HISTORIE, VÝVOJ A SOUČASNÉ VYUŽITÍ DOLNÍ OBLASTI VÍTKOVICE

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA Hornicko-geologická fakulta Institut geologického inženýrství HISTORIE, VÝVOJ A SOUČASNÉ VYUŽITÍ DOLNÍ OBLASTI VÍTKOVICE Bakalářská práce Autor: Vedoucí práce: Barbora Kučerová Ing. Jarmila Drozdová, Ph.D. Ostrava 2017

2

3

4 Prohlášení autora bakalářské práce - Celou bakalářskou práci včetně příloh, jsem vypracovala samostatně a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu. Byla jsem seznámena s tím, že na moji bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. autorský zákon, zejména 35 využití díla v rámci občanských a náboženských obřadů, v rámci školních představení a využití díla školního a 60 školní dílo. - Beru na vědomí, že Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava (dále jen VŠB-TUO) má právo nevýdělečně, ke své vnitřní potřebě, bakalářskou práci užít ( 35 odst. 3). - Souhlasím s tím, že jeden výtisk bude uložen u vedoucího bakalářské práce. Souhlasím s tím, že údaje o bakalářské práci, obsažené v Záznamu o závěrečné práci, umístěném v příloze mé bakalářské práce, budou zveřejněny v informačním systému VŠB-TUO. - Souhlasím s tím, že bakalářská práce je licencována pod Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 3.0 Unported licencí. Pro zobrazení kopie této licence, možno navštívit - Bylo sjednáno, že s VŠB-TUO, v případě zájmu o komerčním využití z její strany, uzavřu licenční smlouvu s oprávněním užít dílo v rozsahu 12 odst. 4 autorského zákona. - Bylo sjednáno, že užít své dílo bakalářskou práci nebo poskytnout licenci k jejímu komerčnímu využití mohu jen se souhlasem VŠB-TUO, která je oprávněna v takovém případě ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které byly VŠB-TUO na vytvoření díla vynaloženy (až do jejich skutečné výše). V Ostravě dne

5 Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří mi při tvorbě této bakalářské práce pomohli. Především bych chtěla poděkovat Ing. Jarmile Drozdové, Ph.D., za odborné vedení při psaní této práce. Hlavně za její cenné rady, konzultace, za poskytnutí odborných materiálů, ale také především za její trpělivost a pomoc.

6 Anotace Předložená bakalářská práce se zabývá historií, vývojem a současným využitím Dolní oblasti Vítkovice. Teoretická část práce je věnována popisu přírodních poměrů a historickému vývoji oblasti od jejího vzniku až po současné využití. Hlavní náplň praktické části práce tvoří dotazníkové šetření zaměřené na studenty středních škol a následné vyhodnocení výsledků. Náplní poslední kapitoly je návrh odborné exkurze zaměřené na přírodní a technické památky vybrané dle preferencí účastníků dotazníkového šetření. Klíčová slova: Dolní oblast Vítkovice, Hornoslezská pánev, Vítkovické železárny Summary Presented bachelot thesis aim on history, development and actual utilization Lower Area of Vítkovice. Theoretical part is dedicated to description of natural relations and historical development this area from its creation until todays usability. Main contents of practical part are questionnaire survey focused on high school students and next its evaluation. Last chapter content is suggestion of professional excursion aimed at natural and technical monuments chosen by preferences of questioners. Keywords: Lower Area of Vítkovice, Upper Silesian Basin, Ironworks in Vítkovice

7 OBSAH 1 ÚVOD A CÍL PRÁCE PŘÍRODNÍ POMĚRY OBLASTI Ostrava Geologické poměry oblasti Kadomské strukturní patro Variské strukturní patro Ostravské souvrství Karvinské souvrství Alpinské strukturní patro Geomorfologické poměry oblasti Klimatické poměry HISTORIE A VÝVOJ DOLNÍ OBLASTI VÍTKOVICE Historie Dolní oblast Vítkovice a její technické objekty Vysoké pece Plynojem Koksovna Důl Hlubina Velín U6 energetická šestá ústředna SOUČASNÉ VYUŽITÍ DOLNÍ OBLASTI VÍTKOVICE Stávající podoba objektů Vysoká pec a nástavba Bolt Tower... 30

8 4.1.2 Plynojem Gong U6, Šestá energetická ústředna Malý svět techniky Velký svět techniky Důl Hlubina Energocentrum DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ Metodika dotazníkového šetření Vyhodnocení dotazníkového šetření NÁVRH ODBORNÉ EXKURZE Termín a cena exkurze: ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM GRAFŮ PŘÍLOHY... 63

9 1 ÚVOD A CÍL PRÁCE Téma historie, vývoje a současného využití Dolní oblasti Vítkovice jsem si vybrala proto, že mě vždy zajímala tato městská část mého rodného města. V předložené bakalářské práci se nejprve věnuji geologické historii oblasti, přírodním poměrům moravskoslezské oblasti, ostravsko-karvinskému revíru až k založení železáren Vítkovic v dnešním areálu Dolní oblasti. V další kapitole přehledně popisuji vývoj Dolní oblasti Vítkovice, její majitele, provoz za první a druhé světové války až po ukončení provozu a prohlášení za národní kulturní památku. V současnosti je využití DOV stále velice zajímavé a městu přínosné, díky využití prostoru pro různé společenské akce jako jsou například Colours of Ostrava. Cílem této práce je pohled na Dolní oblast Vítkovice, která je velmi zajímavá. Od jejího založení až po prohlášení za národní kulturní památku, se změnilo leccos, ale monumentálnost a hlavní panorama v Ostravě, jakožto bývalém hornickém městě, přetrvává nadále, a doufejme, že ještě dlouho bude. Současné využití je jiné, než bývalo za aktivní těžby černého uhlí v Moravskoslezském kraji, ale právě díky ukončení provozu se dostala oblast do širšího podvědomí turistů nejen z České republiky. S výsledky dotazníkového průzkumu, který jsem zaměřila na střední školy, na téma Dolní oblast Vítkovice, jsem dále pracovala. Zpracované odpovědi jsem využila pro odbornou exkurzi po dalších technických památkách v Moravskoslezském kraji, která bude zaměřena a zpracována pro studenty střední školy

10 2 PŘÍRODNÍ POMĚRY OBLASTI Na území České republiky se z regionálního hlediska nachází dva geologické celky s odlišnou minulostí. Tyto dva celky jsou, Český masiv a Západní Karpaty. Do Českého masivu nám spadají Čechy a většina Moravy a Slezska. Do vnější části Západních Karpat nám spadá východní část Moravy a Slezska. V dnešní době víme, že stavba Českého masivu a Západních Karpat je značně složitá a stále není dostatečně prozkoumána. (Chlupáč et al., 2002) Český masiv je mnohem starší než Západní Karpaty, které jsou pro naši oblast důležité, protože tady probíhalo formování až za alpinského vrásnění. Hlavní interval byl od svrchní křídy do terciéru, čili posledních sto milionů let. Důležitým faktorem byly pohyby litosférických desek, tj. desek zemské kůry, které se ve svrchní části zemského pláště pohybovaly spolu. Hlavní roli v kolizi měla severnější deska Evropy, která byla varisky konsolidovaná s jižnější Africkou deskou. (Chlupáč et al., 2002) 2.1 Ostrava Ostrava je hlavní krajské město, které leží na severovýchodě České republiky, na rozhraní Moravy a Slezska, blízko Polských hranic. Ostrava je město s dlouholetou hornickou tradicí. Hlavním jádrem hornické činnosti je městský obvod Vítkovice, ve kterých se nachází areál Dolní oblasti Vítkovice. Městská oblast Vítkovice je prostorově ohraničena ulicí Rudnou a Místeckou a řekou Ostravicí. Oblast se nachází vedle další průmyslové městské části Kunčice, dále pak je ohraničena částí Zábřeh, který je součástí městského obvodu Ostrava-Jih. Přesnou lokalizaci městského obvodu Vítkovice uvádí Obr

11 Obr. 1: Mapa vymezení městské části Vítkovic [1] 2.2 Geologické poměry oblasti Řadou specifických znaků se vyznačuje moravskoslezská oblast, která je nejvýchodnější částí Českého masivu. V důsledku evropských variscid, rhenohercynské zóně náleží oblast subvariscika východní části této oblasti. Významnou součástí moravosilezika je brunovistulikum, které ve větších plochách vystupuje na povrch v brněnském a dyjském masivu. Brunovistulikum tvoří předpolí dvou orogenů. Variský orogen se rozkládá na západě, alpínský orogen se rozkládá na východě a je tvořen příkrovy Západních Karpat a sedimenty vněkarpatské předhlubně (Obr. 2). V konečném stádiu pozdněvariské pánevní struktury se začala postupně vyvíjet hornoslezská černouhelná pánev. Tato pánevní struktura tvoří součást vnějších evropských pásem u subvariscika a orogénu-rhenohercynika. Hlavní součástí v pásmu subvariscika je samotná hornoslezská pánev, tak jako další evropské černouhelné pánve. (Dopita, 1998) Hornoslezská pánev je jedna z nejvýznamnějších evropských paralických a limnických černouhelných pánví. (Dopita, 1998) Pánev se rozkládá v moravskoslezské oblasti, kde zabírá plochu o výměře zhruba km 2. V České republice se rozkládá na ploše zhruba km 2. Do roku 1985 se stále ještě jednalo o nejdůležitější uhelnou oblast na našem území, a to samozřejmě kvůli kvalitě uhelného podloží nacházejícího se v hornoslezské pánvi. (Pekár, 1985) Jelikož jsou sedimenty uloženy a překryty mladšími uloženinami, není pánev a její omezení přesně známé. Na jihu byly uhlonosné sedimenty

12 zastiženy hlubokými vrty, v dobývaných hloubkách byly zastiženy severně od Rožnova pod Radhoštěm. Podle geofyzikálních údajů se k jihu prudce ponořují pod příkrovy vnějších Karpat na výrazném a strmém svahu povrchu platformy epivariské. Svrchnokarbonské uhlonosné sedimenty mají pod karpatskými příkrovy rozsah daleko větší. (Dopita, 1998) Hornoslezská černouhelná pánev se vyvinula postupně v závěrečném stádiu rozlehlé pánevní struktury pozdněvariské, která se označuje jako moravskoslezská paleozoická pánev. Samotná hornoslezská pánev je také jako další karbonské černouhelné pánve, situována v pásmu subvariscika. Charakteristickým rysem karbonských černouhelných pánví subvariscika je jejich pozice na vnějším okraji vnitřních zón variscid (moldanubické a sasko-durinské zóny). (Dopita, 1998) Hlavním rysem, který odlišuje hornoslezskou pánev od pánví ostatních je, že byla silně ovlivněna alpskými pohyby. Díky tomu je na českém území hornoslezská pánev překryta karpatskými příkrovy. Na epivariské platformy měl dopad kerný rozpad, který už pouze zdůraznily alpinské pohyby. (Dopita, 1998) V současnosti víme, že pokryv kadomského fundamentu brunovistulika na našem území tvoří spodní a svrchní karbon, devon, silur a kambrium. [2] Výčnělek hornoslezské pánve, který se nachází na našem území dělíme na dvě části, a to severní ostravsko-karvinskou část a část jižní podbeskydskou. Západní území ostravské oblasti zaujímá část od orlovské struktury, která trvá až po výchozy faunistických horizontů Štúra. Ostravská oblast se dále dělí na petřvaldskou a ostravskou. Východní území zabírá oblast karvinskou, která se táhne od orlovských struktur až po hranici České republiky s Polskem. (Chlupáč, 2002) Jak jsem se již zmínila výše, hornoslezská pánev má tří odlišná patra, která se liší strukturou. Jedná se o strukturní patro Kadomské, Variské a Alpinské. (Dopita, et al. 1998) Kadomské strukturní patro Kadomské strukturní patro je v moravskoslezské oblasti zastoupeno převážně břidlicemi, jako jsou např. ruly, magmatity a fylity. Patro je prostoupeno intruzivy (převážně granitoidy) brunovistulika. Vyvřeliny této kry mají stáří určené většinou v rozmezí Mega annum (Dudek a Melková, 1975) a můžeme je datovat až do nejspodnějšího kambria. (Dopita, 1998) Díky denundačním zbytkům spodního kambria, které byly zjištěny v hlubokých vrtech v Polsku, máme doloženu kadomskou stabilizaci

