Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7. Hana Voškerušová. NOVÁ LOKALITA KRUŠTíKU MODROFIALOVÉHO V RYCHNOVSKÉM PARKU

Transkript

1 Hana Voškerušová NOVÁ LOKALITA KRUŠTíKU MODROFIALOVÉHO V RYCHNOVSKÉM PARKU Osm v ČR (šest ve východních Čechách) rostoucích druhů rodu kruštík (Epipactis Zinn) je v našem regionu zastoupeno kruštíky bahenním, modrofialovým, polabským, širolistým a tmavočerveným. Kromě nejhojnějšího, ale potencionálně rovněž ohroženého, kruštíku širolistého (E. helleborine IL.lCrantz) jsou ostatní druhy těchto chráněných vstavačovitých rostlin v přírodě našeho regionu velmi vzácným zjevem. Kruštík bahenní (E. palustris IL.lCrantz), modrofialový (E. purpurata Smith) a tmavočervený (E. atrorubens/hoffm. ex Bernh.lSchult.) patří mezi 124 silně ohrožených druhů východních Čech (FALTYS 1989) a teprve v roce 1978 popsaný endemický samosprašný kruštík polabský (E. albensis Nováková et Rydlo) je sice řazen k ohroženým druhům kraje - těžiště rozšíření v lužních lesích Polabí- ale v českých zemích je hodnocen jako kriticky ohrožený taxon (Holub et al. 1979). fdodle nových vyhlášek o ochraně přírody a krajiny z r (Zákon ČNR č. 114/92'Sb.; Prováděcí vyhláška MŽP ČR Č. 395/92 Sb.) jsou tyto čtyři druhy zvláště chráněné, přičemž kruštík bahenní a polabský jsou řazeny k silně ohroženým taxonům a kruštík tmavočervený a modrofialový k druhům ohroženým. Zatímco u kruštíku bahenního a tmavočerveného se vzhledem k charakteru stanoviště i nápadnosti rostlin nedá předpokládat podstatné zvýšení počtu známých lokalit, jiná situace je u kruštíku polabského a modrofialového. Nedostatečná znalost rozšíření. prvního z nich vyplývá především z pozdního data jeho objevení - v regionu byl dosud nalezen pouze na několika lokalitách (Skalecký háj, Mochov, Zbytka) v povodí Dědiny (RYDLO 1981). Kruštík modrofialový byl sice poprvé popsán z Anglie již roku 1828, ale dlouhou dobu (dokonce ještě v tomto století) byl některými systematiky neprávem přiřazován ke kruštíku širolistému (PROCHÁZKA 1983) a pravděpodobně i proto přehlížen. Oba druhy unikají pozornosti i díky své výrazné stínomilnosti. Bývají zpravidla ukryty v hustém bylinném patře na nepříliš navštěvovaných místech lesů a pouze v době květu (konec července - září) jsou nápadnější. Kruštík modrofialový bývá uváděn v indikační

2 skupině druhů dubohabřin - svaz Carpinion Issler 1931 em. Mayer 1937 (MI KYŠKA 1963, PROCHÁZKA 1980a) a pro poorlickou oblast zejména jako význačný druh pro edaficky podmíněnou variantu dubohabřiny na slínovcových a slínových rendzinách "degradujících" k hnědozemi, jejichž mírné oglejení brzdí významnější podíl buku a favorizuje jedli a druhy těžších, bázemi dobře zásobených a občasně čerstvých půd mj. i kruštík modrofialový (MIKYŠKA 1967, 1968, MIKYŠKA et al. 1968). Druh dále provází i tzv. dubové pařeziny (PROCHÁZKA 1980a) a v polabských lesích je častý hlavně v jilmových dubohabřinách a lužních lesích typu jilmových doubrav teplých úvalových poloh (RYDLO 1975). Z tohoto hlediska je překvapivý nález kruštíku modrofialového na sekundárním polostinném stanovišti v zámeckém parku v Rychnově n.kn. Zajímavá je také okolnost, že i když se vzhledem k typu rozšiřování vstavačovitých rostlin - mimořádně lehká a drobná semena, vznikající v desítkách až stovkách tisíc na každém jedinci, jsou prakticky všudypřítomná většina našich orchideji na sekundárních stanovištích v případě vhodné kombinace ekologických faktorů vyskytuje, u silně mykotrofního kruštíku modrofialového není podobný případ pravděpodobně znám (PROCHÁZKA 1980a,BATOt)ŠEK 1985). V rychnovském parku byl kruštík modrofialový poprvé nalezen v roce 1990 v travinném porostu ovlivňovaném častou sečí (3-4x ročně, sdělení zahradníka) svazu Cynosurion Tuxen 1947 ve vstupní části u pošty poblíž cenné skupiny kavkazského dubu.velkokvěténó.rouercus macranthera Fisch. et Mey) a severoamerického dubu velkoplodého (Q. macrocarpa Mich:).Mimochodem, rychnovský dub velkokvětý je údajně třetím nejmohutnějším exemplářem svého druhu v českých parcích a dub velkoplodý je největším ex. v parcích východních Čech (HIEKE 1967, 1970, 1984). V roce 1990 zde bylo zaznamenáno celkem 6 rostlin kruštíku modrofialového s průměrným počtem květů v květenství 25,5. V literatuře se obvykle uvádí květů (HOLUB 1970, PROCHÁZKA 1980a), u, souboru 60 rostlin na 'typickém stanovišti v lužních lesích v Polabtzjistil RYDLO (1975) dokonce průměrnějen 15,7 květů, přičemž 77% ex. mělo menší počet květů než 20. Rostliny na našem atypickém stanovišti byly tedy v roce 1990 dosti dobře vyvinuté. V následujícím roce ale jejich počet poklesl na 4 a také průměrný počet květů byl nižší-21. V roce 1992 zde byly opět 4 rostliny

