Ještě k právě probíhající Chanuce

Transkript

1 שבוע טוב Číslo 58/ prosinec 2007 Ještě k právě probíhající Chanuce Každý z osmi dnů svátku Chanuka říkáme ve Šmone esre vsuvku Al ha nisim- Za zázraky, jež líčí, jak Židé dokázali porazit Řeky, převyšující je počtem. Proč se tam nezmiňuje také zázrak světel? Podstatou svátku bylo vítězství nad Řeky; aby si však tento skrytý zázrak nemohl nikdo vykládat jen jako přirozený výsledek statečného boje, vykonal B-h i zjevný zázrak s lahvičkou oleje, který vydržel hořet celý týden v menoře. Tento zázrak nikdo nemohl vysvětlit přirozenými důvody: jím B-h potvrdil, že všechny události, jež se staly, byly zázraky. Chanuková světla nám tedy objasňují, jak správně pochopit události Chanuky- hlavní je to, že Židé dokázali porazit nepřátele a znovu ustavit judaismus. Ale proč právě světla jsou znakem svátku? Midraš říká, že na Sinaji držel B-h horu nad hlavami Židů a dal jim ultimatum: buď budou zachovávat Tóru, nebo zahynou pod horou. Ale což bylo zapotřebí nějakých ultimat, když národ už předtím prohlásil naase venišma- uděláme a poslechneme - míra oddanosti, jež ohromila i anděly? Židé byli přece ochotní přijmout B-ží zákon i bez hrozby. Midraš vysvětluje, že naase venišma se týkalo psané Tóry, ale ne Ústního zákona. Ústní zákon podává objasnění Psaného zákona, vede k jeho pochopení a zachovávání; kdo jej přijme, obětuje mu celý život, a Židé u Sinaje nebyli ochotní věnovat celý svůj život pochopení a zachovávání Ústního zákona. B-h však vyžadoval právě takovou míru obětování; kdyby Židé odmítli, svět by zanikl, tj. vrátil by se do stavu před stvořením.. Talmud říká, že chrámová menora představuje Ústní zákon. Schrána, v níž byly desky Desatera a psaná Tóra, stála v nejsvatější části Chrámusvatyni svatyň (velesvatyni), oddělené oponou. Na druhé straně opony stála menora a osvětlovala přední část Chrámu, tak jako Ustní Tóra osvětluje psaný zákon. Pochopení a zachovávání Ústního zákona vyžaduje oběť, dát mu svůj život. Čím si Židé zasloužili zázračné vítězství nad Řeky? Jen tím, že Chašmonaim byli ochotní zemřít, jestliže nemohli žít jako Židé. První verš z Tóry, který židovský otec má učit svého malého synka, je Moše nám přikázal zabývat se Tórou, to je dědictví společenství Jakovova. Druhý verš, který otec učí syna, je začátek Šma Slyš, Izraeli, Hospodin je náš B-h, Hospodin je jeden a jediný. Možná si někdo řekne, je-li monoteismus základem judaismu, neměl by se tento verš učit jako první? Šma vyjadřuje skutečnost, že B-h je jeden. Některé toraické zákony- chukim (např. zákaz jezení masa a mléka dohromady, zákaz šatnez ) nelze rozumově zdůvodnit. Jak je ale potom přijmout? Ten, kdo uzná, že B-h je jediný a přikázal nám tyto zákony, poslechne je bez váhání. Ale ježto nechápeme, kdo je B-h, mohli bychom snadno začít zpochybňovat rozumnost těchto zákonů. Jakým způsobem lze více poznat B-ha a chápat Jeho cesty? Možná nejlépe je začít poznáváním a chápáním Jeho nařízení, a jediný způsob, jak toho dosáhnout, je studovat Tóru. Kdo studuje Tóru a duchovně roste, získá i hlubší ponětí o B-hu. Proto Talmud říká, že první verš, který má otec učit syna, je Moše nám přikázal zabývat se Tórou, neboť jen tak pochopíme velikost a jedinost B-ha, jak je vyjádřena ve Šma. S tím se nám ozřejmí i smysl, proč o Chanuce vkládáme do Šmone esre vsuvku Al hanisim: Řekové se domnívali, že zničí judaismus, jestliže zakáží studium Tóry, neboť pak Židé zapomenou Tóru, nebudou ochotni dát život za to, aby mohli zachovávat šabat či obřezat své syny. Nepovedlo se jim to díky odhodlanému odporu Chašmonaim. Hrozba asimilace existuje i v naší době, protože mnoho Židů nestuduje Tóru. I když B-h slíbil, že židovský národ nikdy Tóru neopustí, není však lhostejné, kolik Židů to bude. A tak při oslavě Chanuky, když si připomínáme vítězství nad Řeky, měli bychom uvažovat, jak se bránit proti současným vlivům- aby světlo Tóry prosvítilo na cestu ze tmy. 1

