Tři podoby televize 1

Transkript

1 Tři podoby televize 1

2 Martin Štoll 2

3 Tři podoby televize Martin Štoll TŘI PODOBY TELEVIZE Skripta Literární akademie, Soukromé vysoké školy Josefa Škvoreckého Praha Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

4 Martin Štoll Text Martin Štoll, 2013 Literární akademie, 2013 Recenzovali JUDr. Alan Piskač (část), doc. Mgr. Petr Kaňka (celek) ISBN Vydala Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého), s. r. o. v rámci grantového projektu OPPA, prioritní osa č. 3 registrační číslo grantu: CZ.2.17/3.1.00/

5 Tři podoby televize Obsah Úvod...7 Co je televize...9 Část A: televize jako instituce Právní rámce...17 Regulace vnější a vnitřní (Evropa a Česká republika, Zákony a kodexy, Cenzura a autocenzura)...17 Obecné rámce informace, přístup a sítě...19 Rámce pro audiovizi (Služby a pojmy, Zřizování institucí, Regulace obsahů, Ochrana autora a jeho díla)...23 Řízení instituce a financování...38 Majitel...38 Prostory...39 Management...42 Financování...48 Veřejná služba (Veřejný zájem, Mediální instituce veřejné služby v ČR a koncesionářské poplatky, Co se od vysílání veřejné služby očekává?, Kodex BBC, Přehled významných světových veřejnoprávních vysílatelů)...51 Část B: Televize jako vysílatel Schéma...66 Vysílací schéma jako televizní dílo (Principy stavby vysílacího schématu, Příklad současných metod programování televizního vysílání)...66 Druhy, typy, formáty (Problém kategorizace televizní tvorby, Schématové typy, Programové typy, Formát)...75 Správce vysílacího okna nebo makrodramaturg (Naplnění okna, Kritéria pro výběr do vysílacího okna, Kompozice vysílacího okna) Zpětná vazba Rating Share Cílová skupina

6 Martin Štoll Metody získávání údajů o zásahu trhu (Deníčkový záznam, Elektronické peoplemetry) Část C: Televize jako výrobce Výroba v systému instituce televize Potřeba původní tvorby Výrobní plán Výroba zevnitř nebo zvenku Výroba pořadu Technické kontexty (Formáty záznamu, Barva, Vysílání) Fáze výroby (Preprodukce: Literární příprava, Příprava realizace, Předvýroba; Produkce: Natáčení; Postprodukce: Zpracování dokončovací výroba, Kompletace pořadu, Distribuce, Likvidační práce) Profese (Tvůrčí profese, Technicko-servisní profese, Administrativně-organizační profese, Kam bude patřit dramaturg?) Závěr Literatura Doporučená literatura k tématu

7 Tři podoby televize Úvod V době hypertextové komunikace se může televize jako médium jevit příslušníkům mladých generací jako anachronismus, jako něco příliš klasického, statického a málo interaktivního. Je pravda, že malá interaktivita vyhovuje spíše starším lidem, jimž televize konvenuje i programovou nabídkou vyvolávající především nostalgii. Otázkou zůstává, zda to diváci opravdu tak potřebují, zda jim tento mírně zasněný svět nevnucují televize mimo jiné proto, že mají bohaté archivy, které potřebují ještě zužitkovat. Televizní stanice se snaží přivábit k obrazovkám i mladé diváky, jejich pracovníci však tuší, že v konkurenci s internetem, zábavou v mobilních telefonech a alternativními životy na síti jejich programy obstojí jen stěží. Nebojme se konstatovat, že klasická televize je médiem (minulého) 20. století, a už tam navždy zůstane. Přesto se domnívám, že nezanikne. Jako nezanikne tištěná kniha, byť se radikálně zvýší produkce e-knih, jako nezanikne tištěný periodický tisk, i když ne všechny tituly přežijí a ne v dnešních nákladech jako ostatně nezaniklo ani divadlo s příchodem filmu nebo nezanikl film s příchodem televize. Už v jedné z prvních českých knih o televizi Jak funguje moderní televisní soustava napsal Josef Bříza, tehdejší úředník ministerstva pošt a telegrafů, které mělo na starosti zavádění televize u nás, téměř prorocky: I když snad televise proto nedosáhne stejné popularity a takového rozšíření jako rozhlas, přece bude jeho vítaným a cenným doplňkem [...] Nebude nikdy rozhlasu konkurovati tak jako nebude soutěžiti se zvukovým filmem nebo s divadlem. Spíše přispěje k tomu, aby každé z těchto umění těžilo umělecky svým způsobem ze svých vlastních technických možností a aby každé z nich žilo svým osobitým životem (BŘÍZA 1938, s. 4). Upozorňuji použití slova umění v okamžiku, kdy u nás ještě skoro nikdo televizní vysílání neviděl, a dále na přiznání osobitosti novému médiu. Televize je po celou dobu své existence předmětem zkoumání z různých hledisek, je tedy fenoménem přesahujícím technické obory do sociologie, psychologie i uměnovědy. Přestože následující text je určen především posluchačům umělecké školy a praktickým oborům Komunikace v médiích a Mediální tvorba na Literární akademii (Soukromé vysoké škole Josefa Škvoreckého), tyto aspekty televize úmyslně pomíjí. Skripta jsou pouze doplňujícím materiálem k výuce a představují okruhy, problémy a otázky, které s sebou televize nese jako 7

8 Martin Štoll podnik, organizace a systém řízení, jako provozovatel vysílání a výrobce, zejména s důrazem na právní kontext, který je určující. Východiskem je premisa, že pro tvorbu v daném médiu je nutné pochopit jeho fungování. Zkušenost praví, že k nejčastějšímu nárazu dochází při setkání autora (individuality) a výrobních podmínek (továrního systému výroby). Proto bych rád obě strany inspiroval ke vzájemné toleranci a porozumění. Na závěr bych chtěl poděkovat JUDr. Alanu Piskačovi a vedoucímu katedry Mediální tvorby doc. Mgr. Petru Kaňkovi za cenné rady a připomínky. Martin Štoll Obr. 1. Televizní realita má jiná pravidla než realita života 8

9 Co je televize Tři podoby televize Televize je nejsnadněji definovatelná podle patentu, který 2. ledna 1884 nechal v Berlíně zaevidovat německý inženýr polského původu Paul Julius Gottlieb Nipkow. Popisuje v něm princip tzv. elektrického teleskopu: Zde popsaný přístroj má za účel učinit objekt, nalézající se na místě A viditelný v libovolném místě B (SEGER 1978, s. 44). Je podivuhodné, že tento princip postihl dvacet let před tím, než mohl být vůbec zrealizován. Tedy televize je technologický komunikační princip, který naplňuje tuto tezi. Elektrotechnika a radiofonie se dynamicky rozvíjely po celé 20. století. K jeho konci nabral vývoj elektronických komunikačních metod překotné tempo a jakékoliv mapování tak znepřehlednil. Proto je televize neustále pozadu, protože se dynamicky proměňují formáty záznamové techniky, to vyžaduje od televizních výrobců nesmírné investice do kamerových řetězců, vybavení studií a odbavovacích pracovišť. Není divu, že výrobní technologie se vydala mnohokrát do slepých uliček, je zaplevelena patenty a návrhy, je předmětem konkurenčního boje koncernů a výrobců elektroniky. Na opačné straně stojí výrobci televizních přístrojů, kteří od elektronkových lamp na počátku století až po monitory s tekutými krystaly na jeho konci a nyní s obrazovkami umožňujícími trojdimenzionální vnímání nabízeli také nekonečnou řadu typů a novinek. A mezi výrobní technikou a koncovými přístroji je ještě síť vysílačů, zesilovačů, retranslačních stanic, dále různé typy vln (analogových, digitálních) nebo natažených kabelů, díky čemuž je vůbec možné televizní signál šířit. Tato stránka televize zajímá slaboproudé i silnoproudé inženýry, historiky vědy a televizní profesionály a ekonomy. Považme, jakým úkolem byl přechod z analogové televize na digitální, jak obtížné bylo přesvědčit Evropu a její diváky, aby postupně vyměnili všechny své přístroje nebo alespoň předsunuli set-top-box. Televize je ale také instituce. Je to obecně firma s určitou formou právní subjektivity, a ta má své zájmy a cíle. Dokonce k tomu, aby se mohl na obrazovce televizních přístrojů objevovat byť jeden program, je potřeba, aby byly instituce alespoň dvě ta, která program vyrábí, a ta, která jej fakticky posílá po vlnách do koncových přístrojů. V Československu byla tato dvojkolejnost podchycena hned při zaklá- 9

