26. Téma války v české a světové meziválečné a moderní literatuře

Transkript

1 26. Téma války v české a světové meziválečné a moderní literatuře První světová válka: V próze výrazně ubývá dějovost, zároveň ustupuje nezaujatost a snaha vytvářet typové postavy honě sebekritizovány. Autor se s nimi ztotožňuje. Přestává být důležitý vnější svět, ale postoj postavy ke světu konfrontace vnitřního světa hrdiny s vnějším. Čas není tak důležitý. Velice důležitá je role podtextu. Čtenář si musí sám domyslet konec. Autoři pracují s náznakem. Próza mívá několik rovin fantastická, filosofická, reálná. Meziválečná próza nechce nikoho učit žít, ale chce, aby vnímal svět (existenci) kolem sebe. Povídkový útvar hodně se rozvětvuje, ve formě novely Román zůstává tradiční literární forma. Povaha románu se mění. Román řeka: široce koncipovaný, celá řada dějových linií, hodně pokračování. Rozvoj psychologického románu - historický a společenský román Francie Romain Rolland Petr a Lucie novela, založena na kontrastu: hrůzy války vysněný svět dvojice milenců, problémy války rozvíjející se cit lásky; lyrické, poetické ladění příběhu, shakespearovský motiv; dějiště - válečná Paříž, od ledna do března 1918; tragický konec: společná smrt v kostele při náletu - obžaloba nesmyslnosti války. Děj se odehrává v krátkém časovém úseku 1 roku Dobrý člověk ještě žije novela, oslava obyčejného života, obyčejného člověka; chudý člověk spjat s přírodou, obětuje se pro druhé Henri Barbusse Oheň román, otřesný deník vojenské čety (pohled "zdola"), vlastní zážitky z fronty; netradiční román - pásmo scén, úvah, příběhů bez ústředního hrdiny. Zamýšlí se nad příčinami vzniku války. Marcel Proust Hledání ztraceného času románová epopej, široce koncipované 10 dílů; prolýnání linií, návrat do minulosti, vzpomínek francouzské společnosti, aby nalezl smysl a naplnění svého života přítomnosti. Zobrazuje minulý i současný život francouzské aristokracie velmi podrobné. Další autoři: Anatol France, Andrei Gide, Louise Aragon Německo Erich Maria Remarque Na západní frontě klid (ironický název) - generační román, o osudech studentů (hl. postava Pavel Bäumer), kteří prožili válku na záp. frontě; ztrácejí všechny životní iluze, protestují, snaží se přežít; drsné obrazy z bojiště, vzpomínky hl. hrdiny i svérázný lidový humor; tragický konec nenaplněného života Cesta zpátky román, volné pokračování - osudy lidí zničeny válkou; návrat domů a konec frontových přátelství; zážitky z války vedou k vnitřní prázdnotě a vykořeněnosti Jiskra života, Čas žít, čas umírat - romány, vztahují se k 2. světové válce Thomas Mann Buddenbrochovi rodinná sága Další autoři: Egon Erwin Kisch, Franz Kafka, Werfel, Döblin, Heidrich Mann, Lion Feuchtwanger Rusko Michail Šolochov Tichý Don - 4 dílný román, o životě kozáků v 1. světové válce a po ní, generační román v průběhu revoluce občanské války, hrdina se nemůže rozhodnout, zda být pro nebo proti revoluci; pokrytci, souzněnci, odpůrci mělo dva konce (kvůli cenzuře) Osud člověka novela, tématika války a poválečného světa, psáno vzkazovou formou, vyprávění osudných příběhů; válku enlíčí jako hrdinný boj, ale líčí osud jen jednoho ponižovaného člověka, který se vždy dokáže postavit na nohy; problém bezdomovců, sirotků

