=======================================================================

Podobné dokumenty
Nitro a vývoj hvězd Miroslav Brož, Hvězdárna a planetáriu m Hradec Králové, AÚ MFF UK,

Proč studovat hvězdy? 9. 1 Úvod Energetické úvahy Zjednodušení použitá při konstrukci sférických modelů Model našeho Slunce 15

Složení hvězdy. Hvězda - gravitačně vázaný objekt, složený z vysokoteplotního plazmatu; hmotnost 0,08 M ʘ cca 150 M ʘ, ale R136a1 (LMC) má 265 M ʘ

Jak se vyvíjejí hvězdy?

Vývoj Slunce v minulosti a budoucnosti

B. Hvězdy s větší hmotností spalují termojaderné palivo pomaleji,

Hvězdy se rodí z mezihvězdné látky gravitačním smrštěním. Vlastní gravitací je mezihvězdný oblak stažen do poměrně malého a hustého objektu

Vývoj hvězd na hlavní posloupnosti

Fyzické proměnné hvězdy (intrinsic variable star)

Hvězdný vítr. Ústav teoretické fyziky a astrofyziky Masarykova univerzita, Brno

O původu prvků ve vesmíru

České vysoké učení technické v Praze. Ústav technické a experimentální fyziky. Život hvězd. Karel Smolek

Chemické složení vesmíru

Identifikace vzdělávacího materiálu VY_52_INOVACE_F.9.A.34 EU OP VK

Slunce zdroj energie pro Zemi


Relativistická dynamika

Vlastnosti atomových jader Radioaktivita. Jaderné reakce. Jaderná energetika

Pulzující proměnné hvězdy. Marek Skarka

Život hvězd. Karel Smolek. Ústav technické a experimentální fyziky, ČVUT

Hvězdy a černé díry. Zdeněk Kadeřábek

Mgr. Jan Ptáčník. Astronomie. Fyzika - kvarta Gymnázium J. V. Jirsíka

Železné lijáky, ohnivé smrště. Zdeněk Mikulášek

Cesta do nitra Slunce

VY_32_INOVACE_06_III./19._HVĚZDY

NAŠE ZEMĚ VE VESMÍRU Zamysli se nad těmito otázkami

9. Astrofyzika. 9.4 Pod jakým úhlem vidí průměr Země pozorovatel na Měsíci? Vzdálenost Měsíce od Země je km.

KATAKLYZMICKÉ UDÁLOSTI. 10. lekce Bára Gregorová a Vašek Glos

Petr Kurfürst Ústav teoretické fyziky a astrofyziky - Masarykova univerzita Brno, 13. ledna 2016

ABSOLVENTSKÁ PRÁCE ZÁKLADNÍ ŠKOLA, ŠKOLNÍ 24, BYSTRÉ ROČNÍK. Astronomie - hvězdy. Michal Doležal

VESMÍR. za počátek vesmíru považujeme velký třesk před 13,7 miliardami let. dochází k obrovskému uvolnění energie, která se rozpíná

Astronomie Sluneční soustavy I. PřF UP, Olomouc,

1/38 Bouřlivý život hvězdných vysloužilců

2. ATOM. Dualismus částic: - elektron se chová jako hmotná částice, ale také jako vlnění

Sluneční dynamika. Michal Švanda Astronomický ústav AV ČR Astronomický ústav UK

Svˇetelné kˇrivky dosvit u

VZNIK FYZIKY, CHEMIE A BIOLOGIE, ANEB VELKÝ TŘESK ZA VŠECHNO MŮŽE

Geochemie endogenních procesů 2. část

Gymnázium Dr. J. Pekaře Mladá Boleslav

Chemie. Mgr. Petra Drápelová Mgr. Jaroslava Vrbková. Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou

DUM č. 20 v sadě. 12. Fy-3 Průvodce učitele fyziky pro 4. ročník

ZÁŘENÍ V ASTROFYZICE

Mechanizmy hvězdné proměnnosti

Hvězdný diagram. statistika nuda je, má však cenné údaje. obdobně i ve světě hvězd! náhodný vzorek skupina osob. sportovci na ZOH 2018

Astronomie. Astronomie má nejužší vztah s fyzikou.

