Mendelova univerzita v Brně. Zahradnická fakulta v Lednici

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici Hodnocení napadení cibule seté vybranými druhy škůdců Diplomová práce Vedoucí diplomové práce Ing. Eva Hrudová, Ph.D. Zpracovala Bc. Blanka Kremláčková Lednice 2011

2 X PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Hodnocení napadení cibule seté vybranými druhy škůdců vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucí diplomové práce a děkana ZF MZLU v Brně. dne... podpis... X

3 Poděkování V úvodu této práce bych ráda jmenovitě poděkovala Mgr. Davidu Hampelovi, Ph.D, za poskytnutou odbornou pomoc při provedení statistické části mé diplomové práce. Dále děkuji všem zaměstnancům ÚKZÚZ, kteří mi pomáhali při vyhodnocování v této práci. Děkuji i vedoucí diplomové práce Ing. Evě Hrudové, Ph.D, za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce.

4 ABSTRAKT Cibule setá (Allium cepa L.) se v České republice pěstuje přibližně na 2000 ha, což je poměrně vysoká výměra ve srovnání s jinými druhy zeleniny. Pěstitelům jde o to, aby vypěstovali zdravou a kvalitní cibuli, která vydrží také dlouhou dobu uskladnění. Proto je důležité v průběhu vegetace udržovat zdravý porost cibule, bez plevelů, škůdců i chorob. Cílem práce je dokázat to, že způsob ošetřování cibule během vegetace, mimo jiné i insekticidními přípravky, ovlivní v konečném důsledku kvalitu i výnos cibule. Velká část prací se zabývá fungicidním ošetřením této plodiny, ale výsledky mé práce jednoznačně potvrzují výchozí předpoklad, že na plně insekticidně ošetřeném porostu cibule během vegetace byl snížený výskyt škůdců oproti neošetřenému porostu, kde bylo například napadení třásněnkou zahradní (Thrips tabaci ) o více než 90 % vyšší. Tomu výsledku odpovídala i sklizeň cibulí. Klíčová slova: cibule setá, Allium cepa L., třásněnka zahradní Thrips tabaci, květilka cibulová Delia antiqua, chřestovníček cibulový Lilioceris merdigera ANNOTATION Onion (Allium cepa L.) is grown in the Czech Republic on the area of 2000 ha, which represents relatively large space in comparison with other vegetable species. The growers concentrate on the production of healthy as well as high quality vegetables, which are able to last the long storage period. That is why it is necessary to keep the onions in healthy weedless conditions and protect them from pests and dieseases. The aim of this work is to show that the way of onion treatment during its vegetation including insecticides consequently influences the quality as well as the yield of the onion production. Major part of this work is concerned with the fungicidal treatment of this crop. The results have unambiguously confirmed the starting hypothesis that the vegetation which was completely treated with insecticides showed reduced occurrence of pests in comparison with untreated vegetation where the infestation by Thrips tabaci was more than 90 % higher. This was also reflected in the onion harvest. Key words: onion, Allium cepa L., thrips, Thrips tabaci, onion fly, Delia antiqua, Lilioceris merdigera

5 O B S A H 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Cibule kuchyňská (Allium cepa L.) Charakteristika Původ Nutriční hodnota Botanické znaky Nároky na stanoviště Osevní postup, agrotechnika a nároky na hnojení Sklizeň cibule Přezimování cibule Přehled škůdců cibule Háďátko zhoubné (Ditylenchus dipsaci) (Kühn, 1857) Molík česnekový (Acrolepiopsis assectella) (Zeller, 1839) Květilka cibulová (Delia antiqua) (Meigen, 1826) Třásněnka zahradní (Thrips tabaci) (Lindeman, 1888) Vrtalka pórová (Phytomyza gymnostoma) (Loew, 1858) Chřestovníček cibulový (Lilioceris merdigera) (Linnaeus, 1758) Krytonosec cibulový (Oprohinus suturalis) (Fabricius, 1775) Mšice (Aphidoidea) Klopuška (Lygus) (Hahn, 1833) Chemická ochrana proti škůdcům Biologická ochrana proti škůdcům Přehled biologické ochrany proti třásněnkám Predátoři Draví roztoči Přehled chorob cibule Žlutá proužkovitost cibule (Onion yellow dwarf virus, OYDV) Virus IYSV (Iris yellow spot virus) Plíseň cibule (Peronospora destructor) Botrytidy cibule (Hniloby a skvrnitosti cibule) Botrytis cinerea, Botrytis allii, Botrytis squamosa, Fungi imperfecti Fuzáriová hniloba kořenů (Fusarium culmorum, Fusarium oxysporum) Chemická ochrana proti chorobám Moření osiva Pěstování cibule Pěstování cibule v České republice Pěstování cibule v zahraničí Nákup cibule pro zpracování Kontrola jakosti cibule

6 4 MATERIÁL A METODY Hodnocený materiál Pokusné místo Charakteristika Uspořádání pokusu Agrotechnika pokusu Předplodina Hnojení Příprava pokusného pozemku Setí Mechanické ošetřování Chemické ošetřování Metody hodnocení Metody hodnocení pokusu během vegetace Metody statistického hodnocení Meteorologická hodnocení VÝSLEDKY PRÁCE Výsledky hodnocení napadení škůdci Výsledky hodnocení výnosu cibule Statistické výsledky hodnocení DISKUSE HODNOCENÍ A ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY

7 1 ÚVOD Cibule pochází ze Střední Asie, odkud se postupně rozšířila do Malé Asie a dále do celého Středomoří. Výchozí formou cibule je s největší pravděpodobností planě rostoucí A. cepa var. prolifera. O využívání cibule jsou doklady staré nejméně pět tisíc let. O jejím využití se dozvídáme např. z hliněných tabulek Sumerů, zmiňuje se o ní také Bible, staroegyptské papyry i učené knihy starověké Indie a Číny, a to hlavně v souvislosti s léčebnými účinky. V současné době je pěstována téměř po celém světě. Cibule (Allium L.) je rod jednoděložných rostlin z čeledi liliovité (Liliaceae). Nejznámějším a nejvyužívanějším druhem je Allium cepa cibule kuchyňská. Dalšími druhy, které se v současné době pěstují ve větší míře, je Allium fistulosum - cibule sečka a Allium asalonicum - cibule šalotka. Sortiment cibule je jak tvarově, tak barevně velmi pestrý. Od cibulí slámově žlutých přes žlutohnědé, bronzové až po červené a také bílé. V současné době je u nás registrováno 45 odrůd cibule jarní, 10 odrůd cibule ozimé a 2 odrůdy cibule sečky. Cibule patří k nejpěstovanější zelenině v ČR. Její spotřeba mezi zeleninami je v současné době na druhém místě. Výhodou cibule je dobrá skladovatelnost. Pokud jsou dobré podmínky ke skladování, lze ji udržet až do nové sklizně. V ČR je cibule nyní pěstována na cca 2000 ha, ale v důsledku dovozu ze zahraničí celková plocha klesá. Velkým nebezpečím pro pěstování cibule jsou choroby a škůdci. Významnými škůdci cibule jsou například háďátko zhoubné (Ditylenchus dipsaci), květilka cibulová (Delia antiqua), třásněnka zahradní (Thrips tabaci), vrtalka pórová (Phytomyza gymnostoma) a chřestovníček cibulový (Lilioceris merdigera). Je proto nutné věnovat se důkladně ochraně této plodiny. Důležitou roli hraje také potlačování plevelů vhodnou kombinací mechanizačních prostředků a chemického boje. Porosty cibule se musí bezpodmínečně udržet v bezplevelném stavu po celou dobu vegetace až do sklizně. Zaplevelené porosty špatně vyzrávají, zhoršuje se kvalita produktu i jeho skladovatelnost. Tato plodina je v různých vývojových fázích citlivá vůči chemickým přípravkům a také způsobům jejich aplikace. Aby nedošlo k poškození porostu, je zapotřebí vysoké zkušenosti a dodržení pravidel uvedených na etiketě jednotlivých přípravků. 8

8 2 CÍL PRÁCE 1) Porovnat tři varianty pokusů s cibulí setou. První variantu ošetřenou běžným způsobem během vegetace, druhou variantu pouze s aplikací Dursbanu 10 G během setí a třetí variantu bez jakéhokoliv ošetření pesticidy. 2) Zjistit rozsah výskytu škůdců na jednotlivých variantách, a také to, jaký vliv má napadení škůdci na výnos cibule. 3) Vypracování literární rešerše týkající se škůdců a chorob cibule a pěstování cibule v ČR, shromáždění celé řady informací dosažitelných v tisku a na internetu. 4) Vyhodnocení napadení škůdci v jednotlivých termínech hodnocení, například grafickou metodou. 9

