INTERNACIONALIZACE VYSOKOŠKOLSKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ

Transkript

1 GENERALNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO VNITŘNÍ POLITIKY TEMATICKÁ SEKCE B: STRUKTURÁLNÍ POLITIKA A POLITIKA SOUDRŽNOSTI KULTURA A VZDĚLÁVÁNÍ INTERNACIONALIZACE VYSOKOŠKOLSKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ STUDIE Abstrakt Jedná se o studii zabývající se chápáním internacionalizace vysokoškolského vzdělávání v evropském kontextu, která vychází ze dvou průzkumů, analýzy úlohy digitálního učení, deseti zpráv různých evropských států a ze sedmi zpráv mimoevropských států. Výsledkem studie jsou závěry a doporučení týkající se budoucnosti internacionalizace vysokoškolského vzdělávání v Evropě, které se zakládají na zprávách jednotlivých států a na Delfském procesu probíhajícím mezi odborníky v oblasti mezinárodního vysokoškolského vzdělávání. IP/B/CULT/IC/ červenec 2015 PE CS

2 Tento dokument si vyžádal Výbor pro kulturu a vzdělávání Evropského parlamentu. AUTOŘI Centrum pro internacionalizaci vysokoškolského vzdělávání (CHEI): Hans de Wit, Fiona Hunterová Evropská asociace mezinárodního vzdělávání (EAIE): Laura Howardová Mezinárodní asociace univerzit (IAU): Eva Egronová-Polaková ODPOVĚDNÝ REFERENT Markus J. Prutsch Tematická sekce B: Strukturální politika a politika soudržnosti Evropský parlament B-1047 Brusel poldep-cohesion@europarl.europa.eu ZPRACOVÁNÍ TEXTU Lyna Pärtová JAZYKOVÉ VERZE Originál: EN Překlady: DE, FR O EDITOROVI Chcete-li se obrátit na tematickou sekci nebo si objednat její pravidelný měsíčník, pište na adresu: poldep-cohesion@europarl.europa.eu Rukopis byl dokončen v červenci 2015 Evropská unie, 2015 Tento dokument je k dispozici na Internetu na adrese: PROHLÁŠENÍ O VYLOUČENÍ ODPOVĚDNOSTI Názory vyjádřené v tomto dokumentu jsou názory autora a nemusejí nutně představovat oficiální postoj Evropského parlamentu. Rozmnožování a překlady pro nekomerční účely jsou povoleny, pokud je uveden zdroj a vydavatel je na to předem upozorněn a obdrží příslušnou kopii.

3 Internacionalizace vysokoškolského vzdělávání SHRNUTÍ Internacionalizace vysokoškolského vzdělávání předkládá přehled trendů v oblasti internacionalizace vysokoškolského vzdělávání se zvláštním důrazem na Evropu a zabývá se otázkou toho, co tato internacionalizace představuje a co by mělo být jejím cílem. Internacionalizace vysokoškolského vzdělávání je poměrné nový, avšak široký a mnohostranný fenomén. Je založen na dynamické kombinaci politických, hospodářských, sociálně-kulturních a akademických důvodů, které mají vliv na regiony, země a vzdělávací zařízení v závislosti na jejich konkrétním kontextu, jak je jasně ukázáno v 17 zprávách o jednotlivých zemích. Přestože neexistuje model, který by byl vhodný pro všechny státy, existují společné cíle a záměry, přičemž tato studie se všímá 10 hlavních bodů: 1. rostoucího významu internacionalizace na všech úrovních (širší rozsah činnosti, strategičtější přístup, vznikající strategie a ambice jednotlivých členských států) 2. rostoucího počtu strategií vzdělávacích zařízení týkajících se internacionalizace (ale také rizika homogenizace, důraz kladený pouze na kvantitativní výsledky) 3. problematiky financování ve všech zemích 4. tendence k větší privatizaci oblasti internacionalizace vysokoškolského vzdělávání na základě generace příjmů 5. konkurenčního tlaku globalizace se stále více se rozcházejícími představami, i když zatím nikoli rozcházející se činností 6. zjevného přechodu od (pouhé) spolupráce k (větší) konkurenci 7. nově vznikající regionalizace, s tím, že Evropa je často považována za příklad 8. všeobecně rostoucích počtů, kdy vzniká nebezpečí prosazování kvantity na úkor kvality 9. nedostatečného množství dat nutných ke komparativní analýze a přijímání rozhodnutí 10. vznikajících oblastí přednostního zaměření, jako je internacionalizace učebních plánů, nadnárodní vzdělávání a digitální učení. Je zřejmé, že proces internacionalizace vysokoškolského vzdělávání v Evropě začal evropskými programy, zejména programem ERASMUS, které se staly základem společného chápání internacionalizace a popudem k tomuto procesu, přičemž celý tento postup byl dále rozšířen na základě Boloňského procesu. Kromě toho je zjevné, že evropské programy a modely mají vliv na rozvoj internacionalizace vysokoškolského vzdělávání i v jiných částech světa. Internacionalizace vysokoškolského vzdělávání je začleňována jak na státní úrovni, tak i na úrovni vzdělávacích zařízení, a to zejména v Evropě. Hovoří se o komplexnějších strategiích v dané oblasti, ve skutečnosti je však nutné ujít ještě řádný kus cesty. Ani v Evropě se nedaří dosahovat stejných výsledků, přičemž náročné úkoly čekají jižní a především střední a východní Evropu. Vedoucí osobnosti vysokoškolského vzdělávání a ti, kteří se na internacionalizaci vysokoškolského vzdělávání prakticky podílejí, se shodují na tom, že dochází ke zlepšování kvality vzdělávacího procesu a přípravy studentů na život a práci v globalizovaném světě, což je hlavním přínosem a důvodem snah o internacionalizaci. Považují politiku na regionální, příp. na celostátní úrovni za jeden z hlavních vnějších impulzů, které ovlivňují politiku vzdělávacích zařízení, a domnívají se, že mezinárodní mobilita studentů, 3

