PRÁCE S TEXTEM To by se zvěrolékaři stát nemělo Které slovo chybí

Transkript

1 PRÁCE S TEXTEM To by se zvěrolékaři stát nemělo Které slovo chybí AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP doplňování slov do textu na základě poslechu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní list pro žáka POMŮCKY papír, kopírka INSTRUKCE 2 možnosti 1. Učitel přečte originální text (žáci ho mohou dostat natištěný a přečíst si ho sami), potom dostanou žáci text s vynechanými slovy, musí je doplnit podle paměti. 2. Žáci dostanou text s vynechanými slovy, učitel přiměřeně rychle čte originální text, žáci dopisují slova, která v textu chybí. OBSAH 1. Originální text 2. Text s vynechanými slovy 3. Řešení celý text se zvýrazněnými slovy ZPŮSOB PRÁCE individuální, ve dvojicích, skupinový ZDROJ James Herriot To by se zvěrolékaři stát nemělo, Nakladatelství Svoboda, Praha 1993, str (pokračování vzdělávacího materiálu č. 35)

2 Originální text James Herriot To by se zvěrolékaři stát nemělo Sobotní večer, půl jedenácté a já jsem zapisoval své návštěvy, když zazvonil telefon. Zaklel jsem, zkřížil prsty pro štěstí a zvedl sluchátko. Haló, u telefonu Herriot. Aha, to jste vy, zachraptěl hlas tím nejširším yorkshirským nářečím. Potřebuji mluvit s panem Farnonem. Lituji, ale pan Farnon není doma. Mohu vám nějak pomoci? No, to doufám, ale mnohem radši bych měl vašeho šéfa. Tady Sims z Beal Close. (Ne, prosím vás, jenom ne Beal Close v sobotu večer! Kamenitá polní cesta, na níž je alespoň osm branek, a pak se ještě jde několik kilometrů do kopce.) Ano, pane Simsi, a copak vás trápí? Ale jo, povím vám, co mě trápí, a vůbec všecko. Mám tu vohromnýho, výstavního koně. Vošklivě se pořezal na zadní noze, zrovna v podkolení. Potřebuju ho hned zašít. (Pane na nebesích! Podkolení! Přímo kouzelné místo na zašívání koně. Pokud by nebyl mimořádně klidný, bude to radostná selanka!) Jak velká je ta rána, pane Simsi? Velká? Je strašlivá, asi třicet centimetrů dlouhá a krvácí jako čert. A tendle kůň je vostrej jako sokol. Vykop by i mouše voko. Vůbec se k němu nemůžu přiblížit. Jakmile někoho vidí, je na větvi. Povídám vám, byl jsem s ním tudle u kováře, a ten se z něho k smrti vyděsil. Je to zatracenej ďábel. (Doprčic s vámi, pane Simsi, doprčic s Beal Close a doprčic s tím vaším zatraceným ďáblem!) Ano, už k vám jedu. Pokuste se sehnat nějaké pomocníky pro případ, že bychom ho museli položit. Položit? Položit? Tohodle koně nepoložíte nikdá. Dřív by vás zabil. A kromě toho tu vůbec nikoho namám, tak si budete muset pomoct sám. Dobře vím, že pan Farnon by vo žádný pomocníky nestál. (Čím dál tím líp. To bude něco do deníku!) Ano, dobře, už vyjíždím, pane Simsi. Jo, a málem bych byl zapomněl. Včera jsme tu měli velkou vodu a smetlo to cestu. Poslední dva kilometry budete muset jít pěšky. Tak sebou hněte, abych na vás nemusel čekat celou noc. (Tohle už trochu přehání.) Podívejte se, pane Simsi, tenhle váš tón se mi nelíbí. Řekl jsem vám, že už vyjíždím, a přijedu k vám tak rychle, jak jen budu moci. Tak vám se teda nelíbí můj tón, jo? No a mně se zase nelíbějí mladí učedníci, co nejsou lautr k ničemu a co se cvičejí na mým dobytku, a tak od vás nechci vidět žádný podtrhy. Ani drzosti. Řek jsem vám všechno vo tý práci i vo tý cestě. (Tak tohle tedy ne.) Podívejte, Simsi, teď mě pěkně poslouchejte. Kdyby to nebylo v zájmu toho koně, odmítl bych k vám vůbec jet. Co si o sobě vlastně myslíte? Jestli ještě jednou zkusíte se mnou mluvit... Ale, ale, Jime, ovládněte se. Popraskají vám všechny tepny a vysloveně vykrvácíte, jestli si nedáte pozor. Kdo to, kčertu...? No tak se, Jime uklidněte. Je to ten váš temperament. Musíte si skutečně dávat pozor. Tristane! Odkud to vlastně mluvíš? Z jakých prčic mi telefonuješ? Z budky před Droversem. Pět půllitrů mi nalilo do žil drobátko rozvernosti. Napadlo mě, že bych ti měl brnknout. Přísahám při bohu všemohoucím, že ti jednou zakroutím krkem, jestli nepřestaneš s těmi svými žertíky. Ničíš mě! Tu a tam by to šlo, ale tohle je už potřetí za týden. Ale bylo to nejhezčí. Skutečně úžasné, báječné! Když sis začal napřimovat páteř bylo skoro po mně. Opravdu bych ti přál, aby ses mohl slyšet. Jeho hlas se ztratil v záchvatu neovladatelného smíchu.

