V jakých případech může být vyňat záznam-kolečko z analogového tachografu a případně karta řidiče z digitálního tachografu?

Transkript

1 Otázky a odpovědi k činosti řidiče a dopravce Co se započítává do doby řízení? Je třeba v úvodu stanovit, jaký předpis stanoví režim řidiči. Pokud jede řidič v režimu nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 561/2006/ES nebo Evropské dohody AETR, platí, že jde o čistou dobu řízení. Tzn. že do doby řízení se započítává v případě analogového tachografu nejsilnější čára zaznačená v segmentu záznamu činnosti řidiče na tachografovém kotoučku nebo u digitálního tachografu činnost zaznamenaná symbolem volantu. Nařízení definuje dobu řízení jako celkovou dobu řízení od okamžiku, kdy řidič začne řídit vozidlo po době odpočinku nebo přestávce, do okamžiku, kdy začne další doba odpočinku nebo přestávka. Doba řízení může být nepřetržitá nebo přerušovaná. Pokud jede řidič v režimu vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, započítává se navíc do doby řízení také přerušení řízení kratší než 10 minut. V jakých případech může být vyňat záznam-kolečko z analogového tachografu a případně karta řidiče z digitálního tachografu? V případě analogových tachografů ukládá nařízení Rady č. 3821/85/EHS povinnost řidiči používat záznamové listy každý den, kdy řídí, od okamžiku, kdy převezme vozidlo. Záznamový list nesmí být vyjmut před koncem denní pracovní doby, pokud není jeho vyjmutí jinak povoleno. Jde konkrétně o tyto případy uvedené v nařízení: Jestliže v důsledku svého vzdálení se od vozidla nemůže řidič používat záznamové zařízení zabudované do vozidla, musejí být časové úseky (odpočinek, jiná práce a pohotovost) zaznamenány na záznamový list ručně. Je-li ve vozidle více než jeden řidič, mění řidiči záznamové listy tak, aby informace o vzdálenosti ujeté vozidlem, rychlosti a době řízení byly zaznamenány na záznamovém listu řidiče, který v danou dobu skutečně řídil. Řidič, který se odchýlil od stanovené doby řízení, přestávky nebo odpočinku v míře nezbytné pro dojetí na vhodné místo zastávky tak, aby zajistil bezpečnost osob, vozidla, které řídí, nebo nákladu, pokud neohrozí bezpečnost provozu, může v takovém případě vyjmout záznamový list a musí uvést důvod odchylky. Je-li záznamové zařízení neschopné provozu nebo nefunguje správně, vyjme řidič záznamový list a uvede na něm ručně všechny údaje, které nebyly záznamovým zařízením zaznamenány. Na žádost kontrolního orgánu je řidič povinen předložit záznamový list, tzn. že jej musí vyjmout z kontrolního zařízení. V případě digitálního tachografu není vyjmutí karty řidiče nijak regulováno. Pouze je uloženo řidiči použít kartu každý den, kdy řídí, od okamžiku, kdy převezme vozidlo. Jaký je správný postup při ztrátě nebo odcizení karty řidiče?

2 Řidič smí pokračovat v řízení bez karty (v důsledku její ztráty nebo odcizení) nejdéle po dobu 15 dnů nebo déle, je-li to nezbytné vzhledem k návratu vozidla na jeho základnu, za předpokladu, že řidič může během této doby prokázat nemožnost kartu předložit nebo použít. Současně je povinen vytisknout na začátku jízdy údaje o vozidle, které řídí. Na tento výtisk je povinen zaznamenat údaje, které umožní identifikaci řidiče, včetně podpisu, a časové úseky týkající se odpočinku, pohotovosti a jiné práce. Na konci jízdy vytiskne informace týkající se časových úseků zaznamenaných záznamovým zařízením od vyhotovení výtisku při zahájení jízdy a uvede na tomto výtisku údaje o své identifikaci, včetně svého podpisu. Jakým symbolem vyznačuje řidič pobyt na sedadle spolujezdce? Pobyt na sedadle spolujezdce se v souladu s nařízením č. 561/2006/ES vyznačuje symbolem úhlopříčně rozděleného čtverce (pohotovost). Některé tachografy tento symbol nastavují automaticky (například radioformáty ). Pokud řidič nastaví jiný symbol, například postýlku, vystavuje se nebezpečí, že mu bude vytknuto, že nepoužívá přepínací mechanismus tak, jak mu ukládá nařízení. Kdy je potřeba provést výtisk z digitálního tachografu? Řidič je povinen podle nařízení č. 3821/85/ES a nařízení č. 561/2006/ES provést výtisk: na základě požadavku kontrolního orgánu, v případě ztráty nebo odcizení karty řidiče (na začátku a na konci jízdy), z důvodů uvedení odchylky od článků 6 až 9 nařízení č. 561/2006/ES. Kdy se u digitálních tachografů vkládá údaj o zemi (ať už výchozí nebo cílové)? V souladu s přílohou IB nařízení č. 3821/85EHS musí řidič zapsat symboly zemí do záznamového zařízení, ve kterých začíná a končí jeho pracovní doba. Nicméně členský stát může požadovat na řidiči vozidla, jež na jeho území provozuje vnitrostátní dopravu, aby k symbolu země připojil přesnější zeměpisné údaje. Takovým státem je v současné době Španělsko. Tzn. že při přejezdu hranic se symboly zemí nevkládají. Na povinnost vkládat údaj o zemi je nutné zejména upozornit ty řidiče, kteří nevyjímají na konci pracovní doby kartu řidiče. Může řidič trávit v zaparkovaném vozidle běžný týdenní odpočinek? Nařízení č. 561/2006/ES stanoví, že řidič smí trávit denní dobu odpočinku nebo zkrácenou týdenní dobu odpočinku mimo místo obvyklého odstavení vozidla v zaparkovaném vozidle, je-li vybaveno lehátkem pro každého řidiče. To znamená, že v takto vybaveném vozidle může řidič trávit běžný a zkrácený denní odpočinek a zkrácený týdenní odpočinek, nikoliv běžný týdenní odpočinek. Připravuje se změna v počtu záznamů, které má mít řidič ve vozidle? Nařízení č. 561/2006/ES stanovilo, že od 1. května 2006 musí být řidič schopen předložit kontrolnímu orgánu záznamové listy z běžného týdne a použité záznamové listy v předcházejících 15 dnech (myšleny jsou kalendářní). Současně však již stanovilo termín 1.

