Literatura. II. díl. (Od moderních uměleckých směrů přelomu 19. a 20. století do konce 2. světové války)

Transkript

1 Literatura II. díl (Od moderních uměleckých směrů přelomu 19. a 20. století do konce 2. světové války) Gymnázium Velké Meziříčí 2018

2 Četba k danému období: 1. 1 dílo z moderních směrů Walt Whitman: Stébla trávy Charles Baudelaire: Květy zla Paul Verlaine: sbírka Jean Arthure Rimbaud: výbor z poezie Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye Otokar Březina: sbírka Antonín Sova: sbírka Stanislav Kostka Neumann: Kniha lesů, vod a strání Viktor Dyk: sbírka Viktor Dyk: Krysař Viktor Dyk: Zmoudření Dona Quijota František Gellner: výbor z poezie Fráňa Šrámek: sbírka Fráňa Šrámek: Měsíc nad řekou nebo Léto Petr Bezruč: Slezské písně - alespoň základní texty Christian Morgenstern: Šibeniční písně 2. 1 dílo ze světové meziválečné prózy Franz Kafka: Proměna Franz Kafka: Proces Virginia Woolfová: Paní Dallowayová Romain Rolland: Petr a Lucie Henri Barbusse: Oheň Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ Erich Maria Remarque: Na západní frontě klid či jiná kniha dle domluvy Thomas Mann: Smrt v Benátkách Heinrich Mann: Profesor Neřád Hermann Hesse: Stepní vlk Lion Feuchtwanger: Bláznova moudrost nebo Lišky na vinici nebo Židovka z Toleda Franz Werfel: kniha dle domluvy Michail Šolochov: Osud člověka Ivan Bunin: Temné aleje nebo Míťova láska* Michail Afanasjevič Bulgakov: Mistr a Markétka Maxim Gorkij: povídky Ernest Hemingway: Stařec a moře Ernest Hemingway: Komu zvoní hrana John Steinbeck: Na východ od ráje John Steinbeck: O myších a lidech Francis Scott Fitzgerald: Velký Gatsby nebo povídky Henry Miller: Obratník Raka 2

3 3. 1 dílo z české meziválečné poezie Jiří Wolker: Host do domu Jiří Wolker: Těžká hodina Vítězslav Nezval: Básně noci Vítězslav Nezval: Edison Vítězslav Nezval: Žena v množném čísle, Sbohem a šáteček či jiná sbírka z meziválečného období Konstantin Biebl: S lodí, jež dováží čaj a kávu Jaroslav Seifert: Na vlnách TSF Jaroslav Seifert: Ruce Venušiny, Vějíř Boženy Němcové či jiná sbírka z meziválečného období Josef Hora: Jan houslista František Halas: Torzo naděje František Halas: Naše paní Božena Němcová 4. 2 díla z české meziválečné prózy (kromě tvorby Karla Čapka) Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války 1. díl Jaroslav Hašek: povídky Jaromír John: Večery na slamníku Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha Jakub Deml: Moji přátelé Josef Čapek: Stín kapradiny Eduard Bass: Lidé z maringotek Eduard Bass: Cirkus Humberto Karel Poláček: Bylo nás pět Karel Poláček: některý z románů pro dospělé Vladislav Vančura: Rozmarné léto Vladislav Vančura: Konec starých časů Vladislav Vančura: Markéta Lazarová Ivan Olbracht: Golet v údolí Ivan Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník Jaroslav Havlíček: Petrolejové lampy Jaroslav Havlíček: Neviditelný Jaroslav Havlíček: Helimadoe nebo Ta třetí Egon Hostovský: dílo dle domluvy Jarmila Glazarová: Advent nebo Vlčí jáma 5. 2 žánrově odlišná díla z tvorby Karla Čapka Kniha apokryfů O věcech obecných články Hovory s TGM cestopisy Ze života hmyzu - drama Bílá nemoc - drama Matka - drama R.U.R. - drama 3

4 Věc Makropulos - drama Krakatit - román Hordubal - román Obyčejný život - román Válka s mloky - román Povídky z jedné kapsy 6. 1 dílo světového dramatu 1. pol. 20. stol. Anton Pavlovič Čechov: divadelní hra dle domluvy Edmund Rostand: Cyrano z Bergeraku George Bernard Shaw: Pygmalion Luigi Pirandello: Šest postav hledá autora Tennessee Williams: hra dle domluvy Eugene O Neille: Cesta dlouhým dnem do noci 7. 1 dílo z českého dramatu 1. pol. 20. stol. (kromě dramat K. Čapka) Jan Werich, Jiří Voskovec: Osel a stín Jan Werich, Jiří Voskovec: Těžká Barbora Vítězslav Nezval: Manon Lescaut 4

5 MODERNÍ UMĚLECKÉ SMĚRY PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ (Literární moderna) Charakteristika období - optimismus daný úspěšným rozvojem společnosti v Evropě v polovině 19. stol. končí - ostrá konkurence, velké sociální rozdíly vedou k destrukci společnosti => odpor vůči měšťácké společnosti a jejím hodnotám - boj koloniálních velmocí o nadvládu nad světem - zrychluje se životní tempo, všeobecný pocit krize - > nových politických stran a skupin, rozvíjí se dělnické hnutí, anarchie otřásá trvalými hodnotami, radikalizace mladší generace - filosofie Arthura Schopenhauera pesimisticky orientovaná, filosofie Friedricha Nietzscheho plná aristokratismu, pohrdání davem, oslava silného jedince, x křesťanství, antidemokratické a antihumanistické tendence, filosofie Henriho Bergsona s intuitivním poznáváním světa, x evoluční teorii - pocity strachu, katastrofické představy, pesimismus, beznaděj - fin de siècle - zdůrazňuje se tajemství, mystika, iracionalita nahrazuje rozumové poznání, útěk do minulosti (gotika, renesance), novoromantismus, spiritismus - umělec x společnosti, bohém, pocit nadřazenosti, únava ze života, nejen tvorbou, ale i životem protestuje x měšťáctví a morálce, oslava zla a satanismus, dekadence, lartpourlartismus = umění nemá sloužit praktickým cílům, ale pouze ideálu krásy, a to v dokonalé harmonické formě - moderna = označení pro různé umělecké proudy přelomu 19. a 20. století - rychlé střídání uměleckých směrů, stylů a žánrů Impresionismus od 60. let 19. století, imprese = dojem Malířství - snaha vystihnout atmosféru, okamžitou náladu, dojem - důraz na hru světel, barev - stavebním kamenem obrazu se stává barevná skvrna > neexistují pevné kontury - hlavní představitelé: Claude Monet (Imprese, východ slunce 1872, cyklus zachycující katedrálu v Rouenu, krajiny ), Auguste Renoir (portréty, ženské akty), Edgar Degas (obrazy baletek, dostihové prostředí), Camille Pissarro (venkovské krajiny, městské bulváry), Alfred Sisley, sochař Auguste Rodin (Myslitel, Občané z Calais - vyjádření duševního stavu), Georges Seraut - zakladatel pointilismu Hudba - hudebními prostředky se vyjadřuje nálada, pocit, evokace zvuku, Claude Debussy Literatura - úsilí o sdělení bezprostředního dojmu, který působí na lidské city - barevné a zvukové asociace, pocity hmatové a čichové - lyrika, lyrické pasáže v próze, nástroj literární kritiky (dojmová kritika) - P. Verlaine, A. Sova, F. Šrámek Postimpresionismus - konfrontace vnitřního světa s realitou, citovost, deformace předmětů a figur, volnější nakládání s barvou, boří se klasické pojetí světla a stínu, plasticity, perspektivy - Paul Cézanne (Modrá váza, Hráči karet), Paul Gauguin (obrazy Tahiťanek), Vincent van Gogh - předznamenává expresionismus (Slunečnice, vlastní portréty) Symbolismus > ve Francii v 80. letech 19. stol., Jean Moréas: Manifest symbolismu - možnost přenášet význam z jedné věci na druhou a využívat smysly vnímané skutečnosti k vyslovení určité představy nebo pocitu - intuice a mystické stavy jsou zdrojem poznání Malířství - Gustave Moreau (Zjevení), Odilon Redon (Zavřené oči), nabisté Literatura - řady symbolů, jejichž prostřednictvím se vytváří nová skutečnost - význam nelze určit jednoznačně, čtenář vnímá atmosféru tajemství, náladu neobyčejné situace, mimořádného zážitku - básnické obrazy smyslově konkrétní, barvy, zvuky, dojmy čichové i hmatové - předchůdci a vzory E. A. Poe, Ch. Baudelaire - P. Verlaine, A. Rimbaud, S. Mallarmé, O. Březina, K. Hlaváček 5

