Generativní rozmnožování ovocných dřevin

Transkript

1 Generativní rozmnožování ovocných dřevin Generativní množení představuje množení rostlin semenem. V rámci ovocnářství se tímto způsobem množí některé podnože pro jádroviny, červené a modré peckoviny. Generativní způsob množení je i jedna z metod získávaní nových ovocných odrůd. Ovocné rostliny jsou heterozygotního charakteru, proto má generativní potomstvo obvykle vysokou míru variability. Osivo pro rozmnožování ovocných podnoží pochází z vybraných a pravidelné kontrolovaných stromů, které s pěstují zpravidla v semenných sadech. Osivo generativních podnoží se produkuje ze speciálně založených výsadeb, ve kterých jsou pěstovány matečné stromy. Matečné rostliny jsou pravidelně přehlíženy pracovníky rostlinolékařské služby. předklíčené osivo po stratifikaci různá vývojová stádia klíčení semene meruňky vrchol prodlužujícího se prýtu rašícího semene jednotlivé dělohy meruňkového semene ZÍSKÁVÁNÍ OSIVA Osivo se získává ze semenných stromů. Semenné stromy jsou jedinci různých ovocných druhů, kteří plodí, jsou zdraví a prostí virových chorob. Semeno ze semenných stromů se využívá jako osivo pro pěstování podnoží. Plody při sklizni musí být plně zralé. Plody různých druhů ovocných dřevin se po sklizni drtí nebo rozmělňují a rozdrcená měl se semeny se následně na sítech proplachuje vodou za účelem oddělení semen od drti. Semena z větších plodů jako například peckovic meruněk nebo broskví se luští ručně. Mohou se rovněž nechat mírně zahnívat, nakvasit v nádobách (umělohmotné sudy) za přídavku malého množství vody. Změklá, zkvašená dužnina lze lehko od semen oddělit při propírání hmoty na sítech. Po oprání se semena ihned rozprostřou do tenké vrstvy, aby bylo 1

2 zajištěno rovnoměrné oschnutí. Semena se vždy dosušují ve stínu, ne na přímém slunci, protože takto by docházelo k nadměrnému vyschnutí a snížení klíčivosti semen. Pro uskladnění nebo prodej musí být semena čistá, zbavená příměsí zbylých slupek, dužniny, stopek apod. Připravené a vyčištěné osivo je ovzorkováno a laboratorně je ověřena jeho životnost a čistota. VLASTNOSTI OSIVA Doba klíčivosti u jednotlivých ovocných druhů je různá. Je ovlivněna genetickým základem,ale i způsobem uskladnění semen. Z ovocných druhů si klíčivost nejdéle udržuje osivo jádrovin ( až 2roky), peckoviny a skořápkoviny 1 rok, drobné ovoce má nejnižší dobu klíčivosti a to 6-12 měsíců. Klíčivost semen je důležitá charakteristika pro stanovení výsevku na určený pozemek. Klíčivost se určuje rychlou biochemickou metodou založenou na působení tetrazolia, tzv. tetrazoliový test, který vyjadřuje životnost semen. Metoda použití testu pomocí TTC (trifenyltetrazoliumchlorid) je založena na různých barevných reakcích živých a neživých pletiv na bezbarvý roztok tetrazolinové soli, který do pletiv proniká. Podle rozsahu červených zbarvení se určuje podíl živých pletiv. TTC je v živých (dýchajících) pletivech redukován na červený formazan. Mrtvá pletiva zůstávají nezabarvena. UCHOVÁNÍ OSIVA Osivo je nutné uchovávat tak, aby jeho klíčivost zůstala plně zachována. Při krátkodobém uskladnění uchováváme osivo do 1 roku. Osivo se skladuje ve vlhku a chladnu (stratifikace). 2

3 PŘEDSEŤOVÁ PŘÍPRAVA OSIVA Většina semen ovocných dřevin není schopna klíčit ihned po dozrání plodů. Aby mohlo semeno vyklíčit musí prodělat určité fyziologické pochody při kterých dojde k odbourání inhibičních látek bránících klíčení semene. Endogenní odpočinek semen znamená, že semena neklíčí, byť jsou splněny všechny vnější podmínky klíčení (dostatek vody, kyslíku, přiměřená teplota, u některých semen světlo nebo tma). Hlavní příčinou tohoto odpočinku je vysoký obsah rostlinných hormonů inhibiční povahy (kys. abscisová, deriváty kyseliny benzoové a další). Tyto hormony přerušují genovou expresi (blokují transkripci a translaci) a tím zabraňují klíčení. Semena v endogenní dormanci mohou klíčit až po jejím odeznění. K odstranění inhibičního účinku těchto látek na klíčení se využívá stratifikace. S poklesem množství inhibičních látek v semeni naopak stoupá obsah giberelinů a auxinů. STRATIFIKACE Je proces, který urychluje dozrávání semen, zkracuje klidové období semene a dochází při něm k odstraňování inhibičních látek, které brání klíčení. Stratifikace je uchovávání semen v písku nebo jiném vhodném substrátu (např. perlit, rašelina, piliny nebo směsi těchto materiálů) při přesně stanovených teplotních a vlhkostních poměrech. Stratifikace se provádí buď venku a to ve stratifikačních jamách anebo v nádobách, které jsou umístěny v chladném prostředí (sklep, chladírna apod.). Různé druhy ovocných dřevin mají různé nároky na délku stratifikace (viz. tabulka). Stratifikační substrát se stejnoměrně promísí se semeny nebo se semena střídavě ukládají ve vrstvách střídavě vrstva semen a vrstva písku. Teplota při stratifikaci se pohybuje mezi 4-8 C. Stratifikační substrát se udržuje v přiměřené vlhkosti po celou délku stratifikačního procesu. NARUŠOVÁNÍ PECKY - SKARIFIKACE Je způsob používaný zejména u peckovin před výsevem. Pecka se buď drtí přiměřeným tlakem ve svěráku nebo se osivo obrušuje v bubnech vyložených smirkovým papírem, nebo se nabrušuje vhodnou bruskou. V malém lze používat různé nástroje ze kterých lze uvést francouzský klíč, různé pilníky apod. Obroušením nebo narušením pecky se zkracuje proces máčení semen, protože voda lépe proniká k semeni. Při obrušování je nutné sledovat, aby nedošlo k poškození bílku semen. Mimo mechanického narušení lze používat i chemických látek, například působení koncentrované kyseliny sírové po různě dlouhou dobu (až 2hod.) podle druhu osiva. Po ošetření kyselinou se osivo propere čistou vodou a ihned se vysévá nebo stratifikuje. 3

