MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Využití objektů industriálních architektury pro rozvoj cestovního ruchu na území města Ostravy Bakalářská práce Autor: Klára Hanulíková Vedoucí práce: Mgr. Petr Klusáček Ph.D. Brno 2012

2 Jméno a příjmení autora: Klára Hanulíková Název bakalářské práce: Využití objektů industriální architektury pro rozvoj cestovního ruchu na území města Ostravy Název v angličtině: Usage of industrial architecture buildings in the developing of Ostrava s tourism Ústav: Ústav regionálního rozvoje a veřejné správy Vedoucí práce: Mgr. Petr Klusáček Ph.D. Rok obhajoby: 2012 Anotace Bakalářská práce zkoumá problematiku využití industriálního dědictví a jeho konkrétní dopad na rozvoj cestovního ruchu v Ostravě. Zabývá se současným stavem objektů industriální architektury a jejich využití v cestovním ruchu. Klíčová slova průmyslová revoluce, industriální dědictví, technické a industriální památky, brownfields Annotation This bachelor thesis researches the problems of using the industrial heritage and its impact on the development of tourism in Ostrava city. The thesis deals with contemporary condition of industrial architecture buildings and their potential usage in tourism. Key words Industrial Revolution, Industrial Heritage, Technical and Industrial Places of Interest, brownfields

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci s názvem Využití objektů industriálních architektury pro rozvoj cestovního ruchu na území města Ostravy vytvořila samostatně. Použitou literaturu a zdroje uvádím v seznamu literatury. V Brně dne... Podpis

4 Poděkování Děkuji svému vedoucímu bakalářské práce Mgr. Petru Klusáčkovi Ph.D. za jeho cenné rady a doporučení v průběhu zpracování své práce. Také děkuji za ochotu a vstřícnost Mgr. Anetě Novotné.

5 Zadání práce:

6 OBSAH OBSAH ÚVOD CÍL PRÁCE A METODIKA Cíl bakalářské práce Metodika práce PROBLEMATIKA PAMÁTEK INDUSTRIÁLNÍ ARCHITEKTURY Z POHLEDU ODBORNÉ LITERATURY Vysvětlení základních pojmů Původ industriálních památek - průmyslová revoluce v Evropě Průmyslová revoluce v českých zemích Průmyslová revoluce v USA Průmyslová revoluce v Japonsku Brownfields Průmyslové dědictví Technické a industriální památky Využití památek industriální architektury ve světě Evropa Japonsko USA Využití industriálních památek v České republice Ústav územního rozvoje Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze PAMÁTKY INDUSTRIÁLNÍ ARCHITEKTURY NA ÚZEMÍ MĚSTA OSTRAVA Historie průmyslu v Ostravě Industriální památky v Ostravě Klasifikace dle oborů: Vlastní klasifikace dle přístupnosti památek Industriální soubory v Ostravě a možnost jejich nominace do Seznamu světového dědictví UNESCO Brownfields v Ostravě Příklad využití brownfields - Projekt Nová Karolina... 32

7 4.5 Kulturní a společenské akce v Ostravě podporující industriální dědictví VLASTNÍ ŠETŘENÍ PŘÍPADOVÁ ÚZEMÍ VE MĚSTĚ OSTRAVA Důl Anselm, Hornické muzeu Původ lokality Zhodnocení současného stavu Zhodnocení turistické atraktivnosti a návrh využití v cestovním ruchu Důl Michal Původ lokality Zhodnocení současného stavu Zhodnocení atraktivnosti pro cestovní ruch a návrh turistické trasy Dolní oblast Vítkovice Původ lokality Důl Hlubina Původ lokality Vítkovické železárny Koksovna a Vysoké pece Zhodnocení současného stavu Dolní oblasti Vítkovice Zhodnocení turistické atraktivity a návrh turistické trasy ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Literatura Ostatní zdroje SEZNAM PŘÍLOH... 52

8 1 Úvod Předkládaná bakalářská práce se zaměřuje na problematiku využití industriálních památek na území města Ostrava. Ostrava je metropolí Moravskoslezského kraje a je třetím největším městem v České republice. V současnosti také patří mezi významná centra obchodu, umění, vzdělanosti, vědy a průmyslu. A právě průmysl dodal tomuto městu charakteristickou podobu. Těžba kamenného uhlí a hutnictví stvořily město výjimečného rázu s hodnotným industriálním dědictvím. Mnoho industriálních objektů architektury na území Ostravy má nejen význam celorepublikový, ale i evropský či dokonce světový. Těžba uhlí na území města Ostravy měla dopad nejen na výstavbu, ale i na místní obyvatele a dodnes se i přes ukončení těžby svým charakterem jedná o hornické město a tuto atmosféru si město Ostrava pravděpodobně zachová i do budoucna. S citlivým přístupem k industriálnímu dědictví zde v současnosti vznikají moderní areály. To je důkazem o možnosti využití někdejších průmyslových objektů i poté, co přestanou sloužit svému původnímu účelu. Tento fakt dává tušit velký potenciál, který je ukryt v průmyslovém dědictví nejen v Ostravě, ale i v ostatních bývalých průmyslových regionech České republiky. Zájem o industriální a technické památky má stoupající tendenci a v cestovním ruchu lze atraktivitu industriálních památek přirovnat k hradům či zámkům. To je způsobeno i možností využití těchto staveb pro pořádání kulturních, společenských a kongresových akcí. Některé firmy organizují i exkurze, za účelem zlepšení svého PR. Například firma Czech Coal pořádá Uhelné safari. v několika lokalitách na Mostecku (Czech Coal Group, online). Tyto originální akce jsou pro turistiku atraktivní a celkově přibližují návštěvníkům těžbu a průmysl. Tato práce mapuje současnou situaci industriálních a technických památek na území města Ostravy a jejich využití v cestovním ruchu a člení se na následující části rešerše literatury, zhodnocení současného stavu industriálních památek v Ostravě případové studie a vlastní návrhy turistických tras. 8

9 2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl bakalářské práce Cílem práce je analýza současného stavu a využití industriálních památek na území města Ostravy a provedení vlastního šetření za pomoci případových studií. Cílem je na základě případových studií navrhnout vlastní turistické trasy s tématikou industriálních památek. 2.2 Metodika práce Úvodní část práce je zaměřena na zhodnocení dostupných domácích i zahraničních zdrojů, které se zabývají problematikou industriálního dědictví a možností jeho dalšího využití. Za klíčové oblasti ve využití industriálního dědictví vzhledem k historii se dají použít tyto oblasti: USA, Japonsko, Evropa. Nejvíce propracovaným projektem ve světě zabývající se industriálními památkami je Evropská trasa průmyslového dědictví (ERIH). Tato organizace začala vytvářet jednotnou síť turistických tras po průmyslových památkách na územ Evropy. Metodou první části bude sběr dat a informací. Druhá část je zaměřena na město Ostrava, kde je popsána historie a současný stav industriálních památek. Údaje byly zjišťovány z dostupných domácích zdrojů, Magistrátu města Ostravy, Turistického informačního centra Ostravy a od provozovatelů jednotlivých industriálních památek. Ze získaných údajů byla vytvořena analýza současného stavu využívání industriálního dědictví v cestovním ruchu. Navazující třetí část je již zaměřena na případové studie vybraných industriálních souborů a na jejich základě jsou navrženy turistické trasy, které jsou zpracovány i do podoby mapových výstupů. Mapové výstupy prezentované v této práci byly vytvořeny v programu ArcGIS Desktop 10. První mapa znázorňuje turistickou trasu v areálu LANDEK PARKU. Druhá mapa představuje turistickou trasu zahrnující NKP Důl Michal a poslední mapa zahrnuje turistickou trasu spojující Dolní oblast Vítkovice a Novou Karolinu. 9

10 3 Problematika památek industriální architektury z pohledu odborné literatury 3.1 Vysvětlení základních pojmů Původ industriálních památek - průmyslová revoluce v Evropě Jelikož je tato práce zaměřená na památky industriální architektury, je důležité vysvětlit původ těchto objektů. Průmyslová revoluce v Evropě probíhala pozvolna. Jedním z prvních impulzu byl rychlý růst populace, který přibližně v polovině 18. století vytvořil obrovskou zásobu pracovních sil. Zároveň s tímto jevem docházelo k vědeckému a technologickému pokroku ve výrobních metodách, které měly vést k zajištění potřeb vzrůstající populace. V této době využila Velká Británie svoje výhody: extrémně produktivní zemědělský systém a velký počet tvůrčích vynálezců. To byl důvod, proč se tato země brzy stala vůdčí zemí v technologickém vývoji i pro zbytek Evropy. První spřádací rámy byly vytvořeny na Britských ostrovech, ty byly brzy nahrazeny mechanickými tkalcovskými stavy a nedlouho poté se textilní továrny staly jedním z hlavních průmyslových odvětví této země. S objevem způsobu přeměny uhlí na koks, který je redukčním činidlem pro výrobu železa ze surové rudy, vznikla téměř nevyčerpatelná zásoba paliva na zpracování železné rudy. Další technologický pokrok znamenalo zavedení parních strojů pro vytápění pecí, to vedlo k zefektivnění práce. Vznikly uhelné regiony a do nově vzniklých průmyslových center začali migrovat pracovníci, docházelo tedy k intenzivní urbanizaci (ERIH, online). V roce 1788 existovalo v Británii 60 vysokých pecí, používajících koks, r již 227 a o dvacet let později 305. Ve Francii byl nástup pozvolnější, ještě r se vyrábělo ve Francii 98 % surového železa za použití dřevěného uhlí. Až kolem roku 1870 obnášel podíl dřevěného uhlí k výrobě železa pouze 9 %. (Duroselle, 2002) První ze zemí kontinentální Evropy, kde se projevila průmyslová revoluce byla Belgie. Textilní výroba vzkvétala ve Flandrech a zpracování železa ve Walloonu. Belgie byla také průkopníkem v železniční dopravě. V letech se železniční síť rozšířila desetinásobně, dokonce více než v Anglii. (ERIH, online) Ke starým evropským průmyslovým oblastem ve Velké Británii, Belgii a Francii, které se podílely na celosvětovém hospodářském růstu se od poloviny 19. století připojilo Porúří a Horní Slezsko, dále severní Itálie a české země. (Duroselle, 2002). 10

11 3.1.2 Průmyslová revoluce v českých zemích Industrializace nezasahovala rovnoměrně celé české země. Až do 60. let 19. století se soustřeďovala většinou do pohraničí a v severních a západních Čechách a na severní Moravě a obou hlavních zemských měst, Prahy a Brna. Šlo převážně o oblasti s německým obyvatelstvem. Podnikateli byli především Němci. Textilní průmysl představoval klíčové odvětví v prvotní fázi industrializace. Textil s jeho technickými potřebami se zasloužil o vznik strojírenství. Jeho počátky měly totiž podobu mechanických dílen pracujících u textilek. Další dílny vznikly při železárnách. První využití parního stroje bylo v brněnských podnicích. V polovině 30. let zasáhla industrializace i cukrovarnictví. Železářství od 20. let 19. století měnily nové technologické metody. Nejvíce se uplatňovaly ve Vítkovických železárnách založených v roce 1828 arcivévodou Rudolfem. Železárny přecházeli k minerálnímu palivu a systematické dolování uhlí se rozvíjelo od konce 30. let. Houstla a zkvalitňovala se silniční síť a vznikaly železnice, které se začleňovaly do nového systému dopravy. První byla koněspřežní železnice - dráha České Budějovice-Linec zbudovaná v letech Další technologický pokrok v dopravě znamenaly až parní lokomotivy. Trať z Vídně do Haliče prošla za 11 let, do roku 1847 celou Moravou až do Bohumína. V druhé polovině 19. století vznikla v českých zemích hustá železniční síť (Kvaček, 2002) Průmyslová revoluce v USA Zatímco na Jihu a Jihozápadě se rozvíjela zemědělská základna národního hospodářství, na Severovýchodě začala průmyslová revoluce. Počátky amerického textilního průmyslu však byly nejisté a pomalé, až do Jeffersonova embarga v roce 1807, kdy se omezil dovoz. V roce 1813 byla založena Bostonská výrobní společnost. Ve Walthamu ve státě Massachusetts postavili první továrnu, kde se vyráběla příze a strojově se tkalo. V roce 1815 už bylo v Nové Anglii několik set textilek. Základy textilního průmyslu podnítily vývoj oděvního průmyslu a strojírenství, kde se vyrábělo zařízení přádelen. V Lowellu ve státě Massachusetts založila roku 1822 Merrimackská výrobní společnost další továrnu podobnou té ve městě Walthamu, tak vznikl systém Lowell, kdy se tato továrna stala vzorem pro ostatní tovární městečka v Massachusetts, New Hampshire a Maine. V roce 1860 byl New York prvním americkým městem, které se mohlo pochlubit miliónem obyvatel. Město Pittsburgh se stalo již v roce 1800 střediskem 11

