VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Obor Finance řízení. Sociální politika a sociální reforma 2012

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Obor Finance řízení Sociální politika a sociální reforma 2012 Bakalářská práce Autor: Martina Fialová Vedoucí práce: JUDr. Alena Prchalová, Ph.D. Jihlava 2014

2 Anotace

3 Anotace Tato bakalářská práce se zabývá rozborem sociální reformy Práce je rozdělena do dvou částí teoretické a praktické. Teoretická část blíže objasňuje základní charakteristiku, principy a cíle sociální politiky. Dále shrnuje informace o dávkách státní sociální podpory, politiky zaměstnanosti a nezaměstnanosti. Praktická část definuje sociální reformu Je zde provedena analýza let 2011 a 2012 se zaměřením na změny, které reforma přinesla v oblasti státní sociální podpory a nezaměstnanosti. V závěru práce jsou zachyceny změny v rámci sociální reformy v roce Klíčová slova Sociální politika, státní sociální podpora, přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, zaměstnanost, nezaměstnanost, sociální reforma, karta sociálních systémů Annotation The bachelor thesis deals with the analysis of social reform The work is divided into two parts a theoretical and a practical one. The theoretical part clarifies the basic characteristic, principles and goals of social policy in more detail. It also presents the information about state social benefits, policy of employment and about unemployment. The practical part defines social reform It consists of an analysis of the years 2011 and 2012 focusing on changes that were caused by the reform in the sphere of state social benefits and unemployment. The final part of the thesis outlines the changes in the frame of social reform in the year Key words Social policy, state social benefits, child benefit, housing benefit, parental allowance, employment, unemployment, social reform, social systems card

4 Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat svojí vedoucí bakalářské práce JUDr. Aleně Prchalové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky při psaní této bakalářské práce. Také děkuji celé své rodině a blízkým, kteří mi byli velkou oporou po celou dobu mého studia.

5 Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne Podpis

6 Obsah ÚVOD... 9 TEORETICKÁ ČÁST ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA SOCIÁLNÍ POLITIKY ZÁKLADNÍ PRINCIPY SOCIÁLNÍ POLITIKY SOCIÁLNĚ POLITICKÉ DOKTRÍNY Liberalismus Křesťanské sociální určení Demokratický socializmus PRINCIP SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOSTI PRINCIP SOCIÁLNÍ SOLIDARITY PRINCIP SUBSIDIARITY PRINCIP PARTICIPACE CÍLE SOCIÁLNÍ POLITIKY A JEJICH CHARAKTER OBECNÝ CÍL OBJEKTY A SUBJEKTY SOCIÁLNÍ OBJEKTY SOCIÁLNÍ POLITIKY SUBJEKTY SOCIÁLNÍ POLITIKY Stát a jeho orgány Zaměstnavatelé a firmy Zaměstnanecké a odborové orgány Regiony, místní komunity, obce a občanské organizace Církve FUNKCE SOCIÁLNÍ POLITIKY OCHRANNÁ FUNKCE ROZDĚLOVACÍ A PŘEROZDĚLOVACÍ (REDISTRIBUČNÍ) FUNKCE HOMOGENIZAČNÍ FUNKCE STIMULAČNÍ FUNKCE PREVENTIVNÍ FUNKCE SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V SOCIÁLNÍM SYSTÉMU SPOLEČNOSTI STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA CHARAKTERISTIKA SYSTÉMU STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORY DÁVKY POSKYTOVANÉ V ZÁVISLOSTI NA VÝŠI PŘÍJMU Přídavek na dítě Příspěvek na bydlení Porodné OSTATNÍ DÁVKY Rodičovský příspěvek Dávky pěstounské péče Pohřebné POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI TRH PRÁCE VÝVOJ ZAMĚSTNANOSTI V ČESKÉ REPUBLICE... 32

7 8.3 CÍLE POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI ZÁKLADNÍ PILÍŘE NÁRODNÍHO PLÁNU ZAMĚSTNANOSTI Pilíř I Podpora zaměstnanosti Pilíř II Podpora podnikání Pilíř III Podpora schopnosti podniků a zaměstnanců přizpůsobit se změnám Pilíř IV Podpora rovných příležitostí všech osob AKTIVNÍ POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI Rekvalifikace Veřejně prospěšné práce Investiční pobídky Společensky účelná pracovní místa Příspěvek na zapracování Příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program NEZAMĚSTNANOST TYPY NEZAMĚSTNANOSTI Frikční nezaměstnanost Strukturální nezaměstnanost Cyklická nezaměstnanost Skrytá nezaměstnanost Nepravá nezaměstnanost PŘÍČINY NEZAMĚSTNANOSTI PRAKTICKÁ ČÁST SOCIÁLNÍ REFORMA HLAVNÍ ZMĚNY V RÁMCI SOCIÁLNÍ REFORMY JEDNOTNÉ VÝPLATNÍ MÍSTO KARTA SOCIÁLNÍCH SYSTÉMŮ (SKARTA) Typy karet ZMĚNA RODIČOVSKÉHO PŘÍSPĚVKU ZMĚNY SPOJENÉ S NEZAMĚSTNANOSTÍ Hlavní změny ZMĚNY V PODPOŘE PRO O OSOBY ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ (OZP) ANALÝZA STÁTNÍCH SOCIÁLNÍCH DÁVEK A NEZAMĚSTNANOSTI V ROCE ZMĚNY V STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPOŘE Přídavek na dítě Příspěvek na bydlení Sociální příplatek Porodné Rodičovský příspěvek Dávky pěstounské péče Pohřebné Vyplacené dávky státní sociální podpory v roce ZMĚNY V NEZAMĚSTNANOSTI V ROKU Vývoj nezaměstnanosti v roku ANALÝZA STÁTNÍCH SOCIÁLNÍCH DÁVEK A NEZAMĚSTNANOSTI V ROCE

8 12.1 ZMĚNY V STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPOŘE Přídavek na dítě Příspěvek na bydlení Sociální příplatek Porodné Rodičovský příspěvek Dávky pěstounské péče Pohřebné Vyplacené dávky státní sociální podpory v roce ZMĚNY V NEZAMĚSTNANOSTI V ROKU Vývoj nezaměstnanosti v roku ZMĚNY V ROCE 2013 PO PŘIJETÍ SOCIÁLNÍ REFORMY ZMĚNY SKARTY Zrušení skaret Vynaložené náklady na skartu SHRNUTÍ PRAKTICKÉ ČÁSTI ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK PRÁVNÍ PŘEDPISY ZDROJE DOSTUPNÉ Z INTERNETU... 79

9 Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma: Sociální politika a sociální reforma Toto téma jsem si zvolila z důvodu změn, kterými sociální politika prochází. Sociální reforma je velice diskutovaným tématem, často se o něm mluví v médiích i politických debatách. Práce je rozdělena do dvou částí teoretické a praktické. Teoretická část blíže objasní základní charakteristiku, principy, cíle, subjekty a funkce sociální politiky. Zároveň shrnuje informace o dávkách státní sociální podpory, které lze rozdělit podle souvislosti na výši příjmu (na přídavek na dítě, příspěvek na bydlení a porodné) a na ostatní dávky (rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče a pohřebné). V této části také představím základní informace o politice zaměstnanosti (trhu práce, cíle politiky zaměstnanosti, vývoj zaměstnanosti v České republice, základní pilíře zaměstnanosti a aktivní politiku zaměstnanosti) a typy nezaměstnanosti. Praktická část zahrnuje základní informace o sociální reformě Hlavní změny se týkají vyplácení dávek státní sociální podpory, které se dotýkají většiny rodin v podobě čerpání rodičovského příspěvku, přídavku na dítě nebo příspěvku na bydlení. Velmi výrazné změny nastaly i v oblasti trhu práce, které od 1. ledna 2012 upravuje novela zákona o zaměstnanosti. Sociální reforma přinesla i novinky jako jsou skarty a jednotné výplatní místo. SKarty sloužily pro výplatu nepojistných sociálních dávek a dávek v rámci státní politiky zaměstnanosti. Jednotné výplatní místo představuje místo, kde lze vyřídit dávky například v nezaměstnanosti, státní sociální dávky, dávky pomoci v hmotné nouzi atd. Další kapitoly jsou věnované analýze let 2011 a 2012 se zaměřením na změny, které vznikly po přijetí sociální reformy Nejdříve vždy uvedu konkrétní dávky státní sociální podpory, a jaké mají smysl, pro koho jsou určeny a jaké výši v tom roce byly vyplaceny. V poslední kapitole zhodnotím změny v roce 2013 po přijetí sociální reformy V této bakalářské práci jsem použila zejména popis, výklad, analýzu, porovnání a samozřejmě také grafické znázornění. 9

