatuře se však vyskytuje také nespisovná podoba přídavného jména kopanický, v práci tak budou užívány obě tyto varianty. Unikátnost kopaničářského kroje byla naznačena již v předchozí kapitole. Obdobná archaická podoba kroje nebyla zachována v žádné jiné oblasti české či moravské. Kopanický kroj se od krojů jiných oblastí odlišuje právě svými pracnými složitými výšivkami, bez nichž by byl velmi jednoduchý díky svému střihu i používanému materiálu. Výšivky jej však dělají nezaměnitelným. Podobný ráz kroje je možné nalézt spíše v oblasti pohraničí Slovenska, to také vysvětluje Jan Húsek: Starý Hrozenkov už neměl tohoto kontaktu s ostatním mor. Slovenskem; žil více pro sebe odloučen, maje spíše spád na uherskou stranu. Proto i na 7 KUBÍČKOVÁ, Miluše. Moravské Kopanice a život zdejších žen. Brno: Filosofická fakulta Masarykovy university, s Ústní sdělení: Veronika Provodovská 9

10 jeho kroji, tak jako na jeho dialektu, je patrný ráz uherskoslovenský 9 Tento citát doplňuje ještě Martina Sedlačíková, když uvádí, že se kopanický kroj řadí mezi nejarchaičtější dochované lidové oděvy. 10 Kroj, jak ho známe v jeho dnešní podobě, nosili již lidé v roce Důkazy o tom existují podle Elišky Křížkové v popisu kroje Kopaničářů, který neznámý autor sepsal při příležitosti slavnostního uvítání císaře Františka I. a jeho ženy v Brně. 11 Dvacáté století se neslo v duchu modernizace a kroj nebyl výjimkou. Změnila se nejenom technika dvojtisku, užívaná pro zdobení modrotiskové zástěry (ta také později zcela vymizela), ale také používané materiály: Původní suroviny, konopí, len a vlna byly doplněny či nahrazeny novými materiály, např. bavlněnými plátny, zejména piketem, který se používá na spodní část leknice. 12 Jmenované původní suroviny si lidé obstarávali sami, avšak nové museli dovážet ze vzdálenějších měst. Ačkoliv se zde konopí pěstovalo, místní obyvatelé pouze spřádali konopné nitě a plátno nechávali tkát na Slovensku. Ovčí vlna se používala na nohavice, lajblíky, haleny, papuče, rukavice, punčochy, saky a mnoho dalších součástí denního oděvu. Další vlna modernizace však ukončila také výrobu piketu, který již není možné běžně v současné době sehnat. Dnešní kroje tak musí být vyráběny z dostupných materiálů 13. Konopné plátno se však používalo i na modernějších krojích v oblasti ljamce (pruh na ženském kroji v pase) kvůli jeho pevnosti - tato oblast je na kroji nejvíce namáhána. Změnou prošly také některé části oděvu a měnila se i barevnost výšivek Ženský kroj Podoba ženského kroje je zcela typická právě pro tuto oblast, nejenom svými výšivkami, ale především svými částmi. Výrazně odlišná od jiných částí republiky je tzv. leknice, vytvořená sešitím zadní části spodní sukně s živůtkem (na Kopanicích zvaný živótek). Leknici si žena obléká na samostatné uzavřené rukávce. Ty svou délkou dosahují pouze do pasu, tudíž byly šity tak, aby látka v pase končila svým pevným okrajem a nebylo nutné ji začišťovat založením, které by v pase tlačilo. Střih rukávců je složen ze čtvercových částí sešívaných strojově. Rozevření živůtku v přední části zabraňovalo šněrování šňůrkou nebo stuhou. Pod krojem ženy nosily také spodnici rubáč. Vladimír 9 HÚSEK, Jan. Hranice mezi zemí Moravskoslezskou a Slovenskem. Praha, s SEDLAČÍKOVÁ, Martina. Kopaničařský kroj. [cit. 8. března 2014]. Dostupné z < 11 KŘÍŽKOVÁ, Eliška. Historie Kopanického kroje. [cit. 11. ledna 2014]. Dostupné z < 12 KŘÍŽKOVÁ, Eliška. Historie Kopanického kroje. [cit. 11. ledna 2014]. Dostupné z < 13 Eliška Křížková používá k výrobě leknice stále piket, který si nechala vyrobit na zakázku. 10