2 Alexej Tolstoj Křížová cesta román, triologie, konflikt ruské inteligence a revoluce, snaží se vyrovnat se situací po a před revolucí. Zobrazuje dva typy: jedni se k revoluci přiklánějí, druzí jsou jejími protivníky Další autoři: Maxim Gorkij, Isac Babel, Jergenij Zamjatin, Ivan Bunin, Michail Bulgakov, Vladimír Nabokov USA Ernest Hemingway Sbohem armádo román, vlastní zážitky a vzpomínky z fronty; ideová dezorientace hrdinů - upínají se proto k základním hodnotám individuálního lidského života (láska, přátelství, odvaha, čest); hl. hrdina opouští frontu (do neutrálního Švýcarska). Hl. hrdina mladý důstojník, prožívá tragickou lásku s ošetřovatelkou dezertér; válka je v očích hrdiny nesmyslnými jatkami Komu zvoní hrana román, 2. svět. válka reakce na španělskou občanskou válku; boj proti fašismu; hlavní postava americký dobrovolník Robert Jordan, těžce raněn, čeká na smrt a teprve nalézá skutečný smysl života (láska k španělské dívce), ví o tom že musí zemřít problém vyrovnání se se smrtí, doba románu je pouze tří denní William Faulkner Vojákův žold román, o návratu zraněného a znetvořeného válečného letce Absolone, Absolone - román Další autoři: John Steinbeck, Theodor Dreiser, John Dos Passos, Francis Scott Fidgerald 2. světová válka: Německo Literární skupina 47 demokraticky orientovaní literáti, kteří otevřeně psali o problémech fašismu; jak se vytvářeli společenské postoje, které vedli k rozpoutání války. Patřili do ní Günter Grass, Peter Weiss, Remarque, Heinrich Böll. Anna Sehgersová Sedmý kříž román, vydáno 1942, psáno za války; tesně předválečné německo; 7 uprchlíků z koncentračního tábora, ideologie fašismu jak působila uprostřed Němců. 6 ze 7 bylo chyceno a ukřižováno, 7. stále prchá. Sedmý kříž zůstává prázdný jako symbol vítězství nad fašismem Günter Grass Plechový bubínek výchovný román naruby, bizardnost a absurdnost hl. postavy a její filosofie. Hl. hrdina Oskar zároveň vypravěč 30. letý chovanec v psychyatrickém ústavu talentovaný, nadaný. Nechce být velký, stále s sebou nosí plechový bubínek Rusko ideologická socialistická a komunistická koncepce proti Německu (fašismu). Psáno vojáky, monumentální obrazy války, líčící heroismus vojáků. Podrobná a faktografická znalost událostí. Konstantin Simonov Živý a mrtvý, Člověk se nerodí pro válku, Poslední léto triologie, 1. část líčí boj o Moskvu, 2 část události kolem Stalingradu, 3. část boje v Bělorusku. Líčí dramatické události kombinované popisem životů civilních lidí. Viktor Někrasov V stalingradských zákopech román, stejná kombinace epického vyprávění jako u Simonova. Na válku se dívá z pohledu obyčejných lidí; oslava hrdinství obyčejných lidí, kteří se hrdiny necítí být Michail Šolochov Osud člověka novela, Nobelova cena, líčí následky války dvou osiřelých lidí, bývalého vojáka bez rodiny a malého kluka sirotka Další autoři: Boris Polevoj, Fadějev, Vasilij Grossman, Vladimír Bogomolov, Rasputin, Vladimír Vojinovič (Zivot a neobyčejná dobrodružství vojína Čonkina)

3 USA Norman Mailer Nazí a mrtví román, vydáno 1948, velký úspěch; ukazuje prvky přístupu, chybí v ní rozměrné koncepce, nesoustřeďuje se na úzkou, omezenou skupinu lidí. Román není pojat chronologicky, mísí různé časy + starší časové vrstvy + mladší doba po válce. Montáž textu vyprávění, proud myšlenek, reportážní charakter výňatky z dobového tisku. Děj: na malém ostrůvku, záložní rota; nemá hl. hrdinu, část lidí zmasakrována. Zjistili, že vše co dělali bylo zbytečné, protože Japonci se již před několika dny vzdali. Generál zelený mozek, vojáci jen jako čísla; mladý důstojník opozice. William Styron Sophiina volba - psychologický román, reálná rovina je po válce. Hl. hrdina Stingo, mladík, který se snaží napsat svůj první román. Další postavy: milenecká dvojice Sophie a Nathan, ona prošla koncentračním táborem měla si vybrat syna nebo dceru (zvolila syna, on pak ale pravděpodobně stejně zahynul). Oba nakonec umírají Joseph Heller Hlava XXII jeho 1. román, s humorem a ironií, děj je zasazen do 2. světové války, ale neví to přesně, prostředí amerického letectva. Válka naruby, groteska, sem tam i morbidní. Děj není v souvislé linii. Kapitoly pojmenovány podle postav. Hl. postava snaží se uniknout z války, snaha o individuální záchranu. Hlava XXII neexistující paragraf, který nikdo neviděl symbolické vyjádření absurdního světa. Josarian nebojuje s Němci, ale s mašinérií války Další autoři: Erik Lambert, Irwing Shaw, Myrer, Eastlake, James Clawel Anglie Patrick Ryan Jak jsem vyhrál válku - humorná forma, zfilmováno - ve filmu hrál John Lennon Český obraz válek: Autoři popisují své zážitky+ krize lidské společnosti, realistický popis popisováno z nadhledu. Válka = běs, absurdita, válka likviduje lidské a materiální hodnoty. Vznik legií česká společnost začíná prožívat válku jako ničící symbol. Legionářská literatura. Forma: kronikářská, rozsáhlé romány, někteří autoři krajně pravicoví až fašističtí. Povídkové cykly pohled obyčejného člověka posuzujícího válku z pohledu denního života. Románové epopeje válka z lidí dělá zvířata, převrací všechny hodnoty. Psychologie hrdiny proměna psychiky. Satirická groteska. Jaroslav Hašek Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války satirický román, 4 dílný, nedokončený, geniální satira na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce. Hl. postava Švejk: člověk válečné doby, hájící své právo na život; jeho dvojjakost: prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, válce se brání svým chytráctvím); uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destriktivní živel vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř; internacionální typ dobově podmíněný (umí prohrát válku tomu, kdo ho do ní pošle); představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka. Švejkovi nadřízení jsou zobrazení groteskní nadsázkou (ztělesnění zla, hlouposti, omezenosti, povýšenosti nebo chorobné ctižádostivosti) Rudolf Medek Anabáze - 5 dílný románový cyklus, kronikářské líčení válečných událostí v Rusku, zvl. bojů čsl. legií na straně protibolševických sil; obraz bitvy u Zborova v červenci 1917, zmatku a chaosu v Rusku, vyčerpávající cesty legií přes Sibiř do Vladivostoku a návrat domů Josef Kopta - účastník 1. světové války Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma - románová trilogie, postup malé vojenské jednotky od Zborova přes Sibiř do Vladivostoku; zorný úhel obyčejného pěšáka, zachycuje psychologii postav. Ukazoval ruskou společnost před a po revoluci