12 výroby železa. Klíčem k hospodářské explozi a vzestupu Ameriky jako průmyslového giganta koncem 19. století byl dramatický růst železnic. V roce 1900 délka železniční sítě vzrostla až na mil ( km) (Tindall, 1996) Průmyslová revoluce v Japonsku Hlavním krokem k průmyslové revoluci v Japonsku byly nové západní technologie. Vláda měla zvláštní zájem na rozvoji odvětví přímo souvisejících se zbrojním průmyslem. Již od roku 1850 se na několika místech odlévaly kanóny v moderních pecích. Bylo rovněž započato se stavbou lodí západního typu a v době převratu jich Japonsko vlastnilo celkem 138. Nová vláda zdědila po šógunátu kromě klíčových dolů i dvě moderní loděnice v Jokosuce a v Nagasaki a brzy byla postavena další v Jógu. V Tokiu a Ósace se otevřely továrny na výrobu kanónů, pušek a munice a tři menší podniky na výrobu střeleného prachu. V prosinci 1870 bylo založeno ministerstvo průmyslu. Vláda se zapojovala do podnikání v průmyslu a od roku 1873 její báňský úřad zaměstnávala 34 cizích odborníků. Následující rok odkoupila uhelný důl od knížectví Honzem a otevřela osm dalších moderních dolů. Od roku 1881 výrazně investovala do dolů se železnou rudou. Kromě toho v roce 1871 továrnu na výrobu obráběcích strojů a později i cementárnu, sklárnu, cihelnu v Tokiu. Nicméně většina dolů uhelných, železných i měděných zůstávala zastaralá a byla v soukromém vlastnictví. Výstavba moderních komunikací se stala také klíčovou v hospodářské strategii. První, zhruba 30 kilometrová trať mezi Kóbem a Ósackou byla dokončena roku Z hlediska obchodu byla nejdůležitějším průmyslovým odvětvím výroba textilu, podílející se v rozmezí let na polovině japonského dovozu. Proto byla v letech postavena továrna na výrobu vlny. V letech 1868 a 1870 byly postaveny dvě přádelny bavlny. A k nim vláda na přelomu 70. a 80. let přidala dalších 12. V 60. letech vyvolal propad produkce hedvábí v Evropě poptávku po japonském. První mechanizovaná motárna hedvábí byla založena již roku 1870 v centrálním Honšú. Do roku 1880 pocházelo zhruba 30 procent vyvářeného japonského hedvábí z mechanických motáren a začalo konkurovat i hedvábí evropskému. Po počátečním tápání začal průmysl růst vysokým tempem. Rozmach průmyslu se odehrával i v ostatních odvětvích, objevily se prosperující firmy v hornictví, tkalcovství, výrobě cementu, keramiky a výrobě elektrické energie. Markantní byl i rozvoje vládních železnic z 290 km na 880 km v letech a síť soukromých 12

13 železnic ze 100 km na 1440 km. Dále vznikla řada dalších podniků těžkého průmyslu, které se vedle starších firem z oblasti lehkého průmyslu stala nedílnou součástí japonské ekonomiky (Reischauer, 2000) Brownfields Po průmyslové revoluci nastala doba útlumu průmyslu a společnost se začala více orientovat na služby a informační technologie. Z tohoto důvodu došlo k snižování průmyslové výroby nebo jejímu rušení. Z kdysi prosperujících výrobních areálů se staly nevyužité objekty. Tato situace vedla ke vzniku brownfields. Jednotná definice brownfields dosud neexistuje. Například podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) jsou to pozemky a nemovitosti uvnitř urbanizovaného území, které ztratily svou funkci a využití a pravděpodobně obsahují ekologickou zátěž a zdevastované výrobní či jiné budovy. Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) definuje brownfields jako nemovitosti jejich expanze, přestavba nebo nové využití může být zatíženo přítomností nebo potenciální přítomností nebezpečných látek, polutantů nebo kontaminantů (Brownfields šance pro budoucnost, 2004). Jak uvádí Kadeřábková (2009) lze za brownfields obecně označit objekty, které ztrácejí, či již ztratili své původní funkční využití. Obvykle se nacházejí v blízkosti sídelních útvarů, dosahují větší rozlohy a v převážné míře jsou nositeli ekologické zátěže. Jedná se především o bývalé průmyslové areály, krajinu poškozenou těžbou a okrajově je do nich možné zařadit i opuštěné vojenské komplexy. V poměrně masivním rozsahu postihl stejný osud i řadu zemědělských areálů, kterými jsou např. velkokapacitní kravíny, seníky, silážní jámy, apod. Specifické venkovské brownfields představují také bývalé kulturní domy. Tyto betonové stavby postavené v éře socialismu jsou v současné době někdy provozovány jako pohostinská zařízení, ve většině případu však nemají pro obce využití. Dle Brownfields šance pro budoucnost (2004) však brownfields představují daleko širší a složitější škálu problémů, než jsou jen komplikace hygienické a bezpečnostní. Jejich existence přináší charakteristické jevy: Ekonomickou retardaci, Neschopnost oslovit nové investory, Ve spojitosti s absencí trhu s byty zvyšování míry nezaměstnanosti, Negativní dopad na městský rozvoj, Snižování daňových příjmů měst a státu, 13

14 Sociální konflikty, Tlak na zábor životního prostředí. Proto je třeba zdůraznit, že problém brownfields je multidisciplinárním a tak je také potřeba přistupovat k jeho řešení. Existuje řada různých hodnotících kritérií, dle kterých lze objekty brownfields zařadit do jednotlivých kategorií. Hodnotícím kritériem může být například míra ekologické kontaminace, možnosti budoucího využití či lokalita, ve které se brownfields nachází (Kadeřábková, 2009) Dělení z hlediska původu vzniku brownfields bylo do této práce použito z Revitalizace brownfields v obcích ČR metodika monitorování a nové využívání ploch a objektů (Praha, 2003). 1. Nevyužívané průmyslové zóny v urbanizovaném území: Ke vzniku brownfields tohoto typu vedla zásadní změna v orientaci českého průmyslu, kterou charakterizuje odklon od těžké průmyslové výroby k orientaci na produkci spotřebního zbožím, automobilů a informační a komunikační techniky 2. Nevyužívané administrativní objekty ve vnitřních zónách měst: Brownfields tohoto typu představují budovy, na jejichž provoz a údržbu neměla obec dostatek finančních prostředků a pro které se nepodařilo najít nového majitele. Do této skupiny spadají i brownfields, které vznikají při rychle probíhajících změnách strukturálního a funkčního uspořádání urbanizovaného území. 3. Nevyužívané objekty Českých drah a Správy železniční dopravní cesty: U brownfields spadající do této skupiny představuje největší problém především skutečnost, že majetek státních podniků Českých drah a Správy železniční dopravní cesty není dodnes kompletně zinventarizován a ohodnocen. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků není řada objektů dlouhodobě udržována a mnoho budov se nachází v natolik špatném stavu, že by měly být určeny k demolici. Pravděpodobná je přítomnost starých ekologických zátěží značného rozsahu, jejichž sanace bude vysoce nákladná. 4. Obytné brownfields: Menší obce a města, která se nacházejí ve strukturálně postižených a hospodářsky slabých regionech s vysokou nezaměstnaností, vykazují úbytek stálého obyvatelstva. Část ekonomicky aktivních občanů se stěhuje za pracovními příležitostmi do velkých měst. Rodinné domy původních vlastníků, případně zděděné nemovitosti ve výše uvedených problematických lokalitách jsou využívány k přechodnému pobytu 14

15 nebo k rekreačním účelům, protože jinak jsou pro nedostatek nových zájemců o trvalé bydlení neprodejné. Některé rodinné domy jsou opuštěné a chátrají. Nezanedbatelný podíl z obytných brownfields tvoří bytové domy se silně zastaralým bytovým fondem, jejichž majitelé (obce, družstva vlastníků nebo soukromé osoby) nedisponují dostatečným množstvím finančních prostředků na jejich celkovou rekonstrukci. Dalšími objekty jsou velká sídliště z panelových domů, jejichž životnost pomalu končí. Důsledkem může být postupné vybydlování panelových sídlišť a jejich přeměna v brownfields. 5. Komerční brownfields Vznik těchto brownfields souvisí se změnami žebříčku hodnot a s novými spotřebními vzorci obyvatelstva. Významným suburbanizačním fenoménem se od r. 1996, kdy byl v Brně otevřen první hypermarket v ČR (Globus), stala neustále rostoucí síť velkoplošných maloobchodních center budovaných převážně na okrajích administrativních území větších měst. Popularita nakupování a trávení volného času v těchto komerčních komplexech i cenová politika jejich majitelů z řad nadnárodních společností přispívá k zániku běžných obchodů malé a střední velikosti v kompaktně zastavěných centrálních zónách měst. 6. Nevyužívané objekty ozbrojených složek Vznik tohoto typu brownfields je spojen s odchodem sovětských vojsk z našeho území a se zrušením vojenských posádek Armády České republiky. Především se jedná o objekty kasáren, další stavby a infrastrukturu, ale zejména o vojenské areály a plochy s významnými starými ekologickými zátěžemi. 7. Nevyužívané zemědělské objekty: Mnoho objektů brownflields nachází svůj původ v zemědělském sektoru. Po roce 1989 prošlo české zemědělství změnami nebývalých rozměrů počínaje narovnáním vlastnických vztahů k půdě a konče zaměřením vymezeným zbývajícími volnými prostory na evropském trhu, což mělo opět za následek tvorbu nových objektů brownfields. 8. Posledním velmi významným typem brownfields jsou pozůstatky ukončené důlní činnosti a těžby nerostných surovin: Jejich sanace a opětovné začlenění do krajiny bude dlouhodobou záležitostí ovlivňovanou jednak vysokými náklady a jednak dlouhou periodou přírodních procesů vedoucích k obnově přirozených ekosystémů (Praha, 2003) 15

16 3.1.6 Průmyslové dědictví Průmyslové dědictví jsou stopy výrobních a technických aktivit z industriálního období, zejména mezi lety 1850 až 1950 a je na našem území patrné na každém kroku (Dvořáková, 2005). Je to počet továren, skladišť, elektráren a průmyslových staveb, postavených od začátku průmyslové revoluce v druhé polovině 19. století, které jsou v České republice a v zahraničí registrovány jako průmyslové kulturní dědictví. Takové stavby jsou nejčastěji významné svojí architektonickou, historickou, technologickou a společenskou hodnotou. Často utvářejí část urbanizované krajiny a poskytují městskou krajinu s význačnými historickými body. Nicméně není věnována dostatečná pozornost systematické uznávání, vyhlašování a ochraně památek průmyslového dědictví v mnoha zemích zahrnující i Českou republiku (Sýkora, 2010). K pochopení industriálního dědictví je nutná znalost mnoha výrobních oborů. Pro výzkum této oblasti je nezbytná spolupráce s odborníky z technických muzeí i vysokých škol. Potřeba záchrany pozvolna likvidovaných nebo devastovaných výrobních objektů vedla ke zřízení významných mezinárodních institucí, v České republice se touto problematikou zabývá např. Kolegium pro technické památky při České komoře inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Základním krokem k záchraně technických památek a jejich uchování pro příští generace je jejich mapování. Popularizace atraktivního industriálního dědictví měst a regionů slouží k obohacení kulturního života a také rozvoji cestovního ruchu (Technické památky v Ostravě, 2007) Proč je důležité toto dědictví udržet? V mnoha částech Evropy dochází doslova k vymíraní průmyslové činnosti v tradičním slova smyslu. To znamená, že evropský průmysl v dnešní době nehraje příliš důležitou roli, jeho metody, struktura zaměstnanosti, budovy, závody, ekonomický a sociální dopad i zeměpisné rozložení se jen málo podobají dřívějšku. Ve většině evropských zemí se výrobní průmysl podílí na tvorbě hrubého domácího produktu asi 15 až 19 %, což je výrazně méně než například v Číně, kde se průmysl v současnosti činní přibližně 37 % a neustále roste. Druhým důvodem je rychlost zániku, který se uskutečňuje především poslední dvě generace. V další generaci už bude jen málo lidí, kteří si budou pamatovat či mít zkušenost s průmyslem definovaným v 19. století, který byl důležitou součástí kultury a ekonomiky mnoha průmyslových zemí Evropy. Některá odvětví skutečné téměř vymizela například textilnictví a kovovýroba. Došlo také k faktickému zániku hlubinného dolování během nějakých 15 let. Příkladem je Velká Británie, která dnes těží přibližně 20 mil. tun ročně, což je o polovinu méně, než před 15 lety. Z přibližného 16

