S t a t i UPLATNĚNÍ SPECIÁLNÍHO PEDAGOGA V JUSTICI Jana Mottlová V době, kdy se připravoval zákon o Probačni a mediační službě (PMS) a jeho účinnost se předpokládala k 1. 1. 2001, objevila se potřeba připravit pro novou službu kvalifikované úředníky a asistenty. Hledalo se v oblasti sociální práce, psychologie, pedagogiky a práva. Šlo především o zavádění nových prvků v oblasti zacházení s pachateli trestných činů a vytvoření účinných systémových opatření pro uplatnění nových trendů, přičemž snaha byla inspirována příklady a zkušenostmi ze zahraničí. PMS byla zřízena na základě zákona č. 257/2000, Sb., o Probační a mediační službě. PMS plní úkoly v trestním řízení a vykonává oprávnění vymezená v trestním zákoně, trestním řádu a zákoně o Probační a mediační službě, případně v dalších zákonech. Úředníci a asistenti Základním článkem pro výkon probačních a mediačních činností jsou střediska PMS působící v sídlech okresních soudů.(l) Úředník PMS musí být bezúhonný a způsobilý k právním úkonům a musí mít vysokoškolské vzdělání v oblasti společenskovědní, získané ukončením studia v magisterském studijním programu, a odbornou zkoušku, kterou mu středisko umožní vykonat po absolvování základního kvalifikačního vzdělání pro úředníky PMS. Asistentem PMS se může stát bezúhonná fyzická osoba starší 21 let, která je způsobilá k právním úkonům a získala středoškolské vzdělání v oblasti společenskovědní. (2) Výše zmíněným kvalifikační vzděláním je program v délce 12 měsíců zahrnující teoretickou výuku a praktickou přípravu v oblasti práva, společenských disciplín, sociální práce a komunikačních dovedností. Poslání probační a mediační služby Posláním PMS je přispívat k naplňování trestní spravedlnosti, především vytvářením podmínek pro uplatnění alternativních postupů v trestním řízení, zajištění účinného výkonu alternativních trestů a nalezení účinné reakce na spáchaný trestný čin. Za tím účelem provádí PMS probaci a mediaci a podílí se na řešení sporů mezi obviněným a poškozeným a svými činnostmi usiluje o urovnání konfliktních stavů, obnovení respektu k právním normám 221
v souvislosti s trestním řízením. Nedílnou součástí poslání PMS je prevence a snižování rizik opakování trestné činnosti. Mezi základní cíle PMS patří integrace obviněného do života společnosti bez dalšího porušování zákonů. Integrace je proces, který usiluje o obnovení respektu obviněného k právnímu stavu společnosti, o jeho uplatnění a seberealizaci. K dalším cílům PMS pak řadíme participaci poškozeného do procesu" vlastního odškodnění, o obnovení jeho pocitu bezpečí, integrity a důvěry v právní systém. Zároveň PMS přispívá k ochraně společnosti účinným řešením konfliktů a rizikových stavů spojených s trestním řízením a efektivním zajištěním realizace uložených alternativních trestů a opatření. (3) Pojem probace Pojem probace je odvozen z latinského probare, tj. zkoušeti, ověřovati. Podle 2 odst. 1, zákona o PMS se probací rozumí organizování a vykonávám dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným (dále jen obviněný), kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledováni odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působeni na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů". Trest je specifickým zákonem stanoveným a státem vynutitelným následkem spáchaného trestného činu, který ukládá soud, obsahuje negativní hodnocení trestného činu a jeho pachatele a působí mu určitou újmu. V systému trestů převažují druhy trestů, které nejsou spojeny s odnětím svobody a s izolací pachatele od společnosti. Jsou to tzv. alternativní tresty. Za přednosti alternativních trestů jsou považovány tyto skutečnosti: a) Pachatel je ušetřen škodlivých důsledků výkonu trestu odnětí svobody. Není vystaven zkušenostem z odnětí svobody, které by jej učinily nepřátelským vůči společnosti, lépe vyškoleným pro zločinnou dráhu, neschopným znovu začít život svobodného člověka v důsledku nucené izolace od normálních kontaktů a odpovědnosti. b) Pachatel zůstává ve společnosti, udržuje svazky s rodinou i širším prostředím; může vést normální život, učit se přebírat na sebe odpovědnost. Alternativní tresty 1. Obecně prospěšné práce Trest obecně prospěšných prací byl do trestního zákona zařazen novelou provedenou zákonem č. 152/1995 Sb., a to jako samostatný druh trestu, který má být významnou alternativou trestu odnětí svobody. Podle 45 odst. 1 trestního zákona může soud uložit pachateli tento trest, odsuzuje-li ho za ttestný čin, na který zá- 222
