Návrh a realizace koupelnové podložky

Transkript

1 Návrh a realizace koupelnové podložky Diplomová práce Studijní program: Studijní obor: Autor práce: Vedoucí práce: N3957 Průmyslové inženýrství 3901T073 Produktové inženýrství Bc. Anna Škrétová Ing. Jana Špánková Liberec 2017

2 Design and realization of bathroom rug Master thesis Study programme: N3957 Industrial Engineering Study branch: 3901T073 Product Engineering Author: Supervisor: Bc. Anna Škrétová Ing. Jana Špánková Liberec 2017

3

4

5 Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména 60 školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG. Datum: Podpis: 4

6 Poděkování Ráda bych touto cestou vyjádřila poděkování Ing. Janě Špánkové za vstřícný přístup, cenné rady a trpělivost při vedení mé diplomové práce. Dále také děkuji všem respondentům, kteří mi poskytli potřebné informace. 5

7 Anotace Práce se zabývá návrhem a vývojem vhodné vícevrstvé struktury zátažné pleteniny použitelné pro koupelnovou předložku. V rešeršní části je představen současný stav nabídky koupelnových předložek na českém trhu, požadavky kladené na jejich funkčnost a používaná výrobní technologie. Dále jsou stručně shrnuty základní parametry pletenin a vymezeny pojmy související s následným řešením zadané problematiky. Experimentální část popisuje vývoj vhodné struktury pleteniny, její realizaci za využití kombinace různých vstupních materiálů a následné testování a porovnávání zvolených variant. Výstupem diplomové práce je koupelnová předložka využívající materiálové kombinace, jež vykazovala nejvyšší užitnou hodnotu z testovaných prototypů a nejlépe splnila kladené požadavky. Klíčová slova Koupelnová předložka, zátažná pletenina, příčná vlna, užitná hodnota 6

8 Annotation This diploma thesis deals with the design and development of a multi-layered structure of the weft knit suitable for the bath rug. In the theoretical part there are presented the current state of the offer of bathroom rugs on the Czech market, requirements on their functionality and production technologies that are ordinarily used. Consecutively the basic parameters of knitwear are briefly summarized and the terms related to the subsequent resolution of the given issues are defined. The experimental part describes the development of a suitable structure of the knit fabric, its implementation using a combination of different input materials and subsequent testing and comparison of selected variants. The output of the diploma thesis is a bathroom rug based on the use of such a combination of materials which have the highest utility value as far as all tested prototypes are considered and as well best fulfilled the given requirements. Keywords Bathroom mat, knitted fabric, transverse wave, utility value 7

9 Obsah Seznam použitých symbolů Úvod Rešeršní část Textilní podlahové krytiny Funkce textilních podlahových krytin Požadavky kladené na podlahové textilie Klasifikace textilních podlahových krytin Technologie výroby podlahových textilií Koupelnové předložky Požadavky kladené na koupelnové předložky Technologie výroby koupelnových předložek Nejčastěji používané materiály Předložky ze syntetických vláken Předložky z přírodních vláken Typy koupelnových předložek Výrobci textilních koupelnových předložek Zahraniční výrobci textilních koupelnových předložek Čeští výrobci koupelnových předložek Pleteniny Rozdělení pletenin Pletařské vazby Zátažné pleteniny Typy zátažných pletenin Patronování zátažných pletenin Možnosti vzorování pletenin Vazebné vzorování pletenin

10 3.4.2 Barevné vzorování Tvarování pletenin Plošné tvarování Prostorové tvarování Vlastnosti pletenin Geometrie pletenin Délka nitě v očku Hustota pleteniny Zaplnění pleteniny Tloušťka Plošná hmotnost Mechanicko-fyzikální vlastnosti pletenin Rozměrová stabilita pletenin Paratelnost pletenin Stáčivost pletenin Zátrhovost pletenin Deformační vlastnosti Transportní vlastnosti pletenin Subjektivní hodnocení omaku pletenin Užitná hodnota pletenin Shima Seiki SDS-ONE Pletací stroj NSSG

11 Praktická část Vývoj vícevrstvé struktury zátažné pleteniny Tvorba 3D struktury na plochém pletacím stroji Využití vazby příčné vlny Vývoj barevného žakárského vzoru v příčných vlnách Zkušební vzorky Použité materiály Referenční vzorky Parametry testovaných vzorků Zkoušení vlastností Rychlost vysychání Průběh zkoušky Zpracování dat Opakování experimentu po mokré relaxaci pletenin Ověření výsledků Zhodnocení Odolnost v příčném stlačení Stanovení síly zatěžování Průběh zkoušky Naměřená data Zhodnocení Odolnost v praní Průběh zkoušky Získaná data Zhodnocení Rozměrová stabilita Průběh zkoušky

12 7.4.2 Naměřená data Zhodnocení Vyhodnocení zkoušek pomocí užitné hodnoty Nalezení vhodných vah Stanovení mezí užitných vlastností Výpočet užitné hodnoty Vyhodnocení Hodnocení omaku Dotazníkové šetření Vyhodnocení dotazníku Závěr subjektivního hodnocení omaku Realizace finálního výrobku Konstrukce výsledné koupelnové předložky Kalkulace Materiálové náklady Časová náročnost Protiskluzová vrstva Využití tavného lepidla Testování protiskluzové úpravy Závěr Použitá literatura Seznam obrázků Seznam tabulek Seznam příloh

13 Seznam použitých symbolů Zkratka Jednotky Popis c [mm] rozteč sloupků d [mm] průměr nitě E [počet jehel/1ʹʹ] dělení pletacího stroje F [N] síla f j F j relativní četnosti v j-té třídě kumulativní četnost v j-té třídě H [dle měřené veličiny] hodní mez užitné vlastnosti H c [oček/100 mm 2 ] hustota pleteniny H ř [ř/100 mm] hustota řádků pleteniny H s [sl/100 mm] hustota sloupků pleteniny K d [-] délkový koeficient plnosti pleteniny l [mm] délka nitě ve vazebním prvku L [dle měřené veličiny] dolní mez užitné vlastnosti m [kg] hmotnost n j PC absolutní četnost v j-té třídě polyakrylonitril p m [Pa] měrný tlak PL polyester PU polyuretan R 2 [-] koeficient determinace S [m 2 ] plocha T [tex] jemnost t [mm] tloušťka pleteniny t [hod] čas U [-] užitná hodnota u i [-] hodnota dílčí užitné vlastnosti viz odkaz w [mm] rozteč řádků w i π váha dílčí užitné vlastnosti Ludolfovo číslo ρ S [g/m 2 ] plošná hmotnost pleteniny 12

14 Úvod Koupelnové předložky se v dnešní době staly běžným doplňkem většiny domácností. Kromě estetické funkce, jejímž účelem je zútulnění interiéru koupelny, mají předložky další praktické vlastnosti, především zajištění bezpečného a komfortního pohybu uživatele po dlažbě vylučujícího uklouznutí při výstupu z vany či sprchového koutu. Dále je od předložky očekáván měkký a příjemný došlap, odvod vlhkosti od chodidel uživatele, rychlé vyschnutí, protiskluzovost, odolnost v praní apod. Současná nabídka textilních koupelnových předložek představuje převážně koberce vyráběné všívanou technologií. Lícní stranu všívaných předložek tvoří hustší zpravidla stojatý vlas nejčastěji z akrylové příze. Rubní strana bývá opatřena nátěrem syntetického latexu, který zajišťuje fixaci všitého vlasu, tvarovou stabilitu předložky a zároveň protiskluzovou ochranu. Cílem této diplomové práce je navrhnout vícevrstvou strukturu zátažné pleteniny, která by byla použitelná pro koupelnovou předložku a následně ji realizovat. V rešeršní části práce jsou proto nejprve představeny podlahové textilie, jejich funkce a klasifikace. Dále se práce zabývá již přímo koupelnovými předložkami, konkrétně požadavky na ně kladenými, nejběžnějšími technologiemi výroby či používanými vlákennými materiály. Na tuto část navazuje průzkum trhu mapující přední výrobce koupelnových předložek prodávaných na území České republiky. Následně je rešeršní část zaměřena na zátažné pleteniny, zde stručně vymezuje základní pojmy, které budou používány během popisu realizace koupelnové předložky. Ve čtvrté kapitole jsou poté pleteniny hodnoceny z hlediska geometrických a mechanicko-fyzikálních vlastností a jsou zde představeny metody jejich měření. Úkolem experimentální části práce je navrhnout strukturu zátažné pleteniny, která by byla použitelná pro koupelnovou předložku, vyhotovit ji v několika různých materiálových kombinacích, ty následně otestovat a vzhledem k účelu použití určit tu nejvhodnější, jež bude předlohou při tvorbě finálního výrobku. Jedná se o velice neobvyklé téma, jelikož s pletenými podlahovými textiliemi se na trhu téměř nelze setkat. Navíc v současnosti nejsou hodnoty užitných vlastností koupelnových předložek nijak normovány, výrobce většinou udává pouze informaci ohledně doporučeného způsobu údržby, avšak hodnoty mechanických vlastností či odolnosti uváděny nejsou. Proto budou nejprve určeny užitné vlastnosti stěžejní pro funkčnost předložky a následně bude stanovena metodika pro jejich měření. 13

15 Rešeršní část 1. Textilní podlahové krytiny Podlahové krytiny jsou dle použitého materiálu rozdělovány do pěti skupin; krytiny povlakové, dřevěné, textilní, dlažba a stěrky. Cenově nejdostupnějšími jsou povlakové podlahy, tzn. linoleum nebo PVC. Finančně nákladnější možností je dlažba, nejčastěji keramická či kamenná, a podlaha dřevěná, například parkety či laminát. Stěrky nachází využití především v koupelnách, kde jednolitý bezespárý povrch umožňuje snadnou údržbu podlahy. Poslední možností je textilní podlahová krytina. Do této kategorie spadají koupelnové předložky, a proto bude rozebrána podrobněji [1,2]. Textilní podlahová krytina je plošná textilie, která je z lícní strany tvořená pouze textilními materiály. V běžném hovoru je častěji užíván termín koberec. Toto pojmenování však označuje ucelený a obroubený kus textilie, určený k položení na podlahu [1]. Existuje mnoho typů podlahových textilií. Do skupin mohou být členěny vzhledem k použité výrobní technologii, použitému materiálu, účelu použití či způsobu pokládky [3]. 1.1 Funkce textilních podlahových krytin Podlahové textilie čelí v současnosti vysoké konkurenci cenově dostupnějším krytinám, jako jsou laminát, linolea, či plovoucí podlahy. Navzdory vyšší ceně však nabízí použití podlahové textilie v interiéru řadu výhod. Hlavním přínosem je dobrá tepelná a zároveň zvuková izolace. Ta je mnohonásobně vyšší v porovnání s ostatními výše zmíněnými krytinami. Podlahová textilie dokáže lépe absorbovat krůčejový hluk i vibrace způsobené pohybem nábytku a zařízení po podlaze. Toho je využíváno především v panelových a vícepatrových domech. Celoplošné koberce v místnosti zároveň zlepšují akustiku, jelikož zvuk pohlcují a nevzniká šum a dozvuk způsobený odrazem [4,5]. Další funkční vlastností je akumulace prachových částic uvnitř struktury textilie. Zatímco dříve byly osobám citlivým na prach doporučovány hladké podlahy, dnes jsou koberce naopak doporučovány jako vhodná volba pro alergiky. Nečistoty a prachové částice se zachytávají a usazují v trojrozměrné struktuře textilie, a vzduch v místnosti je od nich tudíž očištěn. Zatímco v případě hladké podlahové krytiny jsou pohybem 14

16 uživatelů prachové částice neustále vířeny ve vzduchu. Nutno říci, že je důležitá pravidelná údržba koberce [5]. Podlahová textilie navíc poskytuje při používání vyšší komfort díky měkkému a hlavně teplému došlapu. Teplý došlap vyvolává dojem vyšší pocitové teploty v místnosti. Zatímco kontakt se studenou podlahou, jako je např. dlažba, pocit tepla uživatele razantně snižuje. V neposlední řadě plní podlahové textilie funkci estetickou. Koberce dodávají místnosti osobitý a útulný vzhled. Pro zvýšení luxusního dojmu jsou proto často pokládány v reprezentačních prostorách. Široká nabídka barev, vzorů a typů koberců umožňuje výběr krytiny, jež bude ideálně dotvářet interiér s ohledem na její vybavení nábytkem a dalším zařízením [5]. Oblíbeným doplňkem se dnes stávají kusové koberce. To jsou ucelené obroubené koberce, nejčastěji tvaru čtverce, obdélníku či oválu, které se pokládají na jinou celoplošnou podlahovou krytinu. Tyto koberce mohou sloužit jako ozdobný prvek, který dodá pokoji nový vzhled. Jsou také označovány jako tzv. předložky, jelikož se pokládají před postel, sedací soupravu, vanu či před sprchový kout. Často jsou využívány v místnostech s keramickou dlažbou. Zde dlažba umožňuje snadnou údržbu, zatímco kusový koberec umožní komfortní pohyb uživatele i bosou nohou [1,4]. 1.2 Požadavky kladené na podlahové textilie Sledovanými a testovanými vlastnostmi podlahových textilií, je odolnost v oděru, stálost vybarvení, stálost tvaru či línavost, důležitým požadavkem u celoplošných krytin je také nehořlavost. Koberce vyrobené ze syntetických materiálů bývají opatřeny antistatickou úpravou, která zamezuje vzniku elektrostatického náboje a zároveň snižuje přitahování prachu. Dalším aspektem může být vhodnost kombinace dané krytiny s podlahovým vytápěním [1]. Hlavními faktory ovlivňujícími kvalitu textilních podlahových krytin, jsou použitý vlákenný materiál, technologie výroby koberce, hustota vazby, pevnost uchycení vlasu, či výška vlasu [1]. 15

17 1.3 Klasifikace textilních podlahových krytin Podlahové krytiny mohou být rozdělovány podle účelu použití, způsobu pokládky, technologie výroby či použitého materiálu. Dělení koberců dle účelu použití zohledňuje především frekvenci pohybu po krytině, a vzhledem k odolnosti koberců vůči mechanickému namáhání je rozlišuje na bytové, kancelářské, zátěžové a čistící zóny [6]. Klasifikace krytin podle způsobu položení označuje, jakou část podlahy v místnosti textilie pokrývá. Nejčastěji jsou rozlišovány tři skupiny; celoplošné, kusové a kobercové čtverce. Celoplošné koberce se vyrábějí a prodávají v metráži o šíři dva až pět metrů. Pokrývají podlahu celé místnosti ode zdi ke zdi. K podlaze jsou většinou přilepené, čímž se předchází problému krčení koberce při pohybu s nábytkem. Další možností pokládky podlahové textilie jsou kobercové čtverce. Jedná se o čtverce s délkou strany půl metru. Skládají se těsně vedle sebe a lepí se k podkladovému materiálu. Výhodou kobercových čtverců je možnost rychlé výměny opotřebovaného dílu [1,3]. Obr. 1 Interiér s kobercovými čtverci (vlevo) a s kusovým kobercem (vpravo) [10,11] Kusové koberce jsou bytové podlahové textilie, většinou tvaru obdélníku, oválu či čtverce. Mají pevné neparatelné okraje. Jsou doplňkem k jiné celoplošné podlahové krytině, na níž se pokládají většinou bez lepení [6]. Do této kategorie spadají také koupelnové předložky. Rozdíl mezi kusovým kobercem a kobercovými čtverci znázorňuje obr

