Kodex správy a řízení společností. založený na Principech OECD (2004)

Kodex správy a řízení společností založený na Principech OECD (2004)

2004 KPMG Česká republika, s.r.o. All rights reserved. Je vaše společnost chráněna proti možným rizikům? Víte, jak rizika správně řídit? Řízení rizik je nezbytnou podmínkou a předpokladem úspěchu společnosti a provádí-li se efektivně, umožňuje managementu identifikovat potenciální vnější i vnitřní rizika, připravit obranné mechanismy a v případě kritické události pružně zareagovat. Implementace pravidel správy a řízení společností (Corporate Governance), jako součásti systému řízení rizik, zajišťuje rovnováhu odpovědností a pravomocí mezi vedením společnosti a jejími vlastníky a předchází možnému vzniku rozporných vizí. Vedení společnosti tak získává lepší zpětnou vazbu od vlastníka a snadněji dosahuje definovaných cílů. Celosvětová síť poradenských společností KPMG využívá svých zkušeností z oblasti řízení rizik a Corporate Governance v prostředích většiny států světa. Odborníci z KPMG Česká republika jsou připraveni vám pomoci vytvořit ve vaší společnosti takové prostředí, které je transparentní, stimulující a odpovídá nejlepší světové praxi. KPMG Česká republika poskytuje služby v oblasti auditu, daňového poradenství, řízení rizik a poradenských služeb a finančního poradenství. www.kpmg.cz

Obsah Úvod 3 Kapitola I. Zajištění základny pro efektivní rámec správy a řízení společností 7 Komentář ke kapitole I. 8 Kapitola II. Práva akcionářů a klíčové vlastnické funkce 9 Komentář ke kapitole II. 11 Kapitola III. Spravedlivé zacházení s akcionáři 15 Komentář ke kapitole III. 16 Kapitola IV. Úloha zainteresovaných stran ve správě a řízení společností 18 Komentář ke kapitole IV. 19 Kapitola V. Uveřejňování a průhlednost 21 Komentář ke kapitole V. 22 Kapitola VI. Odpovědnost představenstva a dozorčí rady 27 Komentář ke kapitole VI. 29 Přílohy 36 Příloha 1 Dodržování Principů správy a řízení společností OECD z roku 1999 v České republice: Hodnocení Světové banky a Mezinárodního měnového fondu, červenec 2002 36

Příloha 2 Výbory pro správu a řízení společností zřizované správními orgány 38 2.1 Úvod 38 2.2 Výbor pro audit 38 2.3 Výbor pro odměňování 40 2.4 Výbor pro jmenování 41 Příloha 3 Průvodce nejlepší praxí pro představenstva v České republice 43 3.1 Úvod 43 3.2 Základní informace 43 3.3 Správní orgány a management 45 3.4 Výkon vedení společnosti 46 3.5 Dozorčí rada 47 3.6 Organizace a řízení správních orgánů 48 3.7 Členové správních orgánů 50 3.8 Závazky členů představenstva a dozorčí rady 51 3.9 Funkční odpovědnost členů představenstva a dozorčí rady 52 3.10 Vztahy představenstva k zainteresovaným stranám 52 3.11 Střet zájmů 54 3.12 Povinnosti člena představenstva 55 3.13 Pracovní poměr členů představenstva 56 3.14 Půjčky členům správních orgánů 57 3.15 Členové představenstva a vlastnictví akcií 57 3.16 Standardy řádné péče 58 3.17 Zpráva o činnosti statutárních orgánů 58 3.18 Roční účetní závěrka a zpráva statutárních orgánů 59 Příloha 4 Vzor Etického kodexu podnikání 60 4.1 Úvod 60 4.2 Návrh Kodexu 60 4.2.1 Způsob podnikání 60 4.2.2 Postoj k zákazníkům 61 4.2.3 Postoj k zaměstnancům 61 4.2.4 Postoj k veřejné správě 62 4.2.5 Postoj k okolní komunitě 62 4.2.6 Návrh kroků pro implementaci 62 Důležité kontakty 63 Vydala Komise pro cenné papíry za podpory společnosti KPMG Česká republika, s. r. o. ISBN 80-239-3471-6

Úvod Tento Kodex správy a řízení společností založený na Principech OECD (2004) (dále jen Kodex 2004 ) vznikl z potřeby aktualizovat původní Kodex správy a řízení společností založený na Principech OECD z roku 2001 (dále jen Kodex 2001 ), sepsaný na Komisi pro cenné papíry (dále též KCP ) ve spolupráci s experty Britského Know How Fundu. Protože se při práci na původním Kodexu velmi osvědčila práce v týmu, do něhož byli přizváni zástupci mnoha institucí působících na kapitálovém trhu, byla obnovena činnost pracovní skupiny, která se úkolu sepsat aktualizovaný Kodex opět zhostila. Členy pracovní skupiny byli kromě pracovníků Komise pro cenné papíry zástupci Unie investičních společností ČR (UNIS ČR), Burzy cenných papírů Praha, a. s. (BCPP), Českého institutu interních auditorů (ČIIA), Asociace penzijních fondů ČR (APF ČR), Asociace registrovaných investičních zprostředkovatelů ČR (ARIZ ČR), Českého Telecomu, a. s., ČEZ, a. s., Českého institutu tajemníků obchodních společností, Czech Institute of Directors, Czech Association of Investment Professionals, Corporate Governance Partners, PricewaterhouseCoopers a Newton Management, a. s. Pracovní skupina je též vděčná za podrobné připomínky ke Kodexu 2001, které zaslal Robert Strahota z U.S. SEC a které byly použity při práci na Kodexu 2004. Převážná část myšlenek obsažených v Kodexu 2001 zůstala i v Kodexu 2004 zachována, pracovní skupina se však rozhodla držet se nyní velmi přísně nejen obsahu jednotlivých Principů správy a řízení společností OECD, jak tomu bylo v původním Kodexu, ale též jejich struktury, v níž jsou Principy OECD z roku 2004 rozčleněny do šesti kapitol. Důvodem tohoto ještě těsnějšího příklonu k Principům OECD je potřeba snadnější komunikace jak s touto organizací samotnou, která hraje na poli mezinárodní kultivace pravidel správy a řízení společností zcela nesporně vedoucí roli, tak i s dalšími organizacemi, které Principy OECD buď používají, jako třeba Světová banka ve svých analýzách kvality hospodářských systémů různých zemí, nebo je doporučují, jako Evropská komise. Pracovní skupina se rozhodla zachovat též způsob prezentace Principů OECD, kdy dokument jako celek obsahuje vedle vlastních principů ještě tzv. anotace komentáře, které tyto principy vysvětlují, rozvádějí a často obsahují i další volněji související doporučení, která tak s principy tvoří nedělitelný celek. Bezprostředním podnětem pro aktualizaci Kodexu z roku 2001 byl vskutku velmi dynamický vývoj, a to jak na poli tvorby a implementace celého souboru pravidel správy a řízení společností, tak samozřejmě v samotném životě společností, který je oním souborem pravidel regulován. Tento dynamický vývoj se datuje již od počátku 90. let, kdy byla publikována dnes už slavná Cadburyho zpráva, jejíž jádro se všeobecně považuje za stále platné, a pokračuje až do současné doby. Hnací silou celého tohoto vývoje vždy byla a stále je starost o rozvoj kapitálového trhu je totiž zřejmé, že jeho růst, jako nadějné alternativy k bankovnímu způsobu financování společností, kriticky závisí na tom, jakou důvěru ve zdravé fungování společností, které se ve své snaze o vlastní rozvoj obrátily se žádostí o potřebné zdroje kapitálu na širokou veřejnost, lze získat, udržet a ještě posílit. Je tudíž jen přirozené, že mezi Úvod 3