6 Dekadence - literatura, fr. décadence = úpadek - zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem, útěk k mystice, tabuizovaná témata - erotika, zvrácenosti, neúcta k Bohu a víře, kult smrti, satanismus - Ch. Baudelaire, P. Verlaine, S. Mallarmé, O. Wilde, K. Hlaváček Secese - životní styl přelomu století, v Německu - Jugendstil, ve Francii - Art Nouveau, Modern Style - reakce na konzervatismus, oproštění se od historismu - ornamentálnost, lineárnost, přírodní tvary, ladnost, vlnící se linie, harmonie - malířství, literatura (poezie), hudba, užité umění (nábytek, móda, šperkařství) - prolínání pohádky, baladičnosti, erotiky - Antonio Gaudí (Sagrada Familia v Barceloně), Gustav Klimt (nástropní obrazy pro vídeňskou univerzitu), Alfons Mucha (Slovanská epopej, plakáty pro Sarah Bernhardtovou, užité umění) Vitalismus Civilismus vývojová tendence v poezii prvních dvou desetiletí 20. stol., sbližování s prózou - uvědomění si výhod a pozitivních možností technické civilizace - okouzlení krásou strojů, průmyslových měst, dělnického kolektivismu, oslava všedního života a lidské práce - víra v řešení sociálních otázek - Walt Whitman Vitalismus vývojová tendence v evropském umění spjatá s filosofií élan vital (životního vzruchu francouzského myslitele H. Bergsona - v české literatuře se projevil v předválečném období radost ze života, třebas i prostého, obyčejného, maličkostí, krásy světa, přirozených lidských vztahů - x násilí, válce, nesvobodě 1. Předchůdci a představitelé symbolismu Prokletí básníci - ve své době nepochopeni, otevírali cestu moderní poezii, pocházeli hlavně z Francie Charles Baudelaire ( ) - básník - proti romantismu, sentimentu, realismu - největší vliv po své smrti, v 90. letech Květy zla (1857) lyrická sbírka o 6 oddílech - symboly v podobě překvapivých metafor, umění sugerovat náladu, smyslovost, hudebnost veršů - roste citovost a vnímavost, poezie = nový způsob poznání světa - snaha najít krásu v ošklivosti, zlu, ponuré stránky života podány s originální básnickou obrazností, kontrast sen x skutečnost, ošklivost x krása, smyslnost x čistota, svatost x zločin - bolest a rozčarování pramenící z nemožnosti člověka dosáhnout štěstí a harmonie - velké pobouření, sbírka z mravnostních důvodů odsouzena k pokutě - uk. Zdechlina, Epitaf na odsouzenou knihu, Albatros, Semper eadem Malé básně v próze (1869) 50 krátkých poetických próz, plných básnické vize, metaforiky, symbolů Paul Verlaine ( ) - představitel symbolismu a dekadence - smyslová, náladová, spontánní poezie - hudebnost, subjektivita Saturnské básně (1866) - uk. Podzimní píseň Romance beze slov (1874) - sbírka spontánní poezie 6

7 Jean Arthur Rimbaud ( ) - dílo uveřejnil pouze časopisecky, soubor próz Iluminace (1866) vydal bez jeho vědomí Verlaine - subjektivní prožitky, pocit rozporu mezi umělcem a společností, odpor k měšťáctví, náboženství, obdiv k revoluci, revolta vůči všem klasickým společenským hodnotám a tabu - základním uměleckým prostředkem protiklad, neobyčejná obraznost, metafory spojující zvuky a barvy, fantaskní představy, touha po dobrodružném životě, představa o chaotickém světě - obraty z periferie vedle spisovného jazyka Opilý koráb (1871) obraz bouřlivé plavby, loď = básník, asociativní princip tvorby, nespoutaná fantazie, skrze kterou vidíme nitro básníka, uk. část skladby Mé bohémství, Večerní modlitba - bohémství, snaha šokovat, uk. Samohlásky uk. Spáč v úvalu uk. 2. Předchůdci a představitelé dekadence a lartpourlartismu Dekadence - = životní pocit, znechucení společností, pesimismus, pocit zmaru, mysticismus, erotická přesycenost, únava, individualismus, extrémní prožitky - bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol, drogy, tuláctví, výstřednost Lartpourlartismus - z franc. l art pour l art (umění pro umění) - = čistě estetické pojetí umění jako účelu sama pro sebe Oscar Wilde ( ) - anglický dramatik, básník, prozaik, hlavní představitel dekadence a lartpourlartismu - vyrostl v prostředí uměleckých salonů, dobrý původ, velké nadání a inteligence, módní dandy se skvělým intelektem a sršivým vtipem, x anglické puritánské morálce - x užitkovosti uměleckého díla a x etice umění (Není nic takového jako morální a nemorální kniha. Knihy jsou buď dobře napsány, nebo špatně napsány. Toť vše.) Vějíř lady Windermerové (1893), Jak je důležité míti Filipa (1894), Ideální manžel (1895) - společenské konverzační komedie, vtipnost, groteskní charakteristika, velmi populární Obraz Doriana Graye (1891) román, uk. - dekadentní, realistické, hrůzně fantaskní, detektivní, humoristické prvky - Dorian - mladý a krásný propadá manipulacím lorda Henryho a stává se z něj nemorální člověk, kterému je krása nad život, uchýlí se až k vraždě - úvahy o životě, umění kráse, provokativní názory Šťastný princ a jiné pohádky (1888) uk. Balada ze žaláře v Readingu (1899) z doby vězení De profundis (1900) 3. Civilismus - uvědomění si výhod a pozitivních možností technické civilizace - okouzlení krásou strojů, průmyslových měst, dělnického kolektivismu, oslava všedního života a lidské práce - víra v řešení sociálních otázek Walt Whitman ( ) - americký spisovatel, básník novinář, zakladatel moderní poezie - zájem o politiku, příznivec levého křídla demokratické strany, boj x otrokářství Stébla trávy (1855) jediná autorova básnická sbírka, uk. 7

