Časopis pro knihkupce, knihovny, nakladatele a čtenáře ročník X / p rípady!

Transkript

1 Časopis pro knihkupce, knihovny, nakladatele a čtenáře ročník X / Vaše knihkupectví limitovaná edice balíčku plyšáka s knihou Platné právní předpisy Karmelitánské nakladatelství Každý týden novinky v distribuci RSK30x38_RSK50x52.qxd Vydejte se s Komisa rem Vr tapkou za dalšími povedenými p rípady! ww wrostemesknihou.cz Žádejte u svého knihkupce nebo se slevou 15 % na Druhé, rozšířené vydání bestselleru Velký lexikon společenského chování Vladimír Smejkal, Hana Bachrachová Schelová Nové, rozšířené vydání nejobsáhlejší publikace o etiketě u nás! Čtivý text doprovázený návodnými a zábavnými ilustracemi potěší, poučí a pobaví čtenáře každého věku od dospívající mládeže po seniory. Zkušení autoři, jejichž knížka Lexikon společenského chování je s 60 tisíci prodanými výtisky již řadu let bestsellerem, předkládají zasvěcené rady nejen pro běžné, ale i méně obvyklé společenské situace. 400 stran, 399 Kč Novinky z nakladatelství

2 Historicka mesta 87x264 fin:sestava :50 VÍTA NEJEDLÉHO 15, PRA HA 3, TEL./FAX: Petr Charvát VÁCLAV, KNÍŽE ČECHŮ Kdo byl kníže Václav, kterého ctíme jako světce? Jak vypadal jeho život veřejný i soukromý, co můžeme povědět o jeho hodnotovém žebříčku a vládní strategii? Na některé z těchto otázek se pokouší odpovědět nová kniha věnovaná životu a skutkům knížete Vác lava archeologa a historika P. Charváta. Váz., 200 s., 248 Kč info@ivysehrad.cz HISTORICKÁ MĚSTA ČECH A MORAVY Pierre Riché, Jacques Verger UČITELÉ A ŽÁCI VE STŘEDOVĚKU Kniha se věnuje klášterním i laickým školám, městským i vesnickým, školám židovským i s univerzitám. Vedle obyčejného života žáků, učitelů a škol se dočteme i o velkých osobnostech této doby. Váz., 272 s., 348 Kč Libuše Koubská, František Koukolík VŠECHNO DOPADNE JINAK O minulosti, přítomnosti a především o pravděpodobné budoucnosti Rozhovor o medicíně, o povaze a evoluci života na Zemi, o lidském mozku a o povaze lidských společností vede s MUDr. F. Koukolíkem novinářka L. Koubská. Váz., 128 s., 218 Kč VY ŠE HRAD - EX PE DI CE, Štěrboholská 44, Pra ha 10, tel./fax: dis tri bu ce@ivysehrad.cz PŘI NÁKUPU NA - SLEVA 15 % Derren Brown VYZNÁNÍ ILUZIONISTY přeložil Lukáš Houdek, 328 Kč Kostru nové Brownovy knihy tvoří jednotlivé fáze kouzelnického triku, který jeho mladší já provádí v zaplněné restauraci, a tuto kostru Brown obalil vyprávěním na nejrůznější témata o dějinách magie, o psychologii, o tom, jak správně vařit zracená vejce, o tom, jaká melodie mu zní v hlavě při čištění zubů, nebo o společenské etiketě týkající se parmezánu. Vyznání iluzionisty jsou neobyčejně čtivou a neobvykle vystavěnou autobiografií, která čtenáře vtáhne a okouzlí. Nesmí chybět v rodinné knihovně! Skvělý dárek! Objednejte si knihu HISTORICKÁ MĚSTA ČECH A MORAVY a získáte jedinečný zdroj poutavých příběhů, zajímavých informací a nádherných fotografií jako inspiraci pro své cesty po stopách našich dějin. Zákaznické centrum Reader s Digest V bûru: Reader s Digest V bûr, P.O.Box 86, Praha 025, tel.: (zv hodnûn tarif), fax: , zakaznik@vyber.cz; N A K L A D AT E L S T V Í A R G O Milíčova 13, Praha 3 Žižkov Tel.: , fax: argo@argo.cz,

3 Obsáhlý dialog, rozdělený do tří návštěv (kapitol), se čtenářům pokusí přiblížit a zmapovat život, dílo a výjimečnou osobnost Jiřího Suchého. Nahlédne do jeho autorské dílny, dále představí jeho divadelní činnost a na závěr poodhalí i jeho soukromí, a tak poznáte, jaký je J. Suchý v prostředí svého domova, kde se cítí nejlépe a nemusí nic a nikoho hrát. Autor Daniel Razím se také snažil zachytit, v čem se tvorba a soukromí J. Suchého potkávají a rozcházejí a co si o sobě, své práci a svém životě myslí v současné době, kdy je mu 80 let, ve srovnání s tím, jak uvažoval a tvořil v minulosti. Dílo se dopodrobna věnuje mnoha nezodpovězeným otázkám, které se týkají repertoáru a provozu divadla Semafor, literárního autorství a veškeré další tvůrčí