impulsy k inovacím pravidel správy a řízení společností byly též některé neblahé události na kapitálovém trhu, které onou životně potřebnou důvěrou veřejnosti otřásly. Do Kodexu 2004 jsou zařazeny především prvky, které jsou převzaty z OECD Principles of Corporate Governance z roku 2004. Tento dokument je inovovanou verzí Principů OECD z roku 1999, na nichž byl založen Kodex 2001. Do Kodexu 2004 jsou dále zařazeny prvky, které navrhuje Evropská komise ve svém dokumentu z května 2003 Modernising Company Law and Enhancing Corporate Governance in the European Union A Plan to Move Forward (Modernizace práva obchodních společností a zdokonalení správy a řízení společností v EU Plán postupu). Již z názvu dokumentu Evropské komise je zřejmé, že rozvoj pravidel správy a řízení společností a jejich implementace jde směrem, v němž se mísí dva svébytné mechanismy jejich vynucování mechanismus vynucování psaného práva, které je v České republice obsaženo zejména v Obchodním zákoníku (dále též ObchZ ), a mechanismus sebedisciplíny a seberegulace, tj. dobrovolného podřizování se oněm pravidlům. Pracovní skupina se tento nesmírně závažný problém rozhodla reflektovat tím, že pravidla Kodexu 2004 opatřila poznámkou, z níž je patrné, zda dané pravidlo má sílu zákona, nebo je jen doporučeno k dobrovolnému podřízení se. Jazykově je tento rozdíl vyjádřen slovy musí nebo měl by. Brala při tom na zřetel, že všeobecnou tendencí na rozvinutých trzích je postupný příklon k používání pravidel, která mají sílu zákona. Také Evropská komise konstatuje, že přístup k pravidlům správy a řízení společností jako k nezávazným doporučením nestačí a že bude třeba na úrovni EU přijmout jistý počet závazných pravidel. Problém závaznosti nebo nezávaznosti pravidel je zvláště citelný v České republice s její novodobou tradicí právního positivismu, kde pravidlům, která nemají sílu zákona, hrozí, že je nebude nikdo respektovat. V pracovní skupině zazněl v této souvislosti názor, zda by Kodex 2004 neměl sehrát roli podnětu pro legislativní práci na novém Obchodním zákoně, je-li zřejmé, že absence některých pravidel působí jako vážná překážka rozvoje českého kapitálového trhu (např. nemožnost distančního hlasování na valných hromadách). Pracovní skupina však dospěla k závěru, že takovou ambici si Kodex 2004 nemůže klást, že musí zůstat především dokumentem určeným společnostem kótovaným na regulovaném trhu (Kapitoly II. VI.), takže se v Kapitole I., určené vládě, omezuje jen na uvedení obecných principů, které zajišťují základnu pro efektivní rámec správy a řízení společností. Roli podnětu pro legislativní práci musí sehrát především citovaný dokument Evropské komise z května 2003 v té jeho části, která obsahuje doporučení k novelizaci práva obchodních společností, tj. v ČR Obchodního zákoníku. Z hlediska doporučení Evropské komise ohledně směrů zdokonalování správy a řízení společností, která jsou obsažena v citovaném dokumentu z května 2003, je potěšitelné, že Komisi pro cenné papíry (dále též KCP ) se jím dostalo ujištění, že již dříve vykročila správným směrem. Již v roce 2002 totiž doporučila společnostem, jejichž cenné papíry jsou registrované 1, aby do svých výročních zpráv zařazovaly prohlášení ohledně míry souladu jejich systémů správy a řízení s doporučeními Kodexu, a to na základě principu dodržuj, nebo vysvětli. 1) Podle terminologie nového Zákona o podnikání na kapitálovém trhu (dále též jen ZPKT ) se bude jednat o kótované cenné papíry 44 odst. 1 ZPKT. 4 Úvod

