Přechod Jizerských hor ve dnech

Transkript

1

2 Poutníku zemský. buď klidné mysli. Kříž je Ti znamením spásy Tvé, potěšením zarmoucených 1883 Napsáno na kříži před Hvězdou s rozhlednou Štěpánkou v Jizerských horách. Přechod Jizerských hor ve dnech O Jizerských horách se říká, že jsou jakýmsi kusem Skandinávie v Čechách. Přispívá k tomu nejen žulové podloží, plochost náhorní plošiny a její vysoká poloha, ale i značná vlhkost a poměrně drsné a studené podnebí. Průměrná roční teplota nepřesahuje 5 C a území je bohatou zásobárnou vody s četnými rašeliništi. Poznal jsem to na vlastním těle i v těchto dnech, kdy jsem se toulal v horách od východních Lužických hor, které jsem navštívil minulý týden, až ke krkonošskému Harrachovu, kam jezdím nejraději v zimě s běžkami, do bílé stopy v blízkých polských Jakušicích a Orle. Je tu mnoho rozhleden, umělých i přirozených, mnoho potoků, přehrad, vodopádů, rašelinišť, zmrzlých brusinek a vysoké borůvčí na stráních Smrku. Je tu mnoho osad samot, kam vedou jen úzké silničky, kolem jsou aleje jeřabin, dřevěné upravené chalupy. Těšil jsem se už na první poprašek sněhu. Kráčel jsem sám; kolem mnoha rašelinišť, rašelinných potoků a tůní, močálů, kosodřeviny a zakrslých bříz. 1

3 7.12. pondělí: Oldřichov v Hájích Oldřichovské sedlo 1,5 km Lužec 8 km Hejnice 9,5 km Bílý Potok 12 km Hubertova bouda 15 km Tišina 17,5 km Smrk (1124) 20 km Nebeské schody (930) 21 km Předěl 25 km Pytlácké skály 31 km Jelení svah Jizerka 35 km Mořina, chata pod Bukovcem 36 km Odjel jsem z Jičína vlakem v 6.26 hod. do Turnova 7.18 hod a dále do Liberce v 7.21 hod. s příjezdem 8.07 hod. a dále z Liberce v 8.32 hod. do Oldřichova v Hájích 8.48 hod. Vzdálenost 82 km a jízdenka stála 41 Kč. Po silnici jsem vystoupal na Oldřichovské sedlo a potom už pohodlnou, skoro panoramatickou lesní cestou se samými buky, s mírným klesáním 2

4 do Hejnice. Je to stará poutní cesta. Bylo teplo, bezvětří, většinou slunečno. Minul jsem Farskou louku, kde bývá tábořiště skautů, které jsem před léty navštívil se Čtvrtečkáři. Městečko Hejnice je prastaré poutní místo s barokním Navštívení Poté jsem jednolodním chrámem Panny prošel Marie. Bílým Potokem a začal stoupat opět lesem na Hubertovu 3

5 boudu. Zde začalo prudké stoupání na Tišinu a neznačenou cestou na nejvyšší horu Jizerských hor Smrk, kde je rozhledna, ale většinou byla v mlze. Před vrcholem jsem potkal 4 turistky, jediné za celý den (proto i mé jediné foto). Dolů jsem sestoupil velmi strmou kamenitou cestou zvanou Nebeské schody. Dále už byla lesní úzká asfaltová silnička na 4

6 Předěl, kde je rozvodí Baltického a Severního moře. Pod přístřeškem s lavicemi jsem poobědval a setkal se tu s lesníky, kteří zaváželi řepu a zrní ke krmelcům. Cesta kolem Pytláckých kamenů byla k večeru už trochu namrzlá. Je tu mnoho rašelinišť a vody a proto i hodně dřevěných chodníků, lávek a hatí. Začalo se však stmívat a tak při sestupu jsem občas šlápl i do větších kaluží, ale boty s návleky odolávaly dobře. Ke slovu přišla 5

7 i čelovka. Na Jizerku jsem přišel už za tmy a o jeden kilometr dále už byla chata pod Bukovcem, kde mě přijali velmi vlídně. Naposledy jsem tu byl právě před rokem, ale 6

8 to bylo více jak půl metru sněhu. Chatu provozují manželé ze Slovenska, z Martina, na návštěvě měli rodiče a já byl jediný host chaty. Společně s nimi jsem trávil příjemný večer. Ve volném čase hráli kanastu. Rodiče, již v důchodu, měli zájem o cestu do Santiaga a tak jsem jim poskytl podrobné informace. Za ubytování jsem zaplatil 250 Kč. 7

9 8.12. úterý: chata pod Bukovcem Mýtiny 6 km Kořenov 8,5 km Hvězda 12,5 km rozhledna Štěpánka (959) 13 km - Příchovice 15 km Světlá 16,5 km Svárov 20 km Návarov 28 km; Jičín zastávka Jičín 30 km. Dobře odpočatý jsem se vydal na cestu ještě za tmy, už v půl sedmé. Pohodlnou cestou smrkovým lesem jsem sestupoval podél šumící řeky Jizery, která zde tvoří hranici s Polskem. Po 6 km u železničního mostu přes řeku je odbočka vpravo do Kořenova. Cesta vede podél železniční tratě a místy byla značně rozmáčená a nechyběly ani velké kaluže vody, které jsem se snažil přeskakovat. V Kořenově místo ranního mrholení začalo drobně pršet. Teplota byla + 2 C, mlhavo, ale bezvětří. Odtud jsem stále stoupal smrkovým lesem až na Hvězdu, kde je 8

10 restaurace a dále ke kamenné novogotické rozhledně z roku 1847 jménem Štěpánka. Zde mlha ještě zhoustla a navíc začaly poletovat sněhové vločky. Po nezbytném focení jsem se vracel do Příchovic k velkému kostelu a dále do osady Světlá kolem Českého Šumburku. 9

11 Velmi prudký je sestup kamenitou cestou do Svárova a Velkých Hamrů, kde jsem chtěl obědvat. Nevařili a tak jsem pojedl z vlastních zdrojů, které byly bohaté. Odtud jsem pokračoval podél bystré řeky Kamenice Palackého stezkou do Návarova za drobného deště. Překrásná cesta lesem byla pokryta barevným listím a občas jsem musel překonávat popadané stromy v cestě, což mi nevadilo. Jen jediný snímek jsem pořídil 10

12 u zříceniny hradu Návarov, který byl postaven ve 14. století, ale v roce 1643 Švédy zničen. V Návarově bohužel rychlík nezastavil a tak jsem odjel až ve hod. přes Železný Brod a Turnov do Jičína zastávka s příjezdem v hod. Za 49 km jsem zaplatil 26 Kč. Protože jsem byl trochu provlhlý a upocený, došel jsem ze zastávky lipovou alejí do sauny, kde jsem relaxoval a potkal se s kamarády. Před 18. hodinou jsem byl doma, spokojený s celým výletem i s počasím. A říkal jsem si: cestování je jeden velký sen a zase se mi splnil. Není to o penězích ani o znalosti jazyků. V Jičíně I v a n Jitka Press Jičín Copyright Jitka