Eleonora Johann Meyr

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Eleonora Johann Meyr"

Štěpán Blažek
před 5 lety
Počet zobrazení:

1 Eleonora 1834 Sklárnu Eleonora založil továrník Johann Meyr v roce Ženské jméno Eleonora sklárna dostala na počest manželky majitele panství Johanna Adolfa II. ze Schwarzenbergu. Hutě i ostatní provozy byli nově vybudovány v odlehlé silně zalesněné dosud neobydlené oblasti v údolí na horním toku Teplé Vltavy. Sklárna byla slavnostně vysvěcena a oficiálně uvedena do provozu 1. června 1834, již v druhé polovině 30. let 19. stol. zde bylo zaměstnáno okolo 130 pracovníků, z toho 16 sklářů, 70 brusičů, 2 rytci a 32 pomocných sil. Johann Meyr Johann Meyr byl mimořádnou osobností českého sklářství 19. stol., jeho sklářské provozy, mezi něž patřila i moderní sklárna Eleonora, byli chloubou Habsburské monarchie. Věhlas Johanna Meyra navázal na úspěchy uznávaného skelmistra Josefa Meyra (+1829). Po smrti otce převzal již zkušený Johann Meyr provoz a řízení komplexu již několika skláren, ve svých 54 letech. Ihned po smrti otce začal Johann zavádět do výroby nový sortiment a moderní technologie. K již tradičně vyhlášené kvalitní křišťálové sklovině přidal Johann mnoho nových barevných sklovin, na jejichž vývoji se podílel se svým synovcem Wilhelmem Kralikem. Zde se při vývoji snoubila empirická zkušenost Johanna Meyra s teoretickými znalostmi mladého Wilhelma Kralika, který vystudoval na náklady strýce ve Vídni. Všechny tyto nové barevné skloviny našli uplatnění jak v tradiční produkci plochého skla, tak i v sortimentu dutého skla. Jako první zde světlo světa spatřila například sklovina uranová, či různě barevné skloviny alabastrové, tradiční sklářské techniky doplňovali nové technologie, jako například výroba lisovaného skla započatá v roce Firma se také od počátku účastnila mnoha významných národních i zahraničních výstav, kde dosahovala pravidelně nejvyšších ocenění, z mnoha můžeme jmenovat výstavy ve Vídni (1835,1839), nebo v Praze (1836).

Wilhelm Kralik a historismus (1806 1877) Po smrti Johanna Meyra (+1841), převzal firmu adoptivní syn a manžel jeho neteře Wilhelm Kralik, firmu společně vedli i s druhým synovcem J.

Eleonora byla tehdy největším a nejmodernějším provozem v komplexu skláren z nichž se nově pojmenovaná frima Meyer s neffen skádala.