4 František Langer - vojenský lékař čsl. legií v Rusku Železný vlk próza, listy z kroniky legií Jízdní hlídka drama, o skupině legionářů obklíčených ruskými partyzány a bolševiky Jaroslav Kratochvíl - důstojník čsl. legií, odmítl boj proti Rudé armádě; za 2. svět. války zahynul v Terezíně Cesta revoluce - vzpomínky a dokumenty z legionářského odboje Prameny - 2 dílný román složitý obraz poměrů v carském Rusku, osud českého intelektuála ve válce; autor sympatizuje s ruskou revolucí. Román řeka moc dějových linií, potlačoval reportážský a kronikářský postoj Vladislav Vančura Pole orná a válečná román, absurdita války poukazovaná na hrdinovi, který se absolutně vymyká prosťáček, imbecil, vrah má pocit, že se během války vyrovná všem ostatním. Dodává mu sebevědomí. Ve válce umírá. Uctíván jako neznámý padlý hrdina. Jaromír John Večery na slamníku povídkový soubor, monology stylizované jako projevy prostých lidí zavlečených do války; autentické výpovědi a zpovědi; postavy sympatické, politováníhodné i darebácké; stesk po domově, oslava dovednosti a umu obyčejných lidí, humorná i laskavá ironie Tématika války též v díle K.Čapka (Bílá nemoc, Krakatit), F.Šrámka (Rány, růže), J.Durycha (Plížení Německem), R.Weinera (Lítice), B.Benešové (trilogie Úder, Podzemní plameny, Tragická duha) aj.