8 - víra v rovnost všech lidí a ras, demokracii a humanismus - metafory, volný verš = dobová novinka - zpočátku sbírka nebyla přijata s pochopením 4. Česká moderna (90. léta 19. stol.) Charakteristika období - v oblasti politiky nahrazuje ztroskotané staročechy strana mladočeská, ale ani ona nesplňuje naděje do ní vkládané, > velký počet různě zaměřených stran, > revoluční dělnické hnutí, veřejnost s obavami sleduje rozmach německé říše, radikalizace mládeže - mladá generace 90. let - kritika činů (a tvorby) svých předchůdců, snaha přehodnocovat hodnoty všeobecně uznávané, bují anarchismus Literatura - rozvoj časopisectví - překlady světových modernistických děl - realistická díla (hlavně ze světové literatury), francouzští symbolisté, prozaikové, Oscar Wilde, ruští dramatikové, Henrik Ibsen - v literatuře působí současně několik generací (mladou generaci ovlivnila Nerudova poslední sbírka Zpěvy páteční (1891)), Svatopluk Čech kritizuje maloměšťáctví, vzniká lyrika Vrchlického a Sládka atd., vedle toho vzniká tvorba mladé generace - programovým projevem mladé generace - manifest Česká moderna (v časopise Rozhledy r. 1895), koncipovaný Macharem a Šaldou, podepsali O. Březina, V. Mrštík, F. V. Krejčí, A. Sova, J. K. Šlejhar ad. - proti generaci Vrchlického, které vytýká přejímání cizích myšlenek a forem, nedostatek smyslu pro tvůrčí individualitu, formalismus a vnějškové vlastenectví, proti povrchní módnosti - politická a sociální problematika proti mladočechům, důraz na sociální otázky, zastává se práv dělnictva - důraz na tvůrčí individualismus - důležitost literární kritiky a její potřeba - snaha o nezávislost literatury a jejích tvůrců - sjednocoval různě orientované umělce > žádný konkrétní program, žádná vnitřní soudržnost - moderna = shrnující název pro směry a tendence v literatuře od 90. let do roku v poezii - lyrika, prozaizace verše ( > volný verš), jazyk se blíží běžnému vyjadřování - v próze a dramatu - lyrizace, vrcholí tvorba starších realistických autorů, naturalistů - > moderní kritiky - > nového pojetí literární historie Umění: Impresionismus - malířství: Antonín Slavíček, Joža Uprka, Antonín Hudeček, sochařství: Ladislav Šaloun, Stanislav Sucharda, hudba: Josef Suk, Vítězslav Novák Symbolismus - sochařství: František Bílek, malíři: Jan Preisler, hudba: J. B. Foerster Secese - Alfons Mucha, Vojtěch Preissig, architektura: Obecní dům v Praze, Dušan Jurkovič, hudba: Leoš Janáček - zcela osobitá tvorba, opereta - Oskar Nedbal 1. Modernisté Josef Svatopluk Machar ( ) - básník, fejetonista a prozaik realistické orientace - po celý život byl útočný, ironický a sarkastický polemik - svou kritiku obracel zvláště x politickému hašteření, planému vlastenčení a klerikalismu - iniciátor a tvůrce manifestu České moderny 8

9 - jeho prózy mají blízko k žánrům publicistickým a k tvorbě Nerudově - těžiště jeho díla leží v básnické tvorbě, která se distancovala od lumírovské a ruchovské poetiky a připravila nástup nové, kritické generace na přelomu 19. a 20. století - rysy díla: 1. realismus, racionalita, výrazný individualismus (opřel se o Nietzscheho filosofii) 2. neuchyloval se k uhlazenosti či estetickým prostředkům, typická je jakási syrovost výrazu 3. využití takřka volného verše 4. do poezie zavádí prvky hovorového jazyka 5. sarkasmus, politické satiry, polemiky 6. později se u něj projevila jakási nudnost a nevýrazná popisnost 7. do moderny ho zařazujeme ne pro formu, ale pro náměty a obsah děl - hledá v minulosti výrazné postavy, které představil v cyklu Svědomím věků, v němž chtěl vysledovat vývoj morálních principů lidstva od nejstarších dob až po současnost - výjimeční jedinci ve svých monolozích, dialozích, dopisech nebo vzpomínkách vydávají svědectví o duchovní atmosféře doby - největší zájem budila u Machara antika, neboť právě v ní nachází silné jedince, kteří si i přes všeobecnou duchovní bídu dokázali zachovat vlastní důstojnost - podle Machara byli lidé šťastní a vyrovnaní právě jen v antice a křesťanství potlačilo jejich životní přirozenost (např. sbírky V záři helénského slunce, Jed z Judey, Pohanské plameny, Roky za století) Confiteor I - III ( ) - první Macharova sbírka - osobní lyrická zpověď člověka nedůvěřujícího společenským ideálům - kvůli této sbírce autor označován jako pesimista, cynik, nihilista a nemorální člověk Zde by měly kvést růže (1894) - cyklus veršovaných povídek - námětem osudy žen v soudobé společnosti, žena vystupuje jako pasivní bytost s přemírou citů, které jsou však ubíjeny a nemohou se uplatnit, protože se ženy na každém kroku střetávají s drsnou realitou a výsledkem tohoto rozporu jsou bolest a zoufalství - uk. Teta Magdaléna (1894) - veršovaný román, obžaloba maloměšťácké morálky - příběh dívky Lucy, která nemá žádnou šanci začít kdekoliv nový život, protože neustále naráží na pokrytectví ve společnosti, na falešné vlastenčení, ale hlavně ji pronásleduje její minulost v nevěstinci - je zklamána v první lásce, její nový přítel umírá, a tak svůj život končí opět v nevěstinci - paradoxně je tato padlá dívka morálně čistší než ctihodní občané kolem ní Otokar Březina ( ) - vlastním jménem Václav Jebavý - básník, esejista, prozaik a myslitel, představitel symbolismu - na náhlou proměnu jeho vidění světa i života měla rozhodující vliv smrt obou rodičů 1890, seznámení s francouzskou symbolistickou poezií a programové stati F. X. Šaldy - rysy díla: 1. lyrika plná symbolů, řetězce přirovnání a metafor, překvapivé básnické obrazy plné barev a zvuků, stejně tak vjemů čichových a hmatových 2. citové drama člověka s neradostným životním údělem 3. dynamičnost básnických obrazů, sdružování často protikladných představ 4. užívání cizích slov i termínů 5. volný verš 6. blízkost katolicismu, témata bolesti, tajemné viny => mystický a tajemný symbolismus vyvěrající z básníkovy bolestné samoty, hledání smyslu života a smrti, smyslu dějin, řeší vztah jedince a společnosti 7. veškerou lyriku soustředil do pěti sbírek, jejichž názvy mají symbolickou platnost 8. náročné na čtenářskou recepci Tajemné dálky (1895) - touha povznést se nad svízelný životní úděl především skrze kult umění - osamělost, chudoba, smrtelnost člověka Svítání na západě (1896) - sbírka navazující na předchozí, uk. Tys nešla, Svítání na západě - poznání, že samota, bolest i smrt odkrývají člověku hluboké pochopení základních perspektiv života 9