2 Výklad k sidře Mikec (Geneze 41,1 44,17) Paraša začíná slovy vajehi mikec - stalo se na konci (dvou let), tj. po dvou letech (na den přesně) poslal faraon pro Josefa, aby mu vyložil sny o tučných a vychrtlých kravách- o hojnosti a hladomoru. Josef byl vysvobozen z vězení, oblékl se do jiných šatů a upravil se, než předstoupil před vládce Egypta. Rabíni odvozují, že Josef byl vysvobozen z vězení právě o Roš hašana- začátku nového roku. O Roš hašana totiž B-h stanovuje příděl vodních srážek pro celý další rok, tedy určuje, zda bude hojnost či neúroda. O Roš hašana si také oblékáme zvláštní oděv. Svým způsobem je to symbol každého Žida o každém Roš hašana: problémy současných dějin možná vyžadují, abychom předstupovali před vůdce tohoto světa a zajišťovali si bezpečí, nesmíme ale ztratit vnitřní vědomí, že ve skutečnosti je to B-h, kdo nás vyslyší; historie je pouze maskou, pod níž B-h přivádí Židy blíž k duchovní dokonalosti. Jsme-li jako národ duchovně na výši, dějiny se vyvíjejí pro nás příznivě- a jestliže nejsme, dějiny se obrací proti nám a donutí nás k tšuvě. Děláme-li tšuvu, oblékáme vlastně nové duchovní šaty, než se postavíme před pravého vládce světa. Josef strávil ve vězení celkem 12 let. Talmud říká, že B-h trestá člověka míra za míru. Jak je to tedy s Josefovým vězněním, proč tam byl 10 let a pak ještě další 2 roky? Řekněme si nejdříve, co je podstatou věznění: vězeň nemůže ovlivnit podmínky svého života, je pod naprostou kontrolou svého věznitele, jeho život je omezen a určen vůlí věznitele. Talmud říká, že ačkoliv Josef odolal svádění Potífarovy manželky, přece neovládl fyzické vzrušení a ztratil deset kapek semene. Za to pak strávil 10 let ve vězení. Kde je v tom míra za míru? Josef byl člověk stejně velkého duchovního potenciálu jako jeho otec Jakov, schopný vést židovský lid. Když však nedokázal potlačit fyzické vzrušení, tj. octl se v zajetí fyzického, B-h ho potrestal fyzickým vězením. Po deseti letech by z vězení vyšel, ale dopustil se jiné chyby (téhož druhu)- dal se natolik ovlivnit vězeňskými podmínkami, že požádal právě vysvobozeného vrchního číšníka, ať si na něho vzpomene a zmíní se o něm faraonovi. To ukazuje na ochabnutí víry- místo aby prosil B-ha, žádal o pomoc pohana. Za to byl potrestán dalšími dvěma roky vězení, ale když dokázal udržet pod kontrolou svou tělesnost a dosáhl stavu duchovní nedotčenosti- byl mikec, tj. na den přesně z vězení vysvobozen. Podobně- jak uvádí pražský Maharal podle midraše- byli později Izraelité v Egyptě 209 let, než přišel Moše, stal se vůdcem lidu a vyvedl je ke svobodě. V tom 210. roce Moše vykonal v Egyptě zázraky a dokázal, že ho posílá B-h; a jakmile Izraelité uvěřili, že Moše byl poslán B-hem, byl konec jejich otroctví, Egypťané již nebyli schopni držet je v područí. Jaká souvislost je mezi jejich uvěřením a koncem otroctví? Otrok je zcela ovládán vůlí svého pána, kdežto člověk duchovní je vnějšími vlivy