PROVÁDĚNÍ HYGIENICKÝCH PRAVIDEL PRO VEDLEJŠÍ PRODUKTY ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU, KTERÉ NEJSOU URČENY PRO LIDSKOU SPOTŘEBU

Transkript

1 EVROPSKÁ KOMISE GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO ZDRAVÍ A OCHRANU SPOTŘEBITELE Ředitelství F Potravinový a veterinární úřad DG(SANCO)/8503/2006 GR v konečném znění PROVÁDĚNÍ HYGIENICKÝCH PRAVIDEL PRO VEDLEJŠÍ PRODUKTY ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU, KTERÉ NEJSOU URČENY PRO LIDSKOU SPOTŘEBU ZÁVĚREČNÁ SOUHRNNÁ ZPRÁVA Z 25 VÝJEZDNÍCH AUDITŮ PROVEDENÝCH V ČLENSKÝCH STÁTECH V ROCE 2004/ /09/

2 SHRNUTÍ Tato souhrnná zpráva poskytuje přehled o výsledku série výjezdních auditů, které Potravinový a veterinární úřad provedl v roce 2004 a 2005 ve všech 25 členských státech. Cílem bylo vyhodnotit opatření, která byla zavedena za účelem provádění pravidel ES pro vedlejší produkty živočišného původu (dále jen ŽVP ), které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, stanovených v nařízení (ES) č. 1774/2002 (dále jen nařízení o ŽVP ) a v právních předpisech EU z něho odvozených, a ověřit soulad s ustanoveními týkajícími se některých produktů živočišného původu, které jsou podle právních předpisů EU považovány za nezpůsobilé ( nevhodné ) pro lidskou spotřebu. Uskutečnila se série výjezdních auditů s cílem získat spolehlivé informace o stavu provádění nového souboru pravidel v jednotlivých členských státech a o potížích, které se v této souvislosti objevily. Zpráva obsahuje tyto závěry: Hlavní opatření a infrastruktury k nakládání s většinou ŽVP byly obecně zavedeny v souladu s nařízením o ŽVP. Vzhledem k určitým nedostatkům je však nutné zavedené systémy dále zlepšit, aby byly zcela v souladu s nařízením o ŽVP. Úřední kontroly u většiny materiálů kategorie 1 a 2 byly celkově uspokojivé, aby však bylo možno dostatečně zaručit, že ŽVP všech kategorií procházejí pouze povolenými řetězci až k povolenému způsobu použití nebo bezpečnému odstranění, je nutné zlepšení a) s ohledem na stanovení povinností a spolupráci mezi dotčenými příslušnými orgány, b) v právních a správních předpisech a c) v úředních kontrolách týkajících se zařazení ŽVP do kategorií a jejich sledovatelnosti. Tato souhrnná zpráva obsahuje řadu obecných závěrů a doporučení, jejichž cílem je zlepšit a dále zkvalitnit systémy, které členské státy zavedly. ii

3 ŽVP ZKRATKY A ZVLÁŠTNÍ VÝRAZY POUŽITÉ VE ZPRÁVĚ Vedlejší produkty živočišného původu podle definice v nařízení o ŽVP Nařízení o ŽVP Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 Materiály kategorie 1, 2 a 3 HACCP MKM SRM Různé kategorie ŽVP podle definice v článcích 4, 5 a 6 nařízení o ŽVP Analýza rizik a kritické kontrolní body Masová a kostní moučka Specifikované rizikové materiály iii

4 OBSAH 1. ÚVOD PŘEHLED SÉRIE VÝJEZDNÍCH AUDITŮ CÍL A OBLAST ZAMĚŘENÍ PRÁVNÍ ZÁKLAD ZÁVĚRY VYVOZENÉ ZE SÉRIE VÝJEZDNÍCH AUDITŮ ZAVEDENÉ STRUKTURY PRO NAKLÁDÁNÍ S ŽVP (A JINÝMI PRODUKTY ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU), KTERÉ NEJSOU URČENY PRO LIDSKOU SPOTŘEBU PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY PRÁVNÍ A SPRÁVNÍ PŘEDPISY UPLATŇOVÁNÍ POŽADAVKŮ NA ŽVP V PRAXI CELKOVÝ ZÁVĚR DOPORUČENÍ ZAVEDENÉ STRUKTURY PRO NAKLÁDÁNÍ S ŽVP (A JINÝMI PRODUKTY ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU), KTERÉ NEJSOU URČENY PRO LIDSKOU SPOTŘEBU PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY PRÁVNÍ A SPRÁVNÍ PŘEDPISY UPLATŇOVÁNÍ POŽADAVKŮ NA ŽVP V PRAXI NÁSLEDNÁ OPATŘENÍ... 6 PŘÍLOHA I: HLAVNÍ ZJIŠTĚNÍ... 8 I.1. ZAVEDENÉ STRUKTURY PRO NAKLÁDÁNÍ S ŽVP (A JINÝMI PRODUKTY ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU), KTERÉ NEJSOU URČENY PRO LIDSKOU SPOTŘEBU... 8 I.2. PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY... 9 I.3. PRÁVNÍ A SPRÁVNÍ PŘEDPISY I.4. UPLATŇOVÁNÍ POŽADAVKŮ NA ŽVP V PRAXI PŘÍLOHA II: JEDNOTLIVÉ VÝJEZDNÍ AUDITY V RÁMCI SÉRIE iv