10 Teoretická část 1 Základní charakteristika sociální politiky Sociální politika je velmi rozvinutý pojem a existuje pro ni několik odlišných definic. Zejména je nezbytné poukázat, že sociální politika je vždy součástí určitého společenského celku. Sociální politika, její cíle, funkce, nástroje, se vyvíjejí společně s dalšími sférami. Nejčastěji se mluví o sféře ekonomické, sociální, ekologické, vědeckotechnické, politické, kulturní apod. Velmi všeobecně lze říci, že sociální politika je politikou, která se orientuje na člověka, na rozvoj a vzdělávání jeho životních podmínek, na růst jeho osobnosti a kvality života. Právě proto patří sociální politice zcela jisté a důležité místo v rámci celého společenského systému. 1 V České republice se často používá pojetí, které je založeno na přístupech. Pro představu celkového pohledu na oblast sociální politiky je nezbytné uvést, že o sociální politice se občas mluví v širším pojetí, eventuálně i v užším pojetí: pro širší pojetí sociální politiky je typické, že ji lze definovat jako určité konání především státu, a dalších subjektů, kterými ovlivňuje sociální sféru společnosti. Sociální politika se dotýká celé řady politik, jako jsou např. bytová, školská, zdravotní, nebo politika zaměstnanosti. pro užší pojetí sociální politiky je nutné reagovat na sociální rizika, popřípadě jejich možné nežádoucí následky, např. stáří, nemoci, invalidita, apod. a odstraňovat sociální tvrdosti, které provázejí fungování tržního mechanismu, např. nezaměstnanost, chudoba, apod. Sociální politika zde vystupuje především jako soustava ustanovení v sociální oblasti, zaměstnanosti a zdraví. V České republice se také občas mluví o tzv. resortní sociální politice protože její činnosti spadají do kompetence resortu Ministerstva práce a sociálních věcí. 2 Heterogenita sociální politiky je obecně používaný pojem a představuje obsahové a věcné členění sociální politiky. Velmi často jsou její ustanovení rozdělována podle 1 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha:Wolters Kluwer a.s., 2010, s. 24. ISBN NEČADOVÁ, Věra. Sociální politika. Studijní materiál, 2010, s. 5. ISBN

11 toho, jaký postoj vybírá sama politika k řešení vlastních problémů. Následně hovoříme o aktivní (perspektivní) sociální politice a pasivní (retrospektivní) sociální politice. aktivní sociální politika se přednostně snaží o prevenci. Předchází vzniku sociálních problémů přijímáním možných sociálních opatření. K předcházení lze v zásadě dospět buď přijímáním systémových opatření, (změnami a úpravami samotného systému a pravidel), či přijímáním opatření, jenž se nejprve vytváří předpoklady pro účinné řešení případných následků sociálních problémů. 3 pasivní sociální politika se soustřeďuje na řešení už vzniklých sociálních problémů a její povaha je vždy intervencionistická. Podstatným faktorem sociální politiky je faktor času. Jeho smysl pro sociální politiku je dán zejména těmito skutečnostmi: 4 sociální politika, a její opatření se z hlediska objektu, se týká současné doby, tak i budoucí. Z hlediska současné doby jsou opatření jako realizace sociálních práv, například právo na vzdělání, ochranu pracovního poměru. Avšak i ustanovení řešící například současné sociální neshody mezi společností a jednotlivci, ba i delikvence mladistvých, imigrace atd. Jestliže jde o budoucí dobu, jde z hlediska jednotlivce, eventuálně skupin obyvatelstva, o předpoklad, že mu budou poskytnuty jisté garance nebo odpovídající pomoc, až nastane příslušná sociální situace, například při ztrátě zaměstnání podpora v nezaměstnanosti. sociální politika jako soubor opatření se obměňuje, zvětšuje se a prohlubuje, jak z hlediska času v historickém pojetí, tak i z hlediska životního času lidí. Na obojí musí sociální politika reagovat mírou, objemem, šíří, rozličností svých opatření. 3 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha:Wolters Kluwer a.s., 2010, s. 24. ISBN NEČADOVÁ, Věra. Sociální politika. Studijní materiál, 2010, s. 7. ISBN

12 2 Základní principy sociální politiky Sociální politika se zaměřuje k ovlivňování sociální skutečnosti. Současně je nutno dodržovat určité základní principy, tj. myšlenkové postupy, vedoucí ideje, které jsou pro ni určující a vlastní a také se v ni více či méně zřetelně promítají. 2.1 Sociálně politické doktríny Pro výběr a vysvětlení těchto základních principů, myšlenkových postupů, mají nepochybně význam obecné filozofické myšlenkové a tzv. sociálně politické doktríny Liberalismus Znázorňuje myšlenkový koncept, který staví na osobní svobodě a dále na jednotlivé odpovědnosti. Sociální užitek a blahobyt každého je závislý zvláště na něm samém, jeho výkonu, osobním nasazení a ochotě nést rizika. Funkčnost sociální politiky je hodnocena podle její spojitosti k ekonomické efektivnosti. Nepodporuje tedy solidaritu státu a redistribuční procesy, neboť ty podle této doktríny směřují k útlumu ekonomických impulsů a činností a zdůrazňuje regulační schopnosti tržního mechanizmu a jeho hladké fungování, které z hlediska uspořádání společnosti předpokládá za určující Křesťanské sociální určení Vystupuje z křesťanské filozofie, podle které za sociální situace není odpovědný pouze samotný jedinec, ale v určitém rozsahu i společenský systém, jenž pozici jedince předurčuje. Akceptuje osobní svobodu, avšak poukazuje, že bez mravního závazku neexistuje a že určitý podíl zodpovědnost za sociální situaci ve společnosti padá i na vlivné a bohaté. Respektuje rozdílnost, ale ne každou pokládá za spravedlivou. Tato filozofie je zaměřená na odstranění bídy, důležitosti sociálních transferů, křesťanském milosrdenství založených dobročinných a charitativních aktivit. Zdůrazňuje fakt, že individuální svobodu je nutno podrobit i obecnému prospěchu a dobru. 6 5 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha:Wolters Kluwer a.s., 2010, s. 27. ISBN Tamtéž str

13 2.1.3 Demokratický socializmus Definuje snahu o zabezpečení vhodných životních podmínek všem jedincům demokratickým směrem na podstatě přijetí jistých pravidel. Součástí pravidel je vždy převzetí podstatné míry sociální odpovědnosti za jedince státem. Silně poukazuje na rovnost to v občanských právech a v právech sociálních Princip sociální spravedlnosti Sociální spravedlivost je nejvýznamnějším principem sociální politiky. Obecně je spravedlivost postavena proti křivdě a bezpráví. Spravedlnost se považuje za měřítko mezilidských vztahů, za zásadní mravní i náboženskou hodnotu, za podstatu právního řádu nebo základ států a veřejných politik. O spravedlnosti se mluví jednak: V právním slova smyslu (souhrn právních norem a zásad) V sociálním smyslu Sociální spravedlivost je možno určit pravidly, podle nichž se ve společnosti člení příjmy a bohatství a rovněž životní příležitosti a předpoklady. Vyjadřuje i skutečnost mezi jednotlivci a různými sociálními skupinami, existují přirozené rozdíly v tvůrčích silách a schopnostech. Obecně neexistuje nějaká definice, co je a co není sociálně spravedlivé. Lidé se většinou shodují, že je zapotřebí se chovat spravedlivě v sociálním smyslu, i když daný obsah tohoto termínu je neurčitý Princip sociální solidarity Sociální solidarita (vzájemná podpora, sounáležitost) souvisí především s utvářením a rozdělením prvotních podmínek a prostředků jedinců a sociálních skupin (zejména rodin) v zájmu naplňování ideje sociální spravedlivosti. 9 Tato interpretace vypovídá o nezbytnosti harmonické spolupráce mezi lidmi. Vypovídá, že člověk je sociální a společenská bytost. V každém případě je v určitém rozsahu odkázán i na druhé a na soužití ve společnosti jako celku. 7 NEČADOVÁ, Věra. Sociální politika. Studijní materiál, 2010, s. 8. ISBN NEČADOVÁ, Věra. Sociální politika. Studijní materiál, 2010, s. 8. ISBN Tamtéž str. 9 13