činnosti J. Suchého, a bilancuje, jaký byl jeho soukromý život při téměř neustálém plném pracovním nasazení. Text doprovází řada většinou dosud nezveřejněných divadelních i rodinných fotografií a také ukázky z literárního i výtvarného díla J. Suchého, které často za svého autora mluví samo a nejvýstižněji. Kniha je narozeninovým dárkem, určeným nejen dlouholetým příznivcům J. Suchého, znalcům jeho tvorby a stálým návštěvníkům divadla Semafor, ale také čtenářům, kteří se s jeho osobností a dílem chystají teprve seznámit. NEJNOVĚJŠÍ KNIHA O JIŘÍM SUCHÉM, jednom z nejvýznamnějších českých umělců, PRÁVĚ VYCHÁZÍ V NAKLADATELSTVÍ JALNA u příležitosti jeho osmdesátých narozenin. Formát 240 x 210 mm 180 stran Rozsáhlý čb obrazový doprovod + dvě barevné přílohy Knižní vazba ISBN Když vám do života vstoupilo vlastní divadlo a všechno, co s ním souvisí, celý ten životní styl s divadlem spojený splnily se tím vaše vysněné představy, nebo to bylo jiné? Byl jste třeba z něčeho zklamaný nebo překvapený? Když se mi vyplnilo ono absurdní přání hrát ve vlastním divadle (i když slovo vlastní bylo vzhledem k oné socialistické době poněkud nepatřičné), ani jsem si neuvědomoval tu bizarnost situace. Teprve s odstupem mi došlo, že já, herecky naprosto neschopný diletant, stojím na prknech divadla, předvádím svou amatérsky sepsanou hru a v hledišti sedí tu František Hrubín, tu Adolf Hoffmeister, tu Karel Vlach, Jiří Trnka, Jan Werich, různí ministři kultury, Adina Mandlová, Allan Ginsberg, Oldřich Nový, Bohumil Hrabal, Louis Armstrong, Kirk Douglas, Josef Škvorecký a já nevím kdo ještě, samozřejmě že ne všichni najednou, a že všichni tleskají a mnozí z nich se pak stanou stálými návštěvníky to je něco, co nelze rozumem pochopit. A víte, že dodnes mi to nejde do hlavy? Ty výše vyjmenované vystřídali v hledišti jiní Ludvík Vaculík, Adolf Born, Arnošt Lustig, Václav Hudeček, Jiří Slíva, Miloš Forman, Vladimír Suchánek, Jiří Menzel, Adolf Branald, Pavel Tigrid, Pavel Dostál a další a další. A i oni se stali stálými návštěvníky a vracejí se do našeho hlediště. Víc než půl století to takhle funguje. Ale abych se tu jen nevychloubal, taky jsou takoví, kterým se nedokážu zavděčit, a ti méně slušní cítí potřebu mi to oznámit. Já je tu nechci jmenovat, protože dobré vychování mně to nedovolí, a taky proto, že jejich jména by většinou čtenářům nic neřekla. KNIHA VYŠLA ZA PODPORY MILOŠ FORMAN režisér Lundbeck, s. r. o. dánská farmaceutická firma ISE Informační služby energetika, a.s. Sagitta, spol. s r. o. velkoobchod s optickým zbožím SECAR BOHEMIA, a.s. SHERLOG, rádiové vyhledávání ukradených vozidel

4 Vážení a milí čtenáři! Letošní Nobelova cena za literaturu zůstala (jako tak často v posledních letech) v Evropě a dokonce takříkajíc přímo doma, neboť ji získal švédský básník Tomas Tranströmer, stockholmský rodák. Ten patřil k favoritům na zisk této ceny posledních dvacet let, takže i o něm se letos hodně mluvilo a psalo. K dalším nejčastěji zmiňovaným jménům patřili zejména neevropští spisovatelé, např. syrský básník Adonis, Alžířanka Assia Djebarová, Japonec Haruki Murakami, Izraelec Amos Oz nebo někdo z amerických spisovatelů (nejčastěji asi Philip Roth či Cormac McCarthy) Američané dostali Nobelovu cenu za literaturu naposledy v roce 1993 (Toni Morrisonová). To Švédové a skandinávské země vůbec se naposledy radovali téměř před čtyřiceti lety, v roce 1974, kdy cenu získali hned dva švédští autoři, Eyvind Johnson a Harry Martinson, což se tehdy setkalo se značnou nevolí veřejnosti, paradoxně nejvíc asi ve Švédsku samotném (nesouviselo to s kvalitou tvorby obou autorů, ale s jistou podjatostí, neboť oba byli členy Švédské akademie, která o ceně rozhoduje). To u letošního laureáta asi nehrozí, neboť Tomas Tranströmer, který v dubnu oslavil osmdesátiny, je ve Švédsku oblíbený a uctívaný jako největší žijící švédský básník (a členem Akademie není). A jako takový je znám i v cizině jeho básně byly přeloženy do