MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Zahradnická fakulta v Lednici Zmapování současného použití růží při tvorbě vegetačních prvků v intravilánu sídel Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Ing. Stanislav Vilím, Ph.D. Vypracovala Veronika Landová, DiS. Lednice 2017

2

3

4 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Zmapování současného použití růží při tvorbě vegetačních prvků v intravilánu sídel vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Lednici dne: podpis

5 Poděkování Ráda bych poděkovala panu Ing. Stanislavu Vilímovi, Ph.D. věcné rady, připomínky, a za jeho ochotu při konzultacích. Dále bych chtěla poděkovat odboru životního prostředí Magistrátu města Brna střed a Veřejné správě zeleně v Brně, za poskytnutí materiálů, bez kterých by tato práce nevznikla.

6 1. ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ ČÁST Taxonomické zařazení rodu Rosa L Charakteristika čeledi Rosaceae Charakteristika rodu Rosa L Kořenový systém Listy Květ Ostny Plod Vybrané vlastnosti rodu Rosa L. významné pro zahradní a krajinářskou tvorbu Kompoziční vlastnosti Pěstitelské vlastnosti Ekologické vlastnosti Ostatní vlastnosti Pěstování rodu Rosa L Poloha Půdní podmínky Nároky na vodu Hnojení Odplevelování porostu růží Technologie výsadby růží dle Šimka (2010) Výběr a příprava stanoviště Výsadba Zajištění výsadby, dokončovací péče Rozvojová a udržovací péče Udržovací řez Udržovací letní řez Udržovací řez (před)jarní Použití rodu Rosa L. v zahradní a krajinářské tvorbě Využití růže v parcích a veřejné zeleni Využití růže v krajinářské tvorbě Lázeňské parky a promenády Využit růže v soukromém prostoru Rozária a růžové sady... 36

7 3.7.6 Využití růže v nádobách Ostatní využití růže Významné systémy třídění rodu Rosa L Zatřídění dle Rehdera Řazení růží dle Kordese Třídění růží podle Večeři Třídění dle Sedliské, Waltera a Humpála Třídění růží dle Růžičkové Zatřídění růží dle Sdružení světových společností Třídění dle Hurycha Třídění růží dle Pejchala Třídění růží dle WFRS (STEINHAUER, 1996) Klasifikace dle BARB (STEINHAUER, 1996) Dělení růží do tříd v obchodním styku (STEINHAUER,1996) MATERIÁL A METODIKA Metodika práce Terénní průzkum Popis modelového území Popis vybraných území v městské části Brno-střed Nové sady - Lázně Denisovy sady a park Studánka Tyršovy sady Moravské náměstí Komenského náměstí Park Koliště III Kounicova u objektu Univerzity obrany ulice Mášova Špilberk - park Výsledky Nové sady, Lázně Kopečná Denisovy sady, Studánka Tyršovy sady Moravské náměstí Komenského náměstí Park Koliště III., Janáčkovo divadlo Kounicova u objektu Univerzity obrany... 65

8 5.8 ulice Mášova Špilberk park DISKUSE ZÁVĚR ABSTRACT SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY Obrázek 1 Popis rostliny (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977) Obrázek 2 Popis květu (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977) Obrázek 3 Typy ostnů (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977) Tabulka 1 Počet okvětních plátků, dle různých publikací a autorů Tabulka 2 Orientační spony pro výsadbu růží (ŠIMEK, 2010) Tabulka 3 Klasifikační stupnice hodnocení vůně (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977) Tabulka 4 Seznam navštívených lokalit... 59

9 Jen v šetrné ruce laskavého zahradníka kvete růže domácího štěstí, v hrubých rukou zvadne. Božena Němcová

10 1. ÚVOD Zatím nikdo nedovedl přibližně odhadnout stáří rodu Rosa, tedy odkdy růže existují. Pravděpodobně nejstarší stopy nás, ale zavedou do novověku dějin Země, konkrétně do třetihor. Z této historicky velmi vzdálené minulosti se podařilo objevit zkameněliny zbytků rostlin, které jsou právě růžím velmi podobné. Stáří těchto nálezů je datováno až do dob před asi 20 miliony let. Takto staré fosilie jsou ovšem ve většině případů jen otisky nebo zbytky částí rostlin, například ostnu růže, jejího listu, případně částí výhonu. Z takovýchto nálezů, ale nejde bez jakýchkoli pochybností určit, zda se opravdu jedná o rod Rosa. K tomu, aby vědci mohli bezpečně určit, že se jedná o tento rod, by bylo zapotřebí objevit zbytky celé rostliny nebo alespoň několik částí. Můžeme ovšem předpokládat, že růže na naší planetě roste už alespoň 15 milionů let. Díky tomuto předpokladu si můžeme být jisti, že růže zde existovala již dávno před člověkem. Nejpříhodnější a nepřirozenější podmínky pro rod Rosa se vyskytují prakticky ve všech mírných klimatických pásmech severní polokoule: v Evropě a v Asii s výjimkou arktických a tropických oblastí. Obdobně je tomu i v severní Americe a dále tomu tak je i v oblasti severního okraje Afrického kontinentu. Ještě dnes můžeme v těchto oblastech nalézt některé známé druhy planých růží. Naproti tomu však jižně od rovníku nebyla ještě planá růže vůbec objevena. V důsledku těchto faktů o rozsahu výskytu růží se nám z kulturních okruhů zachovaly rané báje legendy, opěvující růži jako náboženský symbol. Mnohdy také nazývané jako královnami zahrad, rostliny uznávané v každém koutu zemně. Svou oblibu našli již před 5000 lety, odkdy se datuje jejích požití. Jsou to rostliny, které získaly přízeň u lidí díky své variabilitě tvarů, barev a vůní. V současné ale i historizující zahradě jsou neodmyslitelnou součásti kompozice. Nemožno však opomenout jejích využití v sadovnické tvorbě, kde zastupují nepostradatelný část sortimentu. 10

11 2. CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je vypracovat rešerši z literárních a dalších pramenů týkající se problematiky rodu Rosa L. Dále provést terénní šetření ve vybraném modelovém území, v tomto případě se jedná o městskou část Brno střed. Z výsledků terénního šetření kvantifikovat množství vegetačních prvků z růží vzhledem k ostatním vegetačním prvkům a pořídit fotodokumentaci. 11

12 3. LITERÁRNÍ ČÁST Taxonomické zařazení rodu Rosa L. V úvodu řešeného tématu je důležité jako první charakterizovat rod Rosa do taxonomického členění. V hierarchickém zařazení je uvedeno sedm kategorií od říše Plantea po samotný rod Rosa L. Taxonomické řazení je dle Řepky a Koblížka (2007). Říše: Plantea (rostliny) Podříše: Cormobionta (vyšší rostliny) Oddělení: Magnoliophyta (krytosemenné rostliny) Třída: Rodopsida (vyšší dvouděložné vyšší rostliny) Řád: Rosales (růžotvaré) Čeleď: Rosaceae (růžovité) Rod: Rosa (růže) Charakteristika čeledi Rosaceae Rod Rosa L. růže patří do čeledi Rosaceae. V čeledi růžovitých se převážně vyskytují dřeviny polokeře, keře a stromy. Spadají sem ale i vytrvalé byliny. Listy jsou střídavé, jednoduché v některých případech složené, s palisty. Květ je oboupohlavný, ojediněle jednopohlavní. Tvar květu je pravidelný, 5četný, s rozlišenými obaly. Spodní část nitek tyčinek, květního lůžka a kalichu srůstá v pohárkovitou češuli (hypanthium), která se částečně či zcela podílí na vzniku plodu. Plodem čeledi růžovitých může být měchýřek, nažka, malvice, peckovice, časté je souplodí (ŘEPKA, KOBLÍŽEK, 2007). Rosaceae je hospodářsky významná, u nás roste 27 rodů, řada okrasných a ovocných dřevin, zahradních plodin, rovněž lesní dřeviny. Dle Řepky a Koblížka se čeleď rozděluje na 4 podčeledi: Spireoideae (tavolníkovité), Rosoideae (růžové), Prunoideae (slivoňové), Maloideae (jabloňové). Mnohá literatura uvádí v rámci čeledě tyto podčeledě: Spiroideae, Rosoideae, Neuradoideae, Amygdaloideae a Maloideae (BERTOVÁ, 1992). Růže má mnoho společných znaků s tavolníky, ostružníky, mochnami, ale i slivoní, mandloní, střemchou, jabloní a dalšími rody, jichž tato čeleď obsahuje přibližně 2000 (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977). Čeleď Rosacea představuje velmi starou skupinu rostlin, zástupci této čeledě jsou známi už z druhohor mladší křídy (rod Crataegus) a z třetihor paleogénu (Rubus, Prunus) (BERTOVÁ, 1992). 12

13 3. 3. Charakteristika rodu Rosa L. Rod zahrnuje přibližně 150 druhů opadavých či poloopadavých vytrvalých keřů a opěrných lián. Nalézají se na řadě různých místech v Asii, Evropě, severní Africe a Severní Americe (BRICKELL, 2008). Rosa L. je keřovitá dřevina. V jarním období vyraší, vyrostou letorosty, vytvoří květy a květenství, poté dřevina odkvete a vzniknou plody šípky. Do podzimu keř vyzraje a v bezlistém stavu přezimuje (ZAVADIL, 2008). Plané růže rostou zcela po celé severní polokouli. V tropech i subtropech můžeme nalézt několik odrůd v horách. Největší počet druhů se objevuje v oblastech ve Středomoří a východní Asie, naopak málo růží roste na Islandu, ve Skandinávii, v Kanadě a na Sibiři. Ze Severní Ameriky je známo přibližně 22 druhů růží. Na území České republiky volně roste 13 druhů, Rosa arvensis (růže rolní) je považována pro naši republiku za vyhynulý druh. Nejvíce růží roste v teplých nížinách a pahorkatinách, v místech kde je stále hodně remízků, lesních okrajů a mezí, tedy v rozptýlené zeleni, kde se intenzivně nehospodaří. Zvláště teplomilná je Rosa pimpinellifolia (růže bedrníkolistá), roste na suchých lesostepních stráních. Na našem území rostou i dva vlhkomilné růže Rosa pendulina (růže převislá či alpská) a Rosa majalis (růže májová). Tyto druhy se vyskytují v horských a chladnějších oblastech. Rozšířeným a nejhojnějším druhem u nás je Rosa canina (růže šípková) (SUS, ŽLEBČÍK, ROD, 2013). 13

14 Obrázek 1 Popis rostliny (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977) I ušlechtilá část odrůda, II podnož 1. květ, 2. poupě, 3. šípek (plod), 4. očko, 5. letorost, 6. list, 7. osten, 8. víceletý výhon, 9. kořenový krček, 10. místo očkování, 11. jalový výhon, 12. kořeny, 13. kořenové vlášení 14

15 3.3.1 Kořenový systém Kořenový systém u planých tedy botanických druhů růží je tvořen hlavním kůlovým kořenem, ze kterého vyrůstají postranní kořeny neboli kořeny prvního řádu. Tyto kořeny se dále větví na kořeny druhého řádu a dalších řádů až po tenké vlasové kořínky, nazývané jako kořenové vlášení. U rostlin, které se množí vegetativně (oddělky, řízky, odkopky) hlavní kůlový kořen neroste. Kořenový systém tvoří několik vedlejších kořenů, z každého raší kořeny dalších řádů vč. kořenového vlášení (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977). Před výsadbou ošetřujeme kořenový systém dle potřeby, zakrátíme slabé, poškozené kořeny i suché kořenové vlášení, jelikož zdravý a dobrý kořenový systém sazenice je důležitou podmínkou pro úspěšné ujmutí rostliny (SEDLISKÁ, WALTER, HUMPÁL 1989). Intenzita kořenového systému záleží na botanickém druhu čili na podnožích ušlechtilých druhů a na půdních podmínkách. Pokryvné růže disponují širokým kořenovým systémem. Mnohé botanické druhy vytvářejí vodorovné kořeny, takzvané polykormony. Ty rostou do šířky a ze spících oček na nich vyrostou nové rostliny i s kořínky. Je možné je odhrnout, odstřihnout a poté použít jako sazenice k dalšímu pěstování (ZAVADIL, 2008). Určité plané druhy včetně Rosa canina L., Rosa laxa RETZ., nebo Rosa multiflora THUNB., používající se jako podnože, mají na kořenech spící očka, z nichž mohou růst výhony označované jako vlky či jalové výhony. Při nesprávném ošetřování tyto výhony jako pravokořenné jsou silnější a mohou přerůst naočkovanou odrůdu růže, oslabí ji, takže rostlina dostane barvu, velikost květů i tvar původní plané růže podnože (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977). Plané výhony se objevují pod místem očkování, jsou světlejší barvy a na listovém řapíku se objevuje o jeden pár lístků víc než na ušlechtilé odrůdě, lístečky jsou menší a zoubkaté. Plané výhony odřezáváme až u kořene, z kterého vyrostly (SEDLISKÁ, WALTER, HUMPÁL 1989). Nadzemní část keře u planých odrůd tvoří výhony rašící z dolních oček kořenového krčku, u ušlechtilých čili štěpovaných druhů růží z naštěpované části ušlechtilé odrůdy. U planých růží rostoucích ve volné přírodě či vysazených v zahradě je tříletého a staršího dřeva mnohokrát více než u ušlechtilých odrůd. Základem keře jsou výhony tvořící kostru. Dvouleté a hlavně jednoleté výhony jsou velmi důležité, neboť z jeho oček raší kvetoucí letorosty (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977). 15