3 ledna 2008, od kterého musí být řidič schopen předložit záznam za běžný den a předchozích 28 dnů. Je někde stanoven počet náhradních ruliček papíru do tiskárny digitálního tachografu? Žádný předpis nestanovuje počet ruliček papíru do tiskárny digitálního tachografu. Nařízení č. 3821/85/EHS však ukládá dopravci i řidiči povinnost, aby s ohledem na dobu trvání přepravy mohly být v případě kontroly na požádání správně vytištěny údaje podle přílohy IB. V této souvislosti je nutné připomenout, že délka papíru na jedné ruličce činní cca 8 m. Také pro papír do tiskárny platí stejné požadavky jako u kotoučku, tzn. že musejí být schváleny pro použití do příslušného kontrolního zařízení. Například originální papír od firmy Siemens VDO má schvalovací značky pro všechny tři tachografy (Siemens VDO, Actia i Stoneridge). Jak dlouho lze pokračovat v jízdě s vadným tachografem? Nařízení č. 3821/85/EHS na rozdíl od Dohody AETR omezuje možnost jízdy s vadným tachografem. Stanoví, že pokud se vozidlo nevrátí zpět do provozovny do jednoho týdne ode dne poruchy nebo objevení vadné činnosti, musí být oprava provedena během jízdy. Pokud by tento termín nebyl dodržen může to být důvodem, aby příslušný orgán zakázal užívat vozidlo, pokud porucha nebo vadná činnost nebude opravena. Kde je stanoveno přesné používání přepínacího mechanismu tachografu (jednotlivých značek)? Nařízení č. 3821/85/EHS stanoví s odvoláním na směrnici č. 2002/15/ES, pro které činnosti řidiče se využívají jednotlivé značky. Takže značkou volant se značí doba řízení, která je zaznamenávána automaticky při pohybu vozidla. Zkřížená kladívka značí jinou práci a jde o nakládku a vykládku, pomoc cestujícím při nastupování a vystupování z vozidla, čištění a technickou údržbu, všechny ostatní práce prováděné s cílem zajistit bezpečnost vozidla, jeho nákladu a cestujících nebo plnění zákonné a správní povinnosti přímo související s probíhající dopravní operací včetně sledování nakládky a vykládky, vyřizování správních náležitostí nezbytných ve styku s policií, celními a přistěhovaleckými orgány a dobu, během níž nemůže volně nakládat se svým časem a vyžaduje se od něj, aby byl přítomen na svém pracovišti, kdykoliv připraven započít obvyklou práci v rámci konkrétních úkolů, které souvisejí s jeho pracovní činností. Jde zejména o čekání na nakládku a vykládku, jejichž doba trvání není předem známa. Úhlopříčně rozdělený čtverec značí pracovní pohotovost, což je jiná doba než přestávka v práci a doba odpočinku, během nichž se od řidiče nevyžaduje, aby pobýval na svém pracovišti, ale během nichž musí být k dispozici, aby byl na pokyn připraven zahájit jízdu či pokračovat v řízení nebo provádět jinou práci. Tyto doby pracovní pohotovosti zejména zahrnují doby, během nichž řidič doprovází vozidlo na trajektu nebo vlakem, čekací doby na hranicích a čekací doby z důvodů zákazu jízdy. Tyto doby a jejich trvání musejí být pracovníkovi známy předem. U řidičů, kteří jsou členy osádky vozidla, jde o doby strávené za jízdy na sedadle vedle řidiče nebo na lehátku. Jaké doklady z pohledu režimu řidiče musí zajistit dopravce, aby je měl řidič autobusu na lince do 50 km ve vozidle? Na řidiče vozidel používaných pro přepravu cestujících v linkové dopravě, jestliže délka žádného ze spojů linky nepřekročí 50 km, se nařízení (ES) č. 561 nevztahuje. V tomto případě pak způsob vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době

4 odpočinku a záznamu o provozu vozidla stanoví vyhláška č. 478/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška umožňuje spojení obou záznamů do jednoho dokladu za podmínky, že tento doklad bude splňovat požadavky kladené na oba záznamy. Současně vyhláška umožňuje vedení zjednodušeného záznamu o provozu vozidla, ve kterém řidič uvede odchylky od vzorového záznamu o provozu vozidla, a tento vzorový záznam musí mít řidič ve vozidle. Zjednodušený záznam o provozu vozidla sloučený se záznamem o době řízení a bezpečnostních přestávkách a době odpočinku musí obsahovat: obchodní firmu (název, pokud je dopravce právnická osoba, nebo jméno a příjmení, případně odlišující dodatek, pokud je dopravce fyzická osoba); evidenční číslo záznamu; jméno a příjmení řidiče; registrační značku vozidla, popř. vozidel, ke kterým byl řidič přidělen po dobu používání záznamového listu; místo, datum a stav počítadla kilometrů na počátku záznamu; místo, datum a stav počítadla kilometrů na konci záznamu; podpis dopravce; odkaz na vzorový záznam; případné odchylky od vzorového záznamu. Vzorový záznam o provozu vozidla musí být zpracován v návaznosti na schválený jízdní řád. Předpis nestanoví obsah vzorového záznamu. Z požadavku na vedení odchylek skutečného dopravního výkonu od vzorového záznamu ve zjednodušeném záznamu, lze proto odvodit, že musí obsahovat zejména časový rozvrh dob řízení, jiné práce, bezpečnostních přestávek a pracovní pohotovosti. Současně také musí být zřejmé, že se jedná o vzorový záznam, na který zjednodušený záznam navazuje. Jako základ pro vzorový záznam lze například využít turnusový příkaz doplněný o výše uvedené skutečnosti týkající se režimu řidiče. Je možné kombinovat prodlouženou dobu řízení se zkrácenou denní dobou odpočinku? Žádný z přepisů upravujících dobu řízení, přerušení doby řízení a odpočinek spojitost mezi zkrácenou dobou denního odpočinku a prodlouženou dobou řízení nestanoví. Je však třeba připomenout, že se v praxi opomíjí požadavek, v jakém intervalu je možné prodloužení v případě denní doby řízení a zkrácení v případě denního odpočinku provést. Nařízení (ES) č. 561/2006 a dohoda AETR shodně uvádějí v případě prodloužení doby řízení, že nejvýše dvakrát za týden muže být denní doba řízení prodloužena na 10 hodin. Oba předpisy rozumí týdnem období od hodin v pondělí do hodin v neděli. K porušení předpisu tak může dojit v případě, že v průběhu kalendářního týdne čerpá řidič týdenní odpočinek a v předcházejícím svém pracovním týdnu využil v jeho posledním dnu možnosti prodloužení doby řízení na 10 hodin a po týdenním odpočinku opět využil například dvakrát možnosti prodloužení doby řízení na 10 hodin. V tomto případě dosáhl počet prodloužení v kalendářním týdnu tří a byl porušen předpis. Uvedená skutečnost je lépe zřejmá z následujícího grafického znázornění.

