Másaláma ja báš reis Ahmad Sbohem, předáku Ahmade

Transkript

1 M Á S A L Á M A J A B Á Š R E I S A H M A D S B O H E M, P Ř E DÁ K U A H M A D E P E S X / Obr. 1 Reis Ahmad odkrývá sochy v serdábu Neferovy hrobky na podzim 2012 (foto M. Bárta) Másaláma ja báš reis Ahmad Sbohem, předáku Ahmade Miroslav Bárta Při vyslovení slovního spojení báš reis Ahmad ( ) se většina z nás (myslím tím především české egyptology) zasní. Zasní se proto, že reis Ahmad el-kerétí se stal synonymem schopnosti vynikající archeologické práce v poušti a zároveň symbolem nádherných časů, které jsme měli tu čest s ním prožít. Jeho jméno, společně se jmény mnoha dalších členů jeho rodiny v čele se starším bratrem Találem, se stalo na pyramidových polích Egypta velkým pojmem. Talál s Ahmadem jsou potomky slavných předáků z hornoegyptského Kuftu, kteří pracují a vedou dělníky na archeologických výzkumech po celém Egyptě více než jedno století. Díky tomu byli také voláni k nejsložitějším archeologickým situacím po celém Egyptě včetně otevírání mnohatunových sarkofágů, přemisťování těžkých břemen a soch nebo záchranných prací v Údolí zlatých mumií v oáze Bahríja. Reis Ahmad byl předákem vyhledávaným i jinými expedicemi. Pokud nepracoval s naší expedicí, přidával se k japonským kolegům a jeho skvělé znalosti a zkušenosti dlouhá léta využíval i egyptský Indiana Jones, slavný Zahi Hawas. Pokud jde o mne, poprvé jsem reise Ahmada potkal v roce Bylo to na podzim a já jsem se ocitl na pyramidovém poli v Abúsíru jako student egyptologie na počátku třetího ročníku studia. Již tehdy měl Ahmad za sebou, pod vedením svého staršího bratra, řadu objevů na pyramidovém poli komplex královny Chentkaus, pyramidový komplex panovníka Raneferefa a mnohé další. V letech, která následovala, jsme si vytvořili pouto, která nás začalo pevně spojovat. Ahmad se svým bratrem Találem nás, tehdy studenty, svým způsobem na výzkumu formovali a posléze se stali našimi nepostradatelnými partnery, kteří se vyznali ve všech aspektech archeologických prací v Egyptě. Následovaly mnohé objevy, u kterých byl Ahmad vždy přítomen: nevykradený šachtový hrob kněze Iufay či intaktní Neferinpuova pohřební komora, unikátní hrobka vezíra Kara a jeho syna Intiho nebo výjimečné soubory soch nalezené v roce Všechny jmenovat ani nelze. Ahmad byl tím, kdo pracoval vždy v první linii: na dně šachet s našimi nejlepšími dělníky, v potu, v prachu, za podmínek na hranici únosnosti a dýchatelnosti. Tam jsme se poznali nejvíce a tam, hluboko v podzemí, se naše přátelství přetavovalo v něco ještě pevnějšího. Tehdy se také jasně ukázalo, že Ahmad je schopen za objev riskovat i život. A dělníci ho milovali.

2 8 P E S X / M Á S A L Á M A J A B Á Š R E I S A H M A D S B O H E M, P Ř E DÁ K U A H M A D E Obr. 2 V pohřební komoře soudce Intiho v roce 2002 (foto M. Bárta) Toto pevné pouto mě přivedlo až do Ahmadova domu a rodiny, kterou dnes mohu pokládat za vlastní. Dočkal jsem se společně s dalšími kolegy privilegia u Ahmada často obědvat či večeřet nebo jen tak popíjet sladký čaj a rozebírat situaci našeho výzkumu. Jen pro vyvolené však byly nádherné a nepopsatelné večery na střeše jeho domu, kde jsme v oparu kubánských doutníků sledovali západy slunce za Džoserovou Stupňovitou pyramidou. Zde člověk zažíval pocity štěstí, které se neza - pomínají. Obr. 3 Reis Ahmad se sklenkou čaje v Bír Šovíši v Západní poušti (foto M. Frouz)

