Nutnost evidence příjmů jako předpoklad fungování daňového systému

Transkript

1 Nutnost evidence příjmů jako předpoklad fungování daňového systému doc. Ing. Alena Vančurová, Ph.D. katedra veřejných financí Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze V následujících letech nás nesporně čeká nejvýznamnější daňová reforma od roku 1993, jinou otázkou je, zda je v této chvíli nezbytně nutná. Hodně se diskutuje o podílu jednotlivých daňových příjmů, sazbách daní, osvobození, slevách na daních atd. Bohužel jen velmi málo pozornosti je věnováno základu daně a použiji-li účetní termín, pak ještě méně v centru pozornosti je věrný obraz základů daní. Jsem přesvědčena o tom, že není možno dosáhnout splnění vytčených požadavků na daňový systém a jednotlivé daně kladených bez toho, aby byla v praxi naplněna zamýšlená představa a základech daní. K tomu je třeba zajistit minimalizaci daňových úniků a v mezích možností i prostoru pro obcházení účelu zákona, a to včetně mezinárodního kontextu. To samozřejmě platí i pro daně z příjmů. U daně z příjmů fyzických osob se už tradičně věnuje velká pozornost daňové spravedlnosti, a to samozřejmě zejména z hlediska principu platební schopnosti. Právě pro naplnění horizontální daňové spravedlnosti je zcela nezbytné zajistit stejné podmínky v úplnosti vykazování zdanitelných příjmů a jejich kontroly u všech poplatníků. Tomu je sice teoreticky věnována velká pozornost, s naplněním kriteria máme však velké rezervy, ostatně stejně jako většina jiných zemí. Jedním z vleklých problémů jsou nedostatečné možnosti evidence příjmů a jejich úplnosti. Je třeba si uvědomit, že tento deficit se netýká zdaleka jen daní z příjmů ale má velmi významné dopady i do výnosu daně z přidané hodnoty. Nově představená reforma veřejných financí v sobě obsahuje i definitivní zrušení povinnosti evidence tržeb prostřednictvím elektronických pokladen, což lze interpretovat jako krok proti úsilí o efektivní kontrolu úplnosti zdanitelných příjmů. Abychom problém zbytečně nedémonizovali, pokusím se i při omezeném přístupu k relevantním datům zaujmout stanovisko k tomu, zda existují reálné argumenty pro hypotézu: V některých odvětvích činnosti dochází velmi pravděpodobně k podstatným propadům základů daně podnikatelských subjektů. Ke své analýze jsem si vybrala fyzické osoby. Díky laskavosti pana Ing. Boňka jsem měla možnost použít databázi ch dílčích základů daně z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti podle klasifikace OKEČ, a to v časové řadě od roku 1998 do roku Jde jen o data za Jihočeský kraj. Tato velmi podrobná statistika sleduje průměrné dílčí základy daně z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti podle hlavního odvětví činnosti. Je samozřejmé, že ne pro všechny podnikatele je jejich podnikání hlavním zdrojem příjmu, ale i tak je srovnání zajímavé. Dovolím si vyjít z předpokladu, že většina podnikajících fyzických osob tuto formu činnosti preferuje oproti zaměstnaní mimo jiné i z důvodu možnosti vyššího výdělku. Jsem si samozřejmě vědoma, že nejde o jediný argument, ale na druhé straně je třeba mít na paměti, že podnikatelé podstupují