13 brunovistulika. (Kotas, 1973) To má pod povrchem hornoslezské pánve na českém území předpokládanou hloubku -1 až -2 km. Nicméně větší hloubka je přisuzována části ostravsko-karvinské, kde údajně dosahuje -3 až -4 km. Na stavbě brunovistulika se podílejí horniny magmatické, které jdou od granitů po bazické až ultrabazické typy a jedná se tedy o velice různorodý komplex. (Dopita, 1998) Variské strukturní patro Variské strukturní patro hornoslezské pánve je výsledkem složitého vývoje polytypní moravskoslezské paleozoické pánve. Tento vývoj je již součástí variského cyklu a je doložen od siluru (silur u Stínavy Kettner a Remeš 1935, silur v krakovském pásmu Siedlecki 1962) a pak zejména od devonu. Devonem počínaje můžeme doložit výraznou, západní-východní a severní-jižní. polaritu vývoje v moravskoslezské pánvi (Kumpera, 1971). Spodnokarbonskými sledy dokumentujeme zvrat, který byl ve vývoji moravskoslezské pánve zásadní. Kolize, která začala u obou kontinentálních desek (na západ dříve a na východ až v pozdním visé) vyvíjela flyšové formace prachovců, drob, břidlic a byla mocná až 7-8 km. Za postupující komprese se flyšová formace usazovala a za současné intenzivní subsidience, se v předpolí těchto pásem vytvořily flyšové pánve dvojího typu. V prostoru na západě devonsko-tournaiské pánve, se vytvořila flyšová pánev zbytková, kde její sedimenty překryly starší, převážně vulkanická a pelitická souvrství riftové pánve. V prostoru na východě v místě staré platformy se flyšová pánev vyvíjela v předpolí, jako soustava úzkých dílčích pánví směru sever-severovýchod-jiho-jihozápad, které byly vyplňovány turbidity a odděleny elevacemi. Dynamický vývoj flyšové pánve měl za důsledek rozsáhlou resedimentaci siliciklastik v předpolí, četný jev pánevního kanibalismu a ubývání mocnosti dílčích stratigrafických jednotek od západu k východu. (Dopita, 1998) Sedimenty se v hornoslezské pánvi ukládaly od spodního namuru. Neuhlonosná molasa hradecko-kyjovického souvrství, která byla mořská, přecházela postupně do nadloží molasy uhlonosné paralické (ostravské souvrství) a pak ve středním namuru do molasy uhlonosné kontinentální (karvinské souvrství). Ke spodnímu namuru se řadí souvrství ostravské. Souvrství se buď celé zařazuje k subzóně E2 (Havlena, 1982), nebo se zařazuje spodní část k subzóně E1. (Řehoř, Řehořová, 1972)

14 Hornoslezská pánev se ve svrchním karbonu dělí na souvrství ostravské a karvinské. Vrstevní sledy těchto obou jednotek obsahují vrstvy, jejichž profil uvádí Obr. 2 Obr. 2: Schématický profil českou částí hornoslezské pánve (Chlupáč a kol., 2002) 2.3 Ostravské souvrství V ostravské oblasti se těžilo černé uhlí na dole Hlubina, který patří do industriálních památek Dolní oblasti Vítkovice. Ostravské souvrství náleží spodnímu namuru, je litologicky nejpestřejší a má maximální mocnost m. Uloženiny střídavého kontinentálního režimu a mořského režimu, které jsou usazeny po hlavní fázi variského vrásnění, představují paralickou uhlonosnou molasu. Díky tomu, že se v ostravském souvrství objevuje velká proměnlivost facií, patří tak k nejpestřejší sedimentární jednotce v Českém masivu. V opakujících se cyklických sledech se objevují facie přechodní (braktické), mořské a různé kontinentální facie, které ovlivňovaly procesy tektonické, klimatické výkyvy, vulkanická činnost a změny úrovně mořské hladiny. Velmi charakteristickým znakem je cykličnost některých řádů, přičemž základní cykly ostravského souvrství tvoří opakovaný sled hrubozrnných bazálních pískovců, prachovců, uhelných slojí a jílovců. Cykly nejsou úplně zachovány, častý je odnos svrchních části cyklu při transgresi cyklu následujícího. Ostravské souvrství má velký počet slojí, údajně až 500, ale mají ve většině malou mocnost. (Chlupáč, 2002) Sedimentační prostředí má určitou variabilitu, zahrnuje nejen mořské prostředí, ale také přechodné a kontinentální typy prostředí. Díky vlivu vulkanické činnosti se velké množství horizontů vulkanického původu usazovalo brousky, uhelné tonsteiny, tufity. Vlivem polarity západu-východu se objevily podstatné rozdíly v platformním a

15 předhlubňovém vývoji neuhlonosné mořské molasy. Mocnost molasy klesá k východu, objevují se paralické molasy, prouhelnění, uhlonosnost a další znaky. Tektonické procesy postupně slábly již během sedimentace molas, kompresní režim během sedimentace uhlonosné kontinentální molasy vyzněl za vzniku nejvýchodnějších vrásovo-násunových struktur. (Dopita, 1998) Na ostravském území vystupují ve velmi omezených odkryvech svrchnokarbonské horniny. Kryty jsou příkrovy Vnějších Karpat a neogenními uloženinami karpatské předhlubně. (Chlupáč, 2002) Vrstevní sled ve spodním namuru hornoslezské pánve má různorodou litologii. Litofácii má ostravské souvrství bohatou, protože právě ve spodním namuru se vytvořil nejpestřejší litologický vrstevní sled Českého masivu v paleozoické historii. Vše bylo způsobeno prostředím sedimentačním, které bylo variabilní. Zde je také prostředí mořské a jiné typy kontinentálního a přechodného prostředí. Všemu napomohla vulkanická činnost, která se projevovala usazováním uhelných tonsteinů, tufitů a vulkanicko-terigenních brousků. Texturně petrograficky a geochemicky je souvrství ostravské velice pestré. (Jansa a Tomšík, 1961) Cyklické střídání sedimentů je odvozeno od klimatických změn nebo tektonického vývoje pánve. (Dopita, 1998) Fauna a flora ostravského souvrství je velmi bohatá. Na 220 druhů bylo popsáno z mořských pater. Na první místo můžeme z hlediska diverzity zařadit mlže, plže, ramenonožce, ostrakody, hlavonožce. V patrech braktických jsou nalezeni výluční zástupci fauny lingulidní ramenonožce. V patrech sladkovodních převažují zástupci mlžů, červi, škeblovky, sladkovodní ostrakodi. Suchozemská flóra je také velice hojná. Ke spodnímu namuru patří hlavně kapradina a uhlotvornou flóru představují plavuně, přesličky. Ze stratigrafického hlediska je také významné vymření kulmských druhů na bázi mořského intervalu Enna, které bylo v příhorní hranici hrušovských vrstev. (Chlupáč, 2002) Ostravské souvrství se od vývoje v předhlubni odlišuje řadou znaků. Byly zde kontrastní rozdíly v předhlubni a na platformě. (Kumpera, 1993) Během sedimentace spodního namuru byla předhlubeň oblastí kompenzované intenzivní subsidence zaplavována. Pravidelné zaplavování předhlubně mořem a jedna transgenese je v průměru 17 m sedimentů. Bylo zde rozpoznáno 6 horizontů uhelných tonsteinů, řada vulkanogenních hornin, například až 30 poloh brousků. Dále v namuru zůstala platforma stabilní oblastí. Mocnost je redukována místy až 30krát, počty slojí se snižují na 40 až

16 Zde klesá absolutní uhlonosnost na 6-3 m. Místy neuhlonosné je souvrství v jablunkovské příkopové propadlině. Vývoj platformy ostravského souvrství s kontrastem v předhlubni se během spodního namuru, stala oblastí subsidence nekompenzované, častých výzdvihů a eroze. Ostravskému souvrství se mění litologie také ve směru sever-jih, a to jak v předhlubni, tak na platformě. Mění se také vertikálně. Ze spodní části do nadloží zastoupení mořských facií klesá. Zastoupení vulkanogenních hornin se mění také ve vrstevním sledu paralické molasy. (Dopita, 1998) Na Obr. 3 můžeme vidět profil ostravských vrstev

17 Obr. 3: Litostratigrafické členění karbonu hornoslezské černouhelné pánve (Dopita et al., 1997) Ostravské souvrství se člení na čtyři litostratigrafické jednotky, a to na vrstvy petřkovické, hrušovské, jaklovecké a porubské

18 Petřkovické vrstvy jedná se o nejstarší litostratigrafickou jednotku ostravského souvrství. Nazvána je podle obce Petřkovice a dosud platí její vymezení. Podle Havleny (1977) se z hlediska mezinárodního biostratigrafického členění petřkovické vrstvy řadí do spodního namuru. Nelze vždy zřetelně vymezit spodní hranici petřkovických vrstev, ale hranice je důležitá z hlediska rozlišení sledů neuhlonosných od uhlonosných. Na většině území české části hornoslezské pánve jsou nejnižší části petřkovických vrstev tvořeny komplexy pískovců, prachovců a jílovců. Lze zde často sledovat erozní jevy. Ve spodní části vrstev chybí mocnější poloha pískovců, vyvinuté mořské horizonty místy přesahují bází produktivního karbonu. Nejspodnější část petřkovických vrstev je charakteristická pozvolným přechodem bezeslojných vrstev kyjovických do souvrství uhlonosného za poměrně rychlého přibývání pískovců. Důležitým korelačním horizontem, který vymezuje v petřkovických vrstvách v české části hornoslezské pánve svrchní hranici, je ostravský brousek. Je to světlešedá pevná pelitická hornina. Brousek se vyskytl ve svrchní oblasti petřkovických vrstev i ve všech dolech ostravské oblasti. Pouze v západní části Ostravy nalezneme vycházející petřkovické vrstvy na povrch. Jedná se o lokality Hošťálkovice, Bobrovníky, na levém břehu Odry nalezneme skalní defilé ve svahu vrchu Landek z Petřkovic do Koblova. V jiných oblastech české části hornoslezské pánve překrývají sedimenty autochtonního neogénu petřkovické vrstvy a příkrovy Vnějších Karpat, tudíž je jejich rozšíření známo pouze z důlních děl a hlubokých vrtů. (Dopita, 1998) V různých oblastech se pohybuje mocnost od 400 m do 760 m, jsou zde převážně jemnozrnné nebo střednozrnné pískovce. Vystupuje zde 63 slojí a slojek, 39 z nich má mocnost průměrně větší než 0,4 m. Ložisková uhlonosnost ve spodních vrstvách je 0,63 % a ve svrchních vrstvách je 2,41 %. [3] Hrušovské vrstvy - tato litostratigrafická jednotka byla pojmenována podle obce Hrušov. Začíná svrchní plochou hlavního ostravského brousku a svrchní plochou skupina faunistických horizontů sloje 255 (Enna XVI) končí. V ostravské oblasti tvoří hrušovské vrstvy podstatnou část uhlonosného karbonu v místech synklinálních struktur v podloží vrstev porubských a jakloveckých. Zčásti byly denudovány v antiklinálních strukturách a na povrch vystupují epivariské platformy z jejich podloží vrstvy petřkovické. V prostoru mezi Hrušovem, Petřkovicemi a Koblovem, je přístupné dlouhé skalní defilé, které se nachází na levém břehu řeky Odry, kde hrušovské vrstvy vychází na povrch. Mocnost