více než padesáti jazyků. Je mezi nimi i čeština, ovšem překladů do češtiny se Tranströmer dočkal zatím jen velmi sporadicky v ukázkách v časopise Světová literatura (4/1992) a v antologii Ostrými paprsky (1999), což je škoda. Větší štěstí měli čtenáři na Slovensku, hlavně asi proto, že zde Tranströmer prostě našel spřízněného překladatele, což je zvláště u poezie jistě důležité: básník a skandinavista Milan Richter přeložil nejprve menší výbor vydaný pod názvem Básne pre živých a mŕtvych (Knižná dielňa Timotej, 1996) a později pak velký soubor (220 stran většího formátu) Medzi allegrom a lamentom Zobrané básne (MilaniuM, 2001), za který byl na Slovensku i oceněn překladatelskou cenou. Snad se teď, kdy se Tomas Tranströmer konečně dočkal i pocty nejvyšší (údajně byl nominován každoročně od roku 1993), najde i u nás někdo, kdo jeho básně přeloží a vydá knižně. České ukázky si zatím jako malou ochutnávku můžete přečíst na serveru Iliteratura.cz nebo na webu Pražského festivalu spisovatelů ( MILAN ŠILHAN Časopis KN vychází s podporou Ministerstva kultury ČR. časopis pro knihkupce, knihovny, nakladatele a čtenáře Číslo 21 / ročník X / vychází Vydává: Svaz českých knihkupců a nakladatelů, o. s. Šéfredaktor a bibliografie: Milan Šilhan Sekretariát: Šárka Harantová Inzerce: Martina Hostomská, tel.: Adresa redakce a příjem inzerce: Klementinum 190, Praha 1, tel./fax: , tel.: , sckn@sckn.cz, knizni.novinky@volny.cz Poštovní adresa: SČKN, P. O. Box 177, Praha 1 Grafický návrh: Tomáš Didunyk Produkce: NLN, s. r. o. Tisk: Česká Unigrafie, a.s. Distribuce: Pemic, a. s., Beta-Dobrovský, Karmelitánské nakladatelství, Autodoprava Milan Meduna, Postservis. Evidenční číslo MK ČR E ISSN Doporučená cena 2 Kč, 1,25 USD, 1,10 EUR Informace z knižního oboru najdete na Pozvání na výstavu Městská knihovna v Praze slaví narozeniny Sto dvacáté narozeniny zatím nemůže slavit žádný člověk, ale instituce mohou být dlouhověké. A je třeba zdůraznit, že Městská knihovna v Praze se necítí jako stařenka, ale jako parníček, který projíždí mořem knih a z komínů mu nevyletuje kouř, ale roje písmen. I když mnozí tvrdí, že papírové knihy mají namále, myslím, že to je zbytečná starost. Knihy byly, jsou a dozajista i budou, pokud na této planetě budou žít lidé, neboť číst je přirozená potřeba každého člověka, který touží po příběhu a informacích. A teď tu máme příběh knihovny na výstavě v Galerii Smečky (je na Praze 1, v ulici Ve Smečkách 24), která má název 120: Vylodění ve Smečkách a potrvá do 19. listopadu Před 120 lety začal tento příběh, který tu neprobíhá chronologicky, ale po odděleních. Do suterénu se musíte jít podívat na Oddělení vzácných tisků, s nejstarším a nejvzácnějším exemplářem Pražské bible, prvotiskem z roku 1488, je tu ale také první vydání Máchova Máje z roku 1836 a nad ním visí několik ilustrací Kristiána Kodeta k Máji, který vyšel loni k máchovskému výročí. A jistě nepřehlédnete ani Máj s krásnými ilustracemi Jana Konůpka, ani bibliofilie s kresbami a ilustracemi Josefa Váchala, které doplňuje cyklus Váchalových dřevorytů. A stejně jako na celé výstavě nejsou tu jen knihy, ale na stěnách výtvarné práce, například poetický obraz Josefa Šímy Mlno. Knihovna tu představuje další svá speciální oddělení, divadelní a filmové, které tu připomíná především existenci malých divadel, od Smíchu Červené sedmy přes Ference Futuristu nebo Hašlerův Montmartre a Divadlo Buriana a Longena, Divadlo Voskovce a Wericha až k poválečným divadlům od Reduty k Vyskočilově Paravánu, Ypsilonce, Semaforu nebo Divadlu Járy Cimrmana. Oddělení hudby se věnuje především Antonínu Dvořákovi, je tu jeho partitura Novosvětské nebo román Josefa Škvoreckého Scherzo capriccioso, který sleduje Dvořákovo působení v Americe. A samozřejmě si tu můžete prohlédnout oddělení pragensií, které se věnuje Jubilejní výstavě v roce 1891, kde určitě každého zaujmou plány Starého nebo Židovského města, působící jako krásné grafické listy. Také se