3 s průměrným počtem květů 22,3 - rostliny si zachovávaly svou vitalitu. V roce 1993 nebyly kruštíky na tomto stanovišti již zaznamenány - trávník byl pokosen dříve než v předchozích letech, ale rostliny pravděpodobně nevymizely. Z uvedeného nelze prozatím vyvozovat konečné závěry - v úvahu musí být vzata i dobře známá skutečnost, že u orchidejí počet kvetoucích rostlin na určité ploše velmi kolísá bez zjevné spojitosti s jinými faktory a dosavadní snahy o vysvětlení, např. jen v závislosti na průběhu klimatických činitelů nebo populační dynamikou (EBERLE 1968 sec. PROCHÁZKA 1980a), jsou bezvýsledné. Nepravidelné kvetení orchidejí má řadu příčin, které mohou působit u různých druhů různě - blíže viz PROCHÁZKA (1980a). Naše nová, evidentně ojedinělá, sekundární lokalita - nejbližší známé přirozené stanoviště u Lična je vzdušnou čarou vzdáleno zhruba 6,5 km - bude dále sledována. V rychnovském parku nalezl v roce 1973 F.PROCHÁZKA (1981) další vstavačovitou rostlinu - okroticí bílou (Cephalanthera darnasoniurn IMil1./ Druce). V květnu až červnu, kdy okrotice kvete, vyrůstají u kruštíku modrojialového teprve první listy. Rostlina tedy mohla být Procházkou přehlédnuta, pravděpodobnější je ale vznik sekundární lokality v rychnovském parku po roce Následující přehled lokalit kruštíku modrofialového v regionu (okres Rychnov nad Kněžnou) byl sestaven na základě dostupné literatury. TERMOFYTIKUM 15 bl Hradecké Polabí: Dobruška: VKP (významný krajinný prvek) les Halín, cca 290 m n.m. (Vodák in Rohlena 1929; u Běstvin - Rohlena in Krčan et Kopecký 1959; vlhké Abieti-Carpinetum - Mikyška 1967; u Vršovky - Procházka 1980b; Faltysová et al. 1992). Opočno: Chlum, cca 320 m n.m. (Procházka 1980b; tato lokalita je sporná, Procházka pravděpodobně vychází z práce Mikyšky (Mikyška 1967), který na zvláštní mapce mapuje zároveň výskyt kruštíku modrofialového a vikve lesní a z Chlumu uvádí pouze vikev). MEZOFYTIKUM 601 Orlické opuky: Lično: Hradiště, cca 300 m n.m. (Hrobař 1931; ve smrkovém lese- Souček in Rohlena et Dostál 1936; jílov. Z svah kopce Hradiště ve smrkovém lese,

