MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR Vyšehradská 16, Praha 2 Odbor odškodňování

Transkript

1 Doručeno dne: MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR Vyšehradská 16, Praha 2 Odbor odškodňování VÁŠ DOPIS čj.: 37 C 215/ ZE DNE: NAŠE č.j.: MSP-729/2018-ODSK-ZC/2 VYŘIZUJE: Mgr. Jiří Pospíchal TEL.: FAX: DS Městský soud v Brně Praha Počet listů: 3/5 str. Přílohy: 4 Ke sp. zn.: 37 C 215/2018 Žalobce: Štěpán Reich nar., bytem Zastoupen: Žalovaná: Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D. advokátem se sídlem Bolzanova 461/5, Brno Česká republika Ministerstvo spravedlnosti ČR se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 adresa pro doručování: Ministerstvo spravedlnosti odbor odškodňování Vyšehradská 16, Praha 2 k č. j.: MSP-729/2018-ODSK-ZC o ,- Kč s příslušenstvím vyjádření žalované k žalobě Dvojmo Příloha kopie pověření podání žalobce ze dne stanovisko Ministerstva spravedlnosti ze dne , č. j. MSP-383/2018- ODSK-ODSK/9, a doručenka

2 Žalovaná podává na základě výzvy Městského soudu v Brně toto vyjádření k žalobě. Žalovaná neuznává žalobou uplatněný nárok, a to ani částečně. Žalovaná nevznáší námitku podjatosti proti osobě soudce, který má věc projednat a rozhodnout, ani námitku věcné či místní nepříslušnosti soudu. I. II. Dne bylo žalované doručeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne , č.j. 37 C 215/ , jímž byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě pana Štěpána Reicha, nar., bytem, zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem Bolzanova 461/5, Brno, o náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. ve výši ,- Kč s příslušenstvím, která žalobci měla vzniknout v souvislosti s trestním řízením vedeným u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 91 T 72/2017. III. Žalovaná k žalobě uvádí, že Ministerstvu vnitra bylo dne doručeno podání žalobce, jehož obsahem byla žádost o náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobce žádal zaplacení částky ,- Kč. Podle sdělení žalobce mu měla škoda a nemajetková újma vzniknout v důsledku trestního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 91 T 72/2017 a nesprávného úředního postupu Policie ČR. Žalobcovo podání bylo dne částečně postoupeno Ministerstvu spravedlnosti k rozhodnutí o nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši ,- Kč a o nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši ,- Kč. V rámci mimosoudního projednání věci žalovaná ve svém stanovisku ze dne , č.j. MSP-383/2018-ODSK-ODSK/9, částečně vyhověla nároku na náhradu nákladů trestního řízení a přiznanou částku ve výši Kč poukázala na účet žalobce. Nárok na náhradu nemajetkové újmy žalovaná zamítla, jelikož nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. Žalovaná činí nesporným průběh trestního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 91 T 72/2017, kdy žalovanou bylo v rámci prováděného šetření zjištěno, že dne vydala Policie České republiky, Městské ředitelství policie Brno, 3. oddělení obecné kriminality záznam č.j. KRPB /TČ JV, jímž bylo žalobci sděleno podezření ze spáchání přečinu násilí proti úřední osobě podle 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Dne podalo Městské státní zastupitelství v Brně pod č.j. 3 ZK 135/ návrh na potrestání a dne vydal Městský soud v Brně trestní příkaz č.j. 91 T 72/ , jímž žalobce odsoudil za spáchání výše uvedeného přečinu k trestu odnětí

3 svobody v trvání 7 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 18 měsíců. Na základě odporu podaného žalobcem byl tento trestní příkaz zrušen a u Městského soudu v Brně bylo ve dnech , a konáno hlavní líčení. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , č.j. 91 T 72/ , byl žalobce zproštěn obžaloby podle 226 písm. a) tr. řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne Žalovaná naopak činí předmětem sporu žalobcem tvrzenou závažnost nemajetkové újmy, která mu byla způsobena trestním stíháním. Žalovaná přitom vychází z toho, že za přečin násilí proti úřední osobě podle 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku teoreticky hrozí trest odnětí svobody až na 4 léta, ale již trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne , č.j. 91 T 72/ , byl žalobce odsouzen pouze k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 18 měsíců. Dále žalovaná klade důraz na to, že předmětné trestní stíhání trvalo krátce přes 8 měsíců, což je délka přiměřená. Orgány činné v trestním řízení konaly po celou dobu jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách. Z tohoto důvodu nesouhlasí žalovaná se srovnáním daného případu s případem řešeným v nálezu Ústavního soudu ze dne , sp.zn. IV. ÚS 3183/15, na nějž odkazuje žalobce ve svém podání ze dne V této kauze, jak vyplývá z žalobcovy citace z předmětného nálezu, stěžovatelku trestní stíhání pohltilo a vyšla z něj po téměř 6 letech s rozvráceným profesním, rodinným i osobním životem. Trestní stíhání žalobce trvalo nesrovnatelně kratší dobu a žalobce v rámci mimosoudního projednání nároku na náhradu nemajetkové újmy neprokázal dopady trestního stíhání do svého osobního a profesního života, které by se alespoň blížily dopadům do života stěžovatelky ve výše uvedeném případě řešeném Ústavním soudem. A právě z tohoto důvodu žalovaná nenahradila nemajetkovou újmu ve formě přiměřeného zadostiučinění v penězích, neboť kdyby tak učinila, jednala by v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž musí výše přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Výše přiznaného zadostiučinění by se tedy neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě věcně a skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp.zn. 30 Cdo 1747/2014). Za trestní stíhání trvající dobu srovnatelnou s trestním stíháním žalobce podle zjištění žalované bývá soudy přiznávána náhrada nemajetkové újmy v penězích pouze v případě, kdy žalobce prokáže skutečně závažné dopady trestního stíhání do svého osobního a profesního života, závažné dopady na své zdraví atp., takové zásahy však žalobce neprokázal. Žalobce svůj nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích odůvodňuje zejména publicitou trestního řízení v důsledku jeho medializace, přičemž žalobce v této souvislosti odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne , sp.zn. III. ÚS 1976/09, a na nález ze dne , sp.zn. II ÚS 2175/16. K tvrzení žalobce o poměrně velké medializaci případu, doložené kopiemi článků ze serverů novinky.cz a Brněnský deník.cz, se žalovaná vyjádřila již v rámci mimosoudního projednání nároku, kdy odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 4280/2011, v němž se uvádí, že je-li medializace případu prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu (nikoli excesivního způsobu jednání orgánů činných v trestním řízení, např. nevybíravého či urážlivého chování příslušníků policejního orgánu nebo soudu ve vztahu k obviněné osobě), nelze přičítat státu k tíži, že byl sdělovacími prostředky narušen princip presumpce neviny.