tu zdůrazňuje význam průvodců, z nichž k nejstarším patří Popsání královského hlavního města Prahy od K. L. Zapa. A od historie se plavba Městské knihovny přibližuje k nejsoučasnější současnosti v e-knihách, které můžete a musíte číst na počítači nebo čtečkách. A ještě bych připomněla další výtvarný doprovod na zdech galerie, kde jsou obrazy a grafické listy nebo kresby současných výtvarných umělců, ať je to Pavel Piekar, Naděžda Synecká, Alena Laufrová, Adolf Born nebo Jaroslav Šerých. Výstava chce hlavně v průřezu ukázat na bohatství knižních fondů a na krásná vydání knih, a to se jí ve zkratce podařilo. MILENA NYKLOVÁ

5 Zprávy ze SČKN: P re c e d e n s v e v ě c i c i t a c í o d b o rn é h o t e x t u Městský soud v Praze dne pravomocně rozhodl ve věci žaloby pana Patrika Šimona proti nakladatelství Argo, kterou se žalobce domáhal autorské odměny za uveřejnění části jeho článku v monografické publikaci s názvem Věra Nováková, kterou vydalo zmíněné nakladatelství. Soud se zcela ztotožnil s právním názorem nakladatelství, že v tomto případě se jedná o citaci dle autorského zákona, která není žádným zásahem do práv autora a autorovi tudíž nevznikají vůči nakladatelství žádné nároky a žalobu v celém rozsahu zamítl. Rozsudek, který popisuje celou kauzu a který je možno brát i jako precedenční pro práci nakladatelů v oblasti užití citací v odborných publikacích, naleznete na V případě dotazů k této problematice je možno se obrátit na našeho spolupracujícího právníka JUDr. Aleše Kouta ( který na celém případu s nakladatelstvím spolupracoval. MARCELA TUREČKOVÁ (tajemnice SČKN) K n i h k u p e c l á k á k o l e g y d o ž e b ř í č k u Vážení kolegové knihkupci! V poslední době bylo o Svazu českých knihkupců a nakladatelů více slyšet v souvislosti s protestní akcí proti plošnému zvýšení DPH, které významně postihne i knihy. Náplní činnosti Svazu je však také propagace knih a přehled o situaci na knižním trhu. Součástí tohoto programu je i vedení žebříčku prodaných knih, který je dále poskytován kulturním rubrikám různých periodik. I přes nedostatky se jedná o nejdůvěryhodnější prezentaci prodaných knih v ČR. Aby tomu tak bylo i nadále, prosím vás o připojení se k zadávání dat do zmíněného žebříčku. O co vás to ochudí? O cca 10 až 15 minut vašeho času týdně! O co obohatíte čtenáře? O upozornění na tituly, o které je zájem! O co obohatíte SČKN? O zpřesnění dat a tím i větší důvěryhodnost žebříčku! O co obohatíte sebe? Na první pohled o nic! Pokud by to však nemělo žádný smysl, pak by současní přispěvatelé, z nichž mnozí nejsou ani členy SČKN, neplýtvali svým časem. Jejich jména si můžete přečíst na v rubrice žebříček pod výsledky hlasování v příslušném týdnu. Pokud však potřebujete něco hmatatelného, pak je každoročně na veletrhu Svět knihy odměňováno deset nejpilnějších hlasujících. Neptejte se čím, přijďte si pro odměnu! Na shledanou na pražském knižním veletrhu. MILAN TRÁVNÍČEK, knihkupec, kterého to baví V ý b ě r z l i t e r á r n í c h p o ř a d ů Č e s k é h o r o z h l a s u ve 22:05 Zdenka Procházková: Na jevišti mezi Prahou a Vídní (četba na pokračování) po 13:00 hod Robert Arthur / Radoslav Lošťák: Záhada zářivého oka (hra) ve 22:05 Edgar Allan Poe: Muž, který se rozpadl (povídka) po 13:00 hod Zdeněk Skořepa: Finist, jasný sokol (pohádka) ve 20:05 Jelena Mašínová: Motýlí smrt (hra) ve 22:05 Viktor Fischl: Hovory s Aničkou (četba na pokračování) po 13:00 hod Věra Eliášová: Tadeášovy záhady (hra) ve 22:05 Ludvík Souček: Šumajovy zlaté ručičky (dramatizace povídky) po 13:00 hod K. J. Erben / F. Pavlíček: Tři zlaté vlasy děda Vševěda (pohádka) ve 20:05 Karel Čapek: Vyžeňte lvy! (hra) v 16:00 Woody Allen: Šílencův příběh (Moderní povídka) ve 21:30 Lucille Fletcherová: Promiňte, omyl (Klub rozhlasové hry) ve 20:00 Jürgen Fuchs: Vměšování do vlastních záležitostí (Schůzky s literaturou) 1. a vždy v 10:00 Andrej A. Tarkovskij: Básník filmu, Slovo o Apokalypse (Psáno kurzívou eseje