Západočeská univerzita v Plzni Univerzita třetího věku ak. rok 2015/2016. Úvod do egyptské archeologie Vývoj nekrálovské hrobky ve 3.

Transkript

1 Západočeská univerzita v Plzni Univerzita třetího věku ak. rok 2015/2016 Úvod do egyptské archeologie Vývoj nekrálovské hrobky ve 3. tisíciletí II Petra Maříková Vlčková Vývoj nekrálovských hrobek ve Staré říši (OK) vychází ze stavebních tradic Raně dynastického období (EDP): mastaby a skalní hrobky oba typy hrobek se používaly současně. Mastaba (obr. 1) = hrobka s obdélnou nadzemní částí postavenou ze sušených cihel nebo kamenných bloků, jejíž stěny jsou ukloněny směrem do středu stavby. Plochý strop s ústími vstupních otvorů pohřebních šachet (jedné nebo více). Termín poprvé použit v 19. stol. dělníky Augusta Marietta (= arabsky lavice na základě podobnosti tvaru). Základní součásti hrobek typu mastab: podzemí (pohřební komora, šachta postupné zjednodušování) nadzemní určené pro zádušní kult (obětní kaple, skladovací prostory, další místnosti (serdab, sloupové síně apod.) až vznikají tzv. velké hrobky, viz dále v textu, obr. 8). Tradičně: v hrobce 2 šachty: severní (méně důležitá, manželka) a jižní (hlavní, majitel hrobky). Od 5. dynastie se objevují tzv. rodinné hrobky (viz dále v textu, obr. 2). Skalní hrobky: hrobky s kultovními i pohřebními částmi vytesanými do rostlé skály. Nejstarší: polovina 4. dynastie v Gíze pro členy rodin Rachefa a Menkaurea. Velmi heterogenní skupina hrobek: na pohřebištích v okolí hlavního města i v provinciích, velmi se přizpůsobovaly daným lokálním podmínkám. Ideální tvar: vchodová skalní stěna upravená do podoby průčelí mastaby; nad průchodem do kaple - dveřní překlad se jménem a tituly majitele hrobky. Krátká vstupní chodbička: jednoduchá kaple či několik vzájemně propojených místností (i serdabem). Stěny zdobeny malbami, kolorovanými reliéfy a sochami. Podlaha kaple: ústí šachet nebo sestupných chodeb do pohřebních komor. Příklad: Debeheni (obr. 10), královny Meresanch III., Rachetra (Gíza). Existují dva základní okruhy výskytu: okolí Memfidy a Horní Egypt (podmíněno přírodním prostředím) Velké hrobky: velkolepé kamenné mastaby velkých rozměrů se složitě uspořádanou nadzemní částí připomínající zádušní chrámy panovníků. Obsahovaly: kamenné sochy majitelů v nadživotní velikosti, pilířové dvory, východo-západně orientované kaple, několikanásobné skladovací prostory apod. Příklady: vezír Ptahšepses (Abúsír, obr. 11), vezíři Kagemni a Mereruka (obr. 8, Sakkára, tzv. Tetiho pohřebiště). Rodinné hrobky (obr. 2): od poloviny 5. dynastie: mastaby zpravidla stavěné ze sušených cihel s mnoha šachtami uspořádanými do řad, v nichž byli pochováni členové rodiny se společným zádušním kultem v dlouhé chodbové kapli s malými nikami v Z stěně. Souvisí s hlubokými společenskými změnami egyptské společnosti nárůst byrokracie (počet i význam), dědění úřadů apod. V závěru 6. dynastie jsou do obdobných hrobek ukládáni i členové jednotlivých profesí (víceprostorové hrobky z jižní Sakkáry). Druhá polovina 6. dynastie: úpadek královské moci a rozvolnění podmínek vede k rozvoji místních stavebních tradic a k monumentalizaci hrobek: především 1

