LIDÉ V MUZEU A KOLEM MUZEA

Transkript

1 Orlické hory a Podorlicko 24/1 2: (2017) 2017 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN , ISBN LIDÉ V MUZEU A KOLEM MUZEA Zpracovaly: Tereza Zemánková a Hana Voškerušová Počátky muzejnictví jsou spojeny s muzejními spolky, které v naší terminologii byly občanskou iniciativou (spolkovou činností). Jejich činnost spočívala na bedrech nadšených amatérů, kteří si dokázali získat podporu. Ovšem po odchodu těchto otců zakladatelů se činnost pomalu umenšovala. Tak tomu bylo také u všech muzeí, z nichž posléze vzniklo Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou. Proto se zdálo, že jedinou cestou, která by mohla vést k úspěchu, je profesionalizace. Muzeum v Rychnově nad Kněžnou se plně profesionalizovalo teprve v roce 1959, kdy nastoupil první placený ředitel. Přesto i po tomto roce činnost muzea závisela z podstatné části na bedrech těch, kteří milovali vlastivědnou práci a přes nejrůznější ideologické, finanční a jiné tlaky muzeu zachovávali věrnost. Je tedy zřejmé, že zaměstnanců v muzeu nikdy nebylo mnoho a jeho podobu tak zprvu převážně určovali ti, kteří byli v jeho vedení nadšení zakladatelé (správci muzea, podle původního statutu opatrovníci) a později i někteří profesionální ředitelé. Pracovní tým v počátečním období profesionalizace kolísal přibližně kolem třech plných úvazků ředitel, správce sbírek a výtvarník. Až v roce 1969 nastoupil do muzea promovaný biolog a vzniklo nové přírodovědné oddělení, které začalo provádět výzkumy v regionu Orlických hor a Podorlicka. V muzeu krátce pracoval pozdější první pracovník Správy CHKO Orlické hory Radoslav Jech, který inicioval vyhlášení CHKO v roce Dle kroniky brigády socialistické práce v roce 1974 už v muzeu pracovalo celkem 11 odborných zaměstnanců, zřízena byla i pozice fotografa, který se staral o veškerou fotodokumentaci muzea. 1/ Trvalou posilou týmu byli průvodci, jejichž seznam však máme až od konce 90. let minulého století. Pro muzeum jsou velmi důležití, neboť jsou v nejčastějším kontaktu s návštěvníky, zatímco tvůrci výstav a expozic bývají v pozadí. Nakonec tu byla také početná skupina provozních zaměstnanců. Jejich počet se zvýšil v době, kdy muzeum začalo spravovat i své pobočky, kde pracovali i další zaměstnanci. V důsledku mnoha nepříznivých období prošel muzeem kromě dlouhodobých zaměstnanců (většinou nadšenců pro vlastivědnou práci) nepoměrně vyšší počet krátkodobých, brigádních a externích pracovníků, kteří pomáhali pouze s dílčími jednotlivými úkoly. V současné době rychnovské muzeum zaměstnává celkem 23 pracovníků. Jak již bylo uvedeno výše, rychnovské muzeum vděčí za svou existenci nadšencům (dobrovolným pracovníkům), kteří nesli myšlenku vlastivědné práce v Orlických horách a Podorlicku. Zpočátku na nich místní muzea závisela zcela, neboť i jejich správci byli dobrovolnými pracovníky. Ovšem také v době plné profesionalizace se bez nich muzeum neobešlo a jiné to není ani dnes. Mnoho spolupracovníků mělo muzeum z řad žáků a studentů místních škol, ať už pomáhali svým učitelům angažujícím se v muzeu, jako tomu bylo například v případě PhDr. Eduarda Weise, 1/ Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, fond Archiv muzea, inv. č. 22 H-34, Kronika BSP z let , nestr.