10 Martin Štoll dání televizních organizací, kdy vznikla nejprve Televize Praha, která spadala pod ministerstvo spojů a řešila technologii přenosu, a teprve pak Ústřední televisní studio Praha, které jako součást Československého rozhlasu dostalo za úkol vlny naplnit programem. Dnes přenos zajišťují České radiokomunikace, které obhospodařují vlny, dbají na technickou kvalitu, na dostatečnost sítě vysílačů, na pokrytí republiky signálem a mají na starosti mimo jiné i přestavbu sítě vysílačů z analogu na digitál. Po roce 1993 se vyrojilo vedle České televize množství dalších soukromých institucí s vlastními programy, celoplošnými (Prima TV, TV NOVA apod.) i regionálními (Metropol TV, Brno TV), tj. i kabelovými (OIK Česká Třebová). Některé z nich se zabývají původní, některé převzatou tvorbou. Vztah provozovatele sítí a výrobců je zřetelný: provozovatel sítí je firma spravující kvalitu signálů patřících státu; tyto frekvence, kterých je omezený počet, rozděluje mezi žadatele Rada pro rozhlasové a televizní vysílání; a tito žadatelé mezi sebou vedou konkurenční boj. Specifické postavení má Česká televize, jejíž existence je upravena zákonem a je financována z tzv. koncesionářských poplatků. Televize je dále sociální, kulturní a politický fenomén. Je to médium, které nejen svým programem, ale už samotnou svou existencí dokáže ovlivnit chování obyvatel země, jejich každodenními návyky, podílí se na formování jejich hodnot, vkusu, nastolování agendy (resp. témat, o nichž se bude hovořit), nastavuje komunikační i etickou laťku a stále má mezi médii své výsadní postavení dané dosahem, přesvědčivostí a názorností. Dokáže kromě zábavy a informací zprostředkovat a dokonce i vytvořit vlastními vyjadřovacími postupy umělecké dílo (televizní film, inscenace, dokumentární televizní film apod.), rozhodně je dovede přenést (záznamy koncertů, divadelních představení apod.), nebo zprostředkovat v nezměněné podobě (kinematografický hraný film, který byl v kinodistribuci) apod. A díky možnosti přímého přenosu, přímé účasti na událostech libovolně vzdálených je samozřejmě nejvhodnějším médiem pro sportovní přenosy, kulturní a společenské akce a tak i přímé či nepřímé politické působení. Politici dobře vědí, že televize (v našem případě zejména Česká televize) je vhodným prostředníkem mezi nimi a (potenciálními) voliči, proto patří k profesionalitě politika ovládat manipulativní techniky a umět se prosadit v pozitivním smyslu na televizních obrazovkách. Nehledě na to, že členové kontrolního orgánu České televize, Rady České televize, jsou voleni 10

11 právě politiky. V tomto duchu je televize mediátorem mezi zájmy majitele instituce (resp. týmu, zprostředkovaně i politiky) a koncovým uživatelem, tj. divákem. Oba se navzájem ovlivňují a jejich potřeby a zájmy se neustále posilují. Fenoménem televize se z hlediska historického, komunikačního i teoretického zabývají také různé vědní obory, ačkoliv samostatný obor pro zkoumání televize neexistuje. V různých částech sociologie, mediologie, filmové vědy a kulturologie lze nalézt tzv. teorie televize, nicméně pro její studium se musíme obrátit spíše k zahraničním pramenům, protože u nás se s výjimkou nadějných 60. let televizní teorii příliš pozornosti nevěnuje. Nemělo by se zapomínat, že televize je také tvůrčí prostor. Televizní instituce zaměstnávají desítky a stovky odborníků, zaměřených na vývoj a realizaci programu. Vytvořit vysílací schéma tak, aby bylo funkční, je matematika skloubená s alchymií. Správně nadefinovat podobu konkrétního pořadu (programového typu, formátu), vybrat správného autora a dotáhnout do vítězného konce i samotný obsah, bývá spojeno s nemalým úsilím. Producenti a správci televizních vysílacích oken vyhlížejí své autory (nebo jiné producenty), případně je i vybízejí ke spolupráci, aby jim nabídli sice předem jasně určený, ale přeci jen tvůrčí prostor. Pro autory bývá těžké akceptovat myšlení televizních pracovníků, přiznejme si, že někteří televizní zaměstnanci dodnes nejsou schopni dostatečně respektovat tvůrčí svobodu. Nicméně faktický program, který nakonec divák sleduje na obrazovce, vzniká ve shodě, ve spolupráci producentů, dramaturgie, výrobních složek a autorů, je prostorem pro nečekaná řešení, je otevřen novým postupům a nastavování komunikačních latěk, přičemž se v televizní výrobě pohybujeme na škále zahrnující primitivní rutinní pořadů i specifická umělecká nebo jinak náročná díla. Televize v našem pojetí je: 1) technologický princip 2) instituce 3) komunikační médium se společenskou funkcí 4) tvůrčí prostor. Tři podoby televize 11

12 Martin Štoll A tyto všechny čtyři možné aspekty toho, co může být televize, mají společného jmenovatele, kterým je trh. I když jsme byli nejprve vychovávání téměř čtyřicet let televizní kulturou mimo tržní prostředí, po roce 1989 jsme se stali svědky dynamicky se rozvíjejícího trhu s televizními obsahy a koncepcemi, a to jak původními, tak převzatými, resp. dostupnými satelitem, kabely apod. O trh, rozumějme jistý daný počet diváků, svádí boj čím dál větší množství prodejců, kterým na jednu stranu pomohla digitalizace možností vzniku dalších malých televizních stanic, na stranu druhou právě digitalizace mnohé zlikvidovala a pověstný koláč sledovanosti se tak ještě více rozmělnil. Je čím dál obtížnější se prosadit, zaujmout, vetřít se do přízně diváka, a když už se to podaří, je obtížné donutit ho, aby nepřepnul. A to vše se děje nikoliv z lásky k bližnímu a touhy ho informovat, bavit a zprostředkovat mu katarzi uměleckými díly, ale proto, aby příslušný (měřitelný) počet diváků bylo možno v daný okamžik prodat inzerentovi (Jinak je to u médií veřejné služby, viz později). Někomu, pro koho je výhodné oslovit najednou právě takovou cílovou skupinu. S diváky je permanentně obchodováno, jsou nabízeni jako zajíc v pytli majetným a reklamychtivým firmám. Televizní výrobci a vysílatelé využívají všechny dostupné prostředky, aby obstáli, čemuž se nelze divit ani jim to nelze vytýkat. Vědomí trhu a jeho zákonitostí, jeho analýza, by nás měly vést k pochopení komunikačních principů a důvodů jejich užití. Neznamená to však, že by se některá ze stran (autoři, výrobci a diváci) měla trhu zcela podřizovat za cenu ztráty morálního kreditu či ztráty tak drahocenné důvěry a životního času. To však záleží na jednotlivcích. Klíčová slova analogové vysílání, digitální vysílání, set-top-box Otázka Která ze současných českých celoplošných plnoformátových televizí byla historicky první soukromou stanicí? Úkol Proveďte porovnáním televizních programů v českém jazyce analýzu trhu, vypište si jednotlivé televizní stanice a zkuste je jednou větou definovat. Pak navrhněte vlastní stručnou koncepci nového televizního kanálu, který by podle vašeho mínění zaplnil volnou niku na trhu. 12

13 Tři podoby televize Výsledky své analýzy a koncepční návrh prezentujte před ostatními formou žádosti o udělení licence na televizní vysílání. Spolužáci jsou členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, vy žadatelé. Smyslem je argumentačně obhájit, proč právě tato koncepce televize by měla existovat. 13

14 Martin Štoll 14

15 Tři podoby televize Část A: Televize jako instituce 15

16 Martin Štoll Obr. 2. Výběr z log českých televizí 16

17 Tři podoby televize Právní rámce Televizní vysílání je svébytný typ komunikace, který je určen specifickými technickými prostředky pro vznik obsahů, jejich přenos a příjem, svébytnými komunikačními, estetickými a tvůrčími možnostmi. Přitom nejde o interpersonální komunikaci, jak ji známe z běžného života, ale komunikaci mediovanou masově, od instituce (výrobce, vysílatele, poskytovatele) k mase jedinců (diváků), kteří v danou chvíli informace přijímají. A protože hromadné sdělovací prostředky touto komunikací vstupují do veřejného prostoru a vykazují v něm značnou schopnost ovlivnit chování a jednání svých příjemců i skupin, zakládají tím i specifickou právní situaci, kterou demokratické země musí regulovat. Ne proto, aby komunikaci zakazovali, ale naopak, aby existenci takových komunikací podpořili a definovali. Při té příležitosti vymezují základní pravidla. Právní regulace médií lze souhrnně nazvat mediálním právem, nicméně to zasahuje do daleko širších kontextů právních norem. Regulace vnitřní a vnější Regulaci nelze omezit pouze na zákony. Principiálně ji lze rozdělit na vnější a vnitřní, a to z několika perspektiv. Evropa a Česká republika Z hlediska postavení České republiky jako člena Evropského společenství jsou všechny směrnice Evropského parlamentu, resp. Rady Evropské unie vnějšími regulacemi. Jsou závazné do té míry, že členské státy EU by postupně měly své zákony s těmito směrnicemi harmonizovat. Tyto dokumenty 1) definují základní pojmy, aby evropská jurisdikce používala tentýž jazyk (co je audiovizuální služba, kdo je poskytovatel, kdo koncový uživatel, co je teleshopping, co je umístění produktu product placement, co je tzv. evropské audiovizuální dílo apod.); 17