5 V případě zkrácení denního odpočinku se nařízení (ES) č. 561/2006 rozchází s dohodou AETR. V případě nařízení je stanovena podmínka, že zkrácení denní doby odpočinku až na 9 hodin smí provést řidič nejvýše třikrát mezi dvěma týdenními dobami odpočinku. Podle dohody AETR smí být zkrácení denního odpočinku až na 9 hodin provedeno nejvýše třikrát týdně. Týden je zde chápan jako kalendářní. Uvádíme zde grafické znázornění možnosti správného zkrácení denního odpočinku podle nařízení. Jakým způsobem prokazuje řidič, že byl již postižen, nebo je s ním, případně s dopravcem, zahájeno správní řízení za porušení povinností vyplývajících z předpisů? Je postačující v případě digitálního tachografu údaj o kontrole zaznamenaný při vložení kontrolní karty? Vložením kontrolní karty do digitálního tachografu se zaznamená pouze, kdy byl řidič kontrolován (datum a čas), kým (identifikace kontrolní karty) a druh kontroly (stažení dat z karty, z tachografu, tisk nebo zobrazení). Ze záznamu není zřejmé, co bylo předmětem kontroly ani její výsledek. Z těchto důvodů musí řidič uchovávat potvrzení vystavené členským státem týkající se uložených sankcí nebo zahájení řízení po dobu, kdy totéž porušení nařízení může vést k dalšímu řízení nebo uložení sankcí (viz článek 20 nařízení (ES) č. 561/2006) a na žádost kontrolního orgánu ho předložit. Naopak členské státy mají povinnost, zahájí-li řízení nebo uloží-li sankci za určité porušení, vystavit řádné písemné potvrzení. Je možné v případě osádky tvořené dvěma řidiči využít možnosti čerpání denního odpočinku nejméně 9 hodin za období 30 hodin na trajektu nebo po železnici? Pokud dva řidiči v rozsahu 30 hodin od skončení denní nebo týdenní doby odpočinku budou mít nejméně vcelku 9 hodin denní odpočinek, mohou ho strávit na trajektu a jako odpočinek jim bude uznán, v případě pokud budou mít samozřejmě k dispozici lůžka. Pokud by využili možnosti děleného odpočinku v případě, kdy doprovází vozidlo na trajektu a odpočinek vcelku nedosáhne 9 hodin, mohou využít děleného odpočinku v intervalu 24 hodin podle nařízení v článku 9 s tím, že běžná denní doba odpočinku může být přerušena nanejvýš dvakrát jinými činnostmi, které nepřesahují celkem 1 hodinu. Běžnou denní dobou odpočinku se rozumí doba odpočinku v celkovém trvání nejméně 11 hodin. V jaké formě musí být vedený záznam o provozu vozidla, případně záznam o době řízení a bezpečnostních přestávkách u vozidel o celkové hmotnosti nižší než 3,5 t?

6 Vzhledem k tomu, že u této kategorie požadavek neřeší zvláštní předpis, je třeba hledat odpověď v nařízení vlády č. 168/2002 Sb. (které je dosud platné) - v příloze č. 1 odstavci 3 pod písm. a) je stanoven požadavek na dobu řízení, po které je nutné udělat bezpečnostní přestávku (4,5 hod. řízení, minimální přerušení 30 minut s možností rozdělení do dvou částí, nejméně 15minutových). Pod písm. c) je uvedeno, že se záznam o době řízení a bezpečnostní přestávce vede v listinné formě nebo technickým zařízením. Bližší podrobnosti předpis nestanoví. Znamená to, že záleží na vás, jakou formu zvolíte. Je možné i nadále používat žlutá kolečka? Vyhláška č. 281/2007 Sb., která mění s účinností od vyhlášku č. 478/2000 Sb., v 1buvádí: Ve vozidle, pro které je předepsáno vedení záznamu o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku (u nákladní dopravy se to týká vozidel o celkové hmotnosti, včetně přívěsu nebo návěsu, vyšší než 3,5 tuny), musí mít řidič s sebou kromě tohoto záznamu a paměťové karty řidiče, pokud mu byla vydána, též potvrzení vystavené dopravcem o době, kdy v kontrolovaném období vozidlo neřídil, včetně uvedení důvodů. Tímto potvrzením může být též potvrzení podle článku 1 rozhodnutí Komise (ES) č.230/2007, o formuláři, nebo jiný doklad prokazující, že vozidlo v tomto období neřídil. Z toho vyplývá, že lze i nadále používat žlutá kolečka pro potvrzení firmy, že řidič neřídil vozidlo, s uvedením důvodů. To platí bez výjimek pro dopravu provozovanou na území ČR. Současně je však třeba upozornit, že v případě mezinárodní dopravy vyžadují některé státy potvrzení vydané výše uvedeným rozhodnutím. Těmito státy jsou například Polsko, Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Španělsko, Slovinsko, Estonsko, Litva a Lotyšsko. Formulář je k dispozici v elektronické podobě na internetové stránce ec.europa.eu. Kdy může být řidiči odňata karta řidiče? Vzhledem k tomu, že karta řidiče je osobní, stanoví možnost jejího odebrání nařízení (EHS) č. 3821/85 v článku 14 odstavci 4 písmeni c). Pokud příslušný orgán členského státu zjistí, že karta byla padělána, že řidič používá cizí kartu nebo že karta byla získána na základě nesprávných prohlášení nebo padělaných dokladů, může tuto kartu řidiči pozastavit nebo odejmout. Jestliže kartu pozastaví nebo odejme jiný členský stát, než je vydávající členský stát, vrátí tento členský stát kartu orgánům vydávajícího členského státu a zdůvodní toto opatření. Co to je nepřetržitá doba řízení? Termín nepřetržitá doba řízení není definován v žádném právním předpise. Je proto nutné vycházet z účelu, který se zavedením omezení doby řízení sledoval. Praxe nepřetržitou dobou řízení chápe dobu řízení vozidla, včetně přerušení, je-li tato doba přerušena na dobu kratší, než je stanovená doba bezpečnostní přestávky nebo odpočinku. Např. digitální tachograf jako nepřerušenou dobu řízení zaznamenává běžnou součtovou dobu řízení řidiče od konce jeho poslední doby odpočinku/bezpečnostní přestávky/pracovní pohotovosti/příp. neznámé doby delší než 45 minut, což je v souladu s výše uvedeným. Bude-li řidič řídit od pondělí do pátku každý den, přitom však bude jeho rozvrh vypadat tak, že nebude mít vcelku potřebnou část,

