Prašivá Stoupáme dále po modré značce s krátkým odbočením k další pěkné dřevěnce.

Transkript

1 Prašivá Tuto akci pořádá každoročně KČT Válcovny Plechu. Prodávají čtyřlístek za symbolickou cenu 20 Kč. Příspěvek bude použit na rozšíření programu KČT Turistika pro všechny, ve kterém KČT buduje turistické trasy pro zdravotně hendikepované spoluobčany vozíčkáře. Z Frýdku z nádraží odjíždíme v hodin místní dopravou MHD č. 18 a vystupujeme v Raškovicích u školy. Je nás šest. Jirka Daněk, Lenka Pešatová, Vašek Mičulka, já a známá Zdeňka Macečková. Ze zastávky přecházíme přes řeku do Vyšních Lhot, kde nás čeká Táňa Kociánová. V počtu šesti jdeme zatím bez značky, až narazíme na modrou značku, vedoucí kolem řeky nahoru, pak přes most. Mírné stoupání kolem chaloupek, tzv. přírodní rezervací Kršle. V jedné usedlosti narazíme na pěknou opravenou kapličku, umístěnou mezi dvěma vzrostlými stromy. Z druhé strany je jeden strom vykotlaný. Lenka v něm pěkně zapózovala. Když odcházíme a ohlédneme se, otvor ve stromu připomíná sochu panny Marie. Stoupáme dále po modré značce s krátkým odbočením k další pěkné dřevěnce.

2 Poté dojdeme k rozcestníku Nad Vysutým (700 m n. m.). Dáme se vlevo, kde je 1 km k červené značce, vedoucí na Prašivou. Narazíme na rozvětvení cesty, zamíříme vlevo, chceme zajít k vodopádu. Přicházíme k přírodní památce Vysutý, kterou chrání stejnojmenný přírodní potok s četnými peřejemi a výrazně vyvinutým vodopádem. Jeho celková výška je 17 m a patří mezi nejvyšší vodopády v chráněné oblasti Beskydy. Kolem se zachoval pralesovitý zbytek jedlobukového lesa. Přes něj scházíme strmě dolů, k těžko přístupnému vodopádu, přímo k němu ale sejít nejde. Vidíme ho přes mlhu shora. Jirka ho jde vyfotit blíž. Stejnou cestou se vracíme k rozdvojení cest a kousek se navážeme na červenou značku, ze které opět sejdeme a lesní mechovou cestou přicházíme na vrchol, zvaný Čupel (872 m n. m.), který je vyšší než Prašivá. U nivelizačního bodu se vyfotíme. Jsou tu hraniční kameny se zkratkou T. K., což znamená těšínská komora. Procházíme vrcholem Prašivé (843 m n. m.), nivelizační bod tu není, jen polomy. Sestoupíme opět na červenou značku, stezka přichází ke štíhlému vysílači, stojícímu na zarůstající mýtině pod vrcholem. Odtud bývají pěkné výhledy, dnes máme ale smůlu. Pro mlhu není nic vidět a z nebe začíná padat něco jako mírný déšť. Dojdeme až k chatě na Prašivé. Je kolem hodiny, oheň zapálený ještě není. Zajdeme do chaty se občerstvit a zakoupit za 20 Kč čtyřlístek, k němuž dostaneme i čtyřlístek perníkový. Hospůdka je plná, jsou tu převážně turisté KČT VP. Z našich turistů u stolu vidíme sedět Alenku Niklovou a Valentina Mališe. Máme štěstí, vedle nich se uvolnil stůl, tak se posadíme. Za chvíli přicházejí Magda a Mirek Mojžíškovi, kteří si k nám přisednou. Jirka má poukázku na borůvkové knedlíky, o které se s námi podělí.