nedotčen. Když Izraelité uvěřili, že Mošeho poslal B-h, projevili tím víru ve všemocného B-ha, proti pohanské víře Egypťanů; povznesli se nad fyzické strádání, jež zakoušeli od svých pánů a jejich otroctví byl konec, protože již nebyli pod vlivem pohanských názorů. Faraon, nespokojený s výkladem svých snů, hledal schopného vykladače a tu si vrchní číšník vzpomněl na Josefa, ale nepodává o něm věcnou informaci; vyjadřuje se s despektem: mládenec, Hebrej, otrok, tj. nezralý ignorant, nezná ani pořádně řeč Egypta a je otrok, tedy podle egyptských zákonů nezpůsobilý pro úřad. Raši v této souvislosti cituje chazal dobré skutky zlých lidí jsou nedokonalé : špatný člověk je tak špatný, že i když má příležitost vykonat dobrý skutek, udělá to nerad a v co nejmenší míře. Číšník posuzoval situaci svým pokřiveným myšlením- uvědomil si, že pokud Josef vyloží sny správně, dosáhne faraonovy přízně, tím se mu otevře cesta k moci a pak by se mohl číšníkovi mstít, že ho nevytáhl z vězení- tak by to udělal on sám. Proto se vyjadřuje o Josefovi tak, aby si faraon už předem vytvořil o Josefovi nízké mínění. Je v tom poučení pro nás: kdykoli je člověk dotázán na své mínění o druhé osobě, měl by být obzvlášť opatrný, aby svými slovy nevytvořil negativní obraz té osoby- musíme si dávat pozor, jak mluvíme o druhých a uvědomit si, že jim můžeme nezvratně ublížit. Tóra zakazuje mstít se a Talmud uvádí příklad toho, co to je mstít se- jeden člověk požádá druhého o půjčku a je odmítnut. Za čas se poměry obrátí, druhý je nucen požádat o půjčku prvního- a ten nesmí odpovědět jak ty ke mně, tak já k tobě, ty jsi mi nepůjčil, tak já tobě taky nepůjčím, nesmí odmítnout pomoc. Chinuch vysvětluje, že když Josef zůstal i po deseti letech ve vězení, bylo to kvůli jeho pochybení a ochabnutí víry v B-ha. Kdyby číšník byl schopen posoudit objektivně Josefovu situaci, uvědomil by si, že on Josefovo věznění nezavinil a nemluvil by před faraonem o Josefovi pejorativně, protože by věděl, že se nemusí bát Josefovy pomsty. Ale špatný člověk všechno posuzuje pokřiveně podle svého pokřiveného žebříčku hodnot. Když nastal hladomor, prorokovaný faraonovými sny, Josef se po dvaceti letech odloučení opět setkal se svými bratry. Ale proč šlo do Egypta pro potraviny všech deset bratrů (kromě Binjamina, který byl ještě dítě), proč Jakov neposlal na nebezpečnou cestu jen několik z nich a nedržel rodinu v bezpečí? Proč museli bratři při koupi obilí jednat se samotným místokrálem, podobné obchody přece byly v kompetenci nižších úředníků? Proč Josef obvinil své bratry z vyzvědačství? 2

3 Onen hladomor však daleko přesáhl hranice Egypta, pustošivě dopadl na celý Střední Východ a severní Afriku; jediný Egypt byl výjimkou a Josefovou zásluhou byl Egypt schopen nejen vyživit své obyvatele, ale i poskytnout obilí zbytku regionu. Do Egypta tak proudilo množství kupců. S obchodním boomem však vzrostlo také nebezpečí ohrožení země- napadení od sousedních zemí, zpustošených hladem. Proto Josef zavedl bezpečnostní opatření, v prvé řadě kontrolu všech příchozích u městských bran. Podle midraše stály v každé z deseti bran stráže, vycvičené rozpoznat potenciální nebezpečí a povinné hlásit vše podezřelé. Josef také předvídal, že hlad dožene i jeho bratry do Egypta a přikázal všímat si cizinců podle oděvu. Raši uvádí, že bratři měli vlastní důvod, proč cestovali do Egypta všichni. Litovali, že prodali Josefa do otroctví a chtěli ho