9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Cibule kuchyňská (Allium cepa L.) Charakteristika Podle způsobu pěstování je u nás cibule dvouletou nebo tříletou rostlinou (MALÝ ET AL., 1998). Taxonomické zařazení (UHER, 2001): Říše: Rostliny (Plantae) Oddělení: Rostliny krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: Rostliny jednoděložné (Liliopsida) Čeleď: Česnekovité (Alliaceae) Původ Cibule pochází ze Střední Asie, odkud se rozšířila do Malé Asie a dále do celého Středomoří. Ve střední Evropě vytlačila cibuli sečku (A. fistulosum). Výchozí formou je pravděpodobně planě rostoucí A. cepa var. prolifera. Doklady o využívání cibule jsou staré nejméně pět tisíc let (MALÝ ET AL., 1998) Nutriční hodnota Je poměrně vysoká, obsah sušiny závisí na odrůdě a typu cibule. U běžných odrůd má rozpětí od 10,5 15,0 %. Obsah cukrů (glukózy a sacharózy) může dosáhnout 8 9 %, vlákniny 0,7 1,4 %, bílkovin 1,5 2,0 %, minerálních látek 0,5 0,6 %. Ve 100 gramech obsahuje 420 mg Ca, 113 mg Mg, 118 mg Na, 350 mg P, 1686 mg K, 6,5 mg Zn, 6,3 mg Fe. Cibule obsahuje kyselinu askorbovou (60 70 mg), niacin - vitamín B3 (4,2 mg), vitamíny skupiny B, E (2 mg) i karoten (0,17 mg). Významný je obsah éterických olejů a flavonoidů (MALÝ ET AL., 1998). 10

10 3.1.4 Botanické znaky Podle způsobu pěstování vytváří v prvním nebo druhém roce vlastní cibuli a ta slouží rostlině jako zásobní orgán. Ve druhém, popřípadě třetím roce produkuje semeno (PODEŠVA ET AL., 1959). Klíčí pomalu, ale i za nízkých teplot (průměrná doba od výsevu po vzejití je dnů). Nad povrchem půdy vytváří děložní list tzv. kličku. Další stadium, kdy rostoucí děložní list vynáší prázdný semenný obal nad povrch půdy, se nazývá fáze biče (PETŘÍKOVÁ ET AL., 2006). Cibule má dva kořenové soubory. První se tvoří při klíčení semene a vzniká z nejvnitřnější spodní části lodyhy. V době, kdy se začíná zakládat cibule, tato prvotní kořenová soustava odumírá. Je nahrazena novou, která vyrůstá na obvodu prvního kořenového souboru a zůstává v činnosti až do konce vegetačního období. Na rozdíl od jiných druhů rodu Allium nedochází u cibule kuchyňské k tzv.,,zatahování. Kořeny totiž rostou jen mělce a zůstávají ve svrchní části ornice i po dozrání cibulí. Listy jsou oblé, hůlkovité, zašpičatělé, tmavozelené, ojíněné a jsou kratší než květní stonek (PODEŠVA ET AL., 1959). Když rostlina nahromadí dostatečné množství glycidů, začne vytvářet cibuli. Její velikost je závislá na počtu a velikosti listů. Cibule se skládá ze zkrácené osy (podpučí), jejíž spodní části se říká patka. Tkáň patky u dozrálé cibule odumírá a tvrdne. Tato ztvrdlá část zabraňuje přístupu vláhy k podpučí, a tím i předčasnému vyrůstání kořínků. Na podpučí přisedají zdužnatělé, suknicovitě uspořádané a smáčknuté báze listů, tzv. suknice. Vegetační vrchol sedí na podpučí mezi suknicemi, podle odrůdy jich bývá i více. Tyto vegetační vrcholy se tvoří postupně a za určitých podmínek z nich vznikají buď květní stonky, nebo nové dceřinné cibulky (pokud nenecháme cibule vykvést). Druhým rokem vyrůstá cm vysoký květní stvol. Je zakončen okolíkem, který je před rozkvětem obalen toulcem, tj. dvěma až třemi blanitými listeny. Jednotlivé květy, (bývá jich ), mají dlouhou stopku, šest podlouhlých, tupých, bělavě zelených okvětních plátků. Tyčinek je také šest. Květy jsou protandrické. Cibule kvete od června do srpna, je cizosprašná i samosprašná, hmyzosnubná. Plod je trojpouzdrá tobolka, otvírající se chlopněmi. V každém pouzdře jsou dvě semena. Semeno cibule je černé, pevné, tříhranné a má svraštělou slupku (PODEŠVA ET AL., 1959). 11

11 Po zalomení a zaschnutí listů vstupuje cibule do období vegetačního klidu. Klidové stadium prodlužují stabilní nízké teploty. Změny teplot, pohyby a změny relativní vzdušné vlhkosti atd., tuto fázi zkracují. V praxi to znamená, že ve skladu cibule je nutno udržovat stabilní nízkou teplotu kolem 0 o C a vyvarovat se nežádoucích změn a narušení kontinuity skladování (PETŘÍKOVÁ ET AL., 2006) Nároky na stanoviště Cibule nemá zvláštní nároky na půdu, ale lepší jsou půdy lehké s ph 6 7,5. Nejsou vhodné půdy slévavé, protože při vytvoření škraloupu zde cibule obtížně vzchází a při sklizni se pak poškozuje o hroudy. Pozemek by měl být bez většího zaplevelení, hlavně bez vytrvalých dvouděložných plevelů, protože jejich hubení v seté cibuli na počátku její vegetace je velmi obtížné. Nejvhodnější jsou teplé polohy se sušším počasím v období dozrávání cibulí a s dostatečnými srážkami nebo závlahou v období vzcházení a tvorby listové plochy (PETŘÍKOVÁ ET AL., 2006) Osevní postup, agrotechnika a nároky na hnojení Vhodné je zařazovat cibuli po sobě až po pěti letech, protože je zde nebezpečí výskytu sklerotiniové hniloby, růžové hniloby kořenů apod. Vhodnou předplodinou je ozimá pšenice, brambory nebo cukrovka. Z důvodů šíření původců chorob a škůdců je třeba dodržovat izolační vzdálenost minimálně jeden kilometr mezi cibulí pěstovanou různými systémy, např. ze sazečky a z přímého výsevu (PETŘÍKOVÁ ET AL., 2006). Velkou péči vyžaduje potlačování plevelů vhodnou kombinací prostředků mechanického a chemického boje. Porosty cibule v různých vývojových fázích jsou citlivé vůči chemickým přípravkům i způsobům jejich aplikace. I při dodržení metodiky je zapotřebí vysoké zkušenosti, nemá-li dojít k poškození porostu. Proto je nutné bedlivě hodnotit stav porostu, jeho vývoj, půdní vlhkost, teplotu vzduchu, intenzitu slunečního svitu a další, pro dokonalou účinnost zákroku a vyloučení vážnějšího poškození porostu. Osvědčují se kombinace ochranných přípravků s dohnojováním kapalnými hnojivy včetně směsí mikroprvků, vždy však se zřetelem k aktuální potřebě, nejlépe stanovené listovou analýzou, samozřejmě se zřetelem k mísitelnosti látek. 12

12 Porosty cibule je nutné bezpodmínečně zachovat v bezplevelném stavu až do sklizně. Pozdní zaplevelení zejména trávovitými plevely snižuje nejen výnos, ale značně ztěžuje vyorávku cibule, její dosoušení, sběr i následnou manipulaci při skladování a třídění (MALÝ ET AL., 1998). Jedna tuna cibule odebere z půdy: 0,67 kg P, 3,32 kg K, 0,67 kg Mg. Cibule je náročná i na síru, které spotřebuje asi 0,7 kg na tunu produkce. Hnojení dusíkem je vhodné přizpůsobit stanovenému obsahu minerálního N v půdě. U seté cibule jarní postačuje v době setí 50 kg N min /ha v profilu do 0,3 m. Za první dva měsíce od výsevu spotřebuje totiž cibule jen 18 kg N/ha. Tam, kde není možnost měření obsahu půdního minerálního dusíku, aplikuje se obvykle celkem kg N/ha ve dvou dávkách - první část před setím nebo po vzejití (40 50 kg/ha), druhá část do počátku tvorby cibule. V žádném případě se už nepřihnojuje později než čtyři týdny před sklizní. Přehnojení nebo příliš pozdní hnojení dusíkem má pak za následek tvorbu silných,,krků, prodloužení dozrávání, náchylnost k houbovým patogenům a sníženou skladovatelnost (PETŘÍKOVÁ ET AL., 2006) Sklizeň cibule Cibule se sklízí v době, kdy polehne polovina až dvě třetiny porostu. Sklízí se speciálními vyorávacími stroji ve dvou fázích. První fáze je vyorání a ponechání v řadách na pozemku asi tak dva týdny, aby nať cibule zaschla a cibule se zatáhla. Druhá fáze je sklizeň z pozemku. Následuje čištění, třídění a potom uskladnění Přezimování cibule V našich podmínkách se tradičně řada zelenin pěstuje tak, že se jeden rok vyseje a v druhém roce sklízí. Mezi ně patří všechna cibulová zelenina. V současné době jsou však problémem poměrně suché zimy s delším obdobím silných mrazů bez sněhové pokrývky jako např. zima 2002/2003, kdy tradiční zeleniny, které běžně přezimují, vymrzly, velmi špatně přezimovala i ozimá cibule. Za normálních klimatických podmínek, kdy přichází pozvolný pokles nízkých teplot a období silných mrazů netrvá dlouho, přezimují cibulové zeleniny velmi dobře (MALÝ, PETŘÍKOVÁ, 2004). 13