18 Martin Štoll 2) dávají důraz na rovný přístup všech obyvatel členů Evropské unie k informacím i elektronickým komunikacím (tj. i telefonu, analogovému i digitálnímu vysílání apod.); 3) nastavují základní parametry komunikačního prostředí Evropy (definice hospodářské soutěže, volného trhu, rovných příležitostí, podpora pracovních příležitostí v audiovizuálních médiích apod.); 4) regulují základní etické hranice obsahů, resp. pravidel pro vznik obsahů a nakládání s nimi (omezení ve vztahu k nezletilým, k prezentovanému násilí a pornografii, k některým druhům produktů, jako jsou cigarety nebo farmaceutické výrobky). Nicméně obsahy těchto směrnic jsou velmi obecné, a spíše vytyčují základní ideu, takže nezasahují přímo do konkrétních právních situací v daných státech. Zákony České republiky jsou tím pádem v evropském právním kontextu regulacemi vnitřními. Zákony a kodexy Parlament České republiky, resp. Česká národní rada nebo ještě Federální shromáždění (do roku 1992), přijal celou soustavu zákonů, která se různým způsobem vztahuje k pravidlům výroby, šíření a příjmu audiovizuálních programů. Jednou skupinou jsou normy, kterými stát zřizuje komunikační sítě (zákon o elektronických komunikacích č. 127/2005) nebo instituce a jejich pravidla (zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání č. 231/2001, zákon o České televizi č. 483/1991 aj.), případně reguluje komunikační obsahy (zákon o regulaci reklamy č. 40/1995 aj.). Masově mediovaná komunikace vytváří ale daleko širší kontext, přímo či nepřímo se dotýká základních lidských práv a svobod (ústavní zákon o Listině základních práv a svobod č. 23/1991, zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999, zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000 aj.), a dalších specializovaných oblastí obchodního nebo občanského zákoníku (např. autorský zákon č. 121/2000). Těmito zákony se musí výrobci, autoři i příjemci audiovizuálních programů řídit, jde tedy jednoznačně o typ vnější regulace. Samotné mediální organizace si ale vytvořily i vlastní vnitřní regulativy buď orgány (Etický panel České televize) nebo kodexy, které zpřesňují etické a morální hranice jejich komunikace. Pro některé instituce je kodex povinností danou zákonem (Kodex České televize), zejména proto, že v něm jsou stanoveny zásady naplňování veřejné 18

19 služby, kvůli níž byla instituce týmž zákonem zřízena. Na druhé straně dobrovolné profesní sdružení novinářů, Syndikát novinářů České republiky, vydalo svůj Etický kodex novináře, který upravuje požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice a dbá na důvěryhodnost, slušnost a serióznost. Třetím příkladem naléhavé potřeby vnitřní regulace je vznik Rady pro reklamu založené zadavateli, agenturami a médii, která si dala za cíl dosáhnout čestné, legální, decentní a pravdivé reklamy na území České republiky a vydala svůj závazný Kodex reklamy. Cenzura a autocenzura V nedemokratických zemích je vnější regulací cenzura (předběžná nebo následná) jeden z mnohých nástrojů propagandy. Za vnitřní regulativ lze pak považovat autocenzuru, která se však nemusí nutně vázat k charakterovému ustrojení jedince žijícího v politickém či jiném společenském tlaku, ale může mít i pozitivní konotaci: může být projevem zralosti autora, který své dílo před jeho zveřejněním podrobí vnitřnímu hodnocení a teprve na základě jeho výsledku s ním dál nakládá. Ale to by bylo na samostatnou kapitolu. Klíčová slova směrnice, masová komunikace, kodex, cenzura, autocenzura Tři podoby televize Otázka Jakými normami je regulována vaše škola? Které z nich lze považovat za regulativy vnější a které za vnitřní? Lze je měnit? Obecné rámce informace, přístup a sítě Svobodu projevu a právo na informace zaručuje bod 1 článku 17 základního dokumentu novodobé historie demokratické České republiky, Ústavního zákona 23/1991 ze dne , kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod. Stejným článkem se zakazuje cenzura (bod 3) a omezení těchto svobod se povoluje pouze v případě, že je to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti (bod 4). Stojí za to si tuto zdánlivou banalitu připomenout, neboť existence občanské společnosti nebyla ve 20. století pravidlem, a mnohde neexistuje dodnes. 19

20 Martin Štoll Podobně jednoduchou pravdu obsahuje heslo kdo má informace, má moc, tedy že práce s informací je nejúčinnějším mocenským nástrojem. Přístup k informacím každému občanovi zajišťuje Zákon 106/1999 ze dne o svobodném přístupu k informacím, který pod informací rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě ( 3, bod 3). Takto široce pojatý neomezený přístup kohokoliv k čemukoliv je však nereálný, proto následně zákon negativně vymezuje druhy informací, které přístupné být nemohou: ochrana obchodního tajemství, ochrana důvěrnosti majetkových poměrů, informace v zájmu bezpečnosti státu, Evropské unie nebo organizací Severoatlantické smlouvy, informace související s probíhajícím trestním řízením, plněním zpravodajských služeb atp. Omezení se však týká i informací, které by porušily třetím osobám ochranu práva autorského ( 11, bod 2c) a údajů, které vzniknou bez použití veřejných prostředků a s jejichž sdělením dotčená osoba nesouhlasí. Zcela specifické jsou informace osobního charakteru, které upravuje Zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. Ten rozlišuje mezi tzv. osobními údaji a citlivými údaji. Poněkud nesrozumitelně se v něm osoba, jichž se údaje týkají, označuje za subjekt údajů když se s touto terminologií smíříme, pak již lze rozumět definici dvou základních pojmů: 1) osobním údajem (je) jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu, 2) citlivý údaj je osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů a genetický údaj subjektu údajů; citlivým údajem je také biometrický údaj, který umožňuje přímou identifikaci nebo autentizaci subjektu údajů. Citlivé i osobními údaje lze zpracovávat, shromažďovat, uchovávat, likvidovat, evidovat, téměř vždy se souhlasem dotčené osoby, a zákon instaluje nad těmito operacemi dozorčí orgán, Úřad pro 20

21 Tři podoby televize ochranu osobních údajů, ke kterému je možné se v případě nouze obrátit. Tento zákon by měl zajímat každého pracovníka televize, každého autora, který zveřejňuje zpravodajské a publicistické informace o druhých lidech. Jedna z cest, jak se k informacím dostat, vede přes technologické prostředky komunikující skrze elektronické přenosové soustavy. Lze si představit, že zatímco v 19. století se postupně evropský kontinent telefikoval a do vynálezu bezdrátové telegrafie se nechal prošívat skrz naskrz elektrickým telegrafním vedením, dnes je Evropa prošpikována nejen horizontálně (kabelovými vedeními), ale též vertikálně tisíci elektromagnetických vln různých délek a frekvencí, které ovládají prostor mezi nebem a zemí. A co neobstarají pozemní vysílače, zajistí družicové systémy. Že tyto sítě existují a existovat mají, reflektuje přístupová směrnice Evropského parlamentu a Rady (2002/19/ES ze dne ). Stanovuje si za cíl pokrytí sítí a služeb elektronických komunikací ve Společenství a dává důraz na právo každého občana na přístup k nim. Evropský parlament dále upravuje užívání těchto sítí v rámci hospodářské soutěže s ohledem na koncového uživatele, a to směrnicí o tzv. univerzální službě a právech uživatelů (2002/22/ES ze dne ). Vyzývá jí členské státy, aby zajistily rovné ekonomické i technické podmínky pro příjem služeb a aby byly v rámci hospodářské soutěže zachovávány zásady objektivity, průhlednosti, nediskriminace a proporcionality (kap. 3., bod 2). Ačkoliv se směrnice ponejvíce věnuje telefonním službám a službám mobilních operátorů, nabádá státy v oblasti digitálního televizního vysílání ke standardizaci přístrojů a jejich vybavení všemi konektory umožňujícími takový příjem, aby byla zaručená interoperabilita u všech zařízení, která se prodávají ve Společenství (čl. 32). Tyto dvě směrnice, spolu ještě se dvěma (tzv. autorizační směrnicí 2002/20/ES ze dne o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací a směrnicí 97/66/ES ze dne o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví telekomunikací) vytvářejí balíček, který souhrnně zastřešuje tzv. rámcová směrnice 2002/21/ES ze dne o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací. V ní se konstatuje, že konvergence odvětví telekomunikací, médií a informačních technologií znamená, že všechny 21