řadu rizik, a tak nutně očekávají vyšší zhodnocení své práce. Přestože není mým cílem srovnávat postavení osob samostatně výdělečně činných a zaměstnanců, nabízí se jako parametr minimální a průměrná mzda. Je ovšem nutno zdůraznit, že statistika mezd pracuje s jednotlivým příjmem, a tak dílčí základy daně zaměstnanců při souběhu více zaměstnavatelů mohou být vyšší. Lze tedy pro začátek vyjít z předpokladu, že podnikatelé od své činnosti očekávají alespoň dosažení příjmu (po odpočtu výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů) ve výši minimální mzdy. Při určité míře integrace a s vyloučením činností, u kterých nelze zajistit

2 dostatečnou četnost subjektů, je porovnání průměrného měsíčního dílčího základu daně a minimální mzdy obsaženo v následující tabulce: Tabulka 1 Průměrný měsíční dílčí v Jihočeském kraji za rok 2004 ve vztahu k minimální Obor činnosti vztah k min. Výroba oděvů, zpracování a barvení kožešin Kč 41,60% Činnosti v oblasti nemovitostí Kč 59,53% Ubytování a stravování Kč 81,52% Ostatní činnosti Kč 91,06% Čin. odborových, profesních a pod. organizací Kč 93,88% Rybolov, chov ryb Kč 94,83% Fin. zprostřed. kromě poj. a penz. financování Kč 105,43% Obch. opravy a údržba mot. voz., prodej poh. hm Kč 110,81% Výroba nábytku, zpracovatelský průmysl Kč 111,46% Zemědělství, myslivost a související činnosti Kč 115,13% Zpr. dřeva, výr. dřevař. výrobků (kromě nábytku) Kč 119,61% Činění a úpr. usní, výr. brašnář., obuvi, sedlář. výr Kč 119,61% Lesnictví a související činnosti Kč 120,01% Vzdělávání Kč 123,35% Výr. a rozvod elektřiny, plynu a tepelné energie Kč 127,75% Výroba textilií a textilních výrobků Kč 143,24% Velkoobchod a zpr. velkoobch. (kromě mot. voz.) Kč 147,80% Maloobchod, opravy výr. osob. potř. (kr. mot. voz.) Kč 152,83% Stavebnictví Kč 154,00% Shromažďování, úprava a rozvod vody Kč 164,16% Výr. motor. vozidel kromě motocyklů, přívěsy Kč 164,63% Pronájem strojů a přístrojů bez obsluhy Kč 165,86% Rekreační, kulturní a sportovní činnosti Kč 168,37% Výzkum a vývoj Kč 178,06% Výroba radio., televiz. a spoj. zař. a přístrojů Kč 187,17% Vedlejší a pom. čin. v dopravě, čin. cest. kanceláří Kč 196,79% Výr. potrav. výrobků a nápojů, tabákových výr Kč 206,48% Činnost v oblasti výpočetní techniky Kč 207,05% Výroba kancelářských strojů a počítačů Kč 216,29% Odstr. odpadních vod a odpadů, čištění města Kč 216,32%

3 Obor činnosti vztah k min. Pozemní a potrubní doprava Kč 217,62% Výroba elektrických strojů a zařízení Kč 219,19% Výr.ostatních dopravních prostředků a zařízení Kč 227,51% Výr. kovových konstrukcí a kovodělných výr Kč 229,17% Ostatní podnikatelské činnosti Kč 229,88% Vydavatelství, tisk a rozmnož. nahraných nosičů Kč 233,35% Pojišťovnictví a penzijní fin. (kromě soc. zab.) Kč 300,43% Výroba ost. nekovových minerálních výrobků Kč 303,66% Recyklace druhotných surovin Kč 333,65% Výroba a opravy strojů a zařízení Kč 347,44% Výr. zdrav., přesných, optic. a časoměr. přístrojů Kč 413,48% Výroba základních kovů a hutních výrobků Kč 423,76% Pomoc. činnosti souv. s finančním zprostřed. 