17 počtu dolů v roce 1913, kdy těžba vrcholila, zbylo v raných 80. letech 130 hlubinných dolů. V současnosti jich zůstalo pouhých 6 hlubinných dolů a 20 dolů povrchových. V uhelném průmyslu Spojeného království je zaměstnáno lidí, oproti tomu v roce to bylo Podobně na tom byly i další země jako Francie, Německo, Belgie a také Česká republika (Beran, 2008) Technické a industriální památky Je to velmi populární, ale donedávna opomíjený typ památek. Mohou to být stavby sloužící dopravě, vodárenství, energetice, těžbě, hutnictví spolu se slévárenstvím a strojírenstvím, stavby a areály potravinářského průmyslu, textilní továrny, sklárny a porcelánky a stavby pro různé účely (Tomíšková, 2010) V rámci památkové péče je ochrana technických industriálních památek relativně mladým odvětvím. První technické stavby se v České republice začaly do Státního seznamu nemovitých kulturních památek zapisovat teprve v souvislosti s vydáním nové památkové legislativy v roce Nový pojem industriální archeologie, který se objevil v polovině padesátých let 20. století v Anglii se k nám dostal se zpožděním stejně jako na začátku 19. století průmyslová revoluce: první pracoviště industriální archeologie bylo založeno v Technickém muzeu v Brně v roce Naše země jsou na technické památky mimořádně bohaté v současné době je chráněno 2800 objektů z okruhu technických a industriálních památek. Průmyslové objekty tvoří neoddělitelnou a přirozenou část české krajiny i našich sídelních struktur a jejich mnohdy monumentální měřítko z nich činí novodobé dominanty zažitých panoramat. Přestavují významnou syntézu výtvarné a architektonické kreativity a jsou nositelem estetických kvalit a zdrojem emocí. Dnes se technické památky stávají významnými body na turistických mapách a zastávkami nově budovaných cyklostezek. Jejich obliba roste a návštěvnost průmyslových skanzenů stoupá. Na druhé straně právě ztráta původního využití, náročná transformace těchto mnohdy rozsáhlých areálů a dlouhodobé zanedbání jejich údržby, které je přivedlo na hranici zániku, zařazuje průmyslové stavby do nejvíce ohrožené skupiny památek (Dvořáková, 2008). 3.2 Využití památek industriální architektury ve světě Evropa ERIH Evropská trasa průmyslového dědictví je snaha o propojení památkových lokalit. Vznikla již v roce 1999 v průmyslových oblastech 17

18 severozápadních Evropy. Postupně byla sestavena síť tras a v roce 2005 byla započata realizace projektu, ke kterému se připojují další evropské státy. Klíčovým prvkem projektu je vytvoření sítě kotevních bodu, což jsou významná místa industriálního dědictví s rozvinutou infrastrukturou cestovního ruchu, která tvoří kostru celé trasy (Tomíšková, 2010). Tyto body jsou rozděleny podle původního využití památek industriální architektury. A to následovně: 1. hutnictví a ocelářství 2. důlní průmysl 3. textilní průmysl 4. továrny 5. doprava a komunikace 6. vodárenství 7. energetika 8. krajinný ráz 9. budovy a architektura 10. služby Nacházejí v těchto zemích: Belgie - 5 kotevních bodů, Česká republika - 2 kotevní body (Důl Michal v Ostravě a Pivovar plzeňský prazdroj v Plzni), Dánsko - 1 kotevní bod, Francie - 3 kotevní body, Německo - 26 kotevních bodů, Velká Británie - 17 kotevních bodů, Lucembursko - 1 kotevní bod, Nizozemí - 9 kotevních bodů, Norsko - 5 kotevních bodů, Polsko - 3 kotevní body, Španělsko - 2 kotevní body, Švédsko - 2 kotevní body (ERIH, online). Kotevní body slouží zároveň jako spojnice s regionální průmyslovou historií. Představují vstupní bránu pro regionální trasy ERIH, které zahrnují množství menších míst, jež dohromady vykládají historii těchto dřívějších průmyslových krajin (Beran, 18

19 2008). Regionální trasy se nacházejí v těchto zemích: Belgie, Francie, Německo, Velká Británie, Nizozemí, Polsko (ERIH, online) Dle Berana (2008) je jedním z cílů ERIH je rozvoj metod a technik udržitelného zachování a údržby průmyslového dědictví, které zohledňují kritéria životního prostředí a ekonomiky. Dále se snaží posilnit pozici průmyslových památek v rámci turistického trhu. Vývoj ERIH Turistika soustředěná na industriální památky se rozvíjí už od 70. let 20. století, v několika evropských podoblastech od 90. let významné vzrostla její ekonomická důležitost. Dobrým příkladem je Route Industriekultur v německém Porúří otevřená v roce 1999, která posloužila jako vzor pro ERIH (Beran, 2008). Cesta průmyslového dědictví v Porúří se dělí na silniční okruh dlouhý celkem 400 km, je to síť silničních tras obsahující 25 kotevních bodů, 16 panoramatických pohledů do průmyslové krajiny a 13 atraktivních vesnic a osad a další možností je cyklistická cestu průmyslového dědictví dlouhou 700 km (route-industriekultur, online). V současnosti existuje v Evropě přes 7 mil. míst průmyslového dědictví, které přilákají ročně více než 150 miliónu návštěvníků. Proto je turistika zaměřená na průmyslové památky důležitou součástí trhu kulturní turistiky. Původně byl projekt ERIH založen jako iniciativa INTERREG II C a INTERREG III B (mezinárodní programy pro naplnění Evropské perspektivy územního rozvoj) v severozápadních oblastech Evropy. V září 2005 byl ERIH oficiálně spuštěn na konferenci v Ironbridge, kolébce průmyslové revoluce. Hlavními součástmi projektu bylo navržení výběrových kritérií pro kotevní body. Podle modelových příkladů bylo ve třech zemích zprovozněno 10 regionálních tras. Dalších deset tématických tras umožňuje rozvíjet stovky míst po celé Evropě. Vznikl systém značení identifikující kotevní body a vysvětlující jejich síť návštěvníků ERIH. Vznikly důležité marketingové nástroje mezinárodní brožury, webové stránky ( Uskutečnila se série marketingových akcí s účastí partnerů z oblasti turistického průmyslu a místních komunit. Cílem ERIH je rozšířit dosavadní strukturu na zbytek Evropy ve spolupráci s novými partnery. (Beran, 2008). 19

20 3.2.2 Japonsko Doly z období Edo, doly a přádelny z Meiji období, které podporovaly rychlý poválečný růst. Průmyslové památky z těchto období jsou pro turismus v dnešní době velmi populární. Příkladem mohou být tyto památky: Stříbrný důl Iwami Ginzan Japonské stříbro ze Somy (Soma je starý název pro Iwami) tvořilo jednu třetinu stříbra distribuovaného po celém světě. Soma stříbro bylo těženo v dole Iwami Ginzan, který se nachází v Ohdě Prefektura Shimane. Těžba stříbra zde probíhala více než 400 let a to v letech Po uzavření dolu si oblast Ohmori, která zachovala tvář hornického města a oblast Yunotsu, kde byl umístěn přístav pro přepravu stříbra byly vyhlášeny jako průmyslové dědictví. V roce 2007 se stal Iwami Ginzan první japonskou průmyslovou památkou registrovanou jako světové dědictví UNESCO. Ročně toto místo láká až turistů. V tomto dole je pro veřejnost otevřena důlní šachta Ryugenji Mabu Ostrov Gunkanjima Ostrov Hashima ve Východočínském moři, prefektura Nagasaki, se nachází na západě poloostrova Nagasaki asi 5 kilometrů od pobřeží. Tento malý ostrov přibližně 6,2 ha velký je neobydlený. Protože zástavba tomuto ostrovu dodává vzhled bitevní lodi, tak se běžně nazývá Gunkanjima (Ostrov bitevní loď). Podmořský uhelný důl byl objeven v této oblasti na počátku 19. století a ve 20. století začala opravdová těžba. V roce 1960 na ostrově žilo a pracovalo více než 5200 lidí, důl byl přesto v roce 1974 uzavřen z důvodu častějšího využívání ropy jako paliva místo uhlí. Proto se stal ostrov neobydleným. V roce 2001 bylo vlastnictví Gunkajima převedeno z těžební společnosti na město Takashima (nyní Nagasaki). Budovy, které zůstávají na ostrově, jsou velice cenným dědictvím. Na ostrově je více než 70 budov, včetně uhelných zařízení, obytných čtvrtí, škol, nemocnic, chrámu a zařízení pro volný čas. Příkladem může být sedmiposchoďový bytový komplex postavený v raném období Taishou ( ), který byl první železobetonovou budovu v Japonsku. V roce 2009 byla Gunkanjima přidána do prozatímního seznamu světového dědictví UNESCO jako součást moderního průmyslového dědictví UNESCO v Kyushu a Yamaguschi. Přístup na Gunkanjimu byl povolen v dubnu 2009 a zhruba za jeden rok tento ostrov navštívilo přibližně turistů (Highlighting Japan, červen 2010). 20

21 3.2.3 USA Slater Mill Nachází se na řece Blackstone v Pawtucket, Rhode Island. Byl postaven v roce Stará továrna Slater byla prvním úspěšným závodem v USA. Do roku 1829 se zde vyrábělo výhradně bavlněné vlákno. Závod Slater nepřetržitě fungoval do roku1921 a postupně se měnila jeho výroba např. kola, kartony, Po odchodu posledního vlastníka se nabídla skupina místních podnikatelů, že vytvoří sdružení na obnovu a zachování místa narození americké průmyslové revoluce. V letech se Asociace starého závodu Slater (OSMA) za podpory 62 osob stala zakladatelem jednoho z prvních průmyslových muzeí ve Spojených státech. Restaurování závodu bylo dokončeno v roce 1925 a byl obnoven vzhled z roku Muzeum bylo otevřeno v roce 1950 a pravidelně se zde pořádaly výstavy textilních strojů. V roce 1966 se závod Slater stal národní kulturní památkou. V roce 1970 byl obnoven Wilkinson Mill a Sylvanus Brown House. Dnes je závod Slater muzejní komplex, jehož součástí je Wilkinson Mill, postavený v roce 1810; Sylvanus Brown House, postavený v roce 1758, sbírky ručně ovládaných a poháněných strojů, 120 místné divadlo, 2 obchody se suvenýry, galerie a park. Pro návštěvníky se zde promítá krátký film, který je seznamuje s průmyslovou historií v údolí řeky Blakstone. Jsou zde ukázky zpracování a předení bavlny v 18. století a výstavy provozních strojů z 19. a 20. století. V provozu je tu librové vodní kolo. Slater Mill je akreditován Americkou asociací muzeí a je základním kamenem Národního koridoru kulturního dědictví Johna H. Chafee v údolí Blackstone (Slater Mill, online) Lowell Lowell, historický park, který vznikl v roce Patří mezi téměř 400 Národních parků ve Spojených státech amerických, interpretuje a zachovává významné historické a kulturní zdroje z 19. století americké průmyslové revoluce. Město a jeho textilní mlýny představují první plánované průmyslové město v americké historii 19. století. Průmyslový Lowell byl nazýván Benátkami Spojených států díky jeho rozsáhlému a technologicky vyspělému systému kanálů. Dnes je park součástí moderního Lowellu. 21