5 1. ÚVOD Právní předpisy Společenství o vedlejších produktech živočišného původu (dále jen ŽVP ) byly zavedeny v roce 1990 (tehdy se na ně odkazovalo jako na živočišný odpad) a jejich hlavním účelem bylo zajistit, aby zpracované produkty živočišného původu používané ke krmení hospodářských zvířat neobsahovaly patogeny. V reakci na obavy související s bovinní spongiformní encefalopatií šířící se prostřednictvím krmiva pro zvířata se normy zpracování postupně zpřísňovaly a používání zpracovaných produktů živočišného původu v krmivech bylo nakonec zakázáno nebo omezeno. V důsledku toho došlo k postupnému posunu v ekonomice ŽVP, které již zdaleka nepřinášejí takovou kladnou hodnotu jako dříve, a ve většině případů vznikají náklady spojené s jejich zpracováním nebo odstraněním. Z výše uvedených skutečností vyplynula potřeba nového právního rámce pro odvětví ŽVP, který nabyl podobu nařízení (ES) č. 1774/2002 1, 2 (dále jen nařízení o ŽVP ). ŽVP jsou produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu, včetně jatečně upravených těl a jejich částí, uhynulých zvířat, odpadního materiálu z jatek a zmetkových potravin obsahujících materiál živočišného původu 3. Byl zaveden systém tří kategorií ŽVP, přičemž kategorie 1 představuje materiály s nejvyšším rizikem a kategorie 3 materiály s rizikem nejnižším 4. Nařízení o ŽVP mimoto vyžaduje, aby ŽVP byly zpracovány, použity nebo odstraněny v určených schválených zařízeních a aby k zásilkám byly připojeny obchodní doklady. 2. PŘEHLED SÉRIE VÝJEZDNÍCH AUDITŮ Tato souhrnná zpráva je přehledem výsledku série výjezdních auditů souvisejících s ŽVP, které se v průběhu roku 2004/2005 uskutečnily ve všech členských státech, jak bylo naplánováno v programu Potravinového a veterinárního úřadu. Po každém jednotlivém výjezdním auditu následovala zpráva, která obsahovala podrobná zjištění. Členské státy byly vyzvány, aby přijaly opatření k řešení zjištěných nedostatků. 3. CÍL A OBLAST ZAMĚŘENÍ Cíle výjezdního auditu byly tyto: 1. vyhodnotit opatření zavedená za účelem provádění pravidel EU pro ŽVP stanovených v nařízení o ŽVP a v právních předpisech EU z něho odvozených, zejména v souvislosti se zavedenými systémy pro nakládání s ŽVP a úředními kontrolami těchto systémů a 2. ověřit shodu s předpisy týkajícími se některých produktů živočišného původu, které se v souladu s právními předpisy EU považují za nezpůsobilé ( nevhodné ) pro lidskou spotřebu. 1 Právní akty uvedené v tomto dokumentu odkazují popřípadě na poslední pozměněnou verzi. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu; Úř. věst. L 273, , s Přesnou definici viz článek 2 nařízení o ŽVP. 4 Různé kategorie ŽVP jsou definovány v článcích 4 až 6 nařízení o ŽVP. 1

6 Pokud jde o oblast zaměření, výjezdní audity: a) zahrnovaly obecné prvky zavedených systémů pro nakládání s ŽVP a úředních kontrol vztahujících se na ŽVP (a jiné produkty nevhodné pro lidskou spotřebu) a b) přezkoumávaly a ověřovaly jejich fungování, tj. schopnost příslušných orgánů ověřovat správný tok a místo určení některých ŽVP (a jiných produktů nevhodných pro lidskou spotřebu) v EU. Výjezdní audity se zaměřily rovněž na sledovatelnost těchto produktů, a to od okamžiku, kdy byly vyprodukovány, určeny za nevhodné nebo dovezeny, až k jejich bezpečnému odstranění nebo povolenému způsobu použití. 4. PRÁVNÍ ZÁKLAD Výjezdní audity se uskutečnily podle obecných ustanovení právních předpisů Společenství, a zejména: článku 27 nařízení o ŽVP; rozhodnutí Komise 98/139/ES ze dne 4. února 1998, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla ke kontrolám na místě prováděným ve veterinární oblasti znalci Komise v členských státech ZÁVĚRY VYVOZENÉ ZE SÉRIE VÝJEZDNÍCH AUDITŮ Hlavní zjištění ze série výjezdních auditů a podrobné údaje o jednotlivých navštívených členských státech jsou uvedeny v příloze I resp. II této zprávy ZAVEDENÉ STRUKTURY PRO NAKLÁDÁNÍ S ŽVP (A JINÝMI PRODUKTY ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU), KTERÉ NEJSOU URČENY PRO LIDSKOU SPOTŘEBU Cílem nařízení o ŽVP je zajistit, aby různé kategorie ŽVP procházely pouze některými povolenými řetězci až k bezpečnému odstranění nebo použití, a zejména aby ŽVP byly uchovávány mimo potravinový řetězec a aby do krmivového řetězce mohly vstupovat pouze ŽVP, které nepředstavují riziko pro zdraví zvířat nebo lidí. Za tímto účelem se od členských států vyžaduje (článek 3), aby buď jednotlivě nebo společně zajistily, že existují přiměřená opatření a dostatečná infrastruktura, aby různé kategorie ŽVP a výrobky pocházející z nich byly sbírány, přepravovány, uskladňovány, manipulovány, zpracovány, používány a odstraňovány v souladu s požadavky. Dospělo se k závěru, že téměř ve všech členských státech byla zavedena hlavní opatření a infrastruktury podle požadavků. V některých členských státech však existovaly nedostatky s ohledem na kapacitu kafilérií/spaloven, zavedená opatření pro maloobchod/velkoobchod potravinami a odvětví mléka a sběr a odstraňování uhynulých zvířat. Proto bude nutné zavedené systémy dále zlepšit, aby je bylo možno považovat za systémy, které jsou plně v souladu s nařízením o ŽVP PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY Široká oblast působnosti nařízení o ŽVP, jeho rozmanité požadavky a složitost dotčených řetězců přinesly příslušným orgánům dodatečné úkoly a pracovní zatížení a pravděpodobně vedly k tomu, že za provádění odpovídá více než jeden orgán. Např. kromě hlavního příslušného orgánu, který odpovídá za ŽVP, je 5 Úř. věst. L 38, , s