7 aby bylo přerušení možné považovat za denní odpočinek - například že bude řídit 0:30 hodiny pak bude mít 8 hodin odpočinku, pak bude řídit 0:30 hodiny a opět mít 8 hodin odpočinku, a takto bude postupovat třeba celý týden, nebude se mu (vzhledem k tomu, že denní doba odpočinku má mít trvání nejméně 11 hodin, tuto běžnou dobu odpočinku lze případně rozdělit do dvou časových úseků, z nichž první musí mít nejméně 3 hodiny a druhá nejméně 9 hodin) žádný odpočinek započítávat. Řidič tak ve skutečnosti řídil velmi krátce a času na oddech a volno měl dostatek, nicméně pokud nedodrží ani v jeden den dobu denního odpočinku, bude období pondělí-pátek posouzeno jako nepřetržitá doba řízení. Je za dodržení dob řízení, bezpečnostních přestávek a odpočinku odpovědný dopravce, nebo řidič? Od , kdy došlo k novelizaci zákona o silniční dopravě, zákona o přestupcích, a též v souvislosti s účinností části nařízení ES 561/2006 (k té došlo již ) se zásadně rozšířila odpovědnost v dané oblasti. Obecně odpovídají oba - tj. dopravce i řidič. Dopravce je povinen dodržení dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku zajistit, a pokud tak neučiní, poruší zákon o silniční dopravě 3 odst. 1 písm. b) v návaznosti na nařízení ES (do to bylo nařízení Rady ES 3820/85 a od to pak je nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 561/2006). Sankcionován pak může být dopravce podle zákona o silniční dopravě 35 odst. 2 písm. b), a to za jiný správní delikt až do výše korun. Řidič podle zákona o silniční dopravě sankcionován být nemůže, avšak nedodržením dob řízení, bezpečnostních přestávek či doby odpočinku se může dopustit přestupku. Tento přestupek je uveden v zákoně č. 200/1990 Sb. v 23 odst. 1 písm. f). Pokutu za tento přestupek mohou uložit toliko orgány obce s rozšířenou působností ve správním řízení, tj. nemůže ji uložit orgán Policie ČR v blokovém řízení. Výše pokuty pak může být nejvíce korun. Mezi oběma řízeními je však řada rozdílů. Nejzákladnější spočívá v tom, že zatímco dopravci bude uložena pokuta při porušení předpisu (ať již toto porušení zavinil či nikoli), řidiči může být uložena pokuta pouze, pokud se prokáže jeho zavinění. Na druhou stranu toto řízení může řidiči přinést další neblahé důsledky spočívající v možnosti zaznamenat mu za nedodržení dob řízení a bezpečnostní přestávky 4 body. Mohou být řidiči zaznamenány body, pokud nedodržuje nařízený odpočinek? Tato otázka přímo navazuje na otázku předchozí. Za nedodržení dob řízení a bezpečnostních přestávek body řidiči zaznamenat lze, za nedodržení dob odpočinku body zaznamenat nelze, neboť zákon č. 361/2000 Sb., který problematiku zaznamenávání bodů do našeho právního řádu zavedl a podrobně ji upravuje v Přehledu jednání spočívajících v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání, zaznamenání bodů za nedodržení odpočinku řidičů podle předpisů ES neumožňuje. Došlo k tomu pravděpodobně spíše přehlédnutím nežli cíleným úmyslem, ale důsledky jsou pro řidiče rozhodující, neboť při nedodržení doby odpočinku řidiče může řidič dostat toliko pokutu. Je za způsob vedení záznamu o době řízení, bezpečnostních přestávkách a dobách odpočinku odpovědný řidič, nebo dopravce? Komu z nich lze uložit pokutu a dokdy od zjištění?