13 V seznamu odrůd registrovaných ve Státní odrůdové knize je 10 odrůd takzvané ozimé cibule, která se vysévá nejlépe v poslední dekádě měsíce srpna do sponu mm x mm, do hloubky asi 20 mm. Rostliny by měly do zámrazu vytvořit 3 4 listy, neměly by být pěstovány v inverzních polohách a mrazových kotlinách. Po přezimování má na jaře cibule poměrně rychlý vývoj a již koncem května jsou vytvořeny dostatečně velké cibule se silnou natí. Sklízí se koncem května a v červnu a dodává se včetně natě. Poskytuje sice dobré výnosy, ale není dobře skladovatelná. Měla by se pěstovat pouze na menších plochách a používat k prodeji výhradně jako raná cibule k přímému konzumu (MALÝ, PETŘÍKOVÁ, 2004). Z osvědčených neheterozních odrůd ozimé cibule je možno uvést odrůdy Hiberna, Augusta. Mezi heterozní ozimé cibule patří například odrůda Wolf. Další cibulí dobře přezimující je tzv. cibule zimní (sečka) - Allium fistulosum L. s poměrně vysokou mrazuvzdorností. Pochází z Dálného východu, má mohutný kořenový systém, sklízí se na nať poprvé koncem května následujícího roku, když listy dosáhnou 300 mm a po měsíci znovu. Poslední sklizeň by měla být provedena nejpozději začátkem září, aby porost dobře přezimoval. Vysévá se v květnu až červenci do řádků mm, v řádcích na vzdálenost 150 mm. Sklizená nať slouží pro přípravu polévek, pomazánek a k přípravě směsných salátů. V současné době je u nás registrovaná jediná odrůda Bajkal (MALÝ, PETŘÍKOVÁ, 2004). 3.2 Přehled škůdců cibule Háďátko zhoubné (Ditylenchus dipsaci) (Kühn, 1857) Třída: Hlístice Nematoda Čeleď: Tylenchidae (KAZDA ET AL., 2001) Imago dosahuje velikosti až 1,6 mm, tělo je průhledné a jsou tak zřetelné vnitřní orgány. Přezimujícími stadii jsou dospělci, larvy i vajíčka v půdě nebo v hostitelské rostlině. Má několik generací ročně, podle teploty půdy a stavu hostitelské rostliny. Zdrojem napadení je půda. Háďátko proniká do rostlin průduchy, poraněním nebo 14

14 aktivně pomocí enzymů. Žije v mezibuněčných prostorách. Enzymy poškozuje buňky v pletivech a ty přestávají růst. Důsledkem nerovnoměrného růstu pletiv podzemní části cibule praskají a dochází k deformacím. Kořenové podpučí bývá napadeno nejvíce. Háďátko sice kořeny nenapadá, ale v důsledku napadení kořenového podpučí kořeny odumírají. Druhotně jsou poškozená pletiva infikována bakteriemi nebo houbami a hnijí. Hnijící rostliny háďátka opouštějí a napadají sousední rostliny nebo zůstávají v půdě. Nadzemní části napadených rostlin žloutnou, rostliny jsou zakrnělé a postupně odumírají (KAZDA ET AL., 2001). Háďátko zhoubné se vyskytuje především na těžkých půdách. Rostlinu napadá háďátko bezprostředně po vyklíčení. Deštivé počasí tento proces podporuje (SCHWARZ ET AL., 1990). Je to karanténní škůdce, na kterého se vztahuje Vyhláška č. 215/2008 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů ( a ). Přímá ochrana: osevní postup, zdravá sadba a nezamokřený pozemek (HRUDOVÁ ET AL., 2006). Nepřímá ochrana: dodržování osevního postupu s pětiletou přestávkou v pěstování. Ošetření lze provést mořením sadby (MUŠKA, 2007 a ) Molík česnekový (Acrolepiopsis assectella) (Zeller, 1839) Třída: Hmyz Insecta Čeleď: Předivkovití Ypomomeutidae (KAZDA ET AL., 2001) Rozpětí křídel motýla je mm. Přední křídla jsou skořicově hnědá s bílými příčnými proužky, skvrnkami a s velkou bílou skvrnou při zadním okraji. Zadní křídla jsou šedá s dlouhými třásněmi. Vajíčka jsou žlutá, oválná až 0,4 mm. Dorostlé housenky jsou dlouhé cca 11 mm, žlutavě zelené se skořicově hnědými bradavkami, z nichž vyrůstají krátké chlupy. Kukla je tmavě skořicově hnědá, ukrytá v pavučinovitém zámotku (TYMČENKO ET AL., 1987). Housenky vyžírají chodbičky, ty jsou pak naplněny trusem. Chodbičky probíhají od špiček listů podél listové nervatury ksrdéčku rostliny. Špičky napadených listů zasychají, později se ulamují. V důsledku napadení mohou i srdéčka rostlin zahnívat. 15

15 Okénkovým žírem je snížena asimilační plocha a to vede ke ztrátám na výnosu a ke snížení kvality. Při časném napadení mladých rostlin může příležitostně dojít až k totálnímu zničení porostu (SCHWARZ ET AL., 1990). Housenky parazituje několik druhů lumků, např. Diadromus pulchellus, Diadegma semiclassum, rod Itoplectis aj. V kuklách parazituje Diadromus collaris. Housenky napadá rovněž mnoho predátorů, např. drabčíci, střevlíci rodů Amara, Harpalus a Pterostichus, dále zlatoočky, pavouci, mravenci a ploštice rodu Orius a další (ROD ET AL., 2005). Přirozeným antagonistou je vosička Diadromus pulchellus, ta klade vajíčka do larev molíka (SCHWARZ ET AL., 1990). Přímá ochrana: postřik insekticidy v době letu dospělců (KAZDA ET AL., 2001). Nepřímá ochrana: dodržovat co možná největší vzdálenost od loňských ploch cibulovin. (SCHWARZ ET AL., 1990) Květilka cibulová (Delia antiqua) (Meigen, 1826) Třída: Hmyz Insecta Čeleď: Květilkovití Anthomyiidae (KAZDA ET AL., 2001) Dospělá květilka je velká 7 mm, šedožlutá, podobná mouše. Přezimuje puparium v půdě. Larvy jsou bělavé, apodní, acephalní, velké 8 mm a živí se v pletivech (HRUDOVÁ ET AL., 2006). Cibule kuchyňská, velmi často šalotka, také česnek a pór, bývají vyžírány beznohými larvami květilky. Pokud jsou napadeny mladé rostliny, je příznakem napadení žloutnutí středních listů (STARÝ ET AL., 1962). U starších rostlin hnije cibule, kterou uvnitř vyžírají larvy. Vdůsledku toho za slunečných dnů a při malém množství vody rostliny vadnou (STUDZIŇSKI ET AL., 1987). Dospělci se objevují v květnu, rostliny nepoškozují. Samičky kladou vajíčka na půdu blízko živných rostlin nebo přímo na rostliny. Dospělci žijí cca jeden týden. Larvy pronikají do pletiv rostlin, nejčastěji do cibulí. Larvy přenášejí na rostliny různé bakterie, (nejčastěji Erwinia carotovora), které způsobují měkkou hnilobu cibule. Larvy mohou dokončit vývoj jen v hnijících cibulích. Kuklí se v půdě. Druhá generace se 16

16 objevuje v červenci. Jen ve zvlášť teplém roce se objevuje třetí generace v září a v říjnu (KAZDA ET AL., 2001). Největší škody na cibuli působí první generace květilky v květnu až první polovině června. Nejvíce bývá poškozena cibule z přímého výsevu, protože v hustých porostech mohou larvy mnohem snadněji přelézat z napadených cibulí na zdravé. Vývin larev trvá 15 až 26 dní. Potom larvy zalézají do půdy a zde se kuklí. Za 15 až 20 dní (v červnu až červenci) vylétají mouchy druhé generace, které kladou larvy poškozující cibule z pozdního výsevu nebo výsadby (TYMČENKO ET AL., 1987). Na starších rostlinách se objevují pokroucené listy (SCHWARZ ET AL., 1990). Populace květilky vevropě efektivně kontroluje parazitoid Trybliographa rapae, parazitující až 80 % larev. Dalším hojným parazitoidem je Aphaereta minutus z čeledi Braconidae. Rovněž drabčík Aleochara bilineata zkonzumuje až 20 % larev a kukel. Larvy jsou rovněž napadány entomopatagenními houbami Entomophthora muscae, Beauveria bassiana, Metarhizium anisopliae, Paecilomyces spp. a Tolypocladium cylindrosporum. Larvy napadají i entomopatogenní háďátka rodu Neoaplectana (ROD ET AL., 2005). Napadení cibule květilkou cibulovou (Delia antiqua) v některých letech může způsobit lokálně významné škody. V roce 1973 došlo k významným škodám v bývalém okresu Olomouc. Ve Slovenské republice byly v bývalém okrese Senica v roce 1976 napadeny semenné porosty ze % (MUŠKA, 2007 b ). Přímá ochrana: možno použít jemné ochranné sítě (průměr ok 2 mm), kterými se porost zakryje (SCHWARZ ET AL., 1990). Dříve bylo také možné provádět chemickou zálivku po vzejití rostlin (ústní sdělení Říha), ale původní přípravek již není schválen. Nepřímá ochrana: z agrotechnických opatření je nejdůležitější pěstovat cibuli v co největší vzdálenosti od loňských porostů cibule, česneku a póru. Po sklizni je nutné provést hlubokou orbu (MUŠKA, 2007). Mapy výskytu květilky v ČR v letech vypracované na základě údajů SRS Silný výskyt larev květilky cibulové (Delia antiqua) byl sledován v období od do na cibuli v okrese Kolín (okolí Kolína, Vítězova, Kbel) (SRS, 2008). 17