5 26b. - Zvuková stránka jazyka soustava hlásek, hlavní zásady výslovnosti, přízvuk Zvuky lidské řeči, z kterých se skládají slova, nazýváme hláskami. Jsou to nejmenší součástky řeči, které sluchem dobře rozlišujeme od druhých (např. ve slově pole jsou hlásky p, o, l, e). Hláskami spojenými v slovo se vyjadřuje význam, který slovo má a označuje se tvar slova. V slově nemůžeme měnit ani jednotlivé hlásky, ani jejich pořádek (rak rok, rek, ryk...) Hlásky se při vyslovování seskupují do slabik. Mluvíme-li, nevyslovujeme jednotlivé hlásky slova odděleně, ale vyslovíme najednou vždy celou slabiku, např. na-sta-la zi-ma. Hlásky jsou dvojího typu: samohlásky a souhlásky Hlásky vznikají tím, že vydechovaný proud vzduchu různým způsobem v hrdle upravujeme. Orgány, kterých k tomu užíváme, nazýváme mluvidly a jejich činnost potřebnou k mluvení artikulací. Samohlásky a, e, i, o, u základem jsou tóny. Kolik je ve slově samohlásek, tolik má slovo slabik (např. a-no, Pra-ha..). Samohláska je základem slabiky, jsou slabikotvorné. Podle svého trvání jsou samohlásky krátké nebo dlouhé. Podle toho se často mění význam slov (ráda rada; váha váhá). V písmu označujeme délku čárkou (á, é, í, ó, ú) u samohlásky u také kroužkem (ů). Kromě těchto jednoduchých samohlásek má spisovná čeština dvojhlásku ou (louka, mouka, nesou) a v slovech původem nečeských a v citoslovcích dvojhlásku au (auto, mňau). V slovech původem českých (s výjimkou citoslovcí) netvoří seskupení au dvojhlásku, ale hlásky a, u náležejí do dvou slabik (na-učit). Stejně tak i seskupení ou není vždy dvojhláskou. Psaní samohlásek: 1) Dlouhé u píšeme s čárkou (ú) nebo s kroužkem (ů) 2) samohlásky i, í píšeme dvojím způsobem, buď jako tzv. měkké i, í nebo tvrdé y, ý. Souhlásky b, m, p, d, t, s... základem jsou šumy (samohlásky můžeme zpívat, souhlásky samy o sobě ne). Spisovná čeština má 25 souhlásek (b, c, č, d, ď...). Podle účasti hlasivek rozlišujeme souhlásky znělé a neznělé. Znělé jsou všechny samohlásky a také tzv. souhlásky nepárové (m, n, ň, j, l, r). K nepárovým patří souhláska ř, která však může být znělá i neznělá, podle souhláskového okolí a podle postavení ve slově (dřevo, řepa nebo třetí, kouř). Souhlásky odlišující se jenom znělostí nazýváme párové (b p, v f, d t, ď ť, z s, ž š, g k, h ch). Někteří lidé (hlavně děti) nedokážou správně vyslovit všechny hlásky (např. r, ř, s, k, l), projevují se u nich výslovnostní vady. Tyto vady pomáhají ostraňovat logopedická střediska. Hlavní zásady výslovnosti Pravidla spisovné výslovnosti určují výslovnostní normy. Zjišťuje se v projevech těch mluvčích, kteří spisovného jazyka užívají běžně a uvědoměle, jakou jsou např. rozhlasoví a televizní hlasatelé nebo reportéři, herci, učitelé, dobří řečníci, apod. Táž hláska se v písmu označuje dvojím způsobem, např. samohláska [i] jako i (bit), nebo y (byt), samohláska [ú] jako ú (úkol) nebo ů (stůl). Souhlásky [ď], [ť], [ň] se označují buď písmeny ď, ť, ň (ďábelský) nebo před ě nebo í písmeny d, t, n (děti) Skupiny hlásek [bje], [vje] se píší buď bje, vje (objem, vjezd), nebo bě, vě (oběd). Skupina hlásek [mňe] se v písmu označuje buď mně (zapomněl) nebo mě (uměl) Skupina párových hlásek v slově nebo na rozhraní předložky a slova se vyslovuje buď celá znělá (sbírat [zbírat]), nebo celá neznělá (zkouška [skouška]). Rozhodující je poslední souhláska ve skupině Dvě sousední stejné souhlásky se vyslovují splývavě (měkký [měký], činnost [činost]). To se týká i skupin, kde došlo ke spodobě znělosti (vítězství [vítěství]). Jen tam, kde by mohlo dojít k nedorozumění, vyslovují se zdvojeně (nejjasnější). Zdvojeně se tyto hlásky vyslovují i na hranici dvou slov (pod dubem, měl lyže) Nevyslovujeme počáteční j ve tvarech slovesa být: jsem [sem], jsi [si], jsme [sme], není-li na nich důraz. Nedostatky: Nedodržuje se délka samohlásek. Buď se prodlužuje (pívo, kam deté, tak có) nebo se zkracuje (řikat, domu); zkracují se hlavně samohlásky [ů], [í] Mění se souhlásky [škořápka, šlupka, šmytec, lepčí] Vysouvají se souhlásky [řeben, kanička, přídu] Pro spisovnou českou výslovnost slov přejatých není rozhodující jejich výslovnost v původním jazyce, ale to, jak se v našich spisovných projevech ustálila. Nevyslovujeme tedy [hoki], [voliból], [goul], jak se tato slova vyslovují v angličtině, ale vyslovujeme (a v důsledku toho i píšeme) hokej, volejbal, gól.

6 Větný přízvuk Větný přízvuk (důraz) je zesílený přízvuk na některém slově ve větě. Podle toho, na kterém slově je větný přízvuk umístěn, můžeme usuzovat na další významné souvislosti. Např: Půjčím Zdeňkovi nový magnetofon (jen půjčím, nedám) Půjčím Zdeňkovi nový magnetofon (Zdeňkovi, ne Mílovi) Půjčím Zdeňkovi nový magnetofon (nový, ne starý) Půjčím Zdeňkovi nový magnetofon (magnetofon, ne nic jiného)