2 Orlické hory a Podorlicko 24/1 2: (2017) Obr. 12. Odborní zaměstnanci v roce Zleva do prava dole: M. Beková, M. Hulcová, J. Kadeřávková, Š. Hejhalová, I. Krejčí, T. Zemánková, T. Vinterová, B. Dragoun, Š. Ležáková, T. Zelenka, J. Doležal, J. Halda, A. Kulhavá. Foto V. Homolka. 70

3 Zemánková T. & Voškerušová H.: Lidé v muzeu a kolem muzea nebo odborným pracovníkům, kteří je sdružovali do zájmových kroužků (zoologický, botanický apod.), byli spolutvůrci výstav, ale i výzkumných úkolů apod. Muzeum pro ně od poloviny sedmdesátých let minulého století pořádalo každoroční setkání, kde je informovalo o výsledcích a dalších možnostech a záměrech vzájemné spolupráce. Později se tato skupina lidí proměňovala. Základem již nebyla individuální spolupráce, ale podpora vycházející původně z jiné instituce. Tam, kde se taková spolupráce rozvine, je ale již nesena zcela konkrétními lidmi. Rychnovské muzeum dlouhodobě spolupracuje s některými obcemi, např. s Javornicí (Památník Vojtěcha Sedláčka), Slatinou nad Zdobnicí, Rybnou nad Zdobnicí (Galerie Jana Selichara), Olešnicí v Orlických horách (Utzův mechanický betlém). Dále muzeum spolupracuje se Státním okresním archivem Rychnov n. Kn., Správou CHKO Orlické hory, Déčkem (někdejším Domem dětí a mládeže) v Rychnově n. Kn., městskými úřady, např. v rámci připomínkování územních plánů aj. I nadále probíhá živá spolupráce s umělci a erudovanými osobnostmi regionu, např. s Vladimírem Homolkou a řezbářkou Jarmilou Haldovou, od níž byl zapůjčen soukenický betlém a která spolupracuje při pořádání betlemářských seminářů. Již samozřejmostí je spolupráce s městem Vamberk při Mezinárodních setkání krajkářek a mezinárodní soutěži Bienále české krajky. Velmi významná je spolupráce s městem Rokytnicí v Orlických horách, kde byla v roce 2013 otevřena v bývalé sýpce nová expozice zaměřená na přírodu a tradiční regionální řemesla Orlických hor. MGOH dlouhodobě spolupracuje i s Městskými knihovnami v Rychnově nad Kněžnou, Kostelci nad Orlicí, ve Vamberku, Doudlebách nad Orlicí či Týništi nad Orlicí, a to především v oblasti práce s regionální literaturou. Mnoho let se muzeum zapojovalo také do projektu skanzenu Villa Nova Okno do minulosti, který spočíval v kombinaci návštěv klasických muzejních expozic a návštěvy střediska experimentální archeologie v Uhřínově pod Deštnou. Muzeum se snaží prohloubit spolupráci se školami v regionu (dříve bylo v kontaktu s Okresním pedagogickým střediskem nezapomenutelné jsou zejména vlastivědné vycházky a exkurze vedené mimo jiné PhDr. Karlem Režným, které byly pořádané ve spolupráci s tímto střediskem a muzeem v sedmdesátých letech minu- Obr. 13. Středisko experimentální archeologie Villa Nova v Uhřínově. Foto T. Zelenka. 71

4 Orlické hory a Podorlicko 24/1 2: (2017) lého století). Školy jsou zvány na různé akce v muzeu a dle jednotlivých požadavků jsou pro ně pořádány přednášky a exkurze v souladu s učebními osnovami a plány. Jak je již dlouholetým zvykem, snaží se jednotliví odborní pracovníci navazovat kontakty s partnery z podobných zařízení tak, aby si mohli vyměňovat zkušenosti a získat nebo poskytovat pomoc při řešení obdobných problémů. Velmi úzká je například spolupráce s regionálními muzei Muzeem turistiky a zimních sportů v Deštném