14 Solidaritu rozdělujeme dle organizátora na: 10 solidaritu mezinárodní, solidaritu celostátní, solidaritu místní případně regionální, solidaritu jednotlivců a rodin, solidaritu mezigenerační, solidaritu zdravých s nemocnými, solidaritu zaměstnaných s nezaměstnanými, solidaritu bezdětných občanů s rodinami s dětmi. Současná moderní společnost realizuje solidaritu zejména skrze redistribuční a transferovou politikou státu. Velký význam je kladen na solidaritu jedinců, spolků, a také sdružení apod. 2.4 Princip subsidiarity Pojem subsidiarity vychází z latinského slova subsidium který značí poskytovat pomoc. Princip je spojen s porozuměním subsidiární (podporující, pomoc poskytující) činnosti. Princip subsidiarity je chápan v moderní společnosti jako princip, který spojuje k individuální odpovědnosti se solidaritou. Subsidiarita vystupuje z postoje k člověku jako k osobnosti s individuálními vlastnostmi, vůlí, schopnostmi a dispozicemi, jenž je jednotlivec povinen využívat k užitku a sociálnímu bezpečí svému a svých blízkých. Dle principu subsidiarity si každý musí nejdříve pomoc sám, není-li to možné, má povinnost mu pomoc rodina svými silami, a teprve pak na posledním místě je požádán o pomoci stát. Proto každý stát vybídne občany k sebezodpovědnosti, k iniciativě v pomoci a svépomoci, musí také stále ověřovat, jak dalece mohou jednotlivci či skupiny v konkrétních jednotlivých případech reálně svou sebezodpovědnost také převzít. Jde tedy o ochotu i o možnost odpovědnost převzít NEČADOVÁ, Věra. Sociální politika. Studijní materiál, 2010, s. 10. ISBN Tamtéž str

15 2.5 Princip participace Participace představuje se na něčem konkrétním podílet, případně se něčeho konkrétního účastnit. V demokratickém systému je možnost účastnit se a podílet se na sociálním životě a i na sociální politice. Hlavní myšlenkou participace je, že životy lidí jsou ovlivněny určitým opatřením a rozhodnutím. Lidé mají možnost se účastnit procesu, jenž směřuje k jejich přijímání a realizaci. V podstatě jde o to, aby se lidé mohli aktivně podílet na tom, co bezprostředně ovlivňuje jejich životy (např. zdraví, zajištění v nemoci, zajištění ve stáří apod.). V oblasti sociální politiky je možné pracovat s další řadou principů, které je možno různě kombinovat (např. princip univerzality, princip adekvátnosti, princip komplexnosti, princip garance aj.) NEČADOVÁ, Věra. Sociální politika. Studijní materiál, 2010, s. 11. ISBN

16 3 Cíle sociální politiky a jejich charakter Sociální politika je společenskou aktivitou, která přispívá k ovlivňování sociální reality. Prostřednictvím sociální politiky jsou prosazovány určité sociálně politické cíle. Typické pro tyto cíle je: sledovat zákonitosti společenského vývoje a být tedy stanovovány v jeho intencích, zobrazovat potenciály budoucího rozvoje, tedy možnosti, které v latentní podobě mohou přivodit určité změny v sociální politice, být v potřebné míře konkretizovány, například z hlediska času, formy, způsobu řešení sociálních problémů, nákladovosti apod. 13 Podle doby trvání rozlišujeme dva typy cílů. První je krátkodobý, který je starší a vychází z doby, kdy se sociální problémy řešily jeden po druhém tak, jak přicházely. Dlouhodobější a náročnější cíle bylo možno řešit až s postupem času. Cíle se začaly plánovat, což přineslo mnoho výhod a předcházelo se problémům ještě před tím, než nastaly. V současné době se oba typy kombinují Obecný cíl V sociální politice jde vždy o soustavu cílů, pomocí kterých je uskutečňován cíl obecný, jenž lze vyjádřit jako zlepšující se úroveň obyvatel, rozvoj jejich osobnosti a zajištění důstojných životních podmínek pro všechny. Zároveň by tento cíl měl zabezpečovat dobré pracovní, zdravotní a životní podmínky, zabezpečit rovný přístup ke vzdělání, zaopatřit přiměřené bydlení a zaručit dostatečný minimální příjem, který by odpovídal důstojným lidským podmínkám. Proto platí, že obecný cíl je dlouhodobý a má různá vývojová stádia NEČADOVÁ, Věra. Sociální politika. Studijní materiál, 2010, s. 12. ISBN Tamtéž str Tamtéž str

17 4 Objekty a subjekty sociální 4.1 Objekty sociální politiky Pod pojmem objekty sociální politiky rozumíme jednak všechny obyvatele dané země, ať již jako jednotlivce, nebo určité sociální skupiny. Sociální skupinu lze vymezit jako skupinu osob, mezi nimiž existuje určitá interakce, a tyto osoby i okolí si tuto skutečnost uvědomují. 16 Sociální skupiny dělíme na: Sociální skupiny primární, kdy dochází k spojení mezi jejími členy. Nejčastější příklad jsou rodiny nebo domácnosti. Sociální skupiny sekundární, které jsou založeny na společných zájmech a na společných potřebách. Příkladem sekundární skupiny jsou například nezaměstnaní, chudí, důchodci apod. Objekty sociální politiky jsou ti, kterými jsou opatření sociální politiky určena, na něž jsou orientována. 17 Určitá opatření sociální politiky jsou pro všechny, a to zejména právo na zdravotní péči, rovný přístup ke vzdělání. Některá opatření jsou určena pouze pro určité obyvatele, tj. pro rodiny s dětmi, nezaměstnané, nemocné, zdravotně postižené atd. 4.2 Subjekty sociální politiky Subjekty sociální politiky jsou ti, kdo mají zájem, vůli, schopnosti, předpoklady, možnosti a prostředky k určité sociální činnosti či chování a kdo takové činnosti a chování může iniciovat a naplňovat. 18 K subjektům sociální politiky patří stát a jeho orgány, zaměstnavatelé a firmy, zaměstnanecké a odborové orgány, regiony, místní komunity, obce a jejich orgány a instituce, občanské organizace a iniciativy, církve, občané, rodiny a domácnosti. 16 NEČADOVÁ, Věra. Sociální politika. Studijní materiál, 2010, s. 17. ISBN Tamtéž str Tamtéž str

18 4.2.1 Stát a jeho orgány Důležitá role náleží parlamentu, který dle vybraného programu nebo případné koncepce tvoří a schvaluje legislativní ustanovení. Pro sociální politiku i ostatní nestátní subjekty má ustanovení rozhodující význam. Vláda a správní orgány mají charakter jednak republikový, územní a regionální. Jedná se např. o ministerstvo práce a sociálních věcí, ústřední i územní orgány sociálního zabezpečení a úřad práce Zaměstnavatelé a firmy Jsou povinni zajišťovat opatření vymezená státem a jeho orgány. Kromě opatření států vznikla i další opatření tzv. dobrovolná, je možné je označit jako firemní sociální služby Zaměstnanecké a odborové orgány Představují různé zaměstnanecké a profesní komory, svazy, odborové svazy, odborové tripartity Regiony, místní komunity, obce a občanské organizace Tvoří je například dobročinné, charitativní organizace a další instituce Církve Zabezpečují důležitou oblast výchovy a vzdělávání. Mají i významný vztah v péči o zdraví, o handicapované obyvatele. 20 Zásadou sociální politiky je, aby se subjekty vzájemně doplňovaly a naopak si nepřekážely. Subjekty v sociální politice vycházejí z tradice, jsou hluboce zakořeněny ve svém prostředí a jsou ovlivňovány dřívější vývojem. Náročnější pro subjekty je, jak se mají účastnit tvorby a provedení sociální politiky KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha:Wolters Kluwer a.s., 2010, s. 52. ISBN NEČADOVÁ, Věra. Sociální politika. Studijní materiál, 2010, s. 18. ISBN Tamtéž str