3 M Á S A L Á M A J A B Á Š R E I S A H M A D S B O H E M, P Ř E DÁ K U A H M A D E P E S X / Nastal rok 2003 a ústavu se podařilo otevřít historicky první českou archeologickou koncesi v egyptské Západní poušti. Ahmad byl při tom. Byl to on, kdo ještě před začátkem první expedice přesně věděl, jaké vybavení bude zapotřebí, postaral se o polní stany a rumpál na čištění šachet v pohřebištích a také dokázal vybrat a přesvědčit naše nejlepší dělníky, aby opustili nilské údolí, k němuž jejich duše tak tíhne, a strávili s námi měsíc v poušti. První sezónu v oáze Hajez jsme věnovali zejména tomu, že jsme pěšky křižovali kilometry a kilometry pouště a mapovali nové lokality, zaznamenávali stopy osídlení, domy, hrobky, pohřebiště, význačné prvky krajiny a podzemní síť zavlažovacích zařízení. Bez Ahmada by bylo naše dnešní poznání této zapomenuté oázy mnohem chudší. Dodnes ho vidím, jak kráčí v bílé galabéji a turbanu uvázaném na hornoegyptský způsob ve výhni egyptského slunce po poušti a dlouhou holí si udává tempo. Rok 2011 se stal vpravdě historickým. Po tuniských událostech vypukla naplno revoluce i v Egyptě, která nakonec v únoru vedla k demisi egyptského prezidenta H. Mubaraka a jeho vlády. Nastalé mezivládí mělo za následek mj. vlnu ilegálních vykopávek na unikátních archeologických lokalitách, a to včetně české koncese v Abúsíru. Abú - sír byl postižen velmi těžce, více než 200 míst se stalo cílem zlodějů z okolních vesnic, naše expediční sklady byly poničeny vandaly a vykradena byla i hrobka kněze Rahotepa z konce 5. dynastie. Víceméně celý kalendářní rok musel být věnován dokumentaci a nápravě škod. V tomto roce se také z organizačních důvodů stal Ahmad hlavním reisem expedice a já jsem měl tu čest převzít vedení výzkumů na abúsírské koncesi. Po 20 letech tak začala naše další etapa spolupráce. Aniž bychom to tušili, archeologické práce v Abúsíru v roce 2012 se měly stát velkolepou tečkou za Ahmadovým působením v archeologii. Své stupňující se bolesti břicha připisoval vředům. Jaro bylo ve znamení odkrývání pilířového dvora objeveného rok předtím. Jak se záhy ukázalo, jednalo se o dvůr vybudovaný na počest královské dcery Šeretnebtej. Velké finále Ahmadovy kariéry vyšlo na poslední měsíce roku, kdy dělníci pod jeho vedením odkryli celkem čtyři skalní hrobky vysokých hodnostářů 5. dynastie. Jeho práce byla korunována okamžikem, kdy expedice objevila ve dvou z těchto hrobek tzv. serdáby uzavřené místnosti, kam staří Egypťané umisťovali sochy, které měly zesnulému majiteli hrobky zajistit nerušený posmrtný život, a v nich dva velké soubory kamenných soch. V jednom případě v Neferově hrobce se sochy dokonce nacházely v původním umístění tak, jak je kdysi majitel hrobky přikázal v místnosti uspořádat. V těch dnech již reis trpěl velkými bolestmi, ale dokud neskončil výzkum, odmítal opustit náš tým a nechat se řádně léčit. Tímto objevem velkolepě završil svůj život ve stínu abúsírských pyramid. Po skončení expedice na přelomu listopadu a prosince se ukázalo, že reisova choroba je fatální. Od té doby se táhla řada léčebných procedur, které mu život v žádném případě neulehčovaly. Přesto jsme spolu až do jeho posledních dnů plánovali další kroky na výzkumech v Abúsíru a při vzpomínkách na společných 20 let u pyramid a v egyptské Západní poušti se i hodně nasmáli. Obr. 4 Čas oběda při výzkumu v Západní poušti (foto M. Bárta)

4 1 0 P E S X / M Á S A L Á M A J A B Á Š R E I S A H M A D S B O H E M, P Ř E DÁ K U A H M A D E Obr. 5 Sochy z Neferova serdábu, zprava Mohamed Megahed, Mahmud, reis Talál, Miroslav Bárta, Kamal Wahíd, reis Ahmad, Samír Ramadán a Hamdi Amín (foto M. Júsuf) Reise Ahmada jsem naposledy viděl ve středu 20. března. v nemocnici Al-Badráwí v káhirské čtvrti Mádí během cesty na letiště. Byl již velmi zesláblý a byl zázrak, že se svou těžkou nemocí ušel tak dlouhý kus cesty. Co mě však překvapilo nejvíce, byl jeho pohled. Nebyl smutný, unavený ani ztrápený. Reis měl již zřejmě možnost nahlížet do onoho světa starých Egypťanů a myslím, že se tam i těšil. Někdy v té době měl prohlásit, že zemře v pátek večer po západu slunce. Jak řekl, tak i udělal. Ve čtvrtek, byl z nemocnice pře - vezen domů do svého domu v Sakkáře a v pátek večer, 22. března 2013, obklopen rodinou vydechl naposled. Den nato, v sobotu, bylo Ahmadovo tělo po společné mužské modlitbě uloženo do hrobky jeho otce reise Abdoa, který stál u prvních výzkumů ústavu v Abúsíru, v Ptahšepsesově mastabě. Kruh se uzavřel a Ahmad odešel po krásných cestách, po nichž kráčejí ospravedlnění, k Velkému Bohu. Naše výzkumy v Abúsíru tento rok začaly tak, jak jsme s reisem plánovali. A jak jsem čekal, reis Ahmad se k nám zase přidal. Už teď je jisté, že se máme na co těšit. A já vím, že se budeme zase společně potutelně smát.

5

6