Příloha 1 Mapa vymezení mikroregionu Kahan (www. mapy.crr.cz)

Transkript

1 PŘÍLOHY

2 Příloha 1 Mapa vymezení mikroregionu Kahan (www. mapy.crr.cz) Příloha 2 Reliéfní mapa mikroregionu Kahan (

3 Příloha 3 Vymezení polymikochor na území mikroregionu Kahan (Hynek, 1983)

4 Příloha 4 Kaple sv. Antonína Paduánského v Babicích Příloha 5 Socha Helenky v Ostrovačících Příloha 6 Kostel sv. Václava v Lukovanech Příloha 7 Krojované hody Říčany ( Příloha 8 Kaple sv. Floriána a Panny Marie v Příbrami na Moravě Příloha 9 Kaple sv. Františka v Újezdě u Rosic

5 Příloha 10 Kaple sv. Donáta v Zakřanech Příloha 11 Kaple sv. Jana Křtitele v Zastávce Příloha 12 Zámek v Rosicích ( Příloha 13 Krojované slavnosti v Tetčicích ( Příloha 14 Kostel sv. Jana Křtitele ve Vysokých Popovicích

6 Příloha 15 Kostel sv. Martina ve Zbýšově Příloha 16 Důl Simson ve Zbýšově Příloha 17 Důl Jindřich II ve Zbýšově Příloha 18 Pohled z dolu Jindřich II

7 Příloha 19 Navrhované projekty (

8 Příloha 20 Návrh úpravy miniparku Příloha 21 Návrh naučné stezky Zbýšovem (

9 Příloha 22 Návrh panelů naučné stezky Zbýšovsko

10

11 Město Zbýšov leží v jihozápadní části Jihomoravského krajeve výšce 348 metrů nad mořem. Bývalá hornická obec se rozprostírá v členitém terénu a leží v pásmu do 20 km od Jaderné elektrárny Dukovany. Území má charakter krajiny s poměrně pestrou strukturou využití, podmíněnou především členitým terénem. Barvitý obraz krajiny zde vedle dominantních ploch scelených honů orné půdy spoluvytvářejí systémy převážně zalešťovaných a náletovými porosty dřevin zarostlých údolí a strží. Celé město je jediným katastrálním územím, vlastní město je situováno převážně ve vyvýšené poloze v severozápadní části katastru.

12 Muzeum Průmyslových Železnic je nezisková organizace zabývající se záchranou a obnovou vozidel z různých úzkorozchodných drah, jejíž vznik se datuje do roku Muzeum v současné době působí v Brně a také zde na bývalé vlečce Zastávky u Brna do Zbýšova. Obhospodařuje přes 30 lokomotiv a několik desítek historických vozů. Činnost muzea není jen sběratelská, ale i dokumentační a prezentační. Muzeum je umístěno na bývalé vlečce vedoucí ze železniční stanice Zastávka u Brna k dolu Jindřich II. u Zbýšova, který byl nejhlubším dolem na černé uhlí v republice a podílí se na prvenství i ve střední Evropě. Je možné zde shlédnout především lokomotivy shromážděné ze všech koutů Čech ze zrušených dolů, lomů, cihelen či jiných průmyslových úzkorozchodných železnic. Motorové lokomotivy pocházejí z let , parní z a elektrické z Základ sbírky představuje parní lokomotiva 600 BS 80, výrobek ČKD Praha z roku Tyto lokomotivy byly vyráběny pro úzkorozchodné železnice velkých staveb a těžkých hutních provozů. Po službě v Králodvorských železárnách se lokomotiva dostala do sbírek Národního technického muzea v Praze, odkud si ji Muzeum průmyslových železnic pronajalo. Dále lokomotiva typu RIIIc vyrobená roku 1919 v ČKD Blansko pro polní dráhy rakouského ministerstva války. Mezi elektrickými lokomotivami najdeme i nejstarší exponát vůbec - lokomotivu Siemens z roku S vozidly se počítá jako se stálou expozicí i k jízdám historických vlakůprávě zde na předváděcí trati Zastávka u Brna Zbýšov.

