LIDÉ V MUZEU A KOLEM MUZEA

Transkript

1 LIDÉ V MUZEU A KOLEM MUZEA Zpracovali: Tereza Zemánková, Bohumír Dragoun Lidí v muzeu nikdy nebylo mnoho, podobu muzea tak převážně určovali ti, kteří byli v jeho vedení. To byli nejprve správci muzea (podle původního statutu opatrovníci). Teprve v roce 1959 se muzeum plně profesionalizuje a v tomto roce muzeum přebírá i první placený ředitel. Pracovní tým v muzeu pak kolísal přibližně kolem 4??? plných úvazků ředitel, správce sbírek... dohledat a doplnit. Až v roce 1969 nastupuje do muzea promovaný přírodovědný odborník a vzniká nové přírodovědecké oddělení, které začalo provádět výzkum v Orlických horách. Později z rozpočtu muzea byli krátce placeni i kronikáři a archiváři. Dle kroniky brigády socialistické práce (BSP) v letech 1974 už v muzeu pracovalo celkem 11 odborných zaměstnanců, zřízena byla i pozice fotografa, který se staral o veškerou fotodokumentaci muzea. Trvalou posilou týmu byli průvodci, jejichž seznam však máme až od konce 90. let. Pro muzeum jsou velmi důležití, neboť jsou v nejčastějším kontaktu s návštěvníky, zatímco tvůrci výstav a expozic bývají v pozadí. Na konec tu byla početná skupina provozních zaměstnanců. Více jich přichází v době, kdy muzeum začíná mít i své pobočky, kde pracují další zaměstnanci muzea. Kromě dlouhodobých zaměstnanců muzeem prošlo i množství krátkodobých, brigádních a externích pracovníků, kteří pomáhali pouze s dílčím jednotlivým úkolem. V současné době rychnovské muzeum zaměstnává celkem 21 pracovníků. Dobrovolní spolupracovníci Rychnovské muzeum vděčí za svou existenci dobrovolným nadšencům nesoucí myšlenku vlastivědné a přírodovědné práce na Rychnovsku. Zpočátku na nich muzeum záviselo zcela, neboť i správci muzea byli dobrovolnými pracovníky. Ovšem i době plné profesionalizace se bez nich muzeum nikdy neobešlo a jiné to není i dnes. Rádi bychom zde vypověděli o všech, kteří kdy muzeu pomohli, věnovali mu třeba jen malý kousek svého života, ale nejsme schopni zpětně všechny dohledat. Řada jmen se dějinami ztratila, řada je zasunuta ve stozích papírů v archivu. Pokaždé někoho nechtěně přehlédneme. Stejně tak to platí o dárcích. Některé jsme již zmínili v souvislosti se založením muzea a muzejním spolkem. Je věcí dalšího badatelského úsilí, dotvářet postupně historický obraz této skupiny lidí pohybujících se v okolí muzea, abychom jednou mohli mít nejúplnější seznam všech spolupracovníků muzea.

2 PhDr. Karel Březina gymnazijní profesor * Jaroměř Praha Působil řadu let jako gymnazijní profesor v Rychnově nad Kněžnou. Zde se také zasloužil o postupné budování městského muzea a archivu. Když se po roce 1920 muzejní sbírky stěhovaly do rychnovského zámku, byl pověřen jejich správou. Mnohé archiválie uložené ve sbírce byly pramenem jeho četných historických studií z dějin města. Napsal Dějiny rychnovského gymnázia a Navštivte Rychnov nad Kněžnou. Po letech rychnovského působení odešel do Prahy, kde vyučoval na akademickém gymnáziu (JUZA 2001). Václav Morávek sochař, muzejní pracovník * Přestavlky (č.o. Borovnice) Kostelec nad Orlicí Po absolvování řezbářské školy v Králíkách ( ) pracoval jako řezbář v Jičíně a krátce v drážďanské továrně na varhany. Na Uměleckoprůmyslové škole v Praze ( ) navštěvoval oddělení pro figurální a ornamentální modelování. V Kostelci nad Orlicí v roce 1903 zřídil sochařskou a kamenickou dílnu. Jeho zájem o umění a regionální historii nalezl uplatnění v muzejním spolku, kde se ujal v roce 1923 funkce kustoda (do roku 1936). Obětavě pracoval na všech úsecích muzejní práce. Nesetkával se ale vždy s porozuměním, a když měl odevzdat klíče od muzea, kde dlouhá léta zdarma pracoval, ukončil dobrovolně svůj život. Z jeho iniciativy byl v roce 1935 odhalen pomník F. J. Zoubka. V roce 1937 muzeum vydalo jeho práci Kostelík sv. Václava na Rabštejnku v Kostelci nad Orlicí (JUZA 2001). Eduard Weis gymnazijní profesor, kronikář * Zadní Huť, okres Příbram Rychnov nad Kněžnou