vykoupit a přivést zpět k Jakovovi. Kde jinde byla větší šance objevit ho než na rušných tržištích? Proto bylo nutné, aby šli všichni a mohli po Josefovi účinně pátrat. Z toho důvodu také každý z bratrů vstoupil do města jinou branou a pátral v jiné čtvrti města. Tím se stali podezřelí a stráže ohlásily podezřelé cizince Josefovi- za normálních okolností by kupci nepřišli do styku s místokrálem. Když se Josef znovu setkal s Jakovem, byl Jakov představen faraonovi; a faraon vida, jak sešle Jakov vypadá, zeptal se ho na věk. Jakov pochopil faraonův údiv a vysvětlil, proč vypadá tak staře. Podle rabínského výkladu však za každé slovo této své stížnosti ztratil jeden rok života, celkem 44 roků. Jaké poučení je v tom pro nás? Musíme mít na paměti, že jsme součástí židovského národa a jsme povinni připomínat světu, že B-h řídí svět, nic se neděje nahodile a bezdůvodně, i když to tak vypadá. Musíme pokud možno bez mrknutí oka brát to, co se děje nám a ukazovat světu svou lepší tvář. Jistě je to těžké, ale kdo ví, co pozitivního to přinese? Josef obvinil své bratry, že jsou vyzvědači meraglim. Podle midraše jsou jednotlivé hlásky slova začátečními písmeny věty m imi rachel genavtem, i midjanim jišmaelim mechartem - od mé matky Rachel jste mě vzali, Midjancům a Jišmaelitům prodali. Celé chování Josefa k bratrům muselo se jim zdát podivné; ale Josef chtěl zjistit jejich pravé smýšlení o něm a dovést je k tšuvě. Všemi těmi událostmi vstupuje Jakov do Egypta a znovu se setkává s milovaným synem. Josef zajistil rodině místo v úrodné, ale odlehlé oblasti Gošen, kde mohli přežít 210 let egyptského exilu vzdáleni zhoubného vlivu egyptské společnosti. Josef tak připravil vše potřebné k přežití svého lidu v dlouhém egyptském exilu; byl nezbytným článkem k budoucímu vykoupení Izraele z Egypta a tím i k darování Tóry na Sinaji. Někdy se nám může zdát, že v našem životě se odvíjí sled podivných, nesouvisících událostí. Až následně dají celkový obraz, teprve na konci období či dokonce na konci života si povšimneme, jaký smysl měly a pochopíme, jak nás ruka B-ží vede k pravdě a naplnění Galerie rabínských autorit RAMBAN Nachmanides- Moše ben Nachman, Španělský rabín a učenec, jeden z čelných autorů středověké talmudické literatury, filosof, kabalista, vykladač Tóry, básník a lékař. Nachmanides se narodil v katalánské Geroně. Podle rodného města je někdy nazýván rabenu Moše Gerondi nebo Jerondi. Jeho španělské jméno bylo Bonastrug da Porta. Byl potomkem Jicchaka b.reubena, současníka Jicchaka b.jacoba Alfasiho. Matka byla sestra Abrahama, otce Jony b. Abraham Gerondi. Jeho učiteli byli mj. Juda b.jakar, který zřídil ješívu v Barceloně a Meir b.jicchak z Trinquetaille. U prvního poznal Nachmanides tradici tosafistů severní Francie, u druhého se naučil metodám studia, jež se vyučovaly na ješívách v Provenci. Udržoval úzké kontakty s Meirem b.todros ha-levi Abulafia z Toleda, který odpovídal na jeho dotazy. Na živobytí si vydělával jako lékař. I když nejsou informace o existenci Nachmanidovy ješívy v Geroně, není pochyb, že existovala a jeho žáky byli přední halachisté další generace, např. Solomon b-abraham Adret, Aron b.josef ha-levi, David Bonafed aj. Je důvod k domněnce, že po smrti rb. Jony b.abrahama Gerondi 1264 působil Nachmanides jako vrchní rabín Katalánie až do své emigrace do Erec jisrael. Španělští rabíni následujících generací ho pokládali za svého velkého učitele a nazývali ho ha-rav ha-neemanvěrohodný rabi Když r propukl v Montpellier spor o Maimonida, pokusil se Nachmanides smířit oba tábory. Ve slavném dopise požádal francouzské rabíny o zrušení klatby-cherem nad Maimonidovými spisy; argumentoval tím, že nebyly určeny francouzským Židům, věrným židovské tradici, ale Židům Provence a Španělska, kde má filosofie silné kořeny a kteří tak mohou být vráceni zpět na pravou cestu. Navrhl 3

