Základy genealogie aneb jak sestavit rodokmen 3.

Transkript

1 Základy genealogie aneb jak sestavit rodokmen 3. Onomastika, původ a vývoj vlastních jmen a příjmení, jejich předávání, příbuzenství pokrevní a právní, využití testů DNA

2 Původ vlastních jmen Nauka o vlastních jménech onomastika. Dělí se na antroponomastika (jména živých bytostí) a toponomastika (hydronyma, oronyma, chrématonomastika) Antroponomastika vznik, vývoj a změny vlastních jmen, jejich trvání i zánik, rozvoj vědy ve 2. pol. 20 století Rodná (křestní) jména má je každý lidský jedinec od narození, dávaly se vždy ( rozdíl od dědičných příjmení). Odráží se v nich společenské poměry doby, náboženské i národní cítění a kulturní proudy. Jsou rozlišena stavovsky i zeměpisně. Jsou silně citově zabarvena a vytváří mnoho expresivních podob Vývoj našich vlastních jmen 1. období do r jednojmennost a jména slovanská Jména jsou: složená vytvořená spojením dvou významových základů, nejčastěji končí nebo začínají na slav, mír, bor, mysl, mil, rad, voj, host, atd. krácená složená složená jména se krátila a doplňovala různými příponami

3 Původ vlastních jmen Jednočlenná jména vzniklá z apelativ (obecných jmen) Bobr, Dobr, Baba, Hlúpata, Rak Stavovské rozdělení jmen Boleslav, Bořivoj (knížecí rod) Budislav, Mečislav (šlechta) jednočlenná (poddaní) Začátek průniku německých jmen Konrád, Bedřich, Dětřich, Jindřich, Oldřich Konrad, Fridrich, Ditrich, Heinrich, Ulrich) 2. období především křesťanská jména - starozákonní (Daniel, Tobiáš, Salomena, Ester), novozákonní (Jan, Ondřej, Matouš, Magdalena, Alžběta, Anna), řecká (Mikuláš, Řehoř, Kateřina, Dorota, Barbora) a latinská (Florián, Martin, Rozálie, Markéta) S německou kolonizací ve 13. století přichází i jména světců jako ochránců národů ( u nás Václav), patronů krajin, stavů, povolání a skupin (Mikuláš- kupci, Jiří rytíři, Hubert-lovci, Anna matky, Michael církev, vojáci) Od 14. století vedoucí jména Jan, Petr, další apoštolská jména - Ondřej, Bartoloměj, Tomáš, Jakub, Matouš, Matěj, Marek, Šimon, později Pavel. Další rozšířená jména Mikuláš, Jiří, Martin. Ženská jména se příliš nemění - přibývá (Marie,

4 Původ vlastních jmen 3. Slabý vliv reformace a humanismu. Protestantismus zdůrazňoval z odporu ke kultu svatých starozákonní jména (Ámos). Ze jmen zavedených humanisty pronikla pouze Veronika. Celkově malý počet křesťanských jmen vedl k nutnosti rozlišovat osoby stejného jména, což vedlo ke vzniku přízvisek, příjmí a později příjmení 4. Baroko přináší pronikavou změnu rozvíjením kultu Panny Marie a sv. Josefa Kanonizace nových svatých přináší i rozšíření jmen František, Antonín, Karel, Ignác. Stálicemi zůstávají Jan a Václav ( kult sv. Jana Nepomuckého existovala i ženská podoba Nepomucena). Ženská jména Ludmila, Františka Od 16. století móda dvou jmen nejprve šlechta, pak poddaní V 1. polovině 19. století začínají jména národní - jako druhá jména k prvnímu jménu církevnímu. Končí většinou na -slav: Jaroslav, Ladislav,Vladislav, Krasoslav, - mír: Jaromír, Vladimír, Slavomír a na -mil:vlastimil, Bohumil. Další jsou rozptýlená Svatopluk, Zdirad, Dalibor

5 Původ vlastních jmen Období Národní jména se stávají prvními, ale dále vládnou jména barokní poměr se po celou dobu vyrovnává, ale převaha nenárodních jmen trvá dodnes ( v roce 1859 byl poměr 91:9) Období od 1945 Nastaly závažné změny, přestaly existovat stavovské rozdíly a rozdíly mezi městy a venkovem. Nová jména nevznikají stará se stále těší menší či větší oblibě. Vedou: Petr, Pavel, Jan, Jiří, Martin, Tomáš, David, Michal Jana, Hana, Eva, Martina, Lucie, Lenka, Jitka, Kateřina