22 Součástí parku je několik atrakcí: Návštěvnické centrum, Boot Cotton Mills muzeum, několik tématických expozicí. Další součástí je Kulturní centrum Patricka J. Mogana, cílem tohoto centra je vyprávět příběh lidí z Lowellu. Poslední expozicí je Proměna řeky Merrimack dokumentuje vliv industrializace na říční systém, historii povodí. K vidění jsou i funkční turbíny z 19. století, použité k pohánění textilních továren. Kromě výstav jsou možné také Tématické prohlídky s průvodcem. Během roku probíhají různé akce např. Dámský týden v Lowellu a na Lidovou slavnost v Lowellu přichází každoročně návštěvníků. V blízkosti Národního historického parku Lowell se nachází několik zajímavých turistických atrakcí Muzeum americké textilní historie, Boston & Main historická železniční společnost, (Lowell, online). 3.3 Využití industriálních památek v České republice Ústav územního rozvoje Problematikou technických a industriálních památek se v České republice zabývá Ústav územního rozvoje v Brně. Důležitým úkolem tohoto ústavu bylo v roce 2007nsestavení přehledu technický památek využitelných v cestovním ruchu. Odborný výběr a popis provedla Ing. Eva Dvořáková z ústředního pracoviště. Projekt zahrnuje i technické památky z doby před industriální revoluci. Památky jsou v seznamu rozděleny z geografického hlediska podle krajů a poté jsou členěny dle oborů. Obory se v jednotlivých krajích neshodují, protože některé kraje mají svoje specifika. V každém kraji byly vybrány objekty, které jsou obzvláště atraktivní pro návštěvníky a také objekty, které běžné laické návštěvníky tolik nezaujmou. Proto jsou tyto objekty určeny zejména pro odborníky v daném oboru a pro vážné zájemce. Tyto stavby jsou většinou nepřístupné nebo nenápadná drobná architektura milníky. Do kolektivu řešitelů tohoto projektu patřili: OCR MMR - Ing. Magdalena Šourková. ÚÚR - Ing. arch. Marie Tomíšková, Ing. arch. Hana Šimková, Ph.D, Ing. arch. Eva Dvořáková, NPÚ, ústřední pracoviště Praha. Výsledkem projektu je seznam obsahující přibližně 400 technických památek, zahrnující 81 objektů vysoce atraktivních pro cestovní ruch (viz tabulka č. 1). Dalším projektem Ústavu územního rozvoje jsou Trasy industriálního dědictví, cílem těchto projektů z roku 2008, 2009 bylo navržení tématických tras. V návaznosti na projekt ERIH. Představuje síť industriálních cest připravených ÚÚR. Ty by měly sloužit k propagaci a také i pro zvýšení záchrany tohoto industriálního dědictví. Dalšími 22

23 cíly projektu je i obohacení turistických destinací. Samotné trasy představují významný ekonomicko-společenský potenciál. Kotevní body a navazující regionální a tematické trasy mohou v budoucnu přispět nejen k povědomí o významu industriálního dědictví v ČR, ale napomoci i při čerpání finančních prostředků z evropských fondů. Tyto projekty nastínily trasy s vyhlídkou na vyhlášení potencionálních kotevních bodů v ČR. Zatím jedinými certifikovanými body u nás jsou Plzeňský pivovar Prazdroj a důl Anselm v Ostravě. Okruh tras propojující Evropu je otevřeným systémem s možností doplňování výběru lokálních míst a výrazných průmyslových odvětví pro daný region. Na hlavní kotevní body lze navázat klíčovými lokalitami až po zcela drobné objekty. Pro naši republiku jsou významné jak urbanistické celky v podobě Baťova Zlína, tak i dochované lokality dalších výrobních odvětví, kterými se ve světě můžeme prezentovat. V projektu jsou zpracovány návrhy tras pro pivovarnictví kotevní bod Plzeňský pivovar, vodárenství kotevní bod čistírna odpadních vod Praha Bubenč, hornictví kotevní bod uhelný důl Anselm Ostrava Petřkovice, Hutnictví Vítkovické železárny Ostrava Vítkovice. V roce 2009 ÚÚR zpracovával tématické trasy zaměřující se na sklářství a výrobu porcelánu kotevní bod Sázava, Sklárny Kavalier - huť František, kraj Středočeský, textilní výroba kotevní bod - Bílý potok, továrna na výrobu příze, kraj Liberecký, Baťovy závody a doprovodná výstavba kotevní bod Zlín (ÚÚR, online) Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze Výzkumné centrum průmyslového dědictví bylo zřízeno 1. května v roce 2002 při Českém vysokém učení technickém v Praze. Svým mezioborovým zaměřením vytváří koordinační platformu pro spolupráci širokého spektra institucí se zaměřením na architektonická a stavebně technická kritéria, ekologická i ekonomická hlediska výzkumu, záchrany a nového využití technických památek, průmyslových staveb a areálů. Mapuje průmyslové dědictví České republiky a podílí se na projektové, publikační a pedagogické činnosti při záhlavně jednotlivých objektů průmyslového dědictví (VCPD, online). Dlouhodobým projektem VCPD je vytvoření Industriální topografie České republiky, na období je podpořený dotací z programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní identity NAKI MK ČR. Industriální topografie svým mezioborovým záběrem slouží odborníkům i laické veřejnosti. Jádro topografického vyhodnocování průmyslového dědictví České republiky představují specializované 23

24 mapy a databáze objektů doplněná o databázi osobností (architekti, stavebníci, apod.) (Industriální topografie, online). Významným projektem, na kterém se VCPD podílí, je Mezinárodní bienále Industriální stopy, které se pořádá jednou za dva roky. Tradičně ho pořádá Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze, Kolegium pro technické památky ČKAIT & ČSSI, Národní památkový ústav. Každé bienále představuje sérii akcí, jejichž cílem je upozornit na průmyslové dědictví. Sestává se z jednotlivých konferencí, výstav, apod. Odborná část bienále, především konference je příležitostí ke zveřejnění výsledků činnosti Výzkumného centra průmyslového dědictví ČVUT a dalších odborných pracovišť (Národní památkový ústav, technická muzea). Celá akce je šancí přilákat veřejnost k památkám a získat další finanční zdroje na výzkum, mapování industriálního dědictví a budování Registru průmyslového dědictví. Výstavy obohacují bienále o tvůrčí přístupy a o celospolečenské souvislosti. Bienále je soubor mnoha různorodých aktivit a uskutečňuje se na různých místech. Například v Praze, Kladno, Liberec, Ostrava. V roce 2007 přilákaly Industriální stopy 27 tisíc návštěvníků (Industriální stopy, online). V roce 2009 se na již 5. ročníku představovali konkrétní příklady konverzí industriálních památek. Příkladem může být Hornický skanzen Mayrau na Kladensku, kde se díky skupině nadšenců začaly pořádat různé umělecké a společenské akce zaměřené na různá témata mizející historie Kladenska a zánik hornických komunit (fotografický workshop Horníci v Kladně), využití technických památek (Technické památky Kladenska), apod. Během několika let se tak stal skanzen hlavním kulturním centrem Kladenska. Je to ukázkový příklad propojení technického prostředí a výtvarného umění. Důsledkem je i skutečnost, že si nejen lidé z Kladna začínají všímat této kategorie památek (Hornický skanzen Mayrau, online). V roce 2011 proběhla zatím poslední 6. bienále, které kladlo ještě větší důraz na využití industriálního dědictví jako součásti národní a kulturní identity. Rozšířil se i areál působnosti o další místa Beroun, Písek, Teplice, Ústí nad Labem, Karlovy Vary, atd. Hlavním tématem byla Architektura konverzí - balancování mezi záchranou, tvůrčí intervencí a destrukcí (Industriální stopy, online). 24

25 Tab. 1: Technické památky na území ČR pro cestovní ruch Turistická atraktivita Doprava Vysoce atraktivní Česká republika Atraktivní Jen pro odborníky celkem Potravinářství Vodárenství a energetika Hutnictví, slévárenství, strojírenství Různé Těžba Porcelánky Textilní průmysl Sklářství Celkem Zdroj: ÚÚR, 2007, vlastní zpracování 25

26 4 Památky industriální architektury na území města Ostrava 4.1 Historie průmyslu v Ostravě Těžba uhlí a navazující průmyslová výroba způsobily ve 2. polovině století přeměnu malého provinčního města v jedno z nejvýznamnějších průmyslových center Evropy a z dnešního pohledu také v jedno z největších měst v České republice. (Matěj, 2007). Industriální památky, které se v Ostravě nacházejí téměř na každém kroku, vznikaly v dlouhém časovém období. V roce 1763 objevil klimkovický mlynář Jan Augustin uhelné ložisko v údolí Burňa v tehdejší Polské Ostravě. K dalšímu nálezu uhlí došlo v roce 1780 na Landeku u Petřkovic. Počátek industrializace Ostravska se datuje 26. února roku 1782, kdy byly na Landeku otevřeny štoly Juliána a Vilemína. Intenzivnější kutací práce na svém panství v Polské Ostravě (dnešní Slezská Ostrava) prováděl hraběcí rod Wilczeků. Zlomový okamžik v poptávce po uhlí způsobilo založení Rudolfovy hutě ve Vítkovicích. V té době už vídeňský bankéř Salomon Meyer Rothschild připravoval výstavbu parostrojní železnice. Pro výrobu kolejnic získal v roce 1835 do nájmu železárny ve Vítkovicích a roku 1843 se stal jejich majitelem. Na křižovatce cest z Ostravy do Vítkovic byl vyhlouben důl Šalamoun a později Karolina. V roce 1847 byla zprovozněna železnice z Přerova do Bohumína. S rozmachem železnice bohatly těžební společnosti a stavěly se modernější a výkonnější doly, začalo se dbát na architektonickou i estetickou podobu budov. Vznikly tak unikátní a hodnotné stavby. S těžbou uhlí úzce souvisí i rozvoj hutnictví, chemický a strojírenský průmysl v Ostravě. Dále vnikaly vodárny, elektrárny a plynárny a došlo k modernizaci dopravy. To vše doprovázel vznik technických staveb, které v mnoha případech dosahovaly světových rozměrů. Po roce 1994, kdy se uhlí v Ostravě přestalo těžit, zůstaly v mnoha místech nemovité objekty budovy, tovární haly, těžní věže, nádražní výpravny, ale i nemovité památky turbíny, parní stroje, kompresory, apod. Industriální památky svou hodnotou představují stejně významné kulturní dědictví jako třeba hrady, zámky a kostely. Jsou také důkazem toho, co vlastně Ostravu formovalo a kde se vzal její jedinečný charakter. (Ostrava: turistický průvodce po industriálních památkách, 2010). 26

27 4.2 Industriální památky v Ostravě Klasifikace dle oborů: 1. Doprava 1.1. Doprava silniční (1 objekt) 1.2. Doprava železniční (6 objektů) 1.3. Místní dráhy (městská hromadná doprava) 5 objektů a 2 movité kulturní památky 1.4. Doprava letecká 1 objekt 2. Elektroenergetika 2.1. Závodní elektrárny 7 objektů 2.2. Veřejné elektrárny 2 objekty 3. Hornictví 3.1. Těžba uhlí 24 objektů 4. Hutnictví a strojírenství 9 objektů 5. Chemický průmysl 4 objekty 6. Plynárenství 2 objekty 7. Potravinářství 7.1. Cukrovarnictví 7.2. Jatky 2 objekty 7.3. Lihovary 2 objekty 7.4. Mlékárenství 1 objekt 7.5. Mlynářství 1 objekty 7.6. Pivovarnictví a sladovnictví 3 objekty 8. Vodohospodářství 4 objekty Celkově je v Ostravě 69 technických památek. Nejvíce je zastoupena oblast hornictví, konkrétně těžba uhlí. Tento obor je pro Ostravu typický a společně s hutnictvím a strojírenstvím tomuto městu dodává její charakteristický vzhled průmyslového města (Technické památky v Ostravě, 2007) Vlastní klasifikace dle přístupnosti památek 1. Památky přístupné pro veřejnost s možností organizované prohlídky Industriální památky s možností prohlídky s průvodcem jsou pro cestovní ruch nejatraktivnější a mají vysoký potenciál. Návštěvníci na takových místech dostanou 27