16 3.3.2 Listy Listy jsou nejdůležitějším orgánem rostliny. Nejčastěji jsou lichozpeřené, u evropských botanických druhů se objevuje 5-9, u dalších 3, 5, 11, ale též 17 lístků různých tvarů a velikosti (ZAVADIL, 2008). Čepel bývá zelená, lesklá či matná. Podzimní olistění je většinou žlutohnědé (HIEKE, 1978). V listech jsou žilky, obsahující silice (éterické oleje) vonící po ovoci (jablkách) nebo balzámově - terpentýnu (BERTOVÁ, 1992). Dalším důležitým znakem u růží jsou palisty, které jsou typické pro jednotlivé druhy i odrůdy. Mají různé tvary například třásnité a široké, třásnité a úzké, mírně zubaté, velmi široké s podvinutým okrajem, široké a velké (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977). Odrůdy i botanické druhy se dají poznat i díky povrchu listu. Listy s lesklým rubem bývají odolnější proti chorobám (ZAVADIL, 2008) Květ Nejvýznamnějším orgánem z hlediska využití tak řazení jsou u růží květy. Květ je reprodukčním orgánem. Je složen z obalů, kališních lístků, korunních plátků, samčích a samičích orgánů (HEITZ, VĚTVIČKA, 2015). U botanických růží je jako poznávacím znakem kališní stopka. Má různou tloušťku i délku. U remontantních druhů je stopka tvrdá a tuhá, u čajových růží je křehká a ohnutá, silně žláznatou kališní stopku posetou malými ostny mají Rosa centifolia L., Rosa muscosa s některé druhy sekce Gallicanae. U odrůd ušlechtilých má délka stopky hospodářský význam, protože i podle délky stopky se růže řadí do jakostních skupin. Vyžaduje se stopka pevná, rovná, dlouhá a s minimálním počtem ostnů (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977). Kalich květu tvoří 5 kališních lístků. Mohou býti celokrajné, krátké, kopinaté až polodlouhé, rozšířené, protáhlé, s rozšířenými špičkami, mechovité nebo různě zpeřené i dlouhé. Některé druhy nemají kališní lístky výrazné (ZAVADIL, 2008). Kališní lístky mohou opadávat nebo pevně drží na zcela zralém plodu. Jsou poznávacím znakem při studování botanických druhů, u našich odrůd jen ve šlechtitelské práci, jelikož při pěstování květy odřezáváme, tudíž plody u nich nejsou známé. U některých druhů se vyskytují listeny (bracteae), především u botanických druhů, které nesou květy na krátkých stopkách v málo četných chocholících nebo též zřídka na stopkách jednotlivých květů. Listeny mají různý tvar a velikost. Rosa canina L. má malé a celokrajné listeny. Četné a silně třepenité má Rosa bracteata WENDL., četné a málo vroubkované mají Rosa multiflora THUNB., R. arvensis JUDS., R. setigera MCHX. a R. gallica L. Listeny nápadně široké a četné se objevují u R. multibracteata. Silně 16 po

17 rozšířené mají odrůdy ze sekce Cinnamomeae, a mnohé druhy skupiny Caninae. Zpeřené listeny má Rosa villosa L. U některých druhů chybí listeny úplně jako například u Rosa lutea MILL., Rosa spinosissima L., Rosa xanthina LINDL. a Rosa wilmottiae HEMSL (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977). Tyčinky jsou drobné, na odlišně dlouhých nitkách a s drobounkými prašníky. Havel, Jaša a Klimeš udávají, že prašníků bývá 50, nejvíce 300, ale i 600, tento počet se vyskytuje u druhu Rosa bracteata WENDL. U botanických druhů jsou normální, ale u kulturních odrůd plnokvětých, které mívají velký počet petal (korunní plátky) jsou deformovány či změněny v korunné plátky (ZAVADIL, 2008). Čnělky mohou být u některých druhů například u Rosa multiflora a Rosa arvensis srostlé v jednu společnou formaci zakončenou jednou bliznou tvaru hlavičky. U skupin čajohybridy, růže bengálská, floribundy a remontantní růže jsou čnělky volné poměrně vyčnívají vysoko, u Rosa rugosa a Rosa lutea jsou na bázi volné a na vrcholu srostlé v paličku, která leží nad ústím kalichu (ZAVADIL, 2008). Obrázek 2 Popis květu (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977) 1. nitka, 2. kališní lístky, 3. češule, 4. kališní stopka, 5. korunní plátky, 6. prašník, 7. čnělka, 8. semeník, 9. přívěšky 17

18 Počet okvětních plátků Halina Heit Růže pro zahrady, balkony a terasy, 2015 Havlů, Jaša, Klimeš Růže, královna květin, 1977, Sedliská, Walter, Humpál Růže, 1989, Zavadil, Jaša Encyklopedie růží, 2008 Helmut Steinhauer Růže, 1993 Christopher Brickell A Z encyklopedie zahradních rostlin, 2008 jednoduché květy 5 poloplné květy 6 20 plnokvěté velmi plné extrémně plné 70 a více jednoduché květy 5 8 jednoduše plný květ 9 15 poloplný květ plný květ velmi plný květ více než 40 jednoduchý květ až 10 poloplný květ plný květ velmi plný květ více než 40 jednoduché květy max. 8 poloplné květy 8-20 plné květy s více jak 20 hustě plné květy více než 30 Tabulka 1 Počet okvětních plátků, dle různých publikací a autorů Ostny Ostny nesprávně nazývany trny jsou důležitou součástí růží a jsou také rozlišujícím znakem. Ostny jsou bodlinatého tvaru vzniklé přeměnou chlupů pokožky naopak trny vznikají přeměnou samostatných orgánů rostliny, např. u hlohu, kde trny vznikají přeměnou stonků nebo u dřišťálu, jež jeho trny jsou přeměněné listy (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977). Nejčastěji vyrůstají na mladším dřevě. Na výhonu jsou umístěny pravidelně či nepravidelně, jsou drobné anebo husté, velké a řídké, ale existují i odrůdy bez ostnů - Blücherovy růže (SEDLISKÁ, WALTER, HUMPÁL 1989). Ostny chrání před poškozením, dále slouží k přichycení k opoře a jsou trvanlivé. Mají různorodé barvy hnědou, zelenou, rezavě hnědou až svítivě červenou. Odrůdy nebo druhy s červenými, velkými ostny, které jsou na podzim velmi výrazné, se používají jako solitéra například Rosa omeiensis pteracantha (ZAVADIL, 2008). 18

19 Obrázek 3 Typy ostnů (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977) a) čajohybrid, b) Rosa rugosa, c) Rosa nitida, d) Rosa sericea, ostny monotypické, dříštálovité, 6. Rosa omeiensis pteracantha, ostny polytypické Plod Plodem růže je šípek, vznikl srůstem spodní částí květu, to je kalichu, koruny a tyčinek (SEDLISKÁ, WALTER, HUMPÁL 1989). Je to kalichovitě či miskovitě rozšířená zdužnatělá stopka nazývaná češule (receptalucum). Šípek není pravým plodem růže, tím jsou drobné pecičky uvnitř šípku, odborně nazývané nažky. Velikost a tvar šípků jsou rozmanité (ZAVADIL, 2008). Šípek obsahuje nažek, záleží na velikosti šípku i druhu. Jsou zploštělé, kulaté, vejcovité a hruškovité, vřetenovité nebo lahvicovité, červené, zelené, oranžové, hnědočervené či černočerné Šípky v sobě mají vysoký obsah vitamínu C. (HEITZ, VĚTVIČKA, 2015). Šípky jsou dalším důležitým poznávacím znakem. Rozeznáváme několik tvarů a to: Šípek kulovitý: velmi malý (0,3 1,0 cm), např. Rosa multiflora THUNB. a první vyšlechtěné polyantky, průměrně velký (1, 3 2,0 cm), např. Rosa lutea MILL., Rosa spinossima L., Rosa rubrifolia VILL. Šípek švestkovitě oválný, středně velký (1, 5 2, 0 cm), se srostlými čnělkami, např. Rosa setigera MCHX., Rosa moschata HERRM., Rosa wichuraiana CRÉP. 19

20 Šípek švestkovitý až hruškovitý, nápadně velký (2 3 cm), např. Rosa chinensis JACQ., Rosa gigantea COLL., Rosa bracteata WENDL., čajohybridy mají často šípky zaoblené hruškovitě, velké 3 5 cm. Šípek šípkovitý až hruškovitý: dlouhý 1 2 cm, u hybridů až 3 cm, např. Rosa gallica L., hruškovitě protáhlý, Rosa damascena MILL., až urnovitý Rosa centifolia L., spíše hruškovitý většinou druhy sekce Caninae. Šípek jablkovitý: velký, kulovitý (podobný jablku), např. Rosa pomifera HERRM. Šípek lahvicovitý až urnovitý: např. Rosa alpina, Rosa moyesii, Rosa davidii, Rosa setipoda HEMSL. Šípek zploštělý: např. Rosa rugosa, plody jsou typické, velké, průměrně 3 4 cm, podobné, ale menší šípky mají např. Rosa spinosissima a Rosa hugonis. Plody u zahradních růží známe málo, protože je po odkvětu ihned odstraňujeme. Vlivem stanoviště se však velikost šípků mění. Pokožka šípků u růží zahradních je obvykle hladká, u botanických růží je buď žláznatá až štětinatá např. Rosa centifolia, či silně štětinatá jako u Rosa pomifera a Rosa tomentosa, nebo silně žláznatá jako u Rosa multibracteata a Rosa setipoda a dokonce ostnatá u Rosa microphylla. Povrch šípku se může změnit vlivem vnějších podmínek (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977) Vybrané vlastnosti rodu Rosa L. významné pro zahradní a krajinářskou tvorbu Kompoziční vlastnosti Textura U většiny růží jemná, ačkoli mezi olistěním obvykle prosvítají šlahouny a větve (především u typu multiflora, pendulina, canina, blanda) Nejjemnější texturu má typ pimpinellifolia a arvensis, nejhrubší u velkolistějších skupin typu polyantka nebo nitida (HIEKE, 1978) 20

21 Formy růstu Růže rostou od 30 cm až do 2 metrů. Dle forem růstu můžeme rostliny rozdělit na sedm skupin. Záhonové mnohokvěté růže bývají vysoké od 40 cm do 100 cm, mají mnoho jednoduchých, plných či poloplných květů. Mohou být v latovitém nebo chocholičnatém květenství. Většinou to jsou skupiny polyantky a floribundy. Záhonové velkokvěté růže jsou o něco málo vyšší než mnohokvěté růže. Květy rostou jednotlivě na dlouhých stopkách, často voní a mají pěkný tvar. Sadové růže rostou od 1 m do 3 m. Dle odrůdy kvetou jednou či dvakrát v létě. Růže pnoucí mohou růst od 1,5 m do 6 metrů. Jsou jednou či vícekrát kvetoucí. Zakrslé růže dorůstají jen do 30 cm a mají hodně drobných květů. Často se koupí pod názvem mini růže. Stromkové a kaskádovité růže nerostou v přirozené formě, jedná se o záhonové nebo stromkové růže, které jsou naočkované na kmínek ve výšce 60 cm, 90 cm či 140 cm. Půdopokryvné růže mají obloukovitě převislý nebo plazivý růst. Občas bývají vyšší než 80 cm, mohou mít až 2 metry dlouhé výhony (HEITZ, VĚTVIČKA, 2015) Kvetení Kvetení patří do nejvýznamnější fáze života okrasných rostlin. Z estetického hlediska přináší kvetení rozmanité barvy a tvary do kompozice. Na konci kvetení se vyvíjejí plody a semena (MACHOVEC, JAKÁBOVÁ, 2006) Doba kvetení Doba kvetení je ovlivněno počasím. Růže kvetou od května až října, záleží, do jaké skupiny se řadí. Například od května do poloviny října kvetou kultivary skupiny bourbonky, v červnu kvete většina druhů, od června do července můžeme vidět kvést růže sadové, od poloviny června do srpna kvetou kultivary skupiny velkokvěté záhonové růže, od poloviny června do poloviny září kvetou kultivary skupiny floribunda, skupiny miniaturních růží a polyantky, od poloviny srpna do konce září kvetou kultivary pnoucích růží a některé kultivary sadových růží (HIEKE, 1978). 21

22 Remontování Remontování je schopnost rostliny kvést v průběhu jednoho vegetačního období opakovaně, mimo běžnou dobu kvetení, která je pro daný rod, druh nebo odrůdu charakteristická (MACHOVEC, JAKÁBOVÁ, 2006). Mezi remontující růže patří čínské a bengálské růže, které velmi dobře opakují kvetení, dále pak portlandky, noisettky, remontantky, čajové růže a čajovky, opakovaně kvetoucí (moderní) sadové růže, pnoucí růže, pokryvné růže (PEJCHAL, 2004) Tvary květů Tvary květů růží dle Brickell Ploché: Otevřené, často jednoduché či poloplné květy s téměř plochými korunními lístky. Pohárkovité: Otevřené, jednoduché až hustě plné květy s korunními lístky ohnutými ven, vzhůru od středu. Kulovité: Zpravidla plné nebo hustě plné květy se stejně velkými překrývajícími se korunními lístky, které utvářejí hluboce miskovitý nebo až kulovitý tvar květu. Zašpičatělé: Poloplné až plné květy s vysokými sevřenými středy. Lahvovité: Květy plné až poloplné. Vnitřní korunní plátky jsou ohnuté dovnitř a vnější korunní lístky mají plošší a rozestálejší tvar. Růžicovité: Prakticky ploché plné či hustě plné květy. Korunní lístky jsou nestejně velké a překrývají se. Čtverhranné: Skoro ploché plné, nebo hustě plné květy s většinou nestejně velkými korunními lístky postavenými tak, že květy působí jakoby rozčleněné do 4 částí. Pomponkovité: Květy jsou malé, kulaté plné či husté plné květy s velkým počtem malých korunních lístků, většinou uspořádaný v květenstvích. 22

23 Tvary květů dle Jaši a Zavadila Plochý: Okvětní lístky se otvírají do vodorovné či mírně vzpřímené polohy. Tyto květy mají např. noisetky nebo staré polyantky. Hranatý: Květy se objevují u několika známých starých odrůd. V pátém měsíci tvoří i 4-5 hustě nahloučených středů. Tento tvar květu má např. čajovka Gloire de Dijon (1853) či bourbonka Souvenir de la Malmaison (1843). Kalichový: Vnější okvětní lístky jsou delší než vnitřní. Květ je ve středu pohárkovitě prohnutý s ohnutým okrajem a střed je hlubší. Pohárkovitý: Květ zůstává dlouhou dobu v poupěti a jeho otevírající okvětní lístky se ohýbají směrem ven. Tento tvar mají např. čajohybridy, floribundy, floribundy grandiflory. Poupě je vhodné do aranžování. Kulovitý: Při rozkvétání květu jsou okvětní lístky vypouklé až kulaté. Kulovitý tvar se objevují u některých starých i nových čajohybridů či polyantky jako Pigalle (1951) nebo Vatertag (1959). Střechovitý: Okvětní lístky jsou vypouklé a umístěné hustě nad sebou. Středně postavené okvětní lístky jsou znatelně vyvýšené. Urnovitý: Květ má protáhlý tvar, po odříznutí částečně rozkvete, dlouho drží svůj květ i tvar, například Beauté (1953) nebo Buccaneer (1952). Pivoňkovitý: Květy jsou široké, ve váze velmi trvanlivé a vhodné k řezu. Kaméliovitý: Má velké okvětní lístky se silným okrajem. Patří sem např. Tahiti (1947) z čajohybridů. Spirálovitý: Okvětní lístky se rozvíjejí postupně a květy jsou výborné k řezu. Tvary květů dle Havla, Jaši, Klimeše Květ plochý: v úplném rozkvětu jsou okvětní lístky rozevřeny do roviny či mírně vzpřímeně. Tento tvar květu mají některé botanické druhy a staré odrůdy noisetky a polyantky. 23