6 Původ příjmení - počátky a předávání Příjmení představují ve slovní zásobě národa zvláštní skupinu. Jsou zbavena významu slova, ze kterého vznikla, často se od něho liší gramaticky. Jsou dědičná zpravidla po otci, v českém jazykovém prostředí přecházejí většinou v přechýlené podobě na manželku i dceru. Příjmení vznikala mezi 14. a 18 stoletím. Vývoj společnosti pokročil a křestní jména už nestačila rozlišovat jednotlivé osoby, a proto bylo nutno je doplňovat různými přízvisky, přídomky, přezdívkami apod. A právě z těchto tvarů se později vyvinula pevná dědičná příjmení. Počátky příjmení nejprve šlechta a svobodní rolníci, daňový systém a evidence majetku v zemských deskách. U venkovských poddaných (sedláků) se příjmení začalo používat na konci 16. století. Často zpočátku nebylo dědičné. Příklad Hradčany, selský grunt Jakuba Aksamita, 1655 Tomáš Němců, 1671 syn Václav zv. Tesařů Předávání po statku či po chalupě. Několikanásobná změna příjmení během života nositele. Příklad vlastní rodokmen Drásov- otec Tkadlec-Doskočil-Kozelek, syn Doskočil-Kozelek-Kos zásadní vliv na rodovou posloupnost na selských gruntech změna rodu, ale stejné

7 Ustálení a stabilizace příjmení většinou ve 2. polovině 18. století za vlády Marie Terezie a Josefa II. Souviselo s číslování domů v r. 1770, postupné zdokonalování evidence obyvatelstva vyžadovalo, aby každý člověk měl stálé a pevné příjmení vydal Josef II. Patent, který stanovil povinnost mít příjmení. Problémy ale přetrvávaly dál příklad rod Hrušků/Hlávků v Hradčanech až do cca Definitivní pravopisná podoba příjmení vznikala až kolem poloviny 19. století a souvisela se změnou písma ( kurent na latinku) i se změnou pravopisu Poslední změny po 2. svět. válce umožněna změna lidem s německým příjmením ( Salzmann Slánský, Potschka Boček apod.) V nynější době je asi příjmení, nejpočetnější Novák, pak Svoboda, Novotný, Dvořák,Černý, Procházka, Kučera, Veselý, Horák a Němec

8 Původ příjmení zdroje vzniku 1. Křestní jména a) křestní jméno se stalo příjmením beze změny : Vojtěch, Ambrož, Antonín, Jindřich, Petr, Pavel, Florián b) křestní jméno otce přijalo přivlastňovací koncovku -ův, -ů : Havlů, Martinů, Janů v češtině nejsou příliš četná c) familiární obměny křestních jmen pomocí přípon např. ka, cek, ek, ík, ka, ha, na, ouš, ma... celkem je jich asi 150 základy k těmto příponám tvoří kořeny nebo části křestních jmen apoštolů např. Jakub,Jan,Marek, Matouš,Matěj, Petr, Šimon nebo oblíbených světců např. Mikuláš, Martin,Václav, Vavřinec, Florián uplatnění ve formě biblické, latinské, řecké, germánské, slovanské Havel - Hála, Havlas, Havlát, Havlíček, Havlín, Havelka Jan Janák, Janda, Janík, Janouch, Janoušek, Honzl, Hanzl

9 Původ příjmení zdroje vzniku České křestní jméno s německou koncovkou nebo naopak Jandl, Volfík nevelká skupina ženských křestních jmen a zdrobnělin Maruška, Ančička, Lidmila např. příjmení odvozené od Jakuba (Jak-, Kub-), má v populaci cca 1,5 % obyvatel, víc než je Nováků řada osobních jmen, která dala základ velkým skupinám příjmení, se už nevyskytuje, nebo se používají výjimečně Vavřinec, Vincenc, Blažej, Benedikt (Beneš, Benda, Bendl) 2. Příjmení odvozená z místních jmen a názvů 1. pád Bechyně nebo přípona -ský Kolínský, Vimperský, příjmení z obyvatelských názvů Lhoták, Pražák i z názvů kmenů a národů Slezák, Charvát, Hanák, Němec