11 Teťhal ho popisuje jako konopný, dlouhý a měchovitý. 14 Další součástí kroje jsou tzv. saky, které by se daly popsat jako pásky z červené vlny zakončené gombami. Gomby Josef Beneš popsal jako střapce složitě stahované tak, že tvoří na konci okruh střapců menších. 15 Sakem si žena přepásala leknici a uvázala na něj přední sukni zásceru. Ta se vyráběla dle Ivany Křížkové podle příležitosti, ke které se nosila, jako modrotisková, plátěná nebo bohatě vyšívaná. 16 Nosily se také tzv. prešpurské (nebo prešporské) zástěry, jejich název vznikl podle slovenského města Prešpurk, kam kopaničáři dojížděli za prací a ženy si odtud vozily tištěná plátna, z nichž vyráběly zástěry. V zimě nosily ženy také mužské haleny. Ženské haleny se u krku zpevňovaly červeným pásem ze sukna. Na nohách ženy nosily kožené krpce s vlněnými ponožkami preplety v režné barvě s černým vyplétaným vzorem. Také zde se u bohatších obyvatel objevovaly vysoké kožené boty (bóty) stejně jako v jiných částech země. Tyto boty zmiňuje také Pavel Popelka jako svatební obuv, která však byla často u chudých nevěst nahrazena městskými polobotkami. 17 Součástí oděvu ženy je také pokrývka hlavy: Pokrytí hlavy je různé pro ženy svobodné a vdané. Svobodná nosí vyšívanou čelenku, šátek nebo šatku, vdaná šatku nebo turecký šátek s úvazem zvaným kontula. 18 Svatební kroj se od denního kroje výrazně nelišil, vždy se však na svatbu pořizoval kroj nový. Výrazným prvkem nevěsty byla úvodnice, zde nazývaná prosceradlo. Tento zdobený pruh látky nošený na bedrech, přes lokty splývající vepředu dolů se vyskytuje ve všech částech republiky, kopanické prosceradlo se však opět liší. Pavel Popelka uvádí, že bylo oproti jiným oblastem kratší a užší, vyrobené z jednoduchého plátna. 19 Prosceradlo sloužilo kromě svatby také jako jakási dečka, do které bylo zabaleno dítě při křtu, a poté si je ženy schovávaly, aby je zdobilo ještě naposledy v rakvi. Nevěsta byla zdobena také pentlením s partou (druh zdobené čelenky ). Dříve bylo zvykem, že si nevěsty ke svatbě vyšívaly leknici, rukávce a úvodnici samy. Součástí nejstarších svatebních krojů byla světlá zástěra s jemným tiskem kvítků bez výšivek. Později se začaly zástěry vyšívat, nejprve skromně, postupem času výšivek přibývalo. 14 TEŤHAL, Vladimír. Starý Hrozenkov. Starý Hrozenkov, s BENEŠ, Josef. Dokumentace kopaničářského kroje, Rukopis. Uloženo v muzeu Jana Ámose Komenského v Uherském Brodě. s KŘÍŽKOVÁ, Ivana. Popis ženského kroje. [cit. 15. ledna 2014]. Dostupné z < 17 POPELKA, Pavel. Od věnečku k obálence. Uherský Brod: Muzeum Jana Ámose Komenského, s KŘÍŽKOVÁ, Ivana. Popis ženského kroje. [cit. 15. ledna 2014]. Dostupné z < 19 POPELKA, Pavel. Od věnečku k obálence. Uherský Brod: Muzeum Jana Ámose Komenského, s

12 Se zmínkou o kopaničářském kroji se můžeme setkat také v beletrii. Amálie Kutinová ve své vzpomínkové knize Gabra a Málinka v čarovné zemi, která se odehrává na Kopanicích kolem roku 1910, místní kroj a jeho výšivky několikrát zmiňuje. V knize je také popsán svatební kroj takto: Nejvíce ze všech se dětem líbila nevěsta. Měla nový bílý kroj, sukni hustě plisovanou, žlutý fěrtoch a přepestrý živůtek. Rukávce hedvábím vyšívané, bohaté, a nejkrásnější byla její hlava. Vlasy, ve dva lelíky spletené, omotané šňůrami, byly ozdobeny červenožlutými pentlemi, jež trčely nad copy jako růžice. Nad čelem pak stuha široká, korálky vyšívaná, zvaná porta. Vzadu viselo z účesu na záda aspoň patnáct pentlí. 20 Ačkoliv je zde zmiňováno vyšívání hedvábím, jedná se nejspíše o špatný výklad autorky. Svatební kroje hedvábím nikdy vyšívány nebyly Mužský a dětský kroj Muži nosili konopné gatě přes boty s konci nohavic otřepenými. Taktéž muži, stejně jako ženy, nosili častěji krpce než kožené boty (převážně z ekonomických důvodů). Gatě se nosily jako denní oděv, ve sváteční příležitosti oblékali muži tzv. nohavice. Tyto kalhoty se vyráběly z huně 21 a zdobilo je šňůrování v oblasti poklopce a vzadu. Vladimír Teťhal uvádí, že na počátku 20. století začaly být mladými muži nošeny černé nohavice s modrým šňůrováním, méně často se objevily také ve světlé verzi. Také zmiňuje další část kroje, košili,, přes kterou se nosí černo-modrý vyšívaný lajblík (vesta), který se začal objevovat až v 19. století. Košile se rozlišovaly na všední (s otevřenými rukávy) a sváteční (s uzavřenými rukávy), v obou případech byly zdobeny vyšíváním. 22 Košile i všední kalhoty byly šity ze čtvercových částí. Na hlavě nosili muži dle Ivany Křížkové nízký černý širák, zdobený střapečky z barevné vlny. 23 Velká část literatury zmiňuje také halenu, jak přesně vypadala, však uvádí na svých webových stránkách pouze spolek Gajdošů z Kopanic: Součástí kroje je také halena z bílého sukna střižená z pravoúhlých dílů, sešitá konopnou nití, ozdobená šňůrováním kolem velkého límce a na předních záložkách 20 KUTINOVÁ, Amálie. Gabra a Málinka v čarovné zemi. Ostrava: Profil, s hrubá ovčí vlna 22 TEŤHAL, Vladimír. Starý Hrozenkov. Starý Hrozenkov, s KŘÍŽKOVÁ, Ivana. Popis mužského kroje. [cit. 15. ledna 2014]. Dostupné z < 12