10 Větry od pólů (1897) - proměna ve vidění světa, vrcholná sbírka, uk. Letní slunovrat - nad osobní utrpení klade obraz lidského společenství, oslava životodárné síly, která vládne v kosmu, základním principem díla se stává všeobjímající láska Stavitelé chrámu (1899) - nositeli pokroku jsou geniální jedinci Ruce (1901) - smíření - hybnou silou vývoje i uplatnění individuality vidí ve společenství bratří, kolektivní dělnosti prostých lidí Antonín Sova ( ) - zakladatelská osobnost moderní české poezie, tvůrce básnického impresionismu a symbolismu, prozaik - rysy díla: 1. autor z okruhu umělecké moderny čtenářsky nejsrozumitelnější a nejpřístupnější 2. mistr přírodní a milostné lyriky, písňovost básní 3. poezie impresionistická, velice citová a upřímná 4. vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot 5. mnohé verše mají intimní a meditativní ráz 6. symboly jsou ve verších úzce spjaty s konkrétní realitou, proto jsou snadno dešifrovatelné 7. k zobrazení krajiny jsou využívány vjemy zrakové, sluchové i hmatové 8. prolínání milostných motivů s obrazy přírody 9. melancholie a tesknota, Sova bývá označován básníkem podzimu a jihočeské zádumčivé krajiny Květy intimních nálad (1891) - senzitivní lyrika - zachycení proměnlivé přírodní nálady, odraz subjektivních duševních stavů Z mého kraje (1892) - zachycení jihočeské krajiny - příroda zdrojem smyslových prožitků rozechvívajících melancholicky naladěného vnímatele Ještě jednou se vrátíme (1900) - milostná a přírodní lyrika, prvky symbolismu, uk. Poezie, Píseň z jižních Čech, Olše, Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy Drsná láska (1927) - návrat k rodnému kraji 2. Česká dekadence - básníci soustředěni kolem časopisu Moderní revue ( ) - symbolistická tvorba, odpor k uměleckým konvencím, protiměšťácký postoj, nadšeně vítány texty dekadentní, symbolistické a novoromantické, ale odmítány texty, které neodpovídaly vkusu redigujících Karáska a Procházky, kvalitní a přínosné periodikum - nepodepsali manifest České moderny - Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček Karel Hlaváček ( ) - představitel dekadentní a symbolistní poezie a kresby, výtvarný kritik, velmi nadaný, sokol - rysy tvorby: 1. sugestivnost výrazu 2. náznakovost, významová neurčitost, symbolismus 3. hudebnost, monotónnost docílená opakováním hlásek, slov i představ 4. melancholická, teskně zádumčivá nálada Pozdě k ránu (1896) - sbírka veršů a drobných próz dekadentně symbolisticky laděných - smutek, únava, nostalgie, marnost, jemné nálady 10

11 - starožitné a hudební motivy, evokace středověku, aristokratická autostylizace - noční neurčité a pohádkové krajiny bez pevných kontur, nezřetelné přírodní scenérie - exkluzivitu dotváří jazyk (časté užívání cizích a neběžných slov) - smyslovost - vybroušenost, zvuková stránka a výrazné rýmy dotvářejí hudebnost veršů Mstivá kantiléna (1898) - 11 básní + 1 próza - inspirace dějinnými událostmi (vzpoura holandských gézů x španělské nadvládě, německými selskými událostmi a osudem novokřtěnců) - historicky volně motivované situace se stávají symbolickým vyjádřením kontrastních nálad, stavů a hodnot (odhodlání x bázlivost, aktivita x poddajnost, síla x slabost, krása x ošklivost) - úsporné, ale dokonale využité umělecké prostředky, zdůraznění atmosféry, nálady - uk. Dva hlasy, Již mrtvo vše, již mrtvo vše, kraj ani nezavzdychá, Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji, Hrál kdosi na hoboj 3. Anarchističtí buřiči - generace bezprostředně navazující na modernisty - najdeme u nich znaky kritického a satirického realismu, ale i prvky impresionismu, dekadence, metaforiky - vliv Gorkého a Nietzscheho (tuláctví, individualismus) - jazyk se oprošťuje od přílišné mnohoznačnosti, stává se přirozenějším, hovorovějším, jasnějším - bohémský život, inklinace k anarchismu, satanismu, téměř všichni se stali členy anarchistické skupiny soustředěné kolem Stanislava Kostky Neumanna a jeho časopisu Nový kult - odpor vůči společnosti, ale nikoli nihilismus, nýbrž příklon k životu a vitalitě, hledání jistot Petr Bezruč ( ) - vlastním jménem Vladimír Vašek Slezské písně (1. soubor 1903, pod tímto názvem knižně 1909, 9. vydání z r obsahovalo 79 básní a stalo se východiskem pro další vydání sbírky) - centrální a celoživotní dílo - zásadní dílo pro celou českou literaturu - v l zaslal redaktoru J. Herbenovi do časopisu Čas anonymně podstatnou část budoucích Slezských písní, které brzy po časopiseckém zveřejnění vzbudily velký ohlas a dohady, kdo jej jejich autorem, r se autorství x básníkově vůli prozradilo, narušilo to načas básníkovu spolupráci s Herbenem a ztížilo práci, protože z autostylizačních i existenčních důvodů potřeboval zůstat v anonymitě - vazba na slezský region, kde žilo obyvatelstvo polské, německé, polské, židovské, hornická tematika - básník vystupuje jako mluvčí svého lidu, bard Slezska (Já, Škaredý zjev) - tři základní tematické okruhy: 1. intimní lyrika (např. Červený květ, Labutinka, Jen jedenkrát, Motýl) 2. sociální problematika (např. Maryčka Magdónova, Ostrava, Markýz Géro) 3. národnostní problematika, básně věnované jednotlivým obcím na Moravě a ve Slezsku (např. Tošonovice, Kyjov, Kantor Halfar, ) 4. vlastenectví, soudobá česká politika (Praga caput regni) 5. básně spojující různé principy a poetiku (Škaredý zjev) - sociální balady - lidskost, smysl pro spravedlnost, silné sociální cítění, vnímání křivd (ekonomického i národnostního charakteru), ideová složka jde ruku v ruce s uměleckou - patetický styl veršů, symbolismus, monumentálnost přerůstající ve fantastičnost a horečnatých vidin, kritičnost k politickým, sociálním a kulturním poměrům 11