22 Martin Štoll přenosové sítě a služby by měly být předmětem jediného předpisového rámce a že je nezbytné oddělit regulaci přenosu od regulace obsahu (bod 5). Český právní řád upravuje existenci a pravidla užívání těchto elektronických komunikačních sítí přinejmenším dvěma zákony. V obecnější rovině je to Zákon 480/2004 Sb. ze dne o některých službách informační společnosti, který vymezuje pojmy služba, elektronické prostředky nebo uživatel a týká se zejména služeb, které si fyzická nebo právnická osoba vyžádá (zpravidla za úplatu) nějakými prostředky elektronické komunikace. Komplexnější je pro naši problematiku však tzv. Zákon o elektronických komunikacích 127/2005 Sb. ze dne Ten přímo navazuje na evropskou směrnici o univerzální službě. Nejprve stanoví pojmosloví: účastník, uživatel, koncový uživatel, spotřebitel, operátor, síť elektronických komunikací, elektronické komunikační zařízení, veřejná komunikační síť atd. Pak zřizuje Český telekomunikační úřad, stanovuje podmínky, za nichž smí podnikatel ve veřejném zájmu šířit potřebný program ( 72) a stanovuje podmínky přístupu ke službám digitálního a rozhlasového vysílání i pro aplikační programy, resp. softwarová rozhraní ( 83). Klíčová slova osobní údaj, citlivý údaj, subjekt údajů, interoperabilita, konvergence, přenosové sítě, účastník, uživatel Otázka Ve zpravodajském pořadu, který se zabývá nevýhodností smluv, chceme ukázat na kameru příklad smlouvy s informacemi, která podléhají souhlasu subjektu údajů. Jak se zachováme v případě, že souhlas nezískáme? Úkol Sepište si údaje o své osobě, které nechcete zveřejnit. Zkuste vytvořit textovou zprávu, v níž by některé z informací byly obsaženy, ale nebyly by řečeno přímo. 22

23 Tři podoby televize Rámce pro audiovizi Služby a pojmy Přímo na audiovizuální komunikaci se soustřeďují dva dokumenty: evropská směrnice o audiovizuálních službách (2010/13/EU ze dne o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravující poskytování audiovizuálních mediálních služeb) a český Zákon 231/2001 Sb. ze dne o provozování rozhlasového a televizního vysílání. U těchto dvou norem se zastavme blíže, neboť přímo upravují prostor pro vznik, provoz i zánik televizního vysílání. Evropský nadhled konstatuje, že audiovizuální služby jsou ve stejné míře kulturními i ekonomickými službami (čl. 5). To je důležitá definice, specifická pro evropskou tradici; částečně vysvětluje, proč například oblast kinematografie u nás spadá pod ministerstvo kultury, a nikoliv průmyslu jako např. ve Spojených státech amerických. Dále se konstatuje rostoucí význam audiovizuálních služeb pro společnost a demokracii především zajištěním svobody informací, názorové rozmanitosti a plurality médií (čl. 5). Audiovizi se tedy přiznává značná moc, vliv na způsob, jakým lidé utvářejí své názory (čl. 45), a klade se důraz na to, aby právě pro tuto zvláštní povahu byla usměrňována a aby uživatel měl vždy možnost se dozvědět, kdo konkrétně za obsah těchto služeb odpovídá. Přitom směrnice vymezuje, že se toto usměrňování týká pouze hromadných sdělovacích prostředků, nikoliv např. soukromé korespondence v jakékoliv podobě, například zpráv elektronické pošty zasílaných omezenému počtu příjemců nejen e- mail, ale např. skype a sociální sítě (čl. 22). Poučná je tato norma i v definici pojmů audiovizuální mediální služba, pořad, poskytovatel mediálních služeb, televizní vysílání, subjekt televizního vysílání, audiovizuální obchodní sdělení, televizní reklama, skryté audiovizuální obchodní sdělení, sponzorství, teleshopping, umístění produktu, evropské dílo. Tyto a podobné pojmy také definuje 2 českého zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, proto si je přibližme právě z něj: rozhlasové a televizní vysílání: poskytování pořadů a dalších částí vysílaní uspořádaných v rámci programu [ ] prostřednictvím sítí elektronických komunikací (bod 1 a) 23

24 Martin Štoll převzaté rozhlasové a televizní vysílání: příjem vysílání původních rozhlasových a televizních programů nebo jejich podstatných částí [ ] a jejich současné, úplné a nezměněné šíření pro veřejnost prostřednictvím sítí elektronických komunikací (bod 1 b) celoplošné vysílání: vysílání, které může ve vymezeném územním rozsahu přijímat v případě [ ] televizního vysílání alespoň 70 % obyvatel České republiky (bod 1 c) regionální vysílání: vysílání, které může ve vymezeném územním rozsahu přijímat v případě [ ] televizního vysílání více než 1 % a méně než 70 % obyvatel České republiky (bod 1 e) místní vysílání: vysílání programu určeného svým dosahem pro místně vymezenou oblast a pro tuto oblast vytvářeného; místně vymezená územní oblast nesmí zahrnovat více než 1 % obyvatel České republiky (bod 1 f) provozovatel televizního vysílání: právnická nebo fyzická osoba, která sestavuje program, včetně služeb přímo souvisejících s programem, určuje způsob organizace televizního vysílání a má za toto vysílání redakční odpovědnost, a pod zvukovým nebo obrazovým označením, jež program a služby přímo související s programem nezaměnitelně identifikuje, tento program a služby přímo související s programem prvotně šíří nebo prostřednictvím třetích osob nechává šířit (bod 1 g) provozovatel převzatého vysílání: právnická nebo fyzická osoba, která rozhoduje o skladbě programů převzatého vysílání, včetně služeb přímo souvisejících s programy převzatého vysílání, a která tyto programy a služby s nimi přímo související šíří nebo prostřednictvím třetích osob nechává v úplné a nezměněné podobě šířit na základě oprávnění k provozování převzatého vysílání (bod 1 h) program: záměrné časové uspořádání jednotlivých televizních pořadů a dalších částí vysílání; [ ] dalšími částmi vysílání se rozumí zvukové, obrazové nebo zvukově-obrazové části vysílání, které nemají povahu pořadu a jsou zařazovány mezi pořady nebo jsou jimi pořady provázeny nebo přerušovány, zejména reklama, teleshopping, oznámení provozovatele vysílání týkající se jeho vlastních pořadů a doprovodných produktů, které jsou od těchto pořadů přímo odvozeny, ohlašování pořadů, zvukové a obrazové prostředky oznamující nebo oddělující vysílání obchodních sdělení a jiná programová interpunkce (bod 1 j) 24

25 Tři podoby televize plnoformátový program: televizní program obsahující pořady různého zaměření a témat, zejména pořady zpravodajské, filmové, dokumentární, hudební a vzdělávací, který není zaměřen pouze na určitou skupinu obyvatel se shodnými zájmy (bod 1 k) pořad: v televizním vysílání se rozumí pohyblivá obrazová sekvence se zvukem nebo bez zvuku, která svým obsahem, formou a funkcí tvoří uzavřený celek vysílání a představuje samostatnou položku televizního programu (bod 1 l) reklama: jakékoliv veřejné oznámení, vysílané za úplatu nebo obdobnou protihodnotu nebo vysílané za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu, včetně nemovitého majetku, práv a závazků (bod 1 n) skryté obchodní sdělení: slovní nebo obrazová prezentace zboží, služeb, jména nebo názvu, ochranné známky nebo činnosti výrobce zboží nebo poskytovatele služeb, uvedená provozovatelem vysílání v pořadu, pokud tato prezentace záměrně sleduje reklamní cíl a může veřejnost uvést v omyl o povaze této prezentace; taková prezentace je považována za záměrnou zejména tehdy, dojde-li k ní za úplatu nebo obdobnou protihodnotu (bod 1 q) teleshopping: přímá nabídka zboží, a to včetně nemovitého majetku, práv a závazků, nebo služeb, určená veřejnosti a zařazená do rozhlasového či televizního vysílání za úplatu nebo obdobnou protihodnotu (bod 1 r) sponzorování: jakýkoliv příspěvek od osoby, která neprovozuje rozhlasové nebo televizní vysílání, neposkytuje audiovizuální mediální služby na vyžádání (bod 1 e), ani nevyrábí audiovizuální díla, poskytnutý k přímému nebo nepřímému financování rozhlasového nebo televizního programu nebo pořadu s cílem propagovat své jméno nebo název, ochrannou známku, výrobky, služby, činnosti nebo obraz na veřejnosti (bod 1 s) podprahové sdělení: zvuková, obrazová nebo zvukově-obrazová informace, která je záměrně zpracována tak, aby měla vliv na podvědomí posluchače nebo diváka, aniž by ji mohl vědomě vnímat (bod 1t) Důležitost tohoto vysílacího zákona je nejen v definici pojmů, ale zejména ve zřízení správního úřadu Rady pro rozhlasové a televizní 25