4 asi 50 rostlin, , ověř , ubývá! - Souček ms.; Abieti-Carpinetum - Mikyška 1967; Procházka 1980b). Byzhradec: les Komorná, cca 340 m n.m. (smrkový les na jílov. půdě, jen v jediném místě na menší ploše, , rev. J. Rohlena - Souček ms.; smrkový les - Souček in Hrobař 1946; Abieti-Carpinetum - Mikyška 1967; Procházka 1980b). Rychnov n. Kn.: zámecký park, cca 340 m n.m. (v trávníku ve vstupní části - od pošty - poblíž skupiny dubů velkokvětého a velkoplodého, 6 ex., , ověř Voškerušová). 61bl Dolní Poorličí - Týnišťský úval Bolehošt: PR Chropotín, cca 258 m n.m. (ve vlhkém háji - Rohlena 1922; vlhký les - Rohlena in Hrobař 1931; vlhké Abieti-Carpinetum - Mikyška 1967; Procházka 1980b). Borohrádek, cca 260 m n.m. (Mikyška 1967; Procházka 1980b; JV Borohrádku - neověř. - Faltys 1985).. Žďár n. Orl.: pod vrcholem kóty 304 při cestě Z od Žďárského rybníka, 1970 (Procházka 1981). OREOFYTIKÚM 951 Orlické hory: Kamenec: bučina SVobce, cca 830 m n.m., dosti hojně (leg. Procházka HP; Procházka 1964; výškové maximum v kraji - Procházka 1980b). Sněžné: VKP Pod Lastowitzovými, cca 705 m n.m. (zbytek bučiny v úvalu u silnice Sněžné - Polom - Faltysová et al. 1992) Literatura: - ' BATOUSEK, P. (1985): Epipactis muel/eri, E. hel/eborine a E. palustris na sekundárním stanovišti v okrese Gottwaldov, Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 20/3, s FALTYS, V. (1985): Flóristícký materiál ke květeně Choceňska a Vysokomýtska, Práce Muz. Hradec Králové, ser. A, 19, s

5 FALTYS, V. (1989): Červený seznam vyhynulých, nezvěstných a ohrožených druhů vyšších rostlin Východočeského kraje. 19 p., KSS PPOP, Pardubice (materiál pro vnitřní potřebu ochrany přírody). FALTYSOVÁ, H. et al. (1992): Významné krajinné prvky Východních Čech dle zákona Č Sb. o ochraně přírody a krajiny - okres Rychnov nad Kněžnou. 86 p. (nepagin.), Pardubice. HIEKE, K. (1967): Dreviny zámeckých parků Východočeskéhokraje. Věd. Pr. Výzk. Úst. Okr. Zahr. Průhonice, 4, s HIEKE, K. (1970): Pozoruhodné dřeviny v českých zámeckých parcích, Zahrad. Listy, Praha, 63/11, s HIEKE, K. (1984): Dřeviny českých a moravských zámeckých parků, Aktuality Výzk. Úst. Okr. Za hr. Průhonice. HOLUB, J. (1970): Epipactis leptochi/a (Godf.) Godf. a E. muelleri Godf. - nové druhy československékvěteny, Preslia, Praha, 42, s HOLUB, J. et al. (1979): Seznam vyhynulých endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny ČSR (1. verze), Preslia, Praha, 51, s HROBAŘ, F. (1931): Květena Kostelecka a Rychnovska. 129 p., Hradec Králové. HROBAŘ, F. (1946): Druhý dopln'ěkke "Květeně Kostelecka a Rychnovska". 32 p., Vamberk. KRČAN, K. - KOPECKÝ, K. (1959): Květena okolí Nového Města nad Metují, Preslia, Praha, 31,s MIKYŠKA, R. (1963): Lesy v Zálabí Východočeskénížiny, Rozpr. Čs. Akad. Věd, Praha, ser. math. - natur., 73/15, s MIKYŠKA, R. (1967): O rozšíření některých lesních a lemových druhů v severovýchodních Čechách, Preslia, Praha, 39/2, s MIKYŠKA, R. (1968): Walderam Rande OstbOmischen Tiefebene, Rozpr. Čs. Akad.Věd, Praha, ser. math. - natur., 78/4, s MIKYŠKA, R. a kol. (1968): Geobotanická mapa ČSSR. 1. České země. In: Vegetace ČSSR, Praha, ser. A, 2, s PROCHÁZKA, F. (1964): Rozšfření vstavačovitých rostlin v Orlických horách, Pr. Muz. Hradec Králové, ser. A, 6, s PROCHÁZKA, F. (1980a): Naše orchideje. 296 p., Pardubice. PROCHÁZKA, F. (1980b): Současné změny východočeské flóry a poznámky k rozšfřenf chrán ěných druhů rostlin. 134 p., Hradec Králové. PROCHÁZKA, F. (1981): Přfspěvek ke květeně severovýchodních Cech II, Pr.Muz. Hradec Králové, ser. A, 16, s PROCHÁZKA, F. (1983): Orchideje našf přfrody. 284 p., Praha

6 ROHLENA, J. (1922): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech I, Čas. Mus. Král. Čes., Praha, sed. natur., 96, s ROHLENA, J. (1929): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech IX, Čas. Nár. Mus., Praha, sect. natur., 103, s. 1-17, RYDLO, J. (1975): Kruštík modrofialový (Epipactis purpurata Sm.) v lužních lesích v okolí Velkého Oseka, Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 15/1-2, s RYDLO, J. (1981): Současný stav poznatku o kruštíku polabském (Epipactis albensis). Roezliana, Brno, 12, s SOUČEK, A (s. a.): Materiál ke květeně Kostelecka a Rychnovska, ms, uložen v knihovně bot. sekce soukromé ekofirmy NATURA, Dobré