28 komplexní informace o dané památce a ve většině případů zde fungují i různé doprovodné služby (sportovní vyžití, kongresová turistika, kulturní akce, apod.) Do této kategorie spadá v Ostravě 6 památek: 1.1. Důl Anselm (Landek Park s expozicí Hornického muzea) - NKP Lokalizace Ostrava-Petřkovice Popis viz kapitola Důl Michal - NKP Lokalizace Ostrava-Michálkovice Popis viz kapitola Větrní jáma Vrbice - NKP Lokalizace Slezská Ostrava Popis - V roce 2008 proběhla oprava hlavní budovy, na níž byla již dříve rekonstruovaná zvláštní mansardová střecha. V dobrém stavu je také secesní příhradová věž se dvěma difuzory a ventilátorem. V areálu lze rovněž spatřit těžní vrátek z roku 1916 s unikátním asynchronním motorem firmy AEG (Ostrava: turistický průvodce po industriálních památkách, 2010) Z technického zařízení je také zachován pístový kompresor Semens-Schuckert z roku 1913 v bývalé kompresorovně, která je nyní přebudována na administrativní budovu. Areál je přístupný pro veřejnost po předcházející domluvě. Jáma Vrbice patří mezi technické kulturní památky (Kučová, 2007) Důl Hlubina NKP Lokalizace Moravská Ostrava Popis viz kapitola Vítkovické železárny, Dolní oblast Vítkovic - NKP Lokalizace Ostrava-Vítkovice Popis viz Kapitola Český akciový pivovar Ostravar Lokalizace - Moravská Ostrava Popis - dnes patří mezi deset největších pivovarů v České republice. Od roku 1997 je pivovar Ostravar součástí společnosti Pivovary Staropramen a.s., která je druhým největším výrobcem piva v České republice. Pivovary Staropramen a.s. jsou součástí pivovarnické skupiny StarBev. Pivovar poskytuje možnost prohlídky. Prohlídka začíná na varně - varna v Ostravaru má nejmladší měděné povrchy v České republice. Prohlídka pokračuje do ležáckých sklepů, kde pivo zraje v ležáckých 28

29 tancích. Poslední částí návštěvy výroby piva jsou stáčírny sudů a stáčírny lahví. Prohlídka končí na staré varně, v níž je umístěna zajímavá expozice pivovarského muzea. Celá exkurze pivovaru je zakončena ochutnávkou piva z Ostravaru. Exkurzní trasa pivovarem a expozice pivovarského muzea je v Ostravě otevřena od roku Ročně ji navštíví na 7000 návštěvníků (Ostravar, online). 2. Památky volně přístupné pro veřejnost Tyto objekty jsou z větší částí přístupné nebo je možné si je prohlédnout jen z venku. Jsou to budovy, které jsou pro turisty atraktivní, ale neposkytují téměř žádné doprovodně služby. Většinou jsou také součástí turistických tras a jen zřídka slouží jako hlavní cíl pro turisty. Také jejich propagace v celkovém portfoliu památek je nižší, než u památek s organizovanými prohlídkami. Seznam památek s přístupem do interiéru Železniční stanice Ostrava - Hlavní nádraží Dílenská budova Místní dráhy v současnosti zde funguje prodejna nábytku Most Miloše Sýkory Opěrné nábřežní zdi řeky Ostravice Železniční stanice Ostrava-střed Kuželová halda Ema Důl Jan Maria v rekonstruovaných prostorách se nachází hotel Jan Maria Železniční stanice Ostrava-Vítkovice Letištní hangár v současnosti je zde obchodní centrum Železniční stanice Ostrava-Svinov Plynojem Vítkovických železáren Elektrárna koksovny Karolina chystá se rekonstrukce v rámci projektu Nová Karolina Seznam památek s možností prohlídky exteriéru Důl Jindřich Vodárenská věž Městská elektrárna objekt komerčně využíván Vodárenská věž u kostela sv. Pavla Důl Oskar 29

30 Důl a koksovna František Elektrárna František Důl Odra Centrální mlékárna sídlo územního pracoviště Národního památkového ústavu Depo báňské dráhy Vozovna dopravního podniku Městská jatka Měnírna na nákladovém nádraží Elektrocentrála Žofínské huti Důl Hubert Jaklovecká dědičná štola část štoly dnes slouží jako vinařský archiv Měnírna a staniční budova dnes využívána ke komerčním účelům Důl Petr Bezruč Důl Trojice v budoucnu se má stát součást turistické stezky vedoucí před Haldu Ema k zoologické zahradě Důl Michálka kompresorovna je dnes vyžívána k výrobním účelům Důl Alexandr Arcelormittal Ostrva a. s. Energetické ústředny č. I a IV Důl Generál Jeremenko Moravské chemické závody Důl, koksovna a elektrárna Ignát Městská vodárna s měnírnou Větrní jáma č. 3 Válcovna trub Huldschinsky Lihovar Dubí Elektrárna Třebovice dnes slouží jako teplárna 3. Industriální areály neatraktivní či nevhodné pro turisty - většina těchto objektů jsou zchátralé areály, které mohou být pro veřejnost i nebezpečné. Tato skupina je v Ostravě nejméně zastoupená. Seznam památek: Závody Julia Rütgerse 30

31 Ostramo Ostravské závody na výrobu minerálních olejů 4.3 Industriální soubory v Ostravě a možnost jejich nominace do Seznamu světového dědictví UNESCO Národní památkový ústav, Územní pracoviště v Ostravě vydal v roce 2007 publikaci Industriální soubory v Ostravě. Uvádí zde několik hodnotných souboru, které jsou určeny k nominaci na Seznam světového dědictví UNESCO. Tyto celky reprezentují region a kulturně historické dědictví, které vykresluje vývoj Ostravy a její podobu. Je to snaha o zviditelnění industriálního dědictví Ostravy, která by vedla k jeho přiblížení veřejnosti. Industriální soubory jsou v současné době dochovány v mnoha částech města a jeho okolí. Zastupují různá odvětví těžebního a zpracovatelského průmyslu. Koncepce uvažované nominace a její výjimečnost vychází z faktu, že jsou do jedné lokality soustředěny uhelné doly, koksárny i vysoké pece. K této skutečnosti přispívá i větrná jáma a unikátní areál hornického muzea. Navrhované industriální soubory: Hrušov, Větrná jáma Vrbice Michálkovice, Důl Michal / Petr Vintr Moravská Ostrava / Vítkovice, Důl Hlubina, koksovna a vysoké pece Vítkovických železáren Petřkovice, Důl Anselm, Hornické muzeum Ostravsko-karvinský revír patřil ve své době mezi nejvýznamnější evropské a světové revíry. Z tohoto důvodu dochované důlní areály v Ostravě ve srovnání s ostatními v České republice vynikají svým technickým řešením a architektonickou kvalitou objektů. Mimořádný historický význam dochovaných památek umocňuje jejich uplatnění ve struktuře města. Provázáním výrobní, dopravní a obytné funkce došlo ke vzniku specifické podoby průmyslové aglomerace, jejímiž charakteristickými znaky a dominantami jsou těžní věže uhelných dolů, vysoké pece železáren a průmyslové komíny. Celosvětová výjimečnost industriálního dědictví v Ostravě spočívá v jeho komplexní hodnotové struktuře dochovaných souborů. Jsou v nich zahrnuty různé vývojové etapy těžby a zpracování kamenného uhlí od ručního dobývání po vysoce mechanizované postupy ve 2. polovině 20. století, výroba koksu a železárenská výroba. 31

32 Tato skutečnost je dobře viditelná v souboru dolu Hlubina a koksovny a vysokých pecí Vítkovických železáren. V tomto ohledu představují tyto soubory druh památek, které jsou na Seznamu světového dědictví ojedinělé (Kučová, 2007). 4.4 Brownfields v Ostravě V současnosti se na území města Ostrava nachází 79 brownfields různého druhu a v rozdílné fázi rekultivace. Podle mapy brownfields (stav v roce 2010) je v Ostravě 39 rekultivovaných ploch. Dále se zde vyskytuje 15 ploch ve fázi rekultivace. Průmyslových brownfields zde existuje 14. Odkladišť je v Ostravě 9. Nachází se zde také jeden sociální brownfield. Podrobné rozmístnění brownfields viz příloha č. 1 Některá brownfields z nacházejících se v Ostravě, jsou zároveň i technickými památkami a mají určitý potenciál využití v cestovním ruchu. Jsou to: Důl Trojice průmyslový brownfield Důl Hlubina, Vítkovice - aglomerace, koksovna, vysoké pece - areál průmyslového podniku, kde skončila průmyslová výroba (průmyslový brownfield Důl Jan Šverma průmyslový brownfield Důl Petr Bezruč průmyslový brownfield OSTRAMO - Vlček s.r.o. průmyslový brownfield areál podniku, kde skončila průmyslová výroba Ostatní brownfields v cestovním ruchu zatím nemají využití nebo nejsou pro toto odvětví atraktivní. Jediným brownfields ve vlastnictví města Ostrava je Hrušov, ostatní lokality jsou v soukromém vlastnictví. Tato skutečnost podstatně snižuje možnost města Ostravy se dále podílet na rozvoji jednotlivých brownfields (Dýchám pro Ostravu, online) Příklad využití brownfields - Projekt Nová Karolina Již ve 14. století byl na území Nové Karoliny v provozu vodní mlýn. Rozvoj průmyslové činnosti zde však začal až s příchodem vídeňského bankovního domu Rothschildů, kdy byl poprvé otevřen uhelný důl Karolina. Jáma Karolina je nejstarší ostravskou šachtou. Sloj sama o sobě dosáhla konečné hloubky 550 m a ve srovnání s jinými moravsko-ostravskými šachtami byla držitelkou několika prvenství. Poprvé se zde kupříkladu uplatnila větrná pec, parní stroj či technika vodovzdorného jámového roubení. 32

33 Koksovna byla založena roku 1858, a od doby svého vzniku se výrazně rozšiřovala. Uhlí se do ní dováželo lanovkami z různých štol, mimo Karolinu šlo ještě o jámy Tereza, Ida a Šalamoun. Závod byl určen k výrobě koksu, obsahoval však také briketárnu. Roku 1905 byla při koksovně zřízena elektrická ústředna, která dodávala energii mnohým šachtám v okolí. Ve 20. století docházelo k postupnému útlumu průmyslové aktivity, až v roce 1986 došlo k jejímu úplnému zastavení. Provoz koksovny byl zastaven roku 1964, elektrárna byla zrušena o deset let později. Bezprostředně poté následovala demolice všech objektů a zařízení kromě dvou objektů tzv. Elektrocentrály a tzv. Ústředny. Obě budovy jsou dnes chráněny jako památky průmyslové architektury. Prostorný a velkorysý design Elektrocentrály je jedinečný, zatímco budova Ústředny má spíše komorní charakter. Tyto dvě provozní budovy se zachovaly dodnes a jsou chráněnými památkami. Umístění a přístup do Nové Karoliny: Samotné umístnění projektu Nová Karolina se nachází přibližně 500 m od historického centra. Tato strategická poloha využívá blízkosti městského centra a hlavních ulic. Dobrá je i dopravní dostupnost v podobě městské hromadné dopravy. Návštěvníci přijíždějící automobilem se do Nové Karoliny dostanou snadno po silnici Místecká nebo Frýdecká. Bezpečný přístup je zajištěn i přímým pěším spojením a vlakové nádraží Ostrava-Střed a Ústřední autobusové nádraží jsou vzdálené jen 300 m. Parametry projektu: Projekt Nová Karolina se bude v dalších fázích nadále rozrůstat až do konečné rozlohy 32 ha. Multifunkční centrum o celkové ploše m2 bude obsahovat maloobchodní prostory ( m2), rezidenční objekty (přibližně bytových jednotek), kancelářské prostory ( m2), oddechová, zábavní a sportovní zařízení ( m2), rozsáhlé parkovací plochy, zelené plochy a prostory s dalším využitím. Dvě historické budovy (Elektrocentrála a Ústředna) chráněné jako památky průmyslové architektury se stanou připomínkou průmyslové minulosti Karoliny a ve zrekonstruované podobě budou poskytovat prostory pro kulturní, společenské, sportovní a vzdělávací akce přístupné veřejnosti (Forum Nova Karolina, online) Zhodnocení projektu Celková koncepce projektu ukazuje jak lze z plochy, která v minulosti spadala do kategorie brownfields vytvořit perspektivní a zajímavé území nejen pro obyvatele Ostravy, ale i pro turisty. Z pohledu využití tohoto nově vznikajícího areálu v turistice je důležitá i jeho dopravní dostupnost. Přístupnost dopravy je zde zajištěna na vysoké 33