7 zapojen i příslušný orgán odpovídající za hygienu masa a potravin, místní orgány a orgány pro ochranu životního prostředí atd. Důvody jsou tyto: i) ŽVP mohou pocházet z různých zařízení, např. ze zemědělských podniků, stanovišť hraniční kontroly, jatek a bouráren, podniků vyrábějících potraviny, od maloobchodníků atd. (články 4 až 6); ii) zařízení, která mohou nakládat s ŽVP nebo je odstraňovat, mají značně odlišnou povahu, např. zařízení pro přechodnou manipulaci, zařízení na výrobu bioplynu, tuková zařízení, technická zařízení, zpracovatelská zařízení a spalovny, skládky atd. (články 4 až 6), a tato zařízení mohou být schvalována na základě různých právních základů, např. směrnice 2000/76/ES 6 v případě spalovacích a spoluspalovacích zařízení; a iii) existují případy, kdy v nařízení o ŽVP je stanoveno obecné omezení týkající se používání některých produktů živočišného původu a jiné povolené způsoby použití téhož produktu v něm upraveny nejsou, např. kuchyňský odpad, u nějž existuje zákaz použití ke krmení hospodářských zvířat (čl. 22 odst. 1 písm. b), zatímco některé druhy jeho použití v nařízení o ŽVP uvedeny nejsou (čl. 1 odst. 2 písm. e)). Proto je pro členské státy problémem zajistit, aby každý příslušný orgán měl jednoznačně stanoveny své povinnosti a aby je znal, aby se zabránilo nedostatkům v systému úředních kontrol, aby byla všem dotčeným pracovníkům poskytnuta přiměřená odborná příprava a aby mezi jednotlivými příslušnými orgány existoval účinný tok informací. Byl vyvozen závěr, že ve všech členských státech byly různým příslušným orgánům přiděleny povinnosti s ohledem na řetězec ŽVP, nebyly však vždy přiměřeně vymezeny. Účinným úředním kontrolám řetězce ŽVP v mnoha případech bránily: i) mezery nebo překrývání povinností; ii) nedostatečná koordinace a spolupráce mezi dotčenými příslušnými orgány, zejména mezi orgány pro ochranu životního prostředí a ostatními příslušnými orgány; iii) nedostatečná odborná příprava a informovanost příslušných orgánů; a iv) nedostatečné lidské zdroje. Proto existuje prostor pro zlepšení různých opatření mezi jednotlivými příslušnými orgány s cílem zajistit účinné úřední kontroly PRÁVNÍ A SPRÁVNÍ PŘEDPISY Nařízení o ŽVP je přímo použitelné ve všech členských státech. Vymáhání jeho dodržování však často závisí na existenci vnitrostátních právních předpisů, např. pravidel, jež konkrétní příslušné orgány opravňují určitým způsobem provádět předpokládané kontroly. Např. podle čl. 26 odst. 2 musí členské státy pravidelně kontrolovat zařízení pro ŽVP, přičemž četnost kontrol závisí na velikosti zařízení, druhu vyráběných produktů, vyhodnocení rizik a zárukách poskytnutých v souladu se zásadami systému pro analýzu rizik a kritických kontrolních bodů (HACCP). Vzhledem ke složitosti nařízení o ŽVP a s ohledem na to, že se muselo používat od 1. května 2003 (tj. šest měsíců po jeho vstupu v platnost dne 1. listopadu 2002), byla stanovena řada odchylek a přechodných opatření, aby bylo možné jeho bezproblémové zavedení. Byl učiněn závěr, že ve většině členských států byly zavedeny právní a správní prováděcí předpisy. Tyto vnitrostátní právní předpisy však nebyly vždy vypracovány včas nebo nebyly zcela v souladu s požadavky nařízení o ŽVP, což v některých případech mohlo ovlivnit správné provádění tohoto nařízení. Na druhou stranu, v některých členských státech zavedly vnitrostátní právní předpisy 6 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů; Úř. věst. L 332, , s

8 některé požadavky na ŽVP, které jsou přísnější než požadavky stanovené v nařízení o ŽVP. Ve všech členských státech byly vypracovány předpisy o úředních kontrolách, existuje však prostor pro zlepšení, pokud jde o sladění jejich plánování s požadavky stanovenými v čl. 26 odst. 2 nařízení o ŽVP (viz výše). Členské státy velkou měrou využily odchylek a přechodných opatření, byla-li pro ně dostupná. Odchylky a přechodná opatření však nebyla vždy uplatňována správně a v některých případech nebyly požadavky dodržovány, což mohlo ohrozit úsilí o zajištění správného toku ŽVP, zejména co se týká krmení některých zvířat ŽVP, odstraňování zmetkových potravin a zahrabávání nebo spalování ŽVP ve vzdálených oblastech UPLATŇOVÁNÍ POŽADAVKŮ NA ŽVP V PRAXI Uplatňování požadavků na ŽVP hospodářskými subjekty v řetězci Hlavní prvky nařízení o ŽVP, které hospodářské subjekty musí provádět, jsou prvky týkající se správného zařazování ŽVP do kategorií stanovených v článcích 4 až 6 a požadavky na označování, dokumentaci a záznamy stanovené v příloze II nařízení o ŽVP, které mají zvláštní význam pro zajištění sledovatelnosti v celém řetězci ŽVP. Tyto úkoly musely být plněny v odvětvích obeznámených s prováděním předchozích pravidel pro nakládání s živočišným odpadem 7, ale rovněž v jiných odvětvích, která takové zkušenosti postrádala. Dospělo se k závěru, že ve většině členských států bylo s většinou ŽVP obecně nakládáno v souladu s nařízením o ŽVP. Požadavky však nebyly vždy uplatňovány jednotně, často kvůli nedostatečné informovanosti hospodářských subjektů, zejména v maloobchodu/velkoobchodu potravinami a v odvětví mléka. Ke zlepšení sledovatelnosti je nutno řešit z toho vyplývající nedostatky, zejména v souvislosti se zařazováním ŽVP do kategorií, jejich označováním a obchodními doklady. Uplatňování systému schvalování u zařízení pro ŽVP V souladu s nařízením o ŽVP musí mít různé druhy zařízení schválení, jak je stanoveno v článcích 10 až 15 a 17 až 18. Zejména zařízení pro přechodnou manipulaci a zpracovatelská zařízení musí mít zaveden systém vlastních kontrol vyvinutý v souladu se zásadami HACCP (článek 25) a zpracovatelské závody musí být ověřeny podle kapitoly V přílohy V nařízení o ŽVP. Byl vyvozen závěr, že většina členských států zavedla systémy pro schvalování zařízení pro ŽVP v souladu s nařízením o ŽVP. V mnoha případech nebyl proces vydávání schválení dosud ukončen a řada požadavků týkajících se programů vlastních kontrol a ověřování zpracovatelských závodů nebyla před udělením povolení vždy splněna. Je proto zapotřebí další práce ke schválení všech zařízení pro ŽVP v souladu s požadavky a k zajištění, že tato zařízení zcela splňují příslušné požadavky nařízení o ŽVP. 7 Směrnice Rady 90/667/EHS ze dne 27. listopadu 1990 o veterinárních pravidlech pro zneškodňování a zpracování živočišného odpadu, jeho uvádění na trh a pro ochranu před patogenními původci v krmivech živočišného původu, též z ryb, a o změně směrnice 90/425/EHS; Úř. věst. L 363, , s