12 - naléhavé otázky, ironické a výhružné pokřiky, hyperboly, kontrasty, paralelismus, sarkasmus, vizionářství - dialektem podbarvený jazyk - některé básně zhudebněny Jaromírem Nohavicou Stanislav Kostka Neumann ( ) - iniciátorská osobnost v několika etapách české literatury, básník, prozaik, překladatel z francouzštiny a ruštiny, literární a výtvarný kritik, novinář - anarchistická revue Nový kult - zpočátku ovlivněn symbolismem a dekadencí, individualismus, přechod k volnému verši - sociální rebel, pocit sounáležitosti s utlačovanými a vykořisťovanými, x maloměšťáctví - nerýmovaný volný verš - postupně příklon k politické, milostné a přírodní lyrice Jsem apoštol nového žití (1896) dekadentní sbírka Satanova sláva mezi námi (1897) dekadentní sbírka Kniha lesů, vod a strání (1914) - nádherná vitalistická sbírka přírodní lyriky, uk. - oslava moravské krajiny, člověk má žít naplno - příroda jako zdroj harmonie, ideál přirozeného a svobodného života - přechod k civilismu a avantgardním směrům - viz níže František Gellner ( ) - nadaný básník, prozaik a výtvarník, kreslíř Lidových novin v Brně - rysy poezie: 1. písňovost, pouliční popěvek 2. přímá pojmenování, srozumitelnost, sdělnost 3. vulgarismy, ironie, sebeironie 4. syrový záznam bezprostředních osobních zážitků a osobitého vidění světa 5. revolta, snaha šokovat, odpor proti maloměšťáctví a pokrytecké morálce 6. touha po lásce, upřímnosti a sociální spravedlnosti se dostává do konfliktu s malostí doby 7. skepse, ironie, sarkasmus, satira, výsměch a cynická maska skrývají velmi citlivé nitro Po nás ať přijde potopa! (1901) - básnická prvotina - skeptický pohled na lásku, deziluze, bolestná osobní zpověď, ironie, písňovost Radosti života (1903) - životní zklamání, skepse, ironie, revolta i rezignace - uk. Přetékající pohár, Perspektiva, To je teď celá moudrost moje, Nikdy jsem boha neobtěžoval, Což, páni spisovatelé Fráňa Šrámek ( ) - básník, prozaik a dramatik - připojil se k časopisu Nový kult, redigoval časopis Práce - rysy tvorby: 1. lyrismus, především přírodní a milostná lyrika 2. impresionismus 3. antimilitarismus až pacifismus zážitky z fronty v Haliči, Itálii, Rumunsku, protest i x 2. sv. v. 4. levicovost 5. vitalismus (okouzlení přírodou a životem vůbec) 6. erotika 7. zobrazuje především mladou generaci, její zrání, konflikty s rodiči a nejbližším okolím, všímá si psychických pochodů, zachycuje její tužby a nálady, neschopnost podřídit se konvencím Života bído, přec tě mám rád (1905) - básnická sbírka 12

13 - motivy erotické deziluze, nálady skepse a marnosti, napjatá citová atmosféra - věcnost sdělení, přímé pojmenování, užití hovorového jazyka včetně vulgarismů - písňová forma, paralelismy, opakování citace, parafráze lidových popěvků Modrý a rudý (1906) - básnická sbírka, silný antimilitarismus Splav (1916) - básnická sbírka, uk. Splav, Kdybych byl pastevcem koní, Raport - vitalismus (všechny projevy lidské přirozenosti), impresionismus, zrakové vjemy, senzitivnost - pozdní lyrika nese stopy životní moudrosti a vyrovnanosti, motivů loučení, rezignace, zakotvení v jistotě domova Stříbrný vítr (1910) - román nesoucí prvky autobiografie, uk. - impresionismus potlačuje dějovou složku a klade důraz na líčení nálad, pocitů, atmosféry, vyjadřuje jakousi neurčitost a snovost - hlavním hrdinou je student Jeník Ratkin, který se vzpírá tyranství otce, nerozumí světu dospělých ani zkostnatělým profesorům na gymnáziu - po různých přátelstvích a peripetiích, kdy zakouší volný život i radosti zábavy, získává první milostné zkušenosti, zamiluje se do Aničky Karasové, ale i tady je nakonec zklamán - citlivý a vznětlivý Jeník však přes veškeré konflikty mládí poznává smysl života, je připraven s ním čestně zápasit a tím dokázat svůj přerod v muže Léto (1915) impresionistická hra, deziluze i nalezení lásky Měsíc nad řekou (1922) - lyrická komedie, uk. - střet světa starší a mladé generace, zamyšlení nad ztracenými iluzemi z mládí, rámcem setkání spolužáků po letech a seznámení jejich dětí Viktor Dyk ( ) - básník, prozaik, dramatik a publicista etického a nacionálního zaměření - redigoval časopis Lumír - od r činný politicky, člen Československé národní demokracie, dostal se až do Národního shromáždění a senátu, odpůrce tzv. hradní politiky - do literatury vstoupil na samém konci 19. století jako básník negace a protispolečenské vzpoury - rysy tvorby: 1. skepse spojená s útočnou ironií, ale i touha po jejím překonání 2. rozpor rozumu s citem, vůle s neschopností činu, snu a skutečnosti => neoromantismus 3. má blízko k symbolismu, často využívá staré literární předlohy 4. absolutní hodnotou je národ spjatý tradicí a mravním posláním 5. sklon k sebeironii, aforistické úsečnosti, epigramatičnosti, vyhrocené pointě, paradoxním rýmům Buřiči (1903) - protispolečenský přístup zosobňují tři zločinci Satiry a sarkasmy (1905) - napadá vady a nedostatky národní společnosti Milá sedmi loupežníků (1906) - romantická balada - příběh o dívce, která se postupně stává milenkou sedmi vyvrženců, zrazuje je a přivádí na šibenici, aby se pomstila za úkladné zavraždění svého přítele - v této skladbě dostupuje vrcholu Dykův anarchismus, jeho kult síly a vášně - úchvatné podání Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok ( ) - válečná básnická tetralogie - vlastenecky vyhrocená poezie naplněná bojovnou touhou po znovunabytí národní svobody - sbírka Okno obsahuje neznámější Dykovu báseň - uk. Země mluví Devátá vlna (1930) - vrchol Dykovy lyriky, alegorický podtext básní, uk. Krysař (1915) novela, uk. - vychází ze staroněmecké pověsti, již obohacuje motivem milostné deziluze 13

14 - do města Hammeln přichází tajemný krysař, aby zbavil město krys, ačkoliv svůj úkol splní, nedostane od radních řádně zaplaceno - navíc se přidává osobní citové zklamání ze zmařeného vztahu k Agnes a rozhořčení nad zkaženou a pokryteckou morálkou měšťanů - vábivou hrou na píšťalu krysař odvádí občany Hammelnu do propasti stejně jako předtím krysy, sám také končí svůj život - trestu ujde pouze rozumově zpožděný rybář Jörgen a nemluvně - velice čtivé dílo Zmoudření Dona Quijota (1938) - drama, nejvýraznější dílo českého divadelního symbolismu, uk. - na motivy Cervantesova románu - hlavní hrdina pod vlivem četby rytířských románů o udatnosti a cti opouští svůj domov a přátele a se svým sluhou Sancho Panzou se vydává do světa - Don Quijote má hluboce romantickou povahu, okolní svět nazírá specifickým pohledem, realistickým protějškem je mu věrný sluha Sancho Panza, Don Quijote se dává do služeb domnělé dámy svého srdce - Dulciney z Tobosy - tou je ve skutečnosti Dolores spřažená s podsvětím, ostatním lidem je pro smích - jeho přátelé ho touží vyléčit, nastraží mu léčku, a když je Quijote poražen, musí na rok svých ztřeštěných kousků zanechat - přátelé donutí Quijota, aby konečně prozřel a pochopil, jak se sám oklamával - Don Quijote však toto bolestné poznání neunese a brzy umírá, protože bez svého snu nemůže žít - úsečný výraz, vyhrocený dialog a symbolický význam jednotlivých hrdinů 4. Literární kritika - požadavek na moderní literární kritiku vznesl manifest České moderny (1895) - výrazná kritická skupina vykrystalizovala kolem časopisu Moderní revue - nejvýraznější literárněkritickou osobností konce 19. a první třetiny 20. století se stal F. X. Šalda František Xaver Šalda ( ) - literární, výtvarný a divadelní kritik, básník, prozaik, dramatik - do literatury a kritiky vstoupil na počátku 90. let, publikoval v řadě literárních časopisů, některé i redigoval, uměleckou kritiku pěstoval jako svébytný žánr, který stojí na stejné úrovni jako beletristická tvorba, inspiroval se metodologickými postupy francouzských kritiků - rysy kritiky: 1. tvrdost a nekompromisnost, požadavek bezohledné kritiky 2. literární kritika povýšena na uměleckou tvorbu 3. nejvyšší hodnotou způsob, jakým umělec zobrazuje a promítá svůj prožitek do uměleckého tovaru, ceněna především tvůrčí individualita 4. opora ve vlastním vkusu, ve vlastním subjektivním dojmu, ale zároveň úsilí o objektivnost 5. mistr kritického eseje 6. x parnasismu, nápodobě lidové poezie, povrchnosti, popisnosti 7. kritik musí umět reagovat na nové myšlenkové a umělecké proudy Šaldův zápisník ( ) - měsíčník vyplňovaný vlastními kritikami, básněmi, polemikami a články Boje o zítřek (1905) - eseje o otázkách umělecké psychologie a etiky - umění je tvoření, ne napodobování Duše a dílo (1913) - články pojednávající o českých a cizích umělcích romantického typu - samostatně vydával přednášky a studie o jedinečných osobnostech světové i české literatury, např. Mácha snivec i buřič (1936) uk. 14