18 1.4 Technologie výroby podlahových textilií Dle způsobu výroby jsou rozlišovány čtyři typy podlahových textilií, a to koberce vázané, tkané, všívané a netkané. Koupelnové předložky jsou v současnosti vyráběny převážně všívanou technologií, proto budou ostatní metody představeny pouze krátce. Tkané koberce jsou nejkvalitnějšími, ale také cenově nejnákladnějšími podlahovými textiliemi. Na trhu se lze setkat s několika typy tkaných koberců; jednoduché tkané koberce, koberce tkané prutovou technikou a koberce zhotovené speciálními technikami; dvojplyšové či skřipcové (neboli axminsterské koberce) [1]. Nejčastěji využívanou technologií výroby koberců je metoda všívání. Podíl všívaných koberců představuje asi 95% světového trhu s podlahovými textiliemi. Touto technologií jsou vyráběny koberce smyčkové i vlasové, často známé pod označeními saxony, frizé, či shaggy. Jedná se zároveň o současně nejrozšířenější technologii výroby koupelnových předložek [1]. Netkanou technologií jsou vyráběny dva typy podlahových textilií; vpichované a chemicky pojené. Díky rychlejší a jednodušší výrobě jsou tyto krytiny cenově dostupnější než výše zmíněné koberce všívané či tkané. Nevýhodou je naopak nižší kvalita a kratší životnost. Výjimečně se lze setkat také s pletenými koberci. V průmyslové výrobě se sice téměř nevyrábí, avšak trend rostoucí poptávky po ruční práci se promítl i do této oblasti. Značné oblibě se těší obří pletení, neboli giant knitting. Jedná se o pletení z velmi hrubé příze za využití speciálních dřevěných jehlic nebo pouze pomocí rukou. Nejznámější tváří obřího pletení je ukrajinská umělkyně Anna Merinenko, která své výrobky z merino vlny prodává pod značkou Ohhio [8]. Příklad ručně pletených vlněných koberců je uveden na obr. 2. Obr. 2 Ručně pletené předložky Ohhio [8] 17

19 2. Koupelnové předložky Cílem této práce je navrhnout a realizovat koupelnovou předložku, proto budou v následující kapitole představeny druhy koupelnových předložek, materiály nejčastěji používané na jejich výrobu, výhody či nevýhody jednotlivých typů, a budou shrnuty jejich funkce a požadavky na předložky kladené. Textilní koupelnové předložky lze vzhledem k výše uvedené klasifikaci řadit mezi kusové bytové koberce. Na trhu jsou však v nabídce i netextilní předložky gumové, plastové, či dřevěné, označované též jako rohože. Dřevěné rohože bývají nejčastěji instalovány v saunách. Díky impregnaci mají dlouhou životnost a snadno se udržují. Do koupelen jsou rohože vyráběny z bambusu či teakového dřeva [12]. Cenově dostupnější variantou jsou polyethylenové rohože, které jsou využívány jako protiskluzová ochrana v místech s vyšší frekvencí užívání, jako jsou veřejné sprchy či plavecké bazény. Nevýhodou rohoží je tvrdý došlap. Gumové předložky se vyrábí v rolích, což umožňuje odstřižení délky na míru. Jejich přednostmi jsou především nízká cena a dobrá protiskluzovost, nevýhodou je kratší životnost a nižší estetická hodnota [12,13]. Další práce se bude zabývat již pouze textilními koupelnovými předložkami. 2.1 Požadavky kladené na koupelnové předložky Kromě estetické funkce, jejímž účelem je zútulnění interiéru koupelny, mají předložky další praktické vlastnosti. Hlavním požadavkem je zajištění bezpečného a komfortního pohybu po dlažbě. Uživatel vylézající z vany či sprchového koutu vstoupí mokrou nohou na předložku, která musí zajistit v první řadě jistý došlap vylučující uklouznutí. Přestože se předložky k podlaze nelepí, musí pevně setrvávat na svém místě. Z tohoto důvodu bývají z rubové strany opatřeny protiskluzovým zátěrem nebo silikonovými proužky. Další možností je použití samostatné gumové protiskluzové podložky, která přilne k podlaze a vlivem třecí síly zamezuje koberci v pohybu [13,14]. Dalším přínosem koupelnových předložek je měkký a hřejivý došlap, čímž je uživatel vyvarován kontaktu se studenou dlažbou. Struktura koberce by měla být dostatečně savá, aby zajistila rychlý odvod kapaliny a osušení chodidel. Požadavkem je zároveň co nejrychlejší vyschnutí předložky, aby nedocházelo ke vzniku plísní 18

20 a ke zhoršení funkčních i estetických vlastností. Pro zajištění delší životnosti je vhodné nenechávat předložku na mokré podlaze, ale pověsit ji, a tím urychlit její vyschnutí. V neposlední řadě je důležitá možnost údržby předložky. Koupelna je každodenně vystavena zvýšené vlhkosti, což způsobuje tvorbu plísně, navíc se ve struktuře koberce zachytává prach, nečistoty, vlasy apod. Výhodou textilních předložek je možnost vyprání v pračce, a to i v případě typů opatřených protiskluzovou vrstvou [13]. Závěrem musí být zmíněny požadavky kladené na design předložek. Přestože vzhled či barevnost produktu nemívají vliv na jeho funkčnost, právě tyto parametry hrají nejdůležitější roli při výběru zboží zákazníkem. Prozatím neexistuje žádný normovaný postup hodnocení jakosti koupelnových předložek, který by umožnil jejich jednotnou kategorizaci založenou na hodnotách užitných vlastností (jako je tomu např. u celoplošných koberců). Proto není jednoduché kvalitu různých předložek objektivně porovnat. Zákazník se při výběru řídí především subjektivním dojmem a rozhoduje se na základě vzhledu a příjemnosti omaku předložky. 2.2 Technologie výroby koupelnových předložek Současná nabídka trhu s textilními koupelnovými předložkami zahrnuje převážně produkty všívané. Princip technologie je znázorněn na obr. 3. Vlasová osnova je jehlou všívána do nosné textilie napnuté v rámu. Jako nosná textilie neboli primární vrstva se zpravidla používá netkaná textilie. Na druhé straně je provlečená smyčka zachycena háčkem a následně nožem rozříznuta. Obr. 3 Princip výroby všívané předložky [15] Z rubní strany jsou potom vlasy zafixovány přidáním sekundární vrstvy, kterou představuje často nátěr latexem či pěněnou pryží. Sekundární vrstva zajišťuje pevný tvar předložky a zároveň protiskluzovost [1]. 19

21 2.3 Nejčastěji používané materiály Materiály používané na výrobu koupelnových předložek lze primárně rozdělit na přírodní a syntetické. Přírodní vlákna zde zastupuje zpravidla pouze bavlna, z těch syntetických bývají používány polyakrylonitril, polyester či polypropylen. Syntetická vlákna, na rozdíl od bavlny, mnohem méně absorbují vlhkost. Předložky ze syntetických materiálů tudíž rychleji vysychají a jsou odolnější vůči plísním a molům. Vlákna mají lepší tvarovou stálost, což zajišťuje i delší životnost koberců. Jejich nevýhodami je tvorba statické elektřiny a žmolkovitost Předložky ze syntetických vláken Nejčastější využití mají v oblasti koupelnových předložek polyakrylonitrilová vlákna, a to především pro jejich příjemný, plný a hřejivý omak připomínající vlnu. Ve srovnání s vlnou je však cenově dostupnější a snadněji se udržuje. Mezi jeho další výhody patří také nemačkavost a velmi dobrá stálost na světle. Na rozdíl od vlny rychle vysychá, a je tedy vhodný i do prostředí s vyšší vlhkostí [16]. Tak jako ve většině oblastí textilní výroby, i na trhu s koupelnovými předložkami se objevují produkty z polyesteru. K jejich výhodám patří, jako u ostatních syntetických vláken, nízká navlhavost, a navíc polyesterová vlákna rovněž nepodléhají fotodegradaci. Výrobky z polyesteru si zachovávají dobrou pevnost a odolnost v oděru za sucha i za mokra. Pro zajištění vysoké savosti jsou na výrobu všívaných koupelnových předložek často používány příze z polyesterových mikrovláken [16,18]. V sortimentu textilu do koupelny se dále objevuje polypropylénové vlákno. Jeho výhodami jsou vysoká odolnost v oděru, nižší sklony ke žmolkování a velmi nízká, téměř nulová navlhavost. Negativem je ztráta pevnosti při delším vystavení slunečnímu záření či vyšším teplotám [16,18]. K výrobě celoplošných podlahových textilií jsou nejčastěji využívaným materiálem polyamidová vlákna pro svoji mechanickou odolnost a dobrou tvarovou paměť, díky níž na koberci nezůstávají vyšlapané stopy. Na předložky však nejsou kladeny tak vysoké nároky z hlediska mechanické odolnosti, jelikož je u nich předpokládána nižší frekvence užívání. V sortimentu koupelnových předložek se s polyamidem zákazník setká jen zřídka [16,18]. 20

22 2.3.2 Předložky z přírodních vláken V sortimentu koupelnového textilu má bavlna široké uplatnění, zvláště pro savé výrobky jako osušky, ručníky či župany. Bavlněná vlákna se vyznačují vysokou pevností v tahu i odolností vůči mechanickému namáhání, a to i za sucha i za mokra. Další předností je velice příjemný omak a dobrá vodivost zamezující vzniku elektrostatického náboje. Na rozdíl od syntetických vláken je vysoce navlhavá a nasákavá. Bavlněné koupelnové předložky tedy absorbují vyšší množství vlhkosti a jejich vysychání trvá podstatně déle, nežli u předložek ze syntetických materiálů [17]. 2.4 Typy koupelnových předložek Dvěma základními typy předložek, s nimiž se zákazník setká nejčastěji, jsou větší obdélník před vanu (s rozměry přibližně od 50 x 90 cm do 80 x 150 cm) a menší obdélník před toaletní mísu, s výkrojem či bez výkroje. Relativně novým trendem jsou předložky kruhového nebo půlkruhového tvaru. Pro domácnosti s dětmi jsou v nabídce předložky tvaru ryby, kachny a dalších vodních motivů. Obr. 4 Koupelnová souprava [20] Sladěním předložek s dalšími koupelnovými doplňky lze jednoduše zútulnit interiér koupelny. K tomuto účelu slouží tzv. koupelnová souprava, příklad na obr. 4. Jedná se běžně o třídílnou sadu, která zahrnuje větší předložku před vanu, menší před toaletní mísu a ozdobný kryt na její poklop [19]. 21

23 2.5 Výrobci textilních koupelnových předložek Praktická část této diplomové práce zahrnuje návrh, výrobu a následné testování vlastní koupelnové předložky. Z tohoto důvodu byl proveden průzkum trhu, který zmapoval sortiment koupelnových předložek dostupných na českém území. Předmětem zjišťování byli přední výrobci, nejčastěji používané materiály, technologie, a v neposlední řadě design nabízených produktů Zahraniční výrobci textilních koupelnových předložek Následující text se bude zabývat pouze těmi zahraničními výrobci, jejichž produkty jsou běžně k dostání na českém trhu. Nabídka předložek tuzemských prodejců pochází převážně z Německa, konkrétně od výrobců Kleine Wolke, Ridder nebo Kela. Dále jsou na tuzemském trhu k dostání předložky nizozemské značky Aquanova a švédského obchodního řetězce Ikea. Kleine Wolke Firma Kleine Wolke působí na německém území již od roku Původně se zabývala výrobou lan a sítí. Po druhé světové válce rozšířila sortiment o tkané koberce z vlny a sisalu. Od 70. let minulého století vyrábí také koupelnové předložky. Aktuálně dostupný sortiment zahrnuje předložky bavlněné, ze syntetických vláken také polyakrylové, polyamidové, polypropylenové a polyesterové. Značka Kleine Wolke nabízí opravdu široké možnosti v sestavení koupelnové soupravy. Každý model koberce lze zakoupit v několika tvarových i barevných variantách. Předložky ze syntetických materiálů jsou zhotoveny všívanou technologií, mají delší stojatý vlas, z rubní strany jsou vždy opatřeny protiskluzovým nátěrem. Bavlněné předložky jsou tkané, vyrábějí se bez ochranné vrstvy, proto je doporučeno dokoupení protiskluzové odnímatelné podložky, která se k textilii připevní pomocí suchého zipu. Doporučená údržba obou typů předložek je praní v automatické pračce při maximální teplotě 40 C [21]. 22

24 Ridder Dalším předním německým výrobcem je rodinná firma Ridder. Společnost, založená roku 1949 v Singhofenu, dnes prodává své doplňky do koupelny ve více než 40 zemí světa. Součástí sortimentu s názvem Chic im Bad jsou koupelnové předložky, sprchové závěsy, protiskluzové podložky do vany a další sanitární doplňky. Nabídka značky Ridder, dostupná v českých kamenných a internetových prodejnách, zahrnuje předložky polyesterové, polypropylénové, polyakrylové a bavlněné. Stejně jako v předchozím případě jsou koberce ze syntetických materiálů vyrobeny všívanou technologií a na rubní straně opatřeny latexovým nátěrem. Bavlněné předložky jsou tkané nebo rovněž všívané a prodávají se bez protiskluzové úpravy. Doporučené je praní při maximální teplotě 30 C. Firma Ridder poskytuje na koupelnové předložky tříletou záruku kvality [22,23]. Kela Kela je rovněž tradiční německá firma s více než stoletou historií. Její výrobní sortiment dnes představují kuchyňské a koupelnové doplňky. Jméno společnosti je odvozeno od jmen jejích zakladatelů; Ferdinand Keck a Hugo Lang, kteří pod touto značkou začali ve Stuttgartu roku 1903 vyrábět kartáče. Pro tuzemské zákazníky byla otevřena v Praze kamenná prodejna a rovněž byl zřízen internetový obchod v českém jazyce. Oproti německému e-shopu je však nabídka na českých stránkách značně omezená. Aktuální nabídka značky Kela představuje tkané bavlněné předložky bez protiskluzové úpravy v devíti barevných variantách. Ke každému odstínu předložky lze také dokoupit barevně ladící ručníky, sprchový závěs a další doplňky. Druhou možností jsou všívané předložky s polyesterovým vlasem výšky 25 mm, opatřené protiskluzovou vrstvou. Plošná hmotnost předložek se pohybuje mezi 1500 až 1700 g/m 2, doporučené je praní při teplotě 30 C [24,25]. Aquanova Produkty značky Aquanova nejsou na našem trhu dostupné s takovou samozřejmostí, jako tomu bylo u předešlých německých výrobců. Její sortiment je určen spíše náročnějším zákazníkům, kteří hledají moderní a nadčasové doplňky do koupelny a jsou ochotni si připlatit za originální design. 23

25 Nabídka zahrnuje koupelnové předložky tkané, všívané, i koberce tkané na ručních stavech a ručně vázané. Téměř všechny jsou na rubu opatřeny latexovým nátěrem, s výjimkou ručně tkaných a ručně vázaných předložek. Z hlediska použitého materiálu jsou na výběr tři možnosti; bavlněné, akrylové a předložky ze směsi bavlny s polyesterem. Plošná hmotnost základních tkaných koberců je zhruba 1250 g/m 2, ručně tkané vlasové koberce se pohybují okolo 3500 g/m 2 a více. Nabídka barev, designů a typů vlasových povrchů předložek je široká a nezaměnitelná [26]. Ikea Na závěr bude zmíněn celosvětově známý výrobce bytového vybavení, Ikea. Tato švédská společnost byla založena Ingvarem Kampradem roku Ikea je známá především širokým výběrem produktů a zároveň cenovou dostupností. Textil do koupelny zahrnuje tři typy koupelnových předložek; bavlněné, polyesterové a polypropylenové. Polypropylenový koberec je tvořen nižší smyčkou a na rubu je opatřen latexovým nátěrem. Předložky z polyesterového mikrovlákna jsou tkané z hrubší žinylkové příze. Jsou jednobarevné, na výběr ve třech různých tvarech; obdélná před vanu, čtvercová s výkrojem před toaletní mísu a kruhová. Plošná hmotnost se u jednotlivých tvarů liší, pohybuje se od 950 do 1440 g/m 2. Rovněž jsou v nabídce bavlněné froté předložky s reliéfními vzory. Jedná se o tenčí předložky, připomínající svojí konstrukcí spíše osušku. Udaná plošná hmotnost je u těchto typů 800 g/m 2. Bavlněné ani polyesterové předložky nemají na rubu latexový nátěr, proto je u každého výrobku uvedeno doporučení o přikoupení samostatné polyetylénové protiskluzové podložky [24] Čeští výrobci koupelnových předložek Z českých výrobců koupelnových předložek budou jmenovány dvě nejvýznamnější společnosti, Grund a.s. a Brotex Z&J, s.r.o. Obě značky mají mnohaletou tradici a garantují český původ všech svých produktů. Prvotní inspirace pro tuto diplomovou práci vzešla právě ze sortimentu firmy Grund a.s., proto bude této společnosti věnován větší prostor [28,29]. 24