9 Provádění úředních kontrol a dohledu v řetězci ŽVP Podle nařízení o ŽVP by příslušné orgány v členských státech měly v zařízeních pro ŽVP provádět úřední kontroly, aby byl zajištěn soulad s požadavky nařízení (článek 26). Zařízení, která nebyla zařazena do předchozích právních předpisů týkajících se nakládání se zvířecím odpadem 7, nyní podléhají některým požadavkům nařízení o ŽVP, a proto musí být kontrolována. Mimoto musí členský stát vypracovat seznam schválených zařízení pro ŽVP, který zařízení identifikuje vzhledem k povaze jeho činností, a kopii aktualizovaného seznamu zaslat Komisi a ostatním členským státům (čl. 26 odst. 4). Byl učiněn závěr, že ve většině členských států byly zavedeny systémy pro úřední kontroly řetězce ŽVP a že tyto systémy zajišťují do značné míry uspokojivé kontroly materiálů kategorie 1 a většiny materiálů kategorie 2. Úřední kontroly však nemohly v mnoha případech zaručit, že všechny ŽVP byly zařazeny správně do kategorií a že je lze vysledovat, zejména v maloobchodu/velkoobchodu potravinami a v odvětví mléka, u organických hnojiv a půdních přídavků a v obchodu mezi členskými státy. Seznamy zařízení pro ŽVP nemohly být vždy použity jako účinný nástroj k zajištění řádného směrování ŽVP vzhledem k tomu, že v některých případech byly nepřesné nebo nebyly řádně oznámeny CELKOVÝ ZÁVĚR Hlavní opatření a infrastruktury pro nakládání s většinou ŽVP byly zavedeny v souladu s nařízením o ŽVP. Vzhledem k určitým nedostatkům je však nutné zavedené systémy dále zlepšit, aby byly plně v souladu s nařízením o ŽVP. Úřední kontroly většiny materiálů kategorie 1 a 2 byly celkově uspokojivé, aby však bylo možno dostatečně zaručit, že ŽVP všech kategorií procházejí pouze povolenými řetězci až k jejich povolenému způsobu použití nebo bezpečnému odstranění, je nutné zlepšení a) s ohledem na stanovení povinností a spolupráci mezi dotčenými příslušnými orgány, b) v právních a správních předpisech a c) v úředních kontrolách týkajících se zařazení ŽVP do kategorií a jejich sledovatelnosti. 6. DOPORUČENÍ Příslušné orgány navštívených členských států byly vyzvány, aby poskytly podrobné údaje o přijatých nebo plánovaných opatřeních, včetně lhůt pro jejich provedení, s ohledem na doporučení vydaná v souvislosti s výjezdním auditem v jejich zemi. Doporučení se obecně zaměřila na níže uvedená hlediska ZAVEDENÉ STRUKTURY PRO NAKLÁDÁNÍ S ŽVP (A JINÝMI PRODUKTY ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU), KTERÉ NEJSOU URČENY PRO LIDSKOU SPOTŘEBU Přijmout vhodná opatření, aby byl zajištěn úplný soulad s obecnými povinnostmi stanovenými v článku 3 nařízení o ŽVP, a zejména zavést přiměřená opatření a dostatečné infrastruktury, pokud jde o VPZP z maloobchodu/velkoobchodu potravinami a z odvětví mléka, sběr a bezpečné odstraňování uhynulých zvířat a kapacitu kafilérií/spaloven PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY Jednoznačně stanovit povinnosti pro všechny příslušné orgány, které se podílejí na úředních kontrolách řetězce ŽVP, a zajistit účinnou koordinaci a spolupráci mezi těmito orgány. 5

10 Učinit opatření s cílem zajistit, aby byly k dispozici dostatečné zdroje a aby úředníci byli vyškoleni a plně informováni o příslušných požadavcích nařízení o ŽVP PRÁVNÍ A SPRÁVNÍ PŘEDPISY V případě potřeby zavést odpovídající prováděcí předpisy v souladu s nařízením o ŽVP. Zajistit, aby v případě, že se používají odchylky a přechodná opatření, jež nařízení o ŽVP povoluje, byly tyto uplatňovány správně. Zajistit, aby předpisy o úředních kontrolách přihlížely k zásadám stanoveným v čl. 26 odst. 2 nařízení o ŽVP UPLATŇOVÁNÍ POŽADAVKŮ NA ŽVP V PRAXI Zajistit, aby zařízení byla schvalována včas a aby splňovala požadavky stanovené v kapitolách III a IV nařízení o ŽVP. Zajistit, aby byly vypracovány a zaslány seznamy zařízení pro ŽVP, jak je stanoveno v čl. 26 odst. 4 nařízení o ŽVP. Zajistit, aby všechna odvětví zapojená v řetězci ŽVP podléhala úředním kontrolám, včetně maloobchodu/velkoobchodu potravinami a odvětví mléka, organických hnojiv a půdních přídavků a obchodu mezi členskými státy. Zajistit shodu s požadavky na zařazování ŽVP do kategorií, jejich označování a obchodní doklady stanovené v článcích 4 až 7 a příloze II nařízení o ŽVP. 7. NÁSLEDNÁ OPATŘENÍ Po dokončení série výjezdních auditů Komise přijala několik opatření s cílem pomoci členským státům při provádění nařízení o ŽVP. Ve své zprávě o ŽVP (KOM(2005) 521 v konečném znění) ze dne 21. října 2005 pro Parlament a Radu 8 se Komise zavázala pomoci členským státům situaci zlepšit, a to zavedením změn právního předpisu projednáváním ve výborech nebo spolurozhodováním, či oběma postupy. Většina opatření projednaných ve výborech byla zavedena; zbytek opatření se dokončuje. Návrh opatření, jež mají být přijata postupem spolurozhodování, se projednává na technické úrovni a jeho přijetí a předložení Parlamentu a Radě se předpokládá v roce Závěry uvedené v části 5 je proto nutno posuzovat v kontextu výše uvedených změn přijatých nedávno postupem projednávání ve výborech a těch, které mají být přijaty postupem spolurozhodování, na základě nichž by se situace mohla zlepšit nebo se očekává, že se zlepší. Dále: Probíhají vzdělávací semináře pro úředníky a hospodářské subjekty působící v odvětví ŽVP. V roce 2006 již byly dokončeny první tři semináře a dostalo se jim velkého uznání ze strany členských států. V těch členských státech, v nichž si situace zasluhovala zvláštní pozornost, již byla zahájena řada navazujících výjezdních auditů a další výjezdní audity se 8 Zpráva Komise pro Evropský parlament a Radu je k dispozici na internetové stránce generálního ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele: 6