17 Mapa č. 1: Škodlivý výskyt květilky v ČR v roce 2007 (SRS, 2008). Střední výskyt květilky všežravé (Delia florilega) byl zaznamenán v období v okrese Vyškov (Bučovsko 13.5.). Silný výskyt květilky cibulové (Delia antiqua) byl sledován v období u drobných pěstitelů v okrese Zlín. Střední výskyt byl zaznamenán v období u drobných pěstitelů v okrese Tábor (Planá nad Lužnicí, Tábor, Klokoty). Zvýšený výskyt byl pozorován v období u drobných pěstitelů v okrese Semily (Jilemnice, Studenec, Valteřice) (SRS, 2009). Mapa č. 2: Škodlivý výskyt květilky v ČR v roce 2008 (SRS, 2008). 18

18 První poškození larvami květilky cibulové (Delia antiqua) bylo zaznamenáno v okrese Vyškov (Rychtářov). Silné výskyty dospělců byly pozorovány v období v okrese Tábor (Planá nad Lužnicí). Další poškození způsobené larvami bylo zaznamenáno v okrese Kroměříž. Lokální střední výskyt byl pozorován v období v okrese Znojmo (drobní pěstitelé), střední výskyty byly sledovány v období u drobných pěstitelů v okresech Zlín (Malenovice) a Kroměříž (Zlobice). Silný výskyt byl pozorován v okrese Semily, lokální poškození bylo zaznamenáno v okrese Opava. Střední až silné poškození bylo zaznamenáno v období u drobných pěstitelů v okrese Vsetín (Horní Vsacko, Hornolidečsko) (SRS, 2010 a ). Mapa č. 3: Škodlivý výskyt květilky v ČR v roce 2009 (SRS, 2010 a ) Třásněnka zahradní (Thrips tabaci) (Lindeman, 1888) Třída: Hmyz Insecta Čeleď: Třásněnkovití Thripidae (KAZDA ET AL., 2001) Je velká 1 mm, dospělci jsou světle žlutí (HRUDOVÁ ET AL., 2006). Počet generací má 4 5, v krytých prostorách až osm. Celý vývojový cyklus probíhá na rostlinách. Dospělci i nymfy žijí skrytě a na rostlinách se relativně rychle pohybují. Škodí sáním na vzrostlých vrcholech, na květech i na listech. Na rostlinách způsobuje silné deformace a změnu barvy posátých částí (KAZDA ET AL., 2001). 19

19 Poškození se projevuje zpočátku stříbřitým zabarvením (HRUDOVÁ ET AL., 2006). Tyto stříbřité skvrny jsou uspořádány v pruzích po délce listu. Rostlina ztrácí asimilační plochu. Zpomaluje se růst a rostlina se zbarvuje bělošedě. Velmi hojně se třásněnky objevují za teplého a suchého počasí. Napadení se projevuje hlavně na přelomu června a července, kdy třásněnky migrují z okolních porostů na cibuli (především z obilnin a trvalých travních porostů). V některých letech mohou způsobit předčasné ukončení vegetace. Třásněnkami se živí (kromě jiné kořisti) larvy pestřenek, zlatooček a některé druhy dravých roztočů (SCHWARZ ET AL., 1990). Populace třásněnek jsou rovněž napadány entomopatogenními houbami rodů Lecanicillium, Beauveria, Metarhizium a Entomophthora.Houba Neozygites parvispora (Entomophthorales) je schopna koncem léta a na podzim během několika dnů populace třásněnek úplně zlikvidovat (ROD ET AL., 2005). Hostitelskými rostlinami třásněnky zahradní je většina hospodářsky významných druhů bylin, vyjma obilovin a trav. Třásněnka přezimuje jako dospělec ve zbytcích rostlin, v kompostech a především v povrchových vrstvách půdy. Na jaře dospělci vyhledávají živné rostliny, kam kladou do povrchových pletiv listů vajíčka (ROD ET AL., 2005). Třásněnka zahradní klade svá vajíčka do řezu vytvořeného kladélkem v pletivu (SALMASI ET AL., 2003). Takto uložená vajíčka jsou v tenké slupce cibule neviditelná. Pro vývoj vajíček může být významná absorpce tekutiny hostitelské tkáně rostliny (SHAZLI ET AL., 1971). Potom následují dva larvální instary, v nichž třásněnky přijímají potravu, dva klidové instary a stádium dospělce. Třásněnka zahradní se většinou množí bez oplození parthenogeneticky (ROD ET AL., 2005). Třásněnky mají kosmopolitní rozšíření. Zatímco například třásněnka západní Frankliniella occidentalis byla introdukována do Evropy vosmdesátých letech 20. století a nyní je široce rozšířena v Mediteránní oblasti, třásněnka zahradní Thrips tabaci je v Evropě domácí (KIRK ET AL., 2003). Přímá ochrana: spočívá v aplikaci insekticidů nebo je možno využít ve sklenících a fóliovnících biologickou ochranu (KAZDA ET AL., 2001). Nepřímá ochrana: pečlivá likvidace rostlinných zbytků. Negativní vliv na rozmnožování třásněnek má závlaha postřikem (SRS, 2010 a ). 20

20 Důležitá je kontrola sadbového materiálu, kde mohou třásněnky přezimovat (ústní sdělení ŘÍHA, 2011). Mapy výskytu třásněnek v ČR v letech 2007 a 2009 vypracované na základě údajů SRS Ohniskově střední výskyt třásněnek (Thrips tabaci) na cibuli sazečce byl pozorován v období v okrese Uherské Hradiště (Ostrožská Nová Ves) (SRS, 2008). Mapa č. 4: Škodlivý výskyt třásněnky v ČR v roce 2007 (SRS, 2008) První výskyt třásněnky zahradní (Thrips tabaci) byl zjištěn v okrese Blansko (SRS, 2010). Mapa č. 5: Škodlivý výskyt třásněnky v ČR v roce 2009 (SRS, 2008). 21

21 3.2.5 Vrtalka pórová (Phytomyza gymnostoma) (Loew, 1858) Třída: Hmyz Insecta Čeleď: Vrtalkovití Agromyzidae (KAZDA ET AL., 2001) Vrtalka je velká 1,6 až 2 mm, dospělci, mušky, první generace létají od dubna, vajíčka kladou na listy cibulové zeleniny. Larva je bělavá, velká 2 3 mm, puparium rezavohnědé, velké 4 5 mm. Ročně má dvě generace. Puparium přezimuje v půdě nebo na rostlinných zbytcích. Kromě póru napadá také cibuli a česnek. Kuklí se v napadené rostlině. Jako ochrana se dá použít netkaná textilie nebo potom ošetření insekticidy (HRUDOVÁ ET AL., 2006). Na bazálních částech listů jsou řádky bílých skvrn po vpichu vajíček samičkou. V pletivu listů nebo kořenového krčku jsou drobné minující muší larvy. Před kuklením minují larvy mezi suknicemi cibule. Napadené cibule praskají, listy jsou deformované, za vlhka zahnívají. Informací o ekologii tohoto ve střední Evropě nedlouho škodícího druhu je zatím nedostatek. Jednou z možností ochrany je také důsledná likvidace posklizňových zbytků a hluboká orba (ROD ET AL., 2005) Chřestovníček cibulový (Lilioceris merdigera) (Linnaeus, 1758) Třída: Hmyz Insecta Čeleď: Mandelinkovití Chrysomelidae (KAZDA ET AL., 2001) Jsou to oranžoví brouci s černými tykadly, chodidly a částí břicha. Larvy mají hřbetní stranu špinavě žluté barvy, pokrytou mokvavým slizovitým trusem, obalujícím často celé tělo. Přezimované samičky kladou počátkem května vajíčka na cibuli, česnek i lilie. Larvy vyžírají parenchym listů v úzkých proužcích. Protilehlá pokožka listů zůstává zachována. Dorostlé larvy se kuklí v půdě. Koncem června se líhne další generace, jejíž larvy škodí podobně jako jarní. Po zakuklení se v červenci až srpnu líhnou brouci, kteří zůstávají v půdě do jara příštího roku. Ochrana insekticidy (FOLTÝN ET AL., 1965). 22

22 Mapa výskytu chřestovníčka v ČR v roce 2007 vypracovaná na základě údajů SRS Lokálně silný výskyt imag chřestovníčků (Crioceris spp.) na chřestu byl zaznamenán v období v okrese Pardubice (Staré Hradiště). Zvýšený výskyt chřestovníčků (Crioceris spp.) byl zaznamenán v období na cibuli a póru v okrese Český Krumlov (Novosedly) u drobných pěstitelů (SRS, 2008). Mapa č. 6: Škodlivý výskyt chřestovníčka v ČR v roce 2007 (SRS, 2008) Krytonosec cibulový (Oprohinus suturalis) (Fabricius, 1775) Třída: Hmyz Insecta Čeleď: Nosatcovití Curculionidae (KAZDA ET AL., 2001) Jedná se o drobného 2,5 3,0 mm dlouhého černého nosatce s podélným světlým proužkem. Největší škody na semenačkách cibule způsobují larvy, které se líhnou v květnu a červnu (MUŠKA, 2007 b ). Larvy, které jsou velké asi 4 mm, vykusují v listech cibule chodbičky, které jsou zvenčí patrné jako prosvětlené rýhy. Před kuklením opouštějí listy a kuklí se v půdě. Brouci se líhnou v srpnu, krátce žerou na cibuli a potom zalézají k přezimování. Začátkem května se brouci opět objevují na rostlinách cibule. Systém ochrany zatím není spolehlivě vyřešen (ROD ET AL., 2005). 23