kon stanoví trest odnětí svobody, jehož homí hranice nepřevyšuje pět let, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele lze mít důvodně za to, že výkonem tohoto trestu bude dosaženo účelu trestu stejně, jako kdyby na pachateli byl vykonán trest odnětí svobody. Dle 45 odst. 3 trestního zákona trest obecně prospěšných prací záleží v povinnosti odsouzeného provést ve stanoveném rozsahu práce k obecně prospěšným účelům spočívající v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí, či ve prospěch státních a jiných obecně prospěšných institucí, které se zabývají vzděláním, vědou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví, požární ochranou, ochranou životního prostředí, podporou a ochranou mládeže, ochranou zvířat, humanitární, sociální, charitativní, náboženskou, tělovýchovnou a sportovní činností. Práce nesmí sloužit výdělečným účelům. Podle 45a odst. 1 trestního zákona trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin. Obecně prospěšné práce je odsouzený povinen vykonat osobně, tedy sám bez pomoci rodinných příslušníků, přátel apod., a bezplatně ve svém volném čase nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. O druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhodne okresní soud, ve kterém odsouzený bydlí. Se souhlasem odsouzeného může být trest vykonáván i mimo tento obvod ( 335 TrŘ). Přitom vychází z potřeby výkonu těchto prací ve svém obvodu a přihlíží k tomu, aby jej odsouzený vykonával co nejblíže místu, kde bydlí. Podle 336 odst. 3 TrŘ o nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací soud vyrozumí probačního úředníka, který provádí kontrolu nad výkonem tohoto trestu; probační úředník při výkonu kontroly postupuje v součinnosti s příslušným obecním úřadem nebo instituci, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány. Probační úředník zpravidla jedná s obecními úřady a obecně prospěšnými institucemi prostřednictvím kontaktních osob ustanovených na těchto úřadech. Takový postup je nutný v případě, kdy v obci (popř. obecně prospěšné instituci) ještě žádný odsouzený trest obecně prospěšných prací nevykonával. Zcela nezbytné je takto postupovat v obcích, kde mají negativní zkušenosti s výkonem tohoto trestu. (4) Dnem, kdy byl trest obecně prospěšných prací vykonán, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen. Jestliže odsouzený v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody. Přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají jako jeden den odnětí svobody ( 45a odst. 4 TrŘ). 223
Príčiny, které vedou k přeměně trestu: a) Pokud odsouzený nevede řádný život, neboť tento druh trestu je ukládán s předpokladem, že pachatel je schopen i bez omezení osobní svobody vést řádný život, tj. nepáchá úmyslnou trestnou činnost, nepáchá úmyslné přestupky nebo opakovaně nepáchá jiné přestupky. b) Když zaviněně nevykoná trest obecně prospěšných prací ve stanovené době, tj. jestliže odsouzený nezačal trest vykonávat, nebo odmítl nadále v něm pokračovat. 