19 5 Funkce sociální politiky Funkce sociální politiky spolu vzájemně souvisí a vztahují se k objektům komplexně. Například k člověku jako pracovní síle, k člověku ve stavu nouze, k pracovnímu kolektivu, rodině a pacientovi. Funkce mají nebo mohou mít na objekty rozlišný vliv. Projevují se působením na společnost jako celku. V současnosti se vyskytují různé sociální politiky. Běžné základní funkce jsou: 22 ochranná, rozdělovací a přerozdělovací, homogenizační (slaďování, optimalizace), stimulační, preventivní. Základní funkce se vyvřely dle situací individuální země s ohledem na čas a prostor. K prvotním funkcím patří funkce rozdělovací a přerozdělovací. Důležitým a velice náročným úkolem státu je funkce harmonizace (slaďování, optimalizace) Ochranná funkce Představuje funkci historicky nejstarší, která vytváří stabilní a tradiční složku sociální politiky. Tuto funkci je zapotřebí stále zesilovat. Jde o odstranění následku určitých událostí, které jsou propojeny se světem práce (např. s nezaměstnaností, se škodlivým pracovním prostředím, s příjmovými poměry vícedětných rodin, v nemoci, ve stáří, v osiření apod.) Rozdělovací a přerozdělovací (redistribuční) funkce Je jedna z nejdůležitějších funkcí a zároveň nejvíce komplikovaných. V podstatě řeší podle čeho, a jak se bude rozdělovat. Představuje rozdělování prostředků, pomáhá 22 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha:Wolters Kluwer a.s., 2010, s. 58. ISBN NEČADOVÁ, Věra. Sociální politika. Studijní materiál, 2010, s. 22. ISBN Tamtéž str

20 v začleňování lidí do společnosti a přispívá ke zdokonalení života a osobnostnímu rozvoji. Určité přerozdělovací funkce se provádějí pomocí transferů a daní. 25 Rozdělování a přerozdělování se realizuje pomocí různého mechanizmu. V prvé řadě se jedná o: tržní mechanismus, který respektuje efektivnost a výkon a určuje zejména vztah člověka k práci, hlasovací proces, tj. rozdělování vyšší autoritou, zejména státem, vyjednávání (negociace) mezi sociálními partnery, tradice a zvyklosti, tj. např. solidarita nestátních subjektů, dobročinnost, institut dědictví apod., Homogenizační funkce Homogenizační funkce se pokládá za novou funkci v sociální politice. Je propojena s funkcí rozdělovací. Zaměřuje se na příjmové vyrovnání a přispívá k snižování sociálních rozdílů v životních podmínkách jedinců a sociálních skupin. Dá se říci, že dosahuje jednotnosti v uspokojování prvotních životních potřeb Stimulační funkce Úkolem stimulační funkce je podporovat, podněcovat, způsobovat potřebné sociální jednání jednotlivců a sociálních skupin jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni. Funkce je namířena na působení potřebného, chtěného, zamýšleného vyvíjení sociálních a ekonomických postupů, jevů a vztahů. Někdy se o stimulační funkci mluví jako o funkci produktivity. Svými efekty působí bezprostředně na výkonnost pracovních schopností. Týká se produktivity, tak i opatření, které se zprostředkovaně započítávají do celkového prospěchu společnosti, např. opatření zdravotní politiky, politiky zaměstnanosti KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha:Wolters Kluwer a.s., 2010, s. 59. ISBN NEČADOVÁ, Věra. Sociální politika. Studijní materiál, 2010, s. 23. ISBN Tamtéž str NEČADOVÁ, Věra. Sociální politika. Studijní materiál, 2010, s. 23. ISBN

21 5.5 Preventivní funkce S úsilím předcházet zřetelným škodám na životě a zdraví, vyplývá snažení předcházet špatným sociálním situacím jako je například chudoba, nezaměstnanost, zdravotní poškození, apod. Tyto faktory se rozvíjí z preventivní funkce, tj. z prvotní omezené hygienické a bezpečnostní prevence, která směřuje v rozsáhlou sociální prevenci. Úsilím preventivní funkce je úplně zamezit nebo přinejmenším v co největší míře zabránit tomu, aby se nechtěným sociálním situacím skutečně předcházelo. Funkci mohou provádět všechny odbory sociální politiky KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha:Wolters Kluwer a.s., 2010, s. 64. ISBN

22 6 Sociální zabezpečení v sociálním systému společnosti Sociální zabezpečení patří k sociální politice a představuje nástroj k uskutečňování jejich úkolů a cílů. Jedná se o soubor institucí, které zmírňují a odstraňují následky sociálních událostí. Základními sociálními událostmi jsou zvláště: stáří, invalida, smrt rodinného příslušníka, narození dítěte, těhotenství, nemoc, úraz, a ostatní sociální události způsobující tíživou situaci. V různých zemích se sociálnímu zabezpečení přikládá různý obsah, v každém případě se odlišuje charakterem, formou cíle i obsahem a vymezením v oblasti sociálních událostí. Sociální zabezpečení v užším pojetí se zaměřuje pouze na důchodové zabezpečení a sociální služby. 30 Do širšího pojetí sociálního zabezpečení můžeme zahrnout: péči o zdraví (léčební a preventivní), zabezpečení při dočasné neschopnosti (nemoci a úrazy), zabezpečení matek (těhotenství a mateřství), pomoc při výchově dětí v rodině, zabezpečení ve stáří, 30 NEČADOVÁ, Věra. Sociální politika. Studijní materiál, 2010, s. 32. ISBN

23 zabezpečení rodinných příslušníků a pozůstalých, zabezpečení v nezaměstnanosti. 31 Nejrozsáhlejší pojetí v současné době je sociální zabezpečení, které představují souhrnné označení pro veškeré sociální instituce. Občanům zejména poskytuje: radu a poradenství, ochranu a poradenství, materiální plnění, peněžní plnění (dávky), služby a azyl (ústavní péči). Sociální zabezpečení představuje tři hlavní pilíře: sociální pojištění, státní sociální podporu, sociální pomoc. Tyto systémy se od sebe odlišují z pohledu tří základních hledisek, a to jak řeší sociální situaci, jak jsou dávky v systémech financovány a jak jsou systémy organizačně zabezpečeny. Stát zaměřuje svoji pomoc na: sociální služby, nefinanční podporu, finanční podporu NEČADOVÁ, Věra. Sociální politika. Studijní materiál, 2010, s. 32. ISBN NEČADOVÁ, Věra. Sociální politika. Studijní materiál, 2010, s. 32. ISBN

24 7 Státní sociální podpora 7.1 Charakteristika systému státní sociální podpory Dávky, které jsou nyní vypláceny v rozsahu systému státní sociální podpory, byly do roku 1995 vypláceny z odlišných sociálních systémů. Právní úprava sociálních systémů byla nedostačující. V první řadě nesplňovala potřeby současného vývoje. V 1. polovině 90. let se po sobě postupně měnily hlavní principy a jejich rámec. Snaží se, aby státní sociální podpora byla zavedena do praxe co nejsnadněji. Cílem tohoto postupu bylo: 33 Spojit sociální dávky, poskytující podporu státu občanům a rodinám s dětmi do jediného souboru. Dávky, které byly součástí jiných systémů, jsou nově vymezeny v tomto systému. (např. dávky nemocenského pojištění, důchodového zabezpečení a sociální pomoci). Zajistit nové sociální dávky, které pomáhají řešit dosud neřešené sociální situace (např. příspěvek na bydlení). Upravit stanovisko dosavadních důležitých finančních dávek rodinám a doporučit jejich přeměnu: na přídavek na dítě, dle věku dítěte, na sociální příplatek, dle celkového příjmu rodiny a podle sociální situace, v které se rodina nachází. Do státní sociální podpory patří principy: kompletnost, jednotnost, sociální spravedlnost, skladebnost, 33 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha:Wolters Kluwer a.s., 2010, s. 64. ISBN