23 3.2.8 Mšice (Aphidoidea) Třída: Hmyz Insecta Čeleď: Mšicovití Aphididae (KAZDA ET AL., 2001). Mšice broskvoňová (Myzus persicae) (Sulzer, 1776) Mšice je dicyklická. Samička je bezkřídlá a velká 2,5 mm. Většinou je zelená, ale zbarvení může mít velice proměnlivé. Přezimují vajíčka na broskvoních, v trhlinách kůry. Na listech sají larvy i dospělci a následně dochází k deformacím listů. Zhruba koncem května se okřídlené samičky rozletují na letní hostitele a zpět na broskvoně se vracejí na podzim, kde nakladou opět vajíčka (HRUDOVÁ ET AL., 2006). Samičky mají nápadně vyvinuté a zřetelně vypouklé čelní hrbolky, z nichž vyrůstají tykadla o něco kratší než tělo. Sifunkuli jsou hnědé až černé, válcovité, uprostřed mírně zduřelé. Mšice se vyskytují na celé řadě hostitelských rostlin. Množí se nepřetržitě parthenogeneticky po celý rok. Způsobují škody především jako přenašeči původců viróz. Ošetření je nutné ihned při zjištění přítomnosti mšic. Další ošetření se opakuje podle potřeby. Důležité je provádět negativní výběry virózních rostlin. Odstraněné rostliny se musí zničit. Sazečky a semenačky cibule je nutné pěstovat ve vzdálenosti nejméně 500 m od porostů konzumní cibule a šalotky. Insekticidy je možno kombinovat s fungicidy proti plísni cibulové (MUŠKA, 2007 b ). Masový výskyt mšic podporuje teplé a vlhké počasí. Naopak horké léto množství mšic redukuje. Díky střídání sexuálních a asexuálních generací a velkému reprodukčnímu potenciálu se rychle selektují populace rezistentní k pesticidům. K přímé ochraně proti mšicím se slouží monitoring výskytu mšic a následně použití selektivních insekticidů (ROD ET AL., 2005). Monitorování letu mšic (Aphid bulletin) Monitorování letové aktivity mšic bylo v České republice zahájeno v roce Od tohoto roku je také prováděno na zkušební stanici ÚKZÚZ v Chrlicích. Letová aktivita 24

24 se sleduje u 16 druhů hospodářsky významných mšic. Informace o letové aktivitě mšic jsou významným signálem pro zahájení sledování mšic na rostlinách a současně je lze využít pro zpřesnění prognózy výskytu virových infekcí přenášených mšicemi ( c ). Letová aktivita mšice střemchové ÚKZÚZ Chrlice - graf zpracovaný SRS ( d ) Klopuška (Lygus) (Hahn, 1833) Třída: Hmyz Insecta Čeleď: Klopuškovití Miridae (KAZDA ET AL., 2001) Klopušky jsou štíhlé ploštice, dlouhé cca 4 7 mm. Sají na mladých listech a vegetačních vrcholech. Napadené části rostlin se následně kroutí, krní a trhají. Vhodnou ochranou na menších plochách je zakrytí netkanou textilií (ROD ET AL., 2005). Klopušky mohou způsobovat velké škody hlavně v semenných porostech cibule (MUŠKA, 2007 b ). Řada druhů je dravých (ROD ET AL., 2005). 25

25 3.3 Chemická ochrana proti škůdcům Používání insekticidů je hlavní taktikou pro potlačování výskytu třásněnky zahradní u cibule, ale existuje málo registrovaných přípravků pro cibuli, které fungují natolik účinně, aby potlačovaly silná napadení. Aby se tento problém řešil, jsou každoročně prováděny výzkumné pokusy na malých pozemcích komerčních kultur s cibulí, které jsou pod vysokým tlakem třásněnek, kde se tak mohou identifikovat nejúčinnější přípravky. Tento výzkum vytváří informace využívané pro registrování nových přípravků a rovněž k podpoření mimořádných registrací (VONDRÁŠKOVÁ, 2011). V roce 2009 byly přípravky Movento, Agri-Mek spolu s přípravkem Radiant SC (spinetoram od spol. Dow AgroSciences) hodnoceny na cibuli a demonstrovány jako vynikající pro potlačování třásněnky zahradní. S výjimkou přípravku Movento poskytla tato ošetření téměř perfektní ochranu olistění cibule. Protože přípravek nepotlačuje dospělce, žír dospělců na pozemcích ošetřených přípravkem Movento na konci sezóny měl za výsledek jen mírné škody. Z tohoto důvodu by měl být tento přípravek používán na začátku sezóny, v době, kdy jsou dospělci méně hojní (VONDRÁŠKOVÁ, 2011). V registru přípravků pro ochranu rostlin pro rok 2011 je přípravek Movento 150 OD (účinná látka spirotetramat) schválen jen pro ochranu chmele vůči mšici chmelové, ostatní jmenované přípravky v něm nejsou uvedeny (SRS, 2011). Ochrana porostu cibule v Německu se zaměřuje především na původce houbových chorob, jako je Peronospora destructor, Botrytis squamosa a Botrytis cinerea, které jsou běžné v letech s nadměrným množstvím srážek. Naopak v období, kdy je sucho a vysoké teploty, je největším problémem na porostech cibule třásněnka zahradní Thrips tabaci. Proti houbovým patogenům a třásněnkám se provádí rutinní chemická ochrana, která však nebývá vždy dokonale účinná. Na toto téma se zaměřil tříletý výzkumný program, kdy byla aplikace pesticidů minimalizována s ohledem na práh škodlivosti. Touto strategií se ušetřilo více jak 50 % pesticidů, aniž by byl ovlivněn výnos nebo kvalita cibule (KRAUTHAUSEN, 2001). 26

26 Také v USA hrají klíčovou roli pro ošetřování cibulových polí pesticidy právě třásněnky. Cibule se zde považuje za velice důležitou plodinu. V roce 2006 se pěstovala na ploše ha. Mezi zeleninovými druhy zaujímá cibule postavení plodiny nejvíce ošetřované pesticidy, zejména jsou herbicidy, fungicidy a insekticidy (LEWIS T., 2007). Velkou hrozbou pro exportéry cibule je třásněnka i na Novém Zélandu (PAGE ET AL., 2002). Příčinou vysokého výskytu populace třásněnek na poli se zdá být důsledkem rostoucí rezistence k insekticidům, což velmi ovlivňují také vyšší teploty ovzduší v teplejších letech. Aplikace insekticidních přípravků množství třásněnek snižuje, ale v některých letech je jejich tlak tak vysoký, že se třásněnky po vegetaci stěhují ze zelených listů cibule ihned do usychajících listů na poli (ABDEL-GAWAAD ET AL., 1970). Účinné alternativní metody monitorující výskyt třásněnky jsou nutností, protože rezistence Thrips tabaci k insekticidům na bázi pyrethroidů a organofosfátů se stále zvyšuje (MACINTYRE-ALLEN ET AL., 2005). Při zkoumání odchytu třásněnky zahradní Thrips tabaci výsledky ukázaly, že modré lepové desky přilákaly podstatně více třásněnek, než stejné desky žluté barvy. Dokonce na modrých lepových deskách bylo nalezeno více třásněnek než na vzorcích odebraných rostlin cibule. Spektroradiometrie a RGB digitální analýza barvy lapače na slunci prokázala, že modré lepové desky odrážely poměrně více světla než žluté lepové desky. Vzhledem k tomu, že modré lepové desky přilákaly mnohem více třásněnek než rostliny cibule, zdá se, že jsou citlivější pro včasnou detekci výskytu třásněnek na poli s cibulí (NATWICK ET AL., 2006). Včasná detekce výskytu třásněnky a potom následná ochrana je důležitá proto, že třásněnky zahradní Thrips tabaci poškozují listy sáním a tím redukují fotosyntézu, což vede ke snížení velikosti cibulí a ztrátě výnosu (LEWIS T., 2007). U cibulí s rozštěpenou slupkou je výskyt třásněnek vyšší než u cibulí uzavřených. Po uhynulých třásněnkách zůstávají tmavě zbarvené skvrny. To způsobuje vady na slupce. Listy mají po napadení třásněnkou stříbřitou barvu (TEULON ET AL., 2003). 27