19 v hrušovských vrstvách kolísá od 100 m do 250 m, mají bezeslojné partie. V uhlonosných částech nacházíme sloje nestálé. Geologicky stálé sloje se zde objevují velice výjimečně. Základní část jednotky tvoří převážně střednozrnné a hrubozrnné pískovce a slepence. (Dopita, 1998) Mocnost těchto vrstev je až m, od východu k jihu mocnost klesá. Ložisková uhlonosnost spodních vrstev je 1,45 % a uhlonosnost svrchních vrstev 0,61 %. [4] Jaklovecké vrstvy - tomuto typu vrstev dal název vrch Jaklovec v Ostravě. Z Jakloveckých vrstev, se těžilo černé uhlí na Dole Hlubina, který se nachází v areálu Dolní oblasti Vítkovice. Dle mezinárodního biostratigrafického řazení, patří jaklovecké vrstvy ke spodnímu namuru goniatitové subzóně. (Havlena, 1977) V jakloveckých vrstvách se orientujeme ve vrstevním sledu především díky faunistické skupině horizontů. Ve vrstvách bylo zjištěno 34 těchto horizontů. Mořské horizonty tvoří spodní hranici sloje Enna, strop svrchních horizontů je pak ve sloji Barbora. Zachované horizonty dnes najdeme pouze na krách s nižší strukturní úrovní nebo depresních strukturách. (Dopita, 1998) Na paleoreliéf karbonu vystupují jaklovecké vrstvy v menším rozsahu než podložní jednotky ostravského souvrství. Jaklovecké vrstvy v ostravsko-karvinské části pánve, lemují jádro petřvaldské brachysynklinály a ostravské brachysynklinály. Při nízkém stavu vody v korytě řeky Ostravice u Sýkorova mostu, je patrný jediný přirozený výchoz jakloveckých vrstev, které jsou značně písčité (až 60 %). Má velmi nízký podíl slepenců, které jsou maximálně 1 m mocné a objevují se jako neostře ohraničené čočky. Valounky, které jsou veliké 5-10 mm a drobnozrnné v podpůrné písčité kostře. Nejčastějšími typy pískovců jsou arkózové a drobové, mají vysoký obsah základní jílovité hmoty, jsou jemnozrnné, špatně vytříděné pískovce. Poměrně hojně se ve svrchních a středních vrstvách vyskytují také prachovce. Jílovce jsou v jakloveckých vrstvách zastoupeny málo. V prachovcích a jílovcích mořských faunistických horizontů, se nejčastěji vyskytují karbonátové konkrece (pelosiderity). V podloží uhelných slojí a kořenových půdách se vyskytují méně. (Dopita, 1998) Ložisková uhlonosnost zabírá přibližně 2-3,7 % a mocnost jakloveckých vrstev se pohybuje od 360 m až 400 m [5]. Oproti ostatním litostratigrafickým jednotkám ostravského souvrství, je silifikace jakloveckých hornin nižší. Ve spodní části jednotky je

20 cyklická stavba méně výrazná, uhelná sloj, kořenová půda, prachovec s faunou nebo florou, převládají zde neúplné základní cykly. Výjimku s mocnou polohou má první základní cyklus karbonaticko-jílovitého pískovce v bazální části. Střední část vrstev obsahuje stejné základní cykly s mocnou bazální částí písčitou. Několik cyklů paralického typu se objevuje výše ke stropu, zde převažují sedimenty prachovito-jílovité s konkrecemi nebo laminami pelosideritu. Vývoj a stálost uhelných slojí byla známá hlavně v ostravské oblasti, kde jsou již sloje vytěženy. Mocnost byla v průměru 1,2-4,0 m a maximálně dosáhla 6 m v dole Hlubina. (Dopita, 1998) Porubské vrstvy - tato litostratigrafická jednotka je pojmenována podle obce Poruba u Orlové. Dle stratigrafie se porubské vrstvy řadí do svrchní části spodního namuru. Mořské sedimenty tvoří spodní hranici porubských vrstev a vrchní hranici sloj Prokop. Na poměrně malých plochách vystupují porubské vrstvy na paleoreliéfu karbonu. Vrstvy byly nejvíce denudovány, jako nejvyšší jednotka ostravského souvrství, kde jsou v jádrech zachovány denudační zbytky petřvaldské a ostravské brachysynklinály. Na dnešní povrch vystupují v menších výchozech porubské vrstvy v zářezu silnice u bývalého Dolu Trojice, a dále u bývalého Dolu Zárubek v údolí říčky Lučiny. (Dopita, 1998) V litologii porubských vrstev se vyskytují některé zvláštnosti. Pískovce, prachovce a slepence, můžeme srovnat s horninami cyklů hrušovských svrchních vrstev. Také zde jsou základní cykly karbonaticko-jílovitých nebo arkózovitých pískovců a různě laminovaných prachovců, stropy jsou z měkkých, světlých jílovců. Porubské vrstvy obsahují významné polohy slepenců v obzoru, který Patteisky s Folprechtem (1928) a Šusta (1928) pojmenovali podle slezskoostravského zámku, zámecký slepenec. Pískovce v porubských vrstvách jsou zastoupeny různými typy, nejčastější je výskyt přechodných typů mezi drobami s vysokým obsahem jílovité hmoty nebo drobovými pískovci. Uhelné sloje v ostravské oblasti měly pravidelný vývoj s mocností až 1,5 m, ale dnes jsou již vyrubány. V karvinské oblasti se vyskytuje na celé ploše, ale je dobývána jen místně. Porubské vrstvy mají ložiskovou uhlonosnost 1,8 %. (Dopita, 1998) Ve srovnání s karvinským souvrstvím, dosahuje ostravské souvrství podstatně nižší uhlonosnosti. V Tab. 1) jsou uvedeny hodnoty geologických a vytěžitelných zásob jednotlivých vrstev tohoto souvrství. Karvinské souvrství má čtyřikrát větší uhlonosnost. Nejnižší hodnoty jsou typické v celé české části hornoslezské pánve pro hrušovské vrchy

21 Tak, jak nám klesá v české části hornoslezské pánve mocnost vrstevních jednotek od západu k východu, stejným směrem klesá i počet slojí a jejich uhlonosnost. (Dopita, 1998) V Tab. 2 jsou uvedeny v litostratigrafických jednotkách uhelné zásoby ostravského souvrství. Tab. 1 Celkové uhelné zásoby ostravského souvrství v české části hornoslezské pánve (Dopita, 1997) Tab. 2 Celkové uhelné zásoby karvinského souvrství v české části hornoslezské pánve (Dopita, 1997) 2.4 Karvinské souvrství V české části hornoslezské pánve karvinské souvrství reprezentuje kontinentální uhlonosnou molasu (střední a svrchní namur, westphal A) a je samostatnou jednotkou vzniklou ke konci spodního namuru po tektonické inverzi hiátu. Karvinské souvrství se dělí na tři typy vrstev a to vrstvy sedlové, sušské a doubravské. Sedlové vrstvy - název vrstev pochází ze severní části hornoslezské pánve, kde bylo těženo z mocných slojí uzavřených v mohutných lavicích pískovců a slepenců v blízkosti povrchu v lokálních sedlech (Sattelflözschichten). Jejich těžba byla započata již v roce

22 1905 Dolem Žofie ve strmě uložené sloji Prokop, kde v jeho blízkosti končí ostravské souvrství. Sedlové vrstvy jsou známy na území české části hornoslezské pánve z oblasti frenštátské, jablunkovské a karvinské. (Dopita, 1998) V sedlových vrstvách se nachází 6 až 27 uhelných slojí a slojek o mocnosti 0,4 m, z nichž 3 až 11 je na Karvinsku dobýváno. (Dopita, 1988) Sušské vrstvy - jsou chudé na faunu, která zde má pouze sladkovodní zástupce. V úplném vývoji se sušské vrstvy vyskytují pouze v karvinské oblasti. Mocnost zachovaného úseku vrstev se v karvinské oblasti pozvolna snižuje jižním směrem. Pískovce patří v této vrstvě mezi nejrozšířenější horniny. Převládají drobové pískovce. (Dopita, 1998) Doubravské vrstvy - tento typ vrstev se vyvíjel jako komplex jezerně-aluviální, který byl plynulý a výrazně doprovázen cyklickou svrchní stavbou sušských vrstev. Doubravské vrstvy je rozdělily na dva typy. Byly to první doubravské vrstvy s. s. a druhé doubravské vrstvy. Nacházely se zde po bázi základního cyklu arkózy, světlé někdy hnědé pískovce, muskovity se špatným vytříděním. (Dopita, 1998) Alpinské strukturní patro Když dozněly variské pohyby, které byly spojeny s pozdně paleozoických magmatismem, subvariscikum se začlenilo do velké kratonní jednotky evropské, tedy do platftormy epivariské. Jižní části hornoslezské pánve se pak v mesozoiku a kenozoiku staly okrajovými částmi platformy, které se na styku s mobilními zónami alpinskými staly silně ovlivněnými endogenními procesy alpinskými. Není zde zastoupen trias. Součástí prahu vindelicko-beskydského byla česká část hornoslezské pánve. (Roth et al., 1962) Podobně jako tomu bylo v permu, byla částí hluboko zasahující eroze, snosu pro okolní pánevní struktury a denudace. V juře a v ranné křídě byla pánev také oblastí souše, kdy vznikal zvětralinový plášť, který sahal hluboko a díky kterému dnes nacházíme denudační zbytky tzv. pestrých vrstev. Další vývoj byl poznamenán epizodami tektonického rozpadu platformy epivariské, které jsou převážně v alpinské mobilní zóně vnějších Karpat. (Dopita, 1998)