3 A pak následovaly mé chabé pokusy o odvetu. Vplížil jsem se roztřeseně do nějaké opuštěné telefonní budky. Je to mladý pan Farnon? zakrákoral jsem jako břichomluvec. Tady je Tilson z Vysokého lesa. Musíte sem okamžitě přijít, mám tu strašný případ... Promiň, že tě přerušuji, Jime, ale nemáš nějaké potíže s mandlemi? Tak dobře, pokračuj, abys nezapomněl svou řeč, staříku. Zní to zajímavě.

4 Text s vynechanými slovy James Herriot To by se zvěrolékaři stát nemělo Sobotní večer, půl jedenácté a já jsem zapisoval své návštěvy, když zazvonil telefon. Zaklel jsem, zkřížil prsty a zvedl sluchátko. U telefonu Herriot. Aha, to jste vy, zachraptěl hlas tím nejširším nářečím. Potřebuji mluvit s panem Farnonem. Lituji, ale není doma. Mohu vám nějak pomoci? No, to doufám, ale radši bych měl šéfa. Tady Sims z Beal Close. (Ne, prosím vás, jenom ne Beal Close v sobotu! Polní cesta, na níž je alespoň osm branek, a pak se ještě jde několik kilometrů.) Ano, pane Simsi, a copak vás trápí? Ale jo, povím, co mě trápí, a vůbec všecko. Mám tu vohromnýho, koně. Vošklivě se pořezal na noze, v podkolení. Potřebuju ho zašít. (Pane na nebesích! Podkolení! Přímo kouzelné místo na zašívání. Pokud by nebyl mimořádně klidný, bude to selanka!) Jak velká je ta rána, pane Simsi? Velká? Je strašlivá, asi třicet centimetrů dlouhá a krvácí. A tendle kůň je vostrej jako sokol. Vykop by i mouše voko. Vůbec se k němu nemůžu přiblížit. Jakmile někoho vidí, je na větvi. Povídám vám, byl jsem s ním u kováře, a ten se z něho vyděsil. Je to zatracenej ďábel. (Doprčic s vámi, pane Simsi, doprčic s Beal Close a doprčic s tím zatraceným ďáblem!) Ano, už k vám jedu. Pokuste se sehnat pomocníky pro případ, že bychom ho museli položit. Položit? Položit? Tohodle koně nepoložíte. Dřív by vás zabil. A kromě toho tu vůbec nikoho namám, tak si budete muset pomoct sám. Dobře vím, že pan Farnon by vo pomocníky nestál. (Čím dál tím líp. To bude něco do deníku!) Ano, dobře, už vyjíždím, pane Simsi. Jo, a málem bych byl zapomněl. Včera jsme tu měli velkou vodu a smetlo to cestu. Poslední kilometry budete muset jít pěšky. Tak sebou hněte, abych na vás nemusel čekat celou noc. (Tohle už přehání.) Podívejte se, pane Simsi, váš tón se mi nelíbí. Řekl jsem vám, že už vyjíždím, a přijedu k vám tak rychle, jak jen budu moci. Tak vám se teda nelíbí můj tón, jo? No a mně se nelíbějí mladí učedníci, co nejsou lautr k ničemu a co se cvičejí na mým dobytku, a tak od vás nechci vidět žádný podtrhy. Ani drzosti. Řek jsem vám všechno vo tý práci i vo tý cestě. (Tak tohle tedy ne.)

5 Podívejte, Simsi, teď mě poslouchejte. Kdyby to nebylo v zájmu toho koně, odmítl bych k vám jet. Co si o sobě myslíte? Jestli ještě zkusíte se mnou mluvit... Ale, ale, Jime, ovládněte se. Popraskají vám všechny tepny a vykrvácíte, jestli si nedáte pozor. Kdo to,...? No tak se uklidněte. Je to ten váš temperament. Musíte si dávat pozor. Tristane! Odkud to mluvíš? Z jakých prčic mi telefonuješ? Z budky před Droversem. Pět půllitrů mi nalilo do žil rozvernosti. Napadlo mě, že bych ti měl brnknout. Přísahám při bohu, že ti zakroutím krkem, jestli nepřestaneš s těmi žertíky. Ničíš mě! Tu a tam by to šlo, ale tohle je už potřetí za týden. Ale bylo to nejhezčí. Skutečně báječné! Když sis začal napřimovat páteř bylo skoro po mně. Opravdu bych ti přál, aby ses mohl slyšet. Jeho hlas se ztratil v záchvatu smíchu. A pak následovaly mé pokusy o odvetu. Vplížil jsem se do nějaké telefonní budky. Je to pan Farnon? zakrákoral jsem. Tady je Tilson z Vysokého lesa. Musíte sem přijít, mám tu strašný případ... Promiň, že tě přerušuji, Jime, ale nemáš potíže? Tak dobře, pokračuj, abys nezapomněl řeč. Zní to zajímavě.