27 Navíc třásněnka zahradní (Thrips tabaci) byla identifikována jako hlavní vektor objeveného tospoviru, který způsobuje Iris yellow spot virus - IYSV (GENT ET AL., 2004). Vědci pod vedením E. LARENTZAKIHO (2008) se zabývali možnou ochranou proti třásněnce na cibuli použitím kaolínového preparátu. V laboratoři části listů cibule ošetřili hydrofilním povlakem Surround WP s obsahem 95 % kaolínu. Na poli byly parcely znáhodněně uspořádány ve čtyřech opakováních a ošetřeny postřikem stejného typu surfaktantu v koncentraci 60 g /l. Na kaolínem ošetřené rostliny byli nasazeni dospělci třásněnky a bylo sledováno kladení vajíček, líhnutí larev a jejich žír. Výsledky ukázaly na možnost zahrnutí kaolínového preparátu do integrovaného programu pesticidní ochrany proti třásněnce zahradní na cibuli (LARENTZAKI ET AL., 2008). Na Novém Zélandu se zase zabývali ošetřením skladované cibule proti třásněnkám. Při své práci použili aerosol obsahující 16,7 % etylformát. Po devíti dnech bylo zjištěno, že ne všechna vajíčka byla zničena a proto bylo nutné provést následné ošetření cibulí vysokými dávkami tohoto přípravku. Tentokrát již byla vajíčka zničena. Za 28 dní po tomto ošetření nebyla zjištěna žádná rezidua ethylformátu ani negativní vliv na vzhled a pevnost cibulí (VAN EPENHUIJSEN ET AL., 2007). Ve Velké Británii jsou průkaznými škůdci na cibuli květilka cibulová Delia antiqua a květilka fazolová Delia platura. Jejich přítomnost byla monitorována žlutými Moerickeho lapači na třech polních lokalitách v Anglii v letech 2002 a Na květilku fazolovou měly lapače účinek, pokud byly umísťovány v období od dubna do září, kdy vrchol výskytu byl v květnu. Květilky cibulové bylo odchyceno několikanásobně méně a převažoval nález jedinců samčího pohlaví. Navíc byl proveden i nádobový pokus ve skleníku se dvěma parazitoidními druhy nematoid Steinernema feltiae a Steinernema kraussei proti květilce fazolové a cibulové (ELLIS ET AL., 2007). Ošetření semen fazole tefluthrinem (ze skupiny pyrethroidů) se zdálo být obzvlášť účinné pro prevenci výskytu květilky fazolové, byly získány mohutné rostliny, ale larvy zničeny nebyly. Namočení semen fazole do chlorpyrifosu (účinná látka thiofosfát) ve stádiu biče bylo účinné ze 100 % v ochraně proti larvám květilky fazolové. U květilky cibulové byl tento prostředek jediným účinným (ELLIS ET AL., 2007). 28

28 Insekticidní přípravky schvaluje v ČR každoročně Státní rostlinolékařská správa. Tabulka: Přehled insekticidních přípravků do cibule pro rok 2011 (SRS, 2011) Přípravek Účinná Dávka l/ha Ochranná Škodlivý činitel látka lhůta Spintor spinosad 0,4 l/ha 7 třásněnka Pirimor 50 WG pirimicarb 0,3 0,5 kg/ha 14 mšice Perfekthion dimethoate 0,6 l/ha 7 mšice Bi - 58 EC nové dimethoate 0,6 l/ha 7 mšice Decis Mega deltamethrin 0,15 l/ha 10 vrtalka (postřik do začátku líhnutí larev) Decis 15 EW deltamethrin 0,5 l/ha 10 vrtalka (postřik do začátku líhnutí larev) 3.4 Biologická ochrana proti škůdcům Přehled biologické ochrany proti třásněnkám Biologická ochrana využívá přirozené nepřátele, jako Orius majusculus (Reuter, 1879), Orius laevigatus (Fieber, 1860) a dravé roztoče Amblyseius cucumeris (Oudemans, 1930), Amblyseius barkeri (Hughes, 1948) a Iphiseius degenerans (Berlese, 1889) u rostlin produkujících pyl. Pyl totiž slouží jako alternativní nebo primární zdroj potravy pro predátory (SHIPP, 2004). Avšak u rostlin postrádajících pyl, jako jsou partenokarpické okurky, z okrasných květin růže, chryzantémy a pokojové květiny ozdobné listem, je biologická ochrana mnohem obtížnější a méně úspěšnější (HEINZ ET AL., 2004). 29

29 Z tohoto důvodu se hledají další komerčně významní přirození nepřátelé třásněnek Frankliniella occidentalis a Thrips tabaci pro pěstování ve sklenících i pro pěstování na poli v teplejších oblastech v okolí Středozemního moře. V současné době je zájem o dravé roztoče jako Amblyseius swirskii (Athias-Henriot, 1962), který je domácí ve východní a jihovýchodní části Středozemí (MORAES ET AL., 2004). V následující tabulce jsou uvedeny přípravky pro biologickou ochranu proti třásněnkám, které byly u nás v roce 2011 schváleny pro skleníkovou zeleninu, okrasné rostliny a plodovou zeleninu (rajčata, papriky, okurky). Tabulka: Přehled biologické ochrany proti třásněnce (SRS, 2011) - dávkování podle údajů na webu projektu Leonardo ( 2011). Účinná látka Přípravek Dávka (preventivní/kurativní) Ochranná lhůta Amblyseius cucumeris Biolaagens-Acu(BR) ks/m / ks/m 2 0 Amblyseius cucumeris Thripex(BR) ks/m 2 0 Orius laevigatus Orius-System(BR) 0,25 2 ks/m 2 0 Orius laevigatus Thripor laevigatus(br) 0,25 0,5 ks/m

30 3.4.2 Predátoři Hladěnka Orius laevigatus (Fieber, 1860) Je důležitý predátor třásněnek (Thysanoptera), mšic (Hemiptera: Aphididae) a svilušek (Acari: Prostigmata: Tetranychidae). Využívá se ve skleníkové zelenině, okrasných rostlinách a v ovocných sadech. Někteří zástupci rodu Orius se ve volné přírodě často vyskytují poblíž nebo přímo v květu, kde se živí hmyzem, roztoči nebo pylem (HELYER ET AL., 2003). Hladěnka Orius laevigatus se k biologické ochraně využívá od roku 1995 (VAN LENTEREN, 2008). Dosahuje velikosti cca 1,5 2,5 mm a je podobná ostatním druhům tohoto rodu (např. O. minutus, O. vicinus, O. horvathi) (HELYER ET AL., 2003). Ploštice rodu Orius jsou charakteristické plochým tělem shora krytým polokrovkami. Dospělci jsou zbarvení hnědě až černě s bílými křídly, které kryjí zbývající část těla. Nymfy jsou žluté až oranžovožluté s výrazně červenýma očima, typický je pro ně rychlý pohyb. Kořist vyhledávají čichem, ale reagují i na pohyb kořisti (ROD ET AL., 2005). Nymfy a dospělci jsou nenasytní predátoři a komerčně se využívají pro biologickou ochranu v krytých prostorech během celého roku. Dospělci a larvy přidrží svou kořist předními končetinami a vpíchnou své ostré sací ústrojí do hostitelského těla a vysají celý jeho obsah, až zůstane pouze exoskelet (WEEDEN ET AL., 1999). Díky své polyfágii a možností živit se pylem, nejsou klopušky závislé na populacích třásněnek, takže lze začít s introdukcí již před samotným výskytem třásněnek (ROD ET AL., 2005). Na základě výsledků výzkumu lze O. laevigatus považovat za jeden z nejvhodnějších bioagens proti třásněnkám na zelenině. Výhodou je též schopnost masové produkce v umělých podmínkách. U tohoto druhu byla také zjištěna dobrá účinnost predace i při nižším výskytu kořisti. Lze jej rovněž kombinovat s ostatními druhy bioagens. Účinnost je nicméně zatím stále problematická u venkovních ploch zeleniny a ovocných dřevin (TOMMASINI, 2003). 31

31 Klopušky rodu Orius se prodávají jako směs nymf a dospělců v sypkém substrátu. Doporučená aplikační dávka je 0,5 10 ks/m 2 v závislosti na intenzitě napadení porostu (ROD ET AL., 2005) Draví roztoči Amblyseius cucumeris (Oudemans, 1930) Používají se k ochraně zeleniny a okrasných rostlin ve skleníku proti třásněnkám (ROD ET AL., 2005). Jedná se o polyfágní predátory přirozeně se vyskytující na mnoha plodinách mírného pásma. Avšak právě komerční introdukce napomáhá jejich výraznému rozšíření (HELYER ET AL., 2003). Pro biologickou ochranu proti třásněnkám je využíván od roku 1993 (LENTEREN, 2008). Je velký asi 1 mm, světle zbarvený. Vajíčka jsou oválná, průsvitná, růžově bílá. Dospělec žije po dobu cca 3 týdnů (HELYER ET AL., 2003). Vajíčka jsou kladena na trichomy rostlin tak, aby byla chráněna před predací vlastním druhem (ROD ET AL., 2005). Přednostně se živí třásněnkami, a to pouze jejich prvním nebo druhým larválním instarem. Při nedostatku potravy se živí také sviluškami nebo pylem. Nymfy a dospělci aktivně vyhledávají potravu, nabodávají ji a vysávají. A. cucumeris je jednoznačně mnoha autory doporučován jako efektivní bioagens pro regulaci třásněnky západní (Frankliniella occidentalis) ve skleníkové produkci papriky a okurek. Úspěšně také funguje i při ochraně pokojových květin v zimních zahradách a interiérech. Dodává se v sypkém substrátu, (např. otruby apod.), obsahujícím obilní roztoče, na nichž se A. cucumeris množí (ROD ET AL., 2005). 32