11 plánují v období Ty umožní situaci sledovat s cílem získat aktuální přehled o stavu s ohledem na opatření, která byla zavedena k provádění nařízení o ŽVP. 7

12 PŘÍLOHA I: HLAVNÍ ZJIŠTĚNÍ I.1. ZAVEDENÉ STRUKTURY PRO NAKLÁDÁNÍ S ŽVP (A JINÝMI PRODUKTY ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU), KTERÉ NEJSOU URČENY PRO LIDSKOU SPOTŘEBU I.1.1. Oddělování, sběr, přeprava a uskladnění ŽVP Materiály kategorie 1 a většina materiálů kategorie 2 byly ve všech členských státech s výjimkou sedmi sbírány buď společně nebo odděleně, ale zpracovávány společně jako materiály kategorie 1. Hnůj a obsah trávícího traktu (kategorie 2) byly obvykle sbírány a přepravovány samostatně. V šesti členských státech nebylo získávání kůže z uhynulého skotu povoleno či bylo omezeno pouze na mladá zvířata. Zahrabávání uhynulého skotu bylo zakázáno ve všech členských státech 9 s výjimkami v 15 členských státech v souvislosti se vzdálenými oblastmi, epizootickými nákazami či jinými důvody. Materiály kategorie 3 byly většinou sbírány odděleně od ostatních ŽVP a směrovány pro různé použití nebo způsoby odstranění. Většinu zmetkových potravin obvykle maloobchodníci vraceli do distribučních středisek, velkoobchodníkům nebo výrobcům či je zasílali přímo k odstranění. Ve 20 členských státech procházely některé ŽVP zařízeními pro přechodnou manipulaci nebo sběrnými středisky. Ve 14 členských státech byla zavedena opatření pro obchodování s ŽVP s ostatními členskými státy za účelem zpracování. Členské státy nebyly informovány o potravinách, které by byly dováženy za účelem přepracování nebo zpětného vývozu a které by ve Společenství nebyly pokládány za vhodné pro lidskou spotřebu. V jednom členském státě neexistoval organizovaný systém pro oddělování, sběr a nakládání s ŽVP. V ostatních členských státech: i) vyjma jednoho členského státu byly struktury pro oddělování, sběr a nakládání s materiály kategorie 1 a 2 obvykle dobře zavedené v jatkách a bourárnách, a to na základě stávajících požadavků na specifické rizikové materiály (dále jen SRM ) a předchozích právních předpisů EU týkajících se tzv. vysoce rizikových materiálů ; a ii) struktury pro materiály kategorie 3 v maloobchodu/velkoobchodu potravinami nebo v odvětví mléka se v jednotlivých členských státech, regionech a zařízeních značně lišily a ve 14 členských státech tyto struktury nebyly dosud rozvinuty nebo nebraly vždy v úvahu nařízení o ŽVP. Ačkoli kůži z uhynulého skotu bylo povoleno získávat ve schválených zpracovatelských zařízeních kategorie 1 nebo v zařízeních pro přechodnou manipulaci kategorie 2, ve třech členských státech obchodní doklady připojené k těmto kůžím neupřesňovaly vždy, že tyto kůže byly získány z uhynulých zvířat, a proto nemohly být použity pro výrobu krmiv. Tento údaj není v příloze II nařízení o ŽVP vyžadován, ale skutečnost, že nebyl v obchodních dokladech uveden, způsobila, že kůže byly v některých případech směrovány mimo povolené řetězce. 9 Kromě jednoho členského státu, který využil zvláštní odchylky ohledně zahrabávání nebo spalování ŽVP na místě. 8

13 I.1.2. Zpracování, odstraňování a využití ŽVP a výrobků z nich pocházejících Všechny členské státy vypracovaly opatření pro materiály kategorie 1 a pro většinu materiálů kategorie 2, které mají být zpracovány pomocí metody 1, jak je stanoveno v nařízení o ŽVP. Výsledná masová a kostní moučka (dále jen MKM ) byla obecně spalována/spoluspalována a tavené/škvařené tuky byly použity jako palivo nebo bionafta. Sedm členských států zavedlo opatření k zasílání MKM nebo tavených/škvařených tuků do jiných členských států ke spalování/spoluspalování. Ve všech členských státech musel být kuchyňský odpad z dopravních prostředků na mezinárodních trasách odstraněn přímým spálením nebo uložen na skládce. Hnůj a obsah trávícího traktu poražených zvířat se ve 12 členských státech používal na půdu (v jednom z nich na pastviny); v devíti členských státech byly tyto materiály zpracovávány ve vyhrazených zařízeních nebo zasílány do zařízení na výrobu bioplynu nebo kompostování či do jiných členských států za účelem zpracování. V devíti členských státech se MKM kategorie 2 a 3 používala jako hnojivo na půdě jiné než pastviny, a to buď přímo nebo po dalším zpracování. V 10 členských státech se surové nebo zpracované materiály kategorie 2 a 3 používaly rovněž v krmivech pro kožešinová zvířata nebo jiná než hospodářská zvířata. Materiály kategorie 3 byly zpracovávány podle svého původu a zamýšleného použití nebo způsobu odstranění. Ve většině případů byly materiály kategorie 3 ze zařízení na produkci masa používány při výrobě surového nebo zpracovaného krmiva pro zvířata v zájmovém chovu, organických hnojiv nebo technických výrobků. Zmetkové potraviny byly buď spalovány společně s odpadem z domácností nebo (bylo-li to povoleno) uloženy na skládku či zpracovány v zařízeních na výrobu bioplynu nebo kompostování. V jednom členském státě bylo přibližně 70 % ŽVP ze zařízení na zpracování potravin a od maloobchodníků uloženo na skládku bez předchozího zpracování. V jednom členském státě byla většina uhynulých zvířat zahrabána na pozemcích zemědělského podniku nebo na skládce. Ve čtyřech členských státech bylo zahrabávání uhynulého skotu na pozemku zemědělského podniku dosud běžnou praxí. V pěti členských státech nebyl dosud vypracován systém sběru uhynulých nepřežvýkavců. Ve třech členských státech bylo povoleno zahrabávat uhynulá zvířata na místě v oblastech, které nebyly definovány jako vzdálené nebo nesplňovaly podmínky pro vzdálené oblasti, jak je stanoveno v nařízení o ŽVP. V 10 členských státech mohly být ŽVP z mlékárenských závodů přímo zkrmovány hospodářskými zvířaty; v ostatních členských státech však nebyly stanoveny jasné postupy pro jejich odstranění nebo povolené způsoby použití. Šest členských států mělo značné zásoby zpracovaných ŽVP (zejména MKM kategorie 1) a používalo jedlé oleje v očekávání dalšího rozhodnutí o jejich odstraňování. V sedmi členských státech nebyla kapacita kafilérií nebo spaloven dostatečná; v některých případech se budovala nová infrastruktura. I.2. PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY Ve všech členských státech byla pro odvětví ŽVP příslušná řada různých ministerstev nebo úřadů. 9