23 2.4.2 Geomorfologické poměry oblasti Ostravská pánev je geomorfologický celek oblasti Západní vněkarpatské sníženiny, který tvoří rovina až plochá pahorkatina s rozlohou 486 km 2. Ostravská pánev je na severozápadě ohraničena Slezskou nížinou a ze západu Nízkým Jeseníkem a Moravskou bránou. Z jižní a východní strany hraničí s Třineckou brázdou, Těšínskou pahorkatinou a Příborskou pahorkatinou, které jsou součástí Podbeskydské pahorkatiny. Na severu přechází pánev na polské území. Pánev se nachází v karpatské předhlubni mezi dvěma hlavními geologickými útvary na našem území, a to Českým masivem a Západními Karpaty. Velice důležitý geologický vývoj pro ostravskou pánev je od paleozoika, přesněji v karbonu, kde se tvořily sedimentace pro vznik černouhelných slojí. [5] to: V rámci ostravské pánve je zde vymezeno sedm geomorfologických okrsků, jsou - Antošovická rovina - Ostravská niva - Karvinská plošina - Havířovská plošina - Novobělská rovina - Porubská plošina - Orlovská plošina V celém prostoru pánve v současném reliéfu nebyly dodnes zjištěny žádné zbytky staršího reliéfu, pouze akumulační plošina glacigenní z období středopolského zalednění. Silné destrukci podlehly starší formy reliéfu, jehož zbytky překryly mladší sedimenty. Ostravská pánev byla vytvořena kvartérní akumulací, kdy v chladných obdobích v kvartéru docházelo k velkému hromadění fluviálních, glacigenních a eolických sedimentů a rozsáhlých akumulačních povrchů, ze kterých se dochovaly v neporušené formě pouze rozsáhlé nejmladší roviny údolních niv vodních toků. Do dvou vyšších akumulačních teras Odry, Ostravice a Olše jsou rozčleněny úpady, asymetrické a neckovité údolíčka. Uprostřed těchto plošin se zvedá erozně denudační pahorkatina Orlovská plošina. (Demek, 1965)

24 Poznávacím znakem reliéfu ostravské pánve jsou antropogenní tvary, přičemž mezi nejnápadnější patří haldy, které na Ostravsku zabírají plochu m 2. Nachází se zde haldy tvaru terasové, kuželové, svahové, hřebenové, vyrovnávací, haldové kupy a ploché haldové násypy. Haldy se nejčastěji nacházejí v blízkém okolí těžebních jam a hutí. V ostravské pánvi se kvůli velkému poddolování objevují poklesy terénu. (Demek, 1965) 2.5 Klimatické poměry Dle Quittovy klasifikace patří Dolní oblast do klimaticky mírně teplé oblasti. Počet letních dní je mezi a počet dní s mrazem je průměrně Průměrná teplota v červenci je stupňů Celsia a suma srážek ve vegetačním období je mm. Rychlost větru zde celoročně nepřesahuje 3,0 m.s -1 (Tolasz, 2007)

25 3 HISTORIE A VÝVOJ DOLNÍ OBLASTI VÍTKOVICE K založení Vítkovických železáren pomohlo naleziště železné rudy ve Slezské Ostravě. Pohon vodních kol v blízkosti Ostravy, které roztáčely horské řeky, umožnily rozvoj výroby železa, které bylo vyráběno na tradiční bázi dřevěného uhlí v menších podnicích, například na Čeladné, Bašce a ve Frýdlantě. Již od počátku nalezení uhlí v ostravské části, zde byla myšlenka, jeho využití pro výrobu železa. (Matěj et al., 2014) 3.1 Historie První zmínka o Vítkovicích se objevuje roku 1357, kdy byly v držení bratrů Petra a Jana z Paskova. Dochoval se také historický název z této doby, Witchendorf. (Korbelářová, Žáček, 2002) Vítkovice od svého založení byly drženy v rukách mnoha osobností, které se na jejich vývoji podílely. Pod dojmem nálezu železné rudy a uhlí v Ostravě poprvé naznačil možnost výroby železa s využitím kamenného uhlí baron Locella v roce 1767, kdy poslal zprávu dvorské komoře ve Vídni. Bohužel, železná ruda nalezena v Ostravě kvůli své nízké kvalitě a malému množství, nebyla vhodná pro další průmyslové zpracování. Mnohem reálnější podobu měla žádost, kterou podal skotský hutník John Baildon roku 1809 moravskoslezskému guberniu v Brně. V žádosti se ucházel o povolení založit v královském pruském Slezsku nebo na přilehlém místě Moravy válcovny plechu, které by používaly jako topivo kamenné uhlí. Baildon věděl, že se ve Vítkovicích nalézají bohatá ložiska koksovatelného uhlí a v blízkém okolí také řeka Ostravice, která měla dostatečný průtok vody. Ovšem kvůli různým námitkám a průtahům nebyla jeho žádost povolena. (Mazáč, 2003) Ve 20. letech 19. století předložil konkrétní projekt na využití Ostravského uhelného bohatství profesor z vídeňské polytechniky a horní rada olomouckého arcibiskupství František Xaver Riepl (Obr. 4). Jeho návrhem bylo rozšířit arcibiskupské podnikání železárenské na hukvaldské panství o nový závod, který by měl být založený na nové technologii kamenouhelné. Hlavními důvody vybudování byly: vodní tok, který umožňoval provoz po celý rok, blízkost ostravského uhlí a snadná dostupnost Frýdlantských železáren, jejichž rafinačním závodem se měly budoucí železárny stát, díky vzdálenosti 20 km. (Mazáč, 2003)

26 Tyto podmínky splňovala malá vesnice Vítkovice. Když se roku 1828 rozhodlo o založení železáren, byl původní projekt o založení válcovny a pudlovny rozšířen navíc o vybudování vysoké koksové pece. Od samého počátku by železárny budovány jako samostatný hutnický podnik, kde byl uzavřený výrobní cyklus. Souvisely také s Rieplovým širším projektem o vybudování transverzální poledníkové železnice, pro kterou chtěl dodávat železniční soukolí a kolejnice. Návrh vybudovat železnici, která spojí Vídeň s ostravskými doly a haličskou solí, zveřejnil v roce 1829, kdy získal také významného spolufinančníka Salomona Mayera Rothschilda (Obr. 5), ale výhradní právo mu bylo uděleno až roku (Mazáč, 2003) Obr. 4: František Xaver Riepl Obr. 5: Salomon Mayer Rothschield Železo, které bylo vyráběno v dřevouhelné peci, se špatně válcovalo, vrtalo a soustružilo. Díky Rieplovi byla vybudována vysoká pec, která používala koks vyrobený z kamenného uhlí místo původního dřevěného uhlí. Výstavbu pece zkomplikovala smrt arcibiskupa Rudolfa, který umírá v polovině roku Arcibiskupství olomoucké bylo majitelem Rudolfovy huti, ale po smrti Rudolfa ztratilo zájem do závodu investovat, protože představoval konkurenta frýdlantských železáren. (Polášek et al., 2007) Od roku 1835 pronajímá olomoucké arcibiskupství železárny i s důlními podniky, vídeňskému bankéři Jindřichu Geymüllerovi, které ve stejném roce postoupil tzv. Vítkovickému těžířstvu, skupině hlavních akcionářů železnice, kde měl majoritní postavení Salomon Mayer Rothschild. Díky finančnímu zázemí bankovního domu Rothschild, byla

27 roku 1836 dostavěna první koksová vysoká pec v rakouské monarchii. Roku 1838 pak byla dostavěna pec druhá. Díky tomu se staly železárny hlavním dodavatelem železničního materiálu. (Korbelářová et al., 2014) Velký rozmach železáren nastal tehdy, co je v roce 1843 získal Salomon Mayer Rothschild. Podařilo se mu do Vítkovic poslat řadu hutních odborníků evropského formátu, kteří dokázali z Rudolfovy huti vytvořit nejmodernější železářský podnik v tehdejší Evropě. (Žáček, 2002) V roce 1852 založil Rothschild jámu Hlubina a těžba zde byla zahájena v roce (Polášek, 2007) Nastala nová etapa rozvoje železáren. Hloubily se nové uhelné doly, mezi něž patřila i jáma Šalomoun v roce Vzrůstal odbyt. (Korbelářová et al., 2014) Roku 1840 bylo v huti vyrobeno 7,6 % produkce železa na Moravě a Rakouském Slezsku, a v roce 1880 už to bylo celých 57 % produkce. Díky narůstající produkci, našlo v huti práci velké množství lidí, kteří zde bydleli nebo pravidelně jezdili za prací. Vítkovická obec se rychle rozrůstala. Krátce před první světovou válkou, roku 1910, zde bydlelo už obyvatel, kdy naprostá většina z nich byla spojena s prací v důlních podnicích nebo železárnách. (Žáček, 2002) Postupné splynutí bankovního kapitálu domu Rothschildů a uhelných podnikatelů Gutmannů vyvrcholilo 7. listopadu 1873, kdy vzniká listina o vytvoření Vítkovického horního a hutního těžířstva. Předmětem tohoto spojení těžířstva byla těžba, zpracování surovin a následný obchod s tímto zbožím. Vítkovické železárny dostihla téhož roku krize, která vznikla krachem na vídeňské burze. Tato situace se změnila až roku 1876, kdy byl do železáren povolán do funkce generálního ředitele Paul Kupelwieser, nejvýznamnější odborník své doby. Po jeho příchodu byla zahájena modernizace výroby. (Korbelářová et al., 2014) Paul Kupelwieser působil ve Vítkovicích sedmnáct let, tedy až do roku Za tuto dobu dokázal železárny přeměnit na moderní závod, kde se využívaly nejpokrokovější technologie. Jako první začal s likvidací zastaralých technických zařízení a na jejich místě začal budovat provozy moderní. Vysoké pece nechal například vybavit regenerativními ohřívači větru Whitwelovy soustavy, které byly tehdy první v Rakousko-Uhersku. Spoustu úsilí věnoval také zajištění kvalitních železných rud ze Štýrska a Uher, a od roku 1880 získal z dolů hraběte Andrássyho na Spiši dodávky rud. (Polášek, 2007)

28 Roku 1889 Vítkovické železárny koupily Žofinskou huť, založenou roku 1871, kterou měly propachtovanou už od roku Kupelwieser svěřil řízení vysokopecního provozu odborníku Emilu Holzovi, který jej později vystřídal na pozici generálního ředitele těžířstva. Holz se zasloužil o výstavbu pecí Lürmannovy konstrukce. Největší pec této konstrukce byla vystavěna v Žofinské huti v roce 1898 a byla pojmenována jako vysoká pec č. 1. (Polášek, 2007) V dalším vývoji železáren, které v devadesátých letech 19. století dosáhly ve vysokopecní výrobě špičkové úrovně, se odrazila světová situace, zvýšené zbrojení. Roku 1893 byla postavena nová vysoká pec č. 3, a v roce 1896 byla zrekonstruována také druhá vysoká pec. Na počátku dvacátého století vyráběly Vítkovické železárny 96 % produkce litiny a surového železa na Moravě. (Polášek, 2007) Stále rostoucí výroba zejména oceli si vyžádala stavbu nových objektů. Železárny v devadesátých letech 19. století usilovaly o zbrojní zakázky. Jednalo se především o výrobu pancéřovaných desek, které díky své kvalitě doložili úspěchem v mezinárodně obsazených srovnávacích střelbách. Od roku 1893 byly železárny výhradním dodavatelem pro rakousko-uherskou flotilu. Poté se v železárnách začal vyrábět široký sortiment zbrojní produkce, který byl tvořen podle vlastních postupů. Byly to například trubky pro dělové hlavně, náboje, torpéda a jiné. (Korbelářová et al., 2014) Modernizace vysokopecního závodu byla narušena 1. světovou válkou, kdy byla vyžadována maximální produkce surového železa. (Korbelářová et al., 2014) Rok před vypuknutím 1. světové války, tedy roku 1913, se začalo jednat o vytvoření takzvané Velké Ostravy. Městské části Přívoz a Moravská Ostrava byly srozuměny s nápadem spojení, ale Vítkovičtí si byli dobře vědomi vyspělosti svého komunálního hospodářství, chtěli proto zaujmout v tomto celku výsadní postavení. Především v důsledku jejich postoje celý projekt tehdy ztroskotal. Vítkovice byly na počátku 20. století výjimečnou lokalitou, která poskytovala svým obyvatelům mimořádně vysokou míru komfortu, která neměla v tehdejší ostravské aglomeraci obdoby. (Žáček, Korbelářová, 2002) Na počátku války v srpnu 1914 byla téměř přerušena výroba. Důvodem byl odchod úředníků a dělníků na frontu a také zastavení dodávek rudy. Po návratu části dělníků byla výroba v závodu zase obnovena a také přebudovaná na vojenský sortiment. Když první válka skončila, výroba byla poznamenána stagnací a krizí v letech , přišla