4 podrobný program, respektující odlišnosti podmínek ve Francii a Španělsku, který upravoval studium různých věd podle věku studentů a místa. Program však neuspěl, protože v obou táborech nabyli vrchu extremisté a Nachmanides zůstal osamocen. Měl velký vliv na veřejné židovské dění v Katalánii; král Jakub I. ( ) na jeho radu odmítl nároky rodu Alconstantini na úřad dajana všech Židů v zemi. V r král Jakub přiměl Nachmanida k veřejné disputaci s apostatou Pablem Christianim v Barceloně. Disputace, vedená v přítomnosti krále a představených řádu dominikánů a františkánů, skončila vítězstvím Nachmanida, kterého dokonce král odměnil 300 denáry. Na žádost geronského biskupa shrnul Nachmanides své názory do knihy, Sefer ha-vikua. Dominikáni, kteří disputaci iniciovali, nezůstali pasívní a r.1265 předvolali Nachmanida před soud za údajné tupení křesťanství. Nachmanides se hájil tím, že svá slova řekl v disputaci, když mu král slíbil svobodu slova a svou knihu napsal na žádost biskupa. Král ho dostal z komplikovaného soudu, který se odložil na neurčito; nespokojení dominikáni však požádali o pomoc papeže Klementa IV., jenž napsal aragonskému králi, aby Nachmanida potrestal za napsání zmíněné knihy. Nachmanides stěží vyvázl a téhož roku se vystěhoval do Erec jisrael. Dochovala se modlitba na způsob žalmu, kterou Nachmanides složil během plavby po moři. Přistál v Akre v červenci 1267 a krátce nato odjel do Jeruzaléma. V dopise synu Nachmanovi popisuje zbědovanost města, sedm let po nájezdu tatarských hord. Našel tu málo Židů, jen dva bratry barvíře, kteří koupili barvírnu od guvernéra a v jejich domě doplnil minjan o šabatu. Po svém příjezdu Nachmanides shromáždil zbytky židovské obce a zřídil synagogu ve zpustošeném domě; zdá se, že tu také založil ješívu. Zprávy o jeho činnosti se rychle šířily a do Jeruzaléma připlouvalo mnoho Židů. R.1268 se Nachmanides odstěhoval do Akre, kde se stal duchovním vůdcem obce po Jechieli b.josefovi z Paříže. Z této doby se dochovala promluva, kterou měl o Roš hašana Místo jeho hrobu není známo; podle některých byl pohřben v Akre. Tradice říká, že byl pohřben v Jeruzalémě pod úbočím hory u vesnice Silvan; podle jiných je pohřben v Chebronu. Nachmanides měl tři syny- již zmíněného Nachmana, Solomona, který se oženil s dcerou Jony b.abraham Gerondi a Josefa, jenž byl oblíbencem u dvora kastilského krále a vlastnil panství ve Valladolidu. Jedna z Nachmanidových dcer se vdala za Geršoma b.solomon a jejich syn byl Levi b. Geršom. Dílo: Dochovalo se asi 50 Nachmanidových prací, vedle mnoha, jež jsou mu sporně připisovány. Většina jeho děl jsou novely k Talmudu a halaše. Samostatnou knihu věnoval víře ve vykoupení- Sefer ha-geula, z r Byl i talentovaný pajtan, napsal četné básně a modlitby. Z jeho promluv se zachovaly čtyři. Všechny práce nesou pečeť jeho originální osobnosti, spojující španělskou kulturu s německou zbožností a talmudické vzdělání s učením kabaly i značnými vědeckými znalostmi a znalostí křesťanských teologických