V duchu doporučení Evropské komise ponechat evropským společnostem volnost volby jednoúrovňového nebo dvouúrovňového modelu správy a řízení společností pracovní skupina ustoupila od preference tzv. anglosaského modelu, která je obsažena v původním Kodexu z roku 2001, a v Kodexu 2004 ponechává na společnostech, zda si zvolí tzv. německý, nebo anglosaský model. Dokumenty OECD a Evropské komise byly hlavními, ne však jedinými zdroji, z nichž pracovní skupina čerpala prvky pro Kodex 2004. Při koncipování pravidel upravujících roli auditu a auditorů posloužil dokument Evropské federace účetních expertů (FCE) ze září 2003.Velmi inspirativní byly též materiály Fóra správy a řízení, které působí v rámci Evropské unie. Abychom usnadnili srovnání Kodexu 2001 a Kodexu 2004, nové prvky jsme podtrhli a označili zkratkou nové z OECD nebo nové z EU podle toho, ze kterého zdroje nový prvek pochází. I když tento úvod nemůže být místem, které by mohlo sloužit ke shrnutí těch nejzásadnějších problémů, které řeší Kodex 2004, přesto máme za to, že existuje jeden zvláště významný pro prostředí českého kapitálového trhu, který si upozornění na sebe hned v úvodu zaslouží, totiž problém nezávislosti členů správních orgánů. Podrobněji se jím zabývá princip E z Kapitoly VI. a pak komentář k této kapitole v bodech 5 a 19. Kodex 2004 je sice určen převážně společnostem, jejichž cenné papíry jsou kótovány na regulovaném trhu, to však neznamená, že by se k němu nemohly přihlásit též ostatní společnosti a v přiměřeném rozsahu se jím řídit. Kodex totiž obsahuje doporučení, jež jsou určena i jiným subjektům působícím na kapitálovém trhu, než jsou emitenti cenných papírů ratingovým agenturám, custodiánům, analytikům, auditorům, obchodníkům s cennými papíry, emitentům tzv. GDRs (Global Depositary Receipts) a v neposlední řadě též institucionálním investorům aj. I tyto účastníky kapitálového trhu je třeba mít k tomu, aby se v rozsahu doporučení, která na ně lze vztáhnout, ke Kodexu přihlásili. Celá Kapitola I. Kodexu 2004 je pak podnětem vládě, aby se ujala příslušné iniciativy v oblasti legislativy a vynucování práva. Komise pro cenné papíry proto věří, že Kodex 2004 splní i tuto inspirační roli. Příloha 1 dokumentuje stav dodržování Principů správy a řízení společností OECD z roku 1999 v České republice, jak jej zachytila a ohodnotila analýza Světové banky a Mezinárodního měnového fondu v roce 2002. Přílohy 2, 3 a 4 jsou převzaty z Kodexu 2001, kam je dodal The Czech Institute of Directors Institut členů správních orgánů. Institut je nezávislá a nezisková organizace, jejímž hlavním posláním je v souladu s Principy správy a řízení společností OECD a v souladu s Kodexem Komise pro cenné papíry, který je na nich založen přispívat k prosazení nejlepší praxe správy a řízení společností do činnosti představenstev a dozorčích rad českých společností. doc. Ing. Tomáš Ježek, CSc. vedoucí pracovní skupiny Komise pro cenné papíry Praha, červen 2004 Úvod 5

Upozornění Kodex 2004 obsahuje doporučení, z nichž některá jsou již v současné době vyjádřena formou právní povinnosti v právních předpisech ČR (např. v Obchodním zákoníku, zákoně o účetnictví, zákoně o podnikání na kapitálovém trhu, zákoně o auditorech a dalších). Kodex 2004 v žádném případě nenahrazuje ani nemodifikuje příslušná ustanovení právních předpisů. Práva a povinnosti ukládané právními předpisy tedy nejsou, ani nemohla být, Kodexem 2004 dotčena. Kodex 2004 na různých místech v souvislosti s jednotlivými doporučeními obsahuje odkaz na příslušný právní předpis, pokud je to relevantní. Autoři Kodexu 2004 v této souvislosti upozorňují, že odkaz či uvedený výčet právních předpisů nemusí být vždy kompletní. 6 Upozornění

Kapitola I. Zajištění základny pro efektivní rámec správy a řízení společností (nové z OECD) Rámec správy a řízení společností by měl podporovat průhledné a efektivní trhy, být konzistentní s vládou zákona a jasně formulovat rozdělení odpovědnosti mezi orgány z oblasti dozoru, regulace a vynucování zákona. A. Rámec správy a řízení společností by měl být rozvíjen s ohledem na jeho dopad na celkovou ekonomickou výkonnost, integritu trhu a podněty, které vytváří pro účastníky trhu a k podpoře průhledných a efektivních trhů. B. Právní a regulatorní požadavky, které ovlivňují správu a řízení společností, by měly být konzistentní s vládou zákona, průhledné a vynutitelné. C. Rozdělení odpovědnosti mezi různé orgány by mělo být jasně formulované a zajistit, že bude sloužit veřejnému zájmu. D. Orgány z oblasti dozoru, regulace a vynucování zákona by měly mít autoritu, integritu a zdroje, aby mohly profesionálně a objektivně plnit své povinnosti. Jejich předpisy by měly být kromě toho včasné, průhledné a plně vysvětlené. Kapitola I. 7