13 aplikace přišitá výšivkou. Nosila se přehozená přes ramena, u krku svázaná, jeden rukáv byl často zašitý (někdy i oba) a sloužil jako kapsa. 24 Stejně jako ženský svatební kroj, také mužský se výrazně nelišil od kroje denního. Nosily se vysoké boty a klobouk ženicha zdobila kytice od nevěsty. Pavel Popelka uvádí, že v minulosti nosili ženichové také opásaný sak, který později v mužském kroji zanikl. 25 Děti ve všední teplé dny nosily dlouhou konopnou košili. Jejich sváteční kroj se nijak neliší od mužského či ženského, je pouze zmenšen. 3. Výšivky na krojích Moravských Kopanic Celý kroj nutně prošel po dlouhou dobu své existence vývojem, který zasáhl také do podoby výšivek. Změnami procházely barevné kombinace, materiál, jež se pro kroje používal, a na který se tedy vyšívalo, a v souvislosti s ním také velikost a motivy výšivek. Antonín Václavík však zmiňuje, že změny v ornamentu této oblasti nebyly tak výrazné jako v jiných částech republiky, což je způsobeno povahou geometrického ornamentu. 26 Změny v konkrétních oblastech (tedy materiálu, barvě, vzoru) budou dále rozvedeny v následujících kapitolách, obecně je však možné popsat vývoj dle Elišky Křížkové, která říká, že starší výšivky byly menší a méně barevné. Svou rozlohou také nezabíraly na kroji tak rozsáhlé plochy jako dnes. Zvětšování současných výšivek způsobuje také použití vyšívací panamy s řidší vazbou než původně používané životkové plátno, jenž mělo vazbu hustou. 27 Ludiše Letošníková popisuje kopanickou výšivku jako soustavu pestrobarevných pruhů, vyznačující hlavní obrysy celého kroje, tvarově jednotnou. 28 Obdobně jsou výšivky uspořádány spíše na Slovensku a dále na východě, než v Čechách, to také vysvětluje Antonín Václavík: Naše ornamentika náleží co do formy i barev dvěma specifickým zcela rozdílným oblastem, a to západní a východní. Západní je charakterizována spíše realistickým vinutým ornamentem, kdežto východní je více geometrického rázu. 29 Kopanická výšivka tak spadá do typu východního, který je typický pouze pro malou oblast republiky. Antonín Václavík dále rozvádí tento východní typ, pro který není typická 24 Moravské Kopanice. [cit. 22. listopadu 2013]. Dostupné z < 25 POPELKA, Pavel. Od věnečku k obálence. Uherský Brod: Muzeum Jana Ámose Komenského, s VÁCLAVÍK, Antonín. Textil v lidové tvorbě. Luhačovice: Atelier IM, s KŘÍŽKOVÁ, Eliška. Historie Kopanického kroje. [cit. 11. ledna 2014]. Dostupné z < 28 LETOŠNÍKOVÁ, Ludiše. Ornament krojové výšivky na Moravském Slovácku: stylový rozbor: zařazení ve skupině slova. Praha: Filozofická fakulta University Karlovy, s VÁCLAVÍK, Antonín. Textil v lidové tvorbě. Luhačovice: Atelier IM, s

14 pouze geometričnost, jako spíše určitá specifičnost rázu technického, motivického i stylistického, přibližující se poněkud k východnímu umění kobercovému. 30 Konkrétní zmínkou o kopaničářských výšivkách v beletrii, v knize Amálie Kutinové, je tato část: Pod ním usedá mladá děvčica v žitkovském kroji, v bílé suknici a v pestrém živůtku, v ruce bílé plátno a svazek barevné vlny. Vyšívá a zpívá. Pod rukou jí vyrůstají tak krásné vzory, jak krásná je příroda kolem ní. Však děvče nemá jiné předlohy, vyšívá, co kolem sebe vidí. 31 Tento úryvek tak jenom potvrzuje fakta uváděná v odborné literatuře, že vyšívanými vzory byly věci, které místní ženy denně obklopovaly. Výšivky jsou vždy vyšity na samotném kusu plátna a na kroj se aplikují až po jeho ušití. K připevnění výšivky na kroj se používá ozdobný černo-červený steh (Obr. 3). Stejný steh je možné najít také vyšitý přes strojové švy, kde má pouze dekorační účel Technika vyšívání, barevnost výšivek Eliška Křížková zmiňuje dva typy vyšívání křížkové a vláčené, přičemž zdůrazňuje, že pouze určitá technika může být použita pro danou část kroje. Toto pravidlo se však dnes již zcela nedodržuje a moderní kroje už tak nejsou stejné jako kroje původní. Dále Eliška Křížková uvádí ještě specifický druh výšivky tzv. žilinskou robotu. Tuto výšivku je možné najít pouze na výšivkách zástěr v prostředním vodorovném pruhu a charakterizuje ji zelená barva. 32 Josef Beneš ve svém rukopisu detailně vysvětluje podstatu vláčeného vyšívání, které se používá pouze na vyšití ljamce: Zatímco živůtkové vyšívání má strukturu mosaiky, skládá se z drobných křížků, toto vláčené se šije úplně jinak, aby mu stehy pěkně ležely. 33 Antonín Václavík však ve své publikaci zmiňuje více stehů užívaných v oblasti Moravských Kopanic. Stehy jsou rozděleny do těchto skupin: Stehy ploché (č ) Stehy křížkové (č ) Stehy řetízkové (č. 8-12) 30 VÁCLAVÍK, Antonín. Textil v lidové tvorbě. Luhačovice: Atelier IM, s KUTINOVÁ, Amálie. Gabra a Málinka v čarovné zemi. Ostrava: Profil, s KŘÍŽKOVÁ, Eliška. Historie Kopanického kroje. [cit. 11. ledna 2014]. Dostupné z < 33 BENEŠ, Josef. Dokumentace kopaničářského kroje, Rukopis. Uloženo v muzeu Jana Ámose Komenského v Uherském Brodě. s

