Základy genealogie aneb jak sestavit rodokmen 3.

Transkript

1 Základy genealogie aneb jak sestavit rodokmen 3. Onomastika, původ a vývoj vlastních jmen a příjmení, jejich předávání, příbuzenství pokrevní a právní, využití testů DNA

2 Původ vlastních jmen Každý člověk má dvě jména křestní a příjmení, která se společně označují jako jméno osobní. Nauka o vlastních jménech onomastika. Dělí se na antroponomastiku (jména živých bytostí), toponomastiku (hydronyma, oronyma,) a chrématonomastika (jména věcí) Antroponomastika vznik, vývoj a změny vlastních jmen, jejich trvání i zánik, rozvoj vědy ve 2. pol. 20 století Rodná (křestní) jména má je každý lidský jedinec od narození, dávaly se vždy ( rozdíl od dědičných příjmení). Odráží se v nich společenské poměry doby, náboženské i národní cítění a kulturní proudy. Jsou rozlišena stavovsky i zeměpisně. Jsou silně citově zabarvena a vytváří mnoho expresivních podob Vývoj našich vlastních jmen 1. období do r převládala jednojmennost a jména slovanská (původně pohanská) a) složená vytvořená spojením dvou významových základů, nejčastěji končí nebo začínají na slav, mír, bor, mysl, mil, rad, voj, host, atd. Přemyslovci Mojmír, Bořivoj, Ludmila... krácená složená složená jména se krátila a doplňovala různými příponami např. Přibyslav Přibyša, Budislav Budiš, Mnislav Mňata

3 Původ vlastních jmen b) jednočlenná jména vzniklá z apelativ (obecných jmen) Bobr, Dobr(oš), Baba, Hlúpata, Rak, Chval, Odolen Stavovské rozdělení jmen Boleslav, Bořivoj (knížecí rod) Budislav, Mečislav (šlechta) jednočlenná (poddaní) Začátek průniku německých jmen Konrád, Bedřich, Dětřich, Jindřich, Oldřich Konrad, Fridrich, Ditrich, Heinrich, Ulrich) Tvorba českých jmen Bohdan, Božetěch,Svatoslav, Křišťan období Především křesťanská jména - starozákonní (Adam, Eliáš, Daniel, Tobiáš, Salomena, Ester), novozákonní (Jan, Ondřej, Matouš, Magdalena, Alžběta, Anna), řecká (Mikuláš, Řehoř, Kateřina, Dorota, Barbora, Anežka) a latinská (Kliment, Florián, Martin, Rozálie, Markéta) Jména světců jako ochránců národů (u nás Václav), patronů krajin, stavů, povolání a skupin (Mikuláš- kupci, Jiří rytíři, Hubert-lovci, Anna matky, Michael církev, vojáci, Barbora - horníci) Od 14. století vládla jména Jan, Petr, další apoštolská jména - Ondřej, Bartoloměj, Tomáš, Jakub, Matouš, Matěj, Marek, Šimon, později Pavel. Další rozšířená jména Mikuláš, Jiří, Martin. Ženská jména se příliš nemění - přibývá (Marie, Apolena, atd.) Tato jména vládnou až do 18. stol.

4 Původ vlastních jmen 3. Slabý vliv reformace a humanismu. Protestantismus zdůrazňoval z odporu ke kultu svatých starozákonní jména (Samuel, Jakub, Symeon, Ezechiel, Jonáš, Ámos). Ze jmen zavedených humanisty uspěla pouze Veronika. Celkově malý počet křesťanských jmen vedl k nutnosti rozlišovat osoby stejného jména, což vedlo ke vzniku přízvisek, příjmí a později příjmení 4. Baroko přináší pronikavou změnu rozvíjením kultu Panny Marie a sv. Josefa. Kanonizace nových svatých přináší i rozšíření jmen František, Antonín, Karel, Ignác. Stálicemi zůstávají Jan a Václav ( kult sv. Jana Nepomuckého existovala i ženská podoba Nepomucena). Ženská jména Ludmila, Františka Od 16. století móda dvou jmen nejprve šlechta, pak poddaní 5. První polovina 19. století - začínají jména národní, a to jako druhá jména k prvnímu jménu církevnímu. Končí většinou na -slav: Jaroslav, Ladislav,Vladislav, Krasoslav, - mír: Jaromír, Vladimír, Slavomír a na -mil:vlastimil, Bohumil. Další jsou tzv. rozptýlená Svatopluk, Zdirad, Dalibor