Komentář ke kapitole I. 1. Akciová společnost jako forma organizování hospodářské činnosti je mocnou silou růstu. Právní a regulatorní prostředí, v němž akciové společnosti působí, má tudíž pro celkovou výkonnost hospodářství klíčový význam. Politici mají odpovědnost za to, že bude existovat dostatečně pružný rámec, jenž vyhoví potřebám společností podnikajících za velmi různých podmínek, a umožní, aby vznikaly nové příležitosti k vytváření hodnot a k nejefektivnějšímu využití zdrojů. Aby se politikům dařilo tuto odpovědnost nést, musejí se soustřeďovat na ty nejdůležitější ekonomické výsledky. Politici musejí při zvažování různých variant hospodářské politiky analyzovat dopad takových klíčových proměnných ovlivňujících fungování trhů, jako je struktura podnětů, efektivnost seberegulačních systémů a nakládání se střety zájmů.transparentní a efektivní trhy vnášejí do chování účastníků trhu disciplínu a podporují zodpovědnost. Vznikne-li potřeba nových zákonů a vyhlášek jako reakce na nedokonalosti a selhání trhu, musejí být formulovány tak, aby bylo možné je vynucovat a aplikovat stejně na všechny. 2. Pro pravidla dobré správy a řízení společností je typické, že jsou propojena s celou řadou oblastí práva a právními předpisy, zejména Obchodním zákoníkem, zákonem o podnikání na kapitálovém trhu (dále též ZPKT ), zákony upravujícími postupy v účetnictví, auditu a platební neschopnost, Občanským zákoníkem, Zákoníkem práce a daňovými zákony. Existuje proto riziko, že vlivy těchto různých zákonů způsobí nikým nezamýšlené konflikty, které by mohly snížit a poškodit schopnost dosahování klíčových cílů v oblasti správy a řízení společností. Je proto důležité, aby si politici byli tohoto rizika vědomi a snažili se jej co nejvíce omezit. 3. Odpovědnost za regulaci musí být svěřena institucím, které mohou své funkce vykonávat bez střetu zájmů a jejichž rozhodnutí mohou být přezkoumána soudy. Jelikož počet společností, událostí, které se jich týkají, a objem uveřejňovaných informací neustále stoupá, může se stát, že zdroje těchto institucí nebudou stačit. Politici proto musejí zajistit jejich náležité financování. Schopnost těchto institucí získat kvalifikované odborníky za konkurenčních podmínek nepochybně zvýší kvalitu dozoru, vynucování zákonů a předpisů a jeho nezávislost. 2) Tato pravidla upravuje Obchodní zákoník (dále též ObchZ ) na více místech, k bodu 3 srov. např. ustanovení 193 odst. 2: K uzavření smlouvy, na jejímž základě má společnost nabýt nebo zcizit majetek, přesahuje-li hodnota nabývaného majetku nebo zcizovaného majetku v průběhu jednoho účetního období jednu třetinu vlastního kapitálu vyplývajícího z poslední účetní závěrky nebo z konsolidované účetní závěrky, sestavuje-li společnost konsolidovanou účetní závěrku, se vyžaduje souhlas dozorčí rady. Vydala-li společnost kótované účastnické cenné papíry, vyžaduje se i souhlas valné hromady. Ustanovení 196a odst. 4 se použije obdobně. 3) Viz úprava svolávání valné hromady v 184 odst. 4 ObchZ a rozdíly u svolávání valné hromady se zřetelem na formu akcií (na jméno a na majitele). 4) Upravuje zejména 180 odst. 1, 4 a 5 ObchZ a stanovy každé společnosti. 8 Kapitola I.

Kapitola II. Práva akcionářů a klíčové vlastnické funkce (nové z OECD) Rámec správy a řízení společností musí chránit práva akcionářů a usnadňovat jejich výkon (nové z OECD). A. Základní práva akcionářů zahrnují: 1. Právo na bezpečné metody registrace vlastnictví; 2. Právo na převod akcií; 3. Právo dostávat včas a pravidelně příslušné informace o společnosti; 4. Právo účastnit se valných hromad a hlasovat na nich; 5. Právo volit a odvolávat (nové z OECD) členy dozorčí rady a/nebo představenstva; 6. Právo podílet se na ziscích společnosti a na likvidačním zůstatku; 7. Právo na odkup akcií ze strany akciové společnosti nebo majoritního akcionáře v případech stanovených zákonem; 8. Přednostní právo na úpis nově vydávaných akcií. B. Akcionáři mají právo účastnit se rozhodování o podstatných změnách ve společnosti a být o nich dostatečně informováni. Jde zejména o tyto změny 2 : 1. Novelizace stanov nebo zakladatelské smlouvy nebo obdobných základních dokumentů společnosti; 2. Schválení emise nových akcií; 3. Mimořádné transakce včetně transferu všech nebo téměř všech aktiv, které mají ve skutečnosti za následek prodej společnosti. C. Akcionáři musejí mít příležitost účastnit se efektivně valných hromad a hlasovat na nich a musejí být informováni o pravidlech včetně hlasovacích procedur, jimiž se valné hromady řídí: 1. Akcionáři musejí dostat dostatečné a včasné informace o datu, místě a pořadu jednání valných hromad a dále úplné a včasné informace o záležitostech, o nichž se má na valné hromadě rozhodovat 3 ; 2. Akcionáři musejí dostat příležitost, aby mohli představenstvu a dozorčí radě klást otázky, včetně otázek, které se vztahují k výročnímu externímu auditu (nové z OECD), a dávat za rozumných omezujících podmínek na pořad valné hromady body k jednání 4 ; 3. Akcionářům se musí usnadnit účast na klíčových rozhodnutích v oblasti správy a řízení společnosti, jako je navrhování a volba členů správních orgánů. Akcionáři musejí mít možnost vyjádřit svůj názor na politiku odměňování členů správních orgánů a klíčových osob Kapitola II. 9