14 Pouze sedm členských států stanovilo povinnosti různých příslušných orgánů v celém řetězci ŽVP. V ostatních členských státech nebyly povinnosti a odpovědnost jednoznačně přiděleny pro všechny oblasti řetězce ŽVP, zejména pokud jde o kontroly maloobchodu/velkoobchodu potravinami a odvětví mléka a kontroly kuchyňského odpadu a kuchyňského odpadu z dopravních prostředků na mezinárodních trasách. V 17 členských státech existovaly mezery nebo překrývání, pokud jde o koordinaci a výměnu údajů mezi různými dotčenými příslušnými orgány, což ztěžovalo dohled nad ŽVP mimo administrativní hranice, mezi okresy/kraji a mezi jednotlivými orgány. Ve 13 členských státech byla opatření k výměně údajů mezi orgány pro ochranu životního prostředí a ostatními příslušnými orgány pouze omezená či vůbec neexistovala. Ve všech členských státech kromě čtyř bylo poskytnuto málo dodatečných prostředků k provádění úředních kontrol řetězce ŽVP. Většina zástupců příslušných orgánů, s nimiž bylo hovořeno během návštěv na místě, prohlásila, že měli příliš málo času, než aby se mohli úředním kontrolám řetězce ŽVP dostatečně věnovat nebo že tyto kontroly museli provádět na úkor jiných úkolů. Úroveň odborné přípravy a informovanosti se mezi jednotlivými příslušnými orgány lišila. Kromě dvou členských států se uskutečnila určitá odborná příprava týkající se požadavků na ŽVP a souvisejících záležitostí. V některých případech však byla odborná příprava omezená a ne vždy se jí dostalo místním příslušným orgánům (pět členských států). Nedostatečná informovanost byla zaznamenána zejména s ohledem na úřední kontroly ŽVP v maloobchodu/velkoobchodu potravinami (čtyři členské státy) a v odvětví mléka (šest členských států). Někteří zaměstnanci, s nimiž bylo hovořeno, nebyli dostatečně obeznámeni s pravidly pro ŽVP a se svou úlohou (11 členských států). I.3. PRÁVNÍ A SPRÁVNÍ PŘEDPISY I.3.1. Obecná ustanovení Bez ohledu na skutečnost, že nařízení o ŽVP je přímo použitelné ve všech členských státech, se ve dvou členských státech dosud používaly některé vnitrostátní nebo regionální právní předpisy založené na předchozích právních předpisech Společenství, zejména na směrnici 90/667/EHS 7. Ve všech členských státech příslušné orgány poskytly hospodářským subjektům nebo jejich obchodním sdružením určité informace o požadavcích nařízení o ŽVP a o povolených odchylkách a přechodných opatřeních. Ve většině případů byly vypracovány doplňující vnitrostátní nebo regionální předpisy pro provádění nařízení o ŽVP; ve 12 členských státech však byly opožděny, většinou kvůli zdlouhavým vládním postupům nebo času potřebnému k získání dodatečného objasnění od Komise nebo příslušných ústředních orgánů. Vnitrostátní právní předpisy nebyly zcela v souladu se všemi požadavky nařízení o ŽVP v devíti členských státech a ve dvou členských státech neobsahovaly přiměřená opatření k vymáhání jeho dodržování. V některých členských státech určitá ustanovení překračovala požadavky nařízení o ŽVP, např. co se týče povolování přepravy/zařízení provádějících sběr ŽVP (šest členských států), vyloučení zpracovaných živočišných bílkovin a tuků z krmiva pro zvířata v zájmovém chovu a hnojiv (jeden členský stát), zákazu nebo omezení 10

15 ohledně používání kůží z uhynulého skotu k technickému použití (pět členských států) nebo jiných hledisek (jeden členský stát). I.3.2. Odchylky a přechodná opatření Většina členských států využila odchylky a přechodná ustanovení, která byla k dispozici; ve dvou členských státech však příslušné ústřední orgány nemohly poskytnout úplný přehled o používaných odchylkách. Devět členských států stanovilo některé odchylky a přechodná opatření obecně, a ne individuálně, jak vyžadují pravidla pro ŽVP, zejména v souvislosti s odstraňováním zmetkových potravin. Osm členských států používajících odchylky podle článku 23 nebo 24 nařízení o ŽVP dosud Komisi neposkytlo požadované údaje o ověřování opatření, která byla zavedena s cílem zajistit, aby dotčené ŽVP byly použity pouze k povoleným účelům, seznamy uživatelů a schválených sběrných středisek nebo neuvedlo důvody pro zařazení vzdálených oblastí do kategorií. I.3.3. Ustanovení o schvalování zařízení pro ŽVP S výjimkou dvou členských států měly všechny členské státy zavedené postupy pro schvalování zařízení podle nařízení o ŽVP. Ve čtyřech členských státech příslušné orgány převzaly aktivní úlohu při informování výrobního odvětví o jeho povinnostech s ohledem na některá zařízení. V šesti členských státech příslušné orgány vydaly pro úředníky podílející se na procesu schvalování podrobné správní pokyny, včetně kontrolních seznamů a pokynů k výkladu nařízení o ŽVP, ačkoli tyto nebyly ve všech případech vyčerpávající. Šest členských států nevydalo pokyny pro všechny příslušné oblasti, např. pro technická zařízení, zařízení na výrobu bioplynu nebo kompostování nebo o pomyjích či krmivu pro kožešinová zvířata. Ve dvou členských státech byla čísla schválení u některých zařízení pro ŽVP totožná s číslem schválení přiděleným těmto zařízením pro činnosti podle právních předpisů Společenství týkajících se veřejného zdraví (čísla veterinárního schválení). Tři členské státy mají značný počet zařízení na výrobu bioplynu nebo kompostování. Nebylo však možno poskytnout úplný přehled o všech těchto zařízeních používajících ŽVP. I.3.4. Ustanovení o úředních kontrolách Ve všech členských státech byly zavedeny postupy pro úřední kontroly některých zařízení a činností podle nařízení o ŽVP. Ve všech členských státech byly dobře zavedené postupy pro úřední kontroly SRM a zařízení, která je zpracovávají. V šesti členských státech měly příslušné orgány k dispozici podrobné instrukce, kontrolní seznamy a pokyny pro úřední kontroly řetězce ŽVP. V 17 členských státech nebyly pokyny k úředním kontrolám k dispozici pro všechny příslušné oblasti nebo vůbec neexistovaly. Ve čtyřech členských státech byly zjištěny značné rozdíly mezi jednotlivými kraji, pokud jde o rozsah pokynů poskytnutých místním příslušným orgánům. Ačkoli všechny členské státy považovaly své kontroly za kontroly založené na rizicích, nemohly uvést základ nebo kritéria použitá k posouzení rizik, které se 11