25 valorizace, dostupnost, operativnost, nenáročnost. Dávky vycházejí ze zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Státní sociální podporou se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích. Státní sociální podpora se ve stanovených případech poskytuje v závislosti na výši příjmu. 34 Státní sociální dávky se dělí na dva základní druhy. Dle charakteru je rozdělujeme na horizontální a vertikální. Vertikální dávky - dávky poskytované v závislosti na výši příjmu: přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné, spadal sem i sociální příplatek, který byl 1. ledna 2012 zrušen. Horizontální dávky - ostatní dávky rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, pohřebné. O dávky může požádat pouze osoba a s ní společně posuzované osoby domácnosti, které mají trvalý pobyt na území České republiky. Čerpat dávky mohou dle vymezeného zákona i cizinci, kteří nemají trvalý pobyt v České republice. Mezi posuzované osoby patří: nezaopatřené děti, rodiče nezaopatřených dětí, manželé, partneři, druh či družka. 34 zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře 25

26 Při nároku na individuální dávky sociální podpory se neposuzuje majetek rodiny. Za nezaopatřené dítě se pokládá dítě do skončení povinné školní docházky (nejdéle 26 let). Určité dávky státní sociální podpory jsou odvozeny od životního minima. Dávky státní sociální podpory se liší od dřívějšího systému daleko více a zohledňují jak finanční, tak i sociální události rodiny. Rodině může být vypláceno i více dávek státní sociální podpory najednou. Příjmy, které jsou rozhodující pro vyplácení dávek státní sociální podpory, jsou především: 35 příjem ze závislé činnosti, příjem z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti, dávky nemocenského a důchodového zabezpečení, hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, čisté příjmy, tzn. příjmy po odpočtu pojistného na sociálním zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Žádosti o přiznání státní sociální podpory vyřizují a vyplácejí kontaktní místa příslušných úřadů dle místa trvalého bydliště žadatele. Od jsou příslušnými úřady práce. Žádosti o jednotlivé dávky je nutno podávat pouze na tiskopisech předepsaných Ministerstvem práce a sociálních věcí. 36 Dávky státní sociální podpory se vyřizují na 3 měsíce, po uplynutí této doby nárok na dávku zaniká. O jednorázové dávky jako je porodné, pohřebné, příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla, je možné požádat do 1 roku ode dne, za který dávka náleží KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha:Wolters Kluwer a.s., 2010, s ISBN Tamtéž str

27 7.2 Dávky poskytované v závislosti na výši příjmu Přídavek na dítě Přídavek na dítě je základní dávkou státní sociální podpory. Je poskytován rodinám s dětmi se zaměřením přispívat na náklady spojené s výchovou a výživou nezaopatřených dětí. Jako nezaopatřené dítě je považováno zejména to, které navštěvuje nějakou školu (střední, vyšší odbornou školu nebo vysokou školu). Aby bylo možno dávku získat, musí se jednat o pravidelné denní studium. Poskytnutí dávky závisí na výši příjmu rodiny, věku dítěte a výši životního minima. Jedná se o dlouhodobou dávku. Získat tuto dávku mohou pouze rodiny s příjmem do 2,4 násobku životního minima. Dávku uplatňuje zákonný zástupce dítěte, popřípadě ústav pro péči o děti a mládež nebo zletilé nezaopatřené dítě. 37 Dávka je poskytovaná dle stáří dítěte ve třech výších, viz tabulka 1. Tabulka 1: Výše přídavku na dítě v roce 2013 Věk nezaopatřeného dítěte Do 6 let Od 6 do 15 let Od 15 do 26 let Zdroj: zákon č. 117/1995 Sb.; zpracování vlastní Výše přídavku na dítě měsíčně 500 Kč 610 Kč 700 Kč Tabulka 2: Životní minimum rodin Úplná rodina (oba rodiče) počtem nezaopatřených dětí Životní minimum rodiny Hranice rozhodného příjmu v Kč měsíčně pro nárok na přídavek na dítě (2,4 násobek životního minima rodiny) jedno dítě do 6 let dvě 5, 8 let tři 5, 8, 12 let čtyři 5, 8, 12, 16 let Zdroj: zákon č. 117/1995 Sb.; zpracování vlastní Příspěvek na bydlení Příspěvek na bydlení upravuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. O příspěvek na bydlení může žádat pouze vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě přihlášen k trvalému pobytu. Poskytuje se rodinám nebo i jednotlivcům na krytí nákladů 37 JIRKOVÁ, Kateřina. Přídavek na dítě. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: prid_na_dite 27

28 s nízkými příjmy. Nárok na příspěvek na bydlení má ve chvíli, jestliže jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficient 0,3 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) a zároveň součin rozhodujícího příjmu v rodině není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení (obě tyto podmínky musí být splněny současně). Dále jsou stanoveny jako průměrné náklady na bydlení dle velikosti obce a počtu členů domácnosti. 38 K nákladům na nájemné i k srovnatelným nákladům se připočítávají náklady na vodu, elektřinu, plyn, stočné, svoz odpadu a náklady na centrální vytápění a pevná paliva. Započítávají se také platby ve formě přeplatků a doplatků, tyto náklady se dokazují fakturou nebo výpisem od správce nemovitosti. 39 Částky normativních nákladů na bydlení podle 26 odst. 1 písm. a) a b) zákona jsou: Tabulka 3: Částky normativních nákladů na bydlení v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy Počet osob v rodině Počet obyvatel obce dle měsíčních nákladů na bydlení Kč Praha Nad Do jedna dva tři čtyři a více Zdroj: zákon č. 117/1995 Sb.; zpracování vlastní Tabulka 4: Částky normativních nákladů na bydlení v družstevních bytech a bytech vlastníků Počet osob v rodině Počet obyvatel obce dle měsíčních nákladů na bydlení Kč Praha Nad Do jedna dvě tři Čtyři a více Zdroj: zákon č. 117/1995 Sb.; zpracování vlastní 38 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha:Wolters Kluwer a.s., 2010, s ISBN JIRKOVÁ, Kateřina. Příspěvek na bydlení. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: 28

29 7.2.3 Porodné Jedná se o jednorázový příspěvek ženě s nízkými příjmy při narození prvního živého dítěte. Příspěvek je poskytován ve výši Kč. V případě narození více dětí součastně se vyplácí dávka ve výši Kč. Příspěvek se vyplácí rodinám, jejichž příjem za předcházející kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,4 násobek životního minima rodiny. Nárok na příspěvek mají i osoby, které zahájily péči o dítě mladší jednoho roku a převzaly ho do trvalé péče Ostatní dávky Jsou to dávky, které jsou poskytovány bez závislosti na příjmu Rodičovský příspěvek Příspěvek vychází 30 až 32 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Nárok na rodičovský příspěvek má rodič (otec i matka, ale jen jeden z nich), který po celý kalendářní měsíc celodenně, řádně a osobně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině (jestliže má rodina více dětí). Příspěvek se vyplácí až do vyčerpání maximální částky Kč, nejdéle do 4 let věku tohoto dítěte. Rodič může vybírat výši rodičovského příspěvku, jestliže alespoň jednomu z rodičů je možné stanovit k datu narození nejmladšího dítěte 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu. Je-li možnost stanovit vyměřovací základ u obou rodičů, vychází se z toho vyššího. Pokud 70 % 30násobku denního vyměřovacího základu: je nižší nebo rovno Kč, rodičovský příspěvek může být nejvýše Kč měsíčně, jestliže převyšuje Kč, rodičovský příspěvek může být maximální Kč měsíčně JIRKOVÁ, Kateřina. Porodné. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: porodne 41 BŘESKÁ, Naděžda a Eva BURDOVÁ. Státní sociální podpora Olomouc: ANAG, 2012, s ISBN