24 Květ hranatý: většinou bývá u květů starých odrůd, okvětní lístky vytváří 4-5 středů uvnitř květů. Jsou velmi hustě nahloučené. Např. pnoucí čajovka Gloire de Dijon (1853), borbonka Souvenir de la Malmaison (1843). Květ kalichovitý: vnější petaly jsou delší než vnitřní s ohnutým okrajem ke středu pohárkovitě prohnuté, střed je hlubší, tvar se objevuje u botanických odrůd. Květ pohárkovitý: okvětní lístky dlouho zůstávají v poupěti, při rozkvětání se prohýbají směrem ven. Tyto květy jsou vhodné k řezu, dlouho drží formu. Mají je mnoho čajohybridů, floribund, a floribund grandiflor. Květ kulovitý: okvětní lístky jsou při rozvíjení kulovitě prohnuté. Tento květ má například odrůda La France (1867, GUILOT), polyantka Vatertag (1951, TANTAU). Květ střechovitý: petaly jsou vyduté, postavené hustě pod sebou, například remontanthybridy General Jacqueminot (1852, ROUSSEL). Květ urnovitý: květy jsou výborné k řezu, mají protáhlý, částečně rozvinutý květ, po odříznutí vydrží dlouhou dobu ve váze. Květ pivoňkovitý: po seříznutí vydrží dlouho ve váze, květy jsou široké. Květ kaméliovitý: okvětní plátky jsou velké, hezkého tvaru, v příznivých podmínkách mají růže velké květy. Květ spirálovitý: květy se postupně rozevírají, jsou velmi vhodné k řezu. Spirálovitý květ najdeme například u odrůdy čajohybridů Isabel de Ortiz (1962, W. KORDES SÖHNE) nebo Rose Gaujard (1958, GAUJARD). U skupiny čajohybridů se některé formy květů rozdělují ještě podrobněji. Například u kulovitého tvaru květu rozeznáváme dále ještě tvar: květ krátce kuželovitý, květ široce kuželovitý, květ tupě kuželovitý, květ štíhle kuželovitý, květ štíhlý, květ velmi štíhlý, květ válcovitě protáhlý. U floribund i floribundgrandiflor se dají odrůdy rozdělit podrobněji dle tvarů květů. Toto stanovení je ovšem velmi složité pro rozsáhlou proměnlivost tvaru květů. 24

25 Barva Barevnost květů u růží je velmi bohatá, růže mají barvu květů od čistě bílé, žluté, červené s jemnými odstíny až po dvojbarevné květy a tzv. modré. U botanických růží převažují květy jednobarevné, červené ve více odstínech, dále růžové, bílých i žlutých květů je méně. Zajímavostí jsou květy zelené u Rosa viridiflora LAV., Rosa centifolia L. a Rosa gallica L. mají květy červené v různých odstínech, Rosa alba ALL. se zbarvuje pouze do bílé barvy, oproti Rosa chinensis JACQ., Rosa gigantea COLL. nebo Rosa odorata SWEET, noisetky, čajovky a borbonky mají barvu květů červenou, bílou i růžovou. Zahradní odrůdy mají velmi různorodé typy zbarvení květů: Květ jednobarevný: Okvětní plátky jsou na rubu i líci zbarvené stejně, intenzita klesá při stárnutím růže. Květ dvoubarevný: Na líci je zbarvení jiné než na rubu. Květ mnohobarevný: Petaly jsou vícebarevné, zbarvení se mění během rozkvétání a stárnutí růže. Květ smíšený: Okvětní plátky se škálou nezřetelně odlišných barev. Květ žíhaný: Petaly mají výrazné žíhání odstínů jedné barvy či více barev. (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ, 1977) Barevnost květů ovlivňuje buněčná stavba květních plátků. Největší vliv na zbarvení květu mají hlavně vrchní vrstvy buněk na rubu i na líci. Na barevnost květů dále působí pěstitelské prostředí kvalita a složení půdy, výživa a z ní hlavně obsah draslíku, který má vliv na intenzitu zbarvení. Důležité jsou i světelné podmínky, když je růže plně osvětlená má intenzivnější zbarvení než stejné růže vysazené na stinném stanovišti. U růží se neobjevují květy modré či černé, jelikož v genovém komplexu růžovitých se nenachází gen pro tvorbu modrého antokyaninového barviva, tzv. delphinidin. (ZAVADIL, 2008) Pěstitelské vlastnosti Životní cyklus Růže jsou listnaté opadavé keře. Jsou velmi krátkověké, ale rychle rostoucí dřeviny (HURYCH, 2003). Roční životní cyklus začíná po zimním období rašením pupenů, jež byly založeny na konci léta a v zimě přežily. Výhon roste a je zpočátku 25

26 vyživován zásobními látkami, které jsou uloženy v rostlině. Po rozvinutí listů se začínají tvořit nové látky pomocí fotosyntézy. Při tomto procesu se z oxidu uhličitého a vody vytvářejí cukry. Látky, které se vytvořily v listech putují vodivými pletivy tam, kde se tvoří pletiva nová, tedy do kořenů a konců výhonů, do dělivého pletiva, které podporuje zesilování rostlin, a do zdřevnatělých částí výhonů a kořenů, kde se ukládají. Důležité je i přijímání minerálních živin z půdy. Kořenové vlášení příjímá vodu a v ní rozpuštěné živiny. Toto vše poté postupuje do listů, odkud se voda stále odpařuje. Aby tento proces byl úspěšný, musí být půda teplá a provzdušněná (HEITZ, 2015) Přesazování růží Když dojde k uhynutí růže, mrazem či z jiné příčiny, zvolíme k dosazení silnější sazenici, která se brzy vyrovná ostatním rostlinám v kompozici. Růže by se neměli sázet znovu po růžích, pokud se dosazují, měla by se vyměnit stará půda a nahradit ji za čerstvou ornici, bohatou na humus. Přesazování je vhodné na podzim od konce měsíce října. Kořeny zakrátíme, z vrchní části rostliny odstraníme suché a zaschlé dřevo a všechny listy. Seřízneme mladé výhony, které vyrostly v posledním létě na polovinu. Zeminu smícháme s rašelinovou drtí a rostlinu zasadíme. Po zasazení zeminu navršíme a musíme ji udržovat stále vlhkou. Velmi důležitá je častá zálivka. Zeminu, kterou jsme nakopčili odhrneme, poté co vyraší nové výhony. Růže přesazování snáší velmi dobře, mohou se přesazovat deset i více let staré rostliny (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ, 1977) Výsadbový spon Spon neboli velikost plochy připadající na jednu rostlinu. Je důležitý pro růst, vývin rostlin, a tím následně i pro zdravotní a pěstitelský stav rostlin. Pokud je příliš hustý spon, rostliny se vzájemně tísní, naopak při nadměrném řídkém sponu není plocha zapojená, hlavně u skupinových výsadeb, plně využita a barevný dojem ztrácí na efektu celého kompozičního záměru. Pro volbu správného sponu je podstatné znát vzrůstnost rostliny, v tomto případě růží (VEČEŘA, 1967). 26

27 Spony při výsadbě růží Vzdálenost v cm/počet rostlin na m 2 Skupina velmi malá malá střední velká Velkokvěté a mnohokvěté 35/7 40/6 45/5 50/4 Miniaturní 25/16 30/12 33/9 35/8 Půdopokryvné 33-35/ / / /1-2 Botanické a sadové ve sponu xx 0,8-1m 1-1,5m 1,5-1,8m Botanické a sadové - xx 1,0-1,5m 1,5-2m 2,5-3m solitérně Tabulka 2 Orientační spony pro výsadbu růží (ŠIMEK, 2010) Při správném sponu v záhonové výsadbě se mají výhony jednotlivých keřů vzájemně lehce dotýkat (VEČEŘA, 1967) Odolnost vůči chorobám a škůdcům Botanické růže jsou obecně považovány za odolné. Ušlechtilé růže jsou odolné méně. Z části trpí nepříznivými podmínkami půdy, například její únavou, klimatickými poměry, jako je sucho, mokro, mrazy a větry. Tyto nepříznivé podmínky můžeme upravit či zlepšit, některé z nich mohou přispívat k rozvoji chorob. Další škody páchají patogeny, tedy viry, houby nebo živočišní škůdci, mezi nimi i zvěř, hlavně zajíci a králíci. Jednotlivé odrůdy růží jsou různě náchylné, a proto je důležitý výběr vhodných sazenic. Je velmi důležité znát vývoj a biologii chorob a škůdců, ale také chemické přípravky, které se proti napadení použijí (ZAVADIL, 2008). Nejčastější choroby růží jsou: černá skvrnitost růží, pravé padlí, nepravé padlí, rez růžová, skvrnitost kůry. Mezi důležité škůdce růží patří: kyjatka růžová, svilušky, pilatěnka drobná, pidikřísek růžový, třásněnky, žlabatka růžová, pilatky, kořenová háďátka. Všeobecně platí, že chemický postřik při ochraně růží nesmí zasáhnout otevřené květy, přípravky se aplikují pouze při bezvětří, používají se přípravky, které neškodí včelám a šetří užitečné živočichy. Dále se dbá na použití dle návodů přiložených k obalům (MARKLEY, 1999) Mrazuvzdornost Výrazně odolné růže proti mrazu jsou hlavně jedenkrát kvetoucí keřové odrůdy. Opakovaně kvetoucí růže se také osvědčily v mrazových polohách, jako jsou například 27

28 severní svahy. Je doporučeno růže v polohách vystavené mrazu co nejméně hnojit a provádět důkladná opatření (MARKLEY, 1999). Spolehlivě přezimují zdravé rostliny, které nejsou napadeny chorobami a škůdci. Důležité je, abychom rostliny nepřikryli moc brzy, protože mráz do 4 C poškozuje rostliny méně, než když se rostlina předčasně zazimuje, mohlo by dojít k zapaření. Velkokvěté, mnohokvěté, miniaturní a pnoucí růže se chrání přikopčením kypré zeminy do výšky 20 až 30 cm. V chladnějších oblastech můžeme rostliny přikrýt chvojím. Většina botanických a keřových růží je u nás dobře mrazuvzdorná a proto nevyžadují zimní přikrývku. V případě nutnosti je vhodná nastýlka půdy hrabankou či kompostem. Pokryvné růže nepřikrýváme, jelikož nebývají poškozovány mrazem. Růže, které jsou vysazovány v nádobách přezimují v chladném sklepě (BÖHM, 2001). U stromkových růží odstraníme listy, lehce svážeme a celý stromek ohneme tak, aby se dala korunka přikrýt zeminou. Kmínek přistíníme chvojím (VEČEŘA, 1967) Ekologické vlastnosti Klimatické podmínky Růže jsou teplomilné rostliny, ale není nutné se jich vzdávat, jen proto, že si je chceme vysadit v místě vysoko položeném, s drsnějšími klimatickými podmínkami, anebo v nížině. Rostliny se mohou vysazovat i ve výškách nad 700 m nad mořem. V horských oblastech vysazujeme botanické růže a růže sadové, které vznikly křížením odolných botanických druhů. V horských podmínkách kolem 1000 m nad mořem je možné pěstovat i růže mnohokvěté, hlavně polyantky. Choulostivější jsou růže velkokvěté, které díky prokřížením ztratily mnoho vitality a odolnosti svých prapředků a ve vyšších polohách nejsou mrazuvzdorné (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ, 1977) Ostatní vlastnosti Vůně Vůně u růží je stejně důležitá jako barva květu, tvar i velikost. Láká čmeláky i včely a tím podporuje opylování a tvorbu semen. Vůni květů tvoří nenasycené aromatické alkoholy, terpeny, fenoly, éterické oleje, rozmanité étery, silice, pryskyřice a další. Dnes rozeznáváme až 27 druhů vůní. Intenzita vůně záleží na mnoha faktorech, jako je podobně u zbarvení květů růže. Výrazná vůně je v ranních hodinách, za dusného počasí či před bouří. Závisí i na vzdušné vlhkosti, teplotních a půdních podmínkách, intenzitě světla, ale i na stáří rostliny. Lesklé a tlustší petaly voní více (ZAVADIL, 2008). 28

29 Botanické růže bývají vonnější než odrůdy ušlechtilé, polyantky voní málo nebo vůbec. Při šlechtění závisí na výběru rodičů. Intenzivněji voní tmavé odrůdy, modré, broskvově žluté, méně bílé odrůdy. Z botanických růží voní výrazně např. Rosa centifolia nebo Rosa alba. Červeně a růžově kvetoucí růže mají typickou růžovou vůni, bílé a žluté růže voní fialkami a po ovoci voní růžové a oranžové vůně (ZAVADIL, 2008). U botanických druhů rozeznáváme několik vůní: Malinová vůně: Rosa canina, Rosa hibernica Jablečná vůně: Rosa pomifera, Rosa wichuraiana, Rosa rubiginosa Kořenitá vůně: Rosa rugosa Nasládlá vůně: Rosa hugonis, Rosa willmottiae, Rosa setigera, Rosa virginiana Medová vůně: Rosa pimpinellifolia Velmi silně voní: Rosa centifolia Velmi mírně voní: Rosa virginiana Vůně ovoce: Rosa multiflora, Rosa macrantha, Rosa spinosissima Vůně citrusů: Rosa gentiliana Vůně fialek: Rosa banksiana Pižmová vůně: Rosa moschata, Rosa polliniana Vůně koření: Rosa Davidi Hřebíčková vůně: Rosa rugosa, Rosa x paulii, Rosa laevigata U velkokvětých odrůd rozeznáváme až tři desítky vůní, například: Vůně po ovoci: Sutter s Gold, Kordes Perfecta Vůně jablka: New Dawn, Gail Borden Vůně růže a citronu: Tiffany Vůně citronu: Symphonie Vůně řeřichy: Buccaneer Vůně po kosatci: Geheimrat Duisberg, Golden Masterpiece Vůně po vínu: Comtesse Vandal Vůně jetele: Chrysler Imperial, Crimson Glory, Hansa Většina mnohokvětých růží včetně půdopokryvných růží téměř nevoní kromě pnoucích a sadových růží (ZAVADIL, 2008). V mezinárodních soutěžích se ke stanovení intenzity vůně používá klasifikační stupnice s 0 až 10 body. Čajohybridy zařazujeme na základě této stupnice do 11 skupin. 29