16 provádí za účelem plánování a stanovení četnosti kontrol v souladu se zásadami stanovenými v článku 26 nařízení o ŽVP. I.4. UPLATŇOVÁNÍ POŽADAVKŮ NA ŽVP V PRAXI I.4.1. Uplatňování požadavků na ŽVP hospodářskými subjekty v řetězci Ve všech členských státech kromě jednoho byly požadavky na ŽVP uplatňovány velkou měrou tak, jak bylo popsáno příslušnými ústředními orgány; v masném průmyslu byly dobře zavedené systémy pro nakládání s materiály kategorie 1 a většinou materiálů kategorie 2. Ve všech členských státech vyjma dvou byla informovanost hospodářských subjektů o pravidlech pro ŽVP často omezená (navzdory tomu, že výrobním odvětvím byly příslušnými orgány nebo jejich obchodními sdruženími poskytnuty informace), zejména v jiných zařízeních než zařízeních pro ŽVP (např. podrobné údaje o zařazování do kategorií, obchodní doklady, požadavky na schvalování, zasílání ŽVP pouze schváleným nebo evidovaným odběratelům a v povolených řetězcích). Podle některých příslušných orgánů je vzhledem ke složitosti právních předpisů o ŽVP ke zvýšení povědomí zapotřebí více času. Ve všech členských státech s výjimkou dvou nebyla dostatečně dodržována ustanovení uvedená v příloze II nařízení o ŽVP o zařazování do kategorií, označování, záznamech a obchodních dokladech připojených k ŽVP a výrobkům z nich pocházejícím, zejména v případě materiálů kategorie 3. V devíti členských státech nebyl při úpravě odpadních vod vždy sbírán materiál živočišného původu, jak požaduje příloha II nařízení o ŽVP. V 11 členských státech některé potravinářské podniky nepřizpůsobily vždy své postupy tak, aby zahrnovaly požadavky nařízení o ŽVP; zejména nebylo vždy možno rozlišit nádoby používané pro maso a ŽVP (šest členských států). Provádění postupů u materiálů kategorie 3 bylo méně důsledné než u materiálů kategorie 1 a 2, z čehož vyplývá, že materiály kategorie 3 nebyly vždy určeny pro povolené způsoby použití. Ve čtyřech členských státech nebylo možno vždy vyloučit, že se některé ŽVP (zejména kosti nebo plíce kategorie 3) nemohly vrátit zpět do potravinového řetězce. V osmi členských státech nebylo možno ve všech fázích sběru, skladování a vypravování vždy prokázat správné oddělování kůží určených k výrobě želatiny pro lidskou spotřebu a ostatních kůží, které patří do ŽVP, nebo kůží určených k výrobě krmiv a kůží určených k technickému použití. V deseti členských státech neměla zařízení v odvětví mléka vždy postupy pro nakládání s ŽVP, ačkoli některé produkty musely být zařazeny jako materiály kategorie 2 nebo 3. V šesti členských státech bylo mléko obsahující antibiotika zasíláno zpět do hospodářských podniků ke krmení nebo byl jeho osud nejasný. V deseti členských státech existovaly nedostatky v zařazování ŽVP do kategorií a jejich oddělování. V pěti členských státech nebylo možno ve všech případech vyloučit vzájemné znečišťování mezi materiály kategorie 1 a materiály ostatních kategorií nebo v šesti členských státech byly materiály kategorie 2 někdy zařazeny do kategorie 3 a jako s takovými s nimi bylo dále nakládáno. 12