exekutivy. Akciovou složku schémat odměňování členů správních orgánů a zaměstnanců musejí akcionáři schválit (nové z OECD); 4. Akcionáři musejí mít možnost hlasovat osobně nebo v zastoupení a výsledky osobního hlasování a hlasování v nepřítomnosti musí mít stejnou váhu 5. D. Kapitálové struktury a uspořádání umožňující některým akcionářům ovládat společnost v míře, která není úměrná jejich vlastnictví akcií, se musí uveřejnit 6. E.Trhům ovládnutí společností se musí umožnit, aby fungovaly efektivně a průhledně. 1. Pravidla a procedury, které řídí převzetí ovládání společností na kapitálovém trhu a mimořádné transakce, jako jsou fúze a prodeje podstatných částí aktiv společnosti, musejí být jasně formulována a uveřejněna, aby investoři rozuměli svým právům a možnostem obrany. Transakce se musejí uskutečňovat za průhledné ceny a za poctivých podmínek, které chrání práva všech skupin akcionářů 7. 2. Nástroje obrany proti převzetí se nesmějí používat tak, aby chránily management před odpovědností 8. F. Všem akcionářům včetně institucionálních investorů se musí usnadnit výkon vlastnických práv. 1. Institucionální investoři, kteří jednají jako správci svěřených prostředků, by měli uveřejňovat svoji politiku v oblasti správy a řízení společností a politiku svého hlasování ve vztahu ke své investici včetně rozhodovacích procedur použití hlasovacích práv (nové z OECD a z EU). 2. Institucionální investoři 9, kteří jednají jako správci svěřených prostředků, musejí uveřejňovat, jak se vypořádávají s podstatnými střety svých zájmů, které by mohly ovlivňovat výkon jejich klíčových vlastnických funkcí ve vztahu ke své investici (nové z OECD). G. Akcionářům včetně institucionálních akcionářů se musí dovolit, aby vzájemně konzultovali problémy, které se týkají jejich základních akcionářských práv, definovaných výše, až na výjimky zaměřené proti zneužití vzájemných konzultací (nové z OECD). 5) V současnosti není podle ObchZ možné, aby akcionáři hlasovali distančně, např. pomocí elektronických prostředků komunikace. Ohledně valné hromady to výslovně zakazuje 66 odst. 5 ObchZ, je to však možné u jiných orgánů společnosti. 6) Úprava oznamovací povinnosti je v 122 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Hlasovací práva se přičítají tomu, kdo s nimi skutečně disponuje, což je správné, avšak v praxi někdy obtížně zjistitelné. 7) To odpovídá zásadám platným pro nabídky převzetí, uvedeným zejména v 183a ObchZ. 8) O obranných opatřeních může podle 183a odst. 11 písm. b) ObchZ rozhodovat pouze valná hromada v době závaznosti nabídky převzetí, jiné orgány společnosti musejí zůstat neutrální. 9) V českém prostředí institucionální investory vymezuje zákon o Komisi pro cenné papíry v 5 odst. 1 jako banky, investiční společnosti, investiční fond, penzijní fond a pojišťovna a zahraniční osoba oprávněná podnikat ve stejných oborech na území ČR. 10 Kapitola II.

Komentář ke kapitole II. 1. Akcionáři mají vlastnická práva, takže jejich akcie lze kupovat, prodávat nebo jinak převádět. Kromě toho mají právo na část zisků společnosti. Tato práva, zejména právo na část zisků a právo prodat své akcie, tvoří prvky akcionářské hodnoty.všichni akcionáři by si přáli, aby hodnota jejich akcií rostla a aby akcie vynášely dobré dividendy, avšak musejí se naučit, že při zajišťování náležité správy a řízení společnosti a při zvyšování akcionářské hodnoty musejí sehrát svou roli. Aby toto všechno bylo možné, musejí mít právo na informace o společnosti a právo ovlivňovat společnost v první řadě účastí na valné hromadě a hlasováním. Komise EU doporučuje ve svém dokumentu z května 2003 Modernizace zákona o společnosti a zdokonalení správy a řízení společnosti v EU plán postupu (dále jen Plán postupu EU ), aby posílení práv akcionářů bylo zásadně založeno na tom, že společnosti poskytnou akcionářům obsáhlou informaci o tom, jaká různá práva existují a jak mají být vykonávána (nové z EU). Stejně jako každá jiná práva, ani akcionářská práva se však nesmějí zneužívat ( 56a odst. 1 ObchZ). 2. Aby byl akcionář o své investici informován, musí být informován správně. Obvyklý základ informace tvoří roční a pololetní zpráva, je však podstatné, aby společnost akcionáře informovala o všech změnách ve společnosti nebo jejím podnikání, které se mohou významně dotknout hodnoty akcií. 3. Společnosti musí zajistit, aby alespoň 30 dnů před konáním řádné valné hromady a alespoň 15 dnů před konáním mimořádné valné hromady byli akcionáři vyrozuměni (oznámením nebo pozvánkou) o konání valné hromady 10, což by mělo akcionářům poskytnout dostatek času na rozmyšlenou a konzultace. V souvislosti se svoláváním a konáním valných hromad společností je třeba zdůraznit, že neexistuje ani rozumný důvod, ani zákonný požadavek, na jejichž základě by měly společnosti dávat Středisku cenných papírů příkaz k pozastavení výkonu práva nakládat s akciemi několik dnů před konáním valné hromady (v praxi nejčastěji 7 dnů), a omezovat tak vlastnická práva akcionářů. Na vyspělých kapitálových trzích není tato praxe obvyklá a je vnímána negativně. Efektivní účast akcionářů na valných hromadách by se mohla zvýšit rozvojem bezpečných elektronických prostředků komunikace. KCP bude iniciovat novelu ObchZ, která hlasování elektronickými prostředky na dálku umožní. Komise ES doporučuje v Plánu postupu EU, aby akcionáři kótovaných společností měli elektronická zařízení, která by jim umožňovala mít předem přístup k příslušným informacím o valné hromadě (nové z EU). 4. Je též podstatné, aby akcionář měl příležitost navštívit všechny valné hromady, neboť právě tam může volat k odpovědnosti představenstvo a dozorčí radu. Na ustanovení Obchodního zákoníku se musí pohlížet jako na minimální standardy požadované od všech společností. Jelikož akcionáři musejí být s to volat představenstvo a dozorčí radu k odpovědnosti za chod společnosti, musejí mít náležitou příležitost klást jim otázky a navrhovat body na pořad jednání valné hromady. Společnosti proto musejí na každý pořad jednání valné hromady 10) 184 odst. 4 ObchZ. Kapitola II. 11