2 v provinciích: např. Kubbit el-hawwa (Asuán, hlavní pohřebiště), Bení Hasan, Dendera, Abydos, Qillat ed-daba v oáze Dachla. Objevují se základní prvky typické pro královskou zádušní architekturu (údolní chrám/vstupní kaple vzestupná cesta/dromos zádušní chrám/kaple pyramida/ pohřeb). Memfidské hrobky na konci 6. dynastie (obr. 3): malé rozměry a důraz kladený na podzemní prostory. Pohřební komory sestavovány z kamenných bloků a jejich plochý strop byl chráněn odlehčující cihlovou klenbou. Sarkofág zahlouben do podloží a stěny zdobeny reliéfy či malbami. Nadzemní část hrobek: opomíjena, podoba malé mastaby se zaobleným, vypouklým stropem (8,4 5,5 m). Kultovní prostory: pouze jednoduchá nika s nepravými dveřmi a obětním bazénkem. Miniaturní, trpasličí mastaby (obr. 3): tradiční pohřebiště, samotný závěr OK. Velikost: 1,8 max. 2,5 m. Materiál: sušený cihla, znovupoužité bloky kamene. Nadzemní část: pouze k překrytí pohřbu. Zádušní kult: nepravé dveře naznačené ve fasádě s obětním bazénkem. Vyvrcholení trendu: tzv. domkové stély (obr. 3, francouzsky steles maison). Miniaturní stély (0,5 0,3 0,5 m) z vápence s tvarem napodobujícím superstrukturu malých hrobek se zaoblenou horní částí. Vyobrazení majitele sedícího u obětního stolu, jeho stojící postavu a hrubě provedené nepravé dveře. Jednoduchý text: obětní formule, tituly a jméno majitele. HLAVNÍ POHŘEBIŠTĚ A DŮLEŽITÉ HROBKY: DAHŠÚR: cca 50 km JZ od Káhiry (obr. 5). Zakladatel: Snofru. Složitý vývoj: Stará říše, Střední říše, Druhé přechodné období i následující. Uspořádání lokality a masivní použití kamene jako stavebního materiálu: předchůdce Gízy uspořádání hrobek do jasně strukturované podoby. Pole mastab: 26 hrobek uspořádaných do 4 řad. 5. dynastie: rozlehlé pohřebiště tzv. rodinných mastab. GÍZA: Z břeh Nilu, dnes předměstí Káhiry (obr. 6). Staroegyptské jméno: Achet-Chufu Chufuův Horizont. Zakladatel: Chufu X existují zde i starší hrobky z 3. dyn. Rozhodnutí postavit centrální a přísně organizované pohřebiště členů královské rodiny a vysoce postavených hodnostářů: nová etapa ve vývoji nekrálovské zádušní architektury. Od počátku: plán s rozvržením hlavních součástí pohřebiště: hrobky tvořily řady oddělené ulicemi určitá forma urbanismu. Doba Chufua: silný vliv panovníka a jeho administrativy X následně tento vliv polevuje, mizí a jednotný plán pohřebiště se stírá. Pohřebiště rozděleno na menší celky, pole: západní pohřebiště (na západ od Chufuovy pyramidy), východní pohřebiště (na východ od Chufuovy pyramidy), jižní hřbitov (na jih od Chufuovy pyramidy) a centrální pole mastab (jižně od Rachefovy vzestupné cesty). V rámci těchto částí byly vytyčeny ještě menší hřbitovy, jež jsou označené čísly, například G 6000 (= Gíza, hřbitov 6000). Hetepheres I.: objevil americký egyptolog George A. Reisner na tzv. východním poli mastab (skrýš G 7000x, obr. 7): šachta (25.5m hluboká) s pohřební komorou obsahující část pohřební výbavy královny Hetepheres, manželky Snofrua a matky Chufua. Obsah: zapečetěný prázdný travertinový sarkofág, kanopická skříňka, pozlacená nosítka a baldachýn, množství zlatých šperků a bohatý soubor kamenných nádob. Tělesné pozůstatky královny nebyly objeveny. Funkce skrýše neznámá. 2