34 úrovni a to nejen osobní odprava, ale i hromadná. Dalším pozitivním faktorem je vznik obchodního a zábavního centra, které v současnosti vznikají v mnoha městech České republiky a jsou občany vyhledávány. Také přestavba dvou původních budov (Ústředny a Elektrocentrály) na kulturní, společenské, vzdělávací a oddechové centrum se zachováním typické atmosféry industriální památky podpoří nejen společenské a kulturní vyžití místních občanu, ale stane se i určitým lákadlem pro turisty. Ve zrekonstruovaných budovách vzniknou prostory pro pořádání koncertů, výstav, divadelních představení, konferencí, atd. Společně s nově vzniklým náměstím, které bude sloužit i k pořádání akci pod širým nebem, je tak vytvořeno kulturní centrum, které citlivě zachovává starou zástavbu v nově postaveném moderním areálu. 4.5 Kulturní a společenské akce v Ostravě podporující industriální dědictví V Ostravě se každoročně pořádá několik akci, které slouží k propagaci či zviditelnění industriálních památek na území města. Mezi tyto události patří například Den horníků, který probíhá každoročně v září v Hornickém muzeu. (Ostrava: turistický průvodce po industriálních památkách, 2010). Další akci s tématikou industriálních památek je Techné Ostrava. Je to mezinárodní festival filmů a televizních pořadů o technických a průmyslových památkách. Hlavní náplní tohoto festivalu je problematika technických a průmyslových památek, jejich udržování, využívání a propagace, ale rovněž i širší tematika spojená s technickými památkami jako cestovní ruch, architektura, původní řemesla, kultura práce, apod. Pořádá každoročně již 10 let. Je určen odborníkům, ale i studentům a širší veřejnosti (Techné, online). Mezi významné akce patří i Mezinárodní bienále Industriální stopy, které se pořádá v Ostravě a jiných městech České republiky. Představuje propojení odborné činnosti zaměřené na technické památky a výtvarného umění. V Ostravě se v roce 2011 pořádala dvoudenní konference, která navazovala na pražskou konferenci Architektura konverzí na hraně. Konference probíhala ve Vítkovickém zámku a v Hornickém muzeu. Různé dílčí akce probíhali také v dolu Michal (výstav soch, ) (Industriální stopy, online). Také již tradiční akce Ostravská muzejní noc, které se v minulém roce zúčastnilo 25 institucí, ke kterým patřil i Důl Michal a Hornické muzeum, Důl Hlubina (Ostravská muzejní noc, online). 34

35 Během roku probíhá také množství různých výstav v dole Michal, které do této památky lákají nové návštěvníky (Důl Michal, online). 35

36 5 Vlastní šetření případová území ve městě Ostrava 5.1 Důl Anselm, Hornické muzeu Původ lokality Na úpatí kopce Landek bylo nalezeno uhlí již v roce 1780 a o dva roky později zde otevřel majitel hlučínského panství Jan Adam Gutscheiber první čtyři pokusné sloje. V roce 1830 olomoucké arcibiskupství zahájilo provoz v jámě zvané Ferdinandovo štěstí (později strojní), kterou ale v dubnu 1843 prodalo Salomonu Meyeru Rothschildovi. Důl se pak nazýval Anselm podle syna nového majitele. Od roku 1894 se stal součástí Vítkovického horního a hutního těžířstva. (Ostrava: turistický průvodce po industriálních památkách, 2010). Roku 1943 byl název změněn na Petershoffen I-IV, poté byl ještě několikrát změněn a roku 1991 mu byl název Anselm vrácen. V roce 1973 se těžba převedla na centrální skipovou jámu dolu Vítězný únor v Ostravě-Přívoze. Těžba v důlním poli dolu Anselm byla ukončena v roce 1991 a v roce 1992 došlo k zasypání jámy. Areál byl budován postupně, nejstarší dochované objekty pocházejí z přelomu 19. a 20. století jámová budova, kantýna, víceúčelová budova). Kompresorovna pochází z roku 1906, kotelna a komín z roku (Technické památky v Ostravě, 2007). Budovy jsou postaveny z režného zdiva s výraznými znaky průmyslové secese s bohatě zdobenými fasádami. V roce 1987 zde vzniklo v době, kdy se v dole ještě těžilo Hornické muzeum. Roku 1993 došlo k zpřístupnění pro veřejnost. (Ostrava: turistický průvodce po industriálních památkách, 2010) Zhodnocení současného stavu Nyní je Důl Anselm součástí areálu Landek Park, kde se nachází Hornické muzeum. Hornické muzeum umístěné na úpatí vrchu Landek, je největšího svého druhu v ČR. Muzeum nabízí několik expozicí, například Podzemní expozici, která představuje cca 250 m chodeb. Je ilustrací historie zdejší těžby uhlí od konce18. století do současnosti. Další je expozice důlního záchranářství, která je největší svého druhu na světě. Pro návštěvníky je ukázkou náročné a rizikové činnosti a vybavení, které je pro báňské záchranáře nezbytné. Součástí expozice je záchranářská základna, záchranářská 36

37 oživovací a dýchací technika. Jednou z atraktivit je možnost si vyzkoušet záchranářský výcvik na cvičném záchranářském polygonu. Ten simuluje podmínky dolunedýchatelné prostředí, tma, horko, apod. Poslední je volná expozice. Hornické muzeum je umístěno do většího areálu, který má rozlohu 10 ha. Je proto největším muzejním areálem v České republice. Exponáty na volné ploše zachycují zdejší lidské aktivity od doby kamenné v podobě sídliště pralidí, přes rozmach těžby reprezentovaný typickou průmyslovou architekturou, až po důlní techniku 20. století. Více než klasické muzeum je to kombinace muzea a skanzenu, která je navíc doplněna o několik možností provozování sportovních aktivit (Sport aréna Landek, Centrum outdoorových programů). Kromě tří budov s expozicemi patří do areálu také: Rekonstrukce sídliště lovců mamutů Ukázky těžké moderní techniky těžební stroje, důlní lokomotivy, Jsou zde k vidění i hornické umývárny a typické řetízkové šatny Navíc areál Landek nabízí prostory kompresorovny, k pořádání svateb, kongresů, výstav, workshopů apod. Dalšími místy pro pořádání podobných akci je i přednáškový sál, salónky Harenda a také tři venkovní plochy, každá o výměře 1200 m 2 pro open air akce (Landek park, online). Jako nemovité kulturní památky jsou v areálu Landek uznány: Budova těžní věže, tzv. těžního stroje, tzv. Kantýna, správní budova (Miskova vila), kompresorovna, víceúčelová budova, kotelna a komín, víceúčelová budova, vrátnice, správní budova, skladiště hořlavin, kaplička sv. Barbory, stolárna, provozní budova (Technické památky v Ostravě, 2007). 37

38 5.1.3 Zhodnocení turistické atraktivnosti a návrh využití v cestovním ruchu Návštěvnost LANDEK PARKU, který od roku 2008 provozuje Dolní oblast Vítkovice, zájmové sdružení právnických osob má stoupající tendenci (viz. Tabulka č. 2). Výhodou Landek parku je jeho komplexnost. V jednom areálu je k dispozici hornické muzeum s jedinečnými expozicemi, zároveň Landek park plní i funkci sportovně-rekreačního areálu. Proto tu mají turisté na výběr mnoho různých možností jak využít svůj čas. Z hlediska atraktivnosti je to jedna z nejvíce perspektivních památek z hlediska cestovního ruchu v Ostravě. Další pozitivem je blízkost přírodní národní památky Landek, která jen zvyšuje přitažlivost toho areálu. Celková koncepce tohoto areálu je jedinečná svého druhu v České republice. Landek park je nejen vhodný pro turisty s hlubokým zájmem o technické památky a historii hornictví, ale i pro rodiny s dětmi a také školy nebo školky, které zde mají několik vzdělávacích programů. Landek park není zaměřen pouze na odborníky na technické památky, ale jsou zde vhodné prostory i pro kongresový cestovní ruch. Turistická trasa A (Landek Park) viz příloha č. 2 a 3 Návrh turistické trasy je vzhledem k odlehlosti od ostatních technických památek a rozloze samotného areálu problematický. Jak je již naznačeno v Turistickém průvodci po industriálních památkách (Ostrava, 2010), postačí jako samotná turistická trasa naučná stezka procházející areálem Hornického muzea, končící u rozhledny, kde je výhled na Ostravu, poté se stezka vrací zpět k muzeu a návštěvníci zde mají k dispozici občerstvení, mohou si projít areál Hornického muzea a jeho expozice. Délka trasy: cca 4 km Tab. 2: Turistická návštěvnost Landek Parku rok počet návštěvníků Zdroj: Landek Park, Marie Hořáková, vlastní zpracování 5.2 Důl Michal Původ lokality Nejstarší historie dolu Michal je spojena se snahou tehdejšího rakouského státu podporovat uhelné hornictví jako nezbytný předpoklad rozvoje průmyslu. Po roce 1842 zde postupně vznikly tři jámy. Prvá z nich, jáma Ferdinand, zanikla v 80. letech 38

39 19. století. Druhá jáma tzv. Vrtná. Třetí jáma byla nazvána jámou Michal podle zesnulého c. k. dvorního rady Michaela Laiera. V roce 1856 ztrátový důl koupila společnost Severní dráhy Ferdinandovy, která postavila a provozovala železnici vedoucí z Vídně přes Ostravu k polským solným dolům. Ve vlastnictví této společnosti zůstal důl Michal až do znárodnění v roce 1945, kdy byl začleněn do koncernu Ostravskokarvinské kamenouhelné doly, n. p. V roce 1946 byl důl přejmenován podle sociálně demokratického poslance rakouského říšského sněmu Petra Cingra. Od té doby se název několikrát změnil (Důl Michal, online). Vlastní těžební činnost byla ukončena v roce 1993 a v následujícím roce převzalo důl Michal Ministerstvo kultury ČR (Technické památky v Ostravě, 2007). Následně zde bylo zřízeno Průmyslové muzeum v Ostravě, později sloučené s Památkovým ústavem v Ostravě. Za dobu své existence prošel důl Michal pozvolným technickým a stavebním vývojem. Významným mezníkem se stal rok 1862, kdy byl důl připojen na báňskou dráhu, která vedla k efektivní expedici vytěženého uhlí. První velká přestavba proběhla pravděpodobně v roce Po zborcení vrchní části jámového stvolu musela být znovu vystavěna jámová budova, strojovna a kotelna. Další rekonstrukce následovala v letech 1913 až 1915, kdy došlo ke koncentraci těžby z okolních dolů. Koncentrace byla provázena zaváděním elektrického pohonu na místo stávajících parních strojů. V roce 1916 se zde vytěžilo tun uhlí. Vlastní jáma byla hluboká 671 m a uhlí se dobývalo v 17 slojích o mocnosti 50 až 200 cm. Kapacita šaten a koupelen byla při přestavbě projektována pro 1512 horníků. Další rekonstrukce, které následovaly ve dvacátých, čtyřicátých a na přelomu padesátých a šedesátých let se týkaly nakládky uhlí a výstavby rozvodny. Díky těmto omezeným stavebním úpravám zůstal areál dolu Michal od své přestavby dokončené v roce 1915, prakticky bez podstatnějších změn a představuje jedinečný provozní, technický a architektonický celek. Po ukončení provozu bylo záměrem památkové péče zachovat celý areál v jeho původní podobě tak, jako by lidé, kteří zde pracovali, právě včera odešli a zanechali vše na svém místě včetně špinavých stěn, ohmataného zábradlí, ošlapaných schodů a oprýskaných nátěrů (Důl Michal, online) Zhodnocení současného stavu Důl Michal byl prohlášen národní kulturní památkou a je pod správou Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Ostravě. Areál je 39

40 také zahrnut do indikativního seznamu České republiky pro zápis do světového kulturního dědictví UNESCO. Důl nabízí možnost prohlídkových tras. Instalace památky je řešena podle teorie tzv. posledního pracovního dne. Prohlídková trasa umožňuje shlédnout autentické vybavení a vzhled řetízkových šaten, koupelny mužstva, cechovnu, lampovnu, jámovou budovu, most pro pohyb horníků z lampovny do jámové budovy a strojovnu s původním technickým zařízením, které představuje jedinečný soubor elektrických těžních strojů a kompresorů z období počátků elektrifikace. Tato zařízení jsou zachována na původním místě svého provozu ve zcela autentickém prostředí. Prohlídková trasa sleduje cestu horníka od šaten až přímo k vlastní jámě v celé délce. Během prohlídky návštěvníci nahlédnou i do zajímavých expozic důlního měřictví a geologie, první pomoci, dispečinku atd. V nabídce jsou tři okruhy: okruh zahrnující cestu horníka do práce, končící v těžní budově. okruh pokračuje prohlídkou strojovny a kotelny. V rámci možností i se spuštěním parního stroje. okruh zahrnuje prohlídku areálu (nádvoří), stará rozvodna, portál štoly za dřevištěm, peterská halda, lesík apod. Součástí okruhů jsou například tyto expozice Známkovna, Řetízkové šatny, důlní měřictví, dispečink, atd. Ke kulturním akcím, které zde probíhají, patří například Ostravská muzejní noc, přes rok se zde koná také mnoho uměleckých výstav. Důl Michal nabízí i komerční využití svých prostor pro krátkodobé pronájmy. Prostory jsou plně vybaveny pro pořádání seminářů, konferencí, firemních akcí, přednášek, netradičních svateb, apod. (Důl Michal, online). Národními nemovitými památkami v Dole Michal byly prohlášeny: Těžní věž a jámová budova, objekt koupelen, cechovny, administrativy, strojovna, mechanická dílna, stará kotelna s parním kotlem Breitfeld a Daněk, uhelná třídírna. K nemovitým kulturním památkám patří: 40