4 Dochází zde totiž podle názoru Nejvyššího soudu k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje. Vzhledem k výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu, z nichž žalovaná vycházela při mimosoudním projednání nároku na náhradu nemajetkové újmy, musí žalovaná též oponovat tvrzení žalobce, že žalovanou provedené posouzení věci je v příkrém rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Podle názoru žalované je její posouzení případu zcela v souladu s judikaturou těchto soudů a žalobcem zmiňovaná rozhodnutí daných soudů nijak nevyvrací základní argument žalované, tj. že sice lze mít za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou, nicméně v rámci mimosoudního projednání lze poskytnout peněžité zadostiučinění jen tehdy, má-li žalovaná za zcela nesporné, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný. K tomu žalovaná dodává, že v samotném žalobcem zmiňovaném nálezu Ústavního soudu ze dne , sp.zn. II ÚS 2175/16, je uvedeno, že při rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním soudy musí vzít v potaz zejména délku trestního řízení, povahu trestní věci a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného. Žalovaná o žalobcově žádosti rozhodla v souladu s těmito zásadami a též s další zásadou uvedenou v tomto nálezu, tj. že při rozhodování je možné vycházet i ze srovnání s podobnými případy již v soudní praxi řešenými. Je též nutno zdůraznit, že žalobcem žádaná částka ,- Kč (tj. přes ,- Kč za měsíc trestního stíhání) např. dalece přesahuje částku 3.500,- Kč až 4.000,- Kč, kterou Městský soud v Praze v rozhodnutí sp.zn. 55 Co 293/2013 označil za východisko pro satisfakci za újmu způsobenou trestním stíháním pro nejzávažnější trestné činy (např. vraždu). Přiznání tak vysoké náhrady nemajetkové újmy by tak bylo v jasném rozporu s výše uvedeným požadavkem zohlednění povahy trestní věci. Na závěr musí žalovaná zopakovat, že na základě zjištění provedených v rámci mimosoudního projednání žalobcova nároku nejsou podle názoru žalované dány podmínky pro přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci v souvislosti s předmětným trestním stíháním. IV. Žalobní návrh je stanoven ve výši ,- Kč, přičemž tato částka má být uhrazena do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ačkoliv žalovaná, jak je výše uvedeno, žalobní návrh nikterak neuznává, navrhuje žalovaná, pakliže by jí byla uložena soudem první instance nějaká povinnost k plnění, aby soud uvedenou lhůtu k plnění stanovil v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, a to pro celý rozsah případné povinnosti k plnění, včetně nákladů řízení. Lhůtu k plnění v délce 15 dnů od právní moci rozsudku považuje žalovaná za zcela opodstatněnou, neboť pouze takto stanovená lhůta odpovídá technicko organizačním podmínkám pro zajištění výplaty přisouzené peněžní částky, tj. k výplatě představující čerpání peněžní částky ze státního rozpočtu. Navrhované důkazy: podání žalobce ze dne stanovisko Ministerstva spravedlnosti ze dne , č. j. MSP- 383/2018-ODSK-ODSK/9, a doručenka spis Městského soudu v Brně, sp. zn. 91 T 72/2017

5 V. Na základě výše uvedeného žalovaná navrhuje, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaná zároveň navrhuje, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, a to dle o. s. ř. (viz 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb.), kdy náklady žalované v současné chvíli činí 300,- Kč (1x režijní paušál po 300,- Kč). Mgr. Petra Krupičková pověřená zaměstnankyně organizační složky státu Ministerstva spravedlnosti + otisk úředního razítka