5 Původ vlastních jmen 6. Období Národní jména se stávají prvními, ale dále vládnou jména barokní poměr se po celou dobu vyrovnává, ale převaha nenárodních jmen trvá dodnes ( v roce 1859 byl poměr 91:9) 7. Období od 1945 Nastaly závažné změny, přestaly existovat stavovské rozdíly a rozdíly mezi městy a venkovem. Nová jména nevznikají stará se stále těší menší či větší oblibě. Vedou: Petr, Pavel, Jan, Jiří, Martin, Tomáš, David, Michal Jana, Hana, Eva, Martina, Lucie, Lenka, Jitka, Kateřina

6 Původ příjmení - počátky a předávání Příjmení představují ve slovní zásobě národa zvláštní skupinu. Jsou zbavena významu slova, ze kterého vznikla, často se od něho liší gramaticky. Jsou dědičná zpravidla po otci, v českém jazykovém prostředí přecházejí většinou v přechýlené podobě na manželku i dceru. Příjmení vznikala mezi 14. a 18 stoletím. Vývoj společnosti pokročil a křestní jména už nestačila rozlišovat jednotlivé osoby, a proto bylo nutno je doplňovat různými přízvisky, přídomky, přezdívkami apod. A právě z těchto tvarů se později vyvinula pevná dědičná příjmení. Počátky příjmení nejprve šlechta a svobodní rolníci - daňový systém a evidence majetku v zemských deskách. U venkovských poddaných (sedláků) se příjmení začalo používat na konci 16. století. Často zpočátku nebylo dědičné. Příklad Hradčany u Tišnova - selský grunt Jakuba Aksamita, 1655 Tomáš Němců, 1671 syn Václav zv. Tesařů Předávání po statku či po chalupě. Několikanásobná změna příjmení během života nositele. Příklad vlastní rodokmen Drásov- otec Tkadlec-Doskočil-Kozelek, syn Doskočil- Kozelek-Kos zásadní vliv na rodovou posloupnost na selských gruntech změna rodu, ale stejné příjmení, příklad rod Adamců v Hradčanech (1729 zemřel poslední Adamec, rodové jméno se na gruntu udrželo téměř dalších sto let) Čeleď, podruzi bývali na počátku uváděni pouze s křestními jmény např. matrika Drásov až do cca 1720 Jan podruh Opluštilů, Maryna děvečka Dobšova často přijímali příjmení podle statku

7 Ustálení a stabilizace příjmení většinou ve 2. polovině 18. století za vlády Marie Terezie a Josefa II. Souviselo s číslování domů v r. 1770, postupné zdokonalování evidence obyvatelstva vyžadovalo, aby každý člověk měl stálé a pevné příjmení vydal Josef II. patent, který stanovil povinnost mít příjmení. Problémy ale přetrvávaly dál příklad rod Hrušků/Hlávků v Hradčanech až do cca Definitivní pravopisná podoba příjmení vznikala až kolem poloviny 19. století a souvisela se změnou písma ( kurent na latinku) i se změnou pravopisu Poslední změny po 2. svět. válce umožněna změna lidem s německým příjmením ( Salzmann Slánský, Potschka Boček apod.) V nynější době je asi příjmení, nejpočetnější Novák, pak Svoboda, Novotný, Dvořák,Černý, Procházka, Kučera, Veselý, Horák a Němec