v Orlických horách (ředitel je zároveň pracovníkem MGOH), Vlastivědným muzeem v Dobrušce (ředitel je členem poradního sboru pro sbírky), ale i s mnoha institucemi z jiných regionů, jako například s Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici, Muzeem východních Čech v Hradci Králové i Východočeským muzeem v Pardubicích, Městským muzeem Žamberk, Orlickým muzeem v Chocni, Vlastivědným muzeem v Šumperku (spolupráce s botaničkou RNDr. Magdou Zmrhalovou), Muzeem Mladoboleslavska, Technickým muzeem v Brně (spolupráce s jeho etnografkou, která je členkou poradního sboru pro sbírky) nebo Regionálním muzeem ve Vysokém Mýtě. Rovněž na velmi dobré úrovni funguje spolupráce s ostatními regionálními muzei Královéhradeckého kraje. Za dobrovolné spolupracovníky můžeme považovat i některé členy redakčních rad aj. V následujícím textu bychom rádi vypověděli o všech, kteří kdy muzeu pomohli, věnovali mu třeba jen malý kousek svého života, ale nejsme schopni zpětně všechny dohledat. Řada jmen se dějinami ztratila, řada je zasunuta ve stozích papírů v archivu. Pokaždé někoho nechtěně přehlédneme. Některé jsme již zmínili v souvislosti se založením muzea a přiblížením činnosti muzejního spolku. Bude proto věcí dalšího badatelského úsilí dotvářet postupně historický obraz skupiny lidí podporujících muzejní práci a vytvořit co nejúplnější seznam všech spolupracovníků muzea. Upozorňujeme tedy alespoň na některé z nich, přičemž do jejich přehledu řadíme i významné osobnosti, které se podílely na založení a činnosti okolních muzeí, jejichž sbírky byly postupně do našeho muzea začleněny (Kostelec nad Orlicí, Opočno, Vamberk, Týniště nad Orlicí a Solnice). Přehled je uspořádán vzestupně podle dat narození jednotlivých spolupracovníků. ZAKLADATELÉ, SPRÁVCI A PRVNÍ NEPLACENÝ ŘEDITEL Josef Vladimír Pelikán (* Hořice, Kostelec nad Č. l.) Významný právník, vlastenec a obrozenecký spisovatel, dramaturg a vlastivědný pracovník zanechal výraznou stopu nejen ve všech svých působištích, ale i v Týništi nad Orlicí, kde byl v letech městským syndikem (právním úředníkem). Přestože odsud musel poměrně záhy odejít pro neshody s častolovickou vrchností (prosazoval češtinu v úředním styku), založil tu jednak městské kroniky nazvané Kniha pamětí města Týniště nad Orlicí (1835) a Knižnice zdejší školy (1836, jinde se uvádí 1838) a také první muzeum v našem regionu. Po jeho odchodu z městečka však jak Knižnice, tak i muzeum postupně zanikly. Přesto lze Pelikánovo muzeum považovat za jakousi první vlaštovku regionálního muzejnictví a předchůdce muzeí, z nichž později vzniklo Muzeum a galerie Orlických hor. Trvalou památkou na 72

5 Zemánková T. & Voškerušová H.: Lidé v muzeu a kolem muzea jeho týnišťské působení je dnes hlavně kronika, kterou doplnil zpětně o záznamy až k datu první zmínky o městečku, tj. k roku / Alois Čapek Ing. (* Týniště nad Orlicí, Praha) Absolvent pražské a vídeňské techniky působil ve svém oboru ve Vídni, Antverpách, Chicagu, Berlíně a krátce také v Praze až do svého pensionování. Teprve v roce 1932 se vrátil na odpočinek do rodného Týniště nad Orlicí a začal se vážně zabývat dějinami rodného kraje. Na jeho popud bylo v Týništi po 101 letech po prvním zaniklém Pelikánově muzeu založeno 20. října 1940 městské