30 1. skupina 0 bodů bez vůně, například Neues Europa (1965, KORDES) 2. skupina 1 bod téměř neznatelná vůně, např. Lovita (1962, 3.5 Pěstování rodu Rosa L. Pro práci s vytrvalými rostlinami je velmi důležité znát některé ekologické vlastnosti. Volba stanoviště, klimatické podmínky, sklon ke světovým stranám, složení a druh půdy a vodní poměry, jsou důležité podmínky, pokud chceme zakládat rozsáhlejší výsadby. V praxi se spíše podmínky přizpůsobují růžím (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ, 1977) Poloha Všechny růže jsou velmi světlomilné. Při celodenním slunečném záření dochází k rychlejšímu odkvétání květů, proto je vhodné, aby byly rostliny po část dne lehce zastíněny, hlavně za poledního slunce. Zastínění by mělo být jen krátké, v úplném stínu, při severních stranách budov se růžím nedaří. Častěji zde trpí škůdci a chorobami, jejich dřevo nevyzrává, a proto se častěji stávají obětmi mrazu. Nedoporučuje se vysazovat růže blízko stromů, zvláště ty, jejichž kořeny ochuzují půdu o vláhu a živiny, jako jsou javory, jilmy, břízy či jasany. Růžím neprospívá trvalý vysušující průvan, jaký vzniká například na rozích budov nebo v prolukách mezi domy. Pohyb vzduchu je důležitý pro zdravý růst a je důležitý i v boji s chorobami a škůdci (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ, 1977). MEILLAND) 3. skupina 2 body vůně znatelná, např. Sounth Seas (1962, MORREY) 4. skupina 3 body velmi slabá vůně, např. Femina (1964, GUJARD) 5. skupina 4 body slabá vůně, např. Michéle Meilland (1945, MEILLAND) 6. skupina 5 bodů středně silná vůně, např. Königin der Rosen (1964, KORDES) 7. skupina 6 bodů silná vůně, např. Bel Ange (1963, LENS) 8. skupina 7 bodů velmi silná vůně, např. Whisky (1967, TANTAU) 9. skupina 8 bodů málo výrazná vůně, např. Kardinal (1967, KORDES) 10. skupina 9 bodů výrazná vůně, např. James Bonde (1967, TANTAU) 11. skupina 10 bodů silně výrazná vůně, např. Silver Star (1965, KORDES) Tabulka 3 Klasifikační stupnice hodnocení vůně (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ 1977) 30

31 3.5.2 Půdní podmínky Růže nejsou na půdu příliš náročné, zejména vyšší typy sadové růže. Vyžadují hlubokou, živnou, kyprou a živnou půdu s ph 5,5 6,5. Mokré půdy je možné pomocí drenáže s příměsí perlitu, písku, rašeliny, štěrku či vápna zahřát a provzdušnit. Nadměrně lehké půdy zlepšujeme přidáním humusu. Všechny růže jsou vápnomilné (HIEKE, 1978). Půdy velmi jílovité, těžké, trvale zamokřené, slévavé, studené a bahnité, kamenité čí mělké růže nesnášejí (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ, 1977) Nároky na vodu Závlaha růží od pěstitele závisí na množství atmosférických srážek. Jemné kořenové vlášení je zhruba v hloubce padesáti centimetrech a při zálivce je nutná dávka vody na 1 m 2 30 až 50 litrů. Toto množství vody stačí i v době sucha nejméně týden. Každodenní zálivka povrchu záhonu není vhodné, jelikož se urychluje výpar vody z půdy. Růže se zalévají nejlépe odraženou vodou, přímo ke kořenům, pokud zaléváme na listy, může docházet k napadání některých houbových chorob. Nejvhodnější doba zalévání je v ranních hodinách. Na podzim se růže přestávají zalévat, pokud je suchý podzim dodává se růžím vydatná závlaha před zimním obdobím, aby kořenový byl dostatečně zásoben pro předjarní období (SEDLISKÁ, WALTER, HUMPÁL, 1989) Hnojení Nejdůležitější výživné látky pro růže jsou dusík, fosfor a draslík. K nim patří také vápník, hořčík, železo a jiné stopové prvky. Starší, ujaté rostliny hnojíme dvakrát do roka. První hnojení je hned po odkopčení brzy na jaře. Po druhé hnojíme po prvním květu, to znamená ve druhé polovině června. Čerstvě vysazené růže se poprvé hnojí až sazenice dobře zakoření. Při podzimní výsadbě podáváme první dávku hnojiva nejdřív až na konci dubna či v květnu příštího roku. Růže vysázené na jaře se poprvé hnojí v červnu. Od poloviny července už nepoužíváme u mladých ani starých rostlin dusík nebo dusík obsahující kombinované hnojivo, aby výhony mohly do zimy dobře vyzrát a lépe snášely mrazy (STEINHAUER, 1993). Růže nesnášejí hnojiva s vyšším obsahem chlóru. Nedostatkem dusíku se projevuje slabým růstem kořenového systému i nadzemní části a hlavně světlezelenou barvou, která je nejvýraznější na níže položených starších listech. Nedostatek dusíku je viditelný především na jaře, a to na lehkých půdách a za chladného počasí. Naopak nadbytek dusíku se pozná dle tmavozelené barvy listů a nadměrnou tvorbou zelené hmoty na úkor květů. Nedostatek draslíku se projevuje postupným zasycháním listů a žloutnutím. K poškození růží může docházet i 31

32 při použití hnojiv. Většinou se jedná o popálení listů při listové aplikaci nevhodného hnojiva, nesprávné koncentraci nebo za nevhodných podmínek například slunečné počasí. Popálení listů způsobuje i granulovaná hnojiva, jsou-li aplikovaná na mokré či vlhké listy (SUS, ŽLEBČÍK, ROD, 2013) Odplevelování porostu růží Plevel většinou odstraňujeme mechanicky. V současnosti nejsou u nás registrovány a povoleny žádné selektivní herbicidy do růží. Pokud by byly povoleny, nedaly by se použít na malé plochy, kde není možné určit přesnou dávku a zcela rovnoměrnou plošnou aplikaci postřiku. Růže se vyznačují extrémně vysokou citlivostí vůči totálním (neselektivním) herbicidům ze skupiny glyphosate (např. Acomac, Barbarian, Clinic, Figaro, Gladiator, Glyfos, Kaput, skupina Roundup), které je silně poškozují nejen při sebemenším úletu postřikové kapaliny, ale i jejich výpary (SUS, ŽLEBČÍK, ROD, 2013). 3.6 Technologie výsadby růží dle Šimka (2010) Výběr a příprava stanoviště - optimální expozice je východní a jihovýchodní strana - je nutná hluboká orba nebo rygolování - doporučené základní hnojení je kompostovaný chlévský hnůj, dávkování je přibližně 5kg/m 2 - doplnění živin, které v půdě chybí Výsadba - jarní termín je vhodný zvláště pro stromkové a pnoucí růže, výhodnější je podzimní termín, po 15. říjnu do konce listopadu dle počasí - kořenový systém mírně zakrátíme a odstraníme odumřelé části - při podzimní výsadbě zakracujeme výhony pouze s ohledem na manipulaci - při jarní výsadbě zakracujeme výhony dle principu, bujně rostoucí kultivary zakracujeme méně, slabě rostoucí výhony více, výhony odstraňujeme 5 až 8 mm nad očkem. Záhonové růže se stříhají na 3-5 oček, keřové a popínavé růže se stříhají na 5-7 oček. 32

33 - hloubka místo očkování je přibližně 4 cm pod úrovní půdy - následuje přihrnutí kompostem, zajištění vláhy Zajištění výsadby, dokončovací péče - pokud proběhl podzimní termín výsadby, tak v předjaří zakracujeme výhony, poté se výsadba nakopčí, popřípadě se doplní pokládka smrkového chvojí Rozvojová a udržovací péče Základním pravidlem následné péče o výsadby je snaha o udržení optimálního pěstebního prostředí optimum je různé pro jednotlivé skupiny. Záhonové růže jsou nejnáročnější na péči Udržovací řez Udržovací řez je velmi náročným opatřením udržovací péče. Tento řez je na podporu rovnoměrného a bohatého kvetení. Dle doby a pěstebního cíle rozdělujeme řezy na jarní a letní Udržovací letní řez Letní řez se provádí po uplynutí prvního období květu. Cílem řezu je opakované kvetení (u remontujících odrůd) a zamezení oslabení keřů tvorbou semen. Princip řezu - čím hlouběji řez provedeme, tím více keř růže zeslabujeme - odkvetlá poupata u velkokvětých růží odstraňujeme maximálně se třemi listy - pokud má růže květenství, odstraňujeme ho celé najednou nebo postupně dle povahy odrůdy Udržovací řez (před)jarní Tento řez se provádí před rašenim. Pěstebním cílem je opakované kvetení u remontantních odrůd, zamezení oslabení keřů a tvorbou semen. Princip řezu - podpora tvorby letorostů a i kvetení. Principy řezu jsou u jednotlivých skupin růží jiné Růže velkokvěté, miniaturní růže 33

34 - dle průměru výhonu a stavu celé rostliny necháváme 3 6 oček, jestliže chceme květy pro floristické účely, ponecháváme pouze 3 4 očka Růže mnohokvěté (polyantha, polyanthybridy, floribundy, grandiflory) - řez se provádí uniformně na stejnou výšku, počet ponechaných oček závisí na odrůdě a stavu rostliny Půdopokryvné růže - opakovaně kvetoucí odrůdy se každoročně seřezávají nejméně o polovinu výšky, a odstraňuje se staré dřevo - kvetoucí odrůdy jednou do roka se nezakracují, pouze se odstraňují suché a staré dřevo Pnoucí růže Při úpravě pnoucích růží odstraňujeme zahušťující výhony a staré dřevo. Cílem řezu je vytvoření mladých výhonů - podskupiny kvetoucí jednou do roka ja jaře zkracujeme jen namrzlé konce výhonů, po odkvetení provedeme hlavní řez v podobě odstraněním přestárlých výhonů - podskupinu opakovaně kvetoucích růží ošetřujeme odstraněním obrostu, který se objevuje na vedoucích výhonech Popínavé čajohybridy - skupina není v našich podmínkách mrazuvzdorná, odstraňujeme staré dřevo, zakracujeme tenké výhony a chráníme proti namrznutí Parkové růže - tato skupina růží se upravuje pouze průklestem, prosvětlují se jednotlivé keře Historické růže - pečuje se o jejich dobrý stav, odstraňuje se staré dřevo a podporuje se růst nových výhonů, nejlépe z báze rostliny 34

35 3.7 Použití rodu Rosa L. v zahradní a krajinářské tvorbě Pro cenné vlastnosti se růže používají při úpravách sadů, parků, v sídlištní i městské zeleni, na výstavištích, u významných budov. Vzhledem k jejich vzrůstu se ve výsadbě nepoužívají jako kosterní rostliny, výjimkou jsou malé plochy u rodinných domů. Předností růží je jejich pozdní jarní či letní kvetení, kdy většina ostatních okrasných, kvetoucích keřů dávno odkvetla (VEČEŘA, 1967) Využití růže v parcích a veřejné zeleni Růže se obvykle vysazují na významnějších částech městských parků, protože je to velmi náročná rostlina, která potřebuje spoustu péče. Využívají se hlavně na záhonech u vchodů, v centrálních místech, u cest, soch. Pro pěstování růží musí být dostatečný obnos peněz pro jejich údržbu. Při výběru sortimentu, bychom měli brát v úvahu odolnost proti chorobám a škůdcům, jelikož není možné ve veřejných parcích použít pesticidy k jejich ochraně. V městském parku se většinou vysazují záhonové a mnohokvěté růže. Záhonové růže jsou obvykle nahrazovány růží vrásčitolistou (Rosa rugosa) kvůli ekonomické stránce údržby. Růže vrásčitá se vysazuje pro svůj menší vzrůst, barevnost, trnitost a odolnost. V nepravidelných místech parku se mohou vysazovat keřové růže, podobně jako v krajinářské tvorbě (ZAVADIL, 2008). V parkových úpravách se používají i růže pnoucí, mohou se pnout na sloupech, pergolách či trelážích, dále se vysazují k obloukům do volného prostoru či se dají použít k zakrytí například nevzhledné zdi. Růže v záhonech na náměstích i na ulicích nesmějí být přímo na okraji dopravní komunikace, jelikož jim škodí větší množství výfukových plynů z automobilů, a také jim škodí posypová sůl v zimním období. Na sídlištích se zelené plochy upravují dle architektury staveb. Osazují se přístupové cesty k významnému místu. Volí se většinou jedna odrůda stejné barvy, i stejná či podobná výška rostlin (HAVLŮ, JAŠA, KLIMEŠ, 1977). V sídlištní zeleni musíme brát ohled na pohyb malých dětí. Proto bychom měli mít vytipovaná místa a cesty kde se děti a rodiče pohybují. V odlehlejších místech je možné použít růže keřové (ZAVADIL, 2008) Využití růže v krajinářské tvorbě V krajinářských úpravách se vysazují hlavně botanické druhy růží jako Rosa canina a odrůdy keřových růží. Keřové růže se používají jako součást volných živých plotů a stěn, porostů okrajů lesa a keřových skupin. Často jsou vysazovány do tzv. roztroušené zeleně, tedy rostou na mezích, v okolí polních cest a remízků v polích. 35