8 U způsobu vedení záznamu o době řízení, bezpečnostních přestávkách a dobách odpočinku je situace stejná jako u dob řízení. V důsledku účinnosti několika nových právních předpisů (národních i ES) jsou za způsob vedení uvedených záznamů (tj. vyplňování, zakládání kotoučků, přítomnost záznamů z uplynulých dnů atd.) odpovědni jak řidič, tak dopravce. Dopravce pak může být sankcionován pro porušení jiného správního deliktu podle 35 odst. 1 písm. b), a to až do výše korun. Řidič podle zákona o silniční dopravě sankcionován být nemůže, avšak nesprávným vedením záznamů o dobách řízení, bezpečnostních přestávkách či době odpočinku se může dopustit přestupku. Tento přestupek je uveden v zákoně č. 200/1990 Sb. v 23 odst. 1 písm. f). Pokutu za tento přestupek mohou uložit toliko orgány obce s rozšířenou působností ve správním řízení, tj. nemůže ji uložit orgán Policie ČR v blokovém řízení. Výše pokuty pak může být nejvíce korun. Také zde platí obecná zásada, že zatímco u přestupku řidiče bude muset správní orgán prokazovat zavinění vzniklého porušení předpisu, dopravce bude sankcionován za samotné porušení předpisu, tj. pokud záznam nebude veden buď vůbec, nebo řádně. Co se týče doby, dokdy je možné uložit pokutu, i zde se situace liší pro řidiče a dopravce. S dopravcem musí být řízení o pokutě zahájeno do jednoho roku ode dne, kdy se dopravní úřad dozvěděl o porušení předmětných povinností, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k porušení došlo. Dokdy musí být pravomocně ukončeno, stanoveno není (celé řízení se totiž vede podle správního řádu, který takovou lhůtu pro pravomocné ukončení řízení nestanoví). U řidiče je situace jiná, neboť zákon o přestupcích, podle kterého se celé řízení povede, určuje, že musí být ukončeno nejpozději do jednoho roku ode dne spáchání, pak trestnost zanikne. Jaké doby řízení, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku musejí dodržovat řidiči ve státech, které nejsou členy ES ani signatáři Dohody AETR, například v některých státech Asie? V těchto státech musejí řidiči dodržovat podmínky stanovené v Dohodě AETR. Musí vést dopravce, který provozuje jenom závodovou dopravu, záznam o provozu vozidla? Povinnost vést záznam o provozu vozidla v nákladní dopravě již není. Nemusí jej proto vést ani ten, kdo provozuje dopravu pro vlastní potřebu (tj. závodovou dopravu), ani ten dopravce, který provozuje dopravu pro cizí potřebu. Zde však je třeba opatrně volit termíny. Záznam o provozu vozidla nelze zaměňovat se záznamem o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku - povinnost vést tento záznam dopravce provozující dopravu pro vlastní potřebu, tj. závodovou dopravu, vždy měl a má ji i v současné době. Někdy se tyto termíny zaměňují, což může vést k problémům. Kolik záznamových listů z tachografu musí s sebou mít ve vozidle řidič nákladního vozidla? Pokud je pro konkrétní druh vozidla a přepravy stanovena povinnost vést záznam o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, je třeba rozlišovat, v jakém režimu se

9 přeprava uskuteční. Bude-li provedena podle Dohody AETR (půjde o jízdy mimo ES), měl by řidič mít s sebou aktuální záznam a dále záznamové listy z běžného týdne a též z posledního dne předchozího týdne, v němž řídil. Bude-li provozovat dopravu ve státech ES (tedy i vnitrostátní dopravu po území ČR), musí s sebou mít od záznamy z běžného dne a záznamy předchozích 28 dnů (tedy nikoli 28 dnů, ve kterých řídil, ale pouze 28 dnů předcházejících běžnému dni). Pro úplnost připomínáme, že v období od měl mít řidič s sebou kromě záznamů běžného týdne též záznamy z 15 předchozích dní. Bylo by však omylem domnívat se, že pokud řidič předloží kontrolním orgánům na silnici více záznamových listů, než byl povinen mít, nebude je kontrolní orgán kontrolovat. Kontrolní orgán může zkontrolovat i další záznamy, než byl řidič povinen vozit, a pokud i v nich zjistí některé porušení předpisu, bude je řešit (jak s řidičem, tak s dopravcem). Jak dlouho musí dopravce uchovávat záznamy o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku? Zákon o silniční dopravě od sjednotil svůj požadavek na uchovávání záznamů o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku s nařízením Rady (EHS) č. 3820/85, a tím i nařízením č. 561/2006/ES a požaduje, aby je dopravce uchovával nejméně 1 rok ode dne ukončení přepravy. Po tuto dobu je dopravce uchovávat musí. Je lhostejno, zda jde o dopravu prováděnou v režimu AETR či přímo použitelných předpisů ES. To však neznamená, že dopravce nemůže uchovávat tyto doklady déle. Tím se však vystavuje nebezpečí kontroly i těchto starších záznamů, neboť kontrolní orgány mohou kontrolovat i záznamy starší, a zjistí-li v nich porušení předpisu, mohou s dopravcem vést správní řízení o jiném správním deliktu. Jediným omezením pro správní řízení je zde lhůta stanovená v 36 zákona o silniční dopravě, kdy lze správní řízení zahájit do jednoho roku ode dne, kdy se orgán o porušení předpisu dozvěděl, nejdéle však do pěti let ode dne, kdy k porušení předpisu došlo. U řidiče by ze záznamů uchovávaných déle než jeden rok žádné důsledky při zjištění porušení předpisu nevznikly, neboť přestupek, jak již bylo uvedeno, nelze projednat, uplynula-li od jeho spáchání doba delší než jeden rok. Případně by mělo zjištěné porušení předpisu důsledky jenom pro dopravce. Je možné započítat bezpečnostní přestávku do doby řízení nebo do pracovní doby? Bezpečnostní přestávka není doba řízení a nelze ji ani započítat do doby řízení. Problematika pracovní doby je řešena poněkud odlišně a v jiných předpisech, nežli je uváděno výše, a to v zákoníku práce č. 262/2006 Sb. v 89, kde se uvádí, že má-li zaměstnanec při výkonu práce právo na bezpečnostní přestávku podle zvláštních právních předpisů (což je právě případ silniční dopravy), započítává se tato přestávka do pracovní doby. Je proto nutné dodržovat správnou terminologii a odlišit dobu řízení a pracovní dobu.