zařadit bod Diskuse a poskytnout pro takovouto diskusi dostatek prostoru. Vedení a ovládající akcionáři se nesmějí snažit odrazovat neovládající a zahraniční akcionáře od pokusu ovlivnit směřování společnosti. Musejí naslouchat všem názorům či dotazům, které vyslovil kterýkoliv akcionář, a odpovědět na ně. Společnost nesmí zpoplatňovat hlasování. Dovoleny nejsou ani žádné jiné překážky hlasování, jako je zákaz hlasování na základě plné moci (proxy) nebo požadavek osobní účasti na valné hromadě. Obecně se nesmějí přijímat žádné procedury, které by prakticky znemožňovaly či omezovaly výkon vlastnického práva. 5. Místo a čas konání valné hromady nesmí způsobovat neúměrné náklady či překážky v účasti na valné hromadě. Představenstva nesmějí sestavovat pořad jednání valných hromad tak, aby to znemožňovalo řádnou diskusi o otázkách, které platně a řádně vznesl kterýkoliv akcionář. Je známo, že existují některé nedobré praktiky, používané některými společnostmi, jak snížit riziko nepříjemných otázek, na což se musí pohlížet jako na něco, co je pro společnost s dobrou pověstí nepřijatelné. Na valné hromadě musejí členové představenstva poskytnout všem přítomným akcionářům dost času na to, aby mohli vznést otázky k jednotlivým bodům pořadu jednání a na diskusi o těchto věcech dříve, než se začne hlasovat. O každém bodu pořadu jednání se musí hlasovat zvlášť a v případě volby členů dozorčí rady a/nebo představenstva se o každé navržené osobě musí rovněž hlasovat zvlášť. 6. Předseda dozorčí rady musí zajistit, aby předsedové výborů pro audit, odměňování a jmenování byli na valné hromadě připraveni odpovídat na otázky (o těchto výborech podrobněji dále a v Příloze 2). Je důležité, aby akcionáři mohli všem členům výborů klást otázky ohledně jejich rozhodnutí, například o rozhodnutí podstatně zvýšit příjem jednotlivých členů představenstva a dozorčí rady a klíčových členů exekutivy. 7. Společnosti se musejí mít k tomu, aby budovaly dobré vztahy s investory. Valná hromada poskytuje společnostem každoročně příležitost informovat individuální investory o aktivitách, pokroku a plánech společnosti a mít je k tomu, aby ve své účasti ve společnosti vytrvali a nadále ji podporovali. 8. Jelikož všichni akcionáři se stejným druhem akcií mají stejná práva, je podstatné, aby s nimi členové představenstva zacházeli průhledně a řádně. Nesmějí činit žádné kroky, používat triky nebo předkládat návrhy, které by mohly snižovat nebo zakrývat zisky a bránit jejich poctivému rozdělování všem akcionářům včetně minoritních. Zejména důležité je, aby představenstvo společnosti s dostatečným předstihem stanovilo a uveřejnilo data výplaty dividend a výplaty úroků z obligací ( 178 odst. 9 ObchZ). 9. Může existovat řada případů, zejména zahraničních investic, kde dohody akcionářů zajišťují zahraničním akcionářům vysoký stupeň ovládání společností. Tyto dohody nemusejí být samy o sobě v rozporu s dobrou správou a řízením společnosti, musejí však být všem akcionářům oznámeny. Akcionářům se musejí oznámit všechny tyto skutečnosti: 12 Kapitola II.

Pyramidové struktury a křížový typ vlastnictví, které by mohly být použity ke snížení schopnosti neovládajících akcionářů ovlivňovat rozhodování společnosti. Dohody skupin akcionářů, které mohou jednotlivě držet relativně malý podíl na celkovém akciovém kapitálu, že budou jednat ve shodě tak, že utvoří efektivní většinu nebo alespoň jeden největší blok akcionářů. Dohody akcionářů zpravidla dávají zúčastněným stranám přednostní práva na nákup akcií, jestliže si jiné strany dohody přejí je prodat. Tyto dohody mohou též obsahovat ustanovení, která od účastníků dohody vyžadují neprodávat své akcie po určitou dobu. Dohody akcionářů se mohou též týkat výběru dozorčí rady, představenstva nebo předsedy představenstva. Dohody mohou též zavazovat účastníky dohody hlasovat společně. Strop hlasování (voting cap), tj. omezení počtu hlasů, které může akcionář uplatnit bez ohledu na počet akcií, které může skutečně vlastnit. Strop hlasování tudíž přerozděluje kontrolu nad společností a může mít vliv na motivaci akcionáře zúčastnit se valných hromad. V České republice umožňuje 180 odst. 2 ObchZ zakotvit takové pravidlo do stanov. 10. Pravidla trhu ovládnutí společností byla do ObchZ zařazena v roce 1996, jejich účinné vynucování však existuje teprve od roku 2001. Potřeba vynucování těchto pravidel byla v ČR zvláště silná vzhledem k procesu koncentrace vlastnictví akcií, který probíhal a stále ještě probíhá po skončení kuponové privatizace. Několikaletá nepřítomnost vynucování pravidel trhu ovládnutí společností těžce poškodila důvěru v kapitálový trh. Zkušenost ČR tak potvrzuje závěr obsažený v Plánu postupu EU, že totiž přístup k pravidlům správy a řízení společnosti jako k nezávazným doporučením nepostačuje a že některá klíčová pravidla musejí mít sílu zákona. Řád, který byl do fungování trhu ovládnutí společností vnesen novelou ObchZ z roku 2001, ocenila Světová banka jedinou nejvyšší známkou při svém hodnocení z roku 2002, jak se v ČR respektují Principy správy a řízení společnosti OECD (viz Příloha 1). 11. Na mnoha rozvinutých kapitálových trzích institucionální investoři drží většinu akcií kótovaných společností pro jednotlivce, kterými jsou účastníci penzijních fondů, podílových fondů, pojistných smluv atd. Společný zájem je tedy velmi silný. Institucionální investory je třeba povzbuzovat k tomu, aby nejednali jako pasivní investoři, nýbrž hráli při dohledu nad svými investicemi aktivní roli. Zanedbání výkonu vlastnických práv může vyústit ve ztrátu pro konečného vlastníka, který by proto měl být informován o politice, kterou institucionální investor sleduje. Je samozřejmé, že při samotném výkonu vlastnických práv bude institucionální investor omezen náklady, které jsou s tím spojeny, musí tedy vždy brát v úvahu efektivnost výkonu vlastnických práv. K tomu potřebuje snadný přístup ke všem informacím. Kromě toho musí mít přístup k managementu. Musí volat představenstvo a dozorčí radu k odpovědnosti za jejich chyby včetně požadavku na odvolání odpovědných členů exekutivy, je-li to nutné.to vyžaduje, aby se management a představenstvo rozhodly pro otevřený přístup ke svým institucionálním investorům a zahájily s nimi dialog. Institucionální investoři by měli zveřejňovat svou politiku ohledně výkonu hlasovacích práv ve společnostech, Kapitola II. 13