26 Brotex Písecká firma Brotex se zabývá výrobou bytového textilu již od roku Sortiment zahrnuje především ložní textil; povlečení, přikrývky, deky či polštáře. Dále nabízí osušky, ručníky a koupelnové předložky [28]. Internetový obchod firmy Brotex nabízí dva tvary polypropylenových všívaných předložek; větší obdélník s rozměry 60 x 100 cm před vanu a menší obdélník 50 x 60 cm před toaletní mísu, na výběr s výkrojem i bez výkroje. Předložky jsou dostupné přibližně ve třiceti barevných variantách, oba tvary je vždy možné zakoupit ve stejném barevném provedení. Na rubní straně mají latexový zátěr. Výrobcem doporučená údržba je praní v automatické pračce při teplotě do 40 C [28]. Grund Nejznámějším a největším českým výrobcem koupelnových předložek je Grund a.s., sídlící v obci Mladé Buky poblíž Trutnova. Jedná se o rodinnou firmu s 25letou tradicí. Přestože více než tři čtvrtiny produkce dnes tvoří export, celý výrobní proces probíhá pouze na území České republiky. Koupelnové předložky Grund jsou vyváženy do 44 zemí světa, největšími odběrateli jsou Německo, Rakousko, Švýcarsko a Holandsko [29]. Společnost Grund je známa koupelnovými předložkami, jež vznikly ve spolupráci s předními světovými návrháři, jako jsou Osmany Laffita, Blanka Matragi či Karim Rashid. Zajímavé jsou rovněž předložky z kolekce Mandaly, viz obr. 5, navržené samotnými zaměstnanci této společnosti [29]. Obr. 5 Koupelnové předložky z kolekce Mandaly, zleva Zrození, Sebeláska, Hravost [29] 25

27 Všechny předložky jsou vyráběny všívanou technologií. Vzhledem k použitému vlákennému materiálu lze nabídku členit na koberce polyesterové, akrylové a bavlněné. U všech typů je doporučené praní bez aviváže při maximální teplotě 40 C. Výrobce poskytuje záruku pět let. Předložky ze syntetických vláken jsou opatřeny protiskluzovým nátěrem, u něhož je garantována odolnost 100 vyprání [29]. Nejširší výběr designů nabízí předložky s akrylovým vlasem. Do této skupiny spadají kolekce vytvořené ve spolupráci s výše jmenovanými designéry i kolekce Mandaly. Výška vlasu předložek se pohybuje mezi 12 a 22 mm. Další část nabídky tvoří jednobarevné bavlněné předložky. Od každé barvy jsou na výběr vždy tři různé rozměry. Novinkou roku 2016 je kolekce Coral představující koberce typu shaggy s 40 mm dlouhým žinylkovým vlasem [29]. Polyesterové předložky jsou vyráběny jednobarevné, vzorované reliéfními obrazci využitím kombinace různých výšek vlasu [30]. 26

28 3. Pleteniny Cílem práce je realizovat navrženou koupelnovou předložku technologií zátažného pletení. Následující kapitola proto představí základní rozdělení zátažných pletenin, možnosti jejich barevného a vazebného vzorovaní a jejich geometrické a mechanicko-fyzikální vlastnosti. Pletenina je plošná textilie, která vzniká postupným proplétáním jedné nebo více soustav nití. Charakteristickým prvkem v pletenině je klička, jejímž provlečením předchozím vazebním prvkem vznikne očko. Podle směru provlečení kličky je vytvořené očko označováno jako lícní nebo rubní. Horní část očka se nazývá jehelní oblouk, spodní část spojující dvě sousední očka v řádku je platinový oblouk a mezi oběma oblouky jsou stěny očka. Očka ležící vedle sebe vytvářejí řádek pleteniny, seskupení oček nad sebou je označováno jakou sloupek. Řádky a sloupky na sebe bývají zpravidla kolmé [31]. 3.1 Rozdělení pletenin Vzhledem k použité pletařské technologii jsou rozlišovány dva základní typy pletenin; zátažná a osnovní. Zátažná pletenina (v zahraniční literatuře označovaná termínem útková) je tvořena jednou nití, která je postupně provlékána jednotlivými očky ve směru řádku. Naproti tomu při osnovním pletení vzniká celý řádek najednou díky současnému pohybu celého jehelního lůžka, jednotlivé nitě jsou zde tedy zaplétány v podélném směru. Základní rozdíl ve struktuře osnovní a zátažné pleteniny je znázorněn na obr. 6. Tato práce se zabývá zátažnými pleteninami, proto se další text bude zabývat pouze tímto druhem plošné textilie [31]. Obr. 6 Vlevo zátažná pletenina, vpravo osnovní pletenina [33] Základní vazebný prvek může být v pletenině použit ve třech modifikacích. Je-li klička protažena předchozím vazebním prvkem, vznikne očko. Pokud nový vazebný prvek není protažen předchozím, ale je pouze přidán k jeho jehelnímu oblouku, vznikne chytová 27

29 klička. Třetí možností je podložená klička, neprovázaný úsek nitě, který leží pod vytaženým předchozím očkem. Chytové a podložené kličky nemohou samy o sobě vytvářet plošnou textilii. Mohou jen doplňovat očka, která zajišťují soudržnost pleteniny. Na obr. 7 jsou vykresleny jednotlivé typy vazebných prvků [32]. Obr. 7 Lícní očka, chytová klička, podložená klička [33] 3.2 Pletařské vazby Vazba je způsob provázání nitě ve struktuře pleteniny. Dle normy ČSN Zátažné a osnovní pletařské vazby. Terminologie jsou pletařské vazby rozděleny do šesti skupin podle počtu jehelních lůžek a jejich vzájemného postavení; ZJ Zátažné jednolícní ZO Zátažné oboulícní ZR Zátažné obourubní ZI Zátažné interlokové OJ Osnovní jednolícní OO Osnovní oboulícní V této práci však bude využito podrobnějšího členění zohledňujícího použité vazebné prvky. Následující klasifikaci stanovil prof. Ing. Radko Kovář CSc. ve své publikaci Teorie pletení [31]. U každého typu pletařské vazby je rozlišeno pět dalších podskupin: 1. Vazby s plným počtem oček 2. Vazby s chybějícími očky 3. Vazby s chytovými kličkami 4. Vazby s doplňkovými nitěmi 5. Vazby se změnou polohy vazebních prvků. 28

30 3.3 Zátažné pleteniny Zátažné pleteniny jsou plošné textilie vzniklé postupným provlékáním jedné nebo více soustav nití ve směru řádku. Charakteristická je pro ně snadná destrukce, známá jako paratelnost. Další typickou vlastností zátažných pletenin je stáčení okrajů. K tomuto jevu dochází v důsledku ohybové deformace nití při tvorbě oček. Deformace vyvolává v niti napětí, které způsobuje tvarovou nestálost pleteniny. Stáčivosti lze zabránit tepelnou fixací [32,34] Typy zátažných pletenin Dle způsobu provázání jsou rozlišovány čtyři druhy zátažných pletenin; jednolícní, oboulícní, obourubní a interlokové. Rozdíl v konstrukci jednotlivých typů je znázorněn na obr. 8. Použitá vazba ovlivňuje nejen vzhled pleteniny, ale i její výsledné mechanické vlastnosti [34]. Obr. 8 Typy zátažných pletenin, vykreslení oček a schéma polohy nitě; zleva jednolícní, oboulícní, obourubní a interloková [33,35] Zátažné jednolícní pleteniny jsou vytvářeny na jednolůžkovém pletacím stroji. Všechny vazební prvky v pletenině jsou zde orientovány jedním směrem. Hladká jednolícní pletenina obsahuje pouze jeden typ vazebního prvku, její střídu tedy tvoří jedno lícní očko. Na lícní straně jsou patrné především stěny oček, připomínající písmeno v, na rubní straně vystupují jehelní a platinové obloučky. Vzhled rubní a lícní strany je výrazně odlišný. Podélné okraje jednolícní pleteniny mají tendenci stáčet se z líce na rub, naopak horní a dolní kraje pleteniny se stáčejí z rubu na líc [35]. 29

31 Pomocí dvojlůžkového pletacího stroje lze zhotovit oboulícní a obourubní pleteninu. Zátažné oboulícní pleteniny jsou tvořeny střídavě lícními a rubními sloupky, což vytváří charakteristický žebrovaný vzhled. V jednom sloupku jsou všechna očka nad sebou orientována vždy stejným směrem. Rubní sloupky jsou v klidném stavu pleteniny skryty, proto působí obě strany pleteniny jako líc. Podélné žebrování způsobuje zvýšenou tažnost. V zátažné obourubní pletenině mohou být v jednom sloupku použita lícní i rubní očka. Hladkou obourubní pleteninu tvoří střídavě lícní a rubní řádky. V důsledku stáčení oček jsou na obou stranách zřetelné pouze platinové oblouky, proto pletenina vypadá z obou stran jako rub. Deformace oček má za následek srážení pleteniny v podélném směru, což zvyšuje její tloušťku a tažnost. Zátažná interloková pletenina, na obr. 8 zcela vpravo, vzniká vzájemným prostoupením dvou oboulícních pletenin. K její výrobě je nutné odlišné postavení jehel, oproti předešlým typům pletenin. Jeden řádek interlokové pleteniny tvoří dva dílčí řádky oboulícní, které jsou vůči sobě posunuté o jednu jehelní rozteč. Interloková pletenina má dobrou tvarovou stálost, její okraje se nestáčí, je tužší a méně tažná [35,36] Patronování zátažných pletenin Pro grafické znázornění vazby pleteniny se užívá symbolického zápisu, který vystihuje polohu nitě v každém vazném bodě. Nejvyužívanějšími typy patronování jsou systém Prusa, anglický zápis a systém VÚP. Každý má své výhody i nevýhody, proto je třeba vždy použít ten, který zobrazuje danou vazbu nejvýstižněji. Nejméně náročnou volbou vzhledem k pracnosti je systém VÚP. Ten zobrazuje pleteninu jako čtverečkovanou síť, do níž jsou vpisovány symboly. Ty svým tvarem připomínají vzhled vazebního prvku, např. písmeno v označuje lícní očko, o očko rubní a pomlčka podloženou kličku. Nejnázornějším zobrazením pleteniny je vykreslení provázání oček. Nevýhodou je samozřejmě časová náročnost v porovnání se symbolickým zápisem. Ovšem tento způsob podává nejlepší představu o vzhledu výsledné pleteniny. Nejblíže se nákresu provázání oček podobá anglický způsob zápisu, který zobrazuje pleteninu po jednotlivých řádcích a vystihuje polohu nitě vzhledem k jehlám [32,34]. 30

32 3.4 Možnosti vzorování pletenin Pleteninu lze nazvat vzorovanou, pokud jsou v jednom řádku na tomtéž jehelním lůžku použity dvě a více modifikací vazebního prvku lišící se vzhledem, např. kombinace očka a chytové kličky, nebo kombinace oček vytvořených z různobarevných nití. Podle vizuálního vzhledu je vzorování pletenin rozděleno na dvě základní skupiny; vzory vazebné a barevné. Možnosti vzorování se liší podle použité pletařské technologie [32]. S tématem vzorování se pojí termín střída, který bude v následujícím textu několikrát použit. Střída označuje nejmenší část vzoru nebo vazby, která se v pletenině pravidelně opakuje. Velikost střídy se u pletenin určuje počtem sloupků a řádků [17] Vazebné vzorování pletenin Vazba označuje způsob provázání nitě v pletenině. Způsob provázání ovlivňuje nejen vzhled výsledné pleteniny, ale i její užitné vlastnosti, jako jsou pružnost, tažnost, prodyšnost apod. Kombinace různých vazebných prvků umožňuje vytvářet zajímavé plastické struktury [31]. Dle předchozího dělení lze vazebné vzory rozdělit do pěti skupin; vazby s plným počtem oček, s chybějícími očky, s chytovými kličkami, s doplňkovými nitěmi a vazby se změnou polohy vazebných prvků. Tato práce využívá vzorování vazbami s chybějícími očky, konkrétně přerušenou činností jehel. Jehla s přerušenou činností dočasně neplete. V tomto místě potom vzniká podložená klička, nad kterou se vytahuje poslední upletené očko visící na jehle. Jednolícní pleteniny lze tímto způsobem vzorovat, např. využitím kombinace různých výšek vytažených oček. Na dvoulůžkovém stroji lze přerušenou činností jehelního lůžka vytvářet vazby jako italská, polokulatá, dutá pletenina, nebo příčná vlna [34]. Příčná vlna Vazba příčná vlna vytváří výrazný plastický efekt, proto byla použita v praktické části práce při vývoji trojrozměrné struktury pro koupelnovou předložku. Principem tvorby příčné vlny je dočasné přerušení činnosti zadního jehelního lůžka, zatímco na předním lůžku je upleteno několik řádků jednolícní pleteniny. Poté je upleten alespoň jeden řádek oboulícní. Přebývající řádky na lícní straně se vyboulí, což následně vytvoří požadovaný plastický efekt. Zápis vazby a vykreslení oček příčné vlny představuje obr

33 Výsledná pletenina se vyznačuje vyšší tloušťkou, což zajišťuje dobré tepelně izolační vlastnosti, vyšší tuhostí v ohybu a nižší tažností v obou směrech [34]. Obr. 9 Vazba příčná vlna; schéma kladení nitě a vykreslení oček [34,35] Pokud stroj umožňuje individuální volbu jehel, lze vytvářet příčnými vlnami plastické obrazce zvané žakárové vlny. Ty využívají stejného principu vazby, avšak vlny nepokrývají celou plochu pleteniny, pouze jsou formovány do tvaru požadovaného motivu a vytvářejí v hladké oboulícní pletenině plastické obrazce. Dále lze vzorovat kombinací různých výšek jednotlivých příčných vln [35] Barevné vzorování Nejjednodušším motivem barevného vzoru je příčné pruhování, k němuž stačí záměna vodičů před započetím nového řádku. Nejtenčí proužek, který lze v pletenině vytvořit, bude mít výšku jednoho očka. K tvorbě složitějších motivů je třeba využít speciálních pletařských vazeb. Jednolícní pleteniny lze barevně vzorovat využitím vazby podkládané nebo spojované. Oboulícní pleteniny se podle vzhledu rubní strany rozlišují na vazby s podkládaným nebo s hladkým rubem. Další možností je vazba osmizámková [36]. Podkládaná vazba Tato práce využívá barevného vzorování pomocí podkládané vazby. Jedná se opět o vzorování pletenin přerušenou činností jehly. Podkládaná vazba vzoruje pomocí střídání barevných nití, princip znázorňuje obr. 10. Každý vzorový řádek pleteniny je tvořen tolika technickými řádky, kolik je v něm použito barev. Očko plete vždy jen jedna nit tvořící vzor a ostatní tvoří podložené kličky. Na líci vznikne požadovaný barevný motiv a na rubní straně leží neprovázané nitě. 32