10 Musí mít řidič při provozu ve vozidle tzv. žlutá kolečka pro dny, ve kterých vozidlo neřídil? Tuto problematiku řeší vyhláška č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, v 1b. Uvádí zde, že ve vozidle, pro které je předepsáno vedení záznamu o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, musí mít řidič s sebou kromě záznamů o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku a paměťové karty řidiče, pokud mu byla vydána, též potvrzení podle článku 1 rozhodnutí Komise (ES) ze dne 12. dubna 2007 č. 230/2007, o formuláři o předpisech v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě, vystavené dopravcem o době, kdy v kontrolovaném období neřídil vozidlo, včetně uvedení důvodů, proč tomu tak bylo, nebo jiný doklad prokazující, že vozidlo v tomto období neřídil. Důvod, proč je pro prokázání dob odpočinku nutné mít ve vozidle k dispozici též doklad, ze kterého je zřejmé, že řidič vozidlo po určitou dobu neřídil, je ten, že pokud by řidič takový doklad neměl, nebylo by možné u řidiče v průběhu jízdy, tj. při silniční kontrole, doby odpočinku řádně spočítat a zkontrolovat. K tomuto postupu stanovila Komise (ES) rozhodnutím č. 230/2007 ze dne jednotný vzor formuláře. Protože však řidičimohou mít i jiný doklad než předmětný formulář, je v zásadě možné, aby řidiči vozili i žlutá kolečka. Praxe kontrolních orgánů v zahraničí však není jednotná a je možné, že prokázání doby, kdy řidič neřídil, žlutým kolečkem některý z kontrolních orgánů neuzná. Výše zmíněný formulář podle rozhodnutí Komise č. 230/2007 však mají uznávat všechny tuzemské i zahraniční kontrolní orgány jako řádný doklad o době, kdy řidič neřídil, a jeho užívání by proto mělo vyloučit možná nedorozumění v oblasti kontroly na silnici. Existují výjimky z povinnosti vést záznam o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku? Pokud ano, jaké? Výjimky z povinnosti vést záznam o době řízení a bezpečnostních přestávkách tak, jak požaduje nařízení Rady (EHS) č. 561/2006, jsou uvedeny ve vyhlášce č. 478/2000 Sb. Jsou jimi především přepravy uvedené v čl. 3 nařízení 561. Jde o následující přepravy: a. vozidly používanými pro přepravu cestujících v linkové dopravě, jestliže délka tratě této linky nepřesahuje 50 kilometrů, b. vozidly, jejichž nejvyšší dovolená rychlost nepřesahuje 40 kilometrů v hodině, c. vozidly, která jsou ve vlastnictví ozbrojených sil, sil civilní obrany, požárních sborů a sil odpovědných za udržování veřejného pořádku nebo jsou jimi najata bez řidiče, uskutečňuje-li se přeprava v rámci jim svěřených úkolů a je-li pod jejich kontrolou, d. vozidly včetně vozidel používaných při neobchodní přepravě humanitární pomoci, používanými za mimořádných okolností nebo při záchranných akcích, e. specializovanými vozidly používanými pro lékařské účely, f. speciálními havarijními vozidly, operují-li v okruhu do 100 kilometrů od místa obvyklého odstavení vozidla, g. vozidly používanými při silničních jízdních zkouškách pro účely vývoje, opravy nebo údržby a novými nebo přestavěnými vozidly, která ještě nebyla uvedena do provozu, h. vozidly nebo jejich kombinacemi, jejichž maximální přípustná hmotnost nepřesahuje 7,5 tuny a která se používají k neobchodní přepravě zboží,

11 i. obchodními vozidly, která jsou podle právních předpisů členského státu, ve kterém se používají, považována za historická vozidla a používají se k neobchodní přepravě cestujících nebo zboží. K pochopení tohoto výčtu je nutno vycházet zároveň z okruhu přeprav, na které se nařízení 561 vlastně vztahuje, neboť to se podle čl. 2 vztahuje na přepravy nákladu vozidly, jejichžcelková hmotnost včetně návěsu nebo přívěsu překračuje 3,5 tuny (autor zde vychází z terminologie užité v zákoně o silniční dopravě, přičemž je skutečností, že termín celková hmotnost je v novějších tuzemských předpisech nahrazen termínem nejvyšší povolená hmotnost ), nebo na přepravu cestujících vozidly, která jsou svou konstrukcí nebo trvalou úpravou určena pro přepravu více než devíti osob včetně řidiče a zároveň se uskutečňuje po území uvnitř ES nebo mezi státy ES, Švýcarskem a zeměmi, které jsou smluvními stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Přitom nelze opomenout, že vyhláška č. 478/2000 Sb. provádí zákon o silniční dopravě, a může proto být aplikována tolikona vztahy, které upravuje zákon o silniční dopravě (tj. ne šířeji). Ve svém důsledku tato zásada znamená, že pokud se například zákon o silniční dopravě nevztahuje na přepravy prováděné ozbrojenými silami při plnění vlastních úkolů, není ani možné jim stanovit touto vyhláškou odlišný způsob dodržování dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku. To bude muset učinit jiný právní předpis, nezávislý na zákonu o silniční dopravě. Zároveň nařízení č. 561/2006/ES v čl. 13 umožňuje, aby členské státy vyloučily z působnosti tohoto nařízení některé další přepravy, pokud pro ně zároveň stanoví individuální podmínky. V souvislosti s tím vyhláška pro přepravy, na které se nařízení č. 561/2006/ES vztahovat nemůže, určuje, jaké doby řízení, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku budou řidiči ve stanovených výjimečných případech dodržovat a dopravci jejich dodržení zajišťovat. S tímto řešením počítá i ustanovení 3 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě, které umožňuje prováděcím předpisem stanovit právě tyto odlišnosti. Nejde tedy o přímé výjimky z nařízení č. 561/2006/ES, ale o zavedení fakultativních výjimek z působnosti nařízení č. 561/2006/ES tak, jak to umožňuje čl. 13 odst. 1. Pro tyto fakultativní výjimky vyhláška stanovuje odlišný, pro dopravce provozující daný typ dopravy, jednodušší režim. Při zvažování, které z možných, tj. v čl. 13 nařízení č. 561/2006/ES uváděných, výjimek Česká republiky přijme, ministerstvo dopravy považovalo za vhodné převzít výjimky ve svém souhrnu tak, aby při případné změně čl. 13 nařízení č. 561/2006/ES nemuselo být měněno příslušné ustanovení vyhlášky, tj. rozhodlo se přijmout všechny i přesto, že některé druhy přeprav v České republice nebudou v praxi příliš využívané. Fakultativními, tj. vyhláškou přijatými výjimkami z působnosti nařízení č. 561/2006/ES, jsou následující přepravy: a. vozidly ve vlastnictví orgánů veřejné moci nebo jimi najatými bez řidiče a používanými k silniční dopravě, pokud tyto orgány veřejné moci nevstupují do hospodářské soutěže se soukromými dopravci, b. vozidly používanými nebo najatými bez řidiče zemědělskými, pěstitelskými, lesnickými, chovatelskými podniky a podniky rybolovu pro přepravu zboží jako součást jejich podnikatelské činnosti na tratích v okruhu do 100 km, c. zemědělskými a lesnickými traktory používanými pro zemědělské a lesnické činnosti na tratích v okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla, který vozidla vlastní, najímá nebo najímá s následnou koupí,