spisů. Svůj komentář k Tóře napsal Nachmanides ve stáří. Účel komentáře objasňuje v úvodu: Abych upokojil mysl žáků, unavenou exilem a trápením, až budou číst týdenní část Tóry o šabatu a svátcích. Komentář je obsáhlý, k narativní i právní poloze Tóry. Na rozdíl od věhlasných předchůdců, Rašiho a Abrahama ibn Ezry, kteří vykládali hlavně význam jednotlivých slov a veršů, Nachmanides, i když se řídil přesným filologickým postupem, pokud považoval za nutné upřesnit význam slova, zabývá se hlavně sledem toraických pasáží a hlubším významem zákonů a příběhů. Často užívá agadických a halachických interpretací talmudických a midrašických učenců, ale tam, kde Raši cituje bez vyjádření vlastního názoru, Nachmanides je zevrubně analyzuje, rozvíjí jejich myšlenky a zkoumá jejich slučitelnost s toraickým textem. Nachmanidův komentář je víc než pouhý komentář, odráží jeho chápání B-ha, Tóry, Izraele a světa. Tóra je slovo B-ha a zdroj veškerého vědění. Biblické příběhy nejsou prostým zaznamenáním minulosti, ale předzvěstí budoucnosti- v popisu šesti dnů Stvoření je proroctví nejdůležitějších událostí příštích let, zatímco šabat předvídá sedmé tisíciletí, kdy přijde Den Hospodina. Příběhy praotců předpovídají dějiny židovského národa jako celku. Nachmanides neváhá kritizovat praotce, zdá-li se mu jejich počínání neospravedlnitelné: Avraham (Gn 12:11) neúmyslně spáchal velký hřích, když přijda do Egypta, ze strachu o život vydával manželku Sáru za svou sestru a vystavil ji tak mravní zkaženosti. Nachmanides projevuje citlivý psychologický smysl pro chování toraických osobností: např.v Josefově příběhu se uvádí padl mu kolem krku a chvíli plakal (Gn 46:29). Neříká se tu, kdo plakal- Jakov, nebo Josef? Je jasné, říká Nachmanides, že plakal starý otec, který po dlouhém smutku nad ztrátou syna shledal, že syn žije, a nikoliv syn, který se stal králem. Micvot vysvětluje Nachmanides v duchu halachické tradice. Pro každou micvu existuje důvod. Všechny micvot jsou k dobru člověka, buď aby ho uchránily před něčím škodlivým, odstranily špatné zvyky a myšlenky, aby ho naučily laskavosti a milosrdnosti, nebo aby mu připomínaly B-ží zázraky. Některé zákony kašrutu zdůvodňuje udržením zdraví a jiné, že nám zabraňují jíst pokrmy, jež otupují mysl a zatěžují srdce. Nachmanides velmi často cituje Rašiho a Abrahama ibn Ezru. Vzdor velké úctě, kterou měl k Rašimu, polemizuje s ním. Má úctu k Maimonidovi, ale odmítá některá jeho zdůvodnění micvot v Průvodci zmatených. Nachmanides byl první komentátor, který do komentáře uvedl kabalu. Komentář je psán přehledně a srozumitelně, je v něm mnoho slov k povzbuzení a útěše židovského národa. K písni Haazinu (Dt 32) píše: Není tu nic podmínečného. Je to listina, dosvědčující, že budeme krutě trpět za své hříchy, ale B-h nás nezničí, když ho 4

5 usmíříme (i když nemáme žádné zásluhy) a odpustí nám hříchy kvůli Svému jménu Proto naši moudří říkají: Velká je to píseň, obsáhne přítomnost, minulost (Izraele) i budoucnost, tento svět i svět, který přijde.. A i kdyby ta píseň byla dílem pouhého astrologa, jsme nuceni jí věřit, protože vše se naplnilo Tím víc musíme doufat celým svým srdcem a důvěřovat slovu B-žímu skrze proroka Mošeho, věrného ve všem Jemu, jemuž nebylo podobného předtím ani potom Nachmanidův komentář se brzy rozšířil a vyvolal četné komentáře a pojednání k jeho kabalistickým odkazům. Poprvé byl jeho komentář vytištěn v Římě r Nachmanides je