8 Původ příjmení zdroje vzniku 1. Křestní jména a) křestní jméno se stalo příjmením beze změny : Vojtěch, Ambrož, Antonín, Jindřich, Petr, Pavel, Florián b) křestní jméno otce přijalo přivlastňovací koncovku -ův, -ů : Havlů, Martinů, Janů v češtině nejsou příliš četná c) familiární obměny křestních jmen pomocí přípon např. ka, cek, ek, ík, ka, ha, na, ouš, ma... celkem je jich asi 150 základy k těmto příponám tvoří kořeny nebo části křestních jmen apoštolů např. Jakub,Jan,Marek, Matouš,Matěj, Petr, Šimon nebo oblíbených světců např. Mikuláš, Martin,Václav, Vavřinec, Florián uplatnění ve formě biblické, latinské, řecké, germánské, slovanské Havel - Hála, Havlas, Havlát, Havlíček, Havlín, Havelka Jan Janák, Janda, Janík, Janouch, Janoušek, Honzl, Hanzl

9 Původ příjmení zdroje vzniku České křestní jméno s německou koncovkou nebo naopak Jandl, Volfík Nevelká skupina ženských křestních jmen a zdrobnělin Maruška, Ančička, Lidmila Např. příjmení odvozené od Jakuba (Jak-, Kub-), má v populaci cca 1,5 % obyvatel, víc než je Nováků Řada křestních jmen, která dala základ velkým skupinám příjmení, se už nevyskytuje, nebo se používají výjimečně Vavřinec, Vincenc, Blažej, Benedikt (Beneš, Benda, Bendl) 2. Příjmení odvozená z místních jmen a názvů 1. pád Bechyně nebo přípona -ský Kolínský, Vimperský, Příjmení z obyvatelských názvů Lhoták, Pražák i z názvů kmenů a národů Slezák, Charvát, Hanák, Němec

10 Původ příjmení zdroje vzniku 3. Příjmení odvozená z apelativ (obecná podstatná a přídavná jména, slovesa, příslovce a citoslovce obecného významu, která odráží celý svět, rodinný život, přírodu apod.). Roztřídění příjmení podle příčin, okolností a mechanismu vzniku je docela složité. Motivem vzniku příjmení byly zejména: a) části těla Noha, Hlava, Břoušek, Nosál, Očko b) tělesné vlastnosti: Dlouhý, Krátký, Slabý, Holý, Menšík, Krása c) osobní vlastnosti: Pokorný, Smutný, Veselý, Pleticha d) věk a příbuzenské vztahy Dítě, Synek, Babička e) sociální postavení: Zeman, Sedlák, Měšťan, Hrabě f) zaměstnání a povolání: Myslivec, Hajný, Chmelař, Bubeník, Gajdoš

11 Původ příjmení zdroje vzniku g) funkce a úřady Rychtář, Šafář, h) vojenské zařazení Kaprál, Dragoun, Jenerál i) řemesla Pekař, Kovář, Tesař j) nářadí a nástroje Jehlička, Šídlo, Sekera k) výrobky (např. jídlo) Polívka, Rosol, Buchta, Koláček, Mouka k) oblečení Kabát, Rubáš, Kožíšek, Pásek l) náboženství a bible Pohan, Křesťan, Pilát, Jordán, Sodoma, Katolický, Jobánek m) příroda zvířata a rostliny n) zvláštní skupinu tvoří příjmení vzniklá z vět Přecechtěl, Drahokoupil, Stojaspal, Vítámvás, Skočdopole, Hrejsemnou, Zřídkaveselý