2 Wilhelm Kralik a historismus ( ) Po smrti Johanna Meyra (+1841), převzal firmu adoptivní syn a manžel jeho neteře Wilhelm Kralik, firmu společně vedli i s druhým synovcem J. Taschekem, až do jeho smrti v roce 1862, kdy se Wilhelm stal jediným vlastníkem. Eleonora byla tehdy největším a nejmodernějším provozem v komplexu skláren z nichž se nově pojmenovaná frima Meyer s neffen skádala. Během těchto společných 17 let se firma dále rozrůstala a s produkcí stoupal i věhlas sklárny, kterému se u nás snad mohla rovnat jen Novosvětská sklárna v Harrachově s polovičním objemem produkce. Firma tehdy provozovala 11 sklářských pecí v 5 sklárnách a zaměstnávala 600 osob, z toho 76 sklářů, 130 brusičů, 3 rytce, 45 pozlacovačů / malířů a 1 návrháře. Firma nadále vystavovala na světových výstavách, kde sklízela ohlas pro kvalitu své produkce, například v Londýně (1851), či Paříži (1855). Velký vliv na produkci měli už od 30. let 19. stol. i zadavatelé zakázek, jakými byli firmy Lobmeyr z Vídně či Hofmann z Prahy. Především spojení s firmou Lobmeyr bylo více než úspěšné, púvodní čistě pracovní spolupráce se přeměnila i v rodinné vazby, když si po smrti první ženy Wilhelm Kralik vzal za ženu dceru Josefa Lobmeyra st., Louisu. Šumavské sklárny vyráběli především polotovary, ale i finální výrobky pro firmu Lobmeyr, dle návrhů od předních Vídeňských architektů a výtvarníků. Tito se sdružovali v uskupení okolo vídeňského uměleckoprůmyslového musea a vytvářeli nový čistý historizující styl s novorenesančními prvky, vycházejícími z ranné italské renesance. Usilovali tak o stylovou čistotu nahrazující doposud dlouho vládnoucí styl druhého rokoka a biedermeieru. Nové dekory se uplatňovali především na hladkém křišťálovém skle v podobě rytin. Obě firmy udržovali velmi těsné vazby i v prezentaci své produkce a na mnoha výstavách vystavovali společně. Produkce z těchto let slavila úspěchy na výstavách ve Vídni (1873), Filadelfii (1876), či Paříži (1878). Za zásluhy pro rozvoj sklářství v Habsburské monarchii, byl krátce před svou smrtí v roce 1877 Wilhelm Kralik povýšen do šlechtického stavu, s přídomkem von Meyr swalden a do svého erbu získal dvouocasého lva držící skleněný kalich, který byl použit i ve znaku sklárny Eleonora.

Hutní barokářské sklo V období po smrti Wilhelma Kralika(+1877) byl podnik kvůli neshodám 4 dědiců rozdělena na 2 firmy, původní privilegovaný dědic Wilhelm Kralik ml.

Počáteční neúspěchy ale odradili bratra Johanna, který z firmy odstoupil, a zbylý bratr Wilhelm si na pomoc přivolal ze severu zkušeného švagra a ředitele sklárny v Harachově, Wilhelma Mathiase

3 Hutní barokářské sklo V období po smrti Wilhelma Kralika(+1877) byl podnik kvůli neshodám 4 dědiců rozdělena na 2 firmy, původní privilegovaný dědic Wilhelm Kralik ml. zemřel krátce před smrtí svého otce. Sklárna Eleonora tak připadla synům Heinrichovi a Johannovi, ti byli nuceni založit novou značku Wilhelm Kralik Sohn. Počáteční neúspěchy ale odradili bratra Johanna, který z firmy odstoupil, a zbylý bratr Wilhelm si na pomoc přivolal ze severu zkušeného švagra a ředitele sklárny v Harachově, Wilhelma Mathiase Kralika, ten přinesl především obchodní a nové výrobní znalosti z oboru hutního tvarování skla, nepřišel ale sám, přivedl s sebou i úředníky a mistry skláře, kteří svůj um předali těm místním. Tak se začala psát historie hutního tzv. barokářského skla v Eleonoře. Nový typ zpracování byl osvědčený již z Harrachovské produkce a brzy si našel své zákazníky. Dalšími novinkami v produkci bylo osvětlovací sklo a technické laboratorní sklo, tato produkce postupně nahrazovala již nerentabilní výrobu plochého skla a stávající produkci, která zůstala původní firmě Meyr s neffe. Secese Období Secese se neslo v duchu modernizace provozů i budování okolní infrastruktury, došlo například k elektrifikaci osady a vybudování železniční dráhy v okolí. Výtvarný styl měl určitý vliv i na produkci ve sklárně Eleonora, ale ve srovnání s významnou sklárnou Lotz, netvořila nikdy významnou část produkce. Tvarosloví českého secesního sortimentu mělo blízko k produkci nedaleké sklárny Lotz, ale vycházelo z vlastní tradice. Typickým znakem byl matný duhový iris na reliéfním povrchu sčesaného špinování, tyto tvary byly také často usazeny do kovových montur, jako v případě sortimentu firmy Moritz Hacker. Inspirace přicházela především z francouzské Secese a projevila se například v souboru leptaného skla, podobnost produkce s firmou Emil Gallé Nancy není náhodná, okolo roku 1900 se v Eleonoře vyráběly polotovary a snad i finální produkty pro tuto firmu. Do výrobního programu patřila v té době výroba nápojového skla, stolního dekorativního skla, či osvětlovacího skla. Sklárna byla tehdy mezinárodně zastoupena v Berlíně, Londýně,