15 Pojmy a spisovatelé moderní umělecké směry (moderna), lyrika, drama, impresionismus, symbolismus, symbol, dekadence, lartpourlartismus, tabu, satanismus, civilismus, vitalismus, prokletí básníci, dandysmus, česká moderna, manifest Česká moderna, Čas, realismus, česká dekadence, Moderní revue, anarchističtí buřiči, revue Nový kult, sociální balada, bard, volný verš, antimilitarismus, literární kritika, esej Walt Whitman, Charles Baudelaire, Jean Arthure Rimbaud, Oscar Wilde, Otokar Březina, Antoním Sova, Karel Hlaváček, Petr Bezruč, Fráňa Šrámek, Viktor Dyk, Stanislav Kostka Neumann, František Gellner, F. X. Šalda AVANTGARDNÍ UMĚLECKÉ SMĚRY VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE 1. POLOVINY 20. STOLETÍ Charakteristika období - rozklad starých hodnot, starého světa - rozvoj technologií, průmyslu - kolonialismus - 1. světová válka ( ) způsobila společenský a duchovní otřes v Evropě, porušení starých hodnot, řádů, ale i rozklad lidské osobnosti => na jedné straně nihilismus, na druhé straně hledání smyslu života v liberálním humanismu či komunismu léta - období po válce => snaha vyrovnat se s traumatem z války, užít si radostí, které svět nabízí, emancipace žen léta - období světové hospodářské krize, zvyšování napětí v mezinárodní politice - 2. světová válka ( ) - objev teorie relativity, která zpochybnila vnímání času, prostoru a pohybu, a kvantové teorie Alberta Einsteina => zpochybnění tzv. absolutních hodnot, svět není takový, jaký se zdá, otřesení lidské víry a pocitu jistot, oficiální uznání psychoanalýzy Sigmunda Freuda (zkoumání nevědomí, hlubinných psychických procesů, komplexů, vlivu sexuality na lidské chování, v knihách Výklad snů a Úvod do psychoanalýzy) => čemu se dá věřit?, existují trvalé hodnoty, jistoty?, skepse, rezignace, nedůvěra => realita se velmi zkomplikovala => vliv na způsob myšlení a tvorby spisovatelů - filosofické směry a z nich vycházející umělecké proudy: fenomenologie, intuitivní filosofie, pragmatismus, unanimismus, marxismus-leninismus, socialistický realismus, křesťanská filosofie, strukturalismus, později existencionalismus Literatura - avantgarda = označení pro různé směry 1. poloviny 20. století (nejen literatura, ale i výtvarné umění, film, fotografie, ), vymezení se x modernismu - zcivilňování literatury - ta rychle reaguje na podněty kolem, aktivní obraz lidského světa, sepětí s politikou => ideologická vyhraněnost spisovatelů (levicová, fašistická), populární jsou manifesty - preference dramatu a poezie na úkor románu, hybridní žánry - zúžení vypravěčova zorného pole (vypravěč není všudypřítomný a vševědoucí jako v 19. stol.) - pocity skepse a rezignace, prvky absurdity, existenciální problémy, neexistuje tabu - proud realistický x experimentální a destruktivní literatura - umělecký výklad lidského života - > četných uměleckých směrů a hnutí: vedle existujícího realismu > futurismus, kubismus, dadaismus, surrealismus - čím více se skutečností experimentuje, tím více dochází k její deformaci Umění: Futurismus: malíři - Umberto Boccioni - Smích, Elastičnost, Automobil v plné rychlosti, Vladimir Majakovskij - revoluční plakáty, hudebníci - L. Russol - Čtyři kusy pro 19 hřmotících nástrojů 15