6 Řešení James Herriot To by se zvěrolékaři stát nemělo Sobotní večer, půl jedenácté a já jsem zapisoval své návštěvy, když zazvonil telefon. Zaklel jsem, zkřížil prsty pro štěstí a zvedl sluchátko. Haló, u telefonu Herriot. Aha, to jste vy, zachraptěl hlas tím nejširším yorkshirským nářečím. Potřebuji mluvit s panem Farnonem. Lituji, ale pan Farnon není doma. Mohu vám nějak pomoci? No, to doufám, ale mnohem radši bych měl vašeho šéfa. Tady Sims z Beal Close. (Ne, prosím vás, jenom ne Beal Close v sobotu večer! Kamenitá polní cesta, na níž je alespoň osm branek, a pak se ještě jde několik kilometrů do kopce.) Ano, pane Simsi, a copak vás trápí? Ale jo, povím vám, co mě trápí, a vůbec všecko. Mám tu vohromnýho, výstavního koně. Vošklivě se pořezal na zadní noze, zrovna v podkolení. Potřebuju ho hned zašít. (Pane na nebesích! Podkolení! Přímo kouzelné místo na zašívání koně. Pokud by nebyl mimořádně klidný, bude to radostná selanka!) Jak velká je ta rána, pane Simsi? Velká? Je strašlivá, asi třicet centimetrů dlouhá a krvácí jako čert. A tendle kůň je vostrej jako sokol. Vykop by i mouše voko. Vůbec se k němu nemůžu přiblížit. Jakmile někoho vidí, je na větvi. Povídám vám, byl jsem s ním tudle u kováře, a ten se z něho k smrti vyděsil. Je to zatracenej ďábel. (Doprčic s vámi, pane Simsi, doprčic s Beal Close a doprčic s tím vaším zatraceným ďáblem!) Ano, už k vám jedu. Pokuste se sehnat nějaké pomocníky pro případ, že bychom ho museli položit. Položit? Položit? Tohodle koně nepoložíte nikdá. Dřív by vás zabil. A kromě toho tu vůbec nikoho namám, tak si budete muset pomoct sám. Dobře vím, že pan Farnon by vo žádný pomocníky nestál. (Čím dál tím líp. To bude něco do deníku!) Ano, dobře, už vyjíždím, pane Simsi. Jo, a málem bych byl zapomněl. Včera jsme tu měli velkou vodu a smetlo to cestu. Poslední dva kilometry budete muset jít pěšky. Tak sebou hněte, abych na vás nemusel čekat celou noc. (Tohle už trochu přehání.) Podívejte se, pane Simsi, tenhle váš tón se mi nelíbí. Řekl jsem vám, že už vyjíždím, a přijedu k vám tak rychle, jak jen budu moci. Tak vám se teda nelíbí můj tón, jo? No a mně se zase nelíbějí mladí učedníci, co nejsou lautr k ničemu a co se cvičejí na mým dobytku, a tak od vás nechci vidět žádný podtrhy. Ani drzosti. Řek jsem vám všechno vo tý práci i vo tý cestě. (Tak tohle tedy ne.) Podívejte, Simsi, teď mě pěkně poslouchejte. Kdyby to nebylo v zájmu toho koně, odmítl bych k vám vůbec jet. Co si o sobě vlastně myslíte? Jestli ještě jednou zkusíte se mnou mluvit... Ale, ale, Jime, ovládněte se. Popraskají vám všechny tepny a vysloveně vykrvácíte, jestli si nedáte pozor. Kdo to, kčertu...? No tak se, Jime, uklidněte. Je to ten váš temperament. Musíte si skutečně dávat pozor. Tristane! Odkud to vlastně mluvíš? Z jakých prčic mi telefonuješ? Z budky před Droversem. Pět půllitrů mi nalilo do žil drobátko rozvernosti. Napadlo mě, že bych ti měl brnknout. Přísahám při bohu všemohoucím, že ti jednou zakroutím krkem, jestli nepřestaneš s těmi svými žertíky. Ničíš mě! Tu a tam by to šlo, ale tohle je už potřetí za týden. Ale bylo to nejhezčí. Skutečně úžasné, báječné! Když sis začal napřimovat páteř bylo skoro po mně. Opravdu bych ti přál, aby ses mohl slyšet. Jeho hlas se ztratil v záchvatu neovladatelného smíchu.

7 A pak následovaly mé chabé pokusy o odvetu. Vplížil jsem se roztřeseně do nějaké opuštěné telefonní budky. Je to mladý pan Farnon? zakrákoral jsem jako břichomluvec. Tady je Tilson z Vysokého lesa. Musíte sem okamžitě přijít, mám tu strašný případ... Promiň, že tě přerušuji, Jime, ale nemáš nějaké potíže s mandlemi? Tak dobře, pokračuj, abys nezapomněl svou řeč, staříku. Zní to zajímavě.