15 Steh oboustranný (č. 3) Stehy smykovací (č , č. 44) 34 Názorná ukázka těchto používaných stehů je na obrázku č. 1. Na kopaničářském kroji se objevuje také tzv. šití přes vrapy. Tato výšivka je technického rázu a pomáhá držet řasení látky. Josef Beneš uvádí, že se tato technika používá u vrapení leknice, zástěry v pase, na konci rukávů mužské košile a na koncích ženských rukávů. 35 Vývoj techniky a barevnost výšivek detailně popisuje také Miroslava Ludvíková: Zaplnění celé plochy vrůčkovou nebo křížkovou výšivkou prošla zpětně i část výšivek z moravsko-slovenského pohraničí z Kopanic. Jde o mladší širokou výšivku na ramenech rukávců, která se v podstatě ornamentem podobá výšivce na výřez, jen barevnost zůstává červeno-černá, s přibíráním dalších barevných detailů. I zde se vzor, obvykle dosti komplikovaný, mění od abstraktního, geometrického a přibližuje se naturalistickému. Technikou se od pozadí neodlišuje, jen barvou. Také límec rukávců a košile je pracován v tomto duchu. Na spojovacím pruhu v pase ljamci a na živůtku leknice se výšivka uchovává ve starším pojetí. 36 Na dochovaných krojích je tento jev jasně vidět. Nejstarší kroje jsou vyšívány pouze vláčenou technikou, křížková technika se přidala až později. Oldřich Slabiňák uvádí, že původní, nejstarší, výšivky byly pouze jednobarevné. Další barvy se začaly přidávat postupně až do tříbarevné kombinace modré, žluté a červené barvy, které doplňuje nebarvená bílá nit. Tyto vyšívací nitě byly konopné, nazývané úrezníky. U mladších a také barevnějších výšivek přešly vyšívačky na vlnky, takzvané halabúry. 37 Na čepci a ljamci dnes dominuje žlutá barva. Černá barva později nahradila modrou, čímž vznikla současná základní barevná kombinace kopaničářských výšivek černá s červenou. Na dochovaných krojích můžeme pozorovat, že k červenočerné kombinaci se postupně přidala později zelená a oranžová (nazývaná žutá), pak citronově žlutá (nazývaná sirková), nejnovějšími barvami jsou růžová a modrá. Pořadí barev na výšivkách popisuje Eliška Křížková: Většina starých vyšívaček používala tyto barvy v pevném pořadí: zelená, oranžová, modrá, žlutá a růžová, na 34 VÁCLAVÍK, Antonín. Textil v lidové tvorbě. Luhačovice: Atelier IM, s BENEŠ, Josef. Dokumentace kopaničářského kroje, Rukopis. Uloženo v muzeu Jana Ámose Komenského v Uherském Brodě. s LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Moravská lidová výšivka. Brno: Moravské muzeum, s SLABIŇÁK, Oldřich. Čtení o Bojkovicích. Část 2. Bojkovice: Zámek Nový Světlov, s

16 starých krojích se objevuje také fialová. Ve 2. polovině 20. století se na některých výšivkách začaly objevovat i jiné barvy v různých odstínech. 38 Barevné kombinace se také mohou lišit v každé obci Moravských Kopanic. Martina Sedlačíková vysvětluje tento jev vlivem světových stran na vyšívačky. Na výšivkách ze Žítkové tak dominují veselé a pestré barvy, například žlutá, jelikož zde slunce vychází. Na opačné straně, na Vyškovci naopak slunce zapadá a tak jsou výšivky spíše v tmavých barvách. 39 Barevně se odlišovaly také výšivky svatební. Jak popisuje Miroslava Ludvíková, používala se pro tuto vzácnou událost černá v kombinaci s tmavokarmínovou, což je dochováno také na dvou šatkách Výšivky dle umístění na kroji Důvody, které ovlivnily umístění výšivek na kroji, jasně definoval Josef Beneš: Nesmíme si ovšem myslet, že si každý jak chtěl a kam chtěl nasázel na šaty výšivky! V jejich rozložení a vůbec v jejich vzniku je zákonitost. Výšivky vznikly tam, kde to přirozeně vyplývalo z konstrukce kroje, tedy na místech spojů, švů. 41 Výšivky mají tedy nejenom ozdobnou funkci, ale také funkci praktickou, kdy celý kroj zpevňují. Pokud jsou provedeny pečlivě, narůstá životnost kroje, která byla v době, kdy se dědil z generace na generaci, velmi ceněná. Zažité názvy mají nejen samotné výšivkové motivy, ale také uskupení, která se z těchto motivů tvoří a zdobí vždy určitou část kroje. Každá vyšívaná část má tedy jméno a je nutné, aby tyto části byly vyšity jen určitými prvky. Na ženském kroji se výšivky vyskytují na rukávcích, leknici a zásceře. Jak však bylo zmíněno již dříve, zástěra může mít více podob, které výšivky neobsahují. Výšivky na rukávcích jsou pojmenovány takto: ljamček výšivka kolem zápěstí sbery nad ljamčekem príramek vyšívaná horní část rukávu obojek celoplošně vyšívaný stojáček (na krku) 38 KŘÍŽKOVÁ, Eliška. Historie Kopanického kroje. [cit. 11. ledna 2014]. Dostupné z < 39 SEDLAČÍKOVÁ, Martina. Kopaničařský kroj.[cit. 8. března 2014]. Dostupné z < 40 LUDVÍKOVÁ, Miroslava. Moravská lidová výšivka. Brno: Moravské muzeum, s BENEŠ, Josef. Dokumentace kopaničářského kroje, Rukopis. Uloženo v muzeu Jana Ámose Komenského v Uherském Brodě. s