26 Martin Štoll vysílání (viz dále) a ve vymezení práv a povinností provozovatelů televizního vysílání (celá Část pátá). Za nejpodstatnější z hlediska humanistické tradice Evropy lze považovat 31 bod 1, v němž se praví, že provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání má právo vysílat programy svobodně a nezávisle. Do jejich obsahu lze zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích a bodu 2 téhož paragrafu ve znění: Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru. V tomto duchu pokračují i další dva odstavce o zásadách objektivity a vyváženosti v politicko-publicistických pořadech, aby nebyla v celku vysílaného programu zvýhodněna žádná politická strana nebo hnutí (bod 3) a aby programová skladby byla sestavena tak, aby vysílání poskytovalo vyváženou nabídku pro všechny obyvatele se zřetelem na jejich věk, pohlaví, barvu pleti, víru, náboženství, politické či jiné smýšlení, národnostní, etnický nebo sociální původ a příslušnost k menšině (bod 4). Zákon dále zajišťuje ochranu osob dotčených obsahem televizního vysílání (Hlava II), a to včetně tak často citované ochrany zdroje a obsahu informací ( 41), upravuje podporu evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby (Hlava III), vysílání obchodních sdělení (reklama, teleshopping, umístění produktu product placement, vše Hlava IV) a zamezuje vzniku monopolu na televizním a rozhlasovém trhu (Část šestá). Hovoříme-li však o audiovizi obecně, je potřeba si uvědomit, že tento pojem v sobě nezahrnuje zdaleka jen rozhlasové a televizní vysílání. Oblast kinematografie upravují další vlastní zákony, daleko problematičtější a právně neuchopitelnější je však veškeré audiovizuální podnikání v kyberpostoru internetu i zde známe různé streamy, televizní a rozhlasové kanály, úložiště původních nebo převzatých filmů, tematicky zaměřené stránky apod. A lze předpokládat, že v tuto chvíli objem audiovize na internetu a jinde mnohonásobně převyšuje celé klasické televizní vysílání dohromady. Zde Evropská unie a potažmo český stát přichází s pojmem audiovizuální (mediální) služba na vyžádání. Právě ta okolnost, že programovou nabídku neurčuje poskytovatel služby, ale sestavuje si ji uživatel sám, ohraničuje a vymezuje všechny ostatní netelevizní akti- 26

27 Tři podoby televize vity. V již citované evropské směrnici o audiovizuálních mediálních službách se jasně říká, že televizní vysílání zahrnuje v současnosti zejména analogové a digitální televizní vysílání, vysílání přes internet (live streaming, webcasting), a časové video (near video on demand) (čl. 27) a audiovizuální službou na vyžádání je nelineární audiovizuální služba (čl. 1, bod g), jejímž charakteristickým rysem je, že je podobná televiznímu vysílání, tj. že se snaží získat stejné diváky jako televizní vysílání (čl. 24). Nicméně se liší od televizního vysílání, pokud jde o možnost volby a kontrolu ze strany uživatele, i dopadem, který mají na společnost (čl. 58). Za typický příklad služby je uvedeno tzv. video on demand (čl. 27). Česká republika přistoupila k uzákonění těchto služeb Zákonem 132/2010 Sb. ze dne o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Klíčová slova televizní vysílání, audiovizuální služba na vyžádání, provozovatel televizního vysílání, plnoformátový program, ochrana zdroje a obsahu informací Otázka Lze podle vás poskytnout objektivní a vyvážené informace ve zpravodajství? Odpověď zdůvodněte. Úkol Přes Český ráj má vést dálnice, která spojí Liberec s Hradcem Králové. Projekt má řadu odpůrců a řadu příznivců. Bude to technicky náročná, ale architektonicky zajímavá stavba plná výzev, zrychlí se dopravní spojení mezi krajskými městy, pomůže to zaměstnanosti v obou krajích. Naruší se tím zásadně panorama Českého ráje (dálnice povede přímo pod hradem Trosky), zanikne biotop jednoho z motýlů, který žije právě tam, a obyvatelé vesnic po cestě se ocitnou pod dálnicí. Zkuste namodelovat televizní zprávu tak, aby byla vyvážená a objektivní. Zřizování institucí Jak již bylo řečeno, zákonem o elektronických komunikacích 127/2005 Sb. byl zřízen Český telekomunikační úřad, jako ústřední správní úřad ( 3 bod 1). Jeho smyslem je výkon ve věcech elektronických ko- 27

28 Martin Štoll munikací, zejména jejich zajištění a účelného využívání, reguluje trh a stanovuje podmínky pro podnikání v této oblasti. Lapidárně řečeno, spravuje přenosové trasy a vysílače a je zodpovědný za technicky i ekonomicky rovný přístup koncových uživatelů k elektronickým službám. Stejně bylo řečeno, že vysílací zákon zřizuje správní úřad Radu pro rozhlasové a televizní vysílání ( 4 bod 1), ve slangu nazývanou tzv. velkou radou. Ta vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a dohlíží na zachovávání plurality programové nabídky a informací [...] a dbá na jeho obsahovou nezávislost ( 4 bod 1). Význam Rady pro televizní trh je zcela zásadní. Je státním nástrojem k využívání kmitočtů spravovaných Českým telekomunikačním úřadem, má pravomoc udělovat, měnit a odnímat licence k provozování televizního vysílání ( 5 b), stejně tak registrovat provozování převzatého vysílání ( 5 c), vést evidenci provozovatelů ( 5 d), ukládat sankce ( 5 f) a monitorovat obsah televizního vysílání ( 5 g). Je to také ona, kdo může v mimořádných případech stanovit programy a služby, které mají být povinně šířeny ve veřejném zájmu ( 5 n). Aby mohl kdokoliv provozovat televizní vysílání, musí od Rady získat licenci. Licence se uděluje na dobu určitou a to na 12 let ( 12 bod 5). Je možné také získat krátkodobou licenci na zkušební vysílání, ale maximálně jen na 80 dnů. A je lhostejno, zda chce žadatel provozovat televizní vysílání prostřednictvím vysílačů, nebo prostřednictvím družic či kabelových systémů. Stejně tak je lhostejno, zda půjde o vysílání analogové nebo digitální, digitální šířené prostřednictvím vysílačů. Pokud jde o audiovizuální služby na vyžádání (tj. internet apod.), tam se licence neudělují, nicméně Rada vede evidenci poskytovatelů, monitoruje obsah těchto služeb a ukládá sankce. Rada je zodpovědná za svoji činnost Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, má 13 členů, které na návrh sněmovny jmenuje a odvolává předseda vlády. Funkční období člena rady je 6 let. Jediná televizní instituce, která o licenci žádat nemusí, je Česká televize. Tu totiž zřizuje zvláštní Zákon 483/1991 Sb. ze o České televizi také zaniknout by tedy mohla pouze zrušením tohoto zákona. Přestože ji stát zřídil, a to jako nástupkyni státní Československé televize, nejde o státní instituci. Není financována kapitolou ve státním rozpočtu, nýbrž formou tzv. koncesionářského poplatku, který jí na základě Zákona 348/2005 Sb. z o roz- 28

29 hlasových a televizních poplatcích zajišťuje hlavní příjem přímo od uživatelů televizního vysílání. Vztah ke státu je vyjádřen hned v 1 bodě 3: Stát neodpovídá za závazky České televize a Česká televize neodpovídá za závazky státu. Koncesionářské poplatky poskytují České televizi nezávislost a zavazují ji k tzv. veřejné službě v oblasti televizního vysílání (blíže v kapitole věnované této problematice.) Česká televize bývá floskulně označována jako veřejnoprávní instituce, přesnější termín by měl však znít médium veřejné služby. Právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize zajišťuje Rada České televize, ve slangu nazývaná tzv. malá rada, která je ustanovena rovněž Zákonem o České televizi v 4. Má patnáct členů, které volí a odvolává Poslanecká sněmovna, a jde o významné osobnosti reprezentující regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy (bod 1). V její pravomoci je především jmenovat a odvolávat generálního ředitele České televize jako její statutární orgán, a to na šestileté funkční období (současný předseda této rady doc. Milan Uhde byl nominován Literární akademií). Klíčová slova licence, médium veřejné služby Tři podoby televize Otázka Zabývá se Rada pro rozhlasové a televizní vysílání i otázkami (stížnostmi apod.) České televize? Úkol Na stránkách Rady pro rozhlasové a televizní vysílání si najděte původní projekt TV NOVA, se kterým požádala v roce 1992 o licenci. Prostudujte jej a definujte v několika bodech, zda jej svým vysíláním naplňuje. Regulace obsahů Jakkoli Listina základních práv a svobod deklaruje právo na přístup k informacím, je nabíledni, že ne všechny informace mohou (smějí) být stejně přístupné. Každému se hned vybaví tzv. listovní tajemství, lékařské tajemství, zpovědní tajemství nebo obchodní tajemství, a půjdeme-li dál, zjistíme, že omezení tohoto práva proniká do všech druhů lidské činnosti. Soukromé osoby a soukromé firmy nejsou po- 29