1) Kč 444,47% Výroba pryžových a plastových výrobků Kč 479,69% Zdravotní a sociální péče, veterinární činnosti Kč 500,70% Výr. chem. látek, přípravků, léčiv a chem. vláken Kč 633,44% V Jihočeském kraji v roce 2004 podnikalo 14,85 % podnikatelů v činnostech, ve kterých jejich měsíční dílčí byl nižší než minimální mzda. Průměrný měsíční dílčí mezi jedno a dvounásobkem minimální mzdy v roce 2004 mělo v Jihočeském kraji 63,28 % podnikatelů, což je až alarmující výsledek. K dalšímu porovnání jsem využila údaje Ministerstva práce a sociálních věcí a Českého statistického úřadu o výši průměrné mzdy podle klasifikace OKEČ. Jde o data, která nejsou sledována v potřebné podrobnosti za jednotlivé kraje, a tak jsem se musela spojit se statistikou ch mezd za ČR jako celek. Další tabulka ilustruje vztah mezi průměrnou mzdou a m dílčím základem daně podle činností. Tabulka 2 Průměrná mzda v ČR a měsíční dílčí v Jihočeském kraji za rok 2004 Činnost průměrná mzda podíl Fin. zprostřed. kromě poj. a penz. financování Kč Kč 18,95% Činnosti v oblasti nemovitostí Kč Kč 24,27% Výroba oděvů, zpracování a barvení kožešin Kč Kč 27,20% Výr. a rozvod elektřiny, plynu a tepelné energie Kč Kč 34,45% Činnost v oblasti výpočetní techniky Kč Kč 34,77% Obch. opravy a údržba mot. voz., prodej poh. hm Kč Kč 36,56% Rybolov, chov ryb Kč Kč 41,34% Velkoobchod a zpr. velkoobch. (kromě mot. voz.) Kč Kč 41,67% Ubytování a stravování Kč Kč 42,02% Pronájem strojů a přístrojů bez obsluhy Kč Kč 45,78% Čin. odborových, profesních a pod. organizací Kč Kč 47,00%

4 Činnost průměrná mzda podíl Vzdělávání Kč Kč 50,35% Výr. motor. vozidel kromě motocyklů, přívěsy Kč Kč 54,37% Výroba nábytku, zpracovatelský průmysl Kč Kč 54,52% Zpr. dřeva, výr. dřevař. výrobků (kromě nábytku) Kč Kč 55,33% Ostatní činnosti Kč Kč 55,92% Lesnictví a související činnosti Kč Kč 56,93% Stavebnictví Kč Kč 57,10% Zemědělství, myslivost a související činnosti Kč Kč 59,57% Výzkum a vývoj Kč Kč 60,05% Shromažďování, úprava a rozvod vody Kč Kč 60,35% Vedlejší a pom. čin. v dopravě, čin. cest. kanceláří Kč Kč 63,60% Pojišťovnictví a penzijní fin. (kromě soc. zab.) Kč Kč 65,48% Výroba radio., televiz. a spoj. zař. a přístrojů Kč Kč 69,06% Rekreační, kulturní a sportovní činnosti Kč Kč 72,38% Činění a úpr. usní, výr. brašnář., obuvi, sedlář. výr Kč Kč 72,83% Vydavatelství, tisk a rozmnož. nahraných nosičů Kč Kč 75,53% Maloobchod, opravy výr. osob. potř. (kr. mot. voz.) Kč Kč 76,53% Výroba textilií a textilních výrobků Kč Kč 76,81% Výr.ostatních dopravních prostředků a zařízení Kč Kč 81,29% Pozemní a potrubní doprava Kč Kč 82,51% Výr. potrav. výrobků a nápojů, tabákových výr Kč Kč 87,14% Výroba kancelářských strojů a počítačů Kč Kč 88,34% Výroba elektrických strojů a zařízení Kč Kč 89,34% Výr. kovových konstrukcí a kovodělných výr Kč Kč 91,18% Pomoc. činnosti souv. s finančním zprostřed. 1) Kč Kč 92,51% Odstr. odpadních vod a odpadů, čištění města Kč Kč 96,19% Ostatní podnikatelské činnosti Kč Kč 102,55% Výroba ost. nekovových minerálních výrobků Kč Kč 112,28% Recyklace druhotných surovin Kč Kč 126,79% Výroba a opravy strojů a zařízení Kč Kč 131,84% Výroba základních kovů a hutních výrobků Kč Kč 145,38% Výr. zdrav., přesných, optic. a časoměr. přístrojů Kč Kč 164,27% Výroba pryžových a plastových výrobků Kč Kč 190,48% Zdravotní a sociální péče, veterinární činnosti Kč Kč 200,24% Výr. chem. látek, přípravků, léčiv a chem. vláken Kč Kč 209,04%