12 d. vozidly nebo kombinacemi vozidel, jejichž maximální přípustná hmotnost nepřekračuje 7,5 tuny a která používají poskytovatelé všeobecných služeb definovaní v čl. 2 bodě 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES za účelem doručování zásilek v rámci všeobecných služeb nebo pro přepravu materiálu, zařízení nebo strojů, které řidič při výkonu svého povolání potřebuje; tato vozidla se smějí používat pouze na tratích v okruhu do 50 km od místa obvyklého odstavení vozidla a za podmínky, že řízení vozidla nepředstavuje řidičovu hlavní činnost, e. vozidly provozovanými výlučně na ostrovech s rozlohou do 2300 km 2, které nejsou spojeny se zbytkem území státu mostem, brodem nebo tunelem, jenž by mohl být používán motorovými vozidly, f. vozidly používanými pro přepravu zboží na tratích v okruhu do 50 km od místa obvyklého odstavení vozidla s pohonem na zemní nebo zkapalněný plyn nebo elektřinu, jejichž celková hmotnost včetně celkové hmotnosti přívěsu nebo návěsu nepřesahuje 7,5 tuny, g. vozidly používanými pro výcvik žadatelů o řidičské oprávnění nebo osvědčení o odborné způsobilosti nebo při jejich přezkoušení za předpokladu, že nejsou využívána k obchodní přepravě zboží či cestujících, h. vozidly používanými v souvislosti s kanalizačními sítěmi, ochranou předpovodněmi, údržbou rozvodů vody, plynu a elektřiny, údržbou a kontrolou silnic, odvozem a likvidací domovního odpadu, telegrafními a telefonními službami, rozhlasovým vysíláním a vysíláním televizních vysílačů nebo přijímačů, i. vozidly s 10 až 17 sedadly používanými výlučně k neobchodní přepravě cestujících, j. specializovanými vozidly přepravujícími cirkusy a lunaparky, k. speciálně vybavenými vozidly pro mobilní projekty, jejichž hlavním účelem po zaparkování je využití k vzdělávacím účelům, l. vozidly používanými pro svoz mléka z hospodářství a zpětnou přepravu nádob na mléko nebo mléčných výrobků určených pro krmení zvířat do hospodářství, m. specializovanými vozidly přepravujícími peníze nebo cennosti, n. vozidly používanými pro přepravu zvířecích odpadů nebo zvířecích těl neurčených k lidské spotřebě, o. vozidly používanými výhradně na komunikacích uvnitř distribučních center jako přístavy, překladiště nebo železniční terminály, p. vozidly používanými pro přepravu živých zvířat z hospodářství na místní trhy a naopak nebo z trhů na místní jatka ve vzdálenosti do 50 km. Je dopravce odpovědný za to, když řidič vozidla, které je vybaveno digitálním tachografem, při silniční kontrole neumožní kontrolnímu orgánu stáhnout data z digitálního tachografu? Při silniční kontrole dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku, kdy bylo kontrolováno vozidlo vybavené digitálním tachografem, může dojít k situaci, že řidič odmítne zpřístupnit záznamové zařízení. Dopravce pak odmítá odpovědnost za takové jednání řidiče, které jak dopravce pak tvrdí, nemůže sám ovlivnit, neboť není kontrole přítomen. Skutečnost je však taková, v souladu s ustanovením 34 odst. 2 zákona o silniční dopravě, že řidič je povinen umožnit kontrolujícím osobám přístup k záznamovému zařízení. Dopravce pak odpovídá za porušení, kterých se dopustili jeho řidiči, a je tudíž povinen zajistit, aby řidiči záznamové zařízení zpřístupnili. Pokud to nezajistí, vystavuje se dopravce nebezpečí uložení pokuty. Musí učitel autoškoly vést záznam o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku? Kterým předpisem je to upraveno?

13 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 561/2006, které pro vnitrostátní dopravu (autoškola bude prováděna jako vnitrostátní doprava) upravuje obecně doby řízení, bezpečnostních přestávek a doby odpočinku, umožňuje v čl. 13 vyjmout z působnosti čl. 5-9 (což jsou právě ustanovení stanovující tyto doby) tohoto předpisu konkrétně uváděné druhy přeprav. Mezi těmito fakultativními výjimkami jsou jmenované také přepravy prováděné vozidly používanými pro výcvik žadatelů o řidičské oprávnění nebo osvědčení o odborné způsobilosti či při jejich přezkoušení za předpokladu, že nejsou využívána k obchodní přepravě zboží nebo cestujících. Pro tyto přepravy pak platí ustanovení vyhlášky č. 478/200 Sb., kde je stanoveno, že musí dodržovat bezpečnostní přestávky, a to tak, aby doba řízení byla po uplynutí 4,5 hodiny přerušena bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 45 minut. Bezpečnostní přestávka může být rozdělena do několika přestávek v trvání nejméně 15 minut zařazených mezi jednotlivé části doby řízení. Taková přestávka se může slučovat s přestávkou na jídlo a oddech, ale nesmí být poskytována na začátku či konci pracovní směny. Způsob, kterým se dodržení takové přestávky prokazuje, je velmi jednoduchý a může být veden jakýmkoli elektronickým zařízením nebo též ručně a musí se v něm uvést údaje stanovené v 1a vyhlášky č. 478/2000 Sb. Zabýváme se opravami autobusů a nákladních vozidel. Po opravách provádíme zkušební jízdy v rozsahu km. Nejsem řidič z povolání, ale řídím krátkodobě, avšak často. Jakým způsobem mám vést záznamy o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku? Dosavadní praxe u nás byla taková, že vozíme štosy tachografových koleček, není to ale praktické. Z dotazu je zřejmé, že jízdy nákladními vozidly a autobusy jsou provozovány pouze jako činnost doplňková při provádění oprav nákladních vozidel a autobusů a právo používat tato vozidla k jízdě po pozemních komunikacích plyne z uzavřených smluv o provedení opravy těchto vozidel s jejich vlastníky či nájemci. Z hlediska silniční dopravy se i na tuto činnost vztahuje zákon o silniční dopravě, neboť provozování dopravy je i přemísťování motorových vozidel po komunikacích bez nákladu. Ve smyslu 2 odst. 12 zákona o silniční dopravě je provozovatel této činnosti dopravcem a provozuje silniční dopravu pro vlastní potřeby za účelem podnikání, a podle uvedeného zákona je proto povinen postupovat i v oblasti povinností uložených dopravcům. Povinnosti dopravce v oblasti dodržení dob řízení stanoví 3 odst. 1 písm. b) téhož zákona, ovšem s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006. To pak stanoví konkrétní pravidla pro doby řízení, bezpečnostní přestávky a doby odpočinku. Z článku 3 písm. g) výše uvedeného nařízení však vyplývá, že se na předmětnou činnost, tj. na silniční dopravu u vozidel používaných při jízdních zkouškách pro účely vývoje, opravy nebo údržby, tento předpis nevztahuje. Je však třeba mít na zřeteli, že řidič by měl při silniční kontrole být schopen prokázat příslušným orgánům, že jde právě o vozidlo používané při silničních jízdních zkouškách pro účely opravy nebo údržby podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 čl. 3 písm. g), a proto by měl mít k dispozici např. písemný příkaz jízdy z opravny. Digitální tachograf je schopen uchovávat údaje o dobách řízení, bezpečnostních přestávkách a dobách odpočinku řidiče i po dobu delší, než tomu bylo dříve, a to až 3 měsíce. Řidič je však při silniční kontrole povinen kontrolním orgánům předkládat záznamy z tachografu za období kratší. Smějí kontrolní orgány kontrolovat i toto delší časové období?