34 Tato technika je vhodná pro drobnější motivy, aby podložené kličky na rubu nebyly příliš dlouhé a nezatrhávaly se. Neprovázané nitě na rubu zvyšují tloušťku pleteniny a způsobují nižší příčnou tažnost. Hlavní nevýhodou tohoto druhu vzorování je vyšší spotřeba materiálu, jelikož je nit vedena vždy po celé délce řádku, bez ohledu na počet oček, které zde plete. Obr. 10 znázorňuje pomocí VÚP systému a schématu vykreslení oček princip tvorby dvoubarevného vzoru podkládanou vazbou v jednolícní pletenině [32]. Obr. 10 Jednolícní pletenina s dvoubarevným podkládaným vzorem [32] 3.5 Tvarování pletenin Vedle klasické výroby metrážových pletenin umožňuje současná technologie produkci kusových výrobků specifických tvarů a rozměrů. Tvarování pletenin je možné buďto plošně, tedy úprava obrysu výrobku, nebo prostorově, což umožňuje využitím vhodné kombinace vazebních prvků vytvářet trojrozměrné struktury Plošné tvarování Plošné tvarování označuje rozšiřování a zužování pleteniny ve směru řádku. Pomocí přidávání a ujímání oček lze vytvořit výrobek požadovaného tvaru s neparatelným krajem. Rozšíření pleteniny se zajišťuje zařazením vedlejší volné jehly do činnosti a následným nakladením nitě. Zužování pleteniny je možné ujímáním oček, tzn. převěšením krajního očka do vedlejšího sloupku směrem ke středu pleteniny [32]. Plošné tvarování nachází široké využití v oblasti bezodpadové technologie výroby oděvů. Využitím plošného tvarování jsou jednotlivé díly oděvu pleteny přímo v požadovaných rozměrech, čímž odpadá proces polohování a oddělování střihových dílů. Současným trendem je také nahrazení spojovacího procesu, tedy zhotovení celého oděvního výrobku pouze pomocí pletacího stroje, během jediné operace. To umožňuje kombinace plošného a prostorového tvarování. Celooděvní technologie zajistí nejen úsporu materiálu a nákladů na pracovní sílu, ale také zkrácení výrobních časů. 33

35 Průkopníkem myšlenky celooděvní technologie je japonská společnost Shima Seiki, která se zabývá vývojem plochých pletacích strojů umožňujících výrobu trojrozměrných oděvů. Tato technologie, zde nazývaná WholeGarment, umožňuje zhotovení celého výrobku přímo během operace pletení, čímž vznikne ucelený bezešvý oděv, který není nutné dále konfekčně upravovat [45] Prostorové tvarování Pod pojmem prostorově tvarované pleteniny jsou známy především klasické 3D výrobky jako rukavice, ponožky, punčochy či barety. Ty jsou vyráběny na okrouhlých pletacích strojích. Tato práce se však zabývá spíše pleteninami zhotovenými pomocí plochého pletacího stroje. I na plochém stroji lze zhotovit prostorově strukturovanou pleteninu, např. žebro či plisé [35]. Typickým příkladem je vazba příčná vlna, jež byla popsána v kapitole Vazebné vzorování. Úkolem této diplomové práce bylo navrhnout a pomocí zátažného pletení zhotovit prostorovou textilní strukturu, která by byla vhodná pro konstrukci koupelnové předložky. Kombinací různých vazebních prvků a odlišných typů materiálů byly vytvořeny trojrozměrné pleteniny, které se snažily co nejvíce vyhovět požadavkům kladeným na koupelnové předložky. Toto téma bude podrobněji popsáno v praktické části práce. 34

36 4. Vlastnosti pletenin Vlastnosti pletenin je možné rozdělit na geometrické, mechanicko-fyzikální a transportní. Jednotlivé vlastnosti pletenin lze teoreticky či experimentálně zjišťovat a určitým způsobem kvantifikovat. Postupy měření bývají stanoveny příslušnými normami. Získané výsledky slouží k hodnocení pletenin, určení jejich užitné hodnoty a vzájemnému porovnání [32]. 4.1 Geometrie pletenin Geometrické parametry určují strukturu a vzhled pleteniny, mají však přímý vliv i na její výsledné mechanické vlastnosti. Prvky ovlivňující geometrii pleteniny lze rozdělit na vstupní a výstupní. Nezávislými vstupními parametry jsou délka nitě ve vazebním prvku a průměr nitě. Ty určují hodnoty výstupních parametrů, jako jsou rozteč řádků, rozteč sloupků a tloušťka pleteniny. Často je vyjadřována také hustota sloupků a hustota řádků, což jsou převrácené hodnoty k roztečím. Následující tabulka obsahuje přehled základních geometrických parametrů, jejich značení a jednotky [31]. Tab. 1 Geometrické parametry pletenin, jejich značení a jednotky Geometrický parametr Značení Jednotky Délka nitě ve vazebním prvku l [mm] Průměr nitě d [mm] Rozteč řádků w [mm] Rozteč sloupků c [mm] Tloušťka pleteniny t [mm] Hustota sloupků H s [s/100 mm] Hustota řádků H ř [ř/100 mm] Délka nitě v očku Délka nitě ve vazebném prvku je důležitý parametr, který ovlivňuje charakter pleteniny a určuje spotřebu materiálu, tedy i finanční nákladnost výroby. Délku nitě v očku lze určit dvěma způsoby; teoreticky pomocí modelu nebo experimentálně [38]. Postup pro experimentální stanovení délky nitě ve vazebném prvku je stanoven normou [39]. Pomocí této metody je pletená textilie podélně nastřižena ve dvou místech vzdálených od sebe přesně 100 sloupků. Pět nití za sebou je z tohoto místa vypáráno 35

37 měří se jejich délka, a to při napětí, které stačí právě k vyrovnání záhybů nití způsobených jejich zapletením. Teoretický popis geometrie pleteniny vychází z modelového znázornění vazebných prvků. Existuje několik modelů, u nás je nejčastěji využíván Dalidovičův. Ten představuje zjednodušené zobrazení středně husté pleteniny, která je tvořená nití s konstantním průměrem, její jehelní i platinové obloučky jsou pravidelné půlkružnice a jejich středy leží na společné vodorovné ose. Stěny očka jsou definovány jako úsečky. Geometrický model pleteniny není vhodný k popisu mechanických vlastností textilie, jelikož nezohledňuje charakter použitého materiálu, působení sil, ani tření. Na obr. 11 je Dalidovičův model pleteniny s vyznačenými roztečemi sloupků w a řádků c, průměrem polokružnice platinových a jehelních obloučků D a průměrem nitě d [40]. Obr. 11 Dalidovičův model pleteniny; w rozteč sloupků, c rozteč řádků, D průměr obloučku, d průměr příze [40] Z modelu na obr. 11 vyplývá, že délka nitě ve stěnách očka je přibližně 2c a celková délka nitě v očku l se tedy rovná: (1) Po dosazení výpočtu průměru obloučků D vznikne vztah pro výpočet délky nitě v očku l [40]: (2) (3) 36

38 Délku nitě v očku lze dále využít k výpočtu hodnoty spletení. Charakteristika spletení vyjadřuje relativní zkrácení nitě vlivem zapletení. Hodnota se vyjadřuje v procentech a je dána vztahem [38]: (4) Hustota pleteniny Celková hustota pleteniny udává počet oček na 100 mm 2 pleteniny. Experimentální zjišťování se rovněž řídí normou [39]. Celková hustota se skládá ze součinu hustot sloupků a řádků; (5) U oboulícních pletenin je hustota sloupků udávána jako součet hustot sloupků lícních a rubních. Převrácenou hodnotou k hustotě je rozteč, platí tedy že: (6) (7) Rozteč udává vzdálenost dvou sousedních oček. U zátažných jednolícních pletenin je rozteč sloupku shodná s šířkou očka, u oboulícních pletenin rozteč udává vzdálenost dvou sousedních lícních sloupků [38,39] Zaplnění pleteniny Zaplnění pleteniny se vyjadřuje bezrozměrnými čísly, zvanými koeficienty plnosti. Tyto koeficienty jsou odvozeny z poměrů základních geometrických parametrů pleteniny. Nejpoužívanější, délkový koeficient K d, je dán poměrem délky nitě v očku l a průměru nitě d [31]: (8) Kvůli obtížnému stanovení průměru nitě je tento parametr často nahrazován odmocninou z jemnosti nitě. Koeficienty plnosti se používají k porovnání hustot pletenin zhotovených z nití odlišných jemností. 37

39 4.1.4 Tloušťka Tloušťka plošné textilie je definována jako kolmá vzdálenost mezi její lícní a rubní stranou. Experimentální zjišťování tloušťky plošných textilií stanovuje norma [41]. Důležitým úkonem je zvolit správnou hodnotu přítlaku čelisti tloušťkoměru vzhledem ke konstrukci plošné textilie. Použitý přítlak totiž ovlivňuje tloušťku zkoumané pleteniny. Přítlak čelisti tloušťkoměru je dán její plochou S [m 2 ]a silou F[N], kterou na textilii působí. Velikost měrného tlaku p m [Pa] lze stanovit pomocí jednoduchého vztahu; (9) Tento přítlak je vyrovnáván vnitřním odporem v pletenině a po uplynutí určité doby (normou stanovené na 30 sekund) je odpor ustálen a tloušťka pleteniny se stává konstantní [38] Plošná hmotnost Plošná hmotnost pleteniny je udávána v gramech na metr čtvereční. Udává nejen charakter textilie, ale i spotřebu materiálu a tím i ekonomickou nákladnost výroby. Plošná hmotnost je určována jemností použité délkové textilie a její spotřebou v 1 m 2 pleteniny. Stanovit ji lze experimentálně nebo teoreticky pomocí výpočtu [38]. Experimentální zjištění plošné hmotnosti pleteniny gravimetrickou metodou definovala norma ČSN Plošné textilie Stanovení ukazatelů hmotnosti 1. Metoda stanovuje odstřihnout přesně po sloupku a řádku pleteniny vzorek o rozměrech 100 x 100 mm, který je následně zvážen a jeho hmotnost je přepočítána na plochu 1 m 2. Obecný vztah pro výpočet plošné hmotnosti je dán podílem hmotnosti pleteniny m [g] a velikosti její plochy S [m 2 ]: (10) K teoretickému stanovení plošné hmotnosti je třeba znát jemnost použité nitě 2 T, hustoty řádků, sloupků a délku nitě v jednom očku. Potom vznikne následující vztah [32]: (11) 1 Tato norma byla roku 2011 bez náhrady zrušena. 2 Jemnost neboli délková hmotnost není vyjadřována v základních jednotkách SI soustavy, nýbrž v jednotkách tex. Jeden tex vyjadřuje hmotnost jednoho kilometru délkové textilie v gramech. Proto je zde použit koeficient 10-6, pomocí něhož je jemnost převedena na odpovídající jednotky SI, tedy kg/m. 38

40 4.2 Mechanicko-fyzikální vlastnosti pletenin Mechanicko-fyzikální vlastnosti mají největší podíl na výsledné užitné hodnotě textilie. Nejdůležitějšími parametry pleteniny jsou rozměrová stabilita, zátrhovost, stáčivost, paratelnost, deformační a transportní vlastnosti [31] Rozměrová stabilita pletenin Pletené výrobky jsou známy svojí rozměrovou nestálostí a samovolnými tvarovými změnami. Tomuto nechtěnému jevu se snaží zabránit relaxační procesy, které mají eliminovat vnitřní energie uvnitř pleteniny a zajistit tak tvarovou stabilitu. Jelikož je během výrobního procesu textilie vystavena značnému podélnému protažení vlivem odtahové síly, dochází během relaxace k výraznému sražení ve směru sloupku. První fází je suchá relaxace, která představuje zhruba týdenní odležení pleteniny ihned po sundání ze stroje. Po suché relaxaci je pletenina relativně stabilní a nepodléhá samovolným rozměrovým změnám. Při manipulaci s pleteninou bude však tato stabilita narušena. Vyššího stupně stálosti lze dosáhnout pomocí mokré relaxace. Po vícenásobném praní se pletenina nejvíce blíží stavu úplné relaxace, což označuje pleteninu s minimálním obsahem vnitřní deformační energie, tudíž pleteninu s nejmenšími tendencemi k samovolným tvarovým změnám [31]. Rozměrovou stálost pletenin lze zjistit experimentálně. Na vzorek pleteniny jsou ve dvou na sebe kolmých směrech vyšity značky v podobě úseček přesně změřených délek. Po vyprání vzorku lze přeměřením rozměrů vyšitých značek a úhlu mezi nimi stanovit sražení, vytažení či zkosení pleteniny [42] Paratelnost pletenin Paratelnost je rovněž nechtěná vlastnost, která ovlivňuje zpracovatelské i užitné vlastnosti pletenin. Páráním dochází k rychlé destrukci pleteniny vytahováním oček z předchozích vazebních prvků. Částečně může být omezena fixací, tzn. stabilizací tvaru nitě v pletenině, nebo změnou geometrie pleteniny; pletenina s větší hustotou se bude párat obtížněji. Paratelnost také ovlivňuje typ použitého vlákenného materiálu a použitá vazba [31]. 39

41 4.2.3 Stáčivost pletenin Stáčivost pletenin je způsobena elastickou deformací zapletené nitě. Nejvíce se stáčivost krajů projevuje u jednolícních pletenin, kde se podélné okraje stáčí na rubní stranu, zatímco příčné kraje se stáčí z rubu na líc. U oboulícních pletenin se stáčivost projeví pouze podélným žebrováním, kraje zůstávají rovné. Tvarové deformaci pletenin stáčením lze zabránit pomocí tepelné fixace. Metodika měření paratelnosti a stáčivosti pletenin není zatím nijak normována Zátrhovost pletenin Zátrh označuje nechtěné zachycení nitě a její vytažení z pleteniny. Struktura pleteniny je náchylná k zátrhům vzhledem k větší pohyblivosti nití ve vazných bodech. Zatržení nitě způsobuje ve struktuře pleteniny výraznou a často neodstranitelnou změnu. Zátrhovost pleteniny ovlivňují dva základní parametry; síla nutná k vytažení nitě a pravděpodobnost náhodného zachycení nitě. Síla potřebná k vytažení nitě určité délky z pleteniny je určená použitým materiálem, vazbou a hustotou pleteniny. Pravděpodobnost zatržení závisí na drsnosti povrchu pleteniny a na délce úseků neprovázaných nití [31]. Zátrhovost pleteniny lze stanovit využitím tzv. simulátorů zátrhu 3. Zkouška napodobuje zatržení nitě o ostrý předmět, který představuje ohrocená koule zavěšená nad pleteninou. Upevněný vzorek se pohybuje a hroty se zachytávají o nitě pleteniny. Výsledek je stanoven počtem zátrhů na jednotku plochy nebo porovnáním testovaného vzorku s etalony [43] Deformační vlastnosti Deformace pleteniny může být prováděna čtyřmi různými způsoby; tahem (jednoosé nebo dvouosé zatížení), ohybem, smykem a příčným stlačením [31]. Z hlediska opakování deformace jsou zkoušky rozdělovány: zkoušky v ½ cyklu; textilie je namáhána až do destrukce zkoušky v 1 cyklu; po určité době zatížení je vzorek textilie odlehčen cyklické zatěžování; zatížení a následné odlehčení se několikrát opakuje 3 Norma ČSN Zkoušení odolnosti pletenin proti zatrhávání byla roku 2008 bez náhrady zrušena. 40