10. Energie a její transformace

Vznik vesmíru (SINGULARITA) CZ.1.07/1.1.00/ Zpracovala: RNDr. Libuše Bartková

Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno

4.4.6 Jádro atomu. Předpoklady: Pomůcky:

Černé díry ve vesmíru očima Alberta Einsteina

VESMÍR. Mléční dráha. Sluneční soustava a její objekty. Planeta Země jedinečnost života. Životní prostředí na Zemi

Hvězdný diagram. statistika nuda je, má však cenné údaje. náhodný vzorek skupina osob. obdobně i ve světě hvězd!

Hvězdný diagram. statistika nuda je, má však cenné údaje. náhodný vzorek skupina osob. obdobně i ve světě hvězd!

ČLOVĚK A ROZMANITOST PŘÍRODY VESMÍR A ZEMĚ. GRAVITACE

Přírodopis 9. Naše Země ve vesmíru. Mgr. Jan Souček. 2. hodina

Slunce jako hvězda. Michal Švanda Astronomický ústav AV ČR Astronomický ústav UK

Úvod do fyziky plazmatu

Temná nebo světlá budoucnost Slunce? Zdeněk Mikulášek

SBÍRKA ŘEŠENÝCH FYZIKÁLNÍCH ÚLOH

Astrofyzika. 1. Sluneční soustava. Slunce. Sluneční atmosféra. Slunce Slunce planety planetky komety, meteoroidy prach, plyny

Fyzikální vzdělávání. 1. ročník. Učební obor: Kuchař číšník Kadeřník. Implementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/ GG OP VK

OBSAH ÚVOD. 6. přílohy. 1. obsah. 2. úvod. 3. hlavní část. 4. závěr. 5. seznam literatury. 1. Cíl projektu. 2. Pomůcky

Batse rozložení gama záblesků gama záblesků detekovaných družicí BATSE v letech Rozložení je isotropní.

Všechny galaxie vysílají určité množství elektromagnetického záření. Některé vyzařují velké množství záření a nazývají se aktivní.

2. Atomové jádro a jeho stabilita

Mechanizmy hvězdné proměnnosti

Kód vzdělávacího materiálu: Název vzdělávacího materiálu: Datum vytvoření: Jméno autora: Předmět: Ročník: 1 a 2

Slunce - otázky a odpovědi

ATOMOVÁ FYZIKA JADERNÁ FYZIKA

Astronomie, sluneční soustava

6.3.5 Radioaktivita. Předpoklady: Graf závislosti vazebné energie na počtu částic v jádře pro částice z minulé hodiny

Jádro se skládá z kladně nabitých protonů a neutrálních neutronů -> nukleony

Jak najdeme a poznáme planetu, kde by mohl být život?

Gymnázium Dr. J. Pekaře Mladá Boleslav. Zeměpis I. ročník PLANETY SLUNEČNÍ SOUSTAVY. Jméno a příjmení: Martin Kovařík. David Šubrt. Třída: 5.

VY_32_INOVACE_06_III./17._PLANETY SLUNEČNÍ SOUSTAVY

Eta Carinae. Eta Carinae. Mlhovina koňské hlavy. Vypracoval student Petr Hofmann z GChD jako seminární práci z astron. semináře.

8.STAVBA ATOMU ELEKTRONOVÝ OBAL

Příklady Kosmické záření

Protonové číslo Z - udává počet protonů v jádře atomu, píše se jako index vlevo dole ke značce prvku

Elektronový obal atomu

Objev gama záření z galaxie NGC 253

VY_32_INOVACE_FY.20 VESMÍR II.

Einsteinových. podle množství. dá snadno určit osud vesmíru tři možné varianty

Plazma. magnetosféra komety. zbytky po výbuchu supernovy. formování hvězdy. slunce

Sluneční soustava OTEVŘÍT. Konec

Fotoelektrický jev je uvolňování elektronů z látky vlivem dopadu světelného záření.