a fejetony) ve 20:00 Georges Simenon: Maigret a přízrak (Hry humoru a napětí) v 11:30 Rainer Maria Rilke: Reflexe (Povídka) Podrobný program na L i t e r á r n í r e v u e Jan Švankmajer a jeho producent Jaromír Kallista otevřou tento díl literární revue pohledem do tvůrčí dílny, jejíž výrobky filmové, výtvarné i literární obdivuje celý svět. Moderátoři Jan Lukeš a Jan Schmid budou pak hovořit s Lucií Lomovou o jejím komiksovém románu Divoši, s Ivem Puršem a Vladimírem Karpenkem o knize Alchymie a Rudolf II., s Martinem Stejskalem o jeho průvodci po magických místech Česka Labyrintem míst klatých. Nakonec navštíví spolu s básníkem a kurátorem Stanislavem Dvorským výstavu Surrealistická východiska v Letohrádku Hvězda. A vše se spojí v sondu do světa surrealistických inspirací všedním dnem současnosti i esoterickými naukami minulosti. Premiéra 135. vydání ve čtvrtek ve 21:30 na ČT2 a opakování v neděli v noci v 00:35 na ČT2. Hledáme nové autory, nabídněte rukopis! I N F O R M AC E : Vydavatelství AKCENT, pan Dr. Pacola B. Václavka 20/ Třebíč pacola@vydavatelstviakcent.cz tel.: k n i ž n í n o v i n k y 2 1 /

6 Č e s k é l i t e r á r n í k l u b y n a s e t k á n í v M a r t i n ě Potřeba občasného setkávání autorů kumštu slovesného je zřejmá a jen málo literátů dává přednost pouhému konání v tichu své pracovny. Jedná-li se o setkání mezinárodní, přibývá tu další rozměr. Nu a pokud jsou české literární kluby pozvány na Slovensko, přistupuje ještě určitá pikantnost. Otázka: Je to dobře, že jsme se oddělili? zazněla několikrát, zejména v kuloárech. A kuloáry jsou často důležitější než oficiální jednání samo. Na 8. ročníku Stretnutia literárnych klubov v dňoch v Martině oficialit bylo minimálně. Lidé se znají, vzájemně navštěvují, mají a budou si mít stále co říci. Jen škoda, že vedle osmi klubů slovenských se prezentovaly jen dva české: Literární spolek při Knihovně Václava Čtvrtka v Jičíně a Literární klub Petra Bezruče Frýdek-Místek. Ano, důvody jsou i ekonomické, spisovatelé v české kotlině i ve Slezsku penězi nikdy neoplývali. Program byl literární, společenský, byla i turistika a mezinárodní utkání v petangu. Společenská část při harmonice dokázala, kolik znají Češi slovenských písniček a naopak. V Malé Fatře netřeba turistiku vysvětlovat. A petang vyhrál Literárny klub Hany Zelinovej Vrútky. Představení tvůrců, kterému slovenští přátelé hezky říkají čítačky, bylo dvojí. To první, oficiálnější, proběhlo v Turčianskej knižnici v Martině. Tady četli práce přítomných tvůrců profesionálové herci. Jejich vystoupení prokládal vrútecký pěvecký sbor. Ti zahájili písní Hoj vlast moja. Na Slovensku se lidé nestydí vlastenectví projevit. Druhé čítačky voněly smrkovým a borovým lesem, byly na úpatí hory Minčol v zahradní restauraci Šuta. Je poutavé porovnat vystoupení samotného autora s provedením díla profesionálním. Asi obojí potřebné. Poznat tvůrce jako člověka, i s jeho nedokonalostmi přednesovými; či více se soustředit na obsah, má-li verš správnou dikci, či má-li povídka, aforismus dramatický přednes. Zajímavé bylo porovnání tvorby starších a mladších autorů, věkové rozmezí bylo více než 50 let. Nejen že mladí se nebáli volit slova, která někteří považují za neslušná (byla v pořádku, byla funkční), rozdílnost byla i ve zpracovaných tématech. Lásky studentů mají jiný nádech, než vzpomínky pamětníků. Mezi borovicemi to bylo zřejmé. V kuloárech probíhající diskuse vedla k návrhu, zda by se napřesrok do programu nevešel ještě diskusní večer. Témat se nabízí mnoho: setkání generací, potkávání Čechů a Slováků dříve a dnes (v literatuře). Účastníci setkání byli svědky, spíš mimoděk, náhodou, přeshraniční spolupráce knihovny ze Vsetína s knihovnou v Martině. Akce se jmenuje Práca s literatúrou nás spája. Projevuje se vzájemnými návštěvami, ale i třeba tím, že jedna knihovna nakoupí doma knížky a doveze je přes hranice a tam je sesterská knihovna půjčuje. Mimochodem na pěší zóně v Martině