2. Podmíněné odsouzení a podmíněné odsouzení s dohledem Podmíněné odsouzení jako nejčastější forma trestu je významným prostředkem výchovného působení na pachatele a důležitou alternativou krátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody, zejména u pachatelů nepříliš závažných trestných činů. Rozlišujeme: a) podmíněné odsouzení b) podmíněné odsouzení s dohledem Podstata podmíněného odsouzení spočívá v tom, že soud vynese odsuzující rozsudek a uloží trest odnětí svobody, ale jeho výkon odloží pod podmínkou, že odsouzený se bude ve stanovené zkušební době řádně chovat. Soud může podle 58 trestního zákona podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšující dvě léta, jestliže vzhledem k osobě pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu. Na podmínky podmíněného odsouzení s dohledem odkazuje ustanovení 60a trestního zákona, kdy soud může odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšující tři léta, vysloví-li nad pachatelem dohled. U obou typů podmíněného odsouzení se stanoví zkušební doba najeden rok až pět let. Zároveň může soud uložit přiměřená omezení a povinnosti, které spočívají např. v tom, že se odsouzený podrobí výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace, vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, podrobí se léčení závislosti na návykových látkách, popř. zdrží se návštěv nevhodného prostředí a styku s určitými osobami ( 26 TrŘ). Zpravidla mu zároveň soud uloží povinnost, aby během zkušební doby dle svých sil hradil škodu, kterou svou trestnou činností způsobil. Zkušební doba slouží k výchovnému vlivu na pachatele a k tomu, aby se prokázalo, zda lze dosáhnout účelu trestu i bez nařízení výkonu trestu odnětí svobody, protože pachatel vedl v této době řádný život, popřípadě vyhověl uloženým podmínkám a přiměřeným omezením. Role a činnost probačního úředníka Základní charakteristikou činnosti probačního úředníka v rámci dohledu je spojeni represivní složky trestně právních opatřeni se složkou výchovnou a pomáhající. 224
Základní mantinely činnosti probačního úředníka v rámci probačního dohledu tedy vymezuje soudní rozhodnutí, určuje intervaly návštěvy probačního úředníka, stanoví přiměřené povinnosti a omezení, určuje délku probačního dohledu. Dohled nad pachatelem má však rovněž reagovat na příčiny a následky trestného činu v nejširším slova smyslu a vytvářet předpoklady pro jejich řešení. Příčiny trestné činnosti jsou velmi různorodé a zkušenosti ukazují, že lidé, kteří se dopouštějí trestné činnosti, mají vedle problémů s porušováním trestních i jiných norem často také osobní, rodinné těžkosti nebo sociální problémy. Role probačního úředníka zde tedy nespočívá pouze v soudním dohlížení. Probační úředník zde musí vystupovat spíše jako sociální pracovník v pozitivním slova smyslu, neboť musí pochopit zejména skutečné sociální pozadí trestné činnosti odsouzeného. Z tohoto hlediska musí zkoumat jeho osobnost, měřítka jeho hodnot, rodinné i další vazby v jeho sociálním prostředí a na tomto základě mu poskytnout nezbytnou péči a pomoc pro jeho v budoucnu již bezkonfliktní Včlenění do společnosti. Proto je zvlášť vhodné pro tuto funkci vysokoškolské vzdělání v oboru speciální pedagogiky. Hovoří-li se tedy o probačním dohledu, musí být chápán velmi široce, nelze ho redukovat jen na dozírání na odsouzeného z hlediska dodržování podmínek stanovených soudem, tak jak se probací pro účely zákona o PMS č. 257/2000 Sb 2 odst. 1 rozumí. Tento přístup k práci s odsouzenými je založen na kladném osobním vztahu vytvořeném mezi probačním pracovníkem a odsouzeným. Při probaci jde samozřejmě i o právní důsledky spojené s plněním probačních povinností i omezení a vůbec s chováním odsouzeného během zkušební doby. Jestliže odsouzený vyhověl uloženým podmínkám a osvědčil se, je trest vykonán. V opačném případě, jestliže pachatel nedodržel povinnosti a omezení, popř. se dopustil další trestné činnosti, bude buď vynesen výrok o trestu, nebo bude rozhodnuto o výkonu dosud podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. (5) Literatura: 1. Statut Probační a mediačni služby ČR. Praha : Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2001. 2. Zákon č. 257/2000 Sb., O probační a mediačni službě ČR. 14. července 2000. 3. DOUBRAVOVÁ, D. a kol. Příručka pro probaci a mediaci. Praha: Institut pro probaci a mediaci, 2001. 4., 5. SOTOLÁŘ, A.; PÚRY, F.; ŠÁ- MAL, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. C.H. Praha : Beck, 2000. 225