42 Pro stanovení parametrů koupelnové předložky je nejvhodnější test deformačních vlastností v příčném stlačování, které zde bude simulovat odolnost předložky proti sešlapání. Testování deformačních vlastností příčného stlačení pleteniny lze provést na dynamometru. V tomto případě se budou čelisti přístroje pohybovat směrem k sobě a bude zaznamenán odpor pleteniny proti tlaku čelisti. Sledovaným parametrem zde bude úbytek tloušťky po zatěžování a následně hodnota relaxace [31,38] Transportní vlastnosti pletenin Mezi transportní vlastnosti patří prodyšnost, propustnost tepla a vodních par, transport vody apod. Obecně mají pleteniny díky objemné struktuře dobré tepelně izolační vlastnosti, a vlivem porézní struktury jsou zároveň prodyšné. Transportní vlastnosti jsou primárně určovány použitým vlákenným materiálem, až v druhé řadě strukturou plošné textilie. 4.3 Subjektivní hodnocení omaku pletenin Subjektivní vnímání příjemnosti omaku bývá hlavním kritériem, jímž se zákazník při nákupu textilních výrobků řídí. To platí i v případě koupelnových předložek, které bývají prodávány bez udání informace o užitných vlastnostech. Proto se při nákupu zákazník rozhoduje na základě smyslového vnímání, vybírá v první řadě podle vzhledu a následně hmatem posuzuje příjemnost omaku, tzn., že vybírá především na základě organoleptických vlastností produktu. Omak vyjadřuje pocity vyvolané kontaktem pokožky s textilií. Jedná se o psychofyzikální charakteristiku, která není přímo změřitelná. Subjektivně lze omak hodnotit dvěma způsoby; absolutní či komparativní metodou. Komparativní metodou jsou textilie na základě vzájemného porovnání seřazeny (např. od textilie s nejpříjemnějším omakem po textilii s omakem nejhorším). V této práce bylo využito absolutní metody, pomocí níž jsou hodnocené textilie zařazovány do kategorií podle zvolené stupnice. Tu představuje ordinální škála tvořená zpravidla pěti kategoriemi. Výsledkem hodnocení je udán jako medián této ordinální škály a jeho interval spolehlivosti [44]. 41

43 Postupem pro vyhodnocení subjektivního omaku je nejprve výpočet relativních a kumulativních četností a následně určení mediánové kategorie Me, kterou představuje třída ordinální stupnice obsahující v kumulativní četnosti 50% dat; (12) Na základě získané mediánové kategorie je stanoven medián Mh; (13) Konstrukce intervalu spolehlivosti pro medián Mh se skládá ze tří kroků. Nejprve jsou vypočteny dvě kumulativní četnosti a ; (14) Následně jsou určeny kategorie D a H obsahující tyto kumulativní četnosti a. Na závěr jsou vypočteny korekční faktory d a h, které slouží pro výpočet mezí intervalu spolehlivosti; (15) (16) Meze intervalu spolehlivosti S M a H M jsou potom dány vztahy [44]; (17) (18) 4.4 Užitná hodnota pletenin Užitná hodnota produktu je souhrn jeho užitných vlastností, tzn. vlastností důležitých pro spotřebitele. Každá pletenina je tvořena souborem geometrických a mechanických vlastností, které určují její charakter. Pro stanovení užitné hodnoty je třeba vybrat ty užitné vlastnosti, které jsou nejvýznamnější vzhledem k účelu použití pleteniny (např. pevnost, zátrhovost apod.). Následně jsou stanoveny určité meze, mezi nimiž by se hodnoty užitné vlastnosti pleteniny měly pohybovat, a podle důležitosti je každé charakteristice přidělena určitá váha [31,44]. 42

44 Graf na obr. 12 vlevo znázorňuje oboustranně ohraničenou užitnou vlastnost textilie, např. plošnou hmotnost. Na ose x jsou vyneseny hodnoty dané užitné vlastnosti, (v tomto případě plošná hmotnost pleteniny v kg/m 2 ), potom hodnota a značí spodní mez, tedy minimální přijatelnou plošnou hmotnost. Oblast bc vymezuje interval ideálních hodnot, interval ab a cd obsahuje přijatelné odchylky od požadované plošné hmotnosti. Hodnota d je maximální přijatelná hmotnost. Na ose y jsou vyneseny užitné hodnoty pro jednotlivé plošné hmotnosti [44]. Obr. 12 Příklad grafů dílčí užitné vlastnosti textilie [44] Tato práce se však zabývá jednostranně ohraničenými užitnými vlastnostmi typu čím méně, tím lépe, např. stupeň opotřebení, procento sešlapání apod. Zde bude požadována co nejmenší možná hodnota, graf tedy bude obsahovat pouze horní mez jako na obr. 12 vpravo. Grafem je potom klesající přímka, pomocí jejíž rovnice lze stanovit hodnotu dílčí užitné vlastnosti. Hodnotu dílčí užitné vlastnosti lze rovněž určit využitím vztahu; (19) kde H a L označují horní a dolní meze hodnoty užitné vlastnosti U(x). Výsledná užitná hodnota se vyjadřuje jako vážený geometrický průměr jednotlivých užitných vlastností; (20) kde U je výsledná užitná hodnota pleteniny, w i je váha neboli důležitost dílčí užitné vlastnosti u i [44]. 43

45 5. Shima Seiki Podklady pro realizaci pletenin byly zhotoveny pomocí softwaru SDS-ONE. Jedná se o CAD systém vyvinutý japonskou firmou Shima Seiki. Všechny návrhy byly tvořeny v programu Knit Paint. Následné vyhotovení navržených pletenin bylo realizováno pomocí pletacího stroje NSSG 122 rovněž společnosti Shima Seiki. 5.1 SDS-ONE Prostředí programu Knit Paint softwaru SDS-ONE se skládá z pracovní plochy po okrajích lemované pracovními panely. Spodní lištu tvoří řada barevných ikon, v nichž každá barva představuje jeden typ očka, resp. způsob jeho provázání. Svislá lišta po pravé straně obrazovky obsahuje nástroje pro samotnou kresbu návrhu (linie, výplň barvou, barevná záměna, guma, kopírování, přesunutí, apod.). Na levé straně pracovní plochy se nachází knihovna. Tu představují ikony dalších pracovních listů, mezi nimiž lze v průběhu tvorby návrhu procházet a jednotlivé části kopírovat či přesouvat. 5.2 Pletací stroj NSSG 122 Model NSSG 122 pochází rovněž z výroby společnosti Shima Seiki. Jedná se o elektronicky řízený dvojlůžkový plochý pletací stroj s žakárským vzorovacím ústrojím. Lůžka jsou osazena jazýčkovými jehlami, dělení stroje je 7E (7 jehel na jeden anglický palec), jedná se o tzv. multigauge dělení. Hlavy jehel jsou prodloužené a umožňují použití hrubších nití, s nimiž lze plést v polovičním dělení. Pracovní šíře stroje činí 120 cm. Saně obsahují dva pracovní systémy; během jednoho vratného pohybu saní je tedy možno uplést čtyři řádky oček, a to rychlostí až 1,4 m/s. Pracovní ústrojí je vybaveno devíti vodiči, řezačem nitě, automatickým odtahovým hřebenem a odtahovými válci. Všechny podavače nití obsahují kontrolní místa, která zaznamenají nopky nebo přetržení nitě. V případě detekce problému je činnost stroje automaticky pozastavena a u příslušného vodiče se rozsvítí kontrolka [45]. Vkládání dat probíhá přes USB port, kterým je vybaven ovládací panel pletacího stroje. Pomocí panelu je možná další úprava zadaných parametrů, např. rychlost odtahu, rychlosti pletení, počet opakování apod. 44

46 Praktická část 6. Vývoj vícevrstvé struktury zátažné pleteniny Cílem práce bylo navrhnout vícevrstvou strukturu zátažné pleteniny, která by byla použitelná pro koupelnovou předložku. Navržená pletenina měla splňovat požadavky na měkký došlap, odvod vlhkosti z vrchní vrstvy a protiskluzovost. Návrhy struktur byly realizovány na dvoulůžkovém plochém pletacím stroji disponujícím žakárským vzorovacím ústrojím, což nabídlo široké možnosti experimentování s kombinacemi vazebných prvků. Byly navrženy dvě různé vícevrstvé struktury, z nichž byla vybrána ta vhodnější pro koupelnovou předložku. Vybraná struktura byla následně vyhotovena v několika materiálových kombinacích, u nichž byly testovány vlastnosti stěžejní pro využití pleteniny jako koupelnové předložky, tzn. rychlost vyschnutí, odolnost v příčném stlačení, odolnost v praní a příjemnost omaku. Varianta nejlépe vyhovující těmto požadavkům byla využita pro konstrukci finálního výrobku, kterým je barevně vzorovaná koupelnová předložka s vyřešeným neparatelným zakončením a protiskluzovou úpravou rubní strany. Posledním bodem byla kalkulace finanční a časové náročnosti výroby navrženého produktu. 6.1 Tvorba 3D struktury na plochém pletacím stroji Základní podmínkou, z níž vycházely návrhy konstrukce pleteniny, byl požadavek na vícevrstvou strukturu a měkký došlap předložky. Vazba má umožnit použití odlišných materiálů na lícní a rubní straně a zároveň musí být výsledná pletenina dostatečně vzdušná, aby umožnila rychlé vyschnutí předložky. Počáteční inspirací byla distanční pletenina, tzn. trojrozměrný útvar tvořený dvěma pleteninami, mezi nimiž je určitá mezera udržovaná spojovacími nitěmi. První vzorky vycházely z duté vazby, ta je tvořena úseky dvou samostatných jednolícních pletenin nad sebou, což umožňuje použití rozdílných materiálů na lícní a rubní straně, avšak neudržuje mezi oběma pleteninami pevnou mezeru. Snahou tedy bylo vhodnou kombinací vazebných prvků a vlákenných materiálů zajistit mezi těmito vrstvami rozestup. Pro realizaci zkušebních vzorků byla vybrána polyakrylová dvojmo skaná příze jemnosti 62,5 tex, při tvorbě prototypů došlo na materiálové kombinace s polyesterovým monofilem či multifilem. 45

47 Jeden z prvních pokusů zachycuje obr. 13 vlevo; oboulícní pletenina s úzkými dutými pruhy, kde na obou stranách tvoří každá pátá jehla podložené kličky. Vzniklá vytažená očka zde měla způsobit podélné sražení pleteniny, a tím vytvořit trojrozměrnou strukturu o požadované tloušťce. Následovala řada experimentů s velikostí dutých pruhů, s výškami a množstvím vytažených oček, úpravou hustot apod., avšak stále se nedařilo zajistit mezi vrstvami mezeru, a tím splnit požadavek dostatečné tloušťky a měkkého došlapu. Pletenina byla stále příliš plochá a tvarově nestabilní, proto byla příze ve vnitřní struktuře pleteniny nahrazena tužším materiálem. Výsledek lze vidět na obr. 13 vpravo. Oblast oboulícních řádků mezi dutinami zde tvoří polyesterový monofil. Rovněž byl navýšen počet vytažených oček, která zde plete každá druhá jehla v obou lůžcích. Obr. 13 Fotografie navržených vícevrstvých pletenin; vlevo dutá pletenina s vytaženými očky, vpravo finální struktura Vznikla lehká a velice vzdušná struktura, tužší na omak, inspirovaná distanční pleteninou. Povrch lícní i rubní strany je pleten PC přízí, zatímco prostor mezi pleteninami vyplňuje PL monofil. Akrylová příze zajišťuje příjemný omak a multifil svojí tuhostí udržuje požadovanou tloušťku a vzdušnost. Na obr. 14 je schéma vazby ve VÚP systému. Jedná se o dutou pleteninu, tzn., že jehelní lůžka pracují samostatně. Každý řádek pleteniny je proto zakreslen do dvou dílčích, které se doplňují. Dutinu tvoří sedm řádků, po nichž následuje jeden řádek oboulícní. Dva řádky před i po oboulícním řádku plete každá druhá jehla v obou lůžcích podložené kličky. V této oblasti je pleteno PL monofilem, na obr. 14 vyznačeno šedým podbarvením. Vytažená očka způsobí podélné sražení pleteniny, řádky pletené monofilem jsou tudíž schovány uvnitř struktury a zajišťují tím požadovanou tloušťku. 46

48 Obr. 14 Patrona navržené vazby pomocí VÚP systému Nevýhodou použití PL monofilu byly nevzhledné kraje, jak lze vidět i na obr. 13 vpravo. Monofil tvoří v pletenině pouze oboulícní řádky, tudíž v oblasti dutin pletených PC přízí je veden podél okraje pleteniny k dalšímu oboulícnímu řádku. Právě v tomto místě se tvořily dlouhé nevzhledné kličky, které se nepodařilo nijak odstranit. Nakonec bylo od této struktury upuštěno, jelikož omak výsledné pleteniny byl vlivem použitého monofilu příliš tuhý a pro kontakt s bosou nohou ne zcela příjemný. Cílem dalších experimentů bylo vytvořit pleteninu, jejíž prostorový efekt by byl zajištěn samotnou vazbou, bez nutnosti vyztužení tuhým vlákenným materiálem. 6.2 Využití vazby příčné vlny Pro realizaci koupelnové předložky byla vybrána na pohled jednodušší, avšak velice zajímavá struktura, využívající vazby příčné vlny. Princip tvorby příčné vlny i zápis pomocí vykreslení oček byl již představen v rešeršní části v kapitole Vazebné vzorování pletenin. Jedná se o typ vzorování pomocí přerušené činnosti jehelního lůžka. Přední lůžko plete několik řádků jednolícních, zatímco jehly na zadním lůžku jsou dočasně vyřazeny z činnosti. Následně je upleten jeden nebo více řádků oboulícních, čímž se zadní lůžko opět zapojí do činnosti a přebytečný materiál na líci vytvoří vlnu. Očka na rubní straně jsou vlivem nepoměru počtu řádků mírně vytažená. Obr. 15 znázorňuje dva základní pohledy na pleteninu; při pohledu shora je viditelné výrazné příčné řádkování, z bočního pohledu jsou patrné plastické vlny tvořené lícními očky. 47

49 Obr. 15 Příčná vlna, pohled shora a boční pohled Při vzorování příčnými vlnami je nutné brát ohled na pevnost použité nitě. Na rubní očka pleteniny působí mnohonásobně větší tahová síla než na očka lícní. Jelikož je činnost zadního jehelního lůžka dočasně přerušena, očka v posledním upleteném řádku visí na jehlách, viz obr. 16 a vlivem odtahu jsou neustále napínána. Pokud není nit tvořící rubní očka dostatečně pevná, začne se trhat, a to nejčastěji v krajích pleteniny. Prvním bodem bylo tedy stanovení optimální velikosti příčné vlny, tzn. optimální poměr lícních a rubních řádků, který zajistí co největší objemnost a měkkost pleteniny, ale zároveň minimální kazovost výroby. Obr. 16 Zápis vazby příčné vlny systémem VÚP a vykreslením oček [34] 48