4 Tematická sekce B: Strukturální politika a politika soudržnosti spolupráce v oblasti výzkumu a vytváření strategických partnerství představují prioritu v této oblasti. V rámci své činnosti Delfská skupina potvrdila tento pozitivní pohle d na věc ve scénáři týkajícím se budoucnosti internacionalizace vysokoškolského vzdělávání v Evropě: jedná se o rozvoj světových občanů a odborně zdatných pracovníků, kteří by respektovali a oceňovali jiné kultury a kteří by byli schopni přispívat k rozvoji hospodářství založeného na znalostech a společnosti, která by nikoho nevylučovala. Takováto Evropa by byla v lepším postavení, nejen pokud jde o konkurování zbytku světa, ale také pokud jde o spolupráci s ním. V rámci tohoto scénáře byly stanoveny kroky, kterých je nutné pro zdárný výsledek dosáhnout: technické příležitosti pro virtuální výměnu a kombinované učení (včetně větší mezinárodní vzájemné aktivity studentů) další rozvoj společných a dvojích diplomů větší integrace zahraničního studia a možnosti odborné praxe lepší vzájemné uznávání kreditů a diplomů rozšíření kvalitativních ukazatelů za účelem zajištění kvality a klasifikačních systémů větší snaha o dosažení rovného partnerství a získání vzájemných výhod větší podpora iniciativ soukromého a veřejného sektoru větší shoda mezi politikou v oblasti vzdělávání a výzkumu a mezi dalšími úrovněmi vzdělávání (základním, středním a odborným vzděláváním a vzděláváním dospělých). Kromě toho byly zjištěny i překážky: nedostatek finančních prostředků, rostoucí závislost na zdrojích krátkodobého externího financování, nadměrný důraz kladený na dosažení zisku, byrokratické překážky, nesoulad mezi modely financování vysokoškolského vzdělávání v Evropě nedostatek možností učit se cizí jazyk, převaha angličtiny jako jazyka v oblasti vzdělávání a výzkumu nadměrný důraz kladený na mobilitu, která je přístupná pouze malé elitní skupině a není začleněna do učebního plánu či vzdělávání, nedostatek angažovanosti zaměstnanců vzdělávacích zařízení a jejich nedostatečné finanční ohodnocení nedostatečné propojení politiky vzdělávacích zařízení a politiky na státní a nadnárodní úrovni. V rámci tohoto scénáře došlo k rozšíření stávající pracovní definice internacionalizace na záměrný proces začlenění mezinárodního, mezikulturního nebo celosvětového rozměru do účelu, funkce a výsledků vysokoškolského vzdělávání, s cílem zvýšit kvalitu vzdělávání a výzkumu pro všechny studenty a zaměstnance a smysluplně přispět k rozvoji společnosti. Tato nová definice odráží větší povědomí o tom, že internacionalizace vysokoškolského vzdělávání se musí stát inkluzivnější a méně elitářská a že je nutné začlenit mobilitu do internacionalizovaných učebních plánů, které by se zaměřovaly na internacionalizaci pro všechny. Znovu zdůrazňuje, že internacionalizace vysokoškolského vzdělávání není cílem sama o sobě, nýbrž je prostředkem ke zvyšování kvality a že by se neměla soustřeďovat pouze na ekonomické důvody. 4