3 V roce 1908 nastoupil jako středoškolský profesor na rychnovském gymnáziu, kde začal vyučovat latinu, řečtinu a češtinu. V roce 1921 se zasloužil o založení Havlíčkovy veřejné knihovny, kde byl v letech i knihovníkem. Spolupracoval jako režisér a dramaturg s rychnovským ochotnickým spolkem Tyl. V roce 1930 se stal správcem městského muzea a později i městského archivu. Publikoval řadu článků z historie města Rychnova nad Kněžnou. V roce 1924 se zasloužil o vydání publikace dr. Tomáše Kouřila a Antonína Svobody Dějiny města Rychnova nad Kněžnou. V roce 1930 se stal správcem městského rychnovského muzea a později i městského archivu. Mnozí jeho žáci na něj vzpomínají především jako na upřímného a vzdělaného člověka. Od roku 1934 až do své smrti byl městským kronikářem. Byl také dlouholetým redaktorem týdeníku regionu Posel z Podhoří. V rukopise zůstaly jeho studie o městském znaku, historii židovského hřbitova, ale také jím sebrané pověsti a pohádky regionu Orlických hor (ZRŮBEK 1968). PhDr. Jaroslav Helfert muzejní pracovník, regionální historik * Malacky Potštejn Studoval filozofii u profesora J. Golla a u T. G. Masaryka, promoval v roce Další dva roky věnoval studiu dějin umění ve Vídni. V roce 1909 se stal tajemníkem Moravské muzejní společnosti v Brně a po 1. světové válce dlouholetým ředitelem Zemského moravského muzea. Po okupaci republiky a Brna v roce 1939 byl německými vojsky zbaven v muzeu funkce, uchýlil se do Potštejna, kde byl zatčen a internován do Terezína. Po druhé světové válce se opět vrátil do Potštejna a plně se věnoval regionální vlastivědné práci v okrese Rychnov nad Kněžnou. Roku 1952 byl jmenován okresním konzervátorem památkové péče, později prvním ředitelem okresního muzea v Rychnově. Zpracoval archiv velkostatku Dobřenských v Potštejně a předal ho do Státního archivu v Zámrsku. Pro Potštejn a jeho návštěvníky napsal Průvodce po potštejnském hradě (PIVCOVÁ 1968).