50 6.3 Vývoj barevného žakárského vzoru v příčných vlnách Pletenina vybraná k realizaci finálního výrobku kombinuje vazebné i barevné vzorování. Z patrony příčné vlny na obr. 16 lze vyčíst, že plastický efekt vlny je vytvořen vlastně delšími úseky jednolícní pleteniny. Tudíž je možné provést barevné vzorování pouze na předním jehelním lůžku, jakoby se jednalo o jednolícní pleteninu. Kombinace vazebného a barevného vzoru však přináší jistá úskalí, převážně ve výrazné deformaci barevného vzoru vlivem plastického efektu. Jelikož se tématem barevného žakárského vzorování příčných vln nezabývá žádná dostupná publikace, bylo v této části práce provedeno poměrně velké množství experimentů. Jejich cílem bylo stanovit správnou velikost barevného vzoru tak, aby ve výsledné pletenině nedošlo k jeho deformaci. Stručně lze celý proces vývoje vzoru pleteniny shrnout do čtyř bodů: 1. Stanovení ideální velikosti příčné vlny 2. Tvorba podkladů pro dvoubarevný žakárský vzor v programu KnitPaint 3. Přenesení dvoubarevného vzoru do patrony pleteniny s příčnou vlnou 4. Úprava kontur barevného vzoru Nejprve byla experimentálně nalezena optimální hodnota počtu řádků v příčné vlně. Aby výsledná předložka splňovala měkký došlap, byl požadován co největší plastický efekt pleteniny. Se zvyšováním výšky příčné vlny však nastal problém s praskáním rubních oček, především v krajních sloupcích, které byly během tvorby pleteniny příliš tahově namáhány. Optimální hodnota byla stanovena na 12 řádků v jedné vlně, po nichž vždy následují dva řádky oboulícní. Pro barevnou záměnu nití byla zvolena podkládaná vazba, jejíž princip byl vysvětlen v rešeršní části práce v kapitole Barevné vzorování. Jeden řádek podkládané vazby je složen z takového počtu dílčích řádků, kolik je v něm použito barev. Vzorující nit plete lícní očko, ostatní barvy tvoří podloženou kličku. Pro vzorování předložky byl navržen jednoduchý dvoubarevný motiv inspirovaný tkalcovskou vazbou křížového kepru. Střída vzoru a náhled jsou zobrazeny na obr. 17. Pro usnadnění další práce byl vzor zakreslen do čtvercové sítě. Podklady pro realizaci pleteniny byly zpracovány pomocí softwaru SDS One firmy Shima Seiki, který byl představen v rešeršní části práce. Nákres střídy vzoru byl v programu Knit Paint přepracován ve vazebnou patronu. Každé políčko čtvercové sítě zde představuje jedno 49

51 očko a dle jeho způsobu provlečení je mu přidělena určitá barva. Jelikož se jedná o dvoubarevný podkládaný vzor, tvoří každý řádek dvě nitě, tzn. dva technické řádky, v nichž se střídají očka a podložené kličky a navzájem se doplňují. Obr. 17 Vzor inspirovaný křížovým keprem; vlevo střída vzoru, vpravo náhled Nejprve byly vypracovány podklady pro barevně vzorovanou pleteninu a následně byla zvlášť připravena patrona pro vazbu příčné vlny. Již bylo řečeno, že ideální velikost příčné vlny byla stanovena na 12 lícních řádků, po kterých následují vždy dva řádky oboulícní. Na místo lícních řádků tvořících příčnou vlnu byl následně vložen dvoubarevný vzor. Ze dvanácti řádků potom vznikla patrona obsahující 24 dílčích řádků v každé vlně, po nichž následují opět dva řádky oboulícní. Dle tohoto podkladu byl upleten zkušební vzorek a hned se projevil první nedostatek. Motiv vzorující lícní stranu byl příliš drobný v porovnání s členitým povrchem pleteniny a zcela v něm zanikal. Jednu vlnu tvoří 12 řádků, což představovalo polovinu velikosti střídy vzoru. Problém byl vyřešen zesílením kontur a zdvojením každého řádku, čímž se změnila i velikost střídy vzoru. Upravený motiv byl znovu vložen do vazby příčné vlny a byl upleten další zkušební vzorek. Tloušťky kontur byly následně ještě několikrát měněny, dokud nebyl vzor v pletenině dostatečně zřetelný. Přestože byl nyní vzor výrazný, celkově působil stále motiv chybným a poněkud rozbitým dojmem. Po delším pozorování pleteniny byl odhalen původ této deformace, a to rozdílné velikosti stříd barevného a vazebného vzoru. To způsobilo rušivý efekt, jelikož se barevný motiv neopakoval na plochách jednotlivých vln pravidelně. Bylo tedy nutné upravit velikost vzoru tak, aby výška střídy byla beze zbytku dělitelná velikostí příčné vlny, v tomto případě dělitelná dvanácti. Tím je zajištěna pevná poloha barevného vzoru vzhledem k plastickému efektu. Velikost střídy vzoru byla změněna na 72 řádků, což se rovná velikosti šesti příčných vln (tato velikost již zahrnuje ztrojení řádků 50

52 pro zvýraznění kontur motivu, střída původního návrhu na obr. 17 měla velikost 24 řádků). Výsledek barevného vzorování příčných vln zachycuje fotografie na obr. 18. Soubor s podklady ze softwaru SDS One a programem pro pletení finálního výrobku koupelnové předložky je pod názvem Predlozka.dat nahrán na CD, jež je součástí příloh této práce. Obr. 18 Výsledná pletenina; vazba příčná vlna s dvoubarevným žakárským vzorem Výhodou, kterou kombinace plastického vzoru a podkládané vazby přináší, je využití dutin pod vlnami. V tomto prostoru jsou ukryty podložené kličky lícního vzoru, což vylučuje riziko jejich zatržení. Dalším faktem, který přispívá ve prospěch výsledné pleteniny, je dobrá tvarová stabilita struktury. Pletenina s vazbou příčné vlny je méně tažná z důvodu vytažených oček na rubní straně. Použití podkládané vazby rovněž snižuje tažnost pleteniny vlivem podložených kliček. Kombinací obojího tedy vzniká celkově tužší, tvarově stabilní pletenina, což je pro účel použití jako koupelnové předložky zcela ideální. 6.4 Zkušební vzorky Dalším bodem práce bylo testování vlastností navržené struktury. K tomuto účelu byly zhotoveny pleteniny v několika různých materiálových kombinacích. Byly upleteny jednobarevné i barevně vzorované varianty. Vzhledem k charakteru podkládané vazby bylo předpokládáno, že barevně vzorovaná pletenina bude vykazovat jiné vlastnosti, nežli jednobarevná. Tato rozdílnost se bude týkat především tloušťky, plošné hmotnosti, spotřeby materiálu, ale může ovlivnit i mechanické a transportní vlastnosti pleteniny. 51

53 6.4.1 Použité materiály Navržená pletenina byla vyhotovena v sedmi materiálových a vzorových kombinacích. Na lícní stranu, tedy nášlapnou vrstvu předložek, byla použita dvojmo skaná akrylová příze nebo polyesterová efektní příze žinylková. Materiál na lícní straně je vždy dvojmo družený. Rubní strany pletenin jsou pleteny z akrylové dvojmo skané příze, polyesterového monofilu či hladkého polyesterového multifilu druženého dvojmo nebo trojmo. Tabulka 2 představuje tyto čtyři použité materiály a jejich základní charakteristiku. Tab. 2 Materiály použité k výrobě testovacích vzorků Vlákenný materiál Konstrukce nitě Jemnost [tex] polyakrylonitril příze (dvojmo-skaná) 72 (36 x 2) polyester žinylka 95,5 polyester multifil (96 fibril) 33 polyester monofil 1,5 Jemnosti nití byly zjišťovány dle normy [47] gravimetrickou metodou, která spočívá v odvinutí 100 m délkové textilie pomocí vijáku, zvážení odvinutého úseku a přepočítání hodnoty hmotnosti na délku 1 km. Následující tabulka obsahuje seznam pletenin, které byly zhotoveny k dalšímu měření. Od každého typu byly upleteny tři kusy. Zde uvedené seřazení a číslování pletenin je použito v průběhu celé práce. (Na konci seznamu jsou umístěny dva referenční vzorky, viz kapitola ) Číslo vzorku Tab. 3 Seznam vzorků zhotovených pro testování Materiál na lícní straně 52 Materiál na rubní straně Vzor na lícní straně 1. PC příze PC příze 1 barevný 2. PC příze PL multifil 2x 1 barevný 3. PC příze PL monofil 1 barevný 4. PL žinylka PL multifil 2x 1 barevný 5. PL žinylka PL multifil 3x 1 barevný 6. PL žinylka PL multifil 2x 2 barevný 7. PC příze PC příze 2 barevný 8. Referenční vzorek, předložka Microdry 9. Referenční vzorek, předložka Grund

54 6.4.2 Referenční vzorky Aby byla zajištěna objektivnost hodnocení, byly stejným zkouškám podrobeny i dva referenční vzorky. Ty zastupují všívaná předložka firmy Grund a pěnová předložka značky Microdry. První referenční vzorek představuje předložka s všívaným PC vlasem délky 17 mm, z rubní strany opatřená protiskluzovým PU zátěrem. Předložka Microdry, se skládá ze tří vrstev. Její vnitřní struktura je zobrazena na obr. 19 vlevo; nášlapnou vrstvu pokrývá tkanina CoreTex, jádro tvoří polyuretanová pěna a rubní strana je opatřena protiskluzovou vrstvou ze syntetického kaučuku. Celková tloušťka předložky činí 13 mm. Tkanina CoreTex byla rovněž vyvinuta společností Microdry. K její výrobě je využito bikomponentního vlákna tzv. koláčové struktury, příčný řez znázorňuje schéma na obr. 19 vpravo. Hluboké kapiláry mají umožnit rychlý odvod kapaliny z jeho povrchu a zajistit uživateli suchý došlap na předložku [46]. Obr. 19 Vlevo schematické znázornění konstrukce předložky Microdry, vpravo příčný řez bikomponentním vláknem použitým v tkanině CoreTex [46] 53

55 6.4.3 Parametry testovaných vzorků U všech vyhotovených pletenin byly stanoveny jejich základní geometrické parametry; hustota sloupků, hustota řádků, tloušťka pleteniny a plošná hmotnost. Otázkou spotřeby nitě se bude zabývat až závěrečná kapitola týkající se stanovení materiálových nákladů a finální kalkulace výrobku. Postupy zjišťování jednotlivých charakteristik pletenin byly popsány v kapitolách 4.1 Geometrie pletenin a 4.2 Mechanicko-fyzikální vlastnosti pletenin. Hodnoty uvedené v tab. 4 byly zjišťovány pomocí těchto normovaných postupů [39]. Výjimku tvoří stanovení hustoty řádků. Jelikož jsou pleteniny tvořeny vazbou příčná vlna, nelze kvůli plastickému efektu jednoduše spočítat počet řádků na lícní straně. Proto byl naměřen počet vln na 100 mm a výsledek byl vynásoben počtem řádků v jedné vlně, tedy dvanácti. Na rubní straně byla hustota řádků stanovena klasickým způsobem a hodnoty lícních a rubních hustot byly sečteny. Hustota sloupků se skládá klasicky jako u hladkých oboulícních pletenin ze součtu hustot sloupků lícních a rubních. Plošná hmotnost byla měřena gravimetrickou metodou, zvážením vzorku pleteniny o rozměrech 100 x 100 mm a přepočtením hodnoty na jeden metr čtvereční. Proběhlo pět opakování měření, z nichž byla analýzou malých výběrů v programu QC Expert stanovena střední hodnota plošné hmotnosti. Ta byla zaokrouhlena na celé číslo. Tloušťka vzorků byla měřena na digitálním tloušťkoměru s plochou hlavice 20 cm 2 za přítlaku 1 kpa. Tloušťka každé pleteniny byla naměřena na pěti různých místech a z odečtených hodnot byla opět určena střední hodnota tloušťky textilie. Číslo vzorku Tab. 4 Základní charakteristika testovaných vzorků Plošná hmotnost [g/m 2 ] Tloušťka [mm] Hustota Střední 95% interval Střední 95% interval řádků hodnota spolehlivosti hodnota spolehlivosti [ř/100 mm] Hustota sloupků [sl/100 mm] ,39; 906,16 7,22 6,59; 7, ,19; 925,63 8,64 7,53; 9, ,16; 890,30 7,87 7,08; 8, ,91; 1126,22 7,76 6,39; 9, ,01; 1224,16 7,99 6,93; 9, ,68; 1194,99 9,19 9,09; 9, ,47; 1069,31 9,01 8,65; 9, ,66; 1438,18 12,95 12,81; 13, ,64; 1656,23 12,29 11,93; 12,65 54

56 7. Zkoušení vlastností Zhotovené typy pletenin byly následně testovány a hodnoceny vzhledem k účelu použití jako koupelnové předložky. Z toho důvodu byly nejprve stanoveny vlastnosti, které jsou pro funkčnost koupelnové předložky stěžejní. Základními užitnými vlastnostmi byly zvoleny rychlost vyschnutí mokré předložky, odolnost vůči sešlapání a možnost údržby, tzn. odolnost v praní. Objektivnost vyhodnocení těchto pletenin jako vhodné či nevhodné pro koupelnovou předložku byla zajištěna testováním dvou referenčních vzorků, představených v kapitole 6.4.2, jež byly podrobeny stejným zkouškám. Zkoušení vlastností probíhalo po suché relaxaci pletenin. Po sundání ze stroje byly všechny vzorky tepelně zafixovány pomocí páry a následovala týdenní suchá relaxace, během níž byly pleteniny volně rozloženy na tvrdém vodorovném podkladu. 7.1 Rychlost vysychání Rychlost vysychání patří mezi nejdůležitější užitné vlastnosti koupelnové předložky, jelikož ovlivňuje uživatelský komfort a délku životnosti. Časté vystavení předložek vlhkému prostředí způsobuje vznik plísní a rychlejší opotřebení. Podstatou tohoto měření bylo navlhčení všech testovaných vzorků stejným množstvím vody a sledování průběhu jejich vysychání prostřednictvím úbytku hmotnosti zjišťovaným vážením v pravidelných časových intervalech. Experimentu byly podrobeny dvě sady vzorků uvedených v tab. 3, první sada obsahovala pleteniny po suché relaxaci, vzorky v druhé sadě absolvovaly i relaxaci mokrou. Všechny naměřené hodnoty a jejich statistické zpracování je uvedeno v příloze A Průběh zkoušky Více než 24 hodin před začátkem experimentu byly všechny testované vzorky volně rozloženy v klimatizované místnosti. Experiment probíhal za laboratorních podmínek teploty 24,7 C a relativní vlhkosti vzduchu 34,1%. Během experimentu byly všechny vzorky volně rozloženy na tvrdém podkladu. Pomocí digitální váhy byla jednotlivě naměřena a zaznamenána jejich hmotnost s přesností na setiny gramu. Dále bylo z odměrného válce na každý ze vzorků nalito 50 ml vody. Pleteniny byly navlhčeny co nejvíce rovnoměrně po celé ploše lícní strany. Ihned po nalití vody byly opět zváženy. Hmotnost vzorků byla následně zaznamenávána po uplynutí 55