13 Těžní věž dolu Jindřich je patrná z velké dálky. Hloubení dolu bylo zahájeno v roce 1964 poblíž staré jámy Jindřich I. Účelem výstavby nového díla byla koncentrace těžby ze středního a severního dolového pole. V roce 1969 byla výstavba dolu dokončena prohloubením na 12 patro do hloubky 1328 metrů. Oddělení pomocného těžení končilo na 13. patře v hloubce 1428 metrů. Dosažitelná hloubka byla 1550 metrů. Důl Jindřich II. se stal nejhlubším dolem na černé uhlí v republice a podílí se na prvenství ve střední Evropě. Velké těžní zařízení bylo vybaveno čtyřlanovým automatizovaným těžním zařízením. Těžní stroj byl umístněn ve věži ve výšce 37 metrů. Pomocné těžení bylo provedeno v jámě hlavního těžení a bylo provozováno ze 7. patra na 13. patro v maximální dopravní hloubce 527 metrů. V roce 1975 byla uvedena do provozu lanová dráha pro dopravu uhlí z dolu do elektrárny v Oslavanech, která byla jediným odběratelem uhlí. I důl Jindřich II se nevyhnul mnoha důlním neštěstím. V roce 1980 při odpolední směně došlo k vyjetí uhelné sloje při ražbě do vrchní chodby, provázené ohromným množstvím metanu. Touto nečekanou událostí byli zasaženi 4 horníci. Dva z nich se podařilo zachránit. Důl Jindřich byl v zápětí zařazen do dolů s nebezpečím vzniku průtrží uhlí a metanu. Hovoříme li o plynech a větrech, musíme se zmínit o modernizaci ventilátorů v roce a zejména o vybudování klimatizačního zařízení pro ochlazování vtažných větrů v oblasti porubů. Dobývání ve velkých hloubkách bylo velmi obtížné. Teplota v těchto místech dosahovala 32 až 34 C. Původní plánované zasypání jámy Jindřich II bylo nahrazeno zatopením. Po demontáži těžního zařízení byla ohlubeň dolu uzavřena železobetonovou deskou.

14 Z vrcholku, kde právě stojíte je výhled do daleké krajiny a především pohled na a oslavanskou část revíru, tedy pozůstatky po těžbě v Oslavanech a Padochově. Oslavany jsou prvním místem na Moravě, kde se začalo těžit kamenné uhlí. První písemná zmínka o užívání oslavanského uhlí uvádí rok Ještě v roce 1782 je oslavanské panství jediným místem na Moravě se soustavnou těžbou uhlí. V tomto roce se začíná těžit černé uhlí na Ostravsku a v roce 1790 na Karvinsku. V Rosicko-oslavanském uhelném revíru se těžilo uhlí více jak 230 let. Bylo zde zaraženo několik jam, štol. Vzpomeňme: ve Zbýšově důl Anna, důl Antonín, důl Poustka, důl Jindřich, důl Jindřich II, důl Simson, v Padochově Františka, v Oslavanech Havírna, Charlota, Kukla, Mašinka, v Zastávce např. Štěstí a další.

15 Útlumový program vyhlášený vládou ČSFR přinesl pro rosicko-oslavanský uhelný revír ukončení těžby v roce Poslední vůz černého uhlí z dolu Antonín a tudíž i z revíru byl vytěžen 18. února Zbytkové zásoby uhlí ve výši tun byly rozhodnutím ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR dnem odepsány, a to vynětím z evidence. Ukončení těžby znamenalo postarat se o následky těžební činnosti. V rámci zrušení dobývacího prostoru Zbýšov stanovil Obvodní báňský úřad v Brně v roce 1993 až do konce století pravidelné kontroly těžební oblasti. Odvaliště dolů Jindřich a Antonín ve Zbýšově zabíralo plochu 14 ha. Od roku 1982 probíhala rekultivace hald, nejprve technická, tj. rozhrnutí, snížení, případně terasovité vysvahování a pak rekultivace biologická. Rariotou je, že zde rostou jehličnaté opadavé modříny, kterých si povšimli i přírodovědci a ekoloové a stali se objektem jejich výzkumu a studia. Veškerou tíhu dokončení likvidace důlní činnosti převzal od Zbytkový státní podnik Rosické uhelné doly, který od byl řízen Jihomoravskými lignitovými doly Hodonín. Zbytkový s. p. RUD zanikl a likvidaci dále prováděly Jihomoravské lignitové doly Hodonín. V roce 2000 se staly odštěpným závodem Rudných dolů Příbram.