3 Jsou opravdu výborné, nadýchané. V chatě se setkáváme s turisty z válcoven plechu, Maruškou Michnovou, Alenkou Šablaturovou, Helenou Tichopádovou, Mirkem Maršálkem a dalšími. K poslechu hraje živá hudba, složená že členů KČT VP. Po dvanácté hodině z chaty odcházíme k ohni opéct si párky. Dnes je pro veřejnost otevřený kostelík Sv. Antonína Paduánského. Jdeme se do něj podívat, prohlídka je s výkladem. Paní nám řekne pár slov k historii tohoto kostelíčka. Jde o jednolodní stavbu z roku Je typickým příkladem lidového stavitelství beskydského regionu, kde dřevěné stavby měly své domovské právo, bez nich si Beskydy těžko můžeme představit. Původně byl zasvěcen sv. Ignáci z Loyoly. Po vystavění kostela na Borové pod Lysou horou v r. 1673, který byl zasvěcen právě sv. Ignáci, došlo u kostela na Prašivé v tomtéž roce k přesvěcení a novým patronem se stal sv. Antonín Paduánský, patron zamilovaných. Se vznikem kostela se pojí zajímavá pověst. Majitel frýdeckého panství, ke kterému patřily od konce 16. století i Vyšní Lhoty, hrabě Jiří z Oppersdorfu byl v místě, kde nyní stojí kostel, na lovu. Střetl se s jelenem, kterého zranil. Statný jelen se rozlícen bolestí rozběhl proti svému nepříteli s takovou silou, že jej údajně zaklenul mezi své paroží, které zabořil hluboko do stromu, o který se vyděšený šlechtic opíral. Když jej po delší době našli a z neobyčejného uvěznění vysvobodili ostatní lovci, rozhodl se frýdecký pán z vděčnosti k Bohu, že ho ochránil téměř před jistou smrtí, postavit na místě památné události kostel. Původně příslušel farnosti frýdecké od r farnosti v Dobré. V 19 století byla přistavěna věž se zvonem, nový oltář s obrazem sv. Antonína a varhany. Ty se musí ještě napěchovat šlapadlem, aby hrály. Bylo nám to i ukázáno průvodkyní. Naproti varhan je kazatelna se 4 apoštoly, nad ní visí socha sv. Floriana, patrona hasičů.

4 V době druhé světové války se nacházel kostel v ochranném pásmu hranice mezi tzv. Protektorátem a Říší a byl v podstatě nepřístupný. V letech se už nacházel za hranicemi tzv. Protektorátu a českým poutníkům tak byl přístup znemožněn. (Krátce v roce byl kostel na Prašivé v polském záboru). Opravdu celých šest let kostel nikdo nenavštívil. Poslední mše v kostelíku se konala , druhý den byly veškeré cennosti včetně varhan převezeny do kostela v Dobré. Na konci 2. světové války byl kostel dne 4. května zasažen dvakrát dělostřeleckým granátem. Jeden prorazil stěnu vpravo u vchodu a roztříštil schody na pavlač, druhý proletěl štítem a vyrazil střechou. Oprava proběhla rychle, a tak se pouť na Malé Prašivé po 5 letech konala znova. V 50. letech 20. století byly zakázány venkovní bohoslužby. Kostel byl ještě několikrát opravován. V nedávné době prošel rekonstrukcí. Součástí výzdoby kostela je i obraz P. Marie Pomocnice. V r oslavil kostel na Prašivé 350. výročí svého vzniku. Konají se k němu tradiční poutě v polovině června (ke svátku sv. Antonína ). Samotný kostel se nachází na tzv. Malé Prašivé s nadmořskou výškou cca 704 m n. m. Kromě tradičních poutí začíná nová poutní tradice u generace, do které klademe svoji naději. Dne 1. července se zde scházejí děti a mládež (kolem 1000 mladých) se svým diecézním biskupem, aby se tu na idylickém poutním místě povznesli nad realitu všedních dnů a tuto štafetu předávali dalším generacím. Po prohlídce kostelíka pokračujeme dále. Počasí se trochu zkazilo, začíná poprchávat. Vracíme se zpět po červené značce a pak po žluté, směrem na Komorní Lhotku, chceme najít pramen Lučiny. Je tu u cesty studánka, ale pramen to není. Cestu, která je v mapě vyznačena, jsme nenašli. Táňa schází dolů hledat kešku a při ní na pramen Lučiny narazí.

5 Důkazem je tato fotka: Společně se vracíme k rozcestí a kolem chaloupek neznačeně, až narazíme na červenou značku a po ní sejdeme na Kamenité. Tam nás čeká s autem manžel od Táni, Láďa, který nás všechny sveze do Dobré na nádraží. A tak stihneme vlak v hodin a o půl třetí vlak domů. Dnes jsme za mlhy a pak mrholení ušli cca 12 km. Počasí nám sice moc nepřálo, přesto to byla příjemná a pohodová procházka. (Zapsala J. Koloničná)