36 V krajině je vhodné růže vysazovat z jižní strany lesů nebo jiných skupin, kvůli jejich potřeby celodenního oslunění (ZAVADIL, 2008) Lázeňské parky a promenády V lázeňských parcích by měli být partery, okružní cesty, loubí, bludiště, besídky a zákoutí doprovázená skupinami sadových, mnohokvětých, pnoucích a pokryvných odrůd růží. V krajinných částech parku mohou být vysazeny i botanické růže. Promenáda je specifický útvar v lázeňském či jiném rekreačním městě, určené pouze pro pěší. Na takové místo se vysazují růže do vyvýšených záhonů doprostřed promenády. Dále se používají před vchod do divadla, před významnou sochu (ZAVADIL, 2008) Využit růže v soukromém prostoru Klasickým použitím růží v soukromé zeleni jsou předzahrádky, používáme hlavně růže záhonové, dají se však použít i popínavé růže na plot, oblouk či treláž na zeď. Pokud je v předzahrádce skalka, může se vysadit i miniaturní růže. Většinou lze vidět ucelené záhony z polyantek a čajohybridů. Na rodinných zahradách se nejvíce používají záhonové a pnoucí růže. Součástí zahrady je obvykle altán či pergola, které můžeme nechat obrůst pnoucími růžemi (ZAVADIL, 2008). Do soukromých prostor patří i zeleň podniků, veřejnosti je přístupná pouze, když je podnik otevřen, růže mohou být vysázeny u hlavní budovy, zde se vyvarujeme použití trnitých růží. Používají se velkokvěté odrůdy, tedy čajohybridy, mnohokvěté růže i sadové odrůdy (ZAVADIL, 2008) Rozária a růžové sady Rozárium je specializovaná sbírka růží, je to místo, které je většinou součástí botanické zahrady či parku. Růže jsou uspořádány do vědecky přesných výsadeb. Hlavním cílem rozárií, je shromáždit co nejvíce odrůd a poté je vědecky sledovat. Existují rozária šlechtitelských stanic, kde se pěstují matečné rostliny, ať pro novošlechtění či základ pro udržení šlechtěných odrůd. Můžeme se setkat i se speciální formou rozárií, které se většinou objevují u zahradních center, plochy s růžemi slouží k tomu, aby se zákazníci seznámili s nabízeným sortimentem růží. Růžový sad je obdobou rozária, s tím rozdílem, že se zde vyskytuje menší počet odrůd, a jsou pěstovány ve velkých ucelených plochách. V růžových sadech se mohou vyskytovat dřeviny nebo jiné kompoziční prvky, tak aby místo bylo příjemné pro návštěvníky. 36

37 Sady bývají většinou součástí zámeckých či městských parků nebo klášterních zahrad (ZAVADIL, 2008) Využití růže v nádobách Pěstování růží v nádobách má smysl, když nelze sázet do volné půdy. Nádoby se dají umístit na terasy a lodžie. Nejvhodnější orientace je východní a západní. Truhlíky i kbelíky musí být prostorné a hluboké, pro miniaturní růže se doporučuje alespoň 5 litrů, pro mnohokvěté, velkokvěté a pokryvné 12 litrů, pro stromkové růže 15 litrů a pnoucí 30 litrů. Dno nádoby musí mít odtokové otvory a drenáž z keramzitu či hrubšího písku. Zemina je nutná humóznější a lehčí, proto se přidává kompost, rašelinu, listovku a písek. Nádoby se musí pravidelně zalévat a kontrolovat stav zeminy. Zazimování může probíhat ve sklepě, studené verandě nebo pařeništi. Růže v malých nádobách se přesazují každý rok v předjaří, ve velkých jednou za dva až tři roky (SUS, ŽLEBČÍK, ROD, 2013) Ostatní využití růže Růže v kuchyni Nepravé plody planých odrůd, šípky, jsou zdrojem vitamínů a minerálií, hlavně vitaminu C. V čerstvých šípkách je obsah vitamínu C velmi vysoký. Pro kuchyňské využití se šípky sklízejí, když jsou zcela vybarvené, ale ne rozměklé. Dužnina se zpracovává na marmeládu. Dále se z šípku vyrábí likéry, octy či čaje. Korunní plátky růží se používají na výrobu bonbónů či alkoholických šerbetů. Věřilo se, čaj z čerstvých nebo sušených lístků čistí krev. Růžová voda, která se získává destilací z květů růží se může přidávat do perníku i jiných sladkostí. Korunní lístky se dají kandovat a jsou vhodné na dorty (LEUTE, 2004). Další technikou jak využít květy růží je cukrování. Tato úprava okvětních plátky je vhodná pro zdobení koláčů a dortů. Cukrované plátky vydrží až tři dny. Okvětní plátky se potřou rozšlehaným bílkem z obou stran a poté se posypou krystalovým cukrem. Poté se položí na síto či voskovaný papír a dají se sušit do teplého a suchého místa (HILLIER, 2007) Růže ve floristice Růže je nepostradatelnou součástí ve floristickém umění. Čerstvé řezané květy se používají od dávnověku k vázání kytic a tvoření různorodých aranžmá. U růží ve floristice se cení velikost, tvar, vůně i barva květu, délka stonku i olistění. Tvoří se z nich kytice, věnce, květinové koše, vypichovaná aranžmá, nebo se dávají volně do 37

38 vázy. Důležité je sklizeň květů, řežeme je navečer nebo brzy z rána. Květy ponoříme co nejdříve do vody a ponecháme je v chladném prostředí, aby nezačaly předčasně vadnout (ZAVADIL, 2008). Růže se nepoužívají jen jako čerstvé řezané květiny, ale mohou se používat i v sušených vazbách či vypichovaných aranžmá. Sušení růží má několik zásad. Pro květiny určené k sušení je nejlepší doba sklizně ráno za suchého dne. Z uřezaných květin je nutné odstranit všechny spodní listy, jelikož zmačkané listy mohou způsobit hnití, což zničí sušení rostliny. Vytvoří se malé svazky a pověsí se na vodorovnou tyč tak, aby se svazky nedotýkaly. Vhodné je chladné, suché, vzdušné a tmavé místnosti, například půda či sklep. Sušení trvá jeden až tři týdny (HILLIER, 2007). Další technikou pro sušení květin je pomocí desikantu. Je to jemně mletý materiál, který lehce absorbuje vlhkost. Pokud se umístí blízko květiny nebo listu, vysoušecí proces je rychlejší, než-li se rostlina nechá usušit v tmavé, vzdušné místnosti. Desikanty se používají i pro lepší zachování barvy a tvaru květu. Tato technika má své nevýhody, je to pečlivá, zdlouhavá práce. Stonky se stávají velmi křehkými, proto se květy nebo plodenství zpevňují drátky (HESSAYON, 2000). 3.8 Významné systémy třídění rodu Rosa L. Klasifikace vznikaly ve Velké Británii, Francii, Německu a v Americe. S dalším vývojem bylo nutné klasifikace stále aktualizovat. Existuje mnoho klasifikací a třídění. Botanické zařazení růží Zatřídění dle Rehdera Třídění dle amerického profesora a dendrologa A. Rehdera vzniklo v roce 1927, jedná se o monografické uspořádání růží, kde jsou rozděleny na čtyři podrody. Mimo Rosa pesica Michx., Rosa roxburghii Tratt a Rosa stellata Woot patří veškeré růže do podrodu Eurosa, které jsou vhodné pro pěstování v zahradách. Dělí se dle botanického systému do deseti skupin, to jsou druhy a kříženci a dále podle jejich využití v zahradnickém oboru. 38

39 Podrod Hulthemia 1. Rosa persica Michx. (syn. R. simplicifolia Salisb., Hulthemia persica Born.) Podrod Eurosa Sekce I. Pimpinellifolae 2. Rosa spinosissima L. (syn. R. pimpinellifolia L.) 3. Rosa hugonis Hemsl. (syn. R. xanthina Crep.) 4. Rosa xanthina Lindl. 5. Rosa primula Boul. (syn.ecae Kanitz) 6. Rosa foetida Herrm. (syn. R. lutea Mill.) 7. Rosa haemisphaerica Herrm. (syn. R. glaucophylla Ehrh.) 8. Rosa omeiensis Rolfe (syn. R. sericea omeiensis Rowley) Sekce II. Gallicanae 9. Rosa gallica L. 10. Rosa centifolia L. (syn. R. gallica centifolia Regel.) 11. Rosa damascena Mill (syn. R. calendarum Borkh.) 12. Rosa alba L. Sekce III. Caninae 13. Rosa pomifera Herrm. (syn. R. villosa L.) 14. Rosa tomentosa Smith. 15. Rosa eglanteria L. (syn. R. rubiginosa L.) 16. Rosa micrantha Smith. 17. Rosa stylosa Desv. 39

40 18. Rosa corymbifera Borkh. (syn. R. dumetorum Thuill.) 19. Rosa canina L. 20. Rosa rubrifolia Vill. (syn. R. glauca Pour.) Sekce IV. Carolinae 21. Rosa palustris Marsh. 22. Rosa virginiana Mill. (syn. R. lucida Ehrh.) 23. Rosa Carolina L. (syn. R. humillis Marsh.) 24. Rosa nitida Willd. 25. Rosa foliolosa Nutt. Sekce V. Cinnamomeae 26. Rosa rugosa Thunb. 27. Rosa acicularis Lindl. 28. Rosa arkansana Port. 29. Rosa suffulta Greene 30. Rosa blanda Ait. 31. Rosa pendulina L. (syn. R. alpina L.) 32. Rosa cinnamomea L. 33. Rosa pisocapra Gray 34. Rosa woodsii Lindl. 35. Rosa californica Cham. et Schlecht. 36. Rosa corymbulosa Rolfe 37. Rosa nutkana Presl 38. Rosa davidii Crep. 40

41 39. Rosa caudata Bak. 40. Rosa setipoda Hemsl. et Wils. 41. Rosa hemsleyana Tack. 42. Rosa sweginzowii Koeh. 43. Rosa moyesii Hemsl. et Wils. 44. Rosa bella Rehd. et Wils. 45. Rosa webbiana Royle 46. Rosa sertata Rolfe 47. Rosa multibracteata Hemsl. et Wils. 48. Rosa wilmottiae Hemsl. 49. Rosa gymnocarpa Nutt. 50. Rosa beggeriana Schrenk. Sekce VI. Synstylae 51. Rosa multiflora Thunb. 52. Rosa watsoniana Crep. 53. Rosa setigera Michx. 54. Rosa helenae Rehd. et. Wils. 55. Rosa rubus Levl. et Vant. 56. Rosa brunonii Lindl. 57. Rosa moschata Herrm. 58. Rosa maximowicziana Regel 59. Rosa henryi Boul. 60. Rosa soulieana Crep. 41

42 61. Rosa wichuraiana Crep. 62. Rosa sempervirens L. 63. Rosa arvensis Huts. (syn. R. repens Scop.) Sekce VII. Indicae 64. Rosa odorata Sweet. (syn.r. indica fragrans Thory, R. i. odorata Andrews, R. i. odoratissima Lindl.) 65. Rosa chinensis Jacq. (R. indica Lour.) 66. Rosa noisettiana Thory 67. Rosa borboniana Desp. (R. borbonica Chaix.) Sekce VIII. Banksianae 68. Rosa banksiae Ait. (R. banksiana Abel) Sekce IX. Laevigatae 69. Rosa laevigata Michx. Sekce XI. Bracteatae 70. Rosa bracteata Wendl. Podrod: Platyrhodon 71. Rosa roxburghii Tratt. (syn. R. microphylla Roxb.) Podrod: Hesperhodos 72. Rosa stellata Woot. (VEČEŘA, 1967) Řazení růží dle Kordese Světový šlechtitel Kordes zatřiďuje růže do 8 základních skupin, které je poměrně jednoduché a přehledné. Běžně se používá v zahradnické praxi. V tomto řazení chybí 42

43 popis o půdopokryvných růžích. V Kordesově systému zatřiďování se nenachází původní botanické druhy. Skupina 1. mrazuvzdorné keřovité růže Skupina 2. remontující keřovité růže Skupina 3. neremontující pnoucí růže Skupina 4. remontující pnoucí růže Skupina 5. polyantky a polyanthybridy Skupina 6. floribundky Skupina 7. čajohybridy Skupina 8. zakrslé růže V 1. skupině mrazuvzdorných keřovitých růžích jsou obsaženy tyto druhy: Rosa alba, Rosa acicularis, Rosa canina, Rosa centifolia, Rosa cinnamomea, Rosa damascena, Rosa gallica, Rosa foetida, Rosa mooscentifolia, Rosa moyesii, Rosa microphylla, Rosa multiflora, Rosa rugosa a Rosa spinosissima. Do 2. skupiny remontujících keřovitých růží jsou řazeny hlavně lambertianky (v rozšířeném pojetí hybridy Rosa moschata) a několik hybridů Rosa multiflora. Do 3. skupiny neremontujících pnoucích růží patří hybridy Rosa arvensis, Rosa multiflora, Rosa macrantha, R. rubiginosa, Rosa setigera, Rosa wichuraiana a pnoucí neremontující čajovky. Ve 4. skupině remontujících pnoucích růží nalezneme pnoucí čajové růže, pnoucí floribundky, remontující hybridy Rosa kordesii a hybridy Rosa multiflora a Rosa rubiginosa. Další skupiny odpovídají zahradnickým skupinám, které se běžně používají v praxi. V osmé skupině jsou řazeny miniaturní zakrslé růže, které vznikali především z potomstva Rosa chinensis minima (VEČEŘA, 1967). 43

44 3.8.3 Třídění růží podle Večeři Třídění dle Ludvíka Večeři je podrobné, ale zcela chybí skupiny růží, například růže skupiny grandiflor a půdopokryvné růže. Autor podrobně popisuje původ vzniku uvedených skupin níže. Pojem zahradnické skupiny růží znamenají křížence nebo mutanty, vzniklé křížením hybridních odrůd, či dalším, často několikanásobným křížením hybridních odrůd, mající mnoho shodných pěstitelských či morfologických vlastností. Některé skupiny růží jsou známé už od starověku. Jedná se například o zahradnické skupiny Rosa x alba a Rosa x centifolia (růže stolistá). V 16. století se nejvíce rozšířili provinciálky (Rosa gallica provincialis Hort.) a mechovky (Rosa centifolia muscosa Seringe). Skupina růží nazvaná borbonky (R. x borboniana Desp.) je jednou z nejstarších odrůd, vzniklou záměrným křížením. Byla náhodně objevená jako semenáč z křížení mezi R. chinensis Jacq. a R. damascena semperflorens Rowley již v roce Semenáče této odrůdy měli velkou variabilitu. V krátké době vznikali rozmanité odrůdy, dnes jsou ovšem zapomenuty. Dodnes se pěstuje Adam Messerich (Lambert, 1920) jako růže sadová. Noisettky (Rosa noisettiana Thory) jsou další prastarou skupinou zahradních růží ze začátku minulého století. O rozšíření této odrůdy se zasloužili bratři Noisettové, dovezli ji z Ameriky do Paříže a to v roce John Champneys z Charlestonu v Jižní Karolíně byl šlechtitelem této odrůdy. Občas byla uváděná pod názvem Champney Rose nebo Champney s Pink Cluster. Jedná se o křížence R. chinensis Jacq. x Rosa moschata Herrm. z roku Rosa noisettiana je původní pnoucí růže, která není moc otužilá. Dále byla křížena hlavně s vonnými čínskými růžemi, proto je čínským růžím podobná vůní i vzhledem. Bílá odrůda Aimée Vibert (J. P. Vibert 1828, francouzský šlechtitel z Angers) je pokládána za první vypěstovanou noisettku v Evropě. Další významnou skupinou jsou čajovky, které pocházejí z Rosa odorata. Na začátku minulého století byli tyto růže málo pestré, byli to pouze mutace nenápadných barevných odstínů. Čajovky dovezené z Číny se nedaly úspěšně křížit, protože nevytvářely semena. Křížení započalo až po náhodném objevení semenáče odrůdy Devoniensis, nalezeného v Anglii v Devonshire u Forestieru v roce