30 Martin Štoll vinny sdělovat cokoliv komukoliv, zákonné normy jim ovšem nařizují, co musí sdělovat státním orgánům (finanční úřady, správy sociálního zabezpečení, matrika apod.) Naopak státní orgány jsou povinny sdělovat informace (nejčastěji však jen tzv. na vyžádání), a to ve lhůtě (nejčastěji) třiceti dnů. Je dobré si na tomto místě připomenout regulační Zákon 106/1999 Sb. z O svobodném přístupu k informacím, o němž už bylo pojednáno výše. Zastavme se nyní u jednotlivých bodů Zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, které považujeme za klíčové: K bodu a): Zajištění plurality informací v rozhlasovém a televizním vysílání deklaruje šestá část vysílacího zákona. Omezuje majetková (resp. držitelská) práva k licencím vymezuje, že jedna právnická osoba nebo jedna fyzická osoba nesmí být držitelem více než jedné licence k celoplošnému analogovému televiznímu vysílání ( 55, bod 1) a že jedna osoba nesmí být současně držitelem více než dvou licencí k celoplošnému digitálnímu televiznímu vysílání, rozuměj plnoformátovému ( 55 a, bod 1). V případě regionálního vysílání může být právnická nebo fyzická osoba držitelem více licencí, ale vysílání těchto stanic nesmí v součtu pokrýt více než 70 % celkového počtu obyvatel České republiky ( 56, bod 1). Podobná omezení se týkají slučování stávajících držitelů licencí. Ačkoliv se zdá, že tento oddíl zákona se netýká obsahu, týká se jej nepřímo fakticky zamezuje monopolu jednoho provozovatele vysílání (resp. konsorcia majitelů), který by mohl svojí programovou nabídkou, estetickým názorem jednostranně ovlivňovat své diváky, resp. divák by neměl možnost volby jiné nabídky. K bodu b): Omezení násilných nebo pornografických obsahů vychází samozřejmě již z obecně formulované evropské směrnice o audiovizuálních službách: Pravidla chránící tělesný, duševní a mravní vývoj nezletilých osob i na ochranu lidské důstojnosti ve všech audiovizuálních mediálních službách, včetně audiovizuálních obchodních sdělení, jsou nezbytná (bod 59). Daleko konkrétnější jsou ale české zákony, jejichž porušení vede nejprve k sankcím a v případě opakovaných sankcí i k odejmutí, resp. neprodloužení licence televizního vysílání. Vysílací zákon v oddílu Sankční ustanovení, kapitole Pokuty ( 60) definuje přesně, že např. pokuta 20 tisíc Kč až 10 milionů Kč bude udělena provozovatelům televizního vysílání pokud (bod 3): 30

31 Tři podoby televize zařazuje do vysílání pořady nebo další části vysílání, které propagují válku nebo líčí krutá nebo jinak nelidská jednání takovým způsobem, který je jejich zlehčováním, omlouváním nebo schvalováním, zařazuje do vysílání pořady nebo další části vysílání, které obsahují podprahová sdělení, zařazuje do vysílání pořady nebo další části vysílání, které mohou vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahují pornografii a hrubé samoúčelné násilí, zařazuje do vysílání od 06:00 hodin do 22:00 hodin pořady, upoutávky nebo další části vysílání, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, a nejedná se o vysílání koncovému uživateli dostupné na základě písemné smlouvy uzavřené s osobou starší 18 let, k němuž je poskytnuto technické opatření, které znemožňuje přístup k vysílání dětem a mladistvým. Zákon přitvrzuje ještě v oddílu Licence, ( 12 bod 12), kde rozšiřuje podmínky, za kterých nebude prodloužena licence: zařadil do vysílání pořady, které podněcovaly k nenávisti z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení, zařadil do vysílání pořady, které bezdůvodně zobrazují osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost. Provozovatel vysílání nese za obsah vysílání plnou zodpovědnost (bod 1 a) a kromě jiného je povinen pořady nevhodné pro děti a mladistvé označit obrazovým symbolem upozorňujícím na nevhodnost po celou dobu vysílání (bod 1 b), a díla obsahující vulgarismy a nadávky vysílat pouze v době od 22:00 do 6:00 druhého dne (bod 1 j) odtud ona známá hvězdička po desáté večer. K bodu c): Obchodní sdělení (tj. reklama, product placement, teleshopping) musí být snadno rozpoznatelná, tj. taková skrytá sdělení se zakazují (bod 1 a), nesmějí používat podprahové techniky (bod 1b) 31

32 Martin Štoll a nesmějí narušovat lidskou důstojnost (bod 1 i) nebo obsahovat a podporovat diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, státní příslušnosti, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace (bod 1 ii). Tak praví ustanovení článku 9 známé směrnice Evropského parlamentu o audiovizuálních službách, které se vztahují na všechny audiovizuální služby v členských státech unie. Protože hlavní příjmy provozovatelů televizního vysílání pocházejí právě z obchodních sdělení (tj. reklamy), a vysílací čas je dominantní obchodní komoditou, je logické, že se tomuto tématu věnuje téměř každá směrnice i zákon byť i vzdáleně související s audiovizuální tvorbou a službami. Náš vysílací zákon obchodním sdělením věnuje celou Hlavu IV a jejích 7 paragrafů. Zakazuje provozovatelům vysílání zejména zařazovat skrytá obchodní sdělení (bod h), a dále vyjmenovává podobné formulace jako pro regulaci obsahů vysílání (podprahové sdělení, sdělení snižující lidskou důstojnost, útočící na víru nebo náboženství nebo na politické nebo jiné smýšlení, obsahující diskriminaci na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení). Kromě těchto bodů přicházejí zákonodárci s některými rozšířeními omezení, například zakazují zařazovat náboženská a ateistická obchodní sdělení (bod d), dále obchodní sdělení týkající se léčivých přípravků nebo léčebných postupů, které jsou v České republice dostupné pouze na lékařský předpis (bod f), týkající se cigaret nebo jiných tabákových výrobků (bod g). Nejpozoruhodnější je ovšem bod c, jímž se zakazují obchodní sdělení, v nichž účinkují hlasatelé, moderátoři a redaktoři zpravodajských a politicko-publicistických pořadů. Téma regulace reklamy by vydalo na samostatnou monografii, proto se pro naše účely omezme na informaci, že Evropský parlament a Rada Evropy vydala přinejmenším dvě obecné směrnice 2005/29/ES ze dne o nekalých praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu, a 2006/114/ES ze dne o klamavé a srovnávací reklamě, kde se sice přímo nehovoří o specifikách pro televizní vysílání, nicméně se zde vytyčují základní mantinely a definují pojmy. 32

33 Tři podoby televize Českou normou, která se věnuje přímo reklamě je Zákon 40/1995 Sb. z o regulaci reklamy, kde je podrobně rozebráno pojmosloví podprahové vnímání (1 b), nekalá obchodní praktika (1 c), skrytá reklama (1 d), nevyžádaná reklama (1 e), srovnávací reklama (2), a ve vztahu k mladistvým se zakazuje reklama, která by podporovala chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj ( 2 a), doporučovat ke koupi výrobky nebo služby s využitím jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti (b), nabádat, aby přemlouvaly své rodiče nebo zákonné zástupce nebo jiné osoby ke koupi výrobků nebo služeb (c), využívat jejich zvláštní důvěry vůči jejich rodičům nebo zákonným zástupcům nebo jiným osobám (d), nevhodným způsobem je ukazovat v nebezpečných situacích (e). Klíčová slova pluralita informací, diskriminace, důstojnost, přesvědčení, vyznání, obchodní sdělení Otázka Existují tzv. srovnávací reklamy, kdy se jeden produkt konfrontuje s jiným produktem. Jaká omezení pro takový typ reklamy platí? Úkol Sledujte jakýkoliv televizní pořad dnes po 22. hodině. Definujte, proč byl zařazen na tuto dobu. Naplňoval v něčem zákonné limity? Ochrana autora a jeho díla Tak jako má každý občan právo na ochranu osobních údajů a zároveň právo na informace, má každý, kdo vytvoří autorské dílo, právo na ochranu svého díla i právo s dílem dle své libovůle nakládat. Tato dvě práva srozumitelně rozlišuje tzv. autorský zákon, Zákon 121/2000 Sb. ze : na jedné straně zavádí tzv. osobnostní práva (oddíl 2) a na straně druhé tzv. majetková práva (oddíl 3, oddíl 4). Osobnostní práva zajišťují autorovi možnost rozhodnout o zveřejnění (nebo nezveřejnění) díla ( 11, bod 1), zvolit způsob, jak bude jeho autorství u díla zjeveno ( 11, bod 2), a má zejména právo na nedotknutelnost tohoto díla ( 11, bod 3). Tedy v případě, že dílo užívá někdo jiný, nesmí se tak dít způsobem snižujícím hodnotu díla a autor na jeho užití může dohlížet. Autorství je pevnou součástí autora, 33