Atomové jádro Elektronový obal elektron (e) záporně proton (p) kladně neutron (n) elektroneutrální

VESMÍR Hvězdy. Životní cyklus hvězdy

Terestrické exoplanety. Co víme o jejich vnitřní struktuře?

Ing. Pavel Hrzina, Ph.D. - Laboratoř diagnostiky fotovoltaických systémů Katedra elektrotechnologie K13113

O tom, co skrývají centra galaxíı. F. Hroch. 26. březen 2015

Jaká je hmota uvnitř neutronových hvězd aneb jak studujeme velmi hustou jadernou hmotu

RADIOAKTIVITA KAP. 13 RADIOAKTIVITA A JADERNÉ REAKCE. Typy radioaktivního záření

školní vzdělávací program ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM DR. J. PEKAŘE V MLADÉ BOLESLAVI RVP G 8-leté gymnázium Fyzika II. Gymnázium Dr.

VY_52_INOVACE_VK64. Datum (období), ve kterém byl VM vytvořen červen 2013 Ročník, pro který je VM určen

Tělesa sluneční soustavy

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Obecná teorie relativity pokračování. Petr Beneš ÚTEF

vysokoteplotního plazmatu na tokamaku GOLEM

Transkript:

======================================================================= 12. kapitola o hvězdách ----------------------- OBR spektrum AČR se správnou zářivostí (červená -> černá) třída O B A F G K M ------------------------------------------ skutečná četnost 0 2 3 5 9 15 66 % pozorovaná četnost 0.4 13 20 16 14 32 4 % Různé H-R DIAGRAMY: ------------------- L(T_eff), M(spektrální typ), V(B-V) pro skupiny * ve stejné vzdálenosti luminozitní třídy = M.-K. klasifikace (viz 7. kapitolu o spektrech) populace I - metalicita Z =~ 0.02 = 3. generace <- další obohacení ISM VVV naše Slunce je * 3. generace II 0.001 = 2. <- obohacení mezi* látky od * VVV (výbuchy supernov, * vítr) III ~0 = 1. <- již všechny zanikly ^^^ "Bývalé" hypotézy o zdroji energie hvězd (Slunce): -------------------------------------------------- - antická hypotéza o doběla rozžhaveném železném kotouči: tepelná energie železa je Q = M*c*delta T =~ 2e30 * 450 * 5e3 J = 4.5e36 J, což při dnešním L_S = 3.8e26 W to stačí na 1.2e10 s = 380 yr (pravda, v antice neznali správnou vzdálenost ke Slunci, nemohli tedy hádat ani hmotnost, ani nebyl formulován zákon zachování energie) 1 16 - chemické hoření (Helmholtz 1854) -> výhřevnost oxidace vodíku 2 H + O -> H_2O: Q = M_vodíku * výhřevnost = 2e30 kg / 9 * 100 MJ/kg = 2.5e37 J => 2.5e37 / 3.8e26 s = 6.6e10 s = 2000 yr (předpokládám dostatek kyslíku O16 a správný poměr hmotností 2*H/O ~ 1/8) - gravitační smršťování (Kelvinova-Helmholtzova kontrakce) gravitační potenciální energie koule o kost. hustotě (tj. něco jako smrštění z nekonečna na současný poloměr): E_G = -3/5 G M^2/R = -0.6 * 6.7e-11 * 4e60 / 7e8 J = -2.3e41 J => 2.3e41 / 3.8e26 = 6e14 s = 20 Myr mimochodem, pro R = 10 km (tj. pro neutronovou *) vychází E_G =~ 1e46 J (přitom energie SN 1987A byla ověřena podle neutrinového toku na 1e46 J :-) toto se uplatní i ve fázi T Tauri, která může trvat ~2 My (a Slunce tehdy svítilo ~10 L_S) 1