3 Senedžemib Inti (G 2370, obr. 4): vezír panovníka Džedkarea Isesiho (5. dynastie). Kolem společného rozsáhlého dvora: hrobky 4 generací Senedžemibovy rodiny. Tzv. velká mastaba (22,8 20,9 m) s poměrně jednoduše uspořádanými vnitřními prostorami. Součásti: hlavní portik (nápisy včetně dopisů panovníka vezírovi) chodba předsíň pilířová síň vestibul východo-západně orientovaná kaple s nepravými dveřmi. 2 šachty s pohřebními komorami a 2 velké serdaby. Debeheni (LG 90, druhá polovina 5. dynastie, obr. 10): skalní hrobka. JV od Rachefova zádušního chrámu na tzv. centrálním poli. Vysoký počet tzv. vázaných soch (sochy vytesané do skalního položí ve velmi vysokém reliéfu) celkem 16. Reliéfní výzdoba zachycující poslední část pohřebních rituálů. Poničená vesničany. Uspořádání: vstup předsíň (g, 7,8 3,9 3,9 m) nedokončená místnost (d, ústí pohřebních šachet) obětní kaple (b, 7,7 4,8 3,9 m). ABÚSÍR: JZ od Káhiry (cca 20 km), Z břen Nilu. Královské dynastické pohřebiště panovníků 5. dynastie. Nekrálovské hrobky již za EDP, především v jižní části X hlavní těžiště 5. a 6. dynastie. Nejstarší hrobka s výzdobou: Hetepi (3. dynastie): zemřelý u obětního stolu na průčelí, u vstupu do kaple. Ptahšepses: největší nekrálovská hrobka starého Egypta (56 42 m) tzv. velká mastaba s prvky královské zádušní architektury (obr. 11). 3 fáze vývoje karierní postup. Uspořádání: monumentální portik (dvojice téměř 7 m vysokých sloupů s podobě 8 svázaných papyrových stvolů s dosud neotevřenými hlavicemi nejstarší doklad tohoto typu sloupů v Egyptě) kaple se třemi nikami pro sochy otevřený pilířový dvůr (16 16 m) původní mastaba s jednoduchou kaplí a vstupem do pohřební komory (komora zastropena sedlovým stropem) trojice skladů tzv. lodní síň. SAKKÁRA: Z břeh Nilu, hlavní pohřebiště centra Memfidy. Tradiční královské pohřebiště EDP (2. dynastie) a OK. Rozsáhlá nekropole, ne zcela prozkoumaná. 3. dynastie: velké hrobky s nejstaršími doklady výzdoby: Chabausokar, Hesire (viz předchozí přednáška). 4. dynastie: útlum stavební činnosti upřednostňování Gízy. Rozvoj: 5. (unikátní skalní hrobky: Irukaptah, Nianchchnum a Chnumhotep) a 6. dynastie (především tzv. Tetiho pohřebiště). Irukaptah: Představený řezníků (obr. 9). Podél vzestupné cesty Veníse (5. dynastie). Uspořádání: menší podlouhlý dvůr malá chodbová kaple (13,5 2,5 m) s ústím pohřebních šachet. 19 vázaných soch, včetně různých fází jejich přípravy. Nianchchnum a Chnumhotep: skalní mastaba bratrů (obr. 12). Uspořádání: kamenná mastaba (portik předsíň sklad otevřený dvůr) do skály vytesaná kaple. Velmi kvalitní reliéfní výzdoba. Mereruka: tzv. Tetiho pohřebiště (obr. 8). Vezír. Vyvrcholení vývoje nekrálovské zádušní architektury OK téměř celá nadzemní část je vyplněna místnostmi tři hrobky dohromady superhrobka. Složitá struktura: pilířová síň se 6 pilíři ve dvou řadách a sochou Mereuruky v lehce nadživotní velikosti. Velmi kvalitní reliéfní výzdoba. DELTA NILU (obr. 16 mapa): specifické rysy: vysoká hladina spodní vody, tj. hrobky nemohly mít hluboké pohřební šachty = použití kamenných pohřebních komor, jen nepatrně zahloubených, pohřby na povrchu pod cihlovou mastabou a podsypání těl 3