4 Za další dobrovolné spolupracovníky můžeme považovat některé členy muzejní rady, mnoho spolupracovníků mělo muzeum z řad žáků a studentů místních škol, ať už pomáhali svým učitelům angažujícím se v muzeu, jako tomu bylo v případě Eduarda Weise, nebo byli spolutvůrci výstav. V současné době se tato skupina lidí proměňuje. Základem již není individuální spolupráce, ale podpora vycházející původně z jiné instituce tam, kde se taková spolupráce rozvine, je ale již nesena zcela konkrétními lidmi. To je novum, i když ne zcela. Dlouholetá spolupráce je např. s Javornicí (Památník Vojtěcha Sedláčka), Slatinou nad Zdobnicí, Rybnou nad Zdobnicí (Galerie p. Selichara), Olešnicí v Orlických horách (Utzův mechanický betlém), Rychnovem nad Kněžnou (zápůčka soukenického betlému od řezbářky Jarmily Haldové). Již samozřejmostí je spolupráce s Městem Vamberk. V roce 2015 proběhlo další Mezinárodní setkání krajkářek a rovněž Bienále. Významnou mírou k úspěšnosti této akce přispělo Muzeum rajky ve Vamberku, které je jedním ze spolupořadatelů. Velmi významná je spolupráce s Rokytnicí v Orlických horách, kde došlo v roce 2013 k otevření nového muzea v bývalé sýpce. Dále dlouhodobě spolupracujeme s Městskou knihovnou v Rychnově nad Kněžnou, Městskou knihovnou v Kostelci nad Orlicí, ve Vamberku, Doudlebách nad Orlicí či Týništi nad Orlicí v oblasti práce s regionální literaturou. Mnoho let se muzeum zapojuje do projektu Villy Novy Okno do minulosti. Ten spočívá v kombinaci návštěv klasických muzejních expozic a návštěvy střediska experimentální archeologie v Uhřínově. Muzeum se snaží prohloubit spolupráci se školkami a školami v regionu. Školy jsou zvány na různé akce v muzeu a dle jednotlivých požadavků jsou pro ně pořádány přednášky v souladu s učebními osnovami a plány. Spolupráce s obdobnými zařízeními: Jak je již dlouholetým zvykem snaží se jednotliví odborní pracovníci navazovat kontakty s partnery z podobných zařízení tak, aby si mohli vyměňovat zkušenosti a získat nebo poskytovat pomoc při řešení obdobných problémů. Velmi úzká je spolupráce s regionálními muzei Muzeum turistiky a zimních sportů v Deštném v Orlických horách, Městským muzeem Dobruška (ředitel je členem našeho poradního sboru pro sbírky), ale i s muzei jiných regionů, jako například s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici, Městským muzeem Žamberk, Vlastivědným muzeem v Šumperku spolupráce s botaničkou Magdou Zmrhalovou, Muzeem Mladoboleslavska, Technickým muzeem v Brně spolupráce s etnografkou muzea, která je členkou poradního sboru pro sbírky a Regionálním muzeem ve Vysokém Mýtě. Rovněž na velmi dobré úrovni funguje spolupráce s ostatními regionálními muzei Královéhradeckého kraje. Pracovníci si vyměňují zkušenosti a informace z jednotlivých oborů.

5 Ředitelé muzea Od roku 1959 vedou muzeum placení ředitelé. Profesionalizace muzea však neznamenala zprvu odbornou profesionalizaci, ale pouze vytvoření placených pozic. Na rozdíl od správců ředitelé muzea již nevykonávají svou funkci jako čestnou, muzejní činnost je jejich náplní práce. Každý z nich do muzea něco vnesl, pro některé to byl vrchol kariéry, pro jiné je dočasné útočiště. Celkem mělo muzeum 14 ředitelů. Prvním ředitelem muzea, ale stále dobrovolným pracovníkem, se stal PhDr. Jaroslav Helfert ( ). Přišel s promyšleným plánem, založeným na přesném odhadnutí sil okresu a určoval nejbližší úkoly i vytyčoval plány pro budoucí odbornou činnost. Staral se o rozmnožení rychnovských sbírek a v Potštejně vybudoval expozici Památník Jiráskova Pokladu (PIVCOVÁ 1968). V říjnu 1959 se stal ředitelem a současně prvním stálým pracovníkem okresního muzea dr. Oldřich Petráš. Snaží se pokračovat v myšlence předešlého ředitele, ale v důsledku tehdejší situace, která nedovolovala uskutečnit rekonstrukci muzea na moderně pojatý ústav, zaměřil se na záchranné terénní sběry a dokumentaci, jako například na zaniklou výroby dřevěných lubových krabiček, již dávno neexistující sklářství, plátenictví, na kdysi slavné rychnovské soukenictví a záznamy lidových hudebních projevů lidový zpěváci manželé Halaxovi z Javornice a Jaroslav Samek z Černíkovic (ZRŮBEK 1971). Po odchodu ředitele Oldřicha Petráše v roce 1961 se činnost muzea téměř zastavila až do příchodu promovaného historika Vladimíra Škalouda v září 1962, který v následujících letech provedl generální opravy všech prostor (byly vytvořeny výstavní sály, depozitáře a dílny) a zasloužil se o to, že muzeum získalo prostory nezbytné pro svoji činnost. Z pohledu vlastivědné a přírodovědné činnosti dosáhlo muzeum největšího rozvoje, až za pátého ředitele pana Zdeňka Nespěchala. Muzeum začalo rozvíjet publikační činnost. V roce 1968 začalo vydávat pro kronikáře metodické listy Vlastivědná práce. Tento rok také vyšlo první číslo vlastivědného sborníku Orlické hory a Podorlicko. V roce 1970 přebírá funkci ředitele Marie Bíšová Marie Bíšová ( ) Bohumil Melichárek ( ) Alena Židová ( ) Miloslav Bukáček ( ) PhDr. Ludmila Nováková ( ) - dopsat a rozepsat další ředitele muzea