Př.: O kolik se musí smršťovat Jupiter, aby vyzařoval 2 krát větší výkon, než přijímá od Slunce? P_od_Slunce = L_S / (4*pi*a_J^2) * pi*r_j^2 = 3.8e26 / (4*(5.2*1.5e11)^2) * 7e7^2 W = 7.7e17 W E_G_Jupitera = -3./5. * 6.7e-11 * (2e30*1e-3)**2 / 7e7 J = -2.3e36 J Jak dlouho bude zářit výkonem P, když se smrští na polovinu? t = E_G_Jupitera/2 / P_od_Slunce = 1.5e18 s = 48 Gyr => rychlost smršťování dr/dt = R_J/2 / t = 2.3e-11 m/s = 0.7 mm/yr - dopady meteoritů (Mayer 1846): potřebuji E_k = 1/2 m v^2 = 3.8e26 J každou sekundu, přičemž v =~ 100 km/s dm/dt = 2 E_k/v^2 = 2 * 3.8e26 / 1e5^2 kg/s = 7.6e16 kg/s = 2.4e24 kg/yr = 1.2e-6 M_S/yr => 1/toto =~ pouhý 1 Myr navíc by přírůstek hmotnosti MUSEL být měřitelný ze změn oběžných period! (3. KZ: a^3/p^2 = M; dm = -2 a^3/p^3 dp => dp/p = -1/2 dm/m =~ 1e-6 =~ 30 sekund za rok - jaderné štěpení: rozpad 235U ~ 200 MeV (kritické množství pro explozivní řetězovou reakci ~44 kg) E =~ 2e30 / (200 * 1.66e-27) * 2e8 * 1.6e-19 =~ 1.9e44 J (tj. ~16 Gyr) ALE ve * NEJSOU významně zastoupené těžké prvky a uran už vůbec ne... (štěpení nestabilních prvků nicméně přispělo k přetavení a diferenciaci planet) Současná teorie: - termonukleární reakce (Weizsacker 1937, Bethe 1939): --------------------- objem jádra V = 4/3 pi (1/4*R_S)^3 =~ 4 * (2e5*1e3)^3 m^3 =~ 3e25 m^3, centrální hustota 140 g/cm^3 = 1.4e5 kg/m^3, průměrná v jádře ASI 2e4 kg/m^3 => hmotnost jádra M = rho V =~ 5e29 kg 1 reakce 4p -> He produkuje ~28 MeV; 3/4 vodíku a 4p v 1 reakci => počet možných reakcí M/m_u * 3/4 * 1/4 =~ 5e29/1.66e-27/5 = 6e55 celková uvolněná energie E =~ 28e6 * 1.6e-19 * 6e55 J =~ 2.5e44 J při zářivém výkonu L_S = 3.8e26 W to stačí na E_S/L_S = 7e17 s =~ 20 Gyr :-) MODELY *: (viz Harmanec) --------- - 1D, fce R nebo M_R - zanedbání rotace, magpole - nedokonalá teorie konvekce, přestřelování - nepřesnosti extinkčních koeficientů - chyby účinných průřezů jaderných reakcí - jednoduchý * vítr - stavová rce pro chladné nebo husté * - jen stacionární modely 2