57 Střední úbytek hmotnosti [g/hod] každých 60 minut, čímž bylo prostřednictvím úbytku hmotnosti sledováno jejich postupné vysychání. Experiment probíhal sedm hodin, naměřené hodnoty jsou zaznamenány v tab. 5. Po uplynutí této doby byly textilie stále vlhké, jejich hmotnost neodpovídala počátečním hodnotám suchých vzorků a bylo nutné celkovou délku trvání vyschnutí určit teoreticky pomocí výpočtu. Číslo vzorku Suchý Tab. 5 Hmotnosti vzorků naměřené v průběhu jejich vysychání I. sada vzorky po suché relaxaci Ihned po navlhčení Hmotnost vzorku [g] Doba vysychání 1 hod 2 hod 3 hod 4 hod 5 hod 6 hod 7 hod 1 59,96 100,55 98,02 95,55 92,87 90,35 88,02 85,65 83, ,26 97,52 95,39 92,06 90,76 87,98 85,80 81,92 78, ,05 91,32 89,12 87,02 85,11 83,13 81,28 79,21 77, ,77 133,08 130,20 127,24 124,32 121,57 118,89 115,20 112, ,68 124,13 121,20 118,17 115,40 112,72 110,12 107,35 105, ,64 147,16 143,65 140,00 135,86 132,78 129,92 126,68 123, ,93 123,81 121,17 118,46 115,72 113,22 110,84 108,35 106, ,17 115,72 112,59 109,58 106,40 103,05 99,53 95,21 91, ,70 131,34 128,68 126,20 123,80 121,63 119,49 117,08 115, Zpracování dat Úbytek hmotnosti navlhčených vzorků byl pravidelně zaznamenáván a z naměřených hodnot byla stanovena střední hodnota. Střední hodnota úbytku hmotnosti v [g/hod] vyjadřuje přibližnou rychlost vysychání a umožňuje odhadnout celkovou dobu schnutí textilie. Graf na obr. 20 znázorňuje tyto střední hodnoty a jejich 95% interval spolehlivosti Střední úbytek hmotnosti Číslo vzorku Obr. 20 Graf středních hodnot úbytku hmotnosti v [g/hod], sada I. po suché relaxaci 56

58 Hmotnost [g] Jednotlivé hodnoty úbytku hmotnosti zaznamenané během sedmi hodin měření byly zaneseny do grafů. Zde lze pozorovat, že závislost hmotnosti na době schnutí je lineární. Tohoto poznatku bylo využito k výpočtu doby potřebné k uschnutí vzorku. Hmotnost vzorku [g] Průběh vysychání Doba vysychání [hod] Obr. 21 Průběh vysychání jednotlivých vzorků, sada I. po suché relaxaci Pro každý vzorek byla nalezena rovnice přímky, která byla položena rovna nule, a následně z ní byla vyjádřena doba schnutí. Princip tohoto výpočtu znázorňuje graf na obr. 22, který zaznamenává průběh schnutí vzorku číslo 1. Na ose y je vynesena hmotnost měřeného vzorku v gramech, osa x znázorňuje dobu jeho vysychání v hodinách. V čase, ihned po nalití 50 ml vody, je hmotnost vzorku nejvyšší. Během následujících několika hodin se hmotnost vlivem vypařování vody snižuje. Naměřené hodnoty hmotností jsou proloženy přímkou, pomocí jejíž rovnice je dopočítána doba úplného doschnutí textilie, tzn. doba, kdy přímka dosáhne hmotnosti suchého vzorku. Průběh vysychání vzorku číslo 1 110,00 100,00 90,00 80,00 70,00 60, Doba schnutí [hod] 1 Lineární (1) m = -2,469 t + 100,4 R² = 0,999 Obr. 22 Graf průběhu vysychání vzorku číslo 1, vyjádřeno pomocí úbytku hmotnosti 57

59 Obecnou rovnici přímky lze vyjádřit: kde m značí hmotnost [g], a t představuje dobu vysychání [hod]. Výše popsaným způsobem byly dopočítány odhadované časy celkové doby vysychání všech vzorků. Jednotlivé grafy a výpočty je možné prohlédnout v příloze B. Tabulka 6 obsahuje odhadované hodnoty udané v hodinách. Ze získaných dat lze usuzovat určitou závislost rychlosti vysychání pleteniny na typu materiálu použitém na lícní straně. Pleteniny s PL žinylkovou přízí na líci (v tab. 6 zvýrazněné tučně) vykazují všeobecně kratší časy, než pleteniny s akrylovým lícem. Tab. 6 Naměřené hodnoty délky trvání vyschnutí vzorků, I. sada vzorky po suché relaxaci Číslo vzorku Materiálová kombinace (vlákenný materiál na líci, materiál na rubu) Doba schnutí 1 PC příze, PC příze 16 hod 23 min 2 PC příze, PL multifil 2x 16 hod 35 min 3 PC příze, PL monofil 21 hod 51 min 4 PL žinylka, PL multifil 2x 15 hod 30 min 5 PL žinylka, PL multifil 3x 15 hod 3 min 6 PL žinylka, PL multifil 2x, (barevně vzorovaný) 11 hod 41 min 7 PC příze, PC příze, (barevně vzorovaný) 17 hod 9 min 8 Referenční vzorek, předložka Microdry 11 hod 41 min 9 Referenční vzorek, předložka Grund 19 hod 41 min Opakování experimentu po mokré relaxaci pletenin Měření doby vysychání bylo znovu zopakováno, a to po mokré relaxaci pletenin. Vzorky byly strojově vyprány při teplotě vody 30 C s přidáním 50 ml tekutého pracího prostředku. Jejich sušení proběhlo samovolně na pevném vodorovném podkladu. Experiment byl zopakován za využití stejných digitálních vah, při obdobných laboratorních podmínkách; za teploty 24,4 C a relativní vlhkosti vzduchu 32,5%. Všechny testované vzorky byly opět více než 24 hodin před zkouškou uloženy v klimatizované místnosti. Postup experimentu zůstal nezměněn, pouze množství vody použité k navlhčení vzorků bylo zvýšeno na 100 ml. Průběh vysychání byl opět sledován pomocí úbytku hmotnosti po dobu pěti hodin, naměřené hodnoty jsou obsaženy v tab

60 Hmotnost vody [g] Číslo vzorku Tab. 7 Hmotnosti vzorků naměřené v průběhu jejich vysychání, II. sada vzorky po mokré relaxaci Suchý Ihned po navlhčení Hmotnost vzorků [g] Doba vysychání 1 hod 2 hod 3 hod 4 hod 5 hod 1 60,00 140,69 137,32 132,59 127,03 122,14 117, ,56 133,08 129,12 125,01 118,28 114,24 109, ,62 127,07 124,26 120,31 115,87 111,50 107, ,62 174,11 170,10 164,42 157,46 150,88 144, ,52 162,83 157,85 151,15 142,97 135,52 128, ,29 190,89 186,73 180,88 173,75 167,25 161, ,00 163,13 159,41 155,04 150,59 144,36 138, ,36 153,30 150,63 145,60 140,33 135,53 131, ,89 161,24 157,49 153,43 149,62 145,78 142,37 Vyhodnocení výsledku proběhlo stejně jako v předchozím případě. Hmotnosti vzorků zaznamenané v průběhu jejich vysychání byly zaneseny do grafů, souhrnný graf je uveden na obr. 23. Byla potvrzena lineární závislost hmotnosti vzorku na době jeho vysychání, a celková doba schnutí byla dopočítána podle rovnice přímky. Výsledky jsou uvedeny v tab. 8. Jednotlivé grafy a výpočty jsou k nahlédnutí v příloze B. 210,00 190,00 170,00 150,00 130,00 110,00 90,00 Průběh vysychání Doba vysychání [hod] 9 Obr. 23 Průběh vysychání jednotlivých vzorků, sada II. po mokré relaxaci 59

61 Číslo vzorku Tab. 8 Naměřené hodnoty délky trvání vyschnutí vzorků II. sada vzorky po mokré relaxaci Materiálová kombinace (vlákenný materiál na líci, materiál na rubu) Doba schnutí 1 PC příze, PC příze 16 hod 58 min 2 PC příze, PL multifil 2x 16 hod 40 min 3 PC příze, PL monofil 19 hod 43 min 4 PL žinylka, PL multifil 2x 14 hod 16 min 5 PL žinylka, PL multifil 3x 11 hod 31 min 6 PL žinylka, PL multifil 2x, (barevně vzorovaný) 13 hod 50 min 7 PC příze, PC příze, (barevně vzorovaný) 17 hod 30 min 8 Referenční vzorek, předložka Microdry 14 hod 54 min 9 Referenční vzorek, předložka Grund 20 hod 6 min Ověření výsledků Pomocí měření a výpočtů byly odhadnuty časy vysychání jednotlivých vzorků. Pro ověření jejich správnosti bylo provedeno další měření, jehož úkolem bylo potvrdit nebo vyvrátit reálnost vypočtených hodnot, tzn. zjistit, zda jsou po uplynutí stanovené doby vzorky skutečně suché. Zkouška zahrnovala opětovné navlhčení a zvážení všech testovaných vzorků, tentokráte byly však ponechány k vyschnutí přes noc. Další měření následovalo až po 16 hodinách schnutí (vzhledem k provozní době laboratoře, navlhčení vzorků proběhlo zhruba v 16 hod odpoledne a následné měření začalo druhý den v 8 hod ráno). Měření byly podrobeny obě dvě sady vzorků testovaných předchozí metodou; pleteniny po suché relaxaci, i pleteniny, jež podstoupily praní. V době začátku experimentu byla teplota v laboratoři 24,4 C a relativní vlhkost vzduchu 32,5%. Všech 18 vzorků bylo jednotlivě zváženo, následně navlhčeno rovnoměrným politím 50 ml vody a znovu zváženo. Vzorky byly rozloženy na tvrdém vodorovném podkladu. Druhý den, po zhruba 16 hodinách schnutí, byla zaznamenána jejich hmotnost. I pouhou zkouškou hmatem bylo zřejmé, že všechny vzorky s PL žinylkou na líci jsou již suché, zatímco pleteniny z PC příze a vzorek všívané předložky byly stále na omak vlhké. Následovalo opětovné sledování úbytku hmotnosti po dobu 6 hodin. Tabulky 9 a 10 obsahují zaznamenané hmotnosti. Cílem experimentu je zjistit, zda nejdéle po 22 hodinách schnutí dosáhnou vzorky stejné hmotnosti, která byla naměřena před jejich navlhčením (s přesností na celá čísla). Při závěrečném vážení vzorků byly suché všechny typy pletenin kromě jedné; kombinace akrylové příze na líci 60

62 a polyesterového monofilu na rubu (vzorek č. 3) a to v obou testovaných sadách. Vyšší hmotnost byla také zjištěna u referenčního vzorku všívané předložky (vzorek č. 9). Tyto dva vzorky jsou v tabulkách vyznačeny červeně. Číslo vzorku Tab. 9 Hmotnosti vzorků naměřené v průběhu jejich vysychání I. sada vzorky po suché relaxaci Suchý Ihned po navlhčení Hmotnost vzorků [g] Délka schnutí 16 hod 18 hod 20 hod 22 hod 1 60,29 101,43 66,35 64,47 62,41 60, ,20 93,20 63,56 58,99 55,42 52, ,85 67,73 47,00 43,57 40,55 37, ,78 131,51 92,97 91,62 91,13 90, ,02 122,98 87,14 87,13 87,10 87, ,43 145,63 106,65 106,61 106,58 106, ,40 119,03 87,12 84,92 82,68 80, ,05 107,58 72,20 72,17 72,13 72, ,45 145,90 113,88 112,03 110,74 109,11 Číslo vzorku Tab. 10 Hmotnosti vzorků naměřené v průběhu jejich vysychání II. sada vzorky po mokré relaxaci Suchý Ihned po navlhčení Hmotnost vzorků [g] Délka schnutí 16 hod 18 hod 20 hod 22 hod 1 59,79 97,62 61,50 60,82 60,36 59, ,41 88,99 63,14 60,21 57,54 53, ,45 88,84 64,70 61,28 57,56 54, ,37 129,89 100,70 98,13 94,38 90, ,30 119,10 85,35 84,05 82,72 82, ,99 145,63 108,94 108,21 107,57 107, ,74 119,36 81,85 81,44 80,83 79, ,00 108,59 71,88 71,61 71,32 71, ,85 122,30 99,16 97,02 94,87 92,79 61

63 7.1.5 Zhodnocení Ze získaných hodnot vyplývá, že pleteniny s nášlapnou vrstvou zhotovenou z žinylkové PL příze vysychají rychleji, než pleteniny zhotovené z PC příze. U žinylkových vzorků č. 4 a 5 bylo dále prokázáno, že počet multifilů na rubní straně nemá na rychlost vyschnutí pleteniny významný vliv, vzorky vykazují téměř stejné hodnoty. Rovněž nebyl prokázán vliv způsobu relaxace pletenin. Nelze obecně stanovit, že pleteniny po mokré relaxaci vykazují lepší výsledky než pleteniny, jež absolvovaly pouze relaxaci suchou. Nejdelší doba schnutí byla dopočítána u vzorku č. 3; kombinace PC líce a PL monofilu na rubu, který schnul téměř 22 hodin, tedy o deset hodin déle než vzorek s PL žinylkovou nášlapnou vrstvou. Tato materiálová kombinace neuspěla ani u závěrečného experimentu (viz tab. 9 a 10), a proto byla pro výrobu finálního produktu jako první vyloučena. Číslo vzorku Tab. 11 Porovnání výsledků měření rychlosti vysychání vzorků Materiálová kombinace (vlákenný materiál na líci, materiál na rubu) Doba schnutí I. sada II. sada 1 PC příze, PC příze 16 hod 23 min 16 hod 58 min 2 PC příze, PL multifil 2x 16 hod 35 min 16 hod 40 min 3 PC příze, PL monofil 21 hod 51 min 19 hod 43 min 4 PL žinylka, PL multifil 2x 15 hod 30 min 14 hod 16 min 5 PL žinylka, PL multifil 3x 15 hod 3 min 11 hod 31 min 6 PL žinylka, PL multifil 2x, (barevně vzorovaný) 11 hod 41 min 13 hod 50 min 7 PC příze, PC příze, (barevně vzorovaný) 17 hod 9 min 17 hod 30 min 8 Referenční vzorek, předložka Microdry 11 hod 41 min 14 hod 54 min 9 Referenční vzorek, předložka Grund 19 hod 41 min 20 hod 6 min Na závěr je nutno dodat, že během měření byly vzorky položeny na pevném podkladu a místnost, v níž experiment probíhal, nebyla nijak odvětrávána. V reálném případě je koupelnová předložka během sušení pověšena či přehozena, např. přes okraj vany, což dobu vysychání zkrátí. 62

64 7.2 Odolnost v příčném stlačení Dalším sledovaným parametrem byla odolnost navržené struktury v příčném stlačení, které zde simuluje odolnost předložky vůči sešlapání. Tento parametr opět ovlivňuje rychlost opotřebení předložky a tím i snižování estetické hodnoty. Odolnost byla testována cyklickým namáháním. Střídavé zatěžování a odlehčování umožňuje sledovat únavové jevy v pleteninách, které se v tomto případě projeví dočasným nebo trvalým snížením tloušťky [31]. Zkouška byla provedena pomocí trhacího stroje Testometric M350-5CT v laboratoři KTT, ke kterému byl pro účely tohoto experimentu vyroben speciální kruhový nástavec umístěný namísto spodní čelisti. Nástavec sloužil jako základna, na níž byl položen testovaný vzorek, který byl stlačován horní čelistí opatřenou kruhovou hlavicí, viz obr. 24. Obr. 24 Testování odolnosti pleteniny v příčném stlačení přístrojem Testometric Stanovení síly zatěžování Základním bodem experimentu bylo stanovení síly, jíž budou vzorky zatěžovány. Hodnota namáhání byla odvozena od průměrné hmotnosti dospělého muže, kterou Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR [48] určuje na 83,6 kg. Experiment tedy pracuje se zaokrouhlenou hmotností 85 kg, tzn. silou 850 N, která působí na plochu obdélníku 100 x 275 mm, což odpovídá ploše obuvi velikosti EUR 43. Z hodnot vyplývá, že 1 mm 2 předložky je namáhán silou 0,03091 N. Stejnou silou bude tedy působit i čelist testovacího přístroje. Průměr kruhové hlavice 80 mm odpovídá ploše 5027 mm 2. Z výpočtu síly působící na 1 mm 2 vyplývá, že hlavice přístroje musí vyvinout sílu 155,38 N, výsledná síla stlačování byla tedy nastavena na 155 N. 63