41 stará vrátnice, stará rozvodna, sklad. Movité kulturní památky: dva těžní stroje č. 1 a 2, Siemens-Schuckert, elektrický turbokompresor, Jaeger and Co., elektrický pístový kompresor EPK 6, Siemens-Schuckert, elektrický pístový kompresor EPK 6, Škoda (Technické památky v Ostravě, 2007) Zhodnocení atraktivnosti pro cestovní ruch a návrh turistické trasy Národní kulturní památka Důl Michal je jedním ze dvou kotevních bodů patřících do projektu Evropská cesta průmyslového dědictví (ERIH) na území České republiky. To je důkazem významnosti této technické památky. Také zahrnutí Dolu Michal do indikativního seznamu České republiky pro zápis do světového kulturního dědictví UNESCO je důležitým krokem k zvýšení zájmu o tuto památku. Dle návštěvnosti za rok 2011 (viz tabulka č. 3) je největší zájem o tuto památku v měsících květen a červen. Jako jedna z mála technických památek v Ostravě Důl Michal nabízí prohlídkové trasy s průvodcem. Pro zvýšení atraktivnosti je památka zachována ve stavu, jako by ji horníci opustili předešlý den. Důl Michal nabízí podobně jako Hornické muzeum prostory ke pořádání kongresů, výstav, svateb, firemních akcí,... Turistická trasa B (Důl Michal) viz příloha č. 4-9 Navrhovaná turistická trasa je propojením dvou tras z Turistického průvodce po industriálních památkách v Ostravě (Ostrava, 2010) a to konkrétně trasy A a trasy D. Navrhovaná trasa nejde jen po stopách technických památek, ale zároveň návštěvníky nutí k uvědomění si, jak zásadně změnila těžba uhlí charakter Slezské Ostravy. Jednotlivé body navrhované trasy: Most Miloše Sýkory - volně přístupný objekt Opěrné nábřeží zdi řeky Ostravice volně přístupný objekt Měnírna a staniční budova přístupný pouze exteriér Městská elektrárna přístupný exteriér objekt komerčně využíván 41

42 Kuželová halda Ema objekt volně přístupný Důl Michálka přístupný exteriér objekt je komerčně využíván Zoologická zahrada Důl Michal objekt volně přístupný s komentovanou prohlídkou Popis trasy: trasa začíná na nábřeží Ostravice prohlídkou Mostu a opěrných zdí. Pokračuje pohledem na Měnírnu elektrického proudu a staniční budovy. Přes ulici Bohumínskou, která vede na Gagarinovo náměstí, zde se nachází Městská elektrárna. Poté po ulici Bohumínská lze pokračovat k slezskoostravské radnici a napojit se na žlutě značenou stezku, která vede na jeden z nejvyšších bodů Ostravy vrchol haldy Ema. Poté se ulice Na Najmanské, která vede kolem areálu dolu Michálka, napojí na ulici Michálská, která vede k zoologické zahradě. Odtud se městskou hromadnou dopravou (trolejbusem 101, 104, zastávka Michálkovice) můžou turisté dopravit do NKP Důl Michal. Délka trasy: cca 6 km Tab. 3: Turistická návštěvnost NKP Důl Michal v roce 2011 Měsíc Mimo sezónu V sezóně Zdarma a kulturní akce Celkem Z toho cizinci leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec CELKEM Zdroj: NKP Důl Michal, Alexandr Zaspal, vlastní zpracování 5.3 Dolní oblast Vítkovice Původ lokality Důl Hlubina Důl Hlubina byl zaležen roku 1852, díky potřebě těžit uhlí v místě jeho největší spotřeby, tedy v blízkosti Vítkovických železáren. V roce 1852 byla založena větrní 42

43 jáma, spolu s těžní jámou z roku 1852 se spojily do jednoho objektu jámové budovy a strojovny. V roce 1899 byla postavena nová budova koupelny a cechovny. Dále došlo v letech k vybudování nové těžní jámy a výstavbě povrchových objektů - (jámová budova, strojovna, atd.). Původní jámová budova byla částečně demolována a upravena na kompresorovnu. Do strojovny byl nainstalován parní stroj o výkonu 2250 kw, jenž byl zlikvidován v 70. letech 20. století. Ukončení těžby nastalo v roce 1991 a jáma byla zasypána. Spolu s koksovnou a vysokými pecemi Vítkovických železáren tvoří důl Hlubina celek, jedinečný soustředěním technologického toku od těžby uhlí, přes jeho koksování až po využití koksu k výrobě železa do jedné lokality (Technické památky v Ostravě, 2007) Původ lokality Vítkovické železárny Koksovna a Vysoké pece Koksovna Vítkovických železáren První zmínka o existenci koksovny ve Vítkovicích pochází z roku V roce 1846 měla koksovna 26 anglických koksovacích pecí. Počátkem 80. let 19. století byla nedaleko jámy Hlubina postavena baterie soustavy Gobiet se 64 komorami. Důležitým okamžikem ve vývoji bylo postavení baterie Otto-Hoffman, která umožňovala zachycovat chemické zplodiny a dále je zpracovávat. Koksovací pece a objekty spojené s chemickou technologií nemají dlouhou životnost. Proto zařízení koksovny, zachované po ukončení provozu, tvoří dvě koksové baterie soustavy Koppers. Nejstarším technologickým zařízením je uhelná věž z roku 1929, která tvoří spolu s komíny a technologickými mosty typické panorama této lokality, nazývané Ostravské Hradčany. Na konci 90. let 20. století došlo k demolici chemické části koksovny. Vysoké pece Vítkovických železáren Vysoké pece Vítkovických železáren si prošly postupným technickým a stavebním vývojem. První část vývoje představovaly pece belgického typu s masivní cihlovou podezdívkou. První z nich byla uvedena do provozu v roce 1836 a další dvě v letech 1838 a Hlavní zdroje energie představovala vodní kola pohánějící válcová dmychadla pro dmýchání studeného větru i provoz výtahu na sazebnu. Rozhodujícím faktorem v lokaci vysokých pecí představovala poloha na vodním zdroji, který představoval závodní náhon, vedený od řeky Ostravice. Pro omezení závislosti na 43

44 vodním zdroji byl již v roce 1840 instalován parní stroj firmy Dobbs & Porgigen pro pohon dmychadel. Další posun v technickém vývoji byla pec nové konstrukce tzv. skotského typu, charakteristická zdivem šachty vyneseným na litinových sloupech, byla ve Vítkovicích zafoukána v roce 1872 v nové poloze (přibližně v místě stávající vysoké pece č. 1). Díky parním strojům, které umožňovaly nezávislost na vodním zdroji, mohly být vysoké pece umístěny v návaznosti na železniční dopravu. V roce 1902 byla uvedena do provozu vysoká pec č. 4 Büttgenbachovy konstrukce, při jejíž stavbě byly převzaty některé prvky z americké praxe. V poválečném období získaly prioritu v investiční výstavbě Nová huť Klementa Gottwalda v Ostravě-Kunčicích a Třinecké železárny v Třinci. Proto se zásadní modernizace vysokých pecí Vítkovických železáren uskutečnila na počátku 60. let 20. století, kdy byla postavena vysoká pec č. 6 o obsahu 1100 m 3. V roce 1781 byla uvedena do provozu vysoká pec č. 4 s využitelným objemem 1095 m 3 (Kučová, 2007) Zhodnocení současného stavu Dolní oblasti Vítkovice Dnes je celý komplex vyhlášen Národní kulturní památkou a zároveň je i dědictvím EU. Areál takového druhu je v Evropě jediný svého druhu. Dolní oblast Vítkovice v současné době nabízí prohlídky areálu. Prohlídky NKP Důl Hlubina, koksovny a vysoké pece Vítkovických železáren jsou rozděleny na Malý a Velký okruh. Velký okruh je Komentovaná prohlídka Národní kulturní památky Dolu Hlubina, vysoké pece a koksovny Vítkovických železáren od Dolu Hlubina ke koksovně a Vysoké peci č. 1. Doba prohlídky je přibližně 110 minut. Malý okruh - komentovaná, přibližně hodinová prohlídka areálu dolu Hlubina. Od je zpřístupněna pro návštěvníky i Vysoká pec č. 1. Naučná stezka po vysoké peci vede do jejího nitra, kudy dříve procházely jen suroviny. Návštěvníci se mohou dostat až na vrchol věže, kde se mohou podívat netradičním pohledem na Ostravu a Beskydy. Dále je k vidění i řídící centrum vysoké pece také proběhl den otevřených dveří v Plynojemu. Unikátní plynojem byl postavený Vítkovickými železárnami v roce 1924, který se postupně mění na multifunkční aulu. Bude používán pro vzdělávací, kulturní, společenské a konferenční účely. Energetická ústředna č. VI. se proměňuje na interaktivní muzeum. Kde budou k vidění Dvě obří plynová pístová dmychadla, která vyráběla stlačený vzduch (tzv. 44

45 dmýchaný vítr) o teplotě až 80 C. Dmychadla byla vyrobena v roce 1938 a 1948, hmotnost každého je 900 tun a výkon obou dmychadel je m 3 dmýchaného větru za hodinu. Mimo zmiňovaná dmychadla interaktivní muzeum VI. energetické ústředny nabídne již o prázdninách 2012 prostor pro atraktivní a zábavnou ukázku technické tradice regionu. Kolem dmychadel budou umístěny další technické exponáty, jež interaktivní formou přiblíží nejrůznější technologické postupy. Největším projektem tohoto areálu jsou bezpochyby Nové Vítkovice, který představuje revitalizaci tzv. Dolní oblasti Vítkovice, která je průmyslovým areálem s národní kulturní památkou Vysoké pece. Cílem je zachovat průmyslové dědictví i pro další generace, avšak dát tomuto prostoru novou, moderní a užitečnou podobu, vystavět nové obytné bloky, administrativní prostory, vysokoškolské, vědecko-výzkumné a kulturní zázemí i zóny pro volný čas. V současnosti již probíhají první kroky v realizaci projektu. Je připravován projekt reaktivace některých objektů NKP s finanční spoluúčastí MK ČR v programu IOP. Hlavním cílem projektu Zpřístupnění a nové využití NKP Vítkovice je reaktivace hlavních částí Národní kulturní památky Vítkovice (NKP), jejich zpřístupnění veřejnosti a následné využití potenciálu NKP pro edukativní a kulturněspolečenské aktivity. V rámci projektu bude realizována rekonstrukce a reaktivace třech základních objektů národní kulturní památky: 1. VI. Energetické ústředny 2. Vysoké pece č Plynojem Nedílnou součástí projektu budou také vzdělávací akce: Svět techniky bude propojovat muzeum se science centrem s možností interaktivních her Naučná stezka - virtuální ztvárnění technologie výroby železa, koksu a těžby uhlí včetně naučné prohlídkové trasy s vizualizací technologického procesu výroby železa, jímání plynu a výroby energie a prohlídková trasa po vysoké peci s výkladem procesů Tento projekt získal v roce 2011 významné ocenění v rámci 5. ročníku prestižní soutěže o Evropskou destinaci nejvyšší kvality EDEN Byla to cena ředitele CzechTourism za unikátní projekt k rozvoji národní technické památky a Evropského kulturního dědictví. Zmíněné ocenění porota udělila vzhledem k vysoké kvalitě 45