45 Zajímavostí je, že uměle křížené skupiny jako jsou noisettky, bengálky, borbonky a čajovky, remontují a mají diploidní počet chromozómů tj. 14. Naopak starší růže (Rosa centifolia, Rosa gallica apod.), jsou růže tzv. antické, mají tetraploidní počet chromozómů tj. 28. U skupiny růží remontantky není zcela známý jejich původ. Z jejich vzhledu a vlastností se dá předpokládat, že jde o křížence Rosa damascena s Rosa chinensis. K nejznámějším patří General Jacqueminot (Roussel 1853), Frau Karl Druschki (Lambert 1901) a Fischer et Holmes (Verdier 1865). Postupně byla tato skupina ve 20. století vytlačena čajohybridy. Čajohybridy vznikly křížením remontantek a čajovek, do určité míry byly stále podobné remontantkám a častokrát neměli takovou vitalitu ve vzrůstu. Nové čajohybridní odrůdy postupně vznikaly vzájemným křížením a tak vznikají dodnes. Veškeré odrůdy jsou celkem vonné a mají ušlechtilé tvary. Původně chyběla žlutá zbarvení i její odstíny. Po několika neúspěšných experimentů se to zdařilo francouzskému šlechtiteli Pernet Ducherovi, který zkřížil remontantku Antoine Ducher s Rosa foetida persiana Rehd. a z jediného vzrostlého semenáčku byla získána odrůda Soleil d Or, která byla úrodná a dala základ další skupině růží pernetianek. Pernetiantky, dostaly pojmenování na počest svého šlechtitele. Vyznačovaly se hlavně novému barevnému tónování čajohybridů, lesk listů ale také větší náchylnost na černou skvrnitost listů. Polyantky byly výsledkem snahy vypěstovat dokonalé růže, jde- li o tvar poupěte, ušlechtilost květu i jejich vhodnosti k řezu, a naopak jsou růže nízké, mnohokvěté a remontující. Pojmenování Rosa polyantha Sieb. et. Zucc. vymyslel mnichovský botanik Zuccarini, který tuto odrůdu považoval za nový druh, i když ji již předtím pojmenoval šlechtitel Thunberg jako Rosa multiflora Thunb. Polyantky jsou vyznačovány velkými odchylkami a prakticky více než polovina polyantek jsou mutace. Další skupinou růží jsou polyantahybridy, které vznikaly od roku 1910 do Jedná se o křížence mezi čajohybridy a původními polyantkami, jsou to triploidní odrůdy a většinou nepřinášejí semena. 45

46 Skupina floribundky byly opakovaně křížené mezi čajohybridy a polyanthybridy. Do této skupiny zařazujeme odrůdy, které mají tetraploidní počet chromozómů. Jak vzhledem a velikostí květů jsou bližší čajohybridům. Čajohybridy novějšího období tvoří obsáhlou skupinu a můžeme mezi nimi rozeznávat několik podskupin. Pnoucí odrůdy růží mají jednodušší původ, obvykle to jsou kříženci původních druhů, případně se jedná o potomstvo druhé nebo třetí generace. Náležité skupiny mají názvy dle druhů použitých ke křížení, například arvensis hybridy, multiflora hybridy, alpina hybridy apod. Sadové růže mají obvykle blízko k nějakému původnímu druhu. Zahradnické skupiny jsou pojmenovány podobně jako u pnoucích růží například rubiginosa hybrida, spinosissima hybridy, rugosa hybridy apod (VEČEŘA, 1967) Třídění dle Sedliské, Waltera a Humpála Toto třídění je velmi jednoduché a základní. Podobně jako u zařazování dle Kordese chybí popis půdopokryvných růží. Velkokvěté růže: používají se většinou k řezu, na stonku rostou ušlechtilá poupata, obvykle po jednom, po třech i více květech. Do skupiny velkokvětých patří čajohybridy. Mnohokvěté růže: tato skupina je vhodná do záhonů, parků, do menších zahrad či jsou používány jako solitéry. Na stonku roste více květů. K řezu se nepoužívají. Mezi mnohokvěté růže řadíme polyantky, floribundy, polyatahybridy, garnetky, i růže zakrslé čili minirůže. Pnoucí růže: často to jsou mnohokvěté růže, ale mohou mít i velkokvětý květ. Vybrané odrůdy mají opakované kvetení, jiné kvetou pouze jednou do roka. Mezi pnoucí růže se mohou řadit plazivé neboli půdopokryvné růže, které nemají oporu, ale pnou se po zemi. Sadové růže: charakterizují se mohutným vzrůstem botanických druhů, ale dnes jsou vyšlechtěny kulturní hybridy s plnými květy typu velkokvětých růží i s jednoduchými typy květů. Do této skupiny řadíme i Rosa villosa (syn. Rosa pomifera). Čajovky: z Číny byly dovezeny původní čajovky, které ovšem nevytvářely semena. Na začátku minulého století se náhodně objevily semenáče, které daly základ ke křížení. 46

47 Skupina čajovek má diploidní počet chromozómů (14 ks), oproti čajohybridům, které mají tetraploidní počet chromozómů (28 ks). Stejný počet mají i floribundy. Miniaturní, zakrslé a skalkové růže: tyto růže dorůstají do velikosti 30 cm. Jejich výhony jsou slabé, mají krátká internodia, malé listy, lístků bývá 3 až 5, většinou jsou 2 cm dlouhé a 1 cm široké. Květy této skupiny jsou jednoduché, ale jsou známé i plné, avšak nejvýše 3,5 cm široké, v malých okolcích nebo jednotlivé (SEDLISKÁ, WALTER, HUMPÁL, 1989) Třídění růží dle Růžičkové Jedná se o jednoduché a přehledné třídění, vhodné pro řadu pěstitelů. 1. Záhonové růže: a) čajohybridy b) polyantky c) polyanthybridy d) floribundky e) grandiflory 2. Popínavé růže 3. Sadové parkové růže a) botanické b) zahradní kulturní formy c) všechny ostatní hybridy Zatřídění růží dle Sdružení světových společností Toto zatřídění je přehledné a jednoduché. Použití tohoto třídění slouží spíše pro odborníky. Moderní růže 1. Moderní keřové růže, remontující, velkokvěté 2. Moderní keřové růže, remontující, mnohokvěté 47

48 3. Remontující a půdopokryvné růže 4. Velkokvěté záhonové růže (čajohybridy) 5. Mnohokvěté záhonové růže (floribundy) 6. Mnohokvěté miniaturní růže 7. Polyantky 8. Miniaturní růže 9. Moderní keřové růže, jednou kvetoucí, velkokvěté 10. Keřové růže, jednou kvetoucí, mnohokvěté 11. Jednou kvetoucí půdopokryvné růže 12. Ramblerky remontující 13. Velkokvěté pnoucí, remontující 14. Mnohokvěté pnoucí, remontující 15. Pnoucí miniaturní růže 16. Ramblerky jednou kvetoucí 17. Velkokvěté pnoucí, jednou kvetoucí 18. Mnohokvěté pnoucí, jednou kvetoucí 19. Pnoucí miniaturní růže, jednou kvetoucí Staré (historické) růže 20. Rosa x alba hybridy 21. Rosa x borboniana (borbonky) 22. Rosa boursault (Borsault hybridy) 23. Rosa chinensis hybridy 48

49 24. Rosa x damascena hybridy 25. Rosa gallica hybridy 26. Remontantky 27. Mechové růže (mechovky) 28. Portlandské růže 29. Rosa x centifolia hybridy 30. Rosa rubiginosa hybridy 31. Čajohybridy 32. Ayshire hybridy 33. Rosa x borboniana pnoucí 34. Rosa borsault pnoucí 35. Čajovky pnoucí 36. Rosa noisettiana 37. Rosa sempervirens hybridy Původní druhy růží 38. Pnoucí 39. Keřové (ROSEN, 1999) Třídění dle Hurycha Třídění dle pana Hurycha je určené pro používání řadě zahradníků. Je srozumitelné a jednoduché. Najdeme zde aktuální skupiny růží i půdopokryvné růže, chybějící u zmíněných autorů. V záhonových růží je podskupina, popisující miniaturní růže. 49

50 1. Parkové (sadové) růže Skupina obsahuje botanické druhy a jejich křížence. Rosa canina, Rosa glauca, Rosa hugonis, Rosa multiflora, Rosa rugosa, Rosa x rugotida, Rosa nitida, Rosa pimpinellifolia, Rosa x alba, Rosa centifolia, Rosa foetida, Rosa x harisonii, Rosa moyesii, Rosa sericea ssp. omeiensis f. pteracantha, Rosa x pruhoniciana, Rosa roxburghii, Rosa rubuginosa, Rosa wilmonttiae 2. Remontující keřové růže Byly vyšlechtěny kombinovaným křížením, za účelem vypěstovat stále kvetoucí parkové, nebo pnoucí růže. Jsou vysoké až 1,5 m, větve jsou překloněné a pravidelně remontují. Při pěstování v parku se doporučuje každoroční delší řez a kořenová přikrývka. 3. Pnoucí růže Růže bohatě kvetou od června do července. Tvoří dlouhé větve, které se uchycují k opoře. Novější kultivary kvetou delší vegetační dobu. Mezi remontující (dlouhokvěté) popínavé růže patří pupenové mutace vybraných keřových ušlechtilých růží, které se nazývají slovem Climbing před vlastním názvem kultivaru. Tyto růže jsou většinou nejméně otužilé. 4. Záhonové růže s řadou podskupin Jedná se o nejpočetnější skupinu růží, jsou to mnohonásobní kříženci. a) velkokvěté anglické růže b) mnohokvěté polyanty, polyanthybridy, floribundy, grandiflory c) miniaturní růže 5. Pokryvné růže Růže se používají k pokrývání půdy v plynulých výsadbách, především na osluněných svazích, dorůstají do výšky maximálně 50 cm. 50

51 3.8.8 Třídění růží dle Pejchala Pan prof. Ing. Miloš Pejchal, CSc. rozděluje rod Rosa L. na botanické růže a růže zahradnické, botanické dělení je provázáno se sadovými růžemi, proto toto základní dělení nelze rozdělit. Zařazení botanických růží odpovídá členění dle Rehder (1967), kde jsou skupiny označeny jako podrody, prof. Pejchal (2004) je zařazuje mezi subspecie poddruhy. Do subspecie Eurosa spadá sedm sekcí. Členění růží zahradnických je velmi přehledné a splňuje potřeby zahradnické praxe. Členění rodu: 1. Botanické Subsp. Hulthemia Subsp. Platyrhodon Subsp. Hesporhodos Subsp. Eurosa - Sect. Pimpinellifoliae - Sect. Gallicanae - Sect. Caninae - Sect. Cinnamomeae - Sect. Synstyleae - Sect. Indicae - Sect. Carolinae 51

52 2. Zahradnické Sadové (keřové) růže Botanické (přírodní) druhy, jejich mutace a jednodušší kříženci. Jsou to středně až velké keře kvetoucí jednou do roka. Celkem odolné proti chorobám. Každoroční řez není nutný. Ze sekce Pimpinellifoliae (prvotřídní taxony) Rosa hugonis, Rosa x hugoptera, Rosa pimpinellifolia hybrid Fruhlingduft a Stanwell Perpetual. Ze sekce Gallicanae Rosa gallica, Rosa x alba. Ze sekce Caninae (hodnotné taxony) Rosa glauca, Rosa serafinii, Rosa canina hybrid Kiese. Ze sekce Cinnamomeae (prvotřídní taxony) Rosa davurica, Rosa majalis, Rosa rugosa, Rosa rugosa Alba, Rosa rugosa var. kamtschatia, Rosa moyesii hybridy Nevada, Marguetite Hilling (syn. Pink Nevada ). Ze sekce Synstylae (prvotřídní) Rosa multiflora Ze sekce Carolinae (prvotřídní) Rosa nitida, Rosa palustris, Rosa virginiana Historické (staré) růže Skupiny jednou kvetoucí vypěstované před vznikem opakovaně kvetoucích východoasijských růží do kultury v Evropě (přelom 18. a 19. století). Odrůdy Rosa x alba, Rosa gallica, Rosa x centifolia, Rosa x damascena a růže mechové. Skupiny opakovaně kvetoucí na jejich vzniku se podílí jednou kvetoucí východoasijské růže. Belngálské (čínské) růže, noisettky, portlandky, bourbonky, remontantky, čajovky (čajové růže). Záhonové růže Vzrůst je spíše vzpřímený a celkem málo větvený, květy dobře remontují, jsou poloplné až plné. Jen některé odrůdy silně voní. 52