6 Předposledním ředitelem byl PhDr. Bohumír Dragoun, který se snažil pozdvihnout muzeum spoluprací s řadou externích odborrníků, především z Posledním ředitelem muzea pak byla Irena Krejčí, která se snažila za svých úctyhodných 18 let ve vedení udržet regionální výzkumné pracoviště. Mnoho energie věnovala i nově rekonstruovanému externímu pracovišti Muzea krajky ve Vamberku, které bylo zpřístupněno návštěvníkům v roce 2014 a nové expozici Sýpky Muzea Orlických hor v Rokytnici v Orlických horách, která byla zpřístupněna veřejnosti v roce Od roku 2017 je novým ředitelem Mgr. Tomáš Zelenka, který v současnosti je i vedoucím externího pracoviště v Sýpce Muzea Orlických hor. Významní pracovníci muzea Během 125 existence muzea se na jeho vzniku a fungování podílelo mnoho osobností našeho regionu. Velký počet z nich muzeu věnoval celý svůj aktivní život, někteří v muzeu působili pouze krátce. Mezi výrazné osobnosti patřili nepochybně tito muzejní pracovníci. Bohumil Pavel učitel, kulturní pracovník * Vamberk Rychnov nad Kněžnou Studoval na reálném gymnáziu a učitelském ústavu v Hradci Králové. Jako učitel působil na školách v Merklovicích, Vamberku, Potštejně, Záměli a Doudlebách nad Orlicí. V roce 1935 složil zkoušku učitelské způsobilosti na měšťanských školách. Byl iniciátorem vambereckého kulturního života. Jako učitel výtvarné výchovy sám dobře maloval, většinou olejové malby s tématikou řeky Zdobnice. Pokoušel se s úspěchem i o rozměrnější obrazy figurálních kompozic. Věnoval se i ilustracím. Ve Vamberku stál u základů loutkového divadla. Sám loutky vytvářel, maloval a hrál s nimi. Inicioval obnovení městského muzea ve Vamberku a v roce 1958 se stal jeho ředitelem. Byl výborným hudebníkem (hrál na housle a klavír), vedl pěvecké sbory žáků. Zároveň byl i organizátorem, jednatelem a pokladníkem hudebního kroužku města. Ve 30. letech založil Salonní kvarteto Klubu českých turistů. V letech byl velitelem dechové hudby Národní gardy 91 města Vamberka a v letech

7 řídil filharmonii Osvětové besedy. Napsal řadu zdařilých povídek, např. Ve znamení trojříčí a Helmice s orlími pery (BIŠOVÁ 1971). Rudolf Zrůbek etnograf, folklorista, hudební skladatel, uměnovědec * Rychnov nad Kněžnou Rychnov nad Kněžnou Život tohoto vědce byl předznamenán absolutoriem místního reálného gymnázia, ale neminulo ho ani totální nasazení v továrně, kde se opravovaly nádrže pro letecké motory. Po válce se krátce vrátil do otcovy firmy, následovala vojenská služba a opět návrat do továrny Zrůbek a Šebesta. Od roku 1963 do roku 1974 pracoval v Okresním muzeu v Rychnově nad Kněžnou. V roce 1968 uzavřel promocí dálkové studium etnografie s folkloristikou i dějin umění a poté dokončil i studium muzeologie. Další peripetie začaly v roce 1972, kdy se souhlasem nadřízeného odboru kultury Okresního národního výboru v Rychnově nad Kněžnou otiskl ve dvou číslech národopisného západoněmeckého časopisu Jahrbuch für ostdeutsche Volkskunde rukopis o vánočních obřadních zvycích a hrách z Orlických hor. V té době byl už na základě konkurzu jmenován zastupujícím ředitelem okresního muzea, ale nikoliv - z politických důvodů - ředitelem definitivním. Z Československých hudebních nástrojů Hradec Králové pak odešel v roce 1983 do důchodu. Teprve poté mu byl - důchodci - přiznán doktorát filozofie. Doplňme, že se spolu s Věrou Galatíkovou podílel na tvorbě gramofonové desky s hlasem rychnovského zvonu Kryštof (ŠŮLA 2000). Napadají Vás další pracovníci, které je potřeba doplnit? Pokud ano, tak Vás opět prosím o doplnění jejich životopisu a práce v muzeu dle přechozí struktury.??? Marie Handlová - konzervátorka??? Marie Bukáčková průvodkyně v Synagoze