32 3.5 Přehled chorob cibule Žlutá proužkovitost cibule (Onion yellow dwarf virus, OYDV) Primární příznaky jsou proužky na bázi listů. Na listech cibule se objevují podélné žluté proužky. Při rozvinuté infekci jsou listy celé chlorotické, žluté. Rostliny napadené virem mají většinou listy povadlé, někdy až deformované - listy se zplošťují, jsou varhánkovité. Napadené cibule při skladování dříve raší. Virus přežívá v napadených cibulích a zdrojem jsou i porosty česneku. Během vegetace je přenášen mšicemi (KAZDA ET AL., 2001). Ochrana proti mšicím je velmi důležitá. Rozšiřování viru semeny či půdou není známé (SCHWARZ ET AL., 1990). Hospodářský význam má choroba u semenných porostů, protože viróza se většinou projevuje až ve druhém roce (ČAČA ET AL., 1981) Virus IYSV (Iris yellow spot virus) Vyskytuje se v Izraeli, Nizozemsku (na kosatcích), Brazílii, Slovinsku a Austrálii. Ve Spojených státech byl poprvé zjištěn na cibuli v roce 1989 v Idahu a od té doby byl potvrzen v mnoha dalších státech. Symptomy zahrnují slámově zbarvené, suché, žlutohnědé podlouhlé léze na listech a stvolech rostlin cibule. Mají zelené středy se žlutými nebo tmavými okraji. Infikované listy nebo stvoly v průběhu vegetace poléhají. Symptomy na nadzemních částech mohou být podobné fuzariové hnilobě cibule, ale kořeny jsou u rostlin infikovaných IYSV zdravé. Tento virus likviduje rostlinu vzácně, ale oslabuje ji a může tak zesílit vliv jiných stresorů, které způsobí úhyn rostliny. IYSV způsobuje snížení výnosů, popřípadě kvality osiva a opožděné zrání (VONDRÁŠKOVÁ, 2011) Plíseň cibule (Peronospora destructor) První příznaky se objevují v závislosti na průběhu počasí během května. Napadení se projeví jako protáhle eliptické, zelenošedé skvrny na listech (později na květních stvolech jsou skvrny žlutozelené až žluté). Na napadeném pletivu vyrůstá šedý, později 33

33 tmavě šedý povlak vzdušného mycelia se sporangiofory a sporangii houby (KAZDA ET AL., 2001). Skvrny na pletivu listů se postupně zvětšují, splývají a listy usychají. Poškozená pletiva jsou druhotně napadána jinými houbami (černěmi). Následkem je redukce až úplná ztráta listů, rostliny přestávají růst, vytvářejí malé cibule, které jsou velmi často i nevyzrálé se silnými krčky (krkaté) a proto i neskladovatelné (ČAČA ET AL., 1981). Ochrana: s ochranou cibule je třeba začít včas, to znamená již před výskytem prvních příznaků, což je většinou již v červnu. Podle průběhu počasí je třeba ošetření opakovat v 7 až 14 denních intervalech v závislosti na průběhu počasí a podle druhu přípravku až do fyziologické zralosti rostlin (ČAČA ET AL., 1981) Botrytidy cibule (Hniloby a skvrnitosti cibule) Botrytis cinerea, Botrytis allii, Botrytis squamosa, Fungi imperfecti Na listech se mohou objevit příznaky botrytidy v podobě drobných okrouhlých až nepravidelných pergamenovitých skvrn. Stejné projevy mohou být i na květních stvolech. Skvrny se šíří, splývají, listy i stvoly zasychají a lámou se. Největší ztráty jsou způsobovány vsemenných porostech (lámání květních stvolů). V další fázi se rozvíjí suchá hniloba, cibule je svraskalá, vyschlá, s tmavými vnitřními suknicemi, pokrytá sametovým temně šedým nebo hnědým myceliem s konidiofory a konidiemi. Napadené cibule předčasně raší. Později se v myceliu tvoří drobná sklerocia, někdy ve shlucích. Tyto příznaky se projevují až při skladování. Ve špatně větraných skladovacích prostorách, při vyšší vzdušné vlhkosti může dojít k druhotnému napadení polyfágní bakterií Erwinia carotovora. Ta vyvolává mokrou hnilobu cibulí (KAZDA ET AL., 2001). Ochrana: důležité je dodržovat správný osevní postup a správnou technologii sklizně, která by se měla provádět za suchého počasí. Je nutné minimalizovat poškození cibulí, naskladňovat cibuli s dobře zaschlými krčky. Je možné využít moření sazečky a semenných matek (HRUDOVÁ ET AL., 2006). 34

34 3.5.5 Fuzáriová hniloba kořenů (Fusarium culmorum, Fusarium oxysporum) Přes poranění proniká houba do kořenů a lodyh. Kořeny červenají a odumírají. Cibule rychle podléhají hnilobě. Příležitostně se projevuje i zasychání špiček listů. Houba se šíří při teplotách nad 20 o C (SCHWARZ ET AL., 1990). Zdrojem infekce je napadená sadba a posklizňové zbytky (HRUDOVÁ ET AL., 2006). Ochrana: osevní postup, zdravá sadba, moření sazečky, správný režim skladování (KAZDA ET AL., 2001). 3.6 Chemická ochrana proti chorobám Fungicidní přípravky schvaluje v ČR Státní rostlinolékařská správa. Tabulka: Přehled fungicidních přípravků do cibule v roce 2011 (SRS, 2011) Přípravek Účinná látka Dávka l/ha Ochran. Škodlivý činitel lhůta-dny Acrobat MZ dimethomorph + mancozeb 2 2,5 kg/ha 21 plíseň cibulová Champion 50 WP hydroxid měďnatý 3,5 4 kg/ha 7 plíseň cibulová Cuprocaffaro oxichlorid mědi 3,5 4 kg/ha 7 plíseň cibulová Curzate M cymoxanil + manocozeb 2 2,5 kg/ha 14 plíseň cibulová Dithane DG Neotec mancozeb 2 kg/ha 14 plíseň cibulová Dithane M 45 mancozeb 2 kg/ha 14 plíseň cibulová Flowbrix oxichlorid mědi 2,3 2,7 l/ha 7 plíseň cibulová Funguran - OH 50 WP hydroxid měďnatý 3,5 4 kg/ha 7 plíseň cibulová Infinito propamocarb-hydrochloride 1,6 l/ha 7 plíseň cibulová + fluopicolide Kuprikol 50 oxichlorid mědi 3,5 4 kg/ha 7 plíseň cibulová Kuprikol 250 SC oxichlorid mědi 5 7 l /ha 7 plíseň cibulová Novozir MN 80NEW mancozeb 2 kg/ha 14 plíseň cibulová Ortiva azoxystrobin 1 l/ha 14 plíseň cibulová,bílá hniloba cibule, kladosporiová skvrnitost listů cibule Ridomil Gold MZ Pepite mancozeb + metalaxyl - M 2,5 kg/ha 7 plíseň cibulová 35

35 3.7 Moření osiva Při chemické ochraně se u zeleniny, kromě klasických postřiků na rostliny za vegetace, ve větším rozsahu využívá moření osiva. Tímto opatřením se nejenže včas a zcela cíleně likvidují původci chorob přenosní osivem a škůdci přežívající v semenech, ale i velmi efektivně se tím proti škůdcům a původcům chorob chrání nejcitlivější růstové fáze, tj. klíčící semena a vzcházející mladé rostlinky. Čím jsou semena drobnější a citlivější na podmínky svého okolí, tím je moření osiv účinnější (MALÝ ET AL., 1998). V současné době nejsou v ČR povoleny žádné přípravky na moření osiva cibule kuchyňské. 3.8 Pěstování cibule Pěstování cibule v České republice Cibule je v České republice tradiční zeleninou. V současnosti ovšem nastává velmi významný pokles ploch. V roce 1998 se pěstovalo ještě ha, v roce 2010 už pouze ha. Tento pokles je způsoben především tlakem dovozu ze zahraničí (BUCHTOVÁ, 2010). V roce 2010 klesly plochy cibule v ČR na historicky nejnižší úroveň. Tento pokles ploch souvisí především s úbytkem zpracovatelských kapacit, což ovlivňuje zejména odbyt průmyslových druhů cibule (BUCHTOVÁ, 2010). Sklizňová plocha, celková sklizeň a hektarový výnos cibule v ČR V níže uvedeném grafu je zaznamenán vývoj sklizňové plochy v ČR od roku 2002 do roku Celkově lze říci, že každoročně dochází k celkovému snižování osevních ploch cibule. V dalších grafech je znázorněn přehled sklizně cibule v letech 2002 až 2009 a také dosažený průměrný hektarový výnos cibule u nás (BUCHTOVÁ, 2010). 36

36 Graf: Sklizňová plocha cibule v ČR od roku 2002 (BUCHTOVÁ, 2010) Sklizňová plocha cibule v ČR (ha) Sklizňová plocha cibule v ČR Pramen ČSÚ Graf: Celková sklizeň suché cibule v ČR od roku 2002 (BUCHTOVÁ, 2010) Celková sklizeň cibule v ČR (t) Celková sklizeň cibule v ČR Pramen ČSÚ 37

37 Graf: Průměrný hektarový výnos suché cibule v ČR od roku 2002 (BUCHTOVÁ, 2010) Průměrný hektarový výnos v ČR (t/ha) Průměrný hektarový výnos v ČR (t/ha) Pramen ČSÚ V ČR nejsou statisticky sledovány plochy s produkcí zeleniny tržních a netržních pěstitelů. Tržní produkce je zboží, které se distribuuje do obchodní sítě nebo pro zpracovatelský průmysl. Produkce tržní zeleniny se na celkovém objemu produkce zeleniny ČR podílí přibližně %. Údaje o produkci cibule v níže uvedeném grafu jsou uvedeny podle reálně dosahovaných výnosů, které jsou vyšší než výnosy udávané ČSÚ (BUCHTOVÁ, 2010). Graf: Přehled o tržní produkci cibule v ČR za roky (BUCHTOVÁ, 2010) Tržní produkce v ĆR p r o d u k c e v t u n á c h odhad Pramen: ZUČM 38