29 konjunktura s vrcholem v roce 1929 a pak zase krize v letech Oživení přišlo s další konjunkturou v roce 1937 a ovlivnil ji zbrojní program na obranu republiky. (Korbelářová et al., 2014) Výroba byla v roce 1930 rozšířena o lodní motory a hřídele, ale i tak musely být některé provozy a zařízení zastaveny. Ve Vítkovicích byly v roce 1932 provozovány jen dvě pece a Žofinská huť stála úplně. Obrat nastal v roce 1934 kvůli potřebě železa a v roce 1937 opět dosáhly železárny své dosud nejvyšší produkce. V období 2. světové války veškerá produkce směřovala na válečné potřeby. Až do roku 1943 se zvyšoval objem výroby. V srpnu 1944 byla Ostrava zasažena nálety amerických bombardérů. Na železárny, kde bylo po náletu zničeno mnoho objektů a byly těžce poškozeny, spadlo asi 240 bomb. Byl problém se zásobováním a z bezpečnostních důvodů byly utlumeny vysoké pece a odstavena plynová síť. Vysoké pece byly opět v provozu až na podzim v roce (Polášek, 2007) Od roku 1948 byly Vítkovické železárny přejmenovány na Vítkovické železárny Klementa Gottwalda a tento název se v zásadě nezměnil až do roku Kvůli politické situaci se ze švédských rud přešlo na rudy ze Sovětského svazu. (Korbelářová et al., 2014) V druhé polovině padesátých let prošly vysoké pece znovu obdobím přestavby. Ze silnostěnných nepancéřovaných pecí se přešlo na pece tenkostěnné pancéřované s šachtami., Ty se ale neosvědčily kvůli velké spotřebě koksu, tudíž byly v dalších letech přestavěny na pancéřované pece se silnostěnnými šachtami a později se středosilnými šachtami. Jediná vysoká pec, která nebyla předělána kvůli špatné přístupnosti, byla pec č. 4. Zůstala jí tenkostěnná šachta až do roku Od roku 1954 měla také každá pec své dmychadlo, které bylo poháněno spalovacími motory na vysokopecní plyn. Až do roku 1967 se vyrábělo ocelářské, slévárenské železo a Thomasovo železo. Na jaře v roce 1972 byla ukončena existence Žofinské huti zastavením vysoké pece č. 2 a o rok dříve vysoké pece č. 3. V témže roce byla vysoká pec č. 4 vybavena počítačem Siemens 305, který řídil automatickou zavážku. Huť byla stále inovována. (Polášek, 2007) Kvůli politickým a hospodářským změnám po roce 1989 byla s účinností od počátku roku 1992 vytvořena akciová společnost Vítkovice. (Korbelářová et al., 2014) Od počátku devadesátých let došlo k silnému hutnímu poklesu výroby. Spotřeba železa se snížila přechodem na tržní hospodářství. Výroba železa byla přesunuta do Kunčic, kde byla

30 vytvořená společnost Vysoké pece Ostrava. Až do července roku 1998 byly využívány dvě poslední vysoké pece, ale v září téhož roku byla tavba zastavena definitivně. (Polášek, 2007) Po dlouhých 162 letech od zafoukání první vysoké pece, skončila ve Vítkovicích výroba železa. Celý vývoj vysokopecní výroby, za aktivní existence, držel krok s vývojem tohoto oboru ve světě. Vítkovice ve své historii drží řadu prvenství v zavádění nových technických a technologických novinek. Díky tomu měly ve střední Evropě přední postavení mezi železárnami, ale i později v hospodářském společenství zemí východní Evropy. (Polášek, 2007) V následujícím roce, po ukončení výroby, začal Památkový ústav v Ostravě formulovat své představy o zachování průmyslového dědictví v areálu vysokých pecí a dolu Hlubina. Bylo to hlavně zachování panoramatu vysokých pecí a jámy Hlubina, které jsou symbolem obrazu města, zachování technologického toku výroby koksu, železa, těžby uhlí a elektrické výroby na jednom místě a zachování technologického zařízení a jednotlivých objektů díky jejich technické a výtvarné hodnotě. (Mazáč, 2003) Několikrát také proběhly pokusy o zařazení technických památek lokality Vítkovických pecí a dolu Hlubina na seznam Světového dědictví UNESCO. (Przybylová, 2012) V roce 2002 byla Dolní oblast Vítkovice prohlášena národní kulturní památkou. (Matěj, 2007) Když v roce 2003 po rozhodnutí vlády České republiky došlo k privatizaci Vítkovic společností Lahvárny Ostrava, musel nechat generální ředitel Vítkovice holding a. s. pan Světlík, vypracovat studie, které realizovaly další podobu této národní kulturní památky. (Korbelářová et al., 2014) V současné době patří Dolní oblast Vítkovice společnosti Vítkovice Machinery Group, kde většinový vlastník Ing. Jan Světlík z Dolní oblasti buduje technologický park. (Przybylová, 2012) Souhrn významných mezníků výroby železa a vysokých pecí v Dolní oblasti Vítkovice 1831 v tomto roce byla zahájena stavba první belgické vysoké pece obě vysoké byly uvedeny do provozu 1848 třetina produkce moravsko-slezského železa je vyráběna ve vítkovických pecích 1856 třetí vysoká pec belgického typu zahajuje provoz

31 1871 v Rakousko-Uhersku je postavena největší vysoká pec skotského typu ve Vítkovicích 1886 Vítkovické horní a hutní těžířstvo začíná vlastnit Žofinskou huť 1927 začíná se stavbou struskárny 1957 v tomto roce se začíná s používáním licího stroje č začíná se s novým převozem surového železa, použití mísiče Veronika 1972 Žofinská pec v tomto roce byla zastavena areál Dolních oblasti je využíván jen pro lehký průmysl, v těchto letech také přišlo úplné zastavení koksové baterie a vysokých pecí 1998 ukončena výroba po 162 ve Vítkovických pecích, konec výroby surového železa 2002 Dolní oblast Vítkovice se na popud ministerstva kultury stává národní kulturní památkou 2003 v tomto roce nastala privatizace akciové společnosti Vítkovic probíhá rekonstrukce celého areálu, řeší se dotace, tvoří se projektové práce, které Dolní oblast připravují jako využití technologického parku v těchto letech probíhaly v areálu stavební práce 2012 poprvé se brány Dolní oblasti Vítkovice otevírají veřejnosti (Przybylová, 2012) Za dlouhých 162 let provozu Vítkovic bylo vyrobeno: - 42 milionu tun koksu - 91 milionu tun surového železa ve vysokých pecích - 82 milionu tun aglomerátu Celkem se zde spotřebovalo na 200 milionu tun surovin, které byly využity pro výrobu surového železa. (Polášek, 2007) 3.2 Dolní oblast Vítkovice a její technické objekty Za dobu své existence byla v areálu Dolní oblasti Vítkovice vybudována řada budov a technických staveb, které byly využívány k výrobě a provozu těžkého průmyslu

32 V průběhu let se zde objevovaly novější objekty a zásadní stavby, které tvoří Dolní oblast Vítkovic. Zde řadíme vysoké pece, plynojem, koksovnu, důl Hlubina, velín a U6 energetickou šestou ústřednu. Tento text byl obohacen o vlastních poznatky, které jsem si zaznamenala z výkladu pana Střondaly během navštívené exkurze Vysoké pece Již od 70. let 19. století můžeme najít vysoké pece na stejném místě, jako je tomu v současnosti. Na místě, kde dnes stojí vysoká pec č. 1, byla v roce 1872 postavena první vysoká pec skotského typu. Modernizace jednotlivých technologií, probíhala průběžně až do roku 1998, kdy byl provoz zastaven. V těsné blízkosti první vysoké pece, byla vybudována vysoká pec č. 3 Lürmannovy konstrukce. S příchodem nového 20. století dochází ve vysokopecním závodu k postupné modernizaci. V ose s vysokou pecí č. 1, podél rudného mostu, byly postupně budovány modernější vysoké pece č. 4 a č. 5. Tyto dvě nové vysoké pece byly vybaveny novými konstrukčními prvky a šikmými skipovými výtahy. Roku 1927 došlo ke zrušení vysoké pece č. 3. Zbylé pece byly stále průběžně obnovovány. (Korbelářová et al., 2014) Uspořádání vysokých pecí tak, jak je známe ze současnosti, pochází z let , kdy proběhla modernizace. Jako první byla postavena vysoká pec č. 6, následně byly zrušeny vysoké pece č. 4 a 5 a na jejich uvolněném místě byla postavena současná vysoká pec č. 4, která s vysokou pecí č. 6 má společnou odlévací halu. (Korbelářová et al., 2014) V roce 1962 byla vysoká pec č. 6 postavena podle sovětského typového projektu s konstrukčními úpravami. Pec má 18 výfučen, je chlazena chladnicemi a chladícími klíny. Konstrukce, která je čtyřsloupová nese sazebnu, plošiny a šikmý skipový výtah. Součástí byly také ohřívače větru. Poslední modernizace pece proběhla v roce 1985 a zastavena byla roku (Korbelářová et al., 2014) V roce 1971 byla postavena vysoká pec č. 4, která byla po technické stránce stejná jako pec č. 6 (Obr. 6). Pece č. 4 a 6 měly také společnou odlévací halu. Vysoká pec č. 4 má obsah m 3. Součástí provozu jsou čtyři ohřívače větru Cowper. Poslední modernizace pece č. 4 proběhla v roce 1983 a zastavena byla v roce (Korbelářová et al., 2014)