+ stavová rovnice: P = rho/mu R T + a/3 T^4 ^^^ ^^^ ideální plyn záření 1/mu =~ 1,5 X + 0.25 Y + 0.5; R = 8.3 J/mol/K; a = 7.6e-16 W/m^3/K^-4 je-li přítomen elektronový nebo neutronový degenerovaný plyn <- pro fermiony (s poločíselným spinem) platí PAULIHO VYLUČOVACÍ PRINCIP => DEGENEROVANÝ TLAK (doplnit korekci lambda(t,rho) do stavové rce plynu) nerelativistický úplně degenerovaný elektronový plyn: P_e = K_1 (rho/mu_e)^5/3 relativistický: P_e = K_2 (rho/mu_e)^4/3 neutronový plyn má tlak ještě větší OBR ochlazovaného obláčku 3He (fermionů) a 4He (bosonů) + rce zachování hmoty: d M_R = 4 pi R^2 rho(r) dr => dr/d M_R = 1/(4 pi R^2 rho) + pohybová rce => hydrostatická rovnováha (pro a = 0): síla gravitace a GRADIENT tlaku dp (ne sám tlak P!) d M_R d^2 R/dt^2 = - G M_R dm_r / R^2-4 pi R^2 dp => dp/d M_R = - G M_R/(4 pi R^4) + rce tepelné rovnováhy: d L_R/d M_R = E_nukl - T ds/dt nutno vyčíslit změnu entropie (~ změny potenciální i vnitřní E, např. ionizace) + rce přenosu energie - pro zářivou rovnováhu: dt/d M_R = - 3 kappa L_R / (64 a c pi^2 T^3 R^4) pro konvekci: když -(dt/dr)_rad >= -(dt/dr)_ad => konvektivní pohyb dt/d M_R = - G T M_R / (4 pi P R^4) grad_konv grad_konv \doteq grad_ad = delta P / (c_p rho T) delta = - (\partial ln rho / \partial ln T)_P u některých * je podstatné přestřelování konvekce (overshooting) do sousedních klidných vrstev 3

řešení rovnic (složité) => L, T, rho, P, R jako fce M_R H-R diagram ----------- přibližný vztah hmotnost-luminozita: L ~ M^4 (nebo 3.5), podle měření dvoj * i podle modelů * přímky konstantních poloměrů na HR diagramu (indikují, zda se hvězda zvětšuje/zmenšuje): L =~ sigma T^4 * 4 pi R^2 L/L_S = (T/T_S)^4 * (R/R_S)^2 log L = 4 log T + 2 log R VZNIK *: -------- mladé * se vždy vyskytují poblíž mezi* plynu (ISM) <- OBR M42 ambipolární difuze - možné zhuštění mezi* plynu spirálováním podél siločar magpole V gravitační kolaps (viz 6. kapitolu o planetách) * typu T Tauri, FU Orionis V H-H objekty (zhuštěniny v mezi* prostředí působené * větrem) ANIMACE vzniku *kupy Kde * začínají svůj vývoj na HRD? (vpravo dole, jako chladné málo zářící shluky ISM) vpravo od HAYASHIHO LINIE (Hayashi 1961), tj. pod ~ 4000 K na HRD, neexistují stabilní *, pouze gravitačně kolabující, posunují se přitom doleva nahoru od této linie se vývoj liší podle hmotnosti: M << 1 M_S -> vysoká opacita nitra -> přenos energie konvekcí -> pohyb svisle dolů (T_eff =~ konst.) M >> 1 M_S -> nízká opacita -> přenos energie zářením -> pohyb doleva (L =~ konst.) (Henyey etal. 1955) po zažehnutí termonukleárních reakcí se * usadí na hlavní posloupnosti nulového stáří (ZAMS) OBR Hayashiho linie a rané fáze vývoje * s nízkou a vysokou opacitou * je při kontrakci zpočátku zcela konvektivní => promíchání chem. složení příklad vývoje * s 3 M_S a metalicitou Z = 0.02 (jako Slunce); viz program hr1 na webu: 0 My - * se nachází na hlavní posloupnosti nulového stáří; vodík je postupně spotřebováván v centrální oblasti 4