4 MÁČENÍ SEMEN Krátce před výsevem do půdy se osivo namáčí v nádobách. Namáčení osiva před výsevem má příznivý vliv na vzcházení. Namočená semena klíčí rychleji a ve větším počtu než semena nemáčená. Při výsevu nenamočených semen do půdy se stává, že semena vzcházejí až po roce přeléhají. Po ukončení namáčení se semena ihned vysévají. ZPŮSOBY VÝSEVU SEMEN Většina ovocných dřevin se vysévá do volné půdy. Semena se vysévají na připravené výsevní záhony. Výsev se provádí buď na široko, nebo do hnízd či do řádků. Výhodnější jsou dlouhé řádky pro snadnější obdělávání během vegetace. Semena se vysévají buď na jaře (stratifikované osivo) nebo na podzim (nestratifikované osivo). Výhoda podzimního výsevu spočívá v tom, že není potřeba osivo stratifikovat a vývin semenáčků je na jaře rychlejší. Výsev na široko využívá se u výsevu do truhlíků, beden apod. Osivo se rovnoměrně rozdělí po celé výsevní ploše. Výsev do řádků umožňuje mechanizované obdělávání během vegetace, strojové vyorávání podnoží, stromků. Počet řádků a rozestupy řádků se určují podle vysévaných druhů. Technologické aspekty výsevu: Hustota výsevu závisí na klíčivosti a čistotě osiva, na mohutnosti vzrůstu jednotlivých druhů a půdních podmínkách. Hloubka výsevu se stanovuje podle jednotlivých ovocných druhů. Při nesprávné hloubce výsevu může dojít k zaschnutí semen, k zadušení semen, klíčící semeno spotřebuje rezervní látky dříve než klíční rostlina dosáhne vrcholu půdy. Nejdůležitějším faktorem pro vzcházení je vlhkost. Pro výsev stratifikovaných nebo máčených semen je nevhodná suchá půda. Dalším důležitým faktorem je druh půdy. V půdách lehčích a sušších se hloubka výsevu volí nižší než ve vlhčích a těžších půdách Hloubka uložení semen je u jednotlivých druhů následující: jabloně, hrušně 1,0 až 1,5 cm, třešně, mahalebka, višně 2cm, slivoně 3cm, meruňky 4cm, broskvoně 5 až 6cm, ořešák a mandloně 6 až 7cm.. KLÍČENÍ SEMEN Klíčení závisí hlavně na vlhkosti během zimního a letního období. Při sušším počasí může semeno přeléhat. Klíčení je ovlivněno klíčivostí semen, která se stanovuje před výsevem tzv. zkouškou klíčivosti. Klíčivost je ovlivněna stářím semene a pěstitelskými podmínkami. Skutečná klíčivost semen po výsevu na pozemku může být i nižší než klíčivost stanovená v laboratorních podmínkách. Při podzimním výsevu se používá o 10-15% vyšší výsevek než při jarním výsevu. Po vzejití semenáčků se provádí kultivace plochy za účelem udržení bezplevelného stavu během vegetace. Pro zlepšení kvality kořenového systému je možné provést tzv. podřezávání. Na podzim po odlistění semenáčků dojde k vyorání rostlin, roztřídění podle síly v kořenovém krčku do kvalitativních tříd (dle příslušných norem), podnože se nasvazkují a distribuují k dalšímu užití. 4

5 Literatura: Blažek J. a kol. Ovocnictví Nakladatelství Květ. ISBN ; Vilkus E. a kol. Rozmnožování ovocných a okrasných dřevin. Základy školkařství Nakladatelství Květ. ISBN ; Walter V. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Nakladatelství Brázda.1997 ISBN ; Procházka S., Šebánek J. a kol. Regulátory rostlinného růstu. Nakladatelství Academia ISBN ; Procházka S. a kol. Fyziologie rostlin.1998 Nakladatelství Academia. ISBN ; 5