5 Internacionalizace vysokoškolského vzdělávání Většina strategií jednotlivých států se stále zaměřuje především na mobilitu, krátkodobé, příp. dlouhodobé hospodářské zisky, nábor talentů a zajištění co nejlepšího mezinárodního postavení. To znamená, že je nutné se daleko více snažit o zapracování těchto postupů do komplexnější strategie, v jejímž rámci by se větší pozornost věnovala také internacionalizaci učebních plánů a výsledkům vzdělávání jakožto prostředku ke zvýšení kvality vzdělávání a výzkumu. Za účelem podpory rozvoje internacionalizace vysokoškolského vzdělávání v Evropě byla přijata tato doporučení. Je nutné: 1. zabývat se problematikou nerovnováhy mezi mobilitou kreditů a titulů a spolupráce mezi vzdělávacími zařízeními, která je výsledkem zásadních rozdílů v systémech vysokoškolského vzdělávání a v jejich postupech a financování 2. uznat rostoucí popularitu odborné praxe a vytvářet možnosti její kombinace s jazykovými kurzy a kurzy v oblasti kulturních dovedností a se studiem v zahraničí 3. podporovat významnou úlohu akademických a administrativních pracovníků při dalším rozvoji internacionalizace vysokoškolského vzdělávání 4. v kontextu mobility studentů a pracovníků v oblasti vzdělávání podporovat větší spolupráci mezi vysokoškolskými vzdělávacími zařízeními a průmyslem 5. věnovat větší pozornost významu internacionalizace doma, tj. začlenění výsledků mezinárodního a mezikulturního vzdělávání do učebních programů pro všechny studenty 6. odstranit překážky, které brání rozvoji společných diplomů 7. rozvíjet zcela nové modely digitálního a kombinovaného učení jakožto nástroje, který by doplňoval internacionalizaci vysokoškolského vzdělávání 8. sjednotit internacionalizaci vysokoškolského vzdělávání s internacionalizací dalších úrovní vzdělávání (základního, středoškolského a odborného vzdělávání a vzdělávání dospělých) 9. podporovat dvojjazyčné a vícejazyčné vzdělávání na základních a středních školách jakožto základ jazykové politiky podporující různorodost 10. odstranit překážky mezi internacionalizací výzkumu a vzdělávání na všech úrovních s cílem dosáhnout většího synergického působení a zajistit širší možnosti. Vysokoškolské vzdělávání jakožto veřejný statek, který je v zájmu veřejnosti, není nutně v rozporu s rozšířeným podnikáním a soukromým vlastnictvím, je však důležité zajistit, aby k internacionalizaci vysokoškolského vzdělávání docházelo v souladu s dokumentem Potvrzení akademických hodnot v rámci internacionalizace vysokoškolského vzdělávání, výzva k jednání (IAU, 2012) a s Mezinárodní chartou mobility studentů (EAIE a IEAA). Význam úlohy Evropské unie a Boloňského procesu v rozvoji internacionalizace vysokoškolského vzdělávání v Evropě, ale i na celém světě nelze popřít a je nutné ji dále rozšiřovat. V rámci tohoto postupu je však nezbytné se zaměřit na vytváření partnerství a na spolupráci, které by uznávaly a respektovaly rozdíly v kontextu, potřebách, cílech, partnerských zájmech a převládajících hospodářských a kulturních podmínkách. Evropa může sloužit za vzor, pouze pokud bude ochotna si uvědomit, že se může poučit i od jiných. Budoucnost internacionalizace vysokoškolského vzdělávání v Evropě může vypadat zářně, avšak pouze pokud budou nejrůznější zainteresované a zúčastněné strany i nadále vést dialog o důvodech, výhodách, prostředcích, příležitostech a překážkách tohoto neustále se měnícího procesu. 5