8 Dárci sbírkových předmětů V případě dárců by situace měla být jednodušší, protože každý dar by měl být písemně zaznamenán, včetně poznámky v evidenci sbírek. Vytvoření úplného seznamu dárců za 125 let existence muzea by ovšem bylo velice časově náročné. Vliv na to má samozřejmě historie evidence sbírek. I mezi dárci pak vystupují někteří více do popředí. Je to buď tím, že svými dary obohacovali muzeum dlouhodobě, nebo byl jejich dar mimořádně hodnotný či rozsáhlý. Mezi dárce pak musím počítat i ty, kteří na naše muzeum mysleli ve svých odkazech a pamětníky zanechávající v našich sbírkách své vzpomínky. Nedílnou skupinou dárců jsou v neposlední řadě i zaměstnanci muzea, kteří muzejní sbírku obohacují dodnes. Karel Plachetka ornitolog * Bedřichovka (č.o. Orlické Záhoří) Rychnov nad Kněžnou Obecnou školu navštěvoval v Rokytnici v Orlických horách, gymnázium vystudoval v Rychnově nad Kněžnou (maturita 1899). Krátkou dobu potom byl studentem právnické fakulty v Praze. Nechal se aktivovat a na vojnu nastoupil jako jednoroční dobrovolník. V roce 1949 se přestěhoval do Rychnova. Láska k přírodě jej provázela po celý život. Založil si herbář, sbíral brouky a motýly. Výsledkem jeho ornitologické práce je velká sbírka ptáků, která čítala přes 800 ks. Její hodnota nespočívá pouze v kvalitě vypracování, ale hlavně v tom, že je každý kus pečlivě datován a lokalizován. Ještě před 2. světovou válkou daroval sbírku městu Rychnovu (tehdy Pelclovu muzeu). V darovacím dopise ze dne žádal, aby směl sbírku dále doplňovat a ošetřovat. V poválečné době městský národní výbor žádal o přestěhování sbírky do zámku. Následkem vlhka v zámku napadla sbírku plíseň, po její záchraně okresní myslivecký svaz obstaral peníze a v roce 1960 sbírka byla poprvé zpřístupněna veřejnosti. Po Plachetkově smrti se měnili správcové sbírky, ale protože se plíseň objevila znovu, byla sbírka přemístěna do budovy gymnazista, kde byla ve vhodném prostředí pouze uskladněna, ne však přístupná veřejnosti. Teprve v roce 1968 se sbírky ujalo Muzeum Orlických hor a po vyplynování sbírku přestěhovalo znova do zámku, kde sbírce zajistilo odpovídající uložení (KÁDA 1971). V současné době je část sbírky zpřístupněna veřejnosti ve stálé expozici muzea Památník Karla Plachetky a zbylá část uložena v depozitární místnosti.