53 a) velkokvěté b) grandiflora c) čajohybridy d) mnohokvěté e) polyantky f) floribundy Opakovaně kvetoucí (moderní) sadové (keřové) růže Vzrůstnější než růže záhonové. Do této skupiny spadají odrůdy jako anglické, romantické nebo nostalgické. Vyžadují zazimování a řežou se co nejméně. Pnoucí růže a) růže s tuhými listy a především vzpřímeným růstem, jedná se o mutace záhonových růží, kříženci růží záhonových s druhy pnoucími (hlavně Rosa multiflora, Rosa wichuriana, Rosa arvensis, Rosa setigera, Rosa x kordesii), na letošním dřevě kvetou jednou i opakovaně, méně vzrůstné odrůdy mohou být i bez opory. b)odrůdy s dlouhými a ohebnými větvemi obvykle kvetou jednou do roka na loňském dřevě. Nenáročné na řez a velmi dobře použitelné k popínání jiných dřevin. Některé odrůdy se používají jako půdopokryvné dřeviny. Miniaturní růže Vyrůstají od výšky 0,25 do 0,4 (0,5) m. Pěstují se i používají jako mnohokvěté záhonové růže, tedy jako plošné výsadby, kombinují se s trvalkami, vysazují se do nádob a truhlíků. Známé jsou odrůdy např. Alberich, Colibri, Pink Symphonie. Pokryvné růže Růže vyrůstají obvykle od 0,4 do 1,2 m. Kvetou jednou i opakovaně a květy jsou jednoduché až plné. Pravokořenné odrůdy jsou vhodnější pro masové použití než štěpované odrůdy. Pokryvné růže se nemusí zazimovat, u většiny odrůd se provádí řez po 4 5 letech, nebo v případě silného namrznutí. 53

54 3.8.9 Třídění růží dle WFRS (STEINHAUER, 1996) World Federation of Rose Societies, kratkou WFRS, je sdružení různých společností růží z mnoha zemí, založeno bylo v roce 1971 na Novém Zélandě. Členové sdružení se dopodrobna zabývali klasifikací růží a dospěli k velmi podrobnému rozdělení. Moderní zahradní růže Nepopínavé růže Vícekrát kvetoucí keř - velkokvěté - Gloriette - chocholíkaté - Rush pokrývavé Snow Ballet keřík - velkokvěté - Elina, Carina - chocholíkaté - Chorus - polyantky The Fairy minirůže, miniaturní růže - Starina Jednou kvetoucí keř - velkokvěté - Nevada - chocholíkaté - Ballerina pokrývané - Pink Bells Popínavé růže Vícekrát kvetoucí úponové růže - Super Excelsa popínavé růže - velkokvěté - Pink Ocean - chocholíkaté - New Dawn popínavé minirůže - Climbing Orange Meillandina 54

55 Jednou kvetoucí úponové růže - Excelsa popínavé růže - velkokvěté - Constance Spry chocholíkaté - Flammentanz popínavé minirůže - Climbing Alberich Staré zahradní růže Nepopínavé růže Alba - Königin v. Dänemark Bourbon - Louise Odier Boursault - Morletii Čínské - Perle d Or Damascénské - Mne Hardy Galské - Gloire de France Remontantní - Frau Karl Druschki Stolisté mechové - Blanche Moreau Portlandské - Jacques Cartier Provensálské (stolisté) - Cristata Rubiginosa - Fritz Nobis Čajové - Niphetos Popínavé růže Rosa arvensis - Venusta Pendula Boursaultky / Rosa lheritieranea - Amadis Popínavá čajová růže - Gloire de Dijon 55

56 Popínavá bourbonka - Zepherine Drouhin Noasetka - Chromatella Rosa sempervirens - Felicité et Perpétue Plané růže Nepopínavé růže Rosa canina Popínavé růže Rosa arvensis Klasifikace dle BARB (STEINHAUER, 1996) BARB je zkratka označení British Association Representing Breeders. Klasifikace byla vytvořená významným šlechtitelem Jackem Harknessem. Předkládá rozdělení do 30 skupin, které jsou vzájemně rovnocenné. 1. Rody a skupiny Rosa hugonis 2. Čínské růže - Perle d Or 3. Noasetky - Chromatella 4. Čajové růže - Niphetos 5. Čajohybridy - Carina, Elina 6. Floribundky - Chorus, Trumpeter 7. Keříkové floribundky - Astrid Lindgren 8. Minirůže - Eleanor, Starina 9. Miniaturní polyantky - Buttons 10. Popínavé čajohybridy - Compassion 11. Popínavé floribundky - Dreaming Spires 12. Popínavé minirůže - Laura Ford 13. Polyantky - The Fairy 14. Popínavé polyantky - Tausendschön 56

57 15. Keříkové růže - Sally Holmes 16. Popínavé Rosa wichuraiana - Excelsa 17. Pokrývané Rosa wichuraiana - Swany 18. Keříkové Rosa wichuraiana - Pink Bells 19. Galské růže - Gloire de France 20. Damascenské růže - Mne Hardy 21. Stolisté růže - Cristata 22. Stolisté mechové růže - Blanche Moreau 23. Portlandské růže - Jaques Cartier 24. Bourbonské růže - Louise Odier 25. Remontantní růže - Frau Karl Druschki 26. Anglické růže - Graham Thomas 27. Skotské růže - Jacqueline de Pré 28. Růže Alba - Königin von Dänemark 29. Druhy Rubiginosa / Eglanteria - Fritz Nobis 30. Druhy Rugosa - Robusta Dělení růží do tříd v obchodním styku (STEINHAUER,1996) Nejjednodušší třídění růží najdeme v katalozích a okrasných školkách. Pořadí růží uvádějí firmy rozdílně, často v katalozích bývají uvedeny nejprve růže záhonové nebo růže ušlechtilé. V obchodním styku je časté dělení do tříd: velkokvěté ušlechtilé růže, čajohybridy záhonové růže, polyantky a floribundky popínavé růže minirůže vícekrát kvetoucí keřové růže, keřové okrasné růže 57

58 jednou kvetoucí parkové růže a mechovky pokrývavé růže anglické růže stromkové růže 58

59 4. MATERIÁL A METODIKA 4. 1 Metodika práce V první části bakalářské práce byla nejprve provedena literární rešerše, která se zabývá problematikou rodu Rosa L.. Bylo čerpáno z české i zahraniční literatury. Dále byl navštíven odbor životního prostředí Magistrátu města Brna a veřejná správa zeleně v městské části Brno střed, kde byly poskytnuty pasporty a plány všech míst, kde jsou vysázeny růže. 4.2 Terénní průzkum Samotné terénní šetření probíhalo podle zmíněných získaných plánů a byla pořízena fotodokumentace. Dokumenty z odboru životního prostředí Magistrátu města Brna jsou přiloženy v přílohách. Chybějící dokumenty jsou vytvořeny pomocí programu ArcGis. Na základě získaných podkladů bylo vymezeno 9 maloplošných území, kde jsou růže vysázeny. 1 Nové sady Lázně Kopečná 2 Denisovy sady, Studánka 3 Tyršovy sady 4 Moravské náměstí 5 Komenského náměstí 6 Park Koliště III. 7 Kounicova u objektu Univerzity obrany 8 ulice Mášova 9 Špilberk - park Tabulka 4 Seznam navštívených lokalit 59

60 4. 3 Popis modelového území Městská část Brno - střed je jednou z 29 brněnských částí města. Vznikla roku Rozkládá se ve středu města, po obou březích řeky Svratky, a západně od řeky Svitavy. Rozloha je 15 km 2. V této části žije přibližně obyvatel. Za podstatnou prioritu je na Brně střed kladena péče o veřejnou zeleň a o významné parkové plochy, jako jsou například na Moravském náměstí, Obilním trhu, na náměstí 28. října, Anthroposu a na Kraví hoře (brno-stred.cz). O městskou zeleň se stará příspěvková organizace Veřejná zeleň města Brna p. o., byla založena v roce 1995 a jejím úkolem je udržování, rekonstrukce a zlepšování stavu veřejně zeleně v celém Brně. Hlavní činností příspěvkové organizace je zakládání, správa, rekonstrukce a údržba svěřených stromořadí a významných parků na celém území Brna (vzmb.cz) 4. 4 Popis vybraných území v městské části Brno-střed Nové sady - Lázně Bývalá funkcionalistická památka lázně Kopečná je postavena u ulice Nádražní u zastávky Nové sady. Budova je dle projektu Bohuslava Fuchse a stavěla se mezi lety V roce 2012 byla budova prodána do soukromého vlastnictví a v současné době tam funguje lékařské centrum (ceskatelevize.cz) Denisovy sady a park Studánka Denisovy sady se nacházejí na jižních svazích Petrova a mají rozlohu 2,7 ha. Park měl být vybudován v roce 1805, ale kvůli napoleonským válkám byl založen v letech dle projektu Františka Kleina. V parku je výrazný prvek v podobě památníku míru ve tvaru obelisku, jehož autorem je Alois Ludwig Pichl. Na svazích pod promenádou byl posléze založen zemský herbář. V západní části Františkova (bývalý název), kde se nacházel údajně léčivý pramen, byla vybudována stavba Fons salutis Pramen zdraví. V roce 1919 se park přejmenoval podle francouzského historika a bohéma Ernsta Denise. V roce 1941 byly Denisovy sady rozděleny prodloužením Husovy třídy. Menší část, kde je stavba Fons salutis, dostala pojmenování park Studánka. V roce 2000 proběhla rekonstrukce Hudebního pavilonu a rok poté i sloupové kolonády odstartovala celková obnova Denisových sadů. Realizovaný projekt P. Pelčáka, P. Hrůši a Z. Sendlera, V. Babky získal ocenění Obce architektů GRAND PRIX 2004 (HORKÁ, HORKÝ, 2016). 60

61 4.4.3 Tyršovy sady Tyršovy sady je nevelký, ale velmi navštěvovaný park, je obklopený architektonicky významnými budovami a je vybudován na místě bývalého hřbitova. Park a školní botanická zahrada zde vznikly v roce Městský park byl pojmenován podle Dr. Miroslava Tyrše. Rozloha parku je 1,7 ha. V 90. letech minulého století prošly Tyršovy sady celkovou rekonstrukcí dle návrhu Ivara Otruby. Bylo opraveno oplocení a ohrazení parku, dále pak dětské hřiště i mobiliář. Součástí parku je vyvýšený záhon pro nevidomé, a od roku 2004 zde probíhají soutěže v poznávání květin hmatem. V parku byl vysazen Strom milénia - jasan (Fraxinus angustifolia). V se nachází památník generála Valhuberta, významný kříž, který byl zachován na památku bývalého hřbitova, slepecká zahrada, dětské hřiště a rozárium (DAMCOVÁ, 2005) Moravské náměstí Náměstí se nachází v centru městské části Brno střed a je významným prvkem struktury města a tvoří jedno z centrálních míst. Park je křižovatkou důležitých pěších tras, navazuje na MHD Joštova a Česká. V roce 2018 by měla započít rekonstrukce parku (brno-stred.cz) Komenského náměstí Náměstí vzniklo v 19. století po zboření městských hradeb. Bylo pojmenováno podle Jana Amose Komenského, kterému je zasvěcen evangelický kostel, který je uprostřed náměstí (wikipedia.cz) Park Koliště III. Park Koliště je součástí parkového areálu založeného na okruhu městského opevnění v místech současného Moravského náměstí a ulice Koliště. Název parku je odvozen od názvu otevřeného prostoru před hradbami opevnění. V roce 1835 bylo celé koliště od Moravského náměstí až k parku Denisovy sady osazeno alejemi, které byly od roku 1836 rušeny výstavbou nádraží a celnice. V polovině 19. století byl po zrušení hradeb a bastionů založen reprezentační okružní park. V roce 1864 byly zahradníkem Antonínem Šebánkem zahájeny další úpravy parku. Hlavní osou parku byla středová alej s hudebním pavilonem, promenádní stromovka s kavárnou, rondely s lavicemi a květinovými rabaty, s litinovými kašnami. Park Koliště je prvním významným příkladem okružního parku v Česku. 61

62 4.4.7 Kounicova u objektu Univerzity obrany Univerzita obrany je jediná vysoká škola v České republice, která připravuje vojenské profesionály pro potřebu Armády České republiky a civilní odborníky. Byla založena spojením tří bývalých vysokých vojenských škol Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově (založena roku 1947), Vojenské akademie v Brně (založena roku 1951) a Vojenské lékařské akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové, která byla obnovena roku 1988 (wikipedia.cz). Nachází se u dopravní komunikace Kounicova a blízkém okolí dále leží Moravská zemská knihovna v Brně a Právnická fakulta Masarykovi univerzity ulice Mášova Ulice Mášova leží mezi Vysokým učením technickým v Brně a Moravského náměstím. Je obklopená bytovými domy Špilberk - park Hrad Špilberk byl postaven v polovině 13. století. Plnil funkci pevnosti, kasáren a vězení. Svahy okolo hradu zůstávaly dlouhý čas ze strategických důvodů holé, jen v dolních částech se pěstovalo víno a ovocné stromy. V roce 1861 navrhl starosta Christian d Elvert zřídit park. Autorem projektu byl městský zahradník Antonín Šebánek. Základ kompozice byly promenádní cesty lemované alejemi nabízející vyhlídky na město. V 80. letech 19. století park dostal altán darovaný od d Elvertem a gloriet. V období světových válek byl park zničen a ve 2. polovině 20. století zpustl a utrpěl několika zásahy, jako například vyasfaltováním cest negativně ovlivňujícím vstřebávání dešťové vody, to způsobovalo erozi a nedostatečnost závlahy porostů. V roce 1959 hrad Špilberk opustila vojenská posádka a rok poté se do něj nastěhovalo Muzeum města Brna, které má svou působnost dodnes. V roce 2015 byla dokončena rekonstrukce, která trvala 20 let dle návrhu architektky Evy Damcové. V průběhu rekonstrukce byla odstraněná nevyhovující či poškozená zeleň, vysázena nová včetně květinových záhonů, byl doplněn mobiliář a veřejné osvětlení. Upravily se cesty, které podporují zadržování dešťové vody v parku. Rekonstrukcí prošly dvě fontány, altán a gloriet. Nově bylo vybudováno hřiště na pétanque, dětské hřiště a první fit park na jižní Moravě. Z parku je velmi působící pohled na město. V parku je například socha sv. Jana Nepomuckého, pomník Christiana d Elverta, pomník italských příslušníků hnutí karbonářů, skladatele a učitele Leoše 62