muzeum, které neslo jeho jméno a jehož sbírky obohatily v roce 1982 sbírkový fond Muzea a galerie v Rychnově nad Kněžnou. V roce 1947 vydal Čapek knihu Tabák v Čechách, která obsahuje mnohé údaje o pěstování tabáku a jeho zpracování ve zdejším kraji. Je autorem řady vlastivědných prací, mezi nimiž vynikají obsáhlé Dějiny Týniště nad Orlicí a obcí sousedních Toto dílo vznikalo v letech 1932 až 1952, zůstalo v rukopise (více než desítka knih) a až v roce 1971 bylo v úpravě Jiřího Zelenky vydáno týnišťským muzeem. 3/ Václav Morávek (* Přestavlky č. o. Borovnice, Kostelec nad Orlicí) Tento řezbář a sochař zřídil v roce 1903 v Kostelci nad Orlicí sochařskou a kamenickou dílnu. Zde také jeho zájem o umění a regionální historii nalezl uplatnění v muzejním spolku, který jej v letech 1923 až 1936 pověřil funkcí kustoda kosteleckých muzejních sbírek. Obětavě pracoval na všech úsecích muzejní práce. Nesetkával se ale vždy s porozuměním a poté, co musel odevzdat klíče od muzea, kde dlouhá léta zadarmo pracoval, dobrovolně ukončil svůj život. Stal se tak nejvýraznější a nejtragičtější obětí nepříznivých okolností a tlaků, které muzejní práci v našem regionu doprovázely téměř ve všech obdobích. Z jeho iniciativy byl například v roce 1935 odhalen v Kostelci nad Orlicí pomník Františka Jana Zoubka. V roce 1937 muzeum vydalo jeho práci Kostelík sv. Václava na Rabštejnku v Kostelci nad Orlicí. 4/ Karel Březina PhDr. (* Jaroměř, Praha) Působil řadu let jako gymnasijní profesor v Rychnově nad Kněžnou. Zde se také zasloužil o postupné budování městského muzea a archivu. Když se po roce 1920 muzejní sbírky stěhovaly do rychnovského zámku, byl pověřen jejich správou. Mnohé archiválie uložené v těchto sbírkách byly pak pramenem jeho četných historických studií z dějin města. Napsal mimo jiné Dějiny rychnovského gymnasia a Navštivte Rychnov nad Kněžnou. Po letech rychnovského působení odešel do Prahy, kde vyučoval na akademickém gymnáziu. 5/ 2/ J. JUZA Z. NESPĚCHAL J. MACH V. MATOUŠ, Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou, Doplněné a rozšířené vydání Rychnov nad Kněžnou: Okresní úřad Státní okresní archiv, Rychnov nad Kněžnou 1994, s / Tamtéž, s / Tamtéž, s / Tamtéž,

6 Orlické hory a Podorlicko 24/1 2: (2017) Jaroslav Helfert PhDr. (* Malacky, Potštejn) Studoval filozofii u profesora J. Golla a u T. G. Masaryka, promoval v roce Další dva roky věnoval studiu dějin umění ve Vídni. V roce 1909 se stal tajemníkem Moravské muzejní společnosti v Brně a po 1. světové válce dlouholetým ředitelem Moravského zemského muzea. Po okupaci republiky v roce 1939 byl zbaven funkce v muzeu, uchýlil se do Potštejna, kde byl zatčen a internován do Terezína. Po druhé světové válce se opět vrátil do Potštejna a plně se věnoval regionální vlastivědné práci v okrese Rychnov nad Kněžnou. V roce 1952 byl jmenován okresním konzervátorem památkové péče a stal se také prvním, ale ještě neplaceným ředitelem Okresního muzea v Rychnově. Díky svým dlouholetým zkušenostem s muzejní i archivní prací (zpracoval například archiv velkostatku Dobřenských v Potštejně a předal ho do Státního archivu v Zámrsku) koncipoval další směřování činnosti muzea a všestranně podpořil a rozvíjel zejména sbírkotvornou a publikační činnost. V Potštejně vybudoval expozici Památník Jiráskova Pokladu, při jehož údržbě a obnově muzeum nadále spolupracovalo. 