4 vrstvou písku. Lokality (především 6. dynastie): Mendés, Kóm Abú Billo (JZ okraj delty), Héliopolis (S předměstí Káhiry) či Kóm el-hisn (Z okraj delty). ÚDOLÍ NILU (obr. 16 mapa):: většina důležitých lokalit na V břehu Nilu, tj. nutná úprava orientace a uspořádání vnitřních částí hrobek. Zastoupeny jsou jak mastaby, tak skalní hrobky. Důležitý fakt: orientace hrobek na tok Nilu. Základní pohřebiště: Tehna (16. hornoegyptský nom), Mér (14. hornoegyptský nom), Bét Challáf (poblíž Abydu), Abydos, Edfu, Kubbit el-hawwa (Elefantýna) a Qillat ed-dabba (oáza Dachla). Veni Starší (obr. 13, Abydos, Abdžu): nejstarší nekropole egyptských králů. OK: významné centrum uctívání boha Usira. Složitá topografie: OK hrobky v tzv. středním pohřebišti. Veni: vezír několika panovníků 6. dynastie: historicky důležitý autobiografický text. Kaple a mohutná mastaba ze sušených cihel se stranou 29 m, serdab. Sabni a Mehu (Kubbit el-hawwa, 1. hornoegyptský nom, Z břeh Nilu, obr. 14): nekropole skalních hrobek. Autobiografické nápisy: na fasádách hrobek měly upoutat pozornost. Uspořádání: od Nilu strmé schodiště s rampou = dromos skalní plošina před hrobkou upravena do podoby plata vstupy do kaplí lemuje dvojice malých obelisků kaple (strop nesen sloupy nebo pilíři) ústí šachet před nepravými dveřmi. Qillat ed-dabba (oáza Dachla, obr. 15): OK, MK. Pohřebiště guvernérů oáz sídlících v paláci Ain Asíl (celkem 7 hrobek) a hrobek jejich podřízených. Hrobky guvernérů jsou uspořádány do dvou řad; postavené ze sušených cihel; kámen jen na stavebně namáhané části (ostění dveří, konstrukce pohřebních komor a kultovně důležité prvky). Nadzemní část: prostor vymezuje ohradní zeď otevřená nádvoří: zádušní kult majitele hrobky a členů jeho rodiny mastaba s hlavním pohřbem. Podzemí: poměrně komplexní několik propojených prostor (pohřební komora, předsíň, skladiště). Částečně dochovaná pohřební výbava a jedny z nejstarších dokladů Textů rakví. Kontrolní otázky Jak se rozvíjelo pohřebiště v Gíze? Jak stavební podoba hrobek reagovala na měnící se sociální podmínky tehdejší společnosti? Jak se lišil vývoj nekrálovských hrobek v centru a v provinciích? Doporučená studijní literatura Bárta, M. Život a smrt ve stínu pyramid. Staroegyptská hrobka a společnost v době stavitelů pyramid Staré říše. Paseka 2009 Baines, J. Málek, J.: Svět starověkého Egypta. Praha: Knižní klub Hawass, Z. (ed.): Pyramidy. Magicke symboly stareho Egypta. Praha, Maříková Vlčková, P. (ed.): Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha: Libri Shaw, I.: Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB Art M. Verner, Pyramidy. Praha 1997 Sylaby, studijní materiály a PDF přednášek: 4

5 1. Typická mastaba Staré říše 2. Příklad rodinných hrobek mladší OK 3. Memfidské hrobky mladší OK 4. Gíza, Senedžemib Inti 5. Dahšúr, plán lokality 6. Gíza, plán pohřebiště 5

6 7. Gíza, Hetepheres I. 8. Sakkára, Mereruka 9. Sakkára, Irukaptah 10. Gíza, Debeheni 11. Abúsír, Ptahšepses 12. Sakkára, Nianchchnum a Chnumhotep 13. Abydos, Veni Starší 6

7 14. Kubbit el-hawwa, Sabni a Mehu 15. Qillat ed-dabba, oáza Dachla, rekonstrukce hrobky guvernéra Ima Pepiho II 16. Mapa Egypta s důležitými lokalitami 7

8 8