12 Původ příjmení zdroje vzniku 4. Příjmení cizího původu a odvozená z cizích slov Slovenská, německá- kolonisté, italská - kominíci, francouzská - panští úředníci, ze všech vojáci, nejčastější německá i počeštěná (Müller Miler, Schneider Šnajdr, Zwingraf Cvingráf, Zentner - Centner 5. Pátrání po původu příjmení lze vyjít ze skutečnosti, že pevná a dědičná příjmení vznikala z původně nedědičných přezdívek a přízvisek, které rozlišovali osoby stejného křestního jména. - některá příjmení jsou prastará, při jejich vzniku se uplatňovaly faktory místa, času a prostředí i faktory jazykové (nářečí, slang, přejatá slova z cizích jazyků) - stejná příjmení vznikala na různých místech, v různých dobách a v různých společenských prostředích - jiná příjmení lze vyložit několika způsoby - Hásek (der Hase x hasit) - různý pravopis zápisů (Pešťál Peštál, Frída Frýda, Prukner - Brukner) - komolení jmen v zápisech (Chlum Flum) - okolnosti vzniku příjmení nelze většinou přesně doložit zůstává tajemstvím

13 Příbuzenství Základní rozdělení: přímé (pokrevní, kognátské) a právní (umělé, agnátské) Pokrevní příbuzenství - kognátské založeno na společenství krve buď jedna osoba pochází přímo od druhé nebo osoby mají společného předka a) jedna osoba pochází přímo od druhé přímá linie (praděd, děd, otec, syn, vnuk) b) osoby mají společného předka - pobočná (transverzální) linie Rozlišování linií je velmi důležité vychází z něho rodinné a dědické právo Příbuzenství pokrevní je příbuzenství přirozené, proto práva z něho vyplývající nemohou být zrušena žádným civilním právem ad a) přímá linie nejblíže příbuzné osoby děti a děti dětí, rodiče a rodiče rodičů a od nich předci ve zpětné časové linii a další potomci od dětí v běžné časové linii. Přímá linie tedy obsahuje předky (ascendenty) a potomky (descendenty), linea superior (horní, stoupající) (ascendes) a linea inferior (dolní, klesající) (descendes) Otec-matka,děd-bába, praděd-prabába x syn-dcera, vnuk-vnučka, pravnuk-pravnučka atd. Generace stupně, počet porodů ( otec x syn - 1. stupeň, děd x vnuk 2. stupeň Zásadní důsledek osoby spřízněné v přímé linii nemohou uzavírat sňatek. Toto příbuzenství představuje absolutní manželskou překážku

14 Příbuzenství ad b) pobočná linie (linia transversa, collateralis) zahrnuje osoby, keré spojuje společný předek Kolateráti sourozenci, sourozenci rodičů, děti sourozenců rodičů (bratranci a sestřenice) Řada bratr a sestra, strýc a teta z otcovy strany, strýc a teta z matčiny strany, bratranci a sestřenice, atd. Nerozlišují se předkové a potomci. Stupně se počítají jako v přímé linii ( sourozenci jsou příbuzní ve druhém stupni, s dětmi sourozence ve třetím stupni, sourozenci rodičů 3. stupeň, sestřenice a bratranci 4.stupeň Sourozenci vlastní a nevlastní (consanguinei x uterini) Překážky uzavření manželství: Absolutně - přímá linie nebo 2.stupeň pobočné linie (bratr-sestra), švagrovství přímé linie Výjimečně - 3. stupeň pobočné linie dispens (strýc-neteř a synovec-teta); 4. stupeň (bratranec - sestřenice) více častá, římské právo x kanonické právo Nedospělost (patent Marie Terezie z roku let), v 19. století nutný písemný souhlas otců snoubenců Trvající manželství ( ŘKC neuznává civilní rozvod, církevní sňatek musí být prohlášen za neplatný od samého počátku) Duševní porucha prohlášená lékařem, omyl v osobě druhého týkající se určitých vlastností jež byly úmyslně zamlčeny. Osoby vázané řeholními sliby a kněží tzv. maioristé (podjáhen, jáhen, kněz, biskup) nemohou uzavřít platné manželství