do nichž investovali, a měli by konečným vlastníkům na jejich žádost sdělit, jak byla tato práva použita v konkrétním případě (nové z EU). 12. Někdy akcionář zlepšení situace ve společnosti dosáhnout nemůže. V tomto případě se mu musí dovolit, dokonce ho mít k tomu, aby hlasoval svýma nohama, tj. tak, že své akcie prodá a odejde ze společnosti. Jakmile si společnost uvědomí, že se akcionáři mohou takto rozhodovat, musejí si jejich požadavků a názorů, včetně institucionálních investorů, začít více všímat. 11) Úprava zákazu zneužití většiny i menšiny ve společnosti a zákazu znevýhodnit jakýmkoliv jednáním společníka (akcionáře) je obsažena v 56a ObchZ. 12) Upravuje 187 odst. 1 písm. a) ObchZ. 13) Princip nominee není v ČR upraven. 14) Zásadu rovného zacházení se všemi akcionáři upravuje 155 odst. 7 ObchZ. 15) Využití vnitřních (inside vnitřní, dříve v zákoně o cenných papírech používán termín důvěrné informace) informací zakazuje a povinnost mlčenlivosti o nich ukládá 124 a 125 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, trestní odpovědnost pak upravuje 128 trestního zákona, povinnost mlčenlivosti pro členy představenstev a dozorčích rad všech akciových společností ukládá 194 odst. 5 ve spojení s 200 odst. 3 ObchZ. 16) V zákoně to sice není výslovně upraveno, srovnej však úpravu zákazu konkurence v 196 ObchZ pro představenstvo, který platí i pro dozorčí radu, a dále omezení v 196a ObchZ. 14 Kapitola II.

Kapitola III. Spravedlivé zacházení s akcionáři Rámec správy a řízení společnosti musí zajistit spravedlivé zacházení se všemi akcionáři včetně minoritních a zahraničních. Všichni akcionáři musejí mít příležitost domoci se odškodnění, pokud byla jejich práva poškozena 11. A. Se všemi akcionáři téhož druhu se musí zacházet stejně. 1. V rámci každého druhu akcií téže emise (musí se jednat o zastupitelné akcie stejné jmenovité hodnoty) musejí mít všichni akcionáři stejná práva. Všichni investoři musejí mít ještě před koupí akcií možnost dostat informace o právech spojených se všemi druhy akcií. O všech změnách v hlasovacích právech by dotčení akcionáři měli hlasovat 12. 2. Minoritní akcionáři musejí být chráněni před přímým nebo nepřímým poškozujícím jednáním akcionářů, kteří společnost ovládají, nebo poškozujícím jednáním, které je v jejich prospěch, a musejí mít efektivní prostředky, jak se domoci odškodnění (nové z OECD). 3. Správci (custodians, nominees) musí hlasovat způsobem dohodnutým s akcionářem. Toto pravidlo platí, pokud akcionář udělí pokyny. Pokud pokyny neudělí, custodian nebo nominee může hlasovat podle vlastního uvážení, přičítají se mu však hlasovací práva 13. 4. Procesní postupy a procedury na valných hromadách musejí umožnit spravedlivé zacházení se všemi akcionáři. Procedury společnosti nesmějí ztěžovat nebo zdražovat uplatňování hlasů 14. B. Obchodování na základě důvěrných informací (insider dealing) a zneužívání obchodů se společností ze strany spřízněných osob k jejich vlastnímu prospěchu (abusive self-dealing) je zakázáno 15. C. Od členů představenstva, dozorčí rady a od manažerů se musí požadovat, aby představenstvu nebo dozorčí radě sdělili, zda mají přímý nebo nepřímý zájem nebo zájem ve prospěch třetích osob na transakcích nebo záležitostech, které se přímo týkají společnosti 16 (nové z OECD). Kapitola III. 15

Komentář ke kapitole III. 1. Princip spravedlivého zacházení se všemi akcionáři začne být kriticky důležitý, když se společnosti budou snažit získat dodatečný kapitál na kapitálovém trhu a mít institucionální investory k tomu, aby do společnosti investovali. V současné době se na Českou republiku stále ještě pohlíží jako na zemi, kde jsou minoritní akcionáři poškozováni. 2. Paragraf 155 odst. 7 ObchZ vyžaduje, aby se stejným druhem akcií byla spojena stejná práva, a nedávná novela to zesílila požadavkem, aby společnosti nakládaly za stejných podmínek se všemi akcionáři stejně (zejména viz paragrafy 178 odst. 1, 220 odst. 1 a 180 odst. 2 ObchZ). 3. O optimální struktuře kapitálu společnosti nejlépe rozhoduje představenstvo, avšak akcionáři by ji měli schválit. V České republice mohou některé společnosti vydat prioritní akcie, které mají přednost při výplatě dividend společnosti, běžně však nemají hlasovací práva, pokud jsou preferenční dividendy ohlášeny a vyplaceny. Tento mechanismus je náchylný ke zneužití, jelikož je nepravděpodobné, že by společnosti vydaly prioritní akcie komukoliv jinému než stávajícím majoritním akcionářům z obavy, že přestanou společnost ovládat v případě, že společnost nemůže ohlásit a vyplatit preferenční dividendy. 4. Investoři by měli vyžadovat informace o svých hlasovacích právech ještě před tím, než budou investovat. Jakmile investovali, jejich práva by se neměla měnit, ledaže by ti, kteří drží akcie s hlasovacími právy, měli příležitost účastnit se příslušného rozhodnutí o změně. Návrhy na změnu hlasovacích práv různých druhů akcií však musejí být schváleny na valné hromadě alespoň 75% většinou všech akcií s hlasovacími právy příslušného druhu (viz 186 odst. 3 ObchZ), a toto usnesení valné hromady musí mít formu notářského zápisu (viz 186 odst. 6 ObchZ). 5. Správci cenných papírů (custodians, nominees), jako jsou banky a obchodníci s cennými papíry, kteří drží akcie pro své zákazníky, zpravidla nesmějí hlasovat na valných hromadách bez výslovného příkazu klienta. Kromě možnosti zmocnit správce obecně k hlasování způsobem odpovídajícím zájmu akcionáře v případech, kdy správce nedostane od akcionáře jiný specifický pokyn by snahy odchýlit se od tohoto standardu měly být vnímány negativně. Zejména jde o aktivity, kdy jsou správci žádáni, aby hlasovali na podporu managementu. 6. Existuje obecné pravidlo, že členové správních orgánů nesmějí využívat příležitosti, které společnost má, k osobnímu prospěchu, nesmějí připouštět, aby se jejich osobní zájem dostal do střetu se zájmy společnosti a nesmějí zneužívat aktiva společnosti. Většina soudů v mezinárodním měřítku očekává od všech, jimž je svěřen cizí majetek, velmi vysoký standard čestnosti a to, co se rozumí slovy nevhodnost, osobní prospěch nebo zneužití, podrobí velmi přísnému testu. 16 Kapitola III.