pravděpodobně i autorem komentáře ke knize Job. Považuje Joba za historickou postavu. Domnívá se, že odpověď na problém utrpení spravedlivých a prospívání špatných (což je hlavní téma Joba) lze najít ve stěhování duší. Spravedliví jsou potrestáni a hříšní odměněni za své skutky v dřívějším životě. Napsal také komentář k Iz 52:13-53:12. Nachmanidovy halachické práce patří mezi skvosty rabínské literatury, některé z nich se staly klasikou. Lze je rozdělit na práce k Talmudu, halachické monografie, hasagot- kritiky a responsa. Práce, jež původně obsáhly řád Moed, Našim a Nezikin- tj. ty části Talmudu, které se obvykle studovaly ve Španělsku- vycházejí z nejlepších španělských tradic, přijímají však způsob učení, typický pro francouzské tosafisty, jejichž učení bylo ve Španělsku známo jen málo. Nachmanides tak ve Španělsku vytvořil novou syntézu metody studia, jež se od té doby zabývá pochopením talmudické argumentace jako takové, a ne jen objasňováním halachy pro praktické účely. Nachmanides klade důraz na teoretický význam rozhodnutí a vyjádření čelných starších španělských kodifikátorů. Tím vytváří novou školu studia Ústního zákona, jež zdůrazňuje pochopení talmudického tématu jako celku, v jeho nejhlubším významu i ve vztahu k dalším relevantním tématům, aniž uvázne v zdlouhavé neplodné diskusi. Dalším jeho španělským prvkem, který syntetizoval s s francouzským systémem, bylo neustálé vyhledávání, kritické zkoumání a určení starých textů Talmudu, aby nevznikaly bezúčelné diskuse vyvolané chybným čtením. Tosafisté si také byli vědomi tohoto problému, ale nemajíce dost starých textů, brali verze ze sekundárních pramenů, např. Chananelovy glosy nebo díla geonim, dostupná z druhé či třetí ruky. Nachmanides, žijící ve Španělsku, měl k dispozici nejlepší talmudické texty, poslané do země před lety přímo z akademií babylonských geonim. Dalším španělským rysem Nachmanida je jeho časté používání geonských spisů a Talmud Jerušalmi. Nachmanidův systém studia zcela převládl nad dřívější španělskou tradicí a jeho žáci jej ještě dále rozvinuli a zdokonalili. Nachmanides včlenil do svého systému i učení Provence- učení Abrahama b.jicchaka z Narbonne, Abrahama b.davida z Posquiéres aj., vedle starších učenců uvádí i mnoho provensálských současníků. Nachmanidovy práce jsou cenné pro bohatství pramenů i způsob presentace, pro jasný sevřený styl a logickou stavbu. V touze dojít k autentickému doslovnému významu neváhal nesouhlasit s geonim i s největšími staršími autoritami, např. s Alfasim. Byl mezi prvními, kdo rozvíjeli teoretický přístup, logický a jdoucí do hloubky, s cílem pochopit podstatné argumenty, na nichž stojí dané téma. Věnoval hodně prostoru metodologickým diskusím k principům Talmudu. Většina jeho novel- k Berachot, Moed, Našim, Nezikin, Chulin a Nida- byla publikována v l , v úplnosti pak poprvé 1928 v Jeruzalémě. Od doby, kdy jeho novely byly vydány tiskem, vzrůstal zájem o ně také mezi aškenázskými studenty a ješívami, a dodnes zabírá jejich studium hlavní místo na ješívách polsko-litevského původu, spolu s Rašim, Tosafot a Maimonidem. Druhou část Nachmanidova díla tvoří sedm halachických monografií: 1/ Dinej de-garme- vykládá zákony o poškození majetku souseda a bezpráví. Nachmanides shrnuje hlavní názory starších autorit, při představování různých názorů jde do hloubky. Práce byla učenci vysoce ceněna a bylo k ní napsáno několik komentářů. 