14 Je skutečností, že k takovým situacím dochází. Pokud řidič bude provádět přepravu spadající pod Dohodu AETR (zjednodušeně tedy přepravu mimo území Evropského společenství, Švýcarska a Evropského hospodářského prostoru), je povinen s sebou mít záznamy z aktuálního dne, předchozích dnů běžného týdne a posledního dne týdne předcházejícího, v němž řídil. Pokud by v tomto případě proběhla kontrola v pondělí, musel by tak řidič mít s sebou jen 2 záznamy. Jednalo-li by se o přepravu uvnitř Evropského společenství, pak by s sebou po musel mít nejméně záznam z aktuálního dne a předchozích 28 dnů. Digitální tachograf však umožní získat údaje za výrazně delší časové období. Domnívám se, že je možné, aby kontrolní orgány kontrolovaly i tato delší časová období, a to zejména proto, že podle čl. 10 nařízení ES č. 561/2006 dopravce odpovídá za porušení, kterých se dopustí jeho řidič, a to i tehdy, pokud k tomuto porušení došlo na území jiného členského státu nebo třetí země. Tomu odpovídá i znění dalších ustanovení tohoto přímo použitelného předpisu. V souladu s čl. 19 pak je možné uložit sankci dopravci nebo řidiči za porušení, které bylo zjištěno na jeho domovském území a za něž dosud nebyla uložena sankce, i když k tomuto porušení došlo na území jiného státu nebo třetí země. Dopravce má dále povinnost uchovávat záznamové listy a výtisky z digitálního tachografu nejméně po dobu 12 měsíců ode dne jejich použití. Zatímco dopravci a řidiči jsou v těchto ustanoveních dány povinnosti co do počtu záznamů, které jsou povinni předkládat, pro kontrolní orgány pak není stanoveno omezení, kolik předložených záznamů smějí či musejí kontrolovat. Je pouze stanoveno, z kolika předchozích dnů smějí při silničních kontrolách záznamy vyžadovat. Jsou-li jim však zpřístupněny i další údaje nežli povinné, jsou kontrolní orgány oprávněny kontrolu provést. To platilo v případech analogových tachografů, kdy řidiči někdy dobrovolně předkládali kontrolním orgánů více záznamových listů z tachografu s tím, aby si kontrolní orgán vybral ty, co potřebuje, a platí to i v současné době, kdy řidič zpřístupňuje kontrolním orgánům údaje na digitálním tachografu. Této situaci odpovídá i povinnost řidiče (zde mějme na paměti, že v zahraničí kontrolní orgány vždy jednají s řidičem, neboť dopravce není k dispozici, stejně tak jako při kontrolách v České republice při ukládání kaucí řidič zastupuje zahraničního dopravce), stanovená v nařízení č. 561/2006/ES, čl. 20, odst. 1, podle které řidič musí uchovávat potvrzení vystavená členským státem ES týkající se uložených sankcí nebo zahájení řízení po dobu, kdy totéž porušení tohoto nařízení může vést k dalšímu řízení nebo uložení sankcí podle nařízení č. 561/2006/ES. To proto, aby za stejné porušení nebyl jeden subjekt sankcionován vícekrát. Může orgán městské policie kontrolovat dodržení dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku? Orgány obecní policie (tj. i městské policie) právo kontrolovat dodržování zákona o silniční dopravě nemají, tj. nemají ani právo kontrolovat dodržení dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku. Pokud by však tyto orgány odebraly nějaké doklady, tj. doklady, které jim řidič dobrovolně předloží, a tyto doklady by orgán obecní policie předložil dopravnímu úřadu k vedení správního řízení o jiném správním deliktu s dopravcem nebo by je postoupil obecnímu úřadu s rozšířenou působností k řízení o přestupku s řidičem, pak by tento k řízení příslušný orgán zcela jistě využil poskytnuté důkazní prostředky pro vedení správního řízení.

15 Je dopravce odpovědný za nedodržení dob řízení, bezpečnostních přestávek a dob odpočinku i za situace, kdy prokáže, že řidiče řádně proškolil a ten mu podepsal, že bere na vědomí svoji povinnost doby řízení dodržet? Ano, i za této situace je dopravce za porušení předmětných ustanovení odpovědný. Jeho odpovědnost totiž není spojována se zaviněním, jde o tzv. objektivní odpovědnost, kterou dopravce má při pouhém porušení předpisu. Dopravní úřady při ukládání pokuty vinu nehledají a ve svém rozhodnutí o pokutě pak nikdy nekonstatují u dopravce zavinění.