Přeshraniční situace v životě občanů EU

Transkript

1 GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO VNITŘNÍ POLITIKY TEMATICKÁ SEKCE C: OBČANSKÁ PRÁVA A ÚSTAVNÍ ZÁLEŽITOSTI PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI Přeshraniční situace v životě občanů EU SHRNUTÍ PE CS

2 Tento dokument si vyžádal Výbor pro právní záležitosti Evropského parlamentu. AUTORKA Jméno: Mariolina ELIANTONIOVÁ Společnost: Milieu Adresa: 15 Rue Blanche, 1050, Belgie ODPOVĚDNÁ ADMINISTRÁTORKA Vesna NAGLIČ Tematická sekce C: Občanská práva a ústavní záležitosti Evropský parlament B-1047 Brusel vesna.naglic@europarl.europa.eu JAZYKOVÁ ZNĚNÍ Originál: EN Překlady: BG/CS/DA/DE/EL/ES/ET/FR/IT/LV/LT/HU/MT/NL/PL/PT/RO/SK/SL/FI/SV O VYDAVATELI Chcete-li se obrátit na tematickou sekci nebo si objednat její pravidelný měsíčník, pište na adresu: poldep-citizens@europarl.europa.eu Evropský parlament, rukopis byl dokončen v listopadu Evropská unie, Tento dokument je k dispozici na internetu na této adrese: PROHLÁŠENÍ O VYLOUČENÍ ODPOVĚDNOSTI Názory vyjádřené v tomto dokumentu jsou názory autora a nemusí nutně představovat oficiální postoj Evropského parlamentu. Rozmnožování a překlady pro nekomerční účely jsou povoleny, pokud je uveden zdroj a vydavatel je předem upozorněn a obdrží kopii. 2

3 SHRNUTÍ Jedním z možná největších úspěchů Evropské unie je vytvoření prostoru bez hranic, v němž platí svoboda pohybu osob, zboží a služeb. Jen v roce 2010 žilo v jiném členském státě skoro 11 milionů občanů. Přeshraniční situace mohou v lidském životě nastat z mnoha důvodů, ať už kvůli práci v zahraničí nebo ošetření zubním lékařem v jiném státě. Lidé však často musejí překonávat překážky, které vznikly kvůli rozdílům v přístupu k dokladům, jež se vztahují k významným životním událostem, jako je narození, sňatek, nebo dokonce vlastní jméno. Může to vést k tomu, že nebude uznán jejich sňatek nebo nebudou uznáni za rodiče svého osvojeného dítěte. Dopad těchto překážek na občany již uznala EU i mezinárodní společenství. V této oblasti existuje rozsáhlá judikatura Evropského soudu pro lidská práva a podrobně se jí zabývá mezinárodní právo. I Evropská unie se prostřednictvím právních předpisů nebo studií a veřejných konzultací snaží usnadnit občanům život v jiném státě. Její pravomoci jsou ovšem omezené a právní předpisy, které vytváří, se z velké části věnují pouze přeshraničnímu uznávání soudních rozhodnutí. Výsledkem je složitá spleť vnitrostátních, evropských a mezinárodních právních předpisů v různém stavu ratifikace, s četnými omezeními a umožňující značnou volnost výkladu. Vnitrostátní pravidla týkající se občanského stavu přitom namnoze zůstávají beze změny. Dochází tedy ke značným rozdílům mezi systémy a pravidly jednotlivých členských států. Evropský parlament si je těchto problémů vědom, a zadal proto tuto stále probíhající studii. Zabývá se nejvýznamnějšími překážkami, jimž občané EU čelí: nutností dokládat svůj občanský stav v jiném členském státě, než ve kterém došlo k události, která tento stav mění, nutností ohlásit událost mající vliv na občanský stav, nutností žádat o uznání dokladu o občanském stavu nebo z něj vyplývajících důsledků v jiném členském státě. Aby bylo možné odkrýt tyto překážky a porozumět jejich příčinám, byla provedena analýza právních předpisů EU o občanském stavu a také systémů občanského stavu v Bulharsku, Itálii, Francii, Německu, Lotyšsku, Nizozemsku, Skotsku, Slovinsku a Švédsku. Tyto systémy patří do různých právních rodin. Jsou zastoupeny severní, jižní, novější a starší členské státy. Rozhovory se zainteresovanými stranami nabídly informace o konkrétních aspektech pravidel týkajících se občanského stavu a přispěly k určení možných řešení na úrovni EU. Právní systémy se značně liší. Některé se zaměřují na jednotlivé zaznamenání významných životních událostí, zatímco jiné se soustřeďují na každou událost. Švédsko má kupříkladu jediný občanský rejstřík, naproti tomu Skotsko jich má deset pro různé události. Vystavené doklady se mezi členskými státy také liší co do druhů a obsahu, a rozdíly jsou i ve formě organizace ohlašování občanského stavu. 3