17 dolu prsima označuje dva vyšívané pruhy vedoucí od obojku směrem dolů přes ňadra, nejstarší kroje tento druh výšivky nemají Leknice má výšivky zvané životek, ljamec (pro tento se používá vláčená technika, jedná se o široký pás) a sbery. Jakým způsobem byla vyšívána zástěra, se dozvíme z webových stránek Gajdošů z Kopanic: Zástěra se většinou skládala ze tří částí středem byl v celé délce vyšitý pruh vláčenou výšivkou a ten byl k bočním dílům přišitý mrežkou. Nebo vyšívaná ze sedmi částí, kdy byla široká vláčená výšivka ještě vodorovně uprostřed zástěry z obou stran stejná a ostatní díly vyšité dle fantazie vyšívačky. 42 Zástěra však může být také z jednoho kusu, kdy vyšívaný střední pruh chybí. Kromě tří a sedmi částí se objevují také zástěry složené z pěti částí. Výšivky na zástěře jsou umisťovány do pruhů, jejichž počet může být libovolný, závisí pouze na vyšívačce. Bohatě zdobené zástěry mají výšivky vytvořené do tvaru čtverce. U mužského kroje najdeme tradiční křížkovou výšivku pouze na košili. Lajblík se zdobí klasickou výšivkou, stejně jako jinde v republice. To je možná způsobeno také tím, že lajblíky nezdobily vyšívačky, ale krejčí po jeho ušití. Také na mužském kroji jsou vyšívanými částmi košile ljamček, obojek a sbery. Navíc se u mužské košile objevují tyto druhy výšivek: fajka bohatá výšivka na prsou mistry jednoduché černé pásky na rukávech košile, obvykle zde byly tři až čtyři pásy mrežka také černá výšivka, rukáv je s ní přišit ke košili Již zmiňované obce Březová a Lopeník, které se krojem od kopaničářského liší, mají zachovány výšivky ženských rukávců kolem krku (zde pojmenován prypinák, od rukávců se po roce 1940 oddělil), na ramenou (príramky) a na hrudi (zde stánky) Podobnost se slovenskou výšivkou Ačkoliv podobnost kopaničářského kroje s kroji východními, zejména slovenskými, je v literatuře často zmiňována, podobnost výšivky není doložena. Publikace zabývající se srovnáním pouze kopaničářské a slovenské pohraniční výšivky patrně neexistuje. Také na Slovensku najdeme velkou škálu výšivkových typů, lišící se podle jednotlivých krajů, 42 Moravské Kopanice. [cit. 22. listopadu 2013]. Dostupné z < 43 Ústní sdělení: Veronika Provodovská 17

18 v česko-slovenském pohraničí se tak objevují i výšivky zcela odlišného typu než na Kopanicích. Paralelu bychom snad mohli nalézt u staršího trnavského typu, který popisuje Vilém Pražák: Současně s novějším typem, dříve popsaným, hlavně v severních částech Trnavska v údolí M. Karpat, ale též jinde, např. v jižních jeho částech a dále i na levém břehu Váhu, udržel se starší trnavský typ výšivkový na konopných dokladech (plachty, rukávce, košile) nověji i na tenkém plátně -, provedený stehem křižíkovým či vrkůčkovým. 44 Zde zmíněná oblast (údolí Moravských Karpat) sousedí právě s oblastí Moravských Kopanic. Shodná je nejen technika vyšívání, ale jak je dále popsáno také zde se objevuje červená barva a husté řazení geometrických vzorů. 45 Jelikož je vzor popisován jako starší výšivkový typ, je zde opět vidět starobylost kopaničářského kroje, která se udržela dodnes. Nalézt podobnost mezi těmito dvěma kroji je částečně možné díky fondu ÚĽUV, který od roku 1950 provádí výzkum lidového oděvu. V tomto fondu je možné nalézt písemné, fotografické a kresebné materiály k 90 variantám slovenského kroje. Díky digitalizaci a zpřístupnění velké části fondu na webových stránkách je možné snadno vyhledat kroje, které jsou kopaničářskému kroji nejvíce podobné. Ze zobrazených variant je objevuje obdobná výšivka na rukávcích (príramky, částečně také obojky) z Dolné Marikové kolem roku a Dubodiel v letech Velmi podobný je kroj z Omšenie, kromě obdobně vyšívaných rukávců ho tvoří také rubáč sukně sešitá s živůtkem, zezadu stejná jako leknica, a zástěra, vyšívaná velmi podobně jako na Kopanicích. 4. Motivy výšivek Jak již bylo výše zmíněno, také motivy kopaničářského kroje by se měly přiklánět spíše k východu. Ačkoliv tento fakt nelze jasně doložit, Ludiše Letošníková uvádí, že prvkem výšivky, který se dále na západ nevyskytuje, je typická stavba tvarů z příčných barevných pruhů, kdy se nebere ohled na jejich typ. 46 Jediná literatura, která se přímo zmiňuje o výšivkových motivech je kniha Oldřicha Slabiňáka Čtení o Bojkovicích. Zde autor uvádí, že pouze na ženské kroji můžeme nalézt více 44 PRAŽÁK, Vilém. Slovenské lidové výšivky. Bratislava: Státní tiskárna, s PRAŽÁK, Vilém. Slovenské lidové výšivky. Bratislava: Státní tiskárna, s LETOŠNÍKOVÁ, Ludiše. Ornament krojové výšivky na Moravském Slovácku: stylový rozbor: zařazení ve skupině slova. Praha: Filozofická fakulta University Karlovy, s