9 Zdeněk Káda ornitolog, restaurátor * Rychnov nad Kněžnou Po studiích na rychnovském gymnáziu pracuje jako lesník Lesního závodu Rychnov nad Kněžnou. Svůj vztah a zájem o přírodu zaměřuje zejména na oblast ornitologie, věnuje se i entomologii a výzkumu motýlů v regionu. Je žákem a následovníkem ornitologa Karla Plachetky, se kterým úzce spolupracuje od roku Zpočátku mu jen pomáhá ošetřovat exponáty ornitologické sbírky. Kromě terénních znalostí a determinační ornitologické praxe od Plachetky později získává i preparátorské zkušenosti a techniky, které dále zdokonaluje. Ornitologický materiál později sám preparuje a doplňuje tak dílo Karla Plachetky (KÁDA 2017). Je autorem prvního čísla muzejního časopisu Acta musei Richnoviensis z roku 1971 věnovaného Karlu Plachetkovi a jeho ornitologické sbírce. Do sbírek rychnovského muzea postupně daroval přibližně 100 vlastnoručně preparovaných dermoplastických modelů ptáků, oologickou sbírku čítající kolem 250 ptačích vajec, mezi osteologické přírůstky patří přibližně 60 lebek savců a sterna ptáků. Pro muzeum získal kolem 60 ptačích balků ze sbírky p. Pavlů z Králik a v roce 2013 ze soukromé sbírky manželů Tomasových z Třebešova historický preparát káně bělochvosté. Josef Korejz-Blatinský malíř, písmák, kronikář * Javornice Rychnov nad Kněžnou Vystudoval rychnovské gymnázium, které absolvoval v roce Po vojně odjel do Prahy, kde se soukromě učil malířství. Působil jako učitel náboženství ( ) v Uhřiněvsi. Pro finanční potíže byl přinucen vrátit se domů. Stále se s úsilím jemu vlastním věnoval malování. Na svých cestách po vlasti navštěvoval zejména národopisné slavnosti, snažil se ve svých kresbách zachytit starý způsob života na vesnici. Velkou pozornost ve svých kresbách věnoval i Orlickým horám a svému rodnému kraji. Své písemné záznamy a kresby zaměřil na lidové stavby, na lidové kroje a oděv vůbec, ale také na lidové umění, na vše, co měl za starobylé, lidové. Zachytil i

10 písně, výpovědi pamětníků o různých životních událostech i své vlastní poznatky a názory. Se zvláštní pozorností plnil i úlohu obecního kronikáře (ROBEK 1969). V roce 1981 do muzea daroval malou část své tvorby, ostatní kresby a dokumentární materiál v počtu cca 370 kusů rychnovské muzeem později od pana J. Korejze zakoupilo. Do muzea se postupem času dostávala další tvorba a v současné době Korejzova sbírka čítá okolo přírůstkových čísel. Jeho díla mají nepopíratelnou odbornou hodnotu a jejich význam neustále roste, a v budoucnu bude v mnoha ohledech vůbec materiálem jedinečným už proto, že J. Korejz zachytil jevy, které mizí či zmizely. S pomocí obrazových dokumentů a dalších podpůrných materiálů, můžeme například zrekonstruovat typické vybavení (vnitřní i vnější) horských domů a můžeme si lépe představit život v čase našich prababiček. PhDr. Hana Hynková, CSc. etnoložka, spisovatelka, odbornice na textil Orlických hor * Lukavice u Rychnova nad Kněžnou Javornice Celé své mládí prožila v osadě Přím u Javornice u rodičů a se svou sestrou Milenou. Protože rychnovské Pelclovo reálné gymnázium absolvovala v samém počátku války jako odepsaný ročník jedenadvacet, trvalo pět let, než se mohla vrátit ke studiu. Zájem o vzdělání a podporování studií byly dány rodinným prostředím. Výchovné působení rodičů i životní zkušenosti z období druhé světové války vyústily u Hany Hynkové nakonec zcela přirozeně ve volbě studia etnografie na filosofické fakultě (University Karlovy v Praze a University Klimenta Ochridského v Sofii). Zájem o přírodu a tvorbu krajiny se pak u jmenované projevoval jak při výzkumech lidové architektury a bydlení, tak i v závažných otázkách praxe. Později se Hynková plně zaměřila na terénní průzkum Orlických hor s cílem zmapovat tradiční postupy při výrobě látek a oděvních doplňků, snažila se systematicky zpracovat oblasti Orlických hor z etnografického pohledu a díky této celoživotní práci máme také fotograficky zachyceny spousty již ztracených řemesel a zvyků. Během svého života napsala stovky článků a několik významných regionálních knih (PIVCOVÁ 2000). Od roku 1964 předala postupně muzeu rozsáhlý materiál součástek oblečení, textilií i trojrozměrných předmětů. Některými těmito doklady se muzeum ve své akviziční činnosti dříve nezabývalo, zejména přesnou, systematickou a komplexní dokumentací lidových tkanin, vyráběných tkalci v Orlických horách. Tak se akviziční přínos Hynkové stal výzvou muzejním pracovníkům, kteří dodnes pokračují, doplňují a rozvíjí tuto tématiku.