Amsterodamu, Miláně, Konstantinopoli, či Smyrně, a prostřednictvím obchodních

Elektrická světla Elektrická svítidla či komponenty pro jejich výrobu se započali

Původní stolní naturalistické květinové dekorace byli přizpůsobeny požadavkům pro

4 Amsterodamu, Miláně, Konstantinopoli, či Smyrně, a prostřednictvím obchodních zástupcu, téměř v celém světě. Elektrická světla Elektrická svítidla či komponenty pro jejich výrobu se započali vyrábět v návaznosti na hutní barokářské sklo. Původní stolní naturalistické květinové dekorace byli přizpůsobeny požadavkům pro konstrukci elektrických svítidel a dali tak vzniknout osvětlovacím tělesům složeným z hutních polotovarů. Nutno podotknout, že o směřování tímto směrem se zasloužila pravděpodobně severočeská rafinerská firma Hosch, kde se tyto dílce pravděpodobně i sesazovali do konečných sestav. Po roce 1890 tak zcela převládají rostlinné dekory a zoomorfní postupně mizí.

5 Moderní historie Roku 1934 oslavila sklárna své 100 výročí provozu, ale již se blížila hubená léta krize, ta a válečná léta během první a druhé světové války uštědřila sklárně velké ztráty a na konci tohoto období byla výroba ve sklárně téměř zastavena. Poválečné uspořádání znamenalo pro sklárnu změnu majitele a názvu. Sklárna byla v roce 1945 znárodněna a přejmenována na Sklárny Český Křišťál n.p., podnik fungoval až do roku 1993, pod oborovým podnikem Crystalex n.p.. Po válce byli brzy znovu navázány nové obchodní vztahy se zahraničím a zákazníky zaujal i nový typ ateliérového skla Lenoár. Roku 1968 byly všechny provozy sklárny zcela modernizovány. Započalo se s kontinuální tavbou 6 % olovnatého křišťálu, který měl v 70. a 80. letech 20. stol. velký odbyt ve formě silnostěnného broušeného stolního skla a nápojového skla. Prodej byl orientován téměř výhradně do zahraničí, Francie, Německa, Švédska, Rakouska, Itálie, USA či Brazílie, sklo z této doby vlastní i Anglická královská rodina. Modernizovaná sklárna Eleonora se tak stala posledním památníkem na slavné časy Šumavského sklářství v čechách. Současnost Firma Eleonora s.r.o. se k tomuto úspěšnému odkazu našich předků hrdě hlásí a snaží se navázat na její věhlas svou současnou produkcí designového skla. Staví tak na historické kontinuitě a tradici sklářství v českých zemích doplněné o současný pohled na design svých produktů od význačných, nejen českých výtvarníků. Věříme, že jedině když se snoubí znalosti ověřené generacemi se současným pohledem a moderními technologiemi, může vzniknout trvalá hodnota a kvalitní produkty, srovnatelné s těmi, které vytvořili naši předkové a které tolik chceme tvořit i my.

Podobné dokumenty

Tisková zpráva. Salone del Mobile 14. 19. dubna 2015

Tisková zpráva. Salone del Mobile 14. 19. dubna 2015 Tisková zpráva Salone del Mobile 14. 19. dubna 2015 Výroba skla v naší společnosti je nejmodernější v celé Evropě, v roce 2012 jsme otevřeli zcela novou sklárnu o rozloze 3500 m2. Navazujeme tak na bohatou