34 Martin Štoll dokonce se jej nemůže vzdát ( 11, bod 4), nemůže jej na nikoho převést a autorovou smrtí zaniká. To však neznamená, že dědicové, příp. další (i právnické) osoby se nemohou v případě narušení těchto osobnostních práv dožadovat nápravy, a to kdykoliv. Zkrátka je přinejmenším slušné uvádět autorství také autorů dávno zesnulých a používat jejich dílo v úctě k nim i k dílu samotnému. Majetková práva jsou z hlediska práva daleko zajímavější, neboť jejich naplňování představuje pro autora, resp. jeho dědice finanční plnění. Proto všechny známé tahanice o práva exponovaných zesnulých umělců (spisovatel Jaroslav Foglar, skladatel Karel Svoboda atp.) mívají dramatický průběh a trvají dlouho neboť po dobu 70 let od smrti autora je možné za užití jeho díla požadovat finanční náhradu (např. tantiémy). A to v případě skladatele, jehož písně znějí téměř na všech rozhlasových vlnách každý den už stojí za úsilí. Zmiňovaných 70 let po smrti autora je tzv. doba autorskoprávní ochrany, v případě kolektivních audiovizuálních děl (film, televizní pořad) se doba počítá od úmrtí posledního z těchto spolupracovníků režisér, autor scénáře, autor dialogů a skladatel hudby vytvořené přímo pro dílo ( 27, bod 5). Tedy k dílům nestora české kinematografie Otakara Vávry zesnuvšího ve 100 letech v roce 2011 se sedmdesátiletá lhůta rozeběhla teprve nedávno (pokud ještě žijí spolupracovníci na scénáři nebo hudební skladatelé, pak neběží vůbec). Autora však zajímá především naplňování majetkových práv k dílu už během života. V návaznosti na osobnostní právo rozhodnout o zveřejnění díla má autor zejména možnost udělit smluvně právo ke zveřejnění jiné (i právnické) osobě (nakladateli, hudebnímu vydavateli, rozhlasu, televizi apod.) ( 12, bod 1). Tím jeho majetkové právo nezaniká, jen je upraveno licenční smlouvou mezi autorem a uživatelem, která stanoví zejména dobu licence, způsob šíření a typ zásahů do díla, které je autor povinen strpět ( 12, bod 2). Nabyvateli tohoto práva se naskýtá možnost s dílem nakládat nejrůznějším způsobem: rozmnožovat jej ( 13), rozšiřovat originál nebo rozmnoženinu díla ( 14), pronajímat je ( 15), půjčovat ( 16), vystavovat ( 17), provozovat dílo živě, a to i živým televizním přenosem ( 19 a 20), vysílat rozhlasem a televizí ( 21) ovšem pouze tak, jak stanoví autorova vůle v autorské smlouvě. V případě vysílání rozhlasem nebo televizí zároveň zákon jasně teritoriálně vymezuje práva pro Českou republiku, i pokud jde o vysílání prostřednictvím družice ( 21bod 6 a 7). 34

35 Tři podoby televize Za poskytnutí licence náleží autorovi odměna, a to i v případě, že jde o opětovný prodej např. u děl výtvarných. Záleží pouze na autorovi, jak přesně vymezí podmínky licence a jak velký manipulační prostor si pro nakládání se svým dílem nechá. Je potřeba počítat s tím, že každý provozovatel televizního vysílání by nejraději získal autorské dílo se všemi právy a po celou dobu autorskoprávní ochrany (život autora + 70 let) a že smlouvy jsou většinou tak nastaveny. Podepsáním takové smlouvy by se autor doživotně zprostit jakýchkoliv dalších nároků ke svému vlastnímu dílu. V případě knih lze licenci například omezit dobou (např. 10 let), počtem vydání, počtem výtisků (a při novém vydání či překročení tohoto počtu bude následovat další odměna), v případě audiovizuálního díla může autor povolit jen vysílání, ale nikoliv další prodej (třeba do dalších televizí), může svoji licenci omezit rovněž časově, teritoriálně anebo počtem vysílání. Každá smlouva je smlouvou dvou stran a její podmínky jsou vždy specifické. Co se stane s dílem, jehož doba autorskoprávní ochrany uplynula? Stává se z něj tzv. dílo volné ( 27) a kdokoli je může užít tedy za předpokladu respektování osobnostního práva autora. Proto je nyní možné zveřejnit celé dílo Boženy Němcové, Karla Čapka a dalších autorů, aniž by za to dědicové cokoliv dostali. Ještě dlužíme vysvětlení, co autorský zákon považuje za dílo a koho za autora. Paragraf 2 definuje dílo jako dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické (bod 1). Důležité je, že se právo týká nejen dokončeného díla, ale též jeho jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvu a jmen postav (bod 3). Zato dílem rozhodně není námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě (bod 6). V případě komunikace s provozovateli televizního vysílání je tedy potřeba vytvořit námět díla jakožto autorský čin nejen popsat jev, ale 35

36 Martin Štoll též nastínit originalitu autorského přístupu k němu, dramaturgicky jev uchopit a námět fyzicky napsat, podepsat a nechat si zaregistrovat. Teprve pak je možné dožadovat se náhrady (tj. námětem nemůže být Praha, ale např. pořad, který chronologicky představí významné vědecké kapacity, které v Praze působily v 19. století, a to za použití průvodce a dochovaných autentických míst ). Na závěr je třeba zmínit ještě vedle autorského zákona, který je alfou a omegou tvorby, fenomén tzv. ochrany zdroje a obsahu informací. S potřebou tohoto typu ochrany se setkáváme ve zpravodajství a publicistice, která nemusí spadat pod autorský zákon a přitom jejich tvůrci musí v případě kontroverze a konfliktu najít nějaké krytí. Problému se věnuje také 41 vysílacího zákona. Osoba, která se podílela na získávání a zpracování informací pro uveřejnění v televizním vysílání má právo odepřít soudu, jinému orgánu nebo orgánu veřejné správy poskytnutí informace o úvodu a obsahu těchto informací (bod 1), stejně tak jako těmto orgánům nemusí vydat věci, které by k původu informací vedly (bod 2). Touto právní úpravou se v podstatě zajišťuje svoboda novinářské práce, která se mnohdy podílí na odhalení nezdravých společenských jevů. Klíčová slova osobnostní právo, majetkové právo, doba autorskoprávní ochrany Otázky Mohou dědici výtvarníka Zdeňka Milera, který stvořil slavnou animovanou postavičku Krtka v kalhotkách, toto dědictví rozvíjet novými příběhy a novými postavami (paní Krtečková s rodinou apod.)? Úkol Zkuste zpětně rekonstruovat podstatu autorskoprávního sporu Divadla Spejbla a Hurvínka. 36

37 Tři podoby televize 37

38 Martin Štoll Řízení instituce a financování Televize jako instituce je vždy samostatným podnikatelským subjektem, který má tytéž cíle jako kterýkoliv jiný podnikatel. Jen prostředky a metody jejich dosažení jsou specifické a poněkud se liší např. od pekárny, taxislužby či hotelu (vyjímám z toho samozřejmě média veřejné služby). Aby těchto cílů podnik dosáhl, musí mít přesně zavedená pravidla vnitřní komunikace a výroby, zaměstnaneckou a (sub)dodavatelskou strukturu, musí mít mechanismy k distribuci a zpětnému hodnocení svých výstupů. Při vědomí tohoto kontextu nemůže tvůrce překvapit, že účastní-li se procesu televizní tvorby, účastní se zároveň na tovární výrobě, která má svá pravidla, standardy, termíny a limity. Majitel Každý podnikatelský subjekt má svého majitele či společenství majitelů. Televizní trh u nás je v tomto ohledu velmi dynamický, první dvě soukromé televize FTV Premiéra (která začala vysílat roku 1993) a TV NOVA (která začala vysílat o rok později) majitele změnily několikrát. Některé televizní společnosti mezitím vznikly, zahájily vysílání a zanikly (příkladem je zpravodajský kanál Z1), některé ani vysílat nezačaly (FEBIO TV). Dominantními majiteli plnoformátových celoplošných komerčních televizí jsou americká společnost CME se značkou CET 21, švédský koncern MTG Broadcasting, GES Media Europe, vydavatelský dům Mafra a průmyslový koncern Moravia Steel. 38