11 Karel Hladík sochař * Králova Lhota Praha Po vyučení kameníkem pracoval v kamenické dílně sochaře V. Škody v Hradci Králové. V letech studoval na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. K. Pokorného. Po ukončení studií se stal na této škole asistentem a v roce 1962 byl jmenován profesorem. Za studií i později byl Hladík přesvědčeným realistou a vyrostl z něj jeden z našich předních novodobých sochařů. K tvůrčím předělům v Hladíkově tvorbě patří rok 1956, kdy při jedné ze svých studijních cest poznal figurální italské sochařství. Největším přínosem K. Hladíka, jímž se dostal za rámec našeho umění, je nepochybně tvorba reliéfní. K nejvýznamnějším dílům z tohoto období patří reliéfy pro Národní divadlo, plastiky Vítězství, Zeď a další (JUZA 2001). Jeho umělecká pozůstalost do muzea věnovala manželka Věra Hladíková a do nedávna byla nainstalována v Hladíkově síni v Kolowratském zámku v Rychnově nad Kněžnou. V roce 2015 byly všechny plastiky kompletně přestěhovány do nových depozitářů v Orlické galerii a do areálu rychnovské nemocnice. Miroslav Rotter entomolog * Kvasiny ??? Po dokončení základní školy ve Skuhrově nad Bělou absolvoval Obchodní školu v Hradci králové. Celý život až do odchodu do důchodu pracoval jako ekonom v Orlických strojírnách Skuhrov nad Bělou (později firma Porkert). O entomologii se začal zajímat poměrně pozdě. Od mládí miloval přírodu a láska k přírodě ho přivedla v roce 1964 ke sbírání a studiu motýlů. Celou svou entomologickou činnost zaměřil na region, ve kterém žil. Začínal jako většina sběratelů sbíráním denních motýlů a přes čeledi větších nočních motýlů se propracoval až k obtížnému studiu nejmenších motýlů, řazených mezi tzv. Mikrolepidoptera. Těm se posledních 25 let věnoval

12 prakticky výhradně. V posledních letech života se soustředil již jen na jejich sledování v nejbližším okolí svého bydliště. Za téměř 50 let svého entomologického působení nashromáždil rozsáhlou dokladovou sbírku motýlů, z níž významná je zejména část obsahující čeledi drobných motýlů (KAČÍREK 2013). V roce 2011 tuto cennou entomologickou sbírku daroval rychnovskému muzeu a považoval ji také za ukončenou. Díky M. Rotterovi patří dnes Orlické hory a jejich podhůří mezi lepidopterologicky nejlépe prozkoumané oblasti České republiky. V muzejní databázi je v současné době zapsáno záznamů. Návštěvníci muzea V neposlední řadě neopominutelnou skupinou lidí, která se vždy kolem muzea, ale také v muzeu pohybovala a která také stále více ovlivňovala podobu muzea, jsou návštěvníci. V nich můžeme rozlišovat mezi běžnými návštěvníky, školními výpravami, účastníky zvláštních akcí jako jsou vernisáže, přednášky, různé kulturní akce nebo návštěvníci, kteří přišli do muzea bádat. Veřejnosti bylo muzeum zpřístupněno už v roce 1893, ve dnech srpna, kdy uspořádal muzejní spolek ve staré koleji piaristického gymnázia ze svých exponátů první výstavku. Za první návštěvníky můžeme označit výpravu vedenou. v roce - potřeba dohledat a doplnit. Až od 60. let 20. století máme vývoj návštěvnosti zaznamenaný jen sporadicky, od 70. let, pak jsou záznamy přesnější, protože se návštěvnost vykazovala v různých statistikách. Pramenem k jejímu vyčíslení jsou také knihy návštěv, v nichž lze nalézt i konkrétní jména návštěvníků. Počty se pohybovaly od 6 do 8 tisíc za sezonu, naprosto výjimečné byly roky 1988, 1991, kdy počet návštěvníků přesáhl 10 tisíc. Velký podíl na tom měly vánoční a velikonoční výstavy. Až do 90. let velkou část návštěvnosti tvořily školy, často i nad 50%, to se v posledních letech výrazně změnilo. I v tom se projevila proměna doby, která přinesla velké množství možností, kam školy se svými studenty a žáky mohou. Naše muzeum se dokázalo rychle přizpůsobit novým podmínkám, v nichž jen s výstavou a expozicí již nevystačilo. V roce 2013 vytvořilo nové externí pracoviště se stálou expozicí v Rokytnici v Orlických horách a v roce 2014 zrekonstruovalo budovu Muzea krajky ve Vamberku. Dnes můžeme školám nabídnout své nové modernější expozice a režim, který jim vyhovuje. Úzké sepětí mezi rychnovským muzeem a školami nikdy zcela nevymizelo, proto je trvalým dědictvím již zakladatelské generace.