16 Kubismus: Marcel Duchamp - Akt sestupující se schodů, Pablo Picasso - Slečny z Avignonu, zátiší, Georges Braque - zátiší Expresionismus a fauvismus: Henri Matisse - Portrét paní Matissové, André Derain, Maurice de Vlaminck - Krajina s červenými stromy, Edvard Munch - Křik, Tanec života, skupiny Die Brücke, Der Blaute Reiter Vasilij Kandinskij, Franz Marc, Egon Schiele, Amedeo Modigliani, hudební skladatelé Arnold Schönberg, Igor Stravinskij, Leoš Janáček, Béla Bartók, Sergej Prokofjev, expresionistická kinematografie - R. Wiene, F. W. Murnau, herci Karel Hašler, bratři Fialové, Vlasta Burian Kuboexpresionismus: Marc Chagall - Já a vesnice, Houslista, Těhotná žena, Autoportrét se sedmi prsty, Josef Čapek, Václav Špála, Rudolf Kremlička, Emil Filla - Čtenář Dostojevského, Bohumil Kubišta - Oběšený, Polibek smrti, Zátiší s lebkou, Modrý autoportrét, Jan Zrzavý - Antikrist, Meditace, Hoře, Svatá večeře, Josef Váchal, sochař Otto Gutfreund - Úzkost, Hamlet, Don Quijote, architekti Josef Gočár - dům U Černé Matky Boží v Praze, Josef Chochola - domy pod Vyšehradem, rondokubismus Dadaismus: autoři objektů Marcel Duchamp - Fontána, Kurt Schwitters, Hans Arp, Max, Ernst, hudebníci Eric Satie, Darius Milhaud, Emil František Burian Surrealismus: Henri Rousseau - naivně romantické krajiny, filmy Luise Buňuela, Salvador Dalí - Venuše Milóská se zásuvkami, Joan Miró - propojení malířství a poezie, Max Ernst - objev koláže, sochaři Constantin Brancusi - Polibek, Alexander Archipenko, Jacques Lipchitz, Ossip Zadkine, Alberto Giacometti, Henry Moore, malíř Josef Šíma - imaginativní krajiny, Jindřich Štyrský - Kořeny, Člověk-sepie, Toyen (vl. jm. Marie Čermínová) - Hlas lesa, Karel Teige - surrealistické koláže z ženských torz, divadelní režie Jindřicha Honzla, Skupina surrealistů ČSR Geometrická abstrakce: Piet Mondrian, Theo van Doesburg - geometrické kompozice, Kazimír Malevič - Černý čtverec na bílém pozadí, František Kupka - Dvoubarevná fuga Funkcionalismus: architektura - Bauhaus, Walter Gropius - budova Bauhausu v Dessavě, Ludwig Mies van der Rohe - vila Tugendhat v Brně, Le Corbusier, Oldřich Tyl a Bohuslav Fuchs - budova Veletržního paláce v Praze, Josef Gočár - stavby v Hradci Králové, Victor de Vasarely - dílo v Monte Carlu, Vasilij Kandinskij, Paul Klee 1. Avantgardní proudy v evropské poezii KUBOFUTURISMUS - dynamismus + kombinace jednoduchých prvků pro vytváření nové skutečnosti Guillaume Apollinaire ( ) - propagátor moderních uměleckých tendencí (kubismu, futurismu a dalších avantgardních směrů), psal eseje, poezii, prózu i dramata - rysy jeho tvorby: 1. rozbíjení tradičních forem, novátorství, prostupují se u něj prvky kubismu i futurismu 2. báseň je svébytný celek, nezávisí na okolí, vytváří novou skutečnost 3. polytematičnost 4. fantazie, hra se slovy, větami, princip asociace (= volné spojování představ) 5. aby nebyl rušen smyslový, fantazijní a rytmický proud moderní básně, uvolnil grafickou podobu verše a zrušil interpunkci Alkoholy (1913) - sbírka básní označovaná za start pro novou éru poezie minulého století - pomíjí epika x lyrika, motiv uplývajícího času, cesty, ohně, žízně, radostný životní pocit, obdiv k zázrakům techniky, otázky, jaký je dnešní svět, jaký jsem já - obsahuje proslulou báseň Pásmo (viz ukázka) - (apollinairovské) pásmo = volný tok pocitů, dojmů, nálad, vzpomínek vyjadřující mnohotvárnost a zázračnost života, hlavní roli má asociace => polytematičnost básně či povídky, smyslem není podat obraz vnějšího světa, ale vyslovit svůj vlastní pocit Kaligramy (1918) - obsah básní je vyjádřen grafickou podobou, uk. KUBISMUS - odpoutání se od nápodoby vnější reality, vnější realita je rozkládána až na své nejjednodušší geometrické tvary (zejména krychle, lat. cubus, odtud název směru) a zpětně jsou tyto prvky prostřednictvím umělcova intelektu a fantazie sestavovány do nové výtvarné nebo slovesné podoby - kubisté pracovali i se čtvrtou dimenzí a nekonečnem => nové prostorové vztahy mezi předměty a nové problémy perspektivy => deformace, na 1 obraze celek i detail i různé úhly pohledu - jazyková realita se rozloží na základní stavební prvky (obrazy, slova) a z nich se vytvoří nová básnická skutečnost (např. verše Jeana Cocteaua) 16

17 FUTURISMUS - obrácen na přítomnost a budoucnost (lat. futurus = budoucí, odtud název), zavrhuje všechny tradice, zvyky, distancuje se od předchozích uměleckých tendencí, zabírá 1/3 20. stol. - moderní život 20. stol. se svou technikou a velkoměstskou civilizací má proniknout do umění, snaha setřít hranice mezi jednotlivými druhy umění, válka chápána jako hygiena světa - dynamismus => zkratkovost, mnohotvárnost, svět techniky, rychlost, anarchismus, destrukce - obsahová a syntaktická destrukce věty, teorie osvobozených slov, uvolňována grafická podoba básně - nový typ obraznosti zajímavý novostí, skryté výrazové možnosti poezie, volný rozlet umělcovy fantazie - jinou podobu měl futurismus v Rusku, hlavně ideologicky Filippo Tommaso Marinetti ( ) - italský básník, prozaik a dramatik, zakladatel futurismu, uk. - autor Manifestu futurismu (1908), propagátor a představitel tohoto směru - pořádal zájezdy do velkých evropských měst, kde se uskutečňovaly futuristické přednášky, výstavy a večery (v Praze r. 1921) - spřátelil se s B. Mussolinim, proklamoval futuristicko-fašistické souručenství Zzang tůmp tůmp - sbírka futuristické poezie Osvobozená slova - sborník Futurismus a fašismus - esej Velemir Chlebnikov ( ) - ruský básník, bohém, tulák, samotář, uk. - čerpal z folklóru, mytologie, eposů, magie čísel, reformátor básnického jazyka, > tzv. zaumný jazyk - > básně, prózy, dramata, kritické statě, umělecké manifesty Válka v myší pasti ( ) - poéma o absurditě války Vladimír Majakovskij ( ) - ruský básník, publicista, literární kritik, herec, autor filmových scénářů, autor proslulých plakátů - propagátor futurismu, později silně ovlivněn marxismem a socialistickou ideologií, nejvýznamnější oficiální spisovatel tehdejšího SSSR - stoupenec proticarského, protiválečného a demokratického hnutí - graficky výrazný verš ( schůdkovitost ), dlouhé řetězce metafor a přirovnání, práci s pointou sloučil s revolučními cíli, zaslepená víra v revoluci u něj skončila deziluzí V. I. Lenin (1924), Správná věc (1927) - agitačně zaměřené poémy EXPRESIONISMUS - umělecký směr, první třetina 20. stol., rozšířen zejména v německy mluvících zemích (časopisy Die Sturm, Die Aktion) - reakce na pocit nejistoty, úzkosti, někdy i zoufalství člověka vydaného napospas životním útrapám a strádáním, hlavně v průběhu první světové války - důležitější než zachycení skutečnosti vnějšího světa je intenzivní prožitek vnitřní => důraz na psychiku, tragicky rozpolcené lidské já, pocity dezorientace, odcizení mezi lidmi - uplatnění fantastických představ a snů, negativní stránky soudobého života nabývají na přízračnosti a odpudivosti - narušování jazykové logiky a struktury textů, složeniny, neologismy - projevy zejména v poezii, posléze i v próze - náročné na čtenářskou recepci - Georg Trakl, Georg Heym, Gottfried Benn, Else Laske-Schülerová 17