6/ Eduard Weis PhDr. (* Zadní Huť Příbram, Rychnov nad Kněžnou) V roce 1908 nastoupil jako středoškolský profesor na rychnovské gymnázium, kde začal vyučovat latinu, řečtinu a češtinu. V roce 1921 se zasloužil o založení Havlíčkovy veřejné knihovny, kde byl v letech knihovníkem. V roce 1930 se stal správcem městského muzea a později i městského archivu. Publikoval řadu článků z historie města Rychnova nad Kněžnou. V roce 1924 se zasloužil o vydání publikace dr. Tomáše Kouřila a Antonína Svobody Dějiny města Rychnova nad Kněžnou. Od roku 1934 až do své smrti byl městským kronikářem. Byl také dlouholetým redaktorem týdeníku regionu Posel z Podhoří. V rukopise zůstaly jeho studie o městském znaku, historii židovského hřbitova, ale také jím sebrané pověsti a pohádky regionu vydané až dlouho po jeho smrti v roce 2011 pod názvy Na přástkách v Podorlicku a Pověsti a zkazky ze života lidu a z historie Podorlicka. 7/ Jindřich Krsek (* Vamberk, Solnice) Od roku 1921 byl odborným učitelem v Solnici, od roku 1952 ředitelem solnické školy. Byl cvičitelem a funkcionářem místního Sokola. Řídil Prausův pěvecký sbor v Rychnově nad Kněžnou. Zpracoval kroniku města Solnice za období let Byl rovněž archivářem a správcem muzea v Solnici. 8/ Karel Václav Linger (* Lípa nad Orlicí, Praha) Odbojář K. V. Linger byl sice úředníkem a spolumajitelem textilního obchodu (vystudoval Obchodní akademii v Hradci Králové), ale jako překladatel z ukrajinšti- 6/ J. PIVCOVÁ, Jaroslav Helfert a Podorlicko, In: Orlické hory a Podorlicko 1, 1968, s / R. ZRŮBEK, Za profesorem Eduardem Weisem, In: Orlické hory a Podorlicko 1, 1968, s / J. JUZA Z. NESPĚCHAL J. MACH V. MATOUŠ, Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou, Doplněné a rozšířené vydání Rychnov nad Kněžnou: Okresní úřad Státní okresní archiv, Rychnov nad Kněžnou 1994, s

7 Zemánková T. & Voškerušová H.: Lidé v muzeu a kolem muzea ny a polštiny se po druhé světové válce stal také spolupracovníkem Akademie věd. Jako přítel Ing. Aloise Čapka se horlivě věnoval vlastivědné práci. Nejen, že s ním spolupracoval na obsáhlých dějinách Týniště nad Orlicí, ale stal se také spoluzakladatelem Čapkova újezdního muzea a aktivním spolutvůrcem jeho sbírek. V letech byl stálým přispěvatelem Sborníčku Čapkova újezdního muzea a publikoval zde celkem 20 odborných článků. Pro svou rodnou obec Lípu napsal kroniku, kterou také sám ilustroval. Dále napsal O starých rodech panských a sepsal pověsti a historické příběhy z okolí Lípy. 9/ Bohumil Pavel (* Vamberk, Rychnov nad Kněžnou) Studoval na reálném gymnáziu a učitelském ústavu v Hradci Králové. Jako učitel působil na školách v Merklovicích, Vamberku, Potštejně, Záměli a Doudlebách nad Orlicí. Byl iniciátorem vambereckého kulturního života. Jako učitel výtvarné výchovy sám dobře maloval, většinou olejové malby s tématikou řeky Zdobnice. Pokoušel se s úspěchem i o rozměrnější obrazy figurálních kompozic. Věnoval se i ilustracím. Ve Vamberku stál u základů loutkového divadla. Sám loutky vytvářel, maloval a hrál s nimi. Inicioval obnovení městského muzea ve Vamberku a v roce 1958 se stal jeho ředitelem. Byl výborným hudebníkem (hrál na housle a klavír), vedl