63 Janáčka a pomník Louise Raduita de Souches. Park má rozlohu 16,8 ha a byl prohlášen stejně jako hrad Špilberk za národní kulturní památku (HORKÁ, HORKÝ, 2016). 5. Výsledky 5.1 Nové sady, Lázně Kopečná Před bývalými lázněmi Kopečná je zatravnělá plocha, ve které jsou vysázeny záhonové růže ve dvou pásech. Celková plocha terénního šetření je 1190 m 2, z toho je travnatá plocha 1119 m 2, růže 20 m 2 a živé plochy zabírají 51 m 2. Růže rostou před vchodem bývalé městské památky. V dokumentu přiložených v přílohách jsou růže označeny červenou barvou a číslem 113. Procentuální zastoupení: - trávník 94% - živé ploty 4,29% - záhonové růže 1,68% 5.2 Denisovy sady, Studánka Největší zastoupení u těchto ploch jsou keře a půdopokryvné dřeviny, ty rostou na ploše m 2, další velkou plochu tvoří stromy s podrostem trávníku m 2, parkový trávník m 2 a nejmenší zastoupení mají růže 753 m 2. V tomto případě se jedná o největší výsadbu v modelovém území. Procentuální zastoupení: - keře a půdopokryvné dřeviny 0,42% - stromy s podrostem trávníku 0,28% - trávník 0,24% - růže 0,06% 5.3 Tyršovy sady V parku Tyršovy sady rostou jak popínavé tak záhonové i keřové růže. Při hlavním vstupu po pravé straně u dětského hřiště je kovová konstrukce, po které se popínají beztrnné odrůdy růží. Konstrukce je 9 m dlouhá. V zadní části parku je 63

64 rozárium, kde je rozmístěno pět buxusových čtverců o ploše 2x2 metry a v nich jsou zasázeny záhonové vysoké růže. Zimostrázové ploty jsou zanedbané a růže v nich zanikají. Součástí rozária jsou popínavé trnové odrůdy růží na kovové konstrukci o délce 18 m 2. Poblíž roste keřová růže o průměru 2 m. Procentuální zastoupení: - trávník 0,9980% - popínavé růže 0,006% - záhonové růže 0,0014% 5.4 Moravské náměstí Na Moravském náměstí převahuje zatravněná plocha s půdopokryvnými dřevinami a kvetoucími keři o rozloze m 2. V travnaté ploše jsou skupiny stromů či solitéry. Součástí náměstí jsou trvalkové záhony o ploše 459 m 2. Záhonové růže jsou součástí jednoho z trvalkových záhonů a rostou v zadní části. Bylo napočítáno 12 ks. Procentuální zastoupení: - trávník 95% - trvalkové záhony 3% - ruderální cesty 0,99% - záhonové růže 0,01% 5.5 Komenského náměstí Na Komenském náměstí, přesněji u JAMU a Masarykovy univerzity se nacházejí malé záhony s růžemi o ploše přibližně 24 m Park Koliště III., Janáčkovo divadlo Park Koliště je velký veřejný park, vhodný pro odpočinek, nebo hry se psi. Vegetačních prvků je tu daleko více než v předešlých popisovaných místech. Celková plocha terénního průzkumu je m 2. Z toho tvoří trávník m 2, zapojené skupiny keřů 2 303, trvalkové záhony 537 m 2, záhony růží (plánek 104. Koliště III. Janáčkovo divadlo, číslo prvků 113) 211 m 2, květinové záhony (viz plánek č. 197), letničkové záhony (viz pasport číslo 111). 64

65 Procentuální zastoupení: - trávník 79% - zapojená skupina keřů 12% - květinové záhony 3,88% - růže 1,2% 5.7 Kounicova u objektu Univerzity obrany Růžové záhony zdobí před vchodem do Univerzity obrany. Rostou na ploše 195 m 2 (viz příloha, červené pole s číslem 113). V tomto prostoru jsou záhonové růže dominantním prvkem, jelikož kolem budovy roste parkový trávník. Porost je zapojený a tvoří velmi pěknou ucelenou plochu. Procentuální zastoupení: - travnatá plocha 0,91% - růže 0,07% - keře 0,02% 5.8 ulice Mášova Ulice Mášova leží ve vnitrobloku, okolo ulice jsou bytové domy. Veřejnou zeleň tvoří travnatý pás, který je rozdělen odpočívadlem. Celkový dojem této výsadby na mě působí chudě, záhonové růže jsou na tuto plochu vysoké, vhodnější by byly menší odrůdy či hustější výsadbu. Růže (viz plánek 301. Mášova, č. 113) rostou na ploše 56 m 2. Ve druhém pásu rostou trvalkové rostliny Procentuální zastoupení: - trávník 0,73% - růže 0,09% - trvalkové záhony 0,18% 5.9 Špilberk park V parku pod hradem Špilberk jsou pouhé tři místa, kde růže rostou. První místo je hřiště pro pétanque, rozloha je 204 m 2. Na celé ploše roste pět keřových růží v záhonech 2x2 m. Druhé místo je u schodů, když se vchází z horní části parku na Pelcovo hřiště. Tam se nacházejí dvě malé keřové růže a 8 záhonových růží. Třetím místem, kde se 65

66 růže nacházejí je v zahradě pod hradbami. Celková plocha zahrad je 2000 m 2. Oblouky s růžemi tvoří 10 m 2, tvarované keře 28 m 2, květinový trvalkový záhon 40 m 2, trávník má největší zastoupení 757 m 2. Procentuální zastoupení: - trávník 68% - živý plot 23% - tvarované keře 2,6% - květinový záhon 3,7% - růže 0,9% 66

67 6. DISKUSE Cílem bakalářské práce bylo vypracovat literární rešerši na problematiku rodu Rosa L. a zmapování využití růží ve vybraném modelovém území. Dle Zavadila (2008) se vysazují v městských parcích a veřejné zeleni především růže záhonové a mnohokvěté. Města jsou většinou omezeni rozpočtem na údržbu a ošetření zeleně, jsou růže záhonové často nahrazovány růží vrásčitou (Rosa rugosa). S tímto poznatkem lze souhlasit, protože po provedení terénního šetření ve vybraných místech ve městě Brno jsem dospěla k názoru, že se růže ve velkém počtu nevysazují, zřejmě kvůli ekonomické stránce věci. Jsou vysázeny na historicky významných místech, jako jsou například Denisovy sady a park Studánka nebo park Koliště III či před Masarykovou univerzitou. Ve veřejné zeleni jsou vysázeny opravdu v malém počtu. Jedná se spíše o bodové výsadby či pásy, které můžeme například vidět v ulici Mášova nebo u bývalých lázní Kopečná. Ve veřejných parcích se většinou růže nevysazují z důvodu chemického ošetření, které potřebují proti chorobám a škůdcům. Například v parku Lužánky není ani jedna výsadba s růžemi. Dále se zřejmě nevysazují kvůli údržbě, jelikož jsou náročné. V Českých městech a obcích se pěstují minimálně. Na základě statistického výzkumu byly zjištěny charakteristiky svědčící o pěstování růží v systémech zeleně obcí: záhony s růžemi představují 0,07% podíl z celkové výměry zeleně všech obcí. Záhony růží představují nejvyšší podíl na výměře funkčních typů: parkově upravená plocha (0,1138%), zeleň obytných souborů (0,112%) a zeleň u zdravotnických zařízení (0,105%) (ŠIMEK, 2010). Dalším důvodem, proč se růže nevysazují je dle mého názoru velmi bohatý a pestrý sortiment ostatních rostlin. Jsou rostliny nenáročné na údržbu a vyhovující podmínkám městského prostředí, které jsou odolné plynům z motorových vozidel více než růže. Měli bychom zvážit, zda není škoda, že se růže vysazují tak málo. Na některých významnějších místech a u budov by se určitě našlo místo, kde by určité odrůdy růží našli své uplatnění. 67

68 7. ZÁVĚR Bakalářská práce se především zabývá využitím růží v intravilánu sídel, v tomto případě se jedná o městskou část Brno střed. Pro mapování bylo určeno 9 maloplošných částí města, kde jsou růže vysázeny. Růže jsou oblíbenými květinami po celém světě, a pěstovány už od nepaměti. Používají se v mnoha odvětví například v gastronomii, floristice, kosmetice a parfumérii. Zpracování literární rešerše se zdálo býti snadné, ale existuje nespočet odborné i laické literatury na téma růže, že člověk sám neví, co má číst dříve. Ve své práci jsem se snažila vystihnout důležitá a zajímává témata, která obohatí další osoby, které si tuto práci budou v budoucnu číst. Největší výsadba v městské části Brno střed je v Denisových sadech a parku Studánka, kde růže rostou přibližně na 753 m 2. Druhou větší výsadbou je v parku Koliště III. u Janáčkova divadla, tam je plocha výsadeb přibližně 211 m 2. Většinou se jedná o záhonové a keřové růže, které snášejí městské podmínky. V terénním šetření byla pořízena fotodokumentace, která poukazuje na použití růží v městské části Brno střed. 68

69 8. ABSTRACT Abstract (český jazyk) Bakářská práce na téma Zmapování současného použití růží při tvorbě vegetačních prvků v intravilánu sídel se zaobírá problematikou vysazování růží v městských parcích a veřejné zeleni. Práce se zabývá rodem Rosa L., charakteristikou, použitím, pěstováním a významnými systémy členění. V rámci práce bylo provedeno terénní šetření a z něho byly získány výsledky, které ukazují využití růží v současné době. Klíčová slova: růže, výsadba, park, veřejná zeleň Abstract (english) The bachelor thesis on the Mapping of the Current Use of Roses in the Creation of Vegetation Elements in Settlements Intravilan deals with the issue of planting roses in city parks and public greenery. The thesis deals with the genus Rosa L., characteristics, use, cultivation and significant classification systems. A field survey was carried out and results were obtained showing the use of roses at the present time. Keywords: roses, planting, park, public greenery 69

70 9. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BARANEC, Tibor, BERTOVÁ, Lýdia, ed. Flóra Slovenska. Bratislava: Veda, ISBN BOEHM, Čestmír. Růže je růže: aby se jí na zahrádce dařilo. Vimperk: Víkend, ISBN BRICKELL, Christopher, ed. A-Z encyklopedie zahradních rostlin. Praha: Knižní klub, ISBN BRUMME, Hella a Peter DIETZE. Rosen [CD-ROM]. Stuttgart: Ulmer Verlag, ISBN DAMCOVÁ, Eva. Významné parky města Brna. Brno: Odbor životního prostředí Magistrátu města Brna, ISBN HAVLŮ, Jaroslav, Josef KLIMEŠ a Bohumil JAŠA. Růže, královna květin. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, Rostlinná výroba (Státní zemědělské nakladatelství). HEITZ, Halina, VĚTVIČKA, Václav, ed. Růže pro zahrady, balkony a terasy: odborné rady pro pěstování, ošetřování, řez a množení : nenáročné odrůdy pro začátečníky. České vydání třetí. Přeložil Pavel ELSTNER. Praha: Vašut, Jak na to (Jan Vašut). ISBN HESSAYON, D. G. Aranžování květin. Praha: Beta-Dobrovský & Ševčík, Expert (Beta-Dobrovský & Ševčík). ISBN HIEKE, Karel. Praktická dendrologie. Ilustrace Miroslav Pinc. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, Rostlinná výroba. HILLIER, Malcolm. Květiny: umění aranžování. 2., upr. vyd. Praha: Slovart, ISBN HORKÁ, Julie a Leoš HORKÝ. BRNO V ZELENI [online]. Odbor životního prostředí Magistrátu města Brna [cit ]. JAŠA, Bohumil a Bohumil ZAVADIL. Encyklopedie růží. Brno: Computer Press, ISBN

71 LEUTE, Alois. Zahrada růží: abeceda správné výsadby a péče : nenáročné odrůdy pro každou zahradu : náměty na výsadby růží a doprovodných rostlin. Přeložil Václav VĚTVIČKA. Praha: Svojtka & Co., ISBN MACHOVEC, J. a Anna JAKÁBOVÁ. Sadovnícke kvetinárstvo. Nitra: Slovenská pol'nohospodárska univerzita, ISBN X. MARKLEY, Robert. Růže: praktický rádce : druhy a odrůdy, použití, úprava, ošetřování. Praha: Euromedia Group, ISBN PEJCHAL, Miloš. Studijní materiál pro předmět Použití rostlin. MZLU v Brně, Ústav biotechniky zeleně v Lednici, ŘEPKA, Radomír a Jaroslav KOBLÍŽEK. Systematická botanika. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, ISBN SEDLISKÁ, Božena a Vilém WALTER. Růže: 100 nejkrásnějších. Ilustroval Zdeněk HUMPÁL. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, STEINHAUER, H..Růže. Martin: Neografie Martin, s. ISBN SUS, Josef, Jiří ŽLEBČÍK a Jaroslav ROD. Svět růží. Olomouc: Agriprint, ISBN ŠIMEK, Pavel. ZAHRADNICKÁ FAKULTA MENDELOVY UNIVERZITY V BRNĚ. Koncept osnovy přednášek z předmětu Zakládání a údržba zeleně I. Lednice, VEČEŘA, Ludvík. Růže. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, Internetové zdroje Brno - střed [online]. [cit ]. Dostupné z: Veřejná zeleň města Brna [online]. [cit ]. Dostupné z: Wikipedia [online]. [cit ]. Dostupné z: 71

72 10. PŘÍLOHY 10.1 Fotodokumentace Lázně Kopečná Fotografie č. 1 Lázně Kopečná, foto autor Tyršovy sady Fotografie č. 2 Keřová růže u rozária foto autor 72

73 Fotografie č. 3 Zimostrázové ploty a výsadba růží v rozáriu, foto autor Fotografie č. 4 Konstrukce s popínavými růžemi, foto autor 73

74 Denisovy sady Fotografie č. 5 Výsadba růží, foto autor Fotografie č. 6 Porost menšího svahu u hlavní dopravní komunikace, foto autor 74

75 Fotografie č. 7 Porost růží, foto autor Park Studánka Fotografie č. 8 Záhon růží u hlavní dopravní komunikace, foto autor 75

76 Fotografie č. 9 Výsadba růží u hlavního vchodu do parku, foto autor Univerzita Obrany Fotografie č. 10 Výsadba růží u vchodu do budovy, pravý záhon, foto autor 76

77 Ulice Mášova Fotografie č. 11 Pásová výsadba růží, foto autor 77

78 Moravské náměstí Park pod hradem Špilberk Fotografie č. 12 Trvalkový záhon s růžemi, foto autor Fotografie č. 13 Petanque hřiště, park pod hradem Špilberk, foto autor 78

79 Fotografie č. 14Vstup na dětské hřiště, foto autor Fotografie č. 15 Zahrada pod hradbami, konstrukce s popínavými růžemi, foto autor 79

80 Koliště III., Janáčkovo divadlo Fotografie č. 16 Čtvercový záhon z růží, foto autor Fotografie č. 17 Obdélníkový záhon z růží, foto autor 80