19 než 125 tvarů výšivek. 47 Výšivky měly znázorňovat věci, se kterými se ženy běžně setkávaly při své každodenní práci. Objevují se tak rozličné stylizace plodů, rostlin, stromů či zvířat, například ptáků, i předmětů každodenní potřeby. Oldřich Slabiňák také stručně popisuje stavbu výšivky. Tu tvoří centrální motiv (obvykle střed výšivky), který oddělují vertikální pruhy červené a černé barvy řetízky. K řetízkům se pak přidávají vedlejší výšivky. Na obojku jsou tyto vedlejší výšivky vynechány, je tak zdoben pouze hlavním motivem a řetízky. 48 Ludiše Letošníková navíc doplňuje, že: Každý detail má samostatný barevný rozklad, takže motiv je sesazen jakoby z několika drobných pestrých vzorů. 49 Rozdělení motivů na centrální a vedlejší rozdělilo také výšivkové tvary na určující (hlavní) a vedlejší (doplňovací). Výšivky jsou pojmenovávány konkrétně, např. na stromeček, na jabučko, podle Josefa Beneše však tyto jasné názvy vnitřně nesouvisí s danými předměty. Jsou pojmenovány čistě podle podoby, byť někdy velmi vzdálené, aby se tak usnadnila domluva mezi jednotlivými vyšívačkami. Také význam symbolů není možné jasně definovat, buď dávno zanikl, nebo se ani nikdy nevytvořil. 50 Literatura zabývající se přímo motivy kopaničářských výšivek bohužel neexistuje, s výčtem názvů se však můžeme setkat ve dvou knihách. První z nich je rukopis Josefa Beneše Dokumentace kopaničářského kroje, zde jsou motivy rozděleny podle typu vyšívání na životkové (křížkové), doprovodné drobné motivy, výšivky vláčené a šití přes vrapy. Zmíněny jsou tyto motivy: 51 Křížkové motivy: o na trnový věnec o na hadzíky o na dvojité hadzíky o na makovičku Drobné motivy: o pólmakovička o korunka 47 SLABIŇÁK, Oldřich. Čtení o Bojkovicích. Část 2. Bojkovice: Zámek Nový Světlov, s SLABIŇÁK, Oldřich. Čtení o Bojkovicích. Část 2. Bojkovice: Zámek Nový Světlov, s LETOŠNÍKOVÁ, Ludiše. Ornament krojové výšivky na Moravském Slovácku: stylový rozbor: zařazení ve skupině slova. Praha: Filozofická fakulta University Karlovy, s BENEŠ, Josef. Dokumentace kopaničářského kroje, Rukopis. Uloženo v muzeu Jana Ámose Komenského v Uherském Brodě. s BENEŠ, Josef. Dokumentace kopaničářského kroje, Rukopis. Uloženo v muzeu Jana Ámose Komenského v Uherském Brodě. s

20 o rybié chrbjátok o klepáčkové kviétko o hrachové zrnko o tulipán o kulovaté kviétko Vláčené motivy: o na zaceliny o na riéčice o na srdéčko o na háček o na ohrabečnice Šití přes vrapy: o na holý sber o na stromeček o na zaceliny o na pantličku o na ohrabečnicu o na hrabličku Druhá kniha zmiňující motivy výšivek je Čtení o Bojkovicích sepsané Oldřichem Slabiňákem. Ten, jak již bylo výše zmíněno, dělí motivy na hlavní a vedlejší. Jejich výčet je v knize poměrně obsáhlý: 52 Určující, či hlavní vzory: o na húsenice a bránečky o na zaceliny, pólzaceliny, hrablicové zaceliny, ohreblové zaceliny o na hadzíky, hadzíky s malú hlavú, lopenické hady o na hvezdy, vláčené hvezdy o na trnový veněc, šípový, krížkový, holý o na makovičky, na hrubé, na pólmakovičky o na jabúčka, póljabúčka, rohaté jabúčka o na ptáky, na ptáčky o na hodziny o na žitný klas 52 Slabiňák, Oldřich. Čtení o Bojkovicích. Část 2. Bojkovice: Zámek Nový Světlov, s

21 o na dubový list, na váhy, na rúžu o na kapličku, uzavretú studňu o na srdca Vedlejší neboli doplňovací vzory: o žítkovské hrubé kveta, hrozenské kveta, strunkové kveta o rybinky o korunky, koruny, vláčené koruny, křížkové koruny, tulipány, prevíjané tulipány o breskyně, malé breskyně o kurie rytky o danajka o zuby, vyplňované zuby o mistry, mistrové stehy, rybinkové stehy o kočičí tlapky, pazúrky o scinek, prevíjané krížky V obou těchto publikacích však najdeme pouze výše zmíněný výčet názvů výšivek, není k nim připojen popis podoby výšivky ani vzorník. Vzniká tak problém s určením konkrétních motivů dle názvu. S názvy motivů je možné setkat se také v evidenčních kartách výšivek Muzea Bojkovska, i zde jsou však názvy ke konkrétním tvarům přiřazeny pouze výjimečně. Motivy jsou dále rozvedeny, popsány (v některých případech doplněny fotografiemi) a roztříděny podle pravidel, která mi sdělila vyšívačka ze Starého Hrozenkova Eliška Křížková v následujících kapitolách Pravidla skladby výšivek a vyšívání Složité kopaničářské vyšívání musí mít nutně svá pravidla, která by měla každá vyšívačka dodržovat. Tato pravidla jsou však pouze odpozorovaná a nepsaná, najdou se tak i kroje s výšivkami, která pravidla nedodržují. Pokud jsou takto vyšity současné kroje, jedná se nejspíše o neznalost, pokud se však porušení pravidel objeví i na původním kroji, je tomu tak nejspíše kvůli vkusu a přání vyšívačky, která se chtěla odlišit, nebo se jí zkrátka použité prvky líbily. Pravidla barev spočívají jak v jejich odstínech, tak skladbě. Již zmíněné pevné pořadí barev: zelená, žlutá, modrá, růžová, sirková (poslední dvě barvy můžou být použity v opačném pořadí) se používá pro vybarvování motivků. Pořadí si však vyšívačky někdy 21