pěvecké sbory žáků. Zároveň byl i organizátorem, jednatelem a pokladníkem hudebního kroužku města. Ve 30. letech založil Salonní kvarteto Klubu českých turistů. V letech byl velitelem dechové hudby Národní gardy 91 města Vamberka a v letech řídil filharmonii Osvětové besedy. Napsal řadu zdařilých povídek, např. Ve znamení trojříčí a Helmice s orlími pery. 10/ Karel Režný PhDr. (* Kunvald, Kostelec nad Orlicí) Po studiu dějepisu a zeměpisu na pražské univerzitě začal v roce 1930 učit na gymnáziu ve Spišské Nové Vsi. Do roku 1960 působil jako gymnazijní profesor v Kostelci nad Orlicí. V letech vyučoval na Pedagogické fakultě v Hradci Králové. Po celou dobu pedagogické činnosti i po dobu svého odpočinku byl aktivním členem v redakčních radách regionálních sborníků, ve kterých publikoval svoje práce. Jako lektor a propagátor vlastivědných znalostí spolupracoval s pedagogickými pracovišti v Hradci Králové i Rychnově nad Kněžnou a s rychnovským muzeem v přednáškové, exkurzní (nezapomenutelné vlastivědné exkurze pro učitele, pro které psal metodické listy) a publikační činnosti. Podílel se na přípravě trasy naučné stezky Okolím Deštného i na zpracování průvodce po naučné stezce. 11/ V roce 1976 vydal za podpory muzea publikaci Rychnovsko (zeměpisné vycházky) a o tři roky později Skalní tvary v Orlických horách a Podorlicku. 12/ Do publikace obsáhlého 9/ Tamtéž, / M. BIŠOVÁ, K sedmdesátinám Bohumila Pavla, In: Orlické hory a Podorlicko 4, 1971, s / R. PEŠKA F. PROCHÁZKA K. REŽNÝ a kol., Průvodce naučnou stezkou okolím Deštného, Rychnov nad Kněžnou, 1974, s / J. JUZA Z. NESPĚCHAL J. MACH V. MATOUŠ, Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou, Doplněné a rozšířené vydání Rychnov nad Kněžnou: Okresní úřad Státní okresní archiv, Rychnov nad Kněžnou 1994, s

8 Orlické hory a Podorlicko 24/1 2: (2017) díla Příroda Orlických hor a Podorlicka, kterou muzeum vydalo v roce 1977, přispěl kapitolou o zeměpisných poměrech. 13/ Rudolf Zrůbek PhDr. (* Rychnov nad Kněžnou, Rychnov nad Kněžnou) Život tohoto vědce byl předznamenán absolutoriem místního reálného gymnázia, ale neminulo ho ani totální nasazení v továrně, kde se opravovaly nádrže pro letecké motory. Po válce se krátce vrátil do otcovy firmy, následovala vojenská služba a opět návrat do továrny Zrůbek a Šebesta. Od roku 1963 do roku 1974 pracoval v Okresním muzeu v Rychnově nad Kněžnou. V roce 1968 uzavřel promocí dálkové studium etnografie s folkloristikou i dějin umění a poté dokončil i studium muzeologie. Další peripetie začaly v roce 1972, kdy se souhlasem nadřízeného odboru kultury Okresního národního výboru v Rychnově nad Kněžnou otiskl ve dvou číslech národopisného západoněmeckého časopisu Jahrbuch für ostdeutsche Volkskunde rukopis o vánočních obřadních zvycích a hrách z Orlických hor. 14/ V té době byl už na základě konkurzu jmenován zastupujícím ředitelem okresního muzea (z politických důvodů nikoliv ředitelem definitivním). Z rozhodnutí sekretariátu OV KSČ v Rychnově nad Kněžnou dostal výpověď se zákazem práce v kultuře a byl více let zaměstnán jako pomocný skladník u podniku Elektrizace železnic Praha. V roce 1983 odešel do důchodu a teprve poté mu byl přiznán doktorát filozofie. Doplňme, že se spolu s Věrou Galatíkovou podílel na tvorbě