2. přivlastňovací můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, zvratné svůj - přivlastňujeme jimi něco 1., 2., 3. osobě nebo podmětu v kterékoli osobě

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "2. přivlastňovací můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, zvratné svůj - přivlastňujeme jimi něco 1., 2., 3. osobě nebo podmětu v kterékoli osobě"

Marian Kadlec
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 ZÁJMENA Jsou slova, která sama neoznačují osobu, věc nebo vlastnost. Pouze zastupují příslušná podstatná jména a adjektiva přídavná jména. Věc, osobu nebo vlastnost naznačují, odkazují na ně, vyjadřují vztah mluvící osoby k nim a teprve ze situace vyplývá, o kterou osobu, věc nebo vlastnost se jedná. - ohebný slovní druh, mají své osobité skloňování (jeho se neskloňuje), vyskytují se zde jevy jako (já mně, my nás), uplatňuje se tu variantnost tvarů (jeho/ho/jej/něho/něj) DĚLENÍ ZÁJMEN 1. osobní já, ty, on, (ona, ono), my, vy, oni (ony, ona) - označujeme jimi sami sebe, osobu, s kterou mluvíme nebo osoby, o nichž mluvíme - patří sem i zvratná zájmena se, si (označují vztah k osobě, např. umyji se (=sebe), vyčistit si (=sobě) zuby 2. přivlastňovací můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, zvratné svůj - přivlastňujeme jimi něco 1., 2., 3. osobě nebo podmětu v kterékoli osobě 3. ukazovací ten, ta, to, ti, ty a jejich modifikace (tentýž, tamten, tento ) a zájmena týž/tentýž, onen, takový, sám - ukazujeme jimi na určitou osobu, věc nebo vlastnost 4. tázací - kdo? co? jaký? který? čí? - ptáme se jimi po osobě, věci nebo vlastnosti, abychom doplnili svou znalost 5. vztažná vyjadřují vztah závislé věty k členu věty řídící, po formální stránce se shodují se zájmeny tázacími, ale tyto uvozují větu. Patří k nim také - jenž, což, kdož 6. neurčitá - někdo, něco, některý, nějaký, kterýsi, všechen, každý, leckdo, ledaskdo, kdokoli, lecco, ledacos, bůhvíco, kdejaký atd. - neurčujeme jimi blíže o kom, o čem je řeč nebo to naznačujeme jen obecně - nejpočetnější skupina zájmen 7. záporná jsou stejná jako tázací, ale mají před sebou ni- => nikdo, nic, nijaký, ničí + žádný - vyjadřují negaci, popírají existenci nebo výskyt bytostí, věcí, jevů Rozlišujeme: ti zájmeno osobní (podal ti tobě) x zájmeno ukazovací (ti chlapci) jeho zájmeno přivlastňovací (jeho boty čí?) x zájmeno osobní (jeho to není)

2 SKLOŇOVÁNÍ ZÁJMEN 1) Osobní JÁ, TY, ON, ONA, ONO já ty on ona ono 1. pád já ty on ona ono 2. pád mě, mne tebe, tě jeho/něho, ho jí/ní jeho/něho, ho jej/něj jej/něj 3. pád mně, mi tobě, ti jemu/němu, mu jí/ní jemu/němu, mu 4. pád mě, mne tebe, tě jeho/něho, ho ji/ni je/ně, ho jej/něj jej/něj 5. pád - ty pád (o) mně (o) tobě (o) něm (o) ní (o) něm 7. pád mnou tebou jím/ním jí/ní jím/ním Zájmeno já: 2. p p. = mě (pomůcka: dvě písmena, použiji násobky dvou = 2, 4, píšeme tento tvar ve 2. p. a 4. p.) 3. p p. = mně (pomůcka: tři písmena, použiji násobky tří = 3, 6, píšeme tento tvar ve 3. p. a 6. p.) Zájmeno ona: Jak si pamatovat správnou délku samohlásky? Pomůcka: 2. p. Podám jí (té dívce) pero. 6. p. Povídali si o ní (té dívce). 7. p. Kamarádím s ní (tou dívkou). 4. p. Potkal jsem ji (tu dívku). Lze použít i pro zájmeno náš, váš rod ženský. Odjeli jsme bez naší (té) babičky. Navštívíme naši (tu) babičku. V naší (té) chatě jsou stará kamna. S naší (tou) kočkou jsou samé starosti. Vaši (tu) pomoc nepotřebujeme. Vaší (té) nabídky si vážíme

3 MY, VY, ONI, ONY, ONA, SE my vy oni ony ona se 1. pád my vy oni ony ona - ony (neživ.) 2. pád nás vás jich/nich jich/nich jich/nich sebe 3. pád nám vám jim/nim jim/nim jim/nim sobě/si 4. pád nás vás je/ně je/ně je/ně sebe/se 5. pád - vy pád (o) nás (o) vás (o) nich (o) nich (o) nich (o) sobě 7. pád námi vámi jimi/nimi jimi/nimi jimi/nimi sebou S sebou sebou První variantu s předložkou (s sebou) použijeme v případech jako vzít s sebou, nést s sebou, vést s sebou atd. Samotný výraz sebou následuje po slovesech, které vyjadřují pohyb těla (mrskat sebou, hýbat sebou, škubat sebou atd.). 2) Přivlastňovací MŮJ Číslo jednotné 1. pád můj má/moje mé/moje 2. pád mého mé/mojí mého 3. pád mému mé/mojí mému 4. pád mého, můj (neživ.) mou/moji mé/moje 5. pád můj má/moje mé/moje 6. pád (o) mém (o) mé/mojí (o) mém 7. pád mým mou/mojí mým