345 My - Hmotnostní podíl vodíku klesl v jádře na X = 0.05. Během těchto 340 My zářivý výkon rostl a efektivní teplota klesala. Vnější vrstvy zůstávají netknuté, tam je stále X = 0.75; od jádra jsou oddělené zónou zářivé rovnováhy, kde nedochází k velkoškálovému promíchávání, pouze VELMI pomalé difuzi. Ani ve spektru vznikajícím v poloprůhledné atmosféře tedy nemohu vidět žádný projev dramatických změn chemického složení v jádře. 355 My - Velmi rychle, během 10 My, klesne X k nule. Přeměny vodíku pak začnou v poměrně tlusté slupce kolem jádra. Rychlý vývoj (několik My) způsobuje zdánlivou Hertzsprungovu mezeru na HR diagramu. 355 My - Jádro * se smrštilo a obálka se rozepnula - * se stala červeným obrem. Tento bod na HRD leží téměř na Hayashiho čáře. Zároveň se změnami zářivostí a povrchových teplot dochází k velké přestavbě nitra, červený obr je totiž konvektivní od jádra až k povrchu. Nové prvky vytvořené termojadernou syntézou tudíž mohou "vyplavat" na povrch a projevit se ve spektru. 356 My - Zapálení hélia v jádře (při teplotě 10^8 K) vede k prudkému růstu zářivého výkonu (héliovému záblesku). Také poloměr * se podstatně zvětšuje (jak lze vidět z překračování linií konstantních poloměrů na HRD). Tomuto místu na HR diagramu říkáme větev červených obrů (RGB). 358 My - Růst zářivého výkonu se zastavil, protože jádro se při hoření hélia rozepnulo, čímž ale poklesl tlak a hustota ve slupce a zpomalilo se hoření vodíku (které i v této fázi produkuje většinu energie). 380 My - Hoření hélia v jádře trvá přibližně 60 My, tj. 20 % doby, jakou hvězda předtím strávila na hlavní posloupnosti. Vytvářeny jsou i další prvky jako O16, Ne20. 433 My - Hélium v jádře je vyčerpáno, 3-alfa proces začíná ve slupce. Opětovně roste zářivý výkon, * se dostává na asymptotickou větev obrů (AGB). 440 My - konec modelu vývoje * (silný * vítr, pulzace, explozivní héliové reakce ve slupkách, tvorba těžších prvků s-procesem, přechod do fáze planetární mlhoviny) + HRD a proměnnost * (cefeidy, miridy, RR Lyr,...) Hertzsprungova mezera je tam, kde vývoj probíhá rychle a kde jsou obvykle pulzující proměnné * ANIMACE HRD pro * s hmotnostmi 0.8 až 120 M_S + HRD pro *kupy bez nutnosti kalibrace vzdáleností (Sandage 1957): OBR určení stáří hvězdokup M 45 a 47 Tuc ZÁNIK * ------- 5

+ planetární mlhoviny && bílí trpaslíci (pro * s M < 1.4 M_S; Chandrasekhar, 1938): OBR mlhovin z HPHK ANIMACE ze ss2003 struktura mlhovin - "přesýpací hodiny" a dutina v mezi* prostředí <- interakce různě rychlých a různě směrovaných hvězdných větrů; různé geometrie pohledu -> zdánlivě různé typy planetárních mlhovin OBR schéma planetární mlhoviny ze S&T + zbytky po supernovách && neutronové * (M_zbytku =~ několik M_S): ANIMACE kolapsu a rázové vlny SN 1987A 99 % uvolněné energie odnášejí neutrina vznikající při jaderné reakci p + e- -> n + nu; 1 % je kinetická energie rozpínající se obálky; pouze 10^-4 uniká jako záření zaznamenáno celkem 24 neutrin během 13 s, 3 hodiny PŘED optickým vzplanutím supernovy => kolaps nastává opravdu rychle a před výbuchem SN! progenitorem byl obr Sanduleak -69 202a s 18 M_S nukleosyntéza r-procesem a p-procesem rozpad nestabilního nuklidu 56 Ni -> 56 Co -> 56 Fe (s poločasy rozpadu 6,1 dne a 77 dní) <- soulad se světelnými křivkami supernov + kolaps do černé díry (M >~ 6 M_S): - POZOR! ty úplně nejhmotnější * mají tak silný * vítr (až 1e-3 M_S/yr), že se před kolapsem zbaví většiny hmoty a černá díra nevznikne! gravitační mikročočky v LMC => osamocené černé díry nejsou časté rozdíl kolapsu do neutronové * (tvrdý povrch -> rázová vlna) a do černé díry (volný let přes horizont -> pád do singularity; energie se může uvolnit jen v okolním akrečním disku) ======================================================================== 6