17 Pokud jde o používání rozhodnutí 2003/328/ES 10 o krmení prasat kuchyňským odpadem kategorie 3 ve dvou dotčených členských státech: parametry týkající se doby a teploty pro použité metody zpracování se lišily od parametrů stanovených ve výše uvedeném rozhodnutí; nebylo zajištěno, že prasata ze zemědělských podniků schválených pro zkrmování pomyjí mohla být posílána pouze přímo na jatky; původ kuchyňského odpadu nebyl vždy znám, nebyly vždy vydány obchodní doklady, nebyly vedeny záznamy, vlastní kontroly nebyly vždy dokumentovány a parametry zpracování nebyly vždy splněny. Nebylo možno vyloučit, že kuchyňský odpad pocházel z oblastí, jež byly zakázány kvůli klasickému moru prasat. V jiném členském státě, v němž se rozhodnutí 2003/328/ES nepoužívá, byl v jednom případě nezpracovaný kuchyňský odpad obsahující produkty živočišného původu použit ke krmení prasat. I.4.2. Uplatňování systému schvalování u zařízení pro ŽVP Systém schvalování byl většinou uplatňován tak, jak bylo popsáno příslušnými ústředními orgány, s výjimkou jednoho členského státu. Všechny členské státy vypracovaly seznam zařízení schválených podle nařízení o ŽVP s rozčleněním podle různých druhů zařízení, jak se požaduje podle článku 26 nařízení o ŽVP. V devíti členských státech však tyto seznamy nebyly úplné a ne vždy byly aktualizovány nebo dosud nebyly oznámeny Komisi a ostatním členským státům. Ve 12 členských státech nebyl proces schvalování současných zařízení pro ŽVP dosud ukončen; v některých případech zařízení obdržela prozatímní schválení. V deseti členských státech některá zařízení dále fungovala, ačkoli dosud nebyl zajištěn úplný soulad s nařízením o ŽVP. Ve dvou členských státech byla schválení udělena na základě předchozích právních předpisů a dokumentace, aniž byla dostatečně prokázána shoda s požadavky na ŽVP. Ve 12 členských státech neexistovaly vždy vlastní kontroly zařízení nebo nezahrnovaly všechny požadavky. Výklad požadavků na schvalování se v jednotlivých členských státech lišil, např. schválení nebylo vždy považováno za nutné pro technická zařízení (zejména koželužny) (pět členských států), zařízení na výrobu bioplynu (jeden členský stát), spalovací zařízení, u nichž se neuplatňuje směrnice 2000/76/ES (pět členských států), zařízení na kompostování (jeden členský stát) a zařízení pro přechodnou manipulaci (tři členské státy). Schválení nebylo považováno za nutné pro zařízení na výrobu krmiva pro zvířata v zájmovém chovu, která používala pouze zpracované ŽVP (dva členské státy), nebo situace nebyla jasná (dva členské státy). V pěti členských státech bylo zjištěno, že některá schválená zařízení provádějí další činnosti, které podle nařízení o ŽVP vyžadovaly dodatečné schválení. Úředníky odpovědnými za úřední kontroly byly oznámeny pouze činnosti, pro něž byla zařízení schválena. 10 Rozhodnutí Komise 2003/328/ES ze dne 12. května 2003 o přechodných opatřeních podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, pokud jde o používání kategorie kuchyňských odpadů 3 v krmivu pro prasata, a o zákazu opětovného používání pomyjí při krmení prasat; Úř. věst. L 117, , s

18 Ve 13 členských státech nepodléhala všechna zpracovatelská zařízení ověřování nebo ověřování nebylo správné. Ve čtyřech členských státech nebyly vždy schváleny kožešinové farmy používající ŽVP ke krmení. I.4.3. Provádění úředních kontrol a dohledu v řetězci ŽVP Úřední kontroly ŽVP se prováděly ve všech členských státech, ačkoli ve dvou členských státech byly v této oblasti závažné nedostatky. Ostatní členské státy dosud přizpůsobovaly své kontroly v některých fázích požadavkům nařízení o ŽVP, s výjimkou jednoho členského státu, v němž byl tento proces již dokončen. Ve všech členských státech s výjimkou dvou neodhalily úřední kontroly většinu existujících nedostatků, nedostatky nebyly řešeny nebo nebyla požadována a sledována nápravná opatření, zejména v souvislosti s nedostatky týkajícími se zařazování ŽVP do kategorií a jejich oddělování, označování nádob během přepravy a obchodních dokladů k zásilkám. Ve všech členských státech vyjma dvou se prováděly časté kontroly u většiny materiálů kategorie 1 a 2. V 18 členských státech však byly kontroly materiálů kategorie 3, zejména v maloobchodu/velkoobchodu potravinami a v odvětví mléka, méně přísné a nezahrnovaly všechny fáze; v některých případech byla příčinou skutečnost, že se příslušné orgány zabývající se těmito zařízeními domnívaly, že ŽVP nepatří do jejich působnosti. Ve všech členských státech kromě dvou nebyly úřední kontroly toku materiálů kategorie 3 a výrobků z nich odvozených běžnou praxí. To se často vysvětlovalo různými způsoby používanými při měření množství materiálů kategorie 3 v místě původu a v místě určení. V místě původu se materiál obvykle odhadoval nebo počítal na počet zásobníků/nádob, zatímco v místě určení se vážil celý náklad vozu, což ztěžovalo křížové kontroly mezi vyprodukovanými, odeslanými a přijatými ŽVP. Příslušné orgány v místě odeslání nebyly vždy informovány o tom, zda byla místa určení schválena pro danou zasílanou kategorii materiálu. Úřední kontroly organických hnojiv a půdních přídavků nebyly zavedeny nebo byly nedostatečné ve třech členských státech. Při obchodování s ŽVP mezi členskými státy neexistovaly vždy potřebné dohody mezi dotčenými členskými státy (dva členské státy). V osmi členských státech nebyly zásilky vždy oznámeny příslušnému orgánu v místě určení nebo tímto orgánem potvrzeny. V 11 členských státech bylo možno předložit pouze málo doložených důkazů o dohledu nad úředními kontrolami ŽVP nebo v některých případech nebyl dohled zajištěn. 14

19 PŘÍLOHA II: JEDNOTLIVÉ VÝJEZDNÍ AUDITY V RÁMCI SÉRIE Členský stát Referenční číslo Datum konání Rakousko DG (SANCO)/7275/ září 2004 Belgie DG (SANCO)/7280/ září 2004 Kypr DG (SANCO)/7567/ února 2005 Česká republika DG (SANCO)/7535/ února 4. března 2005 Dánsko DG (SANCO)/7269/ června 2004 Estonsko DG (SANCO)/7540/ dubna 2005 Finsko DG (SANCO)/7270/ června 2004 Francie DG (SANCO)/7279/ září 2004 Německo DG (SANCO)/7117/ října 2004 Řecko DG (SANCO)/7516/ září 2005 Maďarsko DG (SANCO)/7517/ února 2005 Irsko DG (SANCO)/7119/ října 2004 Itálie DG (SANCO)/7120/ října 2004 Lotyšsko DG (SANCO)/7538/ dubna 2005 Litva DG (SANCO)/7572/ května 9. června 2005 Lucembursko DG (SANCO)/7272/ července 2004 Malta DG (SANCO)/7214/ ledna 2004 Nizozemsko DG (SANCO)/7276/ září 2004 Polsko DG (SANCO)/7518/ února 4. března 2005 Portugalsko DG (SANCO)/7515/ ledna 2005 Slovenská republika DG (SANCO)/7537/ dubna 2005 Slovinsko DG (SANCO)/7539/ dubna 2005 Španělsko DG (SANCO)/7248/ list. 3. pros Švédsko DG (SANCO)/7271/ června 2004 Spojené království DG (SANCO)/7126/ října