je pěkné knihkupectví a tam mají vyznačený regál s českými knihami. Viewegh, Lustig, Pawlowská, Lanczová, Svěrák. A Jirásek. Považte, Jirásek Staré pověsti české. Známe tohle od nás? Na programu setkání byla taky přednáška o buditelovi M. M. Hodžovi, návštěva pamětní síně Hany Zelinové a prohlídka Vrútek. Zajímavé bylo, jak naši průvodci, jeden z Vrútek, druhý z Martina, komentovali vztah obou měst. Vrútky (7 tisíc obyvatel) byly za socialismu součástí Martina, ale ve vzdálenější minulosti byly mnohojazyčným liberálním městem. Zřejmé, jak si na tom zakládají i dnes. Vida, vztah mezi dvěma městy ne nepodobný vztahu mezi dvěma národy. I o církvích byla řeč. Katolíci, evangelíci, před válkou židi. I dnes je odlišnost zřejmá. Ve Vrútkách není kulturní dům, ale Katolický kulturní dům. Nejen o tomhle všem byla Martinská poetická jeseň. Měli bychom spolu víc mluvit, měli bychom se vzájemně číst. Text a foto: BOHUMÍR PROCHÁZKA A n e ž s k ý k l á š t e r v P r a z e Málokdy se stává, aby se křest knihy o historii konkrétního objektu mohl odehrávat právě v něm. S knihou kunsthistoričky Heleny Soukupové Anežský klášter v Praze (nakladatelství Vyšehrad) se to stalo. Součástí kláštera, zrušeného Josefem II. a také odsvěceného, je kostel svatého Františka, který byl nádherně zrekonstruován, a tento duchovní prostor byl svědkem křtu této knihy, která se tak stala dítkem křesťanským. Ke spirituálnímu vyznění celé slavnosti přispěla hudba (harfa, trubka, zpěv), jímavá slova arcibiskupa Dominika Duky, jimiž provázel knihu na její cestu mezi čtenáře, faktické informace o finanční a pracovní náročnosti výroby této knihy ředitele nakladatelství Vyšehrad Pravomila Nováka a vtipné srovnání života mnišek v době založení kláštera a dnešních zaměstnanců Národní galerie, kteří tu pracují, z úst ředitele staré sbírky Národní galerie Víta Vlnase. 4. říjen, kdy se slavnost odehrávala, se tak zapíše do myslí a srdcí všech, kteří se této slavnosti zúčastnili. A aby si ten pocit utvrdili, mohou si doma zalistovat v knize, která je nádherně vypravená (graficky jí dal kabát Rostislav Vaněk), má 500 obrázků, reprodukcí a fotografií. Nad literárním textem bděl redaktor Jaroslav Vrbenský. Musíme k tomu dodat ještě jeden fakt, že kniha vychází podruhé jako tisící publikace Vyšehradu, první vydání bylo doprovázeno revolucí roku Autorka Helena Soukupová nám detailně popsala, co všechno musela doplnit, co se za těch dvacet let změnilo, například v podrobnostech výzkumu. (ny) K o m i k s F E S T! Ve dnech až v Praze proběhne 6. ročník mezinárodního komiksového festivalu KomiksFEST!, jehož mottem zůstává Komiks unlimited! Festival tradičně pořádá revue Labyrint a Seqence, občanské sdružení na podporu komiksu. Hlavními partnery letošního ročníku jsou Dopravní podnik hl. m. Prahy a BU2R. Festival zahájí v pátek Open party v klubovně 2. patro. Hlavní část programu proběhne během komiksové soboty v MeetFactory, kde návštěvníci mohou debatovat s famózním autorem obálek Sandmana Davem McKeanem či ruským výtvarníkem Konstantinem Komardinem. Čestí autoři si zatančí Komiksovou ChaChu, na níž představí své projekty a nebude chybět ani manga sekce. Mezi festivalovými hosty se objeví francouzský výtvarník Pascal Rabaté, oceněný letos za nejlepší režii na karlovarském filmovém festivalu, a Frederik Peeters ze Švýcarska, autor známého komiksu Modré pilulky o vztahu s HIV pozitivní dívkou. Z výstav budou letošnímu ročníku vévodit projekty dvojic: Institut Cervantes nabídne dialog mezi grafickým románem Paco Rocy a zábavnými komiksy Daria Adantiho. V Novoměstské radnici budou Draci z Východu populární slovenský tvůrce Josef Danglár Gertli a autor vizuálu letošního KF! Konstantin Komardin. Goethe-Institut ožije expresivním duelem mezi Anke Feuchtenberger z Německa a Václavem Šlajchem z Česka. Celotýdenní menu zahrnuje vernisáže výstav, besedy s autory, workshopy, divadelní představení, filmové projekce, křty knih atd. Na slavnostním zakončení v Bio Oko si výroční komiksové ceny MURIEL převezmou vítězové v 10 kategoriích a vyhlásí se vítěz nové soutěže ARNAL o luxusní profesionální tablet. Předsedou poroty je výtvarník Michael Rittstein. Mezi novinkami bude např. výstava mladých českých tvůrců v prostorách pražského metra, premiéra houbařského leporela Karla Jerieho a divadelní zpracování Barbarelly. Více informací a aktuální program průběžně na: (podle tiskové zprávy) 6 k n i ž n í n o v i n k y 2 1 /