15 Příklad příbuzenství počítání stupňů dle dle římského a kanonického práva

16 Příbuzenství Právní příbuzenství - agnátské Agnát právní a antropologický pojem pro mužského potomka v mužské (otcovské) linii. V archaických společnostech bylo agnátské příbuzenství nutnou podmínko pro dědictví. Vstup do této společnosti byl možný ale nejenom narozením, ale i adopcí starý Řím. Význam se obnovil ve feudální společnosti jednoznačné určení dědice, dědictví se většinou omezovalo na agnáty, panovnické rody až do 18, století. Souvislost s držbou jména od 18. století legitimní děti přebíraly příjmení otce

17 Příbuzenství Švagrovství (afinita, lat. affinitas) se považuje za agnátní příbuzenství. Jedná se o příbuzenství založené sňatkem a podmíněné trváním manželství. Zaniká rozvodem nebo smrtí jednoho z manželů. Je to vztah jednoho manžela k pokrevně příbuzným druhého manžela vztah ženicha k rodičům nevěsty, k jejím bratřím a sestrám (švagr, švagrová), ale i vztah manžela k dětem manželky (otčím) nebo manželky k dětem manžela (macecha). Nelze uzavřít manželství při švagrovství 1. stupně absolutní překážka Duchovní příbuzenství a příbuzenství zákonné Duchovní příbuzenství (cognatio spiritualis) vznikalo mezi kmotrem a křtěncem (kmotřencem) a také mezi kmotrem a biřmovancem dříve to byla dle kanonického práva významná překážka v uzavření manželství Zákonné příbuzenství (cognatio legis) vzniká osvojením a považuje adoptované děti za skutečné děti těch, kteří je adoptovali. Platí stejná pravidla jako u pokrevního příbuzenství v přímé linii a 2. stupni pobočné linie to je absolutní překážka uzavření manželství.

18 Testy DNA v genealogii Na území dnešní ČR se vystřídalo za minulá tisíciletí mnoho kultur a národů k těm historickým patří Keltové, Germáni a Slované Informace o svém původu si nosí každý člověk ve své genetické výbavě - DNA. Díky molekulární genetice je dnes možné v těchto genetických "záznamech" hledat a číst. Do minulosti tak lze nahlédnout hlouběji než pomocí jakýchkoliv jiných pramenů a informací Geny jsou při každém předání z generace na generaci promíchány ( 1 sada od otce + 1 sada od matky), přesto v DNA jsou části, které po mnoho generací zůstávají neměnné DNA savců má část, která se dědí pouze v otcovské linii Y-DNA (pouze muži). Analýza znaků odhaluje původ a historii otcovské linie. Charakteristické znaky např. Jihoslované, skandinávští Germáni MtDNA se dědí od matky ženská linie. Všechny mateřské linie se někde v minulosti navzájem spojují a informace o spojení je napsána v mtdna. Podle toho existuje Evropě 7 skupin lidí se společnou pramatkou ( sedm dcer Eviných dle jednotlivých haplotypů Helena, Uršula, Tara, Jasmína, Velda, Xenie a Kateřina.). Ostatní kontinenty jiné pramatky. Celkem ve světě 36 pramatek. I ty měly své předky v mateřské linii vše směřuje k jedné pramatce před lety v Africe (mitochondriální Eva).

19 Testy DNA v genealogii Co lze testováním DNA zjistit: - Y-DNA geograficky genetický původ v otcovské linii (např. zda mají blíže k lidem germánského nebo slovanského původu) a ze které části světa pocházejí - mtdna u každé pramatky je známo, kde se v průběhu historie usadili její potomci a ve kterých zemích se dnes převážně vyskytují. Čili dají se určit počátky mateřské linie každého jednotlivého člověka. Testy se dá prokázat příbuznost různých linií i existence nejmladšího společného předka (NSP) před určitým počtem generací