4 MŮJ Číslo množné 1. pád mí/moji mé/moje má/moje mé/moje (neživ.) 2. pád mých mých mých 3. pád mým mým mým 4. pád mé/moje mé/moje má/moje 5. pád mí/moji mé/moje má/moje mé/moje (neživ.) 6. pád (o) mých (o) mých (o) mých 7. pád mými mými mými Stejné skloňování mají i zájmena tvůj a svůj. NÁŠ Číslo jednotné 1. pád náš naše naše 2. pád našeho naší našeho 3. pád našemu naší našemu 4. pád našeho, náš (neživ.) naši naše 5. pád náš naše naše 6. pád (o) našem (o) naší (o) našem 7. pád naším naší naším

5 Číslo množné 1. pád naši, naše (neživ.) naše naše 2. pád našich našich našich 3. pád našim našim našim 4. pád naše naše naše 5. pád naši, naše (neživ.) naše naše 6. pád (o) našich (o) našich (o) našich 7. pád našimi našimi našimi Stejné skloňování má i zájmeno váš. Zájmena jeho a jejich jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje jako přídavné jméno jarní. 3) Ukazovací TEN číslo jednotné mužský ženský střední mužský ženský střední 1. pád ten ta to ti, ty (neživ.) ty ta 2. pád toho té toho těch těch těch 3. pád tomu té tomu těm těm těm 4. pád toho tu to ty ty ta ten (neživ.) 6. pád (o) tom (o) té (o) tom (o) těch (o) těch (o) těch 7. pád tím tou tím těmi těmi těmi

6 Stejné skloňování má i zájmeno onen. Zájmena takový a onaký se skloňuje jako přídavné jméno mladý. Ve spojení s podstatnými jmény ruka, noha, oko a ucho mají v 7. pádě koncovku ma, např. s takovýma rukama, s onakýma ušima TÝŽ (TENTÝŽ) číslo jednotné 1. pád týž/tentýž táž/tatáž totéž 2. pád téhož téže téhož 3. pád témuž téže témuž 4. pád téhož, týž/tentýž touž/tutéž totéž 6. pád (o) témž(e), tomtéž (o) téže (o) témž(e), tomtéž 7. pád týmž/tímtéž touž/toutéž týmž/tímtéž 1. pád tíž/titíž tytéž táž/tatáž tytéž (neživ.) 2. pád týchž týchž týchž 3. pád týmž týmž týmž 4. pád tytéž tytéž táž/tatáž 6. pád (o) týchž (o) týchž (o) týchž 7. pád týmiž týmiž týmiž

7 SÁM číslo jednotné 1. pád sám sama samo 2. pád samého samé samého 3. pád samému samé samému 4. pád samého, sama samou/samu samého/samo sám (neživ.) 6. pád (o) samém (o) samé (o) samém 7. pád samým samou samým 1. pád sami, samy (neživ.) samy sama 2. pád samých samých samých 3. pád samým samým samým 4. pád samé, samy samé, samy samá, sama 6. pád (o) samých (o) samých (o) samých 7. pád samými samými samými 4) Tázací Zájmeno kdo se skloňuje jako zájmeno ten. Zájmeno co se skloňuje jako zájmeno náš. Zájmena jaký a který se skloňují jako přídavné jméno mladý. Zájmeno čí se skloňuje jako přídavné jméno jarní.

8 5) Vztažná JENŽ 1. pád jenž jež jež 2. pád jehož jíž jehož 3. pád jemuž jíž jemuž 4. pád jehož, jejž (neživ.) již jež 6. pád (o) němž (o) níž (o) němž 7. pád jímž jíž jímž 1. pád již, jež (neživ.) jež jež 2. pád jichž jichž jichž 3. pád jimž jimž jimž 4. pád jež jež jež 6. pád (o) nichž (o) nichž (o) nichž 7. pád jimiž jimiž jimiž Příklady: klobouk, který (JEJŽ) jsem si koupil kachna, kterou (JIŽ) jsme obědvali kamarád, se kterým (S NÍMŽ) jsem se setkal boty, které (JEŽ) nenosím přátelé, o kterých (O NICHŽ) se mluvilo problém, kterému (JEMUŽ) nerozumím studentky, kterých (JICHŽ) se to netýká váza, kterou (JIŽ) vidím Pomůcka: koupil jsem si JEJ + Ž obědvali jsme JI + Ž setkal jsem se s NÍM + Ž nenosím JE + Ž mluvilo se o NICH + Ž nerozumím JEMU + Ž netýká se to JICH + Ž vidím JI + Ž

9 6) Záporná VŠECHEN 1. pád všechen všechna všechno, vše 2. pád všeho vší všeho 3. pád všemu vší všemu 4. pád všechen vši, všechnu všechno, vše 6. pád (o) všem (o) vší (o) všem 7. pád vším vší vším 1. pád všichni všechny všechna všechny (neživ.) 2. pád všech všech všech 3. pád všem všem všem 4. pád všechny všechny všechna 6. pád (o) všech (o) všech (o) všech 7. pád všemi všemi všemi

Podobné dokumenty

- na zájmena se můžeme zeptat klasickými pádovými otázkami (viz. podstatná jména)

Zájmena - zastupují jména podstatná i přídavná - u zájmen určujeme 5 mluvnických kategorií: pád, číslo, rod, druh, vzor Pád Číslo Rod - na zájmena se můžeme zeptat klasickými pádovými otázkami (viz. podstatná