16 Kostel sv. Martina Až do roku 1893 stával na místě nynějšího chrámu Páně kostelíček sv. Martina. Hlavní přestavba a oprava interiéru i zevnějšku proběhla v 16. st. Roku 1819 však kostel vyhořel a po další desetiletí byl v zoufalém stavu až do osmdesátých let 19. st., kdy byl z části opraven. Postavení fary ve Zbýšově financovali Mülleři. Roku byl na místě starého kostela vystavěn kostel nový v novorománském slohu, který zde stojí dodnes. V té době měl jeden oltář, dva zvony, jeden stříbrný kalich a vedle něj stála chaloupka, ve které přebýval poustevník. Dodnes se zachovaly oba zvony, větší z roku 1652 a menší z roku Jeden ze stávajícíhc oltářů je zasvěcen patronce sv. Barboře. Zajímavostí jsou varhany s hornickým znakem. Věž, na které se rozezvučují tři zvony, je vysoká 40 metrů. Obecná škola V letech chodily děti ještě do školy do Neslovic, ale se vzrůstajícím počtem školáků z přistěhovaných hornických rodin (r dětí), Mülleři roku 1860 v obci vystavěli dvoutřídní školu (prvním uč. Josef Šotola), která byla r rozšířena na trojtřídní, o 12 let později na čtyřtřídní a v nové budově pak r na pětitřídní. Žákovská knihovna založena pp. Müllery měla počátkem tohoto století 196 knih (učitelská 203 svazků). Z důvodů zvýšeného počtu žactva byla postavena nová škola a r slavnostně otevřena.

17 Těžní věž dolu Simson je jednou ze tří, které se v revíru dochovaly do dnešních dnů. Tato věž byla v roce 1987 vyhlášena památkově chráněným objektem, rozhodnutím odboru kultury Brno-venkov. Ocelová konstrukce věže je zdobena množstvím kovaných motivů. Původní název dolu byl Bergverwaltung der Limbe Gottes Grube bei Zbeschau. Důl byl zaražen v roce 1848 bratry Müllerovi a o pět let později dán do provozu. Ve zdejším dole bylo těženo uhlí nejlepší kvality, uhlí horších kvalit bylo ponecháváno v dole. V roce 1903 byla jáma hluboká 425 metrů. V hloubce 95 metrů byla s dolem Simson propojena štola Xaverka, která vyúsťovala v Oslavanech. Šachta byla propojena i s dolem Františka hlavním překopem na 7. patře, který sloužil i jako únikový. Ještě v roce 1910 byly na dole využívány koně. Od roku 1906 až do roku 1955 zde pracoval i provoz koksovny. V roce 1910 byla postavena lanová dráha z dolu Simson k dolu Františka dlouhá 1700 metrů. V roce 1925 bylo důlní pole dolu Simson přiděleno dolům Kukla a Františka. V objektu dolu Simson byla umístněna Obvodní báňská záchranná stanice RUD, která fungovala až do ukončení provozu v celém revíru. Jáma Simson byla zlikvidována zasypáním v roce 1987 a zakryta železobetonovou deskou.

18 Zbýšovský katastr se rozkládá na pomezí dvou geomorfologických celků Boskovické brázdy a Křižanovské vrchoviny. Většina katastru, vyjma nejzápadnější části, přísluší Boskovické brázdě. Z geologického hlediska jde o tektonicky relativně pokleslé území vyplněné permokarbonskými, neogénními a čtvrtohorními sedimenty. Permokarbonské sedimenty tvoří několik souvrství se zastoupením slepenců, jílovců, prachovců a pískovců. Součástí je i uhelné souvrství se třemi černouhelnými slojemi. Zbýšovský katastr přísluší celý do povodí Oslavy. Přirozené hydrologické a hydrogeologické poměry území jsou významně narušeny vlivem dlouhodobé těžební činnosti. Říční síť katastru tvoří pouze Neslovický potok, Zbýšovský potok (Brodky) a drobný občasný tok v hluboké strži v jihozápadní části katastru. Podle Biogeografického členění České republiky se území Zbýšova nachází na jihovýchodním okraji biogeografické provincie středoevropských listnatých lesů a její hercynské podprovincie, která je v území reprezentována Brněnským bioregionem. Původní vegetace území tvořily převážně dubo-habrové háje, významně doplněné acidofilními doubravami a v potočních nivách lužními lesy a olšinami. V území převažuje biochora hercynská černýšová dubohabřina. Na lesních prameništích a podél menších potůčků se objevují ostřicové jaseniny.