30 Pokud ani jednomu z rodičů nelze uvedený vyměřovací základ stanovit, náleží rodičovský příspěvek v pevných měsíčních částkách Kč do konce 9. měsíce věku a následně ve výši Kč do 4 let věku dítěte. 42 Žádost o rodičovský příspěvek se podává na úřadu státní sociální podpory. Čerpání příspěvku lze měnit jednou za 3 měsíce. Přičemž rodič není sledován a může si výdělečnou činností vylepšovat sociální situaci rodiny Dávky pěstounské péče Do sem spadaly i dávky pěstounské péče. Od se přemístily pod zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně - právní ochraně dětí Pohřebné Představuje jednorázovou dávku. Přispívá na náklady, které jsou spojené s pohřbem. Pohřebné náleží osobě, která vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti, nebo osobě, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte, a to za podmínky, že zemřelá osoba (s výjimkou mrtvě narozeného dítěte) měla ke dni úmrtí trvalý pobyt na území ČR. 43 Pohřebné se vyplácí pouze jedné osobě, pokud vznikne nárok více osobám, vyplácí se pouze osobě, která předložila žádost o příspěvek jako první. Výše pohřebného je stanovena na 5000 Kč. 42 JIRKOVÁ, Kateřina. Rodičovský příspěvek. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: rodicovsky prispevek 43 JIRKOVÁ, Kateřina. Pohřebné. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: 30

31 8 Politika zaměstnanosti 8.1 Trh práce Trh práce je tvořen lidmi, kteří nabízejí svoji pracovní sílu, a poptávkou po určitých pracovních činnostech, profesích, kvalifikovaných pracovnících. Není-li na trhu dostatek pracovních sil, mají firmy dvě možnosti, jak zvyšovat produktivitu práce, a to: jednak zajistit, aby pracovní síla při vynaložení stejné práce vyrobila více (nové technologie, změna organizace, apod.), jednak je možné povolat pracovní síly ze zahraničí. Je-li na trhu nadbytek pracovních sil, vzniká nezaměstnanost: dobrovolná (člověk může pracovat, ale nechce, je potom ve společnosti znevýhodněn), nedobrovolná (člověk pracovat chce, ale práci nemůže najít). Na trhu práce dnes chybí řada profesí. Velké množství pracovníků na druhou stranu ztrácí uplatnění a jejich dovednosti a znalosti požadavkům zaměstnavatelů nestačí. Odhady kvalifikačních nutností hledají spojitost mezi trendy v ekonomice a potřeby na profese. Podávají tak včasné informace o tom, s jakou kvalifikací a v jakém množství budeme v následujících letech pracovníky vyžadovat. 44 Trh práce ovlivňuje poptávka po pracovnicích. Zaměstnavatelé by nadále vyžadovali početný podíl absolventů se středním a odborným vzděláním a často záporně hodnotí zvyšování zájemců o vysokoškolské studium. Požadavky podniků na trhu práce se odrážejí podle jejich aktuální potřeby. Vzdělávací systém ovšem takto okamžitě reagovat nemůže, musí vzít v úvahu i širší souvislosti. Na vznik a zánik pracovních příležitostí působí celá řada trendů. Zásadní není jen to, co firmy na trhu chtějí produkovat, ale důležité je, zda jim to konkurence dovolí, např. textilní průmysl, automobilový průmysl KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha:Wolters Kluwer a.s., 2010, s ISBN BIŇOVEC, Karel; Přehled učiva k maturitní zkoušce. Trh práce. Nakladatelství Fortuna ISNB

32 8.2 Vývoj zaměstnanosti v České republice Vývoj zaměstnanosti v prvních letech po převratu nejprve klesal. Od roku 1994 se začala zaměstnanost v České republice zvyšovat. První nárůst zaměstnanosti byl zaznamenán nejdříve ve službách, následně v průmyslu, nakonec v lesnictví a zemědělství. Došlo k zajímavému trendu, kdy nejdříve se výrazně snížila zaměstnanost ve velkých firmách, ale na druhé straně vzniklo plno drobných firem a samostatných živnostníků. Výrazně na minimum poklesl počet českých pracovníků v zahraničí. Naopak se výrazně zvýšil počet pracovníků ze zahraničí. Na udržení vysoké úrovně zaměstnanosti se rovněž významně podílelo snížení počtu pracujících osob v důchodovém věku, prodloužení rodičovské dovolené na 3 roky nebo na 4 roky a prodloužení dovolené o 1 týden. Na udržení vysoké zaměstnanosti měla vliv i česká privatizace. Vzniklo rozptýlené vlastnictví malých akcionářů s malou šancí prosadit svá vlastnická práva. Ve vývoji a struktuře zaměstnanosti začaly hrát významnou roli skryté ekonomické aktivity. Některé poznatky naznačují, že skrytá zaměstnanost v České republice se stala rozšířeným jevem včetně nelegální zaměstnanosti cizinců ze zemí s méně rozvinutou ekonomikou, pro které se Česká republika stala zemí cílovou. 46 Během roku vzrůstala česká ekonomika velice rychle. Rychlost růstu předčilo i růst zemí EU-15 víc než dvojnásobně. Mohutný příliv zahraničních investic směřoval až ke vzniku 140 tisíc nových pracovních příležitostí, značný význam zde měl zpracovatelský průmysl. V roce 2008 dospěl zpracovatelský průmysl v České republika nejvyššího podílu na celkové zaměstnanosti, s porovnáním všech členských zemích EU. Kladný výsledek ekonomiky při růstu HDP a exportu zajisté měl i svou stinnou stránku: neustále silnější vazba na vývoz produktů odběratelům na trzích vyspělých zemí EU a sestavení konečných výrobků z dovezených dílů, rychle zvyšující se poptávka po pracovnících příležitostech ve výrobním odvětví, které nabízí jen nepatrný profesní růst. V roce 2008 došlo k výraznému zlepšení, kdy na jedno volné pracovní místo připadli méně než dva registrovaní nezaměstnaní. Nedostatek pracovních sil chyběl v odvětví 46 Politika zaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: http //portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/narodni_akcni_plan/ 32

33 hospodářství. Chyběli i řidiči, svářeči a stavební dělníci. Počet nových pracovních míst dlouhodobě rostl až do doby, kdy jej negativně ovlivnila celosvětová hospodářská recese v roce V roce 2011 zaměstnanost zaznamenala mírný pokles, který přešel v roce 2011 do nárůstu. Pracovní místa se postupně snižovala. Desítky tisíc osob hledají odpovídající pracovní uplatnění. Zaměstnanost se nevyvíjela ve všech skupinách produktivního věku stejně. Zejména ve věkové skupině a let. Zaměstnanost vzrostla ve věkové kategorii let. Zlepšila se tedy situace věkových skupin nejvíce postižených v období ekonomické krize. Ve zvýšení zaměstnanosti starších věkových skupin se i nadále projevuje také prodlužující se věková hranice pro odchod do důchodu Cíle politiky zaměstnanosti Trh práce vyžaduje nové stanovení cílů, prostředků i subjektů politiky zaměstnanosti. Vyžaduje pozornost, následně i finanční prostředky na zařazování nezaměstnaných do aktivit, která zvýší jejich schopnost přijmout zaměstnání. Předpokladem řešení je programové pojetí politiky zaměstnanosti, provázané s celkovou ekonomickou, sociální, regionální a vzdělávací politikou vlády. Naplnění těchto základních cílů umožňují zejména následující opatření a to: zavést nová opatření hospodářské politiky zaměřená na podporu vzniku nové zaměstnanosti a na restrukturalizaci stávající zaměstnanosti, zvýšit motivaci pracovní síly ke vstupu (nebo návratu) do zaměstnanosti zřetelným zvýhodněním pracovních příjmů před příjmy sociálními, sladit přípravu pracovní síly s požadavky trhu práce, sladit rozsah a strukturu zaměstnávání zahraniční pracovní síly se situací na trhu práce, zvýšit rozsah a účinnost opatření aktivní politiky zaměstnanosti, zabezpečit potřebné organizační, personální i finanční předpoklady fungování služeb zaměstnanosti v souladu s očekávanou úrovní nezaměstnanosti Politika zaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: http //portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/narodni_akcni_plan/ 48 Politika zaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: http //portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/narodni_akcni_plan/ 33