10 Původ příjmení zdroje vzniku 3. Příjmení odvozená z apelativ (obecná podstatná a přídavná jména, slovesa, příslovce a citoslovce obecného významu, která odráží celý svět, rodinný život, přírodu apod.) Roztřídění příjmení podle příčin, okolností a mechanismu vzniku je docela složité. Motivem vzniku příjmení byly zejména: a) části těla Noha, Hlava, Břoušek, Nosál, Očko b) tělesné vlastnosti: Dlouhý, Krátký, Slabý, Holý, Menšík, Krása c) osobní vlastnosti: Pokorný, Smutný, Veselý, Pleticha d) věk a příbuzenské vztahy Dítě, Synek, Babička e) sociální postavení: Zeman, Sedlák, Měšťan, Hrabě f) zaměstnání a povolání: Myslivec, Hajný, Chmelař, Bubeník, Gajdoš

11 Původ příjmení zdroje vzniku g) funkce a úřady Rychtář, Šafář, h) vojenské zařazení Kaprál, Dragoun, Jenerál i) řemesla Pekař, Kovář, Tesař j) nářadí a nástroje Jehlička, Šídlo, Sekera k) výrobky (např.jídlo) Polívka, Rosol, Buchta, Koláček, Mouka k) oblečení Kabát, Rubáš, Kožíšek, Pásek l) Naboženství a bible Pohan, Křesťan, Pilát, Jordán, Sodoma, Katolický, Jobánek m) příroda zvířata a rostliny Zvláštní skupinu tvoří příjmení vzniklá z vět Přecechtěl, Drahokoupil, Stojaspal, Vítámvás, Skočdopole, Hrejsemnou, Zřídkaveselý

12 Původ příjmení zdroje vzniku 4. Příjmení cizího původu a odvozená z cizích slov -slovenská německá- kolonisté, italská - kominíci, francouzská - panští úředníci, ze všech vojáci 5. Pátrání po původu příjmení lze vyjít ze skutečnosti, že pevná a dědičná příjmení vznikala z původně nedědičných přezdívek a přízvisek, které rozlišovali osoby stejného křestního jména. - některá příjmení jsou prastará, při jejich vzniku se uplatňovaly faktory místa, času a prostředí i faktory jazykové (nářečí, slang, přejatá slova z cizích jazyků) - stejná příjmení vznikala na různých místech, v různých dobách a v různých společenských prostředích - jiná příjmení lze vyložit několika způsoby - Hásek ( Hase x hasit) - různý pravopis zápisů (Pešťál Peštál, Frída Frýda, Prukner - Brukner) - komolení jmen v zápisech (Chlum Flum) - okolnosti vzniku příjmení nelze většinou přesně doložit zůstává tajemstvím

13 Otec-matka,děd-bába, praděd-prabába x syn-dcera, vnuk-vnučka, pravnuk-pravnučka atd. Příbuzenství Základní rozdělení: přímé (pokrevní, kognátské) a právní (umělé, agnátské) Pokrevní příbuzenství založeno na společenství krve buď jedna osoba pochází přímo od druhé nebo osoby mají společného předka a) jedna osoba pochází přímo od druhé přímá linie (praděd, děd, otec, syn, vnuk) b) osoby mají společného předka - pobočná (transverzální) linie Rozlišování linií je velmi důležité vychází z něho rodinné a dědické právo Příbuzenství pokrevní je příbuzenství přirozené, proto práva z něho vyplývající nemohou být zrušena žádným civilním právem ad a) Přímá linie nejblíže příbuzné osoby děti a děti dětí, rodiče a rodiče rodičů a od nich předci ve zpětné časové linii a další potomci od dětí v běžné časové linii. Přímá linie tedy obsahuje předky (ascendenty) a potomky (descendenty), linea superior (ascendes) a linea inferior (descendes)

14 Příbuzenství b) Pobočná linie (linia transversa, collateralis) zahrnuje osoby,které spojuje společný předek Kolateráti sourozenci, sourozenci rodičů, děti sourozenců rodičů (bratranci a sestřenice) řada bratr a sestra, strýc a teta z otcovy strany, strýc a teta z matčiny strany, bratranci a sestřenice, atd. Nerozlišují se předkové a potomci. Stupně se počítají jako v přímé linii ( sourozenci jsou příbuzní ve druhém stupni, s dětmi sourozence ve třetím stupni, sourozenci rodičů 3. stupeň, sestřenice a bratranci 4.stupeň Sourozenci vlastní a nevlastní (consanguinei x uterini) Překážky uzavření manželství: - absolutně přímá linie nebo 2.stupeň pobočné linie (bratr -sestra), švagrovství přímé linie - 3. stupeň pobočné linie dispens výjimečná (strýc-neteř a synovec-teta); 4. stupeň (bratranec - sestřenice) více častá