7 K d o d o s t a l C e n u J o s e f a J u n g m a n n a? Dne 6. října letos už podvacáté proběhla slavnost udílení cen za nejlepší překlad v roce 2010 v krásném prostředí salonku Goethe-Institutu s jedinečným výhledem na Hradčany. Zprávu o tom, jak porota rozhodla, přednesl její předseda Václav Jamek. Do slavnostní nálady nás měl uvést výborný překladatel z angličtiny Miroslav Jindra zpěvem písní Leonarda Cohena, které sám přeložil. Jenže ve chvíli, kdy chtěl začít, zjistil, že nemá brýle. A tak jsme je všichni začali hledat, ale nakonec to šlo, zkrátka muselo jít i bez brýlí. A byl to opravdu zážitek! A pak už došlo na ceny. Jelikož překladatel z angličtiny Jiří Hanuš už nemohl dostat Cenu Josefa Jungmanna (může se dávat jen jednou a Jiří Hanuš už ji dostal za Rothovu Lidskou skvrnu), byl uveden do překladatelské Síně slávy za trvale vysokou úroveň překladů z angloamerické literatury. Odtud jsme byli vyvedeni k překladatelům, kteří získali tvůrčí ocenění, podle abecedy to jsou Jan Doležal za překlad ze srbštiny románu Saši Stojanoviće Svár (Dauphin), Petr Dvořáček za překlad z němčiny románu Niklase Franka Můj otec (Academia), Marie Jungmannová za překlad ze španělštiny románu Juana Marsého Dívka se zlatými kalhotkami (Odeon) a Petra Kůsová-Martínková za překlad z angličtiny románu Adama Rappa Rok nekonečného strádání (Argo). Mimořádné tvůrčí ocenění získala Magdalena Křížová za překlad z hebrejštiny románu Avrahama B. Jehošuy Pan Mani (Pistorius & Olšanská) a Veronika ter Harmsel Havlíková za překlad z nizozemštiny románu Harryho Mulische Objevení nebe (Odeon). Prémii Tomáše Hrácha pro překladatele do 35 let převzal Jan Hokeš za překlad z angličtiny esejů Henry Davida Thoreaua Toulky přírodou (Paseka). A konečně Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší beletristický překlad roku 2010 dostal Petr Zavadil za výbor a překlad poezie španělského básníka Antonia Gamonedy Tohle světlo (Agite/Fra) s přihlédnutím k překladu románu Guillerma Cabrery Infanteho Přelétava nymfa (Paseka). A ještě se udály dvě věci: stipendium Hany Žantovské na překlad poezie obdržela Daniela Theinová na překlad irské básnířky Vony Groarke; a Petruška Šustrová za rozhlasové rozhovory s překladateli, které vyšly knižně jako Služebníci slova, převzala plastiku Krameriův vinš. A nakonec zazpíval Miroslav Jindra, tentokrát už s nalezenými brýlemi, Cohenovo Alelujá a my jsme se ocitli na nebesích! MILENA NYKLOVÁ K d o j e L a r s K e p l e r? V salonku hotelu Ramada na Václavském náměstí, tedy pro setkání se spisovateli a novináři na dost nezvyklém místě, uspořádalo nakladatelství Host 5. října tiskovou konferenci, protože právě vydalo detektivní román Paganiniho smlouva dvou švédských autorů, kteří vystupují pod pseudonymem Lars Kepler. Skrývají se pod ním dva autoři, Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril, kteří píší také každý sám za sebe filmové scénáře (denně prý shlédnou jeden až tři filmy) nebo eseje (od Alexandera Ahndorila vyšla loni česky kniha o Ingmaru Bergmanovi Režisér). Když náhle zemřel výborný švédský autor thrillerů Stieg Larsson, chtěli v jeho díle pokračovat a rozhodli se napsat osm thrillerů společně. Už několikrát prý chtěli napsat něco dohromady, ale dokud nevznikl Lars Kepler, tak z toho nic nebylo. První z této série byl Hypnotizér, v českém překladu se ho prý už prodalo přes padesát tisíc, a brzy dojde na jeho zfilmování. Jak jste jistě poznali podle jejich jmen, jsou to spolupracovníci