33 Poslední modernizací prošla vysoká pec č. 1 v roce Mohli bychom říci, že byla vybudována znovu na stejném místě. Pec má objem 740 m 3, má 14 výfučen, je samonosná a chlazena klíny a chladnicemi. Konstrukce, která je čtyřsloupová nese plošiny, šikmý skipový výtah, který zavážel pec šrotem a dvouzvonovou sazebnu, která byla typu McKey. Součástí provozu byly opět čtyři ohřívače větru typu Cowper. Vysoká pec byla zastavena roku (Korbelářová et al., 2014) V Dolní oblasti Vítkovic dnes můžeme vidět z původní podoby vysokopecního závodu trojici vysokých pecí č. 1, 4, 6. Obr. 6: Vysoká pec č Plynojem Stavba plynojemu byla zahájena roku 1922 a dokončena byla koncem ledna Plynojem sloužil až do roku 1945 bez poruch, ale začínal se kvůli poddolovanému podloží naklánět. Ke konci druhé světové války byl plynojem zasažen bombou, která až do roku 1970 ležela na jeho dně. Plynojem prošel dvěma rozsáhlými opravami a fungoval až do roku [6] Plynojem má objem m 3 vysokopecního plynu, který byl důležitý pro výrobu a spotřebu, ale také pro vyrovnání tlaku v potrubní síti. (Korbelářová et al., 2014)

34 3.2.3 Koksovna První koksování v Rudolfově huti proběhlo roku Kvůli rostoucím požadavkům na výrobu koksu, byly prováděny změny v technologickém zařízení. Bylo zde použito několik druhů pecí. Od 19. století se koksovna (Obr. 7) usadila mezi dolem Hlubina a vysokými pecemi. Obr. 7: Vítkovice, Vítkovické železárny, koksovna, sbírka Miloš Matěj (Korbelářová et al., 2014) Když došlo k ukončení vysokopecního provozu, zůstaly zachovány dvě baterie koksovacích pecí typu Koppers, které měly 36 a 64 komorami z let 1961 a Nejstarším technologickým zařízením je uhelná věž z roku (Matěj, 2007) Důl Hlubina Důl byl založen roku 1852 Salomonem Meyerem Rothschieldem. První těžba, která byla jámou z otvírek vytěžena, proběhla roku Pravidelná těžba uhlí začala v roce Mezi dolem Hlubina a vysokými pecemi železáren vznikl ojedinělý komplex od těžby uhlí, úpravnu, výrobu koksu až k výrobě surového železa. První rekonstrukcí důl prošel v roce Bylo modernizováno strojní zařízení a instalován parní těžní stroj. V roce 1924 bylo dosaženo hloubky 437 m a v letech 1931 a 1932 až na 586 metrů. (Sborník hornického zpravodaje, 2003) Když probíhala zásadní přestavba areálu, byla tehdy v roce 1921 založená nová těžní jáma, která byla uvedena do provozu o tři roky později v roce V tomto roce byla stávající těžní jáma změněna na větrní a původní větrní jáma byla zrušena. Důl změnil název podle ministra průmyslu Československé republiky Bohumila Laušmana v roce 1946, ale již v roce 1949 byl název vrácen. Na přelomu 50. a 60. let proběhla další vlna modernizace. Pro zaměstnance byly vybudovány nové koupelny, výplatní hala, dále pak kotelna a nové ventilátory. (Korbelářová et al., 2014) Byla také

35 prohloubena jáma č. 1 a to na konečnou hloubku 796,6 metrů a jáma č. 2 na konečnou hloubku 1022,6 metrů. Na tuto hloubku už nestačil parní stroj, a proto musel být v roce 1974 zrušen a vyměněn za elektrický těžní stoj KOEPE [7] Důl Hlubina byl v roce 1987 přičleněn k nově vzniklé organizaci OKR, do důlního podniku OKR Důl Ostrava. Za celou dobu své existence bylo v dole vytěženo na 47,160 milionů tun koksovatelného uhlí. Poslední uhlí bylo vytěženo v roce 1992 a vůz s tímto uhlím je vystaven v hornickém muzeu. O čtyři roky později byly obě jámy zasypány. [7] Velín Dle výkladu pana Střondaly, všechny vysoké pece měly svůj velín, který plnil funkci technologického řízení a plynulého chodu. Velín vysoké pece č. 1 (Obr. 8) byl do dnešní podoby modernizován v roce 1988, kdy proběhla generální oprava vysoké pece č. 1. Velín měl nejmodernější počítačovou techniku fy Siemens, který řídil zavážku a tepelnětechnologický režim nístěje a jiné. Díky sledování tepelných poměrů v jednotlivých částech vysoké pece, se mohla různě upravovat vsázka. (Machotková, 2003) U6 energetická šestá ústředna Během modernizace vysokých pecí a zvyšování jejich objemu, vyžadovaly větší množství dmýchatelného větru, které ale energetické ústředny a jejich dmýchadla nestihly dodávat. Dmýchadlová ústředna č. VI se začala budovat v roce 1930 (Obr. 9). První pístové dmychadlo mělo kapacitu m 3 větru při 80 ot/min a výkonu plynového motoru kw, vyrobeno v licenci Erhardt und Semmer. Do provozu bylo uvedeno v roce O osm let později zahájilo činnost druhé dmychadlo, stejných parametrů. (Korbelářová et al., 2014)

36 Obr. 8: Vítkovické železárny, vysoká pec č. 1, velín, (Miloš Matěj, 2012) Obr. 9: Vítkovice, Vítkovické železárny, Energetická ústředna č. VI z roku , generátory poháněny plynovými motory. (NPÚ, ú. o. p. v Ostravě)

37 4 SOUČASNÉ VYUŽITÍ DOLNÍ OBLASTI VÍTKOVICE Po nařízení vlády ze dne 19. června 2002 byl za národní kulturní památku České republiky prohlášen areál dolu Hlubina s vysokými pecemi a koksovna Vítkovic. Díky Památkovému ústavu v Ostravě byla zformulována vize průmyslového skanzenu a kontrolované průmyslové ruiny. Návštěvník by v průmyslovém skanzenu procházel postupně uzly technologického toku, ale z bezpečnostních důvodů by byla uzavřena kontrolovaná průmyslová ruina. Areál se měl postupně stát nejen skanzenem, ale také místem, kde se budou pořádat výstavy, vystoupení hudebních skupin nebo jiné zábavní atrakce. (Mazáč, 2003) Když v roce 2003 začal Vítkovice vlastnit soukromý vlastník, zastoupený ředitelem Janem Světlíkem, Vítkovice holding a.s., nechal postupně zpracovat studie pro cílovou podobu areálu. Držel se dané vize a jeho hlavním krokem bylo zadání studie architektu Josefu Pleskotovi. Díky získaným dotacím a zpracováním koncepce pana Pleskota, začalo řešení Nových Vítkovic. (Korbelářová et al., 2014) Dolní oblast Vítkovice byla v roce 2008 také prohlášena za Evropské kulturní dědictví. (Volf et al., 2013) V roce 2012 byly v Dolních Vítkovicích dokončeny celkem první tři projekty zrekonstruované památky, které byly zásadní. Byla to vyhlídková trasa Vysoké pece, plynojem, který byl přeměněn na multifunkční aulu Gong a energetická ústředna U6 metamorfovaná na muzeum Svět techniky. (Volf et al., 2013) Další slavnostní otevření se v Dolní oblasti Vítkovic konalo u otevření Velkého světa techniky, který byl veřejnosti zpřístupněn 25. září [8] V dalším roce se také konalo slavnostní otevření, a ne jedno. Dne 24. května 2015 byla slavnostně otevřena nástavba Vysoké pece č. 1 tak zvaná šroubová věž Bolt tower. [9] Téhož roku, 2. září byl otevřen v budově bývalých koupelen dolu Hlubina, hudební klub Heligonka, který vlastní Jarek Nohavica. [10] Areál Dolní oblasti Vítkovice má co nabídnout, stál se místem, kde každoročně zavítá několik set tisíc návštěvníků. V roce 2016 navštívily areály Dolní oblasti Vítkovice, kde spadá také Landek park, rekordních návštěvníků. Industriální areál se tak

38 stal čtvrtou nejnavštěvovanější památkou v České republice a první mimopražskou nejnavštěvovanější památkou roku [11] Každý rok nabízí Dolní oblast Vítkovic bohatý program, ze kterého si vybere skutečně každý. Tradiční mezinárodní hudební festival Colours of Ostrava byl v roce 2012 přemístěn do areálu Dolní oblasti a vytváří tak nevídaný zážitek, který je propojen s kulturou všeho druhu. [12] Každý měsíc je v areálu jiná kulturní akce, která doplňuje stávající expozice. Do areálu byl přesunut také Majáles ostravských vysokých škol. [13] 4.1 Stávající podoba objektů Vysoká pec a nástavba Bolt Tower Patří mezi klíčové stavby oblasti. Byla projektována i s nástavbou architektem Josefem Pleskotem, který se postaral i o zbytek areálu. Podle architekta Pleskota má vysoká pec č. 1 mezi ostatními dochovanými pecemi zvláštní postavení, také díky rekonstrukci, kterou pojal tím, že vytvořil naučnou prohlídkovou trasu. (Volf et al., 2013) Návštěvník, který se vysokopecní okruh chystá absolvovat, se ocitne na stejném místě, kde do pece směřoval technologický materiál. U skipového mostu, kde prohlídka začíná, je instalován šikmý skleněný výtah, který návštěvníka vyveze k samému hrdlu vysoké pece, do místa vsázky. Pak cesta pokračuje po schodišti, které má další zastávku na plošině, jež se nachází v 60 m výšce. Už z této části je krásný výhled nejen na celou Ostravu, ale také na Beskydy s Lysou horou. (Volf et al., 2013) Od roku 2015, cesta vede ještě výše. Nástavba Bolt Tower (Obr. 10) je pojmenována po jamajském atletovi, který navštěvuje Ostravu v souvislosti s atletickou soutěží Zlatá tretra, Usainu Boltovi, jež ji sám pokřtil. Bolt v překladu z anglického názvu znamená šroub, proto se nástavbě také říká šroubová věž. [9] Vyhlídková terasa nástavby se tyčí ve výšce 71 metrů a patří mezi nejvyšší bod v Ostravě. Nástavba je vytvořena do spirály a je skleněná. Stezka na vysoké peci má také kavárnu ve výšce 62 metrů a klub ve výšce 66 metrů. Vrchol věže se tyčí ve výšce 77,7 metrů. [9] Cesta dolů má několik zastávek, kde průvodce návštěvníka seznámí s daným místem, mezi které patří například slévárenská plošina. Může se také nahlédnout do útrob

39 vysoké pece, která je uvnitř osvětlena. (Volf et al., 2013) Díky průvodci, panu Štřondalovi, a mé účasti na prohlídce, jsem dále mohla vidět zrekonstruovaný velín nebo přepravník surového železa, který je nazýván Veronika. Okruh, který kopíruje cestu materiálu, technologický proces, je doplněn o řadu informačních tabulí. Nepřehlédnutelná je vysoká pec v noci, kdy je nasvícena a nástavba, která má svým světlem připomínat symbol ohně, který nad pecí vždy vzplál. [9] Vysoká pec nabízí pět různých okruhů, které si návštěvník může vybrat dle délky svého volného času, prohlídce s dětmi a jiné. [13] Obr. 10: Vysoká pec č. 1 s nástavbou Bolt Tower Plynojem Gong Plynojem patří mezi další šperk Dolní oblasti, který díky svému návrhu zrekonstruoval architekt Josef Pleskot (Obr. 11). V roce 2011 byl vyzvednutý zapadnutý zvon vyprázdněného plynojemu o 1492 centimetrů. Tato akce trvající deset dní, vyžadovala speciální hydraulické zařízení, které bylo uloženo na šestnácti sloupech plynojemu. (Volf et al., 2013)