39 Majitel má přímý vliv na existenci své firmy na její chod, principy vnitřní komunikace, na výběr spolupracovníků, na programovou skladbu pořadů, jejich výběr, ale i jejich vyznění. Může mít přímý vliv na ideové nastavení vysílaných pořadů. Je dobré si tento fakt uvědomit, protože pokud je struktura majitelů hlavních médií nejasná, resp. směřuje k nadnárodním společnostem, velmi těžko lze dohledat, jaká poselství mají tato média v zadání a v čí moci jako uživatelé jsme. Přirozenou snahou majitelů je získat co největší podíl na trhu. Rozšiřují počet kanálů jak jim licence a technické možnosti digitalizace umožní, nebo se snaží sloučit (fúzovat) se slabšími konkurenty. Některým se podařilo vytvořit mediální impéria s celosvětovým dosahem, majitelům více druhů médií s významným vlivem dnes říkáme mediální magnáti. Rozhlédněme se po televizních trzích za impériem CNN stál Ted Turner, za všemi televizemi Sky Rupert Murdoch; obratně propojil svůj mediální vliv s politikou majitel italské televize Silvio Berlusconi atd. V našich podmínkách měl k magnátství nakročeno Vladimír Železný ve druhé polovině devadesátých let, když chtěl k suverénně nejpopulárnější stanici NOVA přidat i periodické tiskové produkty. Majitel má vliv na svou mediální instituci, může tedy být i tím, kdo určuje obsah jejích sdělení. Klíčová slova koncern, fúzovat, magnát Otázka Z jakého důvodu a kdy bylo ukončeno vysílání stanice Z1? Tři podoby televize Úkol Zmapujte současné mediální magnáty a jejich vlastnictví televizních stanic. Prostory Provoz televize vyžaduje zcela zvláštní technické a prostorové vybavení. Pro zajímavost uveďme citát z roku 1965 od Wernera Ringse, autora publikace s příznačným názvem Továrna na výrobu programu. Líčí v něm s jistým obdivem velikost a možnosti budovy BBC v Londýně: 39

40 Martin Štoll Elegantní, sedmipatrová kruhovitá budova londýnského televizního centra BBC zaujímá s připojenými dílnami m 2. Komplex budov, obklopující vnitřní nádvoří zařízené jako zahrada, jakož i koncentricky toto jádro obklopující budovy studií a křídla s dílnami, jsou protkány třiceti kilometry topných rour. Centrála telefonického nervového centra má 3000 přípojek. 45 výtahů slouží dopravě do 250 kanceláří, 7 studií s 85 šatnami a koupelnami pro více než 600 herců, je tu restaurace pro 750 osob, kafébary a klubovní místnosti, knihovny a prádelna, konferenční místnosti a archivy, zdravotnická oddělení a hasičstvo, fotolaboratoře a přednáškové sály, truhlárna a ateliéry pro scénografii. Klimatizační zařízení s 1600 filtry zásobuje celý komplex ustavičně čerstvým vzduchem. Největší ze studií má rozměry benátského paláce. Zabírá plochu zhruba 1000m 2 a je 16 a půl m vysoké. 135 m 2 jeho plochy lze nechat klesnout o 1,30 m a naplnit vodou. Je tu místo jak pro aparatury a dekorace, tak pro 600 diváků. I tak je co do velikosti ještě předčí Studio 5 londýnské televizní společnosti Associated Rediffusion, které je 1500m 2 velké (RINGS 1965, s. 5 6). Lze pochopit, že optikou šedesátých let 20. století a s přihlédnutím k tradici BBC byl obdiv na místě. Podobně velkoryse si představovali v téže době ideoví zadavatelé stavby i areál Československé televize na Kavčích horách, od kterého si slibovali, že se výroba i programoví pracovníci soustředí pod jednu střechu, resp. za jeden plot. To se povedlo až v 90. letech, kdy televize opustila známou adresu pro zasílání dopisů Jindřišská šestnáct, tři jedničky padesát a dostavěla pro dramaturgii a Telexport budovu tzv. Rohlíku. To, že toto dědictví fundusů, budov, studií, truhláren, autoprovozu, pozemků, rekreačních objektů a dalších nesčetných majetků ČST spadlo do klína České televizi, se na začátku 90. let zdálo jako výhoda. Vypadalo to, že skromně začínající soukromé televize nemohou získat nad takto vybavenou veřejnou institucí převahu. Vzápětí se ukázalo, že v tom úspěch nevězí, a výhody se proměnily v nevýhody. TV NOVA se brzy stala lídrem sledovanosti díky změně komunikačního stylu (bulvárnost, podbízivost) a jisté výrobní pružnosti, nezatížené velkými náklady. A samotná Česká televize tou dobou dostala lekci od prvních soukromých výrobců, kteří začali televizi dodávat pořady nebo jejich části vyrobené na zakázku. Tato lekce byla dána zejména tím, že Česká televize neuměla své kapacity dobře využít. Její dnešní management vnímá dědictví budov jednoznačně jako zátěž, která produkuje pouze mandatorní výdaje (energie, údržba budov, nákladnost až nemožnost jejich 40

41 adaptací a přestaveb) a dokonce zabraňuje růstu či proměně instituce v moderního televizního výrobce. Trendem současné doby je tzv. outsource, zadávání výroby ven mimo instituci, tzv. zakázky na klíč, protože se tím minimalizují provozní náklady a nakládá se s energiemi a materiály daleko efektivněji. Nicméně je pravda, že zadavatel nastavuje podmínky a tlakem na co nejlevnější provedení nutí zhotovitele často k ústupkům na úkor obsahové kvality. Klíčová slova fundus, mandatorní výdaje, outsource Tři podoby televize Otázka Patří mezi mandatorní výdaje daň z nemovitosti, poplatek OSA a vytápění studia? Úkol Spočítejte svoje mandatorní výdaje v soukromém (rodinném) rozpočtu a zamyslete se nad nimi. Obr. 3. Maketa plánovaného televizního areálu na Kavčích horách, který se však nakonec neuskutečnil 41

42 Martin Štoll Obr. 4. Nákres západní části vystavěného areálu na Kavčích horách začátkem 70. let Management Každá instituce má svůj management, který se člení na tzv. stupně řízení. Jeho struktura a hierarchie je vždy originální, má svá specifika odvislá od velikosti firmy a odvětví, v němž firma podniká. V případě televizního vysílání se bude zásadně lišit struktura firmy, která produkuje vlastní tvorbu ve vlastních ateliérech, od té, která si ateliéry pronajímá, a rozhodně od té, která vysílá jen převzaté pořady. Ta poslední se vejde do několika kanceláří (ředitel, finanční ředitel, obchodní oddělení, právník, technický ředitel, programový ředitel a případní zaměstnanci zajišťující proces nákupu, překladu, titulkování, dabingu, odbavení konečného výsledku apod.), zatímco ta první bude potřebovat vlastní prostory a s nimi odborníky na technické vybavení, truhláře na výrobu kulis, švadleny na udržování nebo šití kostýmů, a možná i kuchaře a kuchařky do jídelny pro zaměstnance. 42

43 Tři podoby televize Mezi těmito dvěma extrémy je celá škála možností, jak racionalizovat výrobní procesy, jaké služby zajišťovat z vlastních zdrojů a jaké případně zadat jiné firmě. Důležitá je zejména otázka, jak se právně postavit k autorským a programovým profesím na příkladu České televize vidíme, jak obtížné bylo snižovat zaměstnanecké stavy po přechodu ze státní instituce: jako první byli propuštěni režiséři, následně kameramani, střihači a zvukaři. Obecně lze říci, že televize jako instituce musí zajistit přinejmenším tři linie: program (tedy co), výrobu (tedy jak) a techniku (tedy čím). V programových odděleních pracují (kreativní) producenti nebo šéfdramaturgové, dále správci televizních oken (též commissioning editoři), vedoucí (jednotlivých) projektů, dramaturgové, editoři a redaktoři, lze je nazvat různě. Jejich pracovní náplní je najít vhodné náměty a autory a v daném čase a za daných podmínek dovést projekt až do konečné fáze, do vysílání na televizní obrazovku. Jedním z jejich významných výrobních nástrojů je archiv již realizovaných pořadů. Linie výroby zahrnuje vše týkající se samotné produkce pořadů od právních konsekvencí a smluv až po praktické zajištění natáčení a postprodukci. V linii techniky je obsaženo všechno od velkých přenosových vozů schopných zajistit přímé přenosy třeba sportovních událostí až po poslední mikrofon mikroport, který lze připnout na košili, včetně baterek do něj. Jiná skupina technických prostředků slouží při realizační fázi (kamery, světla, mikrofony, přenosové vozy, vybavení studia pro natáčení apod.) a jiná při postprodukční fázi (střih, ozvučování, nahrávání hudby), sem patří i proces tzv. odbavení vysílání, tj. faktický přenos do přenosových tras. Klíčová slova commissioning editor, mikroport, postprodukční fáze, odbavení vysílání Otázka Do které linie ve struktuře instituce byste zařadili účetní nebo personalistku? Úkol Prostudujte si současnou strukturu České televize a vyjmenujte rozdíly v hierarchii mezi lety 1965 a

44 Martin Štoll Obr. 5. Organizační schéma Československé televize v roce 1965 Obr

45 Tři podoby televize Obr. 6. Organizační schéma BBC v 60. letech 45

46 Martin Štoll Obr. 7. Organizační schéma České televize v roce

47 Tři podoby televize 47