22 upravovaly, nikdy však nesmí modrá barva sousedit se zelenou a oranžová (žutá) se žlutou (sirkovou). Červená barva je vždy použita mezi černé řetízky, pokud je použita také k vybarvování, vkládá se k barvám, ke kterým ladí. Odstíny používaných barev by měly být syté a spíše tmavší. Dříve používané halabúry měly některé odstíny až neonově zbarvené (např. růžovou). Jelikož se často původní barevnost krojů nedochovala (barvy se sepraly), mohou se někteří badatelé domnívat, že barvy měly pastelové odstíny a vyskytují se také kroje se světlou barevností. Výšivky by se daly rozdělit na čtyři druhy, přičemž každému náleží jistá pravidla použití a mají také daný postup vyšívání. Prvním druhem je tzv. životková výšivka. Tento druh je charakteristický jakousi lehkostí, nepokrývá místo vedle místa a měla by v něm vždy prosvítat podkladová látka. Tvořena je křížkovou technikou (některé motivy můžou být také vláčené). Životková výšivka se vyskytuje na leknici, rukávcích kolem zápěstí a dolu prsima. Celou výšivku tvoří ústřední motiv ohraničený řetízky z obou stran. K řetízkům je pak z každé strany přidáván další motiv koruny, kveta, atd. Tyto motivy jsou použity na jedné straně ve větší, na druhé v menší podobě. Platí, že na leknici jsou menší motivy na spodní straně, u dolu prsima jsou menší motivy u vnitřní oblasti (u zapínání). Při vyšívání se vyšijí nejprve hraniční řetízky, poté drobné vnitřní vzorky a nakonec venkovní vzory. Dalším druhem je tzv. ljamcová výšivka. Tato je naopak velmi těžká a hustá, musí pokrývat místo vedle místa a podkladová látka nesmí prosvítat. Je tvořena pouze vláčenou technikou. Používá se, jak název napovídá, zejména na leknici v oblasti ljamce a také na obojku mužské košile. Také některé starší príramky mohou být vytvořeny ljamcovou výšivkou. Vzor výšivky tvoří geometrické tvary s různou výplní. Při šití se vytvoří nejprve ústřední motiv, poté oranžová vláčená retiazka (řetízek), někdy nazývaná přímo ljamcová. Nad ní je vyšit úzký černý proužek smůžek, který celou výšivku ohraničuje. Smůžek může být také zelený, méně často modrý. Na obojku chlapské košile je namísto vláčeného řetízku ukončena výšivka pouze normálním řetízkem, za nímž je látka ohraničena scinkem (Obr. 9), tímto stehem se lemují všechny okraje kroje, na obojku je kladen hustěji. Príramková výšivka je typická pouze pro ženské kroje, kde se vyskytuje na rukávcích. Na mužské košili tato výšivka není. Vytvořena může být křížkovou i vláčenou technikou, vláčené jsou spíše starší výšivky. Príramková výšivka je vytvořena z prostředního hlavního motivu, který je složen z většího množství menších motivů. Hlavní motiv opět ohraničují řetízky, k nimž je dále přidán drobný rozšiřující motiv. Z horní strany jsou k tomuto motivu přidána príramkové kveta. Ústřední motiv této 22

23 výšivky je ve stejné podobě použit také na obojku. Velikost této výšivky byla dříve kolem 6x12cm, dnes se již zvětšila na rozměr 9x12cm. Sberová výšivka má, jak již bylo uvedeno, hlavně technickou funkci kdy drží naskládané vrapy. Aby však měla také dekorační funkci, je tvořena určitými vzorky, které se řadí za sebe. Vrapování je provedeno na více místech kroje, sberová výšivka je však použita pouze u zápěstí rukávců či mužské košile a na leknici v pase. Dříve byly tyto výšivky na mužské košili výraznější (širší) než u ženských rukávců, postupně se však šířky sjednotily. Výšivka zástěry může být křížková i vláčená. Kromě ní se objevuje také tzv. žilinská robota, která má jiný vzhled. Původně se kupovala jako hotová a na zástěru se našívala, jelikož však byla nákladná, začaly ji ženy napodobovat a vyšívat přímo na zástěru. Mužské kroje jsou z hlediska motivů vyšity stejně jako ženské, obojek je však vždy vláčený a mělo by platit, že košile má být vyšita více vláčeně než křížkově. Fajka a konce rukávů jsou vytvořeny životkovou výšivkou. Na mužské košili nejsou nikdy vyšity príramky Životková výšivka Životková výšivka je v oblasti motivů velmi rozmanitá. Díky své vzdušnosti je možné motivy skládat dle přání vyšívačky, nemusí se složitě doplňovat jako na ljamcové či príramkové výšivce. na trnový věnec (Obr. 2) jeden z častých motivů, jedná se o soustavu drobných motivů vyšitých v pásu, ohraničených řetízky. Řetízky rozdělují motiv také svisle do čtverečků tyto řetízky jsou černé, mezi nimi jsou vloženy většinou dvě barvy (může být méně i více). Drobnými vzory jsou často makovičky, kurie ritky, hrachové zrna atd. Může se vyskytovat v různých velikostech v závislosti na umístění. na hadzíky (Obr. 9) jeden z proměnlivých motivů znázorňující hady. Vyskytují se v menší i větší podobě, můžou být dvojité (vytočené směrem o sebe), s malú hlavú, lopenické hady atd. Pokud jsou použity dvojitě, otočené směrem k sobě, tvoří srdce. na makovičku (Obr. 3) nejčastěji používaný motiv. Také se vyskytuje v různých podobách může být obnesená (vznikne připojením paprček), dvakrát obnesená (zvětšená další řadou) atd. Může být umístěna také mezi hadzíky. 23