34 8.4 Základní pilíře Národního plánu zaměstnanosti Pilíř I Podpora zaměstnanosti Pilíř zahrnuje opatření, které vede ke zvýšení zaměstnanosti, zajištění odpovídající úrovně flexibility a kvalifikace ve vztahu k požadavkům trhu práce a umožňuje snadnější přechod mládeže ze škol do praxe. Odstraňování možných barier spočívá v nevyhovujícím rozvinutí či ztrátě pracovních návyků, především mládeže, zdravotně handicapovaných osob, dlouhodobě nezaměstnaných či osob vstupujících po delší době na trh práce. Ke zvýšení zaměstnanosti patří i zvednutí motivace pracovní síly ke vstoupení do zaměstnání a k setrvání v zaměstnání Pilíř II Podpora podnikání V tomto pilíři jsou zahrnuta opatření, která jsou orientována na obecné zdokonalení podmínek pro podnikání, vyrovnat konkurenční prostředí jak na domácím trhu, tak i při porovnání s ostatními státy - uchazeči o členství v EU. Opatření zajišťuje jak přímou pomoc ze státního rozpočtu, tak i nepřímou, jako je snížení daňové zátěže, bankovní záruky a státní garance. Opatření jsou dána v souladu se směrnicemi Rady EU k zaměstnanosti Pilíř III Podpora schopnosti podniků a zaměstnanců přizpůsobit se změnám V tomto třetím pilíři jsou navržena opatření pro vznik předpokladů na zajištění dynamického a flexibilní trhu práce v rámci celé národní ekonomiky. Zaměřena jsou především na vytváření podmínek pro modernizaci organizace práce a podoba pracovní doby, na podporu adaptability podniků a zaměstnanců. Je rozdělena do několika etap. První obsahuje zejména vytvoření legislativního rámce flexibility, v další etapě se jedná o uplatnění možných pružných forem v praxi. Záležet ovšem bude především na sociálních partnerech a jejich schopnostech se dohodnout. Tempo realizace opatření v praxi ovlivní nalezení rozumného kompromisu mezi potřebami zaměstnavatelů, kteří dnes obstáli v konkurenčním boji mj. zařazování nových forem práce a organizace 49 Politika zaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: http //portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/narodni_akcni_plan/ 34

35 práce a snahou odborů o udržení potřebné úrovně ochrany zaměstnanců v nových podmínkách Pilíř IV Podpora rovných příležitostí všech osob Tento pilíř je zaměřen na odstranění diskriminace v přístupu k zaměstnání, na posílení právních a institucionálních nástrojů a mechanismů k odstranění všech forem diskriminace na trhu práce. Aby bylo možné přijímat opatření k nápravě, je nutné zavést systém monitorování diskriminačních jevů na trhu práce. Znamená to provádět pravidelná sociologická šetření. Hlavní cílem je vytvoření podmínek pro přijímání mimořádných dočasných opatření ve prospěch těch skupin občanů, jejichž přístup k zaměstnání je výrazně ztížen z důvodu příslušnosti k rase, pohlaví Aktivní politika zaměstnanosti Aktivní politika zaměstnanosti je souhrn opatření směřující ke zvýšení úrovně zaměstnanosti. Nástroje aktivní politiky realizované na úřadech práce přispívají ke snížení nezaměstnaných nebo zvýšení zaměstnanosti v regionech, zejména problémových skupin uchazečů o zaměstnání. Aktivní politiku zaměstnanosti zabezpečují Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady. Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti jsou zejména: rekvalifikace, veřejné prospěšné práce, investiční pobídky, společensky účelná pracovní místa, příspěvek na zpracování, příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program Politika zaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: http //portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/narodni_akcni_plan/ 51 Tamtéž: Dostupné z: http //portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/narodni_akcni_plan/ 52 Aktivní politika zaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: http //portal.mpsv.cz/sz/zamest/dotace/apz 35

36 8.5.1 Rekvalifikace Rekvalifikace je forma vzdělávání, která pomáhá uchazečům o zaměstnání a zájemcům o zaměstnání zvýšit si své uplatnění na trhu práce. Zároveň získat nové zkušenosti nebo rozšířit stávající kvalifikaci a zabezpečit si tak do budoucna svoje uplatnění na trhu práce. Rekvalifikaci zajišťuje úřad práce podle místa bydliště uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání. Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace uchazeče, zdravotního stavu, schopnostmi a zkušenostmi fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání. Při rekvalifikaci má každý uchazeč o zaměstnání nárok na podporu v nezaměstnanosti Veřejně prospěšné práce Jedná se především o práci pro nekvalifikované uchazeče, pracovní příležitosti spočívající zejména v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí. Tyto možnosti veřejně prospěšných prací vytváří zaměstnavatel nejdéle na 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, a to i opakovaně Investiční pobídky Investiční pobídky jsou nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti, kterými se u vybraného zaměstnavatele hmotně podporuje vytváření nových pracovních míst nebo rekvalifikací či školení nových zaměstnanců. Školení zahrnuje získávání znalostí a dovedností pro pracovní zařazení. Školení zaměstnanců musí odpovídat požadavkům, které stanovil zaměstnavatel. Hmotná podpora rekvalifikace či školení může být poskytnuta zaměstnavateli na částečnou úhradu nákladů, které budou zaměstnavatelem skutečně vynaloženy Aktivní politika zaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: http //portal.mpsv.cz/sz/zamest/dotace/apz 54 Aktivní politika zaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: http //portal.mpsv.cz/sz/zamest/dotace/apz 55 Aktivní politika zaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: http //portal.mpsv.cz/sz/zamest/dotace/apz 36

37 8.5.4 Společensky účelná pracovní místa Jedná se o pracovní místa, která zaměstnavatel vyhrazuje na základě dohody s úřadem práce. Jsou obsazována uchazeči o zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. Na vytvořená společensky účelná pracovní místa může úřad práce poskytnout příspěvek Příspěvek na zapracování Úřad práce může poskytnout příspěvek na zpracování zaměstnavateli na základě s ním uzavřené smlouvy, pokud zaměstnavatel zaměstná uchazeče o zaměstnání do trvalého poměru, kterému úřad práce poskytuje zvýšenou péči. Zvýšená péče se věnuje uchazečům o zaměstnání, kteří ji pro svůj zdravotní stav, věk, péči o dítě nebo z jiných důvodů potřebují, např.: fyzické osoby se zdravotním postižením, fyzické osoby do 20 let věku, těhotné ženy, kojící ženy a matky do devátého měsíce po porodu, fyzické osoby pečující o dítě do 15 let věku, fyzické osoby starší 50 let věku, fyzické osoby, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetržitě déle než 5 měsíců Příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program Úřad práce může zaměstnavateli poskytnout tento příspěvek (a to na základě uzavřené dohody), pokud zaměstnavatel přistoupí na nový podnikatelský program a pro své zaměstnance nemůže zabezpečit např. práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. Podle pracovně právních předpisů náleží zaměstnancům příspěvek na částečnou úhradu náhrady mzdy Aktivní politika zaměstnanosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: http //portal.mpsv.cz/sz/zamest/dotace/apz 57 Tamtéž: Dostupné z: http //portal.mpsv.cz/sz/zamest/dotace/apz 58 Tamtéž: Dostupné z: http //portal.mpsv.cz/sz/zamest/dotace/apz 37