18 Christian Morgenstern ( ) DADAISMUS - německý básník, novinář a překladatel, předchůdce a inspirátor dadaismu - využívá rozporu mezi gramatikou a sémantikou, zakladatel nonsensové poezie - humor, groteskní lyrika, hra s absurdními jazykovými tvary, slovní hříčky Šibeniční písně (1905) - sbírka předjímající poetiku avantgardních básnických směrů, uk. - básně s pravidelným rytmem a melodií, slovní hříčky, vizuálně grafické básně, básně připomínající tvar označovaného předmětu, abstraktní poezie, - hnutí dada > za 1. sv. v. jako protest proti dosavadním uměleckým i lidským konvencím ve Švýcarsku, největší rozkvět kolem r. 1920, konec r v Paříži - spojován s literárním klubem zvaným Kabaret Voltaire, který vznikl r v Curychu díky emigrantům z mnoha zemí - vůdčí a teoretickou osobností básník rumunského původu Tristan Tzara - základní principy: 1. náhoda, hravost, absurdita 2. znevažování dosud platných estetických hodnot a norem 3. využívání nelogických souvislostí a nesmyslu 4. mystifikace 5. odpor x civilizaci, která zabíjí umění - náhoda pomohla vytvořit podivuhodné obraty a obrazy Tristan Tzara ( ) - vl. jm. S. Rosenstock, francouzský básník rumunského původu - zakladatel a autor manifestů dadaismu (1918, 1920), uk. Kalendářní biograf abstraktního srdce - sbírka dadaistické poezie SURREALISMUS - > ve 20. letech 20. stol. ve Francii, kulturním centrem Paříž - první sbírka Magnetická pole (1919) A. Bretona a P. Soupaulta založena na soustavném použití techniky automatického záznamu - r tzv. intuitivní období, pak 2. fáze ideologický, politický, levicový podtext (velká odezva v Evropě) - Manifest surrealismu vydal r v Paříži André Breton - umělecká metoda, při níž jsou umělcova fantazie a imaginace absolutně nezávislé na vnější realitě - ovlivněn psychoanalýzou S. Freuda (lidské jednání determinováno nevědomím, role sexuality) => snaha proniknout do podprahového života (sny, halucinace, delirium, opojení) - základní rysy surrealistického textu: 1. plynulý a automatický tok motivů vycházející z nevědomí 2. fantazie není bržděna logickým myšlením 3. vymýcen předběžný plán 4. jsou potírána veškerá pravidla verše 5. spontánnost, obrazotvornost, vzrušivost, nepravděpodobnost 6. pracuje se s tzv. surrealistickým objektem - do jednoho obrazu se spojují skutečnosti, které spolu nemají nic společného => odhalování nových a překvapivých souvislostí - r vydal A. Breton Druhý manifest surrealismu, v němž se hlásí k principům historického materialismu a v němž se dává do služeb revoluce jakožto jediné cesty ke spravedlnosti André Breton ( ) - francouzský básník, teoretik a ortodoxní zastánce surrealismu 18

19 - ovlivněn symbolismem, Freudem, filosofem Bergsonem, účastnil se i hnutí dada - propagoval tvůrčí aktivitu založenou na psychickém automatismu, zachycení podvědomých stavů a snových zážitků Magnetická pole (1919) - surrealistická sbírka, spolu se Soupaultem Bláznivá láska (1937) - sbírka poezie, uk. Nadja (1928, nově 1963) - poetická próza Paul Eluard ( ) - francouzský básník, esejista, překladatel, kritik výtvarného umění - zpočátku se hlásil k hnutí dada, ale znám je hlavně jako čelný představitel surrealismu - autorem manifestů, účastníkem surrealistických experimentů - za války psal odbojovou poezii, po válce byla jeho tvorba velmi politická, ale brzy převážila jeho základní témata: láska, etické a citové problémy - jímavá, hluboká a prostá poezie Veřejná růže (1934) - vrcholná sbírka ovlivněná poetikou surrealismu, uk. - soubor 19 básní psaných volným veršem bez interpunkce a 1 báseň v próze - hledání cesty z osamocenosti a spojení s lidmi - obraz růže vyvolává dojem neposkvrněnosti a křehkosti, který se spojuje zároveň s barvou plamene a srdce a asociativně i s tématem muže a ženy - téma ženy souvisí i s motivem krajiny Pojmy a literární představitelé Osnova rozboru básničky: 1) Literární druh + co nejpřesněji žánr 2) Forma - strofa, verš, rým, interpunkce 3) Jazyk textu 4) Název textu 5) Lyrika - lyrický objekt, subjekt // epika - vypravěč, postava 6) Motivy, námět básně 7) Umělecké prostředky, (pointa) 8) Vyznění textu - jak působí, proč byl napsán (interpretace) 9) (Zařazení do směru, znaky směru) kubofuturismus - kdy, kde vznikl, znaky, představitelé; (apollinairovské) pásmo; polytematičnost; asociace, volný tok asociací; kaligram; manifest; futurismus - kdy, kde vznikl, znaky, představitelé; teorie osvobozených slov; zaumný jazyk; expresionismus - kdy, kde vznikl, znaky, představitelé; dadaismus - kdy, kde vznikl, znaky, představitelé; nonsensová poezie; mystifikace; surrealismus - kdy, kde vznikl, znaky, představitelé; surrealistický objekt; psychický automatismus, automatický text; nevědomí Guillaume Apollinaire, Filippo Tommaso Marinetti, Vladimir Majakovskij, Tristan Tzara, André Breton, Paul Eluard 19

20 2. Počátky moderní světové prózy, próza a poezie 1. poloviny 20. století a) experimentální (moderní) próza b) proud realistický - dodržuje tradiční umělecké schéma, byť s jistými odlišnostmi, základem je dějová linie odehrávají se v logické časové posloupnosti, většinou se zaměřuje na psychickou a citovou rovinu života jedince, ne na široké společenské vztahy jako v 19. stol. c) literatura, která svým obsahem detabuizovala některé sféry v oblasti lidského života POČÁTKY MODERNÍ PRÓZY - ubývá dějovosti - subjektivnost (častá je ich-forma) - proměny ve vnímání času (časová posloupnost je druhořadá) - nejde o zobrazení vnější reality, je to konfrontace vnitřního světa s okolím - prvky absurdity - podtext (mnohé je zamlčeno, čtenář má domýšlet a hodnotit) - prolínání několika významových rovin - experimenty s jazykem - nehledají se odpovědi na palčivé problémy doby, jde o to uvědomit si je Marcel Proust ( ) romanopisec, kritik, esejista Hledání ztraceného času (psáno od r. 1905, vydáváno ) - rozsáhlý románový cyklus, uk. - komplikovaný zrod díla - 7 dílů, obraz mravů ve Francii od začátku století do 1. světové války, cca 3200 stran - reálné předobrazy postav - mnohovrstevnatost, ich-forma - zachycuje rozklad francouzské aristokratické společnosti - vypravěčovy pocity, intimní prožitky, vnitřní monology, nálady, reflexe, vzpomínky, vyprávění, která vyslechl - volně seskupené děje, volné prolínání časových rovin, asociativní metody ( intuitivní proud vědomí ), literární labyrint - vypravěč si oživováním minulosti ozřejmuje smysl vlastního života - složitě stylizované věty porušující pravidla syntaxe - na čtení a soustředění neobyčejně náročné dílo James Joyce ( ) - irský prozaik, dramatik a básník píšící anglicky - dílo: Dubliňané (1914) - drsně realistické povídky, vzpomínkové črty a charakteristiky rodáků Odysseus (1922) - román se složitou a mnohovýznamovou kompozicí, nesmírně obtížné čtivo, uk. - název odkazuje k starověkému eposu Odyssea - silným motivem římskokatolická církev, aluze na Shakespearova Hamleta, Mozartova Dona Giovanniho, bibli, irský folklor, - jeden den ze života nevýznamného novináře pokřtěného irského Žida Leopolda Blooma, který putuje po svých běžných obchůzkách Dublinem - 18 kapitol knihy je tematicky vázáno k jeho epizodám Odyssey, to, co Odysseus prožívá během 10 let, Bloom ve svém vědomí a podvědomí zažije během 1 dne - syna Telemacha představuje intelektuál Štěpán Dedalus, Penelopu Bloomova žena Molly - kapitoly jsou odlišeny místem a dobou děje i literárními styly (monolog, vypravování, katechismus, ), každá kapitola má symbolickou barvu, část lidského těla atd. (např. epizoda 20