13 Dále můžeme tvrdit, i když se opíráme pouze o pozorování, že dlouhodobě klesá návštěvnost mezi obyvateli Rychnova. Naopak roste podíl turistů, převážně pochopitelně českých, i když se nám nevyhýbají ani návštěvníci ze zahraničí. Dokladem jsou opět zápisy v návštěvních knihách. Pokles zájmu Rychnováků se nám trvale nedaří změnit. Částečně se to podařilo výstavou Merkur Vláčky a kovové stavebnice v muzeu v roce 2011, výstavou Koloniál pana Bajzy v muzeu v roce 2012 a tradičně se tento stav návštěvnosti obrací i o Vánocích, kdy se muzeum naopak stává tradiční cílem rychnovských obyvatel. Návštěvnost je pro muzeum důležitým číslem, kterým vykazuje svou úspěšnost, a tedy i oprávněnost své existence. Převaha turistů z jiných regionů vypovídá o podstatné proměně rychnovského muzea. Muzeum se svými výstavami a programy občas přizpůsobuje převažující skupině návštěvníků, aby pro ně bylo atraktivní, a to mnohdy na úkor svého regionálního zaměření a poslání. Nejsilnějším obdobím tak jsou měsíce červenec a srpen, začátek sezony tedy duben a květen a její konec říjen a listopad bývá slabší. Jde však jenom o návštěvnost, nikoliv o kvalitu výstavní činnosti. Svou roli jistě hraje i dynamika doby, na kterou je muzeum s malým pracovním týmem trochu pomalé, důležitým faktorem je i cena. Tu se nám v posledních letech podařilo snížit, příznivě ji nastavit i pro školní výpravy a do budoucna se pokusíme vyjít i rodinám s dětmi a zavést rodinné vstupné. Literatura: BIŠOVÁ M. (1971): K Sedmdesátinám Bohumila Pavla. Orlické Hory a Podorlicko 4: JUZA J. (2001): Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou. Doplněné a rozšířené vydání Rychnov nad Kněžnou: Okresní úřad - Státní okresní archiv, 432 str. KAČÍREK A. (2013): In memoriam Miroslav Rotter (* , Orlické hory a Podorlicko 20: KÁDA Z. (1971): Ornitolog Karel Plachetka a jeho sbírka. Acta Mus. Richnov. (Sect. Natur.), 1: KÁDA Z. (ornitolog, adresa) písemné sdělení ze dne 15. ledna 2017 PIVCOVÁ J. (1968): Jaroslav Helfert a Podorlicko. Orlické Hory a Podorlicko 1: PIVCOVÁ J. (2000): PhDr. Hana Hynková, CSc.. Orlické Hory a Podorlicko 10: ROBEK A. (1969): Josef Korejz Blatinský. Orlické Hory a Podorlicko 2: ŠŮLA J. (2000): Životní jubileum Rudolfa Zrůbka. Orlické Hory a Podorlicko 10: ZRŮBEK R. (1968): Za profesorem Eduardem Weisem. Orlické Hory a Podorlicko 1:

14 ZRŮBEK R. (1971): Phdr. Oldřich Petráš. Orlické Hory a Podorlicko 4: Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, fond Archiv muzea, inv.č. 22-H- 34, Kronika BSP z roku , nestr.