40 V multifunkční aule se nachází velký sál, který pojme až diváků, v přízemí nalezneme galerii, kavárnu a restauraci, v prvním patře konferenční místnosti a třetím a čtvrtém foyer s velkým sálem. Dle výkladu pana Střondaly v interiéru Gongu převažuje konstrukční ocel s pohledovým betonem. Podlahy jsou z betonu nebo plechu. Důležitá je akustika tvořená akustickými tvárnicemi, které tvoří 13 metrovou akustickou stěnu. Gong je uměle větrán a prostory získaly kovový a černý nátěr. Architekt Josef Pleskot nechal plynojem na třech místech otevřít, tak aby do něj proudilo denní světlo, ale přitom se nedotknul původních částí. Za jevištěm velkého sálu se nachází široké okno, které má výhled na industriální panorama. (Volf et al., 2013) Obr. 11: Plynojem, multifunkční aula Gong U6, Šestá energetická ústředna Malý svět techniky Malý svět techniky patří do technických staveb, které nerekonstruoval architekt Josef Pleskot, ale architekt Zdeněk Fránek (Obr. 12). Hlavním důvodem vzniku byla dvojice pístových plynových dmychadel, které vyráběly stlačený vzduch. Obě dmychadla byla vyrobena ve Vítkovicích. Byly také považovány za takzvané plíce hutě. Každé dmychadlo váží kolem devíti set tun. (Volf et al., 2013)

41 Obr. 12: U6 Malý svět techniky V muzeu Světa techniky je zachována autenticita budovy. Trasa je vedena kolem dmýchadel a exponáty jsou volně v prostoru, kdy si je návštěvník může sám osahat a vyzkoušet. Expozice je inspirována Julesem Verneaem a jeho slavnými romány Cesta do středu země, Cesta kolem světa za 80 dní a Ocelové město. (Volf et al., 2013) Podle průvodce pana Střondaly, Malý svět techniky vypovídá o našem kraji, který byl zaměřen na těžbu uhlí, hutnictví, strojírenství a další technická odvětví. V Malém světě techniky je nyní natáčen dětský pořad pro Českou televizi Velký svět techniky Velký svět techniky byl otevřen 25. září 2014 a nachází se v blízkosti Malého světa techniky (Obr. 13). Za návrhem stavby stojí architekt Josef Pleskot, který za ni byl také oceněn. [14] Stavba je trojúhelníkového tvaru, a při sestupování do budovy vidíme na zrcadlové fasádě odraz Dolní oblasti Vítkovice, který postupně při sestupování do hlavního vchodu mizí. Muzeum se nachází na místě původního brownfields. [15] Muzeum nabízí čtyři expoziční světy, které jsou rozděleny na faunu, floru, lidskou duši a vesmír. Nachází se zde také kino, kde jsou promítány především videa a filmy z dílny BBC. Velký svět techniky funguje stejně jako první svět. Všechny exponáty si návštěvník může volně osahat. [16]

42 Obr. 13: Velký svět techniky Důl Hlubina Areál dolu Hlubina je stále propojen s Dolní oblastí Vítkovic (Obr. 14). Od roku 2015 začala fungovat kulturní čtvrť Provoz Hlubina. V areálu se nachází několik ateliérů, hudebních středisek a další místnosti. [17] Nachází se zde také dva kinosály s pravidelným programem, Cineport, který se nachází v bývalé budově Materiálně-technického zařízení. Dále se zde v budově Trafostanice nachází Art studios, jež tvoří celkem 17 uměleckých ateliérů, které od roku 2015 nabízí také dlouhodobý pronájem. [17] Music studios se nachází v dřívější Průběžné jídelně. Je zázemím pro všechny hudebníky. Najdeme tady 8 zkušeben a nahrávací studio. Přístup zde má každý, kdo o něj požádá. [17]

43 Obr. 14: Areál dolu Hlubina V budově bývalých Nových koupelen byl 2. září 2015 otevřen hudební klub Heligonka, který provozuje zpěvák Jaromír Nohavica. Unikátní prvorepublikový interiér a vzhled navrhnul opět architekt Josef Pleskot. V Heligonce vystupuje nejen hudebník Nohavica, ale pořádá se zde také řada divadelních představení, promítání a dalších vystoupení. Kapacita Heligonky je 161 míst, a bývá vždy vyprodána. [18] Ve staré strojovně dolu Hlubina, se prosadila lezecká stěna Tendon Hlubina, která funguje od roku 2015 a těší se velké oblibě. Lezecká škola nabízí kurzy pro všechny věkové kategorie. K dispozici je také půjčovna lezeckého vybavení. [19] Energocentrum V průběhu revitalizace objektů v Dolní oblasti vzniklo místo po zbourání čerpací stanice, která měla podobu betonové jímky. Pod ní zůstal veliký suterén. Josef Pleskot navrhnul studii Energocentra s tím, že by hlavní stavební část byla pod zemí a nad ní byl velký skleněný světlík, aby se návštěvníci mohli podívat na všechny technologie (Obr. 15). Hlavní myšlenka prostoru po bývalé nádrži byla energetická koncepce se systémem využití energie. Nyní je na něj napojen plynojem, velký i malý svět techniky, vysoká pec a v budoucnu se uvažuje také o napojení čtvrté a šesté vysoké pece. [20]

44 Obr. 15: Energocentrum

45 5 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ Pro své dotazníkové šetření jsem si vybrala studenty středních ostravských škol. Navštívila jsem Bezpečnostně právní akademii Ostrava, s. r. o., a Gymnázium, Ostrava- Hrabůvka, příspěvková organizace. Po vzájemné domluvě jsem se mohla na obou školách osobně dotazování zúčastnit, a při vyplňování dotazníků studentům odpovědět na případné dotazy, které se šetření týkaly. Na střední škole Bezpečnostně právní akademie Ostrava, s. r. o. (Obr. 16), která sídlí v městské části Michálkovice, se šetření zúčastnily všechny ročníky, tedy od prvního až po maturitní. Šetření probíhalo pod mým osobním dozorem v průběhu vyučovacího dne. Dotazovaní měli na vyplnění odpovědí určených 25 minut, které byly dostačující. V případě dotazů jsem byla k dispozici a poradila s danou otázkou. Obr. 16: Bezpečnostní právní akademie Ostrava, s. r. o. [25] Na Gymnáziu, Ostrava-Hrabůvka, příspěvková organizace (Obr. 17), které sídlí v městské části Hrabůvka, se šetření zúčastnili studenti víceletého a čtyřletého gymnázia, přičemž dotazovaní byli studenti třetího a čtvrtého ročníku. Zde bylo respondentů podstatně méně kvůli omezeným časovým dispozicím ze strany gymnázia. Dotazovaní studenti měli na vyplnění 25 minut. Dotazování probíhalo stejným způsobem jako na střední škole v Michálkovicích

46 Obr. 17: Gymnáziu, Ostrava-Hrabůvka, příspěvková organizace [26] 5.1 Metodika dotazníkového šetření Dotazník je sestaven celkem z 16 otázek, z toho 12 uzavřených, 3 polootevřených a 1 otevřené. Cílem šetření bylo zjistit, zda studenti v rámci školních exkurzí, nebo při jiných příležitostech, oblast DOV navštívili, co se jim tam líbilo a co naopak nelíbilo. Dalším z cílů dotazníkového šetření bylo zjistit, jakou technickou památku nacházející se v Moravskoslezském kraji by studenti v rámci školní exkurze rádi navštívili. Výsledky byly následně použity jako podklad pro návrh odborné exkurze zaměřené na technické památky v Moravskoslezském kraji, která bude cíleně sestavena pro studenty středních škol. Dotazník je uveden jako příloha 1 této práce

47 1. Otázka Pohlaví Pohlaví Muž Žena Graf 1: Pohlaví Celkem se dotazování zúčastnilo 139 studentů. Mužů bylo 45 % a žen 55 %. 2. Otázka Kolik je Vám let Počet let let let let Graf 2: Počet let Z uvedeného grafu 2 jednoznačně vyplývá, že dotazník vyplnili především respondenti z věkové skupiny let, kde je celkem 58 % dotazovaných. Druhou největší skupinu respondentů tvořili studenti věkové kategorie let (celkem 27 %). Nejméně odpovídajících studentů odpovídalo ve věku let, celkem 15% ze všech dotazovaných

48 3. Otázka Žijete v Moravskoslezském kraji? Žijete v Ms kraji Ano Ne Graf 3: Žijete v Moravskoslezském kraji? Převážná část dotazovaných, a to 95 %, žije v Moravskoslezském kraji. Pouhých 5 % dotazovaných pochází z jiného kraje. 4. Otázka Navštívil/a jste Dolní oblast Vítkovice v rámci školní exkurze? Navštívení DOV Ano Ne Graf 4: Návštěva DOV V rámci školní exkurze navštívilo Dolní oblast Vítkovice (DOV) celkem 65 % dotazovaných. Zbylých 35 % respondentů Dolní oblast Vítkovice v rámci školní exkurze nikdy nenavštívilo

49 5. Otázka Pokud ano, které expozice jste navštívili? (Možno zakroužkovat více možností) Respondenti, kteří DOV navštívili 0 Malý svět techniky Velký svět techniky Bolt Tower Hlubina Multifunkční aula Gong Graf 5: Respondenti, kteří DOV navštívili Respondenti, kteří odpověděli u otázky č. 4 ano, odpovídali na navazující otázku č. 5. Z průzkumu vyplývá, že nejčastěji navštívenou expozicí je Velký svět techniky, kde bylo celkem 29 % respondentů. Druhou nejvíce navštěvovanou expozicí je Malý svět techniky, kde bylo 26 % dotazovaných. Stejný počet dotazovaných navštívil expozice Bolt Tower a Hlubina, celkem 19 %. Nejméně navštívenou se stala multifunkční aula Gong, která ale není využívána jako trvalá prohlídková trasa, celkem zde bylo 8 % dotazovaných. 6. Otázka Líbilo se Vám tam? Otázka č. 6 opět navazovala na otázku č. 5. Jedná se o otázku polootevřenou. Celkem 89 % respondentů odpovědělo, že se mu v Dolní oblasti Vítkovice líbilo. Dalších 11 % respondentů odpovědělo ne a jako důvod uvedli nezájem o historii nebo příliš velký rozsah areálu

50 7. Otázka Myslíte si, že studentské vstupné 130 Kč je příliš vysoké? Cena vstupného Ano Ne Nevím Graf 6: Cena vstupného V rámci dotazníkového šetření, 60 % respondentů odpovědělo ano, a myslí si, že cena 130 Kč je vysoká. S výší vstupného je spokojeno 21 % respondentů a zbylých 19 % neví, jestli je cena vstupného adekvátní. 8. Otázka Pokud ano, jaká cena vstupného by pro Vás byla přijatelná? 60 Přijatelná cena Zdarma do 30 Kč do 60 Kč do 90 Kč do 120 Kč Nevím Graf 7: Přijatelná cena