24 pólmakovička (Obr. 2) zmenšená podoba makovičky. Jedná se o drobný doplňující motiv, který rozšiřuje formu. Musí být vyšity vždy mezi řetízky. osie hniezda (Obr. 8) drobný motiv znázorňující vosí hnízda podobným kuriem ritkám. Používá se k rozšíření výšivky. kulovaté kviétko/kveto (Obr. 6) někdy také nazývané hruškové. Používá se k ukončení životkové výšivky. Jako jediné se může použít také na príramky. klepáčkové kviétko/kveto (Obr. 2) nazývané také sekerkové. Vyskytuje se v menší a větší podobě v závislosti na umístění, vždy u řetízků. žitkovské kviétko/kveto typická stavba kveta užívaná stejně jako dvě předchozí. I toto žitkovské kveto má mnoho různých podob. korunka/koruna (Obr. 4) může mít mnoho podob, vyskytuje se jako vláčená nebo mistrová (tvořená mistrovým stehem, tato mistrová koruna má také mnoho podob v závislosti na skladbě stehu a velikosti Obr. 9). Umisťuje se v horní části na řetízek nebo trnový věnec. rybié chrbjátok/rybičky (Obr. 2) drobný jednoduchý motiv, umisťuje se na řetízky mezi kveta. Může mít různou velikost. tulipán (Obr. 4) ukončuje životkovou výšivku. Má různé podoby, skládá se vždy ze dvou hadzíků, vrchol tvoří makovičky, růža, kvítečka, kurie rytky atd. kurie ritky (Obr. 15) velmi drobný motiv, který se může vyskytovat všude tam, kde je potřeba vzor doplnit nebo vyplnit (může být např. součástí trnového věnce, tulipánu, atd.) 4.3. Ljamcová výšivka Vzhled této výšivky je velmi ucelený, tvořený geometrickými tvary, motivy tak nejsou natolik rozmanité jako u životkové výšivky. na zaceliny (Obr. 10) nejčastější motiv, objevuje se na ljamcích i obojcích. Vyplňují geometrické tvary a můžou tak být různě velké dle potřeby. Jedná se o jakési lístečky seskládané do kosočtverců. na srdéčko (Obr. 10) ústřední geometrický motiv na háček používá se na ljamci i príramkách. Může mít více podob spojované háčky (Obr. 13), hrablicový háček (Obr. 11), atd. na húsenice a bránečky (Obr. 12) vyskytují se pouze na ljamci. Tyto dva motivky jsou vždy umístěny u sebe doplňují se. Mají představovat orné brány. 24

25 na hvezdy (Obr. 10) vyskytují se pouze na ljamci, často jsou vyšívány bílou barvou 4.4. Príramková výšivka Príramková výšivka je také do značné míry uzavřená, skládá se však z velkého množství drobnějších motivů, díky tomu je seznam názvů obsáhlejší. Často se však vyskytne nový motiv pouze na jednom kroji a jeho pojmenování tak není známo. na jabúčka, póljabúčka, rohaté jablka (Obr. 7) tato výšivka má znázorňovat jablka, tvoří ústřední motiv príramku. Vyšívá se pouze křížkovou technikou. Velmi častý motiv. na ptáky, na ptáčky doplňující motiv príramku, vyšívá se pouze křížkovou technikou. Používá se k doplnění růží nebo poveterňáku. Můžou mít různou podobu, ve výšivce jsou velmi snadno rozpoznatelní. na hodziny vyšívají se křížkovou technikou na žitný klas (Obr. 5) doplňuje/ohraničuje ústřední motiv, směřuje šikmo od něj, nebo k němu na váhy ohraničují ústřední motiv, méně častá výšivka na rúžu (Obr. 7) tvoří ústřední motiv, jeden z nejčastějších na kapličku tvoří ústřední motiv, výšivka má skutečně podobu kaple (je velmi snadno rozeznatelná), je méně častá na uzavretú studňu (Obr. 5) tvoří ústřední motiv breskyně, malé breskyně v pásu rozšiřují vzor príramku z horní a dolní strany kočičí tlapky, pazúrky (Obr. 5) jemný motiv, v pásu rozšiřují vzor príramku na kríž (Obr. 5) ústřední motiv výšivky na poveterňák znázorňuje větrník, tvoří ústřední motiv, méně častá výšivka na zacelinový list ústřední motiv výšivky, méně častá výšivka na cesty doplňují hlavní motiv, mají podobu šikmých černých pruhů s drobným barevným vybarvováním ve čtverečkách (vizuálně mohou být podobné hrachovému zrnu, jsou však vyšívány křížkově), ohraničeny jsou bílým, za ním černým proužkem na kurence ústřední motiv, znázorňuje kuřata snadno rozeznatelný na kalichy ústřední motiv, méně častá výšivka 25

26 na hvězdy ústřední motiv, velmi často se kombinuje s růží na riéčice znázorňuje síto, tvoří výplň celé výšivky, vyšívá se vláčenou technikou 4.5. Sberová výšivka Názvy sberových výšivek se často shodují s názvy výše zmíněných druhů a také by se jim měly podobat. Vzhledem ke způsobu vyšívání je jejich stylizace ještě větší a tvary tak více jednoduché. Většinu sberových motivů současné vyšívačky používají automaticky bez znalosti jejich konkrétních názvů, vytvořit tak obsáhlejší vzorník není možné. na holý sber - jednoduchá výšivka, často používaná na stromeček - tento druh výšivky se používal pouze pro sbery na leknici na srdéčka (Obr. 2) vlnovka (Obr. 2) sberové koruny (Obr. 2) 4.6. Motivy vyskytující se ve více částech Některé z motivů je možné nalézt na príramkových, ljamcových i životkových výšivkách, jiné jsou zase používány v rámci celého kroje na ukončování, přišívání atd. hrachové zrnko (Obr. 6) jeden z velmi častých drobných motivů, obvykle se objevuje mezi řetízky. Vyznačuje se nejčastěji černým základem s barevným vybarvováním. Může se objevit vedle ljamce, u vláčených výšivek, také na príramku k rozšíření vzoru. Vyšívá se vodorovně, případně svisle při použití jako součást trnového věnce. scinek (Obr. 9) používá se k lemování všech okrajových částí kroje zuby jednoduchý vlnovkový motiv, používá se v případě, že je potřeba vzor rozšířit nebo ohraničit. Vyšívají se vláčenou technikou nejčastěji kolem ljamců nebo príramků. mistry (Obr. 14) nejčastěji na rukávech mužské košile v řadách, mistrový steh se však objevuje také na ženském kroji, nejčastěji v podobě koruny 26