65 7.2.2 Průběh zkoušky Více než 24 hodin před experimentem byly všechny vzorky rozloženy v klimatizované komoře. Na každém z devíti testovaných vzorků bylo fixem vyznačeno pět kruhů o průměru 80 mm. Účelem těchto značek bylo zajistit, aby jednotlivá měření tloušťky i deformační zkouška probíhaly vždy v jednom totožném místě. K stanovení tloušťky byl používán mechanický tloušťkoměr laboratoře KMI pracující s přesností na setiny milimetru, měření probíhalo za přítlaku 1 kpa. Pouze u vzorku číslo 8, předložky z PU pěny, musela být tloušťka z důvodu malého rozsahu čelistí měřena posuvným měřítkem. Před začátkem zkoušky byla na vyznačeném místě změřena tloušťka textilie. Následovalo cyklické namáhání vzorku. Jeden cyklus zahrnoval zatěžování silou 155 N po dobu tří minut a následné třicetisekundové odlehčení, a to pětkrát za sebou. Ihned po dokončení cyklu byla na zatěžovaném místě opět změřena tloušťka textilie. Každý vzorek byl takto testován na pěti různých místech. Po dokončení měření byly vzorky uloženy v klimatizované komoře, a po uplynutí zhruba 24 hodin byla namáhaná místa opět přeměřena tloušťkoměrem. Získané hodnoty byly porovnány s údaji získanými před začátkem měření a byla vyčíslena míra relaxace tloušťky namáhaných míst Naměřená data Sledovaným parametrem byla tloušťka vzorku, a to před zkouškou, ihned po zkoušce a po následné relaxaci. Každý vzorek byl proměřen na pěti vyznačených místech. Z těchto pěti hodnot byla Hornovým postupem analýzy malých výběrů vypočítána v programu QC Expert základní statistika. Souhrn všech naměřených hodnot včetně jejich statistického zhodnocení je uveden v příloze C. Tab. 12 zobrazuje střední hodnoty tloušťky jednotlivých vzorků v průběhu experimentu a intervaly spolehlivosti těchto středních hodnot. 64

66 Tab. 12 Tloušťka vzorků naměřená při zkoušce odolnosti v příčném stlačení Tloušťka vzorku [mm] Číslo Před zatěžováním Ihned po zkoušce Po 24hodinové relaxaci vzorku Střední 95% interval Střední 95% interval Střední 95% interval hodnota spolehlivosti hodnota spolehlivosti hodnota spolehlivosti 1 7,22 6,59 7,85 6,70 6,29 7,11 7,20 6,62 7,78 2 8,64 7,53 9,74 8,18 6,93 9,42 8,58 7,38 9,77 3 7,87 7,08 8,65 7,35 6,36 8,34 8,17 7,21 9,13 4 7,76 6,39 9,13 7,03 6,27 7,78 7,68 6,32 9,03 5 7,99 6,93 9,04 7,16 6,40 7,91 7,86 6,58 9,13 6 9,19 9,09 9,28 8,43 8,40 8,46 9,10 8,92 9,27 7 9,08 8,65 9,50 8,49 8,20 8,77 9,03 8,59 9, ,95 12,81 13,09 11,88 11,63 12,13 12,95 12,81 13, ,29 11,93 12,65 11,88 11,63 12,13 12,07 11,91 12,22 Tab. 13 níže obsahuje hodnoty deformace vzorků stlačením vyjádřené v procentech. V levém sloupci jsou udána procenta deformace vzorků ihned po provedení zkoušky, sloupec vpravo udává procento stlačení po jednodenní relaxaci. Z naměřených dat lze stanovit, že pleteniny s lícní vrstvou z PC příze (v tab. 13 vyznačeny tučně) vykazují vyšší odolnost vůči příčnému stlačení, než pleteniny zhotovené z PL žinylkové příze. Číslo vzorku Tab. 13 Procento stlačení vzorku ihned po zkoušce a po následné relaxaci Materiálová kombinace (vlákenný materiál na líci, materiál na rubu) Ihned po zkoušce Stlačení [%] Po 24hod relaxaci 1 PC příze, PC příze 7,20 0,28 2 PC příze, PL multifil 2x 5,33 0,69 3 PC příze, PL monofil 6,55 0,00 4 PL žinylka, PL multifil 2x 9,47 1,03 5 PL žinylka, PL multifil 3x 10,39 1,63 6 PL žinylka, PL multifil 2x, (barevně vzorovaný) 8,22 0,98 7 PC příze, PC příze, (barevně vzorovaný) 6,50 0,50 8 Referenční vzorek, předložka Microdry 8,26 0,00 9 Referenční vzorek, předložka Grund 3,34 1,83 65

67 Střední hodnota stlačení [mm] Z naměřených hodnot byla stanovena hodnota deformace pomocí rozdílu tloušťky před zkouškou a po stlačování. Pro každý vzorek byla opět stanovena střední hodnota stlačení a interval spolehlivosti, což znázorňuje graf na obr. 25. Při pohledu na graf je patrné, že pleteniny zhotovené z PC příze (vzorky 1, 2, 3 a vzorovaný 7) vykazují vyšší odolnost vůči příčnému stlačení než pleteniny z PL žinylkové příze (vzorky 4, 5, 6). Široký interval spolehlivosti vzorku 8, předložky z paměťové pěny, může být způsoben chybou měření, jelikož jeho tloušťka byla měřena posuvným měřítkem. Navíc relaxace paměťové pěny probíhá v řádech několika sekund, což neumožňuje přesné změření tloušťky ihned po zatěžování. 1,4 1,2 1,0 0,8 0,6 0,4 0,2 0,0 Střední hodnoty deformace vzorků příčným stlačením Číslo vzorku Obr. 25 Střední hodnoty deformace vzorků stlačením a jejich 95% intervaly spolehlivosti Zhodnocení Výsledky testu prokázaly, že vzorky s nášlapnou vrstvou z PC příze mají vyšší odolnost ve stlačení, nežli vzorky s PL žinylkovým lícem. Rovněž vykazují pleteniny s akrylovým lícem nižší hodnoty deformace tloušťky po následné relaxaci. Předpoklad, že barevně vzorované pleteniny budou díky podkládané vazbě odolnější vůči mechanickému namáhání, se nepotvrdil. Nejvyšší hodnoty stlačení vykazuje předložka Microdry, u níž však byla největší změna předpokládána, vzhledem k charakteru paměťové pěny. Nutno dodat, že tloušťka předložky Microdry se vrátila do původního stavu během několika sekund. 66

68 7.3 Odolnost v praní Odolnost v praní je vlastnost, která opět úzce souvisí s délkou životnosti předložky. Vzhledem k 24 měsíční 4 záruce na spotřební zboží, a za předpokladu běžného užívání předložky v domácnosti a její pravidelné údržby cca každé dva týdny, by měla tato dvouletá záruka garantovat odolnost předložky přes 50 vyprání. Zkoumané vzorky podstoupily několikanásobné strojové praní, po němž následovalo porovnávání změny vzhledu. Sledovanými prvky bylo zvýšení chlupatosti, vznik žmolků a viditelné opotřebení povrchu zejména lícní strany, s níž uživatel přichází do kontaktu. Jelikož nebyly k dispozici etalony pletenin, které by stanovily objektivní stupnici pro hodnocení míry opotřebení, byly k porovnávání použity vlastní vzorky i hodnotící stupnice. Pro každou materiálovou kombinaci byly upleteny vždy dva identické vzorky, z nichž jeden podstoupil test odolnosti v praní a ten druhý sloužil k porovnání a sledování změny vzhledu testovaného vzorku. U referenčních vzorků byl problém vyřešen rozstřihnutím předložky na dvě části. Jedna polovina byla podrobena zkoušce, zatímco druhá sloužila k porovnávání. Za účelem kvantifikace zjištěných změn vzhledu pletenin po praní byla stanovena stupnice uvedená v tab. 14. Stupeň opotřebení byl hodnocen subjektivně, porovnáním testovaného vzorku s identickým vzorkem, který měření nepodstoupil. Tab. 14 Stupnice pro subjektivní hodnocení opotřebení pletenin po praní Stupeň Popis 1 beze změn 2 mírné opotřebení, nepatrná změna vzhledu či omaku 3 zvýšené opotřebení, částečná změna vzhledu či omaku 4 značné opotřebení, zjevná změna vzhledu či omaku 5 výrazné opotřebení vylučující další užívání výrobku 4 Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., Práva z vadného plnění, 2165 (1) Kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí [50]. 67

69 7.3.1 Průběh zkoušky Nejprve byly horní kraje pletenin obšitím zabezpečeny proti párání. Aby byly co nejlépe simulovány reálné podmínky, byly vzorky testovány za běžného pracího programu pro syntetické materiály. Všechny vzorky byly prány současně, což zajistilo vzájemný oděr. Celková délka pracího cyklu 1 hod 20 min zahrnovala praní při teplotě vody 40 C s přidáním 50 ml tekutého pracího prostředku, a odstřeďování při 1200 otáčkách za minutu. Po skončení programu byly vzorky vodorovně rozloženy na dlažbě a ponechány samovolnému vyschnutí. Na suchých vzorcích byla následně hodnocena změna vzhledu lícní strany. Zkouška se opakovala desetkrát. Další praní následovalo vždy po zhruba 24hodinovém odležení vzorků. Po každém cyklu byly zaznamenány změny vzhledu a pleteniny byly vyfotografovány Získaná data Po každém vyprání byly vzorky prohlédnuty a porovnány s totožným, netestovaným vzorkem. O změnách vzhledu a opotřebení vzorků byly vedeny průběžné poznámky, které shrnuje tab. 15. Na vzorcích se neprojevily výrazné změny po každém jednotlivém cyklu, proto je zde uvedeno hodnocení po každém druhém praní. Zkouška se zabývala především lícními stranami vzorků, proto je hodnocení vztaženo k vlákenným materiálům použitým pro nášlapné vrstvy předložek, tzn. PC příze a PL žinylková příze. Tab. 15 Subjektivní hodnocení změny vzhledu lícní strany pletenin v průběhu zkoušky odolnosti v praní 1. praní PC příze beze změny PL žinylka beze změny 2. praní PC příze příze se začíná rozvolňovat, pletenina je na omak chlupatá PL žinylka beze změny 4. praní PC příze pletenina působí na pohled chlupatě, tvoří se malé smotky vláken PL žinylka beze změny 6. praní PC příze pletenina je po celé ploše chlupatá, vznikají menší viditelné žmolky PL žinylka beze změny 8. praní PC příze pletenina je v celé ploše chlupatá, obsahuje žmolky PL žinylka působí uhlazeněji, ztrácí původní objemnost 10. praní PC příze pletenina obsahuje v celé ploše smotky vláken a malé žmolky PL žinylka hustota vlasové nitě žinylkové příze klesá, pletenina je na omak tvrdší 68

70 Následující snímky zachycují pleteniny po každém druhém vyprání. K porovnávání byly vybrány barevně vzorované pleteniny, jelikož ty budou předlohou při tvorbě finálního výrobku. Experiment probíhal dva týdny, proto nebylo možné vyfotografovat pleteniny vždy při shodných světelných podmínkách. Pro účely zaznamenání průběhu postupného opotřebení pletenin však tyto snímky postačí. 2. praní 4. praní 6. praní 8. praní 10. praní Obr. 26 Změna vzhledu pleteniny z PC příze během zkoušky odolnosti v praní 69

71 Na vzorcích z PL žinylkové příze se opotřebení projevilo pouze nepatrně, a to mírným úbytkem objemnosti žinylkové příze. Pleteniny byly po dokončení experimentu na omak tužší a méně objemné, což se na fotografiích nepodařilo příliš zachytit. Na obr. 27 jsou opět zachyceny pleteniny po každém druhém vyprání. 2. praní 4. praní 6. praní 8. praní 10. praní Obr. 27 Změna vzhledu pleteniny z PL žinylkové příze během zkoušky odolnosti v praní 70

72 7.3.3 Zhodnocení Dle očekávání lze stanovit, že nekonečná vlákna (polyesterový monofil a multifil) použitá na rubní straně pletenin, zůstala po zkoušce zcela beze změny. Proto se hodnocení zabývá pouze lícní stranou pletenin, které jsou tvořeny ze staplových přízí. Ty zajišťují předložkám příjemný omak, nevýhodou jsou sklony k rozvolňování vláken a vzniku žmolků. Úskalím při hodnocení byl odlišný průběh opotřebení obou porovnávaných pletenin. U pletenin s akrylovým lícem se postupným praním zvyšovalo žmolkování a chlupatost povrchu. Naopak pleteniny z polyesterové žinylkové příze se po několikanásobném praní stávaly méně objemnými a vlas žinylkové příze ubýval na hustotě. Akrylová příze se začala již po druhém praní lehce rozvolňovat a celý povrch pleteniny byl na omak chlupatý. Po čtvrtém vyprání se tvořily malé žmolky, kterých s dalším zatěžováním přibývalo. U žinylkové PL příze byla zaznamenána změna vzhledu po osmém praní, kdy žinylka částečně ztratila původní objemnost. Tento rozdíl je však patrný pouze při detailním pohledu nebo při porovnání testované pleteniny s nezkoušeným vzorkem. Na omak jsou testované pleteniny tvrdší a tužší. Tento experiment jednoznačně potvrdil PL žinylkovou přízi (v tab. 16 vyznačená tučně) jako vhodnější materiál k výrobě koupelnových předložek, vzhledem k dobré odolnosti v praní a uchování původního vzhledu i po deseti vypráních. Tab. 16 obsahuje výsledky subjektivního hodnocení stupně opotřebení testovaných vzorků po desátém vyprání (hodnocení vychází ze stupnice uvedené v tab. 14). Číslo vzorku Tab. 16 Stupeň opotřebení vzorků po desátém praní Materiálová kombinace (vlákenný materiál na líci, materiál na rubu) Stupeň opotřebení 1 PC příze, PC příze 3 2 PC příze, PL multifil 2x PC příze, PL monofil PL žinylka, PL multifil 2x PL žinylka, PL multifil 3x 2 6 PL žinylka, PL multifil 2x, (barevně vzorovaný) PC příze, PC příze, (barevně vzorovaný) 3 8 Referenční vzorek, předložka Microdry Referenční vzorek, předložka Grund

73 7.4 Rozměrová stabilita Předmětem dalšího měření bylo zjišťování stálosti tvaru pletenin po praní. Vzhledem k použitému vazebnému vzoru bylo předpokládáno výraznější podélné srážení pletenin, z důvodu nestability vytažených oček na rubní straně. Naopak v příčném směru byla očekávána dobrá rozměrová stálost, zejména u barevně vzorovaných pletenin díky podkládané vazbě Průběh zkoušky Na vzorky byly dle normy [42] vyšity značky PL šicí nití. Značky byly umístěny dle obr. 8, vždy minimálně 50 mm od kraje pleteniny, vzdálenosti mezi nimi byly naměřeny a zaznamenány. Rozměry vzorků v příčném směru budou dále značeny X a v podélném směru Y. Při měření je pletenina orientována vždy prvním řádkem dolů. Obr. 28 Rozmístění značek pro měření rozměrové stálosti pletenin K testování rozměrové stálosti bylo využito strojového praní. Jeden prací cyklus délky 1 hod 20 min zahrnoval praní při teplotě vody 40 C a ždímání o rychlosti 1200 otáček za minutu. Přidáváno bylo 50 ml tekutého pracího prostředku. Všech sedm testovaných vzorků pletenin bylo vždy práno současně. Vyprané pleteniny byly volně rozloženy na vodorovný podklad a ponechány samovolnému vyschnutí. Po úplném vyschnutí byly opět přeměřeny jejich vyznačené rozměry. Další zkouška následovala vždy minimálně po 24 hodinové relaxaci. 72