5 Ze sledovaného souboru 2,73 % osob podnikalo v činnosti, ve které průměrní měsíční dílčí byl nižší než 1/3 průměrné mzdy, 16,92 % v činnostech s m měsíčním dílčím základem daně do ½ průměrné mzdy. Na druhé straně větší dílčí než průměrná mzda daného odvětví byl dosažen jen v činnostech, ve kterých podniká 13,4 % osob ze souboru. Pokud se nad strukturou činností zamyslíme v posledně jmenovaném případě, jde o takové činnosti, ve kterých odběrateli jsou podniky anebo veřejný sektor, tedy o odvětví, ve kterých se smluvní vztahy řeší na základě písemných dokladů a jen zřídka lze dosahovat příjmů neevidovaných. Na druhém konci jsou zase činnosti poskytované pro konečné spotřebitele, a to zejména takové, ve kterých převládají hotovostní platby. Tato bipolarita je natolik silná, že ji nelze považovat za náhodnou. A tak alespoň na použitém souboru se podařilo naznačit závislost mezi druhem činnosti a relativní výší dílčího základu daně. Jak takovou nerovnováhu, která nesporně má svůj dopad do daňové spravedlnosti řešit? Pomineme-li morální aspekty, pak nejúčinnější je co nejúplnější a nejkontrolovanější evidence příjmů z podnikání. Jak bylo uvedeno dříve, součástí daňové reformy má být i zrušení povinnosti evidence tržeb z podnikání prostřednictvím elektronických pokladen. Současná úprava evidence tržeb prostřednictvím registračních pokladen si rozhodně zaslouží kritiku. Její zrušení by ale nemělo být rozhodně koncem snah o zvýšení průkaznosti evidence tržeb. Jestliže největší předpoklady pro zatajení tržeb mají ti, kteří prodávají konečnému spotřebiteli a inkasují peníze v hotovosti, potom je třeba vidět, že takových daňových úniků se lze jen stěží dopouštět bez minimálně tichého souhlasu odběratelů tedy především konečných spotřebitelů. Často platba v hotovosti bez vydaného dokladu je spojena se slevou pro odběratele, a to minimálně ve výši uspořené daně z přidané hodnoty. Proto nelze očekávat významnější zvrat bez toho, aby i odběratel spotřebitel byl zainteresován, tj. byla mu stanovena po určitou dobu, případně v určitém teritoriu, povinnost prokázat se dokladem o nákupu zboží, příp. služby. Povinnost prokázání nabytí by měla být nejen vynutitelná, ale její porušení by mělo být rovněž citelně sankcionalizováno. V určitých segmentech trhu je bezdokladový systém rozšířený i mezi podnikatelskými subjekty navzájem. Zvýšení paušálních výdajů u fyzických osob od roku 2005 směřovalo k tomu, aby pro více fyzických osob bylo uplatňování paušálních výdajů výhodou, resp. aby přispělo ke snížení jejich administrativních výdajů bez současného zvýšení daňové povinnosti. Kromě jiných efektů toto opatření ale rozšířilo okruh osob, které nejsou zainteresovány na korektním vystavovaní účetních dokladů o přijatých tržbách (které jsou samozřejmě pro někoho jiného výdajem, resp. nákladem). U těchto osob může být motivace k úspoře natolik silná, že ji nelze zcela kompenzovat ani povinností prokázání výdaje.