46 přihlášek jako speciální cenu. Získané ocenění jen dokazuje, jak je projekt regenerace a oživení technických památek v Dolní oblasti Vítkovic unikátní a perspektivní (Dolní oblast Vítkovice, online) Zhodnocení turistické atraktivity a návrh turistické trasy Dolní Oblast Vítkovic patří k technickým památkám, které jsou pro turisty vysoce atraktivní. Turisté zde mají celý výrobní proces od těžby uhlí, přes koksovací procesy až po výrobu železa na jednom místě. Další výhodou je existence komentovaných prohlídkových tras. Areál je určen v první řadě pro návštěvníky se zájmem o technické památky, ale i pro firmy, které zde mohou pořádat různé akce a přednášky (kongresový cestovní ruch). A to nejen v jednotlivých budovách, ale i ve venkovních prostorách (open air akce). Dolní oblast Vítkovice je jedním ze dvou areálů v Ostravě, které momentálně procházejí modernizací a přestavbou. A proto probíhající projekt Nové Vítkovice dává do budoucna tušit velký potenciál nejen pro cestovní ruch. Proto je návrh turistické trasy zaměřen právě na projekt Nové Vítkovice a Nová Karolina. Spojení těchto areálů do jedné trasy je ukázkou jak lze s citlivým přístupem vytvořit z technických památek moderní multifunkční komplexy, které jsou lákadlem nejen pro turisty, ale i pro investory. Turistická Trasa C (Dolní oblast Vítkovice) viz příloha č Jednotlivé body navrhované trasy: Popis trasy: Vodárenská věž u kostela sv. Pavla, plynojem Vítkovických železáren, energetické ústředny č. I a IV. Vítkovických železáren, Vítkovické železárny, Důl Hlubina, Nová Karolina technické památky (Elektrocentrála a Ústředna). Trasa začíná na Mírovém náměstí, kde se nachází kostel sv. Pavla se zvonicí, která byla původně vodárenskou věží. Z náměstí trasa pokračuje po ulici Lidická k plynojemu Vítkovických železáren, přes ulici Erbenová k Vítkovické nemocnice Blahoslavené M. Antoníny. Dále pokračuje ulicí Ruská kolem zrekonstruovaného zámečku, který byl sídlem vlastníku Vítkovických železáren. Trasa poté směřuje 46

47 k energetické ústředně č. I. a IV. Vítkovických železáren. Naproti budovám ústředen je vstup do areálu koksovny vysokých pecí Vítkovických železáren, který sousedí s dolem Hlubina. Po prohlídce celého areálu trasa pokračuje pro pěší turisty přes lávku u autobusového nádraží, která vede nad komunikací Místecká a železniční tratí. Tato lávka vede k Nákupnímu a zábavnímu centru FORUM Nová Karolina, které je součástí areálu Nová Karolina. Z nově budovaného areálu budou nejzajímavější pro zájemce o technické památky zrekonstruované budovy (Elektrocentrála a tzv. Ústředna). Ty budou sloužit ke kulturním, zábavním a sportovním účelům. Délka trasy: cca 3,5 km 47

48 6 Závěr Tato bakalářská práce se zabývala problematikou využití památek industriální architektury v cestovním ruchu. Zaměřovala se na nynější stav industriálních a technických památek v Ostravě. Bylo provedeno zhodnocení současného stavu industriálního dědictví města Ostravy. Na základně zhodnocení současného stavu byly vybrány tři lokality, které byly použity jako případové studie. Konkrétně se jednalo o Landek Park, Důl Michal a Dolní oblast Vítkovice. Tyto lokality byly zvoleny na základě jejich významnosti a turistické oblíbenosti z celkového výčtu technických a průmyslových památek na území města Ostravy. V případových studiích se řešil současný stav vybraných objektů a jejich atraktivnost pro turisty. Následovalo navrhnutí turistické trasy zahrnující danou lokalitu. Celkový stav industriálního dědictví je velmi uspokojivý. Z větší míry jsou industriální soubory města Ostravy určitým způsobem zachovány a využívány. Z přibližně 70 technických památek v Ostravě jich je u většiny památek přístupný pouze exteriér. Nejvíce turistické pozornosti přitahují tyto památky: Lanek Park, Důl Michal, Dolní oblast Vítkovice a Český akciový pivovar Ostravar. I zvyšování návštěvnosti průmyslových památek v Ostravě je důkazem o rostoucím zájmu o industriální dědictví. Příkladem může být Landek Park, kde se během čtyř let roční návštěvnost zvýšila z 84 tisíc na 123 tisíc návštěvníků. Lze se tedy domnívat, že tento trend bude pokračovat i do budoucna, díky neustále se zvyšujícímu povědomí o existenci industriálních památek. A právě město Ostrava má na tomto faktu vysoký podíl. Momentálně zde probíhají dva rozsáhle projekty na revitalizaci významných oblastí Dolní oblast Vítkovice a Nová Karolina, které propojují industriální historii s moderními podobami rozvoje. Do budoucna má vysoký potenciál v cestovním ruchu zapojení industriálních památek do ERIH a do seznamu kulturního dědictví UNESCO. To by vedlo ke zvýšení zájmu o průmyslové dědictví města Ostravy a přilákalo by to nejen zahraniční turisty, ale i investory. 48

49 7 Seznam použitých zdrojů 7.1 Literatura BERAN, Lukáš. Průmyslové dědictví: [sborník příspěvků z mezinárodního bienále Industriální stopy] = Industrial heritage : [conference proceedings from the international biennial "Vestiges of Industry". Vyd. 1. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví Českého vysokého učení technického v Praze ve spolupráci s Kolegiem pro technické památky ČSSI, 2008, 335 s. ISBN Brownfields - šance pro budoucnost. 1. vyd. Brno: VUT, ISBN DVOŘÁKOVÁ, Eva, Šárka JIROUŠKOVÁ a Jan PEŠTA. 100 technických a industriálních staveb Středočeského kraje. 1. vyd. Praha: Pro Středočeský kraj vydalo nakl. Titanic, 2008, 221 s., [1] s. obr. příl. ISBN DUROSELLE, Jean-Babtiste. Evropa a Evropané. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2002, 431 s. ISBN KADEŘÁBKOVÁ, Božena a Marian PIECHA. Brownfields: jak vznikají a co s nimi. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2009, xiv, 138 s. C.H. Beck pro praxi. ISBN KUČOVÁ, Věra. Industriální soubory v Ostravě vybrané k nominaci na zápis do Seznamu světového dědictví UNESCO: turistický průvodce po industriálních památkách. 1. vyd. Editor Boleslav Navrátil. V Ostravě: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, c2007, 63 s., [2] l. příl. ISBN KVAČEK, Robert. České dějiny: učebnice pro střední školy. 1. vyd. Praha: SPL - Práce ve spolupráci s nakladatelstvím Albra, 2002, 243 s. Učebnice pro střední školy (Práce). ISBN Ostrava: turistický průvodce po industriálních památkách. 1. vyd. Editor Boleslav Navrátil. Praha: Freytag, 2010, 143 s. ISBN REISCHAUER, Edwin O. Dějiny Japonska: učebnice pro střední školy. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Lidové noviny, 2001, 441 s. Učebnice pro střední školy (Práce). ISBN SÝKORA, Miroslav. Structural assessment of industrial heritage buildings: handbook. Prague: Czech Technical University in Prague, Klokner Institute, 2010, 153 s. ISBN

50 Technické památky v Ostravě. Vyd. 1. Ostrava: Statutární město Ostrava ve spolupráci s vydavatelstvím Repronis, 2007, 103 s. ISBN TINDALL, George B. Dějiny států USA: učebnice pro střední školy. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1994, 897 s. Učebnice pro střední školy (Práce). ISBN TOMÍŠKOVÁ, Marie. Známé neznámé cesty dědictví. Vyd. 1. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2010, 188 s. ISBN Ostatní zdroje 6. MEZINÁRODNÍ BIENÁLE INDUSTRIÁLNÍ STOPY 2011 [online]. [cit ]. Dostupné z: Czech Coal Group [online]. [cit ]. Dostupné z: Dolní oblast Vítkovice. [online]. [cit ]. Dostupné z: Důl Michal. [online]. [cit ]. Dostupné z: Dýchám pro Ostravu!!!. [online]. [cit ]. Dostupné z: ERIH: Europen Route of Industrial Heritage. [online]. [cit ]. Dostupné z: Forum Nova Karolina. [online]. [cit ]. Dostupné z: Higlighting JAPAN [online] [cit ]. Dostupné z: Hornický skanzen Mayrau [online]. [cit ]. Dostupné z: Industriální topografie [online]. [cit ]. Dostupné z: Landek Park. [online]. [cit ]. Dostupné z: 50

51 National park service: Lowell [online]. [cit ]. Dostupné z: Ostravar. [online]. [cit ]. Dostupné z: Ostravská muzejní noc. [online]. [cit ]. Dostupné z: Route-Industriekultur. [online]. [cit ]. Dostupné z: Slater Mill [online]. [cit ]. Dostupné z: Techné Ostrava. [online]. [cit ]. Dostupné z: Ústav územního rozvoje [online] [cit ]. Dostupné z: VCPD: Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze [online]. [cit ]. Dostupné z: 51

52 8 Seznam příloh Příloha 1 Aktualizovaná mapa brownfields z roku 2000 (stav v roce 2010) Příloha 2 Mapa turistické trasy A Příloha 3 Doplňující obrázky k turistické trase A Příloha 4 Mapa turistické trasy B (kompletní) Příloha 5 Mapa turistické trasy B (1. část) Příloha 6 Mapa turistické trasy B (2. část) Příloha 7 Mapa turistické trasy B (3. část) Příloha 8 Mapa turistické trasy B (4. část) Příloha 9 Doplňující obrázky k turistické trase B Příloha 10 Mapa turistické trasy C (kompletní) Příloha 11 - Mapa turistické trasy C (1. část) Příloha 12 - Mapa turistické trasy C (2. část) Příloha 13 - Mapa turistické trasy C (3. část) Příloha 14 Doprovodné obrázky k turistické trase C 52

53 Příloha 1 Aktualizovaná mapa brownfields z roku 2000 (stav v roce 2010) Zdroj: Magistrát města Ostravy, Odbor ekonomického rozvoje, Oddělení marketingu investičních příležitostí a turismu, Mgr. Aneta Novotná 53

54 Příloha 2 Mapa turistické trasy A Zdroj: ArcGIS Desktop 10, vlastní zpracování 54

55 Příloha 3 Doplňující obrázky k turistické trase A Obr. 1: Důl Anselm Zdroj: vlastní fotografie Obr. 2: Ukázka volné expozice Zdroj: vlastní fotografie 55

56 Příloha 4 Mapa turistické trasy B (kompletní) Zdroj: ArcGIS Desktop 10, vlastní zpracování 56

57 Příloha 6 Mapa turistické trasy B (2. část) Zdroj: ArcGIS Desktop 10, vlastní zpracování 57

58 Příloha 6 Mapa turistické trasy B (2. část) Zdroj: ArcGIS Desktop 10, vlastní zpracování 58

59 Příloha 7 Mapa turistické trasy B (3. část) Zdroj: ArcGIS Desktop 10, vlastní zpracování 59

60 Příloha 8 Mapa turistické trasy B (4. část) Zdroj: ArcGIS Desktop 10, vlastní zpracování 60

61 Příloha 9 Doplňující obrázky k turistické trase B Obr. č. 3 Most Miloše Sýkory Zdroj: Obr. č. 4 Kuželová halda Ema Zdroj: 61

62 Obr. č. 5 Důl Michal Zdroj: vlastní fotografie 62

63 Příloha 10 Mapa turistické trasy C (kompletní) Zdroj: ArcGIS Desktop 10, vlastní zpracování 63

64 Příloha 11 - Mapa turistické trasy C (1. část) Zdroj: ArcGIS Desktop 10, vlastní zpracování 64

65 Příloha 12 - Mapa turistické trasy C (2. část) Zdroj: ArcGIS Desktop 10, vlastní zpracování 65

66 Příloha 13 - Mapa turistické trasy C (3. část) Zdroj: ArcGIS Desktop 10, vlastní zpracování 66

67 Příloha 14 Doprovodné obrázky k turistické trase C Obr. č. 6 Vodárenská věž u kostela sv. Pavla Zdroj: vlastní fotografie Obr. č. 7 Plynojem Vítkovických železáren Zdroj: vlastní fotografie 67

68 Obr. č. 8 Energetické ústředny č. I a IV. Vítkovických železáren Zdroj: vlastní fotografie Obr. č. 9 Vítkovické železárny Zdroj: vlastní fotografie 68

69 Obr. č. 10 Důl Hlubina Zdroj: 69