38 9 Nezaměstnanost Nezaměstnanost je komplikovaným jevem a nelze ji posuzovat jen celkově. Je nutné mít k dispozici celou informační síť nezbytných údajů takového typu jako například: koho se nezaměstnanost týká, kde se vyskytuje, jak dlouho trvá, jaká je její míra, jaké jsou předpoklady pro její řešení. Nezaměstnaností nejsou ohroženy všechny skupiny pracovníků stejně. K rizikovým skupinám patří zejména: ženy, mladiství a absolventi škol, handicapované skupiny a pracovníci předdůchodového věku. 59 Za nezaměstnané se považují osoby registrované na úřadu práce, které nepracují, ale aktivně si práci hledají. Dlouhodobá nezaměstnanost je důsledek ztráty kvalifikace a schopností nalezení nového zaměstnání Typy nezaměstnanosti Frikční nezaměstnanost Frikční nezaměstnanost souvisí s hledáním vhodného pracovního uplatnění ze strany čerstvých absolventů škol a se střídáním zaměstnání. Tato skupina se považuje za málo významnou, většinou se jedná o jev krátkodobý Strukturální nezaměstnanost Odvozuje se od rozvoje či oslabení odlišných ekonomických odvětví. Vývoj v jednotlivých odborech je proměnlivý. 59 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha:Wolters Kluwer a.s., 2010, s ISBN Tam též str KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha:Wolters Kluwer a.s., 2010, s ISBN

39 Problém zůstává, že pokud dojde k útlumu a následnému propuštění pracovníků jednoho oboru, tito mnohdy nemohou nastoupit do oboru, který je v růstu a přijímá nové pracovní síly. Důvodem je různé či nevyhovující vzdělání a praxe, a také oblast. Není možné, aby se každý za práci přestěhoval do jiného města. Východiskem jsou rekvalifikační kurzy, kde si lidé, kteří byli propuštěni z jednoho odvětví, mohou doplnit nové znalosti a praktické zkušenosti Cyklická nezaměstnanost Cyklická nezaměstnanost souvisí s ekonomickým stavem. V období ekonomického růstu klesá, v období stagnace či recese vzrůstá. Tato nezaměstnanost je přímo závislá na přijímání a propouštění zaměstnanců v různých fázích ekonomického růstu či propadu. Vliv následků této nezaměstnanosti ve vztahu k celkové míře nezaměstnanosti závisí na pružnosti trhu práce Skrytá nezaměstnanost Skrytou nezaměstnanost vytváří nezaměstnaní, kteří se nezaregistrují na úřadu práce. Práce si nehledají nebo hledají bez registrace na pracovním úřadě Nepravá nezaměstnanost Tuto nezaměstnanost ovlivňují osoby evidované na úřadu práce jako nezaměstnaní, avšak bez jakékoliv potřeby hledání nového zaměstnání a pracovního uplatnění na trhu práce. Jejich cílem je využití nároku na finanční podporu v nezaměstnanosti, nebo využití možnosti nelegálního přivýdělku. 9.2 Příčiny nezaměstnanosti Mezi příčiny nezaměstnanosti patří: Nedokonalý trh práce, nedokonalé informace o pracovních místech. Zdravotní a sociální pojištění hrazené státem za každého uchazeče o zaměstnání, podobu evidence na úřadu práce. Zároveň je podpora v nezaměstnanosti spolu s dalšími sociálními dávkami pro některé osoby dostačující příjmem. 39

40 Praktická část 10 Sociální reforma 2012 Sociální reforma vznikla za působení ministra Jaromíra Drábka. Její hlavní cílem bylo snížit přebytečnou administrativu, zvýšit boj proti nelegální práci a zajistit motivaci u příjemců některých dávek. Nastávající systém by měl být účinnější. Je především zaměřený na snižování nákladů jak ze strany státu, tak i ze strany žadatelů. Hlavní změny v rámci sociální reformy 2012 jednotné výplatní místo, karta sociálních systémů (skarta), změna rodičovského příspěvku, změny spojené s nezaměstnaností, změny v podpoře pro osoby se zdravotním postižením Jednotné výplatní místo Rozhodování a administrace výše uvedených dávek je od 1. ledna 2012 vykonávaná Úřadem práce ČR. V součastné době se vyskytuje 423 kontaktních pracovišť Úřadu práce ČR a 26 výjezdních pracovišť. Dochází k spojení dávkových agend v rozsahu Sociální reformy. Veškeré dávky lze vyřídit na jednom místě, jako například dávky v nezaměstnanosti, státní sociální dávky, dávky pomoci v hmotné nouzi i dávky pro osoby se zdravotním postižením. Přínosem je lepší územní dostupnost z hlediska klientů. Analytický materiál Agendy a územní působnost Úřadu práce ČR mj. konstatoval, že sjednocení výplaty dávek přináší pozitivní změny jak pro klienty tak i správce systému Sociální reforma. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: 40

41 10.2 Karta sociálních systémů (skarta) Představuje nový systém pro výplatu nepojistných sociálních dávek a dávek v rámci státní politiky zaměstnanosti. Hlavní záměrem používání skaret bylo zajištění pohodlí pro klienty a snížení nákladů spojených s administrativou na výplatu dávek. Ministerstvo práce a sociálních věcí podepsalo smlouvu na skarty s Českou spořitelnou na 12 let. Úřad práce začal v červnu 2012 karty zkušebně vydávat. Po dvou zkušebních měsících přikročil ke spuštění systému. O skartu si povinně zažádali všichni příjemci nepojistných sociálních dávek a dávek z oblasti státní politiky zaměstnanosti (jak jednorázových, tak pravidelných), a to dávek jako: rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, podpora v nezaměstnanosti, dávek v hmotné nouzi, dávek pro osoby se zdravotním postižením. Karta není určena k výplatě nemocenské a důchodů. 63 Příjemce skarty byl nejprve písemně vyrozuměn o tom, že je jeho karta na úřadu práce připravena k vyzvednutí. Při převzetí skarty příjemce obdržel prospekt s návodem jak kartu využívat, informacemi o používání karty a následující informace o podmínkách a sazebníku banky. klient kartu získá zdarma na dobu čtyř let, otevření a vedení platebního účtu, bezhotovostní platba kartou u obchodníka, 63 Sociální reforma. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: 41

42 výběr z bankomatu České spořitelny ke každé dávce, nebo provedení jednoho bezhotovostního převodu. 64 SKarta měla poskytovat výhody pro klienty dávek, které představovali: využívat kartu v kterémkoli bankomatu nebo platit v obchodech, možnost blokace při ztrátě, malou pravděpodobnost zneužití. Shora uvedené výhody většina občanů ovšem za přednosti skarty nepovažovala. Velký počet z nich brzdila zejména nutnost používání platebních funkcí skraty. S kartou automaticky vznikl uchazeči o dávky i bankovní účet u České spořitelny. Klient, který chtěl přijímat peníze na svůj vlastní účet, si musel zajistit přeposílání dávek z účtu u České Spořitelny. Sociální karta se potýkala i s celou řadou technických a právních problémů. Mezi nejzávažnější právní problémy patří pokuta od Úřadu na ochranu osobních údajů za poskytnutí osobních dat příjemců dávek České spořitelně Typy karet SKarta měla dvojí podobu: základní speciální. Základní skarta se vydávala klientům k výplatám nepojistných sociálních dávek a dávek státní politiky zaměstnanosti. Do budoucna měla sloužit k identifikaci klienta úřadu práce. 64 Sociální reforma. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: 65 Sociální reforma. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: 42

43 Obrázek 1: Přední strana Základní karty Zdroj: ( Karta obsahuje: logo vydavatele, logo karty, bezpečnostní čip s údaje o kartě, jméno a příjmení, číslo karty, platnost karty a logo kartové asociace. 66 Zadní část obsahuje: magnetický proužek, identifikační číslo (CCN), logo úřadu práce, podpisový proužek a kontaktní služby. Obrázek 2: Zadní strana Základní karty Zdroj:( Speciální skarta sloužila současně jako průkaz TP, ZTP či ZTP/P pro osoby se zdravotním postižením. Karta navíc oproti základní obsahovala: černobílou fotografii a symbol označení osoby se zdravotním postižením. Také se odlišuje barvou. 66 Sociální reforma. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] [cit ]. Dostupné z: 43

44 Obrázek 3: Přední strana Speciální karty Zdroj: ( Zadní strana Speciální karty obsahovala navíc datum narození. Obrázek 4: Zadní strana Speciální karty Zdroj: ( 44