7. Nervová soustava člověka

Transkript

1 7. Nervová soustava člověka anatomie nervové soustavy a stavba neuronu Nervová soustava člověka je rozlišena na: 1. CNS - centrální nervovou soustavu (hlava - řídící centrum, mícha zprostředkovává funkce) 2. ONS - obvodovou nervovou soustavu 3. VNS - vegetativní nervovou soustavu Centrální nervová soustava Mozek orgán řídící většinu aktivit. Jedná se o jediný orgán, který je schopen provádět úkony na základě předchozích, současných událostí a budoucích záměrů. Skládá se ze 4 mozkových komor, je uložen v dutině lební, je chráněn několika obaly (meningy - plenami tvrdá plena, pavučnice a omozečnice), štěrbiny mezi plenami jsou vyplněni MOZKOMÍŠNÍM MOKEM, který chrání mozek a míchu před otřesy a nárazy. Mozkomíšní mok vzniká v krvi, cirkuluje míchou a komorami obrázek - mozkomíšní mok Mícha je dlouhý provazec nervové tkáně vybíhající od mozku a vytvářející páteřní sloupec, 40 až 45 cm dlouhý, rozdělený na pravou a levou polovinu, uprostřed se nachází míšní (centrální) kanálek obklopený šedou hmotou (je i na povrchu mozku), vybíhající v přední a zadní rohy. Spojením předních a zadních kořenů vznikají míšní nervy 31 párů, které vystupují meziobratlovými otvory. Míchou procházejí nervové impulzy ze všech částí těla. Některé vedou od nebo k mozku, jiné se zpracovávají přímo v míše. Mícha je také chráněna plenami (míšní vak, plena míšní) a mozkomíšním mokem. zadní uzlina = hlava neuronu

2 Vnitřní části našeho mozku jsou původnější, máme je společné s dalšími živočichy. To co nás, ale odděluje od ostatních je koncový mozek, který je vývojově nejmladší a specifický právě pro člověka, odehrávají se v něm všechny kognitivní procesy (myšlení, učení...)

3 Obvodová nervová soustava Nerv je svazek dlouhých axonů náležících stovce až tisícům neuronů, v rámci obvod. nerv. soustavy se nervy dělí na: MOZKOVÉ - inervují (ovládají) orgány hlavy (např. čichový, trojklaný, zrakový, okohybný, jazykohltanový, sluchově rovnovážný,...) a MÍŠNÍ - inervují trup a končetiny, nervy ještě rozdělujeme na DOSTŘEDIVÉ (vedou vzruchy do CNS) a ODSTŘEDIVÉ (vedou vzruchy od centra do těla) Vegetativní nervová soustava Řídí činnost ústrojí, které nepodléhá vůli jedince (trávení,...). Je řízena centrální nervovou soustavou. Inervuje všechny tkáně těla, řídí jejich růst, výživu, působí na hladkou a srdeční svalovinu. Dělí se na: SYMPATIKUS - vybíhá z každého obratle míchy, po určitých úsecích vytváří uzliny - ganglia. Z ganglií se sympatikus bohatě větví a vstupuje do vnitřních orgánů - působí na rozkladné procesy, je aktivní pouze přes den, aktivizuje PARASYMPATIKUS- působí až v noci, také se bohatě větví na ganglia Sympatikus a parasympatikus působí navzájem protikladně (vzájemně se doplňují). Neurony specializované buňky přenášející nervové impulzy na další neurony, žlázy a svaly. Neurony mají dendrity (větvící se výběžky), axony (neurit) a synaptická zakončení, dělí se na : SENZORICKÉ NEURONY (dostředivé) od receptorů (v smyslových orgánech zaznamenávající fyzikální nebo chem. změny) přenášejí vzruchy do centrální nerv. soustavy MOTORICKÉ NEURONY (odstředivé) z mozku a míchy přenášejí vzruchy do výkonných orgánů (efektorů) INTERNEURONY předávají impulzy jak motor. neuronům tak sen. neuronům, nacházejí se v mozku, očích a míše

4 GLIOVY BUŇKY udržují neurony na místě, nemají ani dendrity ani axony, živí neurony, likvidují vetřelce, udržují čisto, 1 neuron / 9 gliových buněk MYELINOVÁ POCHVA tuková pokrývka axonu sestavená ze speciálních gliových buněk, mezi nimi vznikají RAWIEROVY ZÁŘEZY, díky izolaci pochvy přeskakuje vzruch přes zářezy, čímž se urychluje přenos vzruchu (otevírají se pouze kanálky v zářezech a ne všechny kanálky, které jsou nejblíže otevřenému kanálku) SCHWANNOVY BUŇKY vytvářejí druhou vrchní pochvu na některých neuronech Přenos nervového vzruchu AKČNÍ POTENCIÁL VZRUCH elektrochemický impulz šířící se z dendritu směrem k synaptickému zakončení, každý akční potenciál je výsledkem pohybu elektricky nabitých molekul do neuronu a z neuronu, Spouštěčem vzruchu jsou SYNAPTICKÉ VÁČKY, vypuštěné z (PŘE)SYNAPTICKÝCH ZAKONČENÍ do SYNAPTICKÉ ŠTĚRBINY, která se vyskytuje mezi axonem neuronu se vzruchem a dendritem klidového neuronu. V synapsi se vypustí ze synap. váčků NEUROTRANSMITERY, které se spojí s NEURORECEPTORY na synaptické membráně klidového neuronu, tím změní propustnost membrány a uvolní cestu iontům skrze iontové kanálky. Iontové kanálky pak změní vnitřní náboj neuronu vůči jeho okolí. Převaha záporného náboje uvnitř buňky vytváří na ní tzv. klidový potenciál. Je- li nervová buňka podrážděna, stává se membrána dočasně propustnou pro Na+ ionty, které pronikají do nitra buňky, nastává depolarizace, klidový potenciál se mění na akční šířící se po neuronu jako vlna elektrické negativity. Během vzruchu vystupují z neuronu K+ ionty, místo nich jsou uvnitř Na+ ionty, velice rychle se zase ionty vymění díky sodíkovým pumpám a neuron se zase stane klidovým

5 Neurotransmiter a receptor mají EXCITAČNÍ ÚČINEK umožní vstup pozitivně nabitých iontů do buňky, nebo INHIBIČNÍ ÚČINEK opačný proces, vytvoří negativní náboj uvnitř buňky Reflexní oblouk, vyšší nervová činnost Nervové ústrojí přijímá z vnějšího i vnitřního prostředí vzruchy, vede je do ústředí, kde se zpracují a vyvolají přiměřenou reakci. Základním projevem činnosti nervového ústrojí je REFLEX. Je to převod vzruchu z přijímacího orgánu, neboli receptoru do nervového ústrojí a z ústředí k výkonnému orgánu - efektoru. Dráha, po které reflex probíhá, se nazývá REFLEXNÍ OBLOUK. Reflexy rozeznáváme: - nepodmíněné zvíře, člověk se s nimi již rodí (např. dýchání, slinění, sání, polykání,...). Jsou poměrně stálé a nemění se po celý život. Patří sem i instinkty - pohlavní, potravový a obranný. - podmíněné - jsou získané, vznikají při dlouhodobém působení nebo opakování určitých podmínek. Jsou nestálé, dočasné a při změně podmínek zaniká. Umožňují zvířatům přizpůsobit se proměnlivému životnímu prostředí - tato schopnost se nazývá adaptace. ZDROJE: Psychologie Biologie pro gymnázia