15 Příklad příbuzenství počítání stupňů dle dle římského a kanonického práva

16 Příbuzenství Právní příbuzenství Umělé příbuzenství může se zakládat a rušit podle změny podmínek, které ho vytvářely. Východiskem patriarchární rodina s vedoucí úlohou otce nebo manžela. K agnátnímu příbuzenství vedle manželky patří osoby pocházející od stejného praotce, tedy mužského přímého předka (ascendenta), a příbuzní jen prostřednictvím mužské linie. Tz. otec a matka, synové a dcery, manželky synů, vnuci narození z těchto manželství, bratři a sestry otce rodiny a poboční příbuzní otce rodiny. Ženy nemohou agnátní příbuzenství zakládat, stupně příbuzenství se počítají stejně jako u pokrevně příbuzných. Gentilita příslušnost k rodu význam v dědickém právu. Souvislost s držbou jména od 18. století legitimní děti přebíraly příjmení otce

17 Příbuzenství Švagrovství (afinita, lat. affinitas) se považuje za agnátní příbuzenství. Jedná se o příbuzenství založené sňatkem a podmíněné trváním manželství. Zaniká rozvodem nebo smrtí jednoho z manželů. Je to vztah jednoho manžela k pokrevně příbuzným druhého manžela vztah ženicha k rodičům nevěsty, k jejím bratřím a sestrám (švagr, švagrová), ale i vztah manžela k dětem manželky (otčím) nebo manželky k dětem manžela (macecha). Nelze uzavřít manželství při švagrovství 1. stupně absolutní překážka Duchovní příbuzenství a příbuzenství zákonné Duchovní příbuzenství (cognatio spiritualis) vznikalo mezi kmotrem a křtěncem (kmotřencem) a také mezi kmotrem a biřmovancem dříve to byla dle kanonického práva významná překážka v uzavření manželství Zákonné příbuzenství (cognatio legis) vzniká osvojením a považuje adoptované děti za skutečné děti těch, kteří je adoptovali. Platí stejná pravidla jako u pokrevního příbuzenství v přímé linii a 2. stupni pobočné linie to je absolutní překážka uzavření manželství.

18 Testy DNA v genealogii Na území dnešní ČR se vystřídalo za minulá tisíciletí mnoho kultur a národů k těm historickým patří Keltové, Germáni a Slované Informace o svém původu si nosí každý člověk ve své genetické výbavě - DNA. Díky molekulární genetice je dnes možné v těchto genetických "záznamech" hledat a číst. Do minulosti tak lze nahlédnout hlouběji než pomocí jakýchkoliv jiných pramenů a informací Geny jsou při každém předání z generace na generaci promíchány ( 1 sada od otce + 1 sada od matky), přesto v DNA jsou části, které po mnoho generací zůstávají neměnné DNA savců má část, která se dědí pouze v otcovské linii Y-DNA (pouze muži). Analýza znaků odhaluje původ a historii otcovské linie. Charakteristické znaky např. Jihoslované, skandinávští Germáni MtDNA se dědí od matky ženská linie. Všechny mateřské linie se někde v minulosti navzájem spojují a informace o spojení je napsána v mtdna. Podle toho existuje Evropě 7 skupin lidí se společnou pramatkou ( sedm dcer Eviných dle jednotlivých haplotypů Helena, Uršula, Tara, Jasmína, Velda, Xenie a Kateřina.). Ostatní kontinenty jiné pramatky. Celkem ve světě 36 pramatek. I ty měly své

19 Testy DNA v genealogii Co lze testováním DNA zjistit: - Y-DNA geograficky genetický původ v otcovské linii (např. zda mají blíže k lidem germánského nebo slovanského původu) a ze které části světa pocházejí - mtdna u každé pramatky je známo, kde se v průběhu historie usadili její potomci a ve kterých zemích se dne s převážně vyskytují. Čili dají se určit počátky mateřské linie každého jednotlivého člověka. Testy se dá prokázat příbuznost různých linií i existence nejmladšího společného předka (NSP) před určitým počtem generací