38 Vývoj pěstování cibule v ČR v průběhu roku 2009/2010 Rok 2010 byl mimořádně klimaticky nepříznivý pro naše i zahraniční pěstitele zeleniny. Jarní tání sněhové pokrývky bylo příčinou přemokření pozemků, které byly určené pro pěstování zeleniny. Z toho důvodu stihla většina pěstitelů zasít pouze omezené množství zeleniny z přímých výsevů. Kultivační práce omezovaly vjarních měsících vydatné srážky, znesnadňovaly také výsadbu a kvalitní provedení chemické ochrany (BUCHTOVÁ, 2010). Od poloviny června až do konce července 2010 nastalo období vysokých teplot. To bylo pro některé druhy zeleniny příznivé, některé druhy však zaznamenaly zpomalení růstu. V první dekádě srpna však přišly opět mohutné přívalové deště. Na nerovných polích byl častý vznik vodních louží, které neměly možnost odtoku. Deštivé počasí dále omezovalo vjezd zemědělské mechanizace do polí a chemickou ochranu, což způsobilo vyšší zaplevelenost zeleninových porostů. Největší škody způsobily povodně na Moravě, kde zničily již založené porosty zeleninových kultur. Dle odhadu a rámcového šetření bylo povodněmi zcela zničeno zhruba 500 ha zeleninových ploch, kde porosty podlehly hnilobě. Na dalších cca 10 % ploch byla z důvodu zatopení pozemků znemožněna výsadba, případně výsev, dalších 10 % zeleninových ploch bylo vyseto a vysázeno pozdě, čímž došlo ke zhruba 5 % snížení výnosu. Byl zde také předpoklad výrazného snížení skladovatelnosti zeleniny zdůvodu vyššího rozvoje skládkových chorob (BUCHTOVÁ, 2010). Vysoká vlhkost vzduchu a permanentní srážky byly příčinou vyššího výskytu houbových patogenů. Velké problémy pěstitelům činili tradiční škůdci jako například třásněnky. Další přívalové deště přišly ve třetí dekádě září, což pěstitelům opět zkomplikovalo vjezd do polí a přispělo k rozšíření zatopených míst (BUCHTOVÁ, 2010). Porosty ozimé cibule, naseté v srpnu 2009, začaly po dlouhé zimě řídnout a po zbytek vegetace byly i přes důslednou chemickou ochranu napadány původci plísní a hnilobou. Tyto porosty vykazovaly špatnou kvalitu a nízké výnosy (BUCHTOVÁ, 2010). Výsadba jarní cibule ze sazečky byla zpožděna zhruba o tři týdny. Cibule však byla vysázena do vlhké půdy, což urychlilo její vzejití a zakořenění. U těchto porostů nebyly během vegetace žádné problémy s vláhou, škůdci ani chorobami. Z důvodu pozdní 39

39 výsadby se tato cibule začala vyorávat cca o 14 dní později, než je v našich podmínkách běžné. V období sklizně bylo ideální počasí na dosychání a dozrávání, pouze ke konci sběru cibule nastalo deštivé počasí. Jarní cibule ze sazečky dávala průměrné výnosy a její kvalita byla dobrá (BUCHTOVÁ, 2010). Výsev cibule jarní seté byl zpožděn o 14 dnů, dobře vzcházela, byl však problém se zaplevelením porostů. Závlaha byla během vegetace nutná. V čase vyorávky přišlo deštivé období. Porosty byly stále zelené, nať se nepropadávala a nezasychala. Vyorávka byla započata až začátkem měsíce září se zhruba čtrnáctidenním zpožděním. Vyoraná cibule na poli díky vlhkému počasí špatně dosychala a dozrávala. Tato cibule vykazovala vysoké výnosy a dobrou kvalitu, bylo ji však nutno uměle dosoušet (BUCHTOVÁ, 2010) Pěstování cibule v zahraničí Nejméně 175 zemí světa pěstuje cibuli. Ve většině těchto zemí zůstává cibule stále nenahraditelnou součástí jídel. Její obliba narůstá jak v ekonomicky vyspělých, tak rozvojových zemích. Odhaduje se, že světová produkce cibule dosahuje 47 mil. tun, přičemž v posledním desetiletí činí tempo růstu kolem 5 % ročně. Na celkové produkci se z 55 % podílí Asie, přičemž největším světovým producentem zůstává Čína s 12 mil. tun. Země Afriky produkují ročně 3,6 mil. tun, Amerika 6,9 mil. tun při setrvalém růstu. Cibule je důležitou komoditou mezinárodního obchodu. Největším vývozcem zůstává s velkým předstihem stále Nizozemsko, následováno Spojenými státy a Mexikem, nejnověji Argentinou. Řada evropských zemí cibuli dováží (včetně Ruska). Významným dovozcem jsou i USA, Brazílie, Japonsko, Malajsie a některé země Středního Východu (BARTOŠ, 2004). Pěstování cibule se rozšiřuje samozřejmě i v Evropě. V uplynulém desetiletí průměrným ročním tempem 2,4 % a blíží se již 4 mil. tun. Největším evropským producentem je Španělsko, kde se tradičně pěstují odrůdy s velkými cibulemi zeleninového typu. Nicméně nejrozšířenější domácí odrůdy jsou vytlačovány standardními hybridy s ostřejší chutí a lepší skladovatelností. Kolem dvou třetin cibule velkého kalibru (přes 85 mm) se vyváží jako tzv. řeznická cibule", neboť si ji oblíbili pro snadnost zpracování i typickou chuť výrobci uzenin. Pěstování rané cibule je ve Španělsku soustředěno do Valencie, přičemž značná část porostů se zakládá 40

40 z předpěstované sadby. Pěstování skladovatelných odrůd cibule je ve Španělsku rozptýleno do různých regionů. Podíl skladovatelné cibule se v exportu významně zvyšuje. Značný objem exportované cibule nepřichází do maloobchodní sítě přímo ke spotřebitelům, ale převážně do zpracovatelských podniků. Druhým největším evropským producentem cibule je Itálie. Pěstuje se zde jak bílá, tak červená cibule, která přichází na trh asi v polovině května a po relativně dlouhou dobu se tak ještě překrývá s dovozy cibule ze zámoří. Itálie i přesto v poslední době zvyšuje dovoz kvalitní skladovatelné cibule (BARTOŠ, 2004). Evropský i světový trh je však stále nejvíce pod vlivem Nizozemska, kde tržní produkce dosahuje až tun. Exportuje kolem tun, přičemž získává stále nová odbytiště jak v Evropě, především v Rusku, tak v zámoří. Vlivem obchodní zdatnosti a fungujícího systému odbytových skladů s balírnami byly překonány dřívější tíživé problémy, jež stlačovaly rentabilitu pěstování cibule v Nizozemsku až do ztrát. Z důvodů upevnění pozice na trhu rovnoměrnějším přísunem cibule během roku se kolem 20 % cibule pěstuje ze sazečky. Pěstování cibule v Nizozemsku zůstává stále bezkonkurenčně na nejvyšší úrovni a to i přesto, že v některých letech působí nemalé problémy špatné počasí v období sklizně. Ve Franci je po enormním rozšíření produkce cibule v polovině 90. let nyní dosaženo stabilní úrovně sklizní. V jižních oblastech Francie došlo ke snížení rozsahu pěstování cibule z výsevů k přezimování, naproti tomu na severu a v Burgundsku se tento způsob pěstování rozšiřuje. K velkému pokroku v pěstování cibule došlo i ve Velké Británii. Od počátku 90. let stoupla zdejší produkce asi o tun a dosahuje tun. Pěstování cibule je soustředěno do východních oblastí země, kde je vybudována síť dobře vybavených skladů a balíren. Výborně zde funguje i poradenská služba, odrůdové zkušebnictví a řada specializovaných služeb pro pěstitele. Velká Británie nicméně stále zůstává důležitým dovozce cibule (BARTOŠ, 2004). Evropský zpracovatelský trh se v roce 2010 potýkal s potížemi, kdy dodávky zeleniny zřady zdrojů stále ubývaly. Tento propad byl připisován vlivu nepříznivého průběhu počasí na úrodu v klíčových zemích východní Evropy. Polská produkce cibule byla těžce postižena, když porosty byly díky silným dešťům podmáčené a nemohly být včas sklizeny (BUCHTOVÁ, 2010). 41

41 Graf: Porovnání produkce cibule v Evropě a v zemích EU (BUCHTOVÁ, 2010) 10000,0 9000,0 8000,0 7000,0 produkce v tis. t 6000,0 5000,0 4000,0 3000,0 2000,0 1000,0 0, Produkce cibule v Evropě Produkce cibule v zemích EU Pramen ČSÚ Rozložení produkce cibule a šalotky ve světě v roce 2005, vyjádřené v procentech vztažených k množství vypěstovanému hlavním producentem Čínou, znázorňuje níže uvedená mapka. Mapa: Produkce cibule a šalotky v roce 2005 ve světě ( Vysvětlivky k mapce: 100% (zelená), 10% (žlutá), 1% (červená barva) 42