51 Otázka č. 8 navazovala na předchozí otázku a studenti, kteří zde odpověděli ano, navrhovali přiměřenou cenu, kterou by byli ochotni za exkurzi zaplatit. Nejčastější odpovědí, celkem 38 % respondentů, byla cena do 60 Kč. Druhou nejčastější odpovědí, celkem 28 % respondentů, se stala vyšší cena do 90 Kč. Celkem 14 % dotazovaných neví, jaká by měla být adekvátní výše vstupného. Vstup zdarma by uvítalo celkem 12 % odpovídajících. Dalších 5 % studentů, si myslí, že adekvátní cena vstupného je do 30 Kč a zbylé 3% odpovídajících by bylo ochotno zaplatit částku do 120 Kč. 9. Otázka Byl/a jste spokojen/a se sociálním zařízením a službami (občerstvení, WC, nákup suvenýrů apod.) v areálu Dolní oblasti Vítkovice? Zařízení a služby v DOV Ano Ne Nevím Graf 8: Zařízení a služby v DOV Se sociálním zařízením a službami v areálu Dolní oblasti Vítkovice, bylo spokojeno celkem 63 % dotazovaných. Nespokojených návštěvníků bylo celkem 8 % a zbylých 29 % dotazovaných neví, zda byli spokojeni. 10. Otázka Pokud ne, uveďte, co se Vám nelíbilo? Otázka číslo 10 je jedinou otevřenou otázkou v dotazníkovém šetření. Otázka navazuje na předchozí otázku číslo 9, kde studenti, kteří odpověděli ne, mají uvést důvod. Nejčastější odpovědí bylo špinavé WC, příliš vysoké ceny v areálu nebo nedostatek možností občerstvení

52 11. Otázka Navštívil/a jste Dolní oblast Vítkovice i za jiným účelem než v rámci školní exkurze? (Možno zakroužkovat více možností) Navštívení DOV ve volném čase 0 Colours of Ostrava Beats for Love Rainbow run Lezecká stěna Hlubina Gong - Meat design výstava, konference, veletrh Jiné Graf 9: Navštívení DOV ve volném čase Návštěva Dolní oblasti Vítkovice za jiným účelem než je školní exkurze byla překvapivě vysoká. Celkem 25 % dotazovaných navštívilo festival Beats for love. O dvě procenta méně, tedy 23 % navštívilo festival Colours of Ostrava. Dalším často navštěvovaným místem je lezecká stěna v areálu Hlubina, kde bylo celkem 21 % dotazovaných. Další hojně navštěvovanou akcí se stal Rainbow run, kterého se zúčastnilo celkem 19 % dotazovaných. Multifunkční aulu Gong za účelem zhlédnutí výstavy, veletrhu nebo jiné společenské události navštívilo celkem 11 % dotazovaných. Pouhé 2 % dotazovaných navštívilo akci Meat design. Vzhledem k vytíženosti a oblibě Dolní oblasti Vítkovice, je zde pořádáno široké spektrum akcí. Do jiných respondenti uváděli například Majáles, Muzejní noc, TFA Nejtvrdší hasič přežije, Helax open air nebo sběru odpadků

53 12. Otázka Doporučil/a byste návštěvu Dolní oblasti Vítkovice svým známým/přátelům? Doporučilo Ano Ne Nevím Graf 10: Doporučení k návštěvě DOV Celkem 79 % respondentů by doporučilo Dolní oblast Vítkovice svým známým či přátelům. 8 % respondentů by návštěvu nedoporučilo a zbylých 13 % dotazovaných neví, zda by Dolní oblast Vítkovice doporučilo. 13. Otázka Myslíte si, že by Dolní oblast Vítkovice mela být na seznamu světového dědictví UNESCO? UNESCO Ano Ne Nevím Graf 11: Zařazení DOV do UNESCO?

54 Celkem 66 % dotazovaných si myslí, že by Dolní oblast Vítkovice měla být zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Dalších 29 % nepovažuje zápis za důležitý a nechce, aby byla Dolní oblast Vítkovice zapsána na seznam světového dědictví. Zbylých 24 % dotazovaných neví, zda by měla být oblast zapsána či ne. 14. Otázka Navštívili jste v rámci školní exkurze i nějakou jinou technickou památku? V rámci školní exkurze navštívilo jinou technickou památku celkem 7 % dotazovaných. Uváděli například Landek park, NKP Důl Michal nebo Hvězdárnu a planetárium Johanna Palisy. Zbylých 93 % nikdy nenavštívilo v rámci školní exkurze jinou technickou památku. 15. Otázka Měl/a byste zájem zúčastnit se exkurze zaměřené výhradně na technické památky v Moravskoslezském kraji? Zájem o exkurzi v Ms kraji Ano Ne Nevím Graf 12: Zájem o návštěvu technických památek v MS kraji Dohromady 43 % respondentů by mělo zájem o exkurzi, která by byla zaměřena na technické památky v Moravskoslezském kraji. Dalších 31 % dotazovaných nemá zájem o exkurzi a zbylých 26 % neví, zda by se exkurze chtěli zúčastnit

55 16. Otázka Jakou technickou památku byste v rámci školní exkurze chtěli navštívit? Technické památky Graf 13: Možnosti návštěvy různých technických památek v Ostravě Z výsledků odpovědi respondentů na výše uvedenou otázku, vyplývá následující procentuální vyjádření zájmu o návštěvu: 21 % Hvězdárna a Planetárium Johanna Palisy, 17 % Landek park, 16 % Údolí ztracených štol a hornický skanzen Zlaté hory, 14 % Technické muzeum Tatra Kopřivnice, 9 % Lichtenštejnská rozhledna Krnov-Cvilín, 8 % NKP Důl Michal a Weisshuhnův kanál u Hradce nad Moravicí, 7 % Bývalý větrný mlýn Studénka, 1 % Jiné

56 Otázka jiné byla otevřena pro návrhy, které v tabulce respondentům scházely a které by chtěli v rámci exkurze navštívit. Zde se objevili odpovědi jako např, Vojenské památky, zámek Dolní Tošanovice. Bohužel v případě zámku se nejedná o technickou památku a zámek je nyní v osobním vlastnictví a veřejnosti nepřístupný. 5.2 Vyhodnocení dotazníkového šetření Dotazníkového šetření, jehož náplní bylo odpovědět na 16 otázek, se zúčastnilo 62 mužů a 77 žen. Nejvíce odpovídajících bylo ve věkové kategorii let a převážně žijících v Moravskoslezském kraji. Velká část odpovídajících Dolní oblast Vítkovice navštívila v rámci školní exkurze, kde nejčastěji navštěvují Malý svět techniky. Téměř všem, kteří Dolní oblast navštívili, se areál líbil a jako odpovídající vstupné za návštěvu památek, by byli ochotni zaplatit do 60 Kč. Se sociálním zařízením a službami byli také téměř všichni spokojení, pouze 8 % dotázaných spokojeno nebylo. Nejčastěji uváděnými důvody bylo špinavé WC, příliš vysoké ceny v areálu nebo málo možností k občerstvení. Ve svém volném čase odpovídající navštěvují Dolní oblast Vítkovice i za jiným účelem než je exkurze v areálu. Nejčastěji navštívenou akcí byla Beats for love nebo festival Colours od Ostrava. Téměř všichni odpovídající by Dolní oblast doporučili svým známým a velká část by ji nechala zapsat na seznam světového dědictví UNESCO. V rámci školní exkurze téměř nikdo nenavštívil jinou technickou památku v Moravskoslezském kraji, a pokud ano, jednalo se nejčastěji o Landek park. Vzhledem k odlišnému zaměření technických památek, by o exkurzi měla zájem téměř stejně velká skupina odpovídajících jako skupina, které se zúčastnit nechce. Největší zájem o technické památky v rámci exkurze je o Hvězdárnu a Planetárium Johanna Palisy, Landek park, Údolí ztracených štol a hornický skanzen Zlaté hory

57 6 NÁVRH ODBORNÉ EXKURZE Dle výsledků dotazníkového šetření jsem navrhla odbornou exkurzi do tří míst, která byla studenty nejvíce preferována v rámci odpovědí na otázku č. 16. Jedná se o údolí ztracených štol a hornický skanzen Zlaté hory, Landek park a muzeum Tatra Kopřivnice. Exkurzi jsem naplánovala na tři dny. Začínat bude ve středu a posledním dnem exkurze bude pátek. Exkurze je naplánována bez ubytování s tím, že po ukončení programu bude vždy návrat zpět do Ostravy. První den a středeční program exkurze je naplánován do údolí ztracených štol a hornického skanzenu ve Zlatých horách. Na tento den je rezervovaný autobus, jelikož se tato památka jako jediná již nenachází v Moravskoslezském kraji. Ve čtvrtek je naplánována exkurze do Landek parku, kde si dopravu zajišťují účastníci sami. Poslední den exkurze, v pátek, bude zajištěn autobus do muzea Tatra Kopřivnice. Účastníci exkurze musí dodržet navrhovaný program. Účast na exkurzi je povinná. Podrobnější průběh exkurze je rozepsán. 1. den: Sraz bude v 7:15 hodin na parkovišti u Domu kultury města Ostravy a. s., odkud se bude odjíždět v 7:30 hodin směr Zlaté hory, okres Jeseník. Na místě bychom měli být v 9:30 hodin. Ve městě studenti navštíví Městské muzeum (Obr. 18), kde je stálá expozice o historii hornictví a zlatohorského regionu. Konec prohlídky bude ve 12 hodin. Studenti budou mít do 13:30 rozchod ve městě, aby se mohli naobědvat. Odjezd z města bude v 13:45 směr Naučná stezka v Údolí ztracených štol (Obr. 19). Ve 14 hodin zde zahájíme program. Studenti budou procházet jednotlivá stanoviště na naučné stezce, kde musí splnit zadaný úkol. Stezkou je bude doprovázet pracovník Institutu geologického inženýrství VŠB-TUO. Po splnění programu bude odjezd z Údolí ztracených štol zpět do Ostravy v 17:30 hodin. Předpokládaný příjezd zpět na parkoviště Domu kultury je v 19:

58 Obr. 18: Městské muzeum [27]

59 Obr. 19: Údolí ztracených štol [28]

60 2. den: Druhý den bude sraz v 10:30 hodin před hlavním vchodem muzea Landek park v Ostravě-Petřkovicích, kde se účastníci dopraví sami. V 11 hodin začne exkurze velkého okruhu, která zahrnuje důlní expozici s fáráním do dolu a expozici báňského záchranářství. Po prohlídce, která končí ve 13 hodin, bude rozchod na oběd až do 14:30 hodin. V 14:45 bude začátek prohlídky areálu s pracovníkem Institutu geologického inženýrství z VŠB-TUO. Zde se studenti dozvědí o geologické charakteristice oblasti. V 17 hodin bude ukončen povinný program a studenti si následně ještě mohou projít areál Landeku sami. 3. den: Poslední den exkurze bude sraz v 9:45 hodin na parkovišti u Domu kultury města Ostravy a. s., odkud bude odjezd v 10 hodin směr Kopřivnice. V 10:45 začne exkurze v muzeu Tatra (Obr. 20). Ve 12:15 hodin bude konec exkurze a rozchod na oběd až do 14 hodin. Pak bude následovat přejezd do muzea Fojtství v Kopřivnici. Zde zahájíme exkurzi v 14:45 hodin a ukončíme v 16 hodin. Poté budou mít studenti rozchod do 16:30 hodin. V 16:45 bude odjezd zpět do Ostravy, kdy předpokládaný návrat je v 17: 20 hodin. Obr. 20: Muzeum Tatra Kopřivnice [29]