4 Tematická sekce C: Občanská práva a ústavní záležitosti Pro následující analýzu byly v záležitostech týkajících se občanského stavu stanoveny čtyři skupiny překážek, s nimiž se občané EU v přeshraničních situacích potýkají. Zaprvé, administrativní a procesní formality mohou pro občany znamenat značnou zátěž, zvyšovat náklady a zpomalovat postup uznávání dokladů nebo jej dokonce zcela znemožnit. Uveďme příklad. Lotyška Liva a Ital Marco potřebují v Lotyšsku nahlásit své novorozené dítě. Na radnici jim ale lotyšské úřady sdělí, že nemohou uznat jejich doklad o uzavření manželství z Itálie, pokud nebude přeložen do lotyštiny. Možnými řešeními může být zrušení požadavků na uznávání nebo používání standardizovaných, vícejazyčných formulářů, které sestavila Mezinárodní komise pro osobní stav (CIEC), nebo zlepšená výměna informací např. pomocí internetových platforem. Občané řeší také obecné obtíže praktické povahy, protože matriční úřady jednají pouze v národním jazyce a získat přístup k informacím o dokladech o občanskému stavu není pro cizince snadné. Tyto problémy lze odstranit tím, že bude umožněn přístup k základním informacím ve více jazycích a pomocí různých médií a také rozšířením jazykových znalostí úředníků. Zadruhé se vyskytují problémy s uznáváním obsahu aktu kvůli rozdílům ve hmotném právu. To znamená, že záznamy, které obsahuje daný dokument v některém členském státě, se mohou lišit od těch, které obsahuje podobný dokument v jiném členském státě. Členský stát tak může požadovat předložení dokladu, který v jiném členském státě, který by jej měl vydat, neexistuje. Může se také stát, že obsah požadovaného dokumentu by byl v rozporu se zákonem daného členského státu nebo že právní instituce, která by měla žádané informace poskytnout, v daném členském státě neexistuje. Belgičanka Marie a Polák Karol žijí ve Finsku. Rádi by se vzali, ale musí napřed předložit osvědčení o právní způsobilosti uzavřít manželství. Belgické úřady toto osvědčení nevydávají a pro polské občany, již sídlí od doby, kdy dosáhli 16. narozenin, v zahraničí, mohou toto osvědčení vydat pouze konzulární úředníci. To ovšem finské úřady nepřipouštějí. Ve Finsku se tedy Marie a Karol vzít nemohou. V ideálním případě by tyto problémy vyřešila harmonizace rodinného práva hmotného, v této oblasti však EU nemá pravomoci přijímat právní předpisy. Alternativou a skromnějším řešením by bylo zavést jednotnou podobu dokladů o občanském stavu, podobně jako v případě evropského řidičského průkazu. Zatřetí čelí občané překážkám týkajícím se uznávání obsahu aktu kvůli rozdílům v mezinárodním právu soukromém. To nastane v případě, že kolizní normy dvou členských států uvádějí, že je třeba použít právo druhého státu. To, které právo se použije, může zpomalit proces rozhodování a také zásadně změnit jeho výsledek. Například ve sporu o otcovství: Němka Julia žije s dítětem a svým německým druhem ve Slovinsku. Její bývalý manžel Michael, který žije v Německu, si nárokuje otcovství. V Německu určuje rozhodné právo místo trvalého pobytu rodičů (tj. Slovinsko), zatímco ve Slovinsku stanovuje rozhodné právo státní příslušnost rodičů (tj. Německo). Tyto problémy lze vyřešit, a částečně se tak také stalo, pomocí harmonizace pravidel mezinárodního práva soukromého, což je v pravomoci EU. 4

5 Začtvrté mohou vyvstat problémy s uznáváním důsledků aktu kvůli rozdílům v mezinárodním právu soukromém nebo hmotném. Například Paolo a Marco se odstěhují do Francie, kde uzavřou registrované partnerství. Vrátí se do Itálie a žádají o uznání partnerství, aby si mohli otevřít společný rodinný podnik. Italské úřady jejich žádost zamítnou, protože Itálie registrovaná partnerství neuznává. Nemohou si tedy ani otevřít rodinný podnik. Tyto problémy je možné řešit pomocí automatického uznání důsledků, které vyplývají z dokladů o občanském stavu. Bude ovšem obtížné dosáhnout shody mezi členskými státy. Je zřejmé, že občané EU při uplatňování práva volného pohybu i nadále čelí mnoha omezením. V pozadí těchto omezení stojí značné odlišnosti ve vnitrostátních právních systémech. Spojení omezených harmonizačních pravomocí EU s hluboko zakořeněnými, společensky, politicky a kulturně podmíněnými důvody pro odlišný přístup ovšem zpomaluje vznik celoevropského řešení. Občané EU se tedy musejí potýkat s nevypočitatelnou škálou právních předpisů. Často nevědí, jak mají postupovat a co mohou očekávat. Čeká je administrativní zátěž a náklady navíc, nebo dokonce diskriminace. Přiznejme ovšem, že EU již dosáhla určitého pokroku, a jak dosvědčují opatření na mezinárodní úrovni, více příležitostí vzniká právě tam, kde existují překážky praktického i procesního původu. EU může také využít plnou šíři svých zdrojů, aby uspíšila pozitivní změny, jež se v této oblasti dějí, a pomohla tak mnoha milionům občanů EU, kteří se nacházejí v přeshraniční situaci. 5