gramofonové desky s hlasem rychnovského zvonu Kryštof. NÁVŠTĚVNÍCI MUZEA Neopominutelnou skupinou lidí, která se vždy kolem muzea, ale také v muzeu pohybovala a která také stále více ovlivňovala podobu muzea, jsou návštěvníci. V nich můžeme rozlišovat mezi běžnými návštěvníky, školními výpravami, účastníky zvláštních akcí jako jsou vernisáže, přednášky a různé kulturní akce a těmi, kteří přišli do muzea bádat. Veřejnosti bylo muzeum zpřístupněno už v roce 1893, konkrétně ve dnech srpna, kdy muzejní spolek uspořádal svou první výstavu z vlastních exponátů ve staré koleji piaristického gymnázia. Až od 60. let 20. století máme vývoj návštěvnosti zaznamenaný jen sporadicky, od 70. let, pak jsou záznamy přesnější, protože se návštěvnost vykazovala v různých statistikách. Pramenem k jejímu vyčíslení jsou také knihy návštěv, v nichž lze nalézt i konkrétní jména návštěvníků. Počty se pohybovaly od 6 do 8 tisíc za sezonu, naprosto výjimečné byly roky 1988 a 1990, kdy počet návštěvníků přesáhl 10 tisíc. Velký podíl na tom měly vánoční a velikonoční výstavy. 15/ Až do 90. let velkou část návštěvnosti tvořily školy, často i nad 50%, což se v posledních letech výrazně změnilo. I v tom se projevila proměna doby, která přinesla velké množství možností, 13/ Z. ROČEK a kol., Příroda Orlických hor a Podorlicka, Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1977, s / J. ŠŮLA, Životní jubileum Rudolfa Zrůbka, In: Orlické hory a Podorlicko 10, 2000, s / MGOH v Rychnově nad Kněžnou, fond Archiv muzea, Kronika BSP z let

9 Zemánková T. & Voškerušová H.: Lidé v muzeu a kolem muzea kam školy se svými studenty a žáky mohou. Rychnovské muzeum se dokázalo rychle přizpůsobit novým podmínkám, v nichž jen s krátkodobou výstavou již nevystačilo. V roce 2013 vytvořilo novou moderní stálou expozici Přírodou za řemesly Orlických hor v Rokytnici v Orlických horách a o rok bylo po kompletní rekonstrukci budovy znovu otevřeno Muzeum krajky ve Vamberku v novém expozičním pojetí. V současné době muzeum může školám nabídnout nové modernější expozice a režim, který jim vyhovuje. Úzké sepětí mezi rychnovským muzeem a školami nikdy zcela nevymizelo a je trvalým dědictvím již zakladatelské generace. Návštěvnost obyvatelů Rychnova však dlouhodobě klesá. Naopak roste podíl turistů, převážně pochopitelně českých, i když se nám nevyhýbají ani návštěvníci ze zahraničí. Dokladem jsou opět zápisy v návštěvních knihách. Pokles zájmu Rychnovanů se muzeu trvale nedaří změnit. Částečně se to podařilo výstavou Merkur Vláčky a kovové stavebnice v roce 2011, výstavou Koloniál pana Bajzy v roce 2012 a tradičně se tento stav návštěvnosti zlepšuje i o Vánocích, kdy se muzeum naopak stává tradičním cílem rychnovských obyvatel. Návštěvnost je pro muzeum důležitým číslem, kterým vykazuje svou úspěšnost, a tedy i oprávněnost své existence. Převaha turistů z jiných regionů vypovídá o podstatné proměně rychnovského muzea. Muzeum se svými výstavami a programy občas přizpůsobuje převažující skupině návštěvníků, aby pro ně bylo atraktivní, a to mnohdy na úkor svého regionálního zaměření a poslání. Muzeum je nejvíce navštěvováno v letních měsících (červenec, srpen), zatímco začátek sezony (duben, květen) a její konec (říjen, listopad), bývá návštěvnost slabší. 77