7. ObchZ ( 196 a 196a) ustanovuje specifický zákaz konkurenčního chování, přičemž stanovy nebo usnesení valné hromady jej mohou ještě zpřísnit. V případě porušení zákazu se společnost může domáhat navrácení prospěchu nebo práva na odškodnění. I tam, kde stanovy pozmění ustanovení ObchZ, by mezinárodně přijímaná nejlepší praxe vyžadovala, aby se dodržovala zásada prohlášení zájmu. Od členů správních orgánů a manažerů by se tak požadovalo, aby orgánu společnosti, jehož jsou členy, ohlásili svůj zájem na každé smlouvě nebo návrhu smlouvy, kterou společnost s někým uzavírá. Pokud by to neudělali, jednalo by se o disciplinární prohřešek. Ohlásit by to měl člen na první schůzi orgánu, které se účastní a na které se smlouva probírá, nebo na první takové schůzi orgánu poté, co byl člen do smlouvy zainteresován. Obecně by to mělo zahrnout každou transakci nebo ujednání včetně půjčky a záručních transakcí, ať už jde nebo nejde o formální smlouvu. Členové správních orgánů a manažeři by se měli též zdržet každého hlasování o takových transakcích a neměli by ani hlasovat o žádném jiném rozhodnutí, které je těmito zájmy dotčeno (požaduje to 196a ObchZ). To se váže k situacím, kdy tyto osoby mají podnikatelské, rodinné nebo jiné zvláštní vztahy se stranami transakce nebo smlouvy. K nezákonnému obchodování ve vlastní prospěch dochází, když osoby, jež mají úzké vztahy ke společnosti, tyto vztahy využívají ve svůj prospěch, na úkor společnosti a investorů. Smlouvy o prodeji aktiv společnosti nebo výrobků členům managementu, klíčovým osobám exekutivy, členům představenstva, akcionářům nebo osobám s nimi úzce spojenými 17, v tom všem by měla být společnost velmi obezřetná. Takovéto smlouvy by se měly řádně vysvětlit včetně okruhu zákazníků a schválit na valné hromadě před tím, než jsou podepsány. 8. ZPKT zakazuje obchodování na základě vnitřních informací, a společnosti by si měly uvědomit, že se riziko porušení tohoto ustanovení sníží, když v souladu se svou informační povinností trhu rychle zveřejní závažné informace. Obchodování na základě vnitřních informací bývá spojeno i s manipulací kapitálovým trhem, kterou zákon o podnikání na kapitálovém trhu rovněž zakazuje 18. Podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu je společnost, jejíž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu v členském státě Evropské unie, povinna zajistit vedení seznamu osob, které mají přístup k vnitřním informacím emitenta, a zajistit na vyžádání jeho poskytnutí Komisi bez zbytečného odkladu. 17) Úzké propojení vymezuje 2 písm. f) ZPKT. 18) 126 odst. 4 ZPKT. Kapitola III. 17

Kapitola IV. Úloha zainteresovaných stran ve správě a řízení společností Rámec správy a řízení společnosti musí uznávat zakotvená práva zainteresovaných stran a podporovat aktivní spolupráci mezi společností a zainteresovanými stranami při vytváření bohatství, pracovních míst a finančně zdravých podniků. A. Práva zainteresovaných stran chráněná zákonem nebo vzájemnými smlouvami (nové z OECD) se musí respektovat. B. Jsou-li zájmy zainteresovaných stran chráněny zákonem, zainteresované strany musí mít příležitost domoci se náležitého odškodnění za porušení svých práv. C. Musí být vytvořen prostor pro působení mechanismů zaměřených na zvyšování výkonu společnosti za účasti zaměstnanců (nové z OECD). D. Jestliže se zainteresované strany účastní procesu správy a řízení společnosti, měly by mít pravidelný a včasný přístup k příslušným informacím, které jsou dostatečné a spolehlivé (nové z OECD). E. Zainteresované strany, včetně jednotlivých zaměstnanců a jejich představitelů, musejí mít možnost volně sdělovat dozorčí radě své obavy ohledně nezákonných nebo neetických postupů 19, a jejich práva tím nesmějí být dotčena (nové z OECD). F. Rámec správy a řízení společnosti musí být doplněn o účinný rámec řešení platební neschopnosti a účinné vynucování práv věřitelů (nové z OECD). 19) Současný právní řád např. upravuje účast zaměstnanců v dozorčí radě a různé mechanismy ochrany věřitelů (různé oznamovací povinnosti a povinnosti zajištění závazku např. při snižování základního kapitálu společnosti apod.), schůze vlastníků dluhopisů dle 21 zákona o dluhopisech. Práva jiných zainteresovaných stran specificky vůči emitentům cenných papírů současný právní řád neupravuje. 18 Kapitola IV.