2/ Mišpetej ha-cherem- o způsobech uvalení klatby a jejího zproštění. Také o Kol nidrej. 3/- 5/ Hilchot Bechorot a Hilchot Chala napsal Nachmanides jako doplněk k Alfasiho Hilchot ha-rif. Nachmanides přijímá Alfasiho aramejštinu i jeho zvláštní styl. K Alfasimu napsal také Hilchot Nedarim. 6/ Torat ha-adam, ke všem zákonům týkajícím se smrti. Začíná tím, co je dovoleno a zakázáno u nemocného a umírajícího a co je micva, a končí zákony smutku. Práce je také doplňkem k Hilchot ha-rif, ale Nachmanides uvádí mnoho talmudických a tanaitských pramenů, i aškenázských a sfaradských názorů, jež srovnává a podrobně diskutuje v duchu pramenů. Velkou pozornost věnovali tomuto dílu velcí kodifikátoři, Jakob b.ašer ji včlenil do svého Tur, později stejně i Josef Karo do Šulchan Aruch. Zvláštní pozornost zaslouží Šaar ha-gemul, 30. kapitola díla, pojednávající o odměně a trestu po smrti. 7/ Hilchot ha-nida, vytištěná v Benátkách Třetí část Nachmanidova díla jsou kritiky : 1/ hasagot k Maimoniodově Sefer ha-micvot 2/ Milchamot Adonaj, napadající kritiku Zerachji ha- Leviho z Lunelu na Hilchot ha-rif a kritizující Zerachjovu Sefer ha-zava 3/ Sefer ha-zechut, napadající kritiku Alfasiho Nachmanides tu chce hlavně obhájit starší autority před kritikou pozdějších učenců, proto tyto práce nevyjadřují vždy vlastní Nachmanidův názor. Ježto např. Maimonides napsal svou Sefer ha-micvot proti výčtu 613 micvot v Halachot Gdolot, vzal si Nachmanides za cíl obhajobu starší autority před Maimonidovou kritikou. 5

6 Nachmanidovy halachické práce měly rozhodující vliv na celou další epochu rabínské literatury. Je obtížné určit chronologické pořadí jeho děl, je známo, že Hilchot Nedarim napsal v mládí a Milchamot Adonaj před většinou novel k Talmudu Kabalista: V ranější verzi svého komentáře k Pentateuchu zamýšlel Nachmanides pojednat kabalistické aspekty otevřeněji, ale upadl do nemoci a ve snu se mu dostalo sdělení, že má od toho upustit. Kabalistické pojmy jsou včleněny do eschatologické diskuse v Torat ha-adam. Kabalistické prvky jsou rozpoznatelné v jeho liturgických básních, např. v Šir ha-nešama a v modlitbě nad smrtí Avrahama Chazana, jednoho z geronských kabalistů. Jediná Nachmanidova práce zabývající se výlučně kabalou, je komentář k první kapitole Sefer Jecira. Přes malý počet jeho kabalistických prací stal se v pozdějších letech známý jako odborník v této oblasti a kabalisté ve 13. a 14. st. se pokoušeli rozluštit tajemství Nachmanidova komentáře k Pentateuchu, jeho spisy byly studovány a zkoumány důkladněji než samotný Zohar, jemuž se definitivně dala přednost až po Pro jeho pověst autority byly mu omylem připisovány práce jiných autorů, např. Ha-Emuna veha- Bitachon, kterou napsal Jakob b.šešet Gerondi. Zevrubně zkoumal Nachmanidovy metody v kabale G.Scholem ve své Ursprung und Anfaenge der Kabbala, Rambanova pečeť Šabat tento týden začíná v pátek v 15 32, a končí v sobotu v Délka dne je 8 hod 21 min; délka skutečné hodiny činí 42 minuty, východ jitřenky 6 48; doporučený čas ranní modlitby (talit a tfilin) v 6 09 hod; východ slunce v 7 30; polovina dne 11 38; čas odpolední modlitby (mincha gedola) ve 12 08, (mincha ktana 14 07, plag mincha 14 59) západ slunce (škia) 15 51; východ hvězd v podle Holešova (jihovýchodní Morava); Čechy + 10 minut;podle kalendáře Kaluach Šavua tov שבוע טוב) ) - dobrý týden vydává Olam - Společnost Judaica Holešov, Osvobození 1133, Kontaktní osoba Jiří Richter, olam@olam.cz tel