nejen na poli literárním, ale i v manželství. Alexandra byla herečka, a když padla otázka, jestli si nezahraje ve filmovém zpracování některého jejich románu, odpověděla, že ne, ale jejich děti škemrají, aby jim napsali nějaké filmové role. Takže začas o nich možná uslyšíme. Jak psaní dvou autorů probíhá v praxi, to je vždycky zajímavé, ale nedělají to jako většina dvojic, totiž že si rozdělí, kterou partii knihy kdo napíše. Tak to u nich nechodí. Když odvedou děti do školy, vrátí se domů a na kredenc si rozloží papírky, jak by zápletka měla pokračovat, a když se na tom dohodnou, pak každý napíše to, co konkrétně navrhl. Nakonec si to vymění a tahle výměna je zřejmě několikerá, až jsou spokojeni, že jejich styl je jednotný a je to tak, jak si představovali. Sedí vedle sebe u svých počítačů a to, co napsali, si posílají mailem. Zajímavé je nejen to, že se v těch detektivních románech řeší záhada vraždy nebo několika vražd, a že je u toho kriminální komisař Joona Linna (to jméno Joona má prý spojitost s biblickým Jonášem a velrybou), ale že násilí je vyváženo hudbou, která má čtenářům dát pochopit, že zlo existuje latentně v každém člověku, ale že se naštěstí vždycky neprojeví. Na otázku, co berou z reality a co si vymýšlí, prohlásili, že to všechno pochází z jejich fantazie. Jsou to vymyšlené příběhy, které by se ovšem mohly stát i ve skutečnosti. Třetí díl této série pojednává o ústavu pro mladé dívky s destruktivním chováním a vyjde ve Stockholmu symbolicky v nákladu výtisků! To aby se překladatelka Azita Haidarová už připravila! Čtvrtý díl bude mimo jiné také o otázce zbraní, která je prý ve Švédsku velice aktuální. Já bych jen dodala, že jejich styl je opravdu vytříbený a úsporný, a tím velice působivý. MILENA NYKLOVÁ Pozvání do divadla: M o j e s t r a š i d l o Dramaturgická dvojice Roman Císař a Vladimír Procházka vybrala jako jeden z titulů pro pražský Činoherní klub původně rozhlasovou hru Felixe Mitterera Moje strašidlo. Jde o komorně laděný příběh dvou lidí. Róza a Zach mají za sebou šedesátileté manželství. Na začátku k sobě vzplanou žárem lásky, ale záhy zjistí, že jde o omyl, který si s sebou nesou po celou dobu společného soužití. Nenávist jednoho k druhému vygraduje v situaci, kdy Zach v opilství usne s cigaretou a vzápětí uhoří. Róza celému aktu záměrně pouze přihlíží v domnění, že alespoň po jeho smrti nalezne klid. Jenomže se ukáže, že Zach touží po posmrtném rozhřešení, a proto se znovu setkávají... Moje strašidlo je duel pro dvě osoby. Týranou i týrající manželku hraje bývalá členka činohry Národního divadla Blanka Bohdanová. Na malém jevišti si je velmi jistá, vystupuje přesvědčivě a má zde mnoho velmi dobrých míst. Ve vypjatých scénách jí nechybí dravost, ale ani šarm. Postava despotického uzurpátora Zacha byla propůjčena Stanislavu Zindulkovi. Jeho um je především v tom, že v divákovi dokonale probouzí odpor k sobě samému. Přesto je křehký, zranitelný... Snad i proto, že ve své smrti už ublížit nemůže. Prožívá jakýsi vnitřní spor, charakterizovaný touhou zůstat hlavou rodiny, ale ví, že chce-li dostát rozhřešení, musí na kolena. Jedním z kmenových režisérů divadla je Martin Čičvák, který opět přesvědčil, že se mu na malé scéně daří více než na velké. Dovedl vytvořit atmosféru potřebnou pro komorní drama plné napětí i vystihnout okamžiky vtipných dialogů, stejně jako místy vyzdvihnout až hororové prvky... Vše umocňuje hudba Petra Kofroně a rovněž stylově zvolený doprovod na reálný hudební nástroj v podobě ozubené pily přímo na jevišti (Petr Kofroň nebo Peter Mahrik). Scénograf Tom Ciller zvolil pro Činoherní klub trochu nezvykle venkovní zídku a jevišti dominuje hlavně spadané podzimní listí. Felix Mitterer (1948) patří k významným rakouským dramatikům. Jeho zatím asi neslavnější hrou je V jámě lvové, Moje strašidlo jí ale rozhodně může konkurovat ve smyslu bravurně napsaných dialogů a neotřelosti tématu... DUŠAN KOČÍ k n i ž n í n o v i n k y 2 1 /