ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci navrhovatelka: JUDr. Květuše BXXXXX, bytem XXXXX, proti odpůrci: Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, zastoupen Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem v Praze 2, Karlovo nám. 24, v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy - Úpravy směrné části územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy č. U 0783/2009, vydaná odpůrcem s datem platnosti dne , t a k t o : I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Navrhovatelka se svým podáním ze dne u Městského soudu v Praze domáhala zrušení opatření obecné povahy Úprava směrné části územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy č. U 0783/2009, vydaná Magistrátem hl. m. Prahy s datem platnosti dne Umisťování staveb na území hl. m. Prahy se řídí Územním plánem sídelního útvaru hl. m. Prahy schváleného zastupitelstvem hl. m. Prahy, (dáel jen ZHMP ), dne usnesením č. 10/05. V dubnu 2009 oznámila společnost Alborg Development a.s., se sídlem Praha 8, Thámova 583, záměr Magistrátu hl. m. Prahy navýšení kódu míry využití území na svých pozemcích z C9 na F9, a to z důvodu plánované výstavby tří bytových domů označených jako A, B a C, vždy s několika vchody. Mělo se jednat o komplex domů o cca m2 komerční plochy, garážové stání, 119 bytů o 2 až 4+KK v domech o 6 NP a 2PP a v těsném sousedství těchto nových domů měla stát na 100 m2 mateřská škola.

2 pokračování 2 Odpůrce tomuto záměru vyhověl v červnu 2009 a vydal Úpravu směrné části územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy č. U 0783/2009, schváleného ZHMP dne usnesením č. 10/05. Předmětem úpravy konkrétně byla míra využití pozemků lokality k. ú. Chodov území čistě obytné (OC) vymezené ulicemi Ryšavého a Komárkova, přičemž původní stav kód C9 byl upraven na kód F9 pro plochu OC na pozemcích parc. č. 3322/1, 3323/1 a 3336/1 v ostatní ploše zůstává kód C9. Podle upozornění provedená úprava potvrzuje pouze soulad záměru s ÚPn SÚ hl. m. Prahy ve vztahu ke kódu míry využití území, neposuzuje záměr z jiných profesních a správních hledisek, ani z hlediska souladu s vyhláškou č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy ve znění pozdějších předpisů. Následně dne Útvar rozvoje hl. m. Prahy pod č.j. URM 3450/2010 ve věci Předání vyjádření k modifikaci úpravy ÚPn HMP č k.ú. Chodov, výstavba bytových domů sdělil, že v předmětné lokalitě byla dne provedena úprava územního plánu, kterou byla navýšena míra využití území v části funkční plochy OC z kódu C na kód F. O modifikaci úpravy bylo již v lednu 2010 požádáno a následně URM odsouhlaseno. Nová modifikace řeší úpravu urbanistického zastavění a dodržuje schválený kód využití území F. Současně byl s nově navrženou modifikací úpravy vyjádřen souhlas. Tato modifikace urbanistického zastavění uvažuje s bytovými domy označenými jako A až I (celkem devět domů) o 6 NP a 1 PP. Namísto 119 bytů je uvažována výstavba 195 vesměs velkometrážních bytů. Navrhovatelka se svým podáním domáhala zrušení napadeného opatření obecné povahy z důvodu jeho nezákonnosti, když podle jejího názoru došlo k porušení 188 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Uváděla, že územní plán sídelního útvaru hl. m. Prahy byl schválen ZHMP dne usnesením č. 10/05. Stará právní úprava z roku 1976 ponechala pravomoc rozhodnout o úpravě směrné části územně plánovací dokumentace pořizovateli v ustanovení 31 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ze smyslu staré právní úpravy přitom vyplývá, že směrná část územního plánu není způsobilá zasáhnout do práv veřejnosti a vlastníků nemovitostí. Pouze pokud směrná část územně plánovací dokumentace, která byla schválena do , není způsobilá zasáhnout do uvedených práv, lze v období od do její nové vymezení provést úpravou podle 188 odst. 3 stavebního zákona, tj. rozhodnutím obecního úřadu, resp. úřadu územního plánování podle dosavadních právních předpisů. Odpůrce podle navrhovatelky nedostál své zákonem zakotvené povinnosti projednat návrh s veřejností a s dotčenými vlastníky nemovitostí. Úprava mající materiální povahu opatření obecné povahy měla být vydána postupem a formou opatření obecné povahy a výsledek měl být předepsaným způsobem zveřejněn. Podle 188 odst. 3 stavebního zákona při projednání a vydání návrhu změny územního plánu obce, regulačního plánu nebo územně plánovací dokumentace sídelního útvaru nebo zóny schválené do 31. prosince 2006 se postupuje podle tohoto zákona. O úpravě

3 pokračování 3 směrné části této dokumentace rozhoduje pro své území obecní úřad, v ostatních případech úřad územního plánování. Při úpravě se postupuje podle dosavadních právních předpisů. Podle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 960/08 je zjevné, že při posuzování otázky, zda je předmětné usnesení ZHMP opatřením obecné povahy, které zakládá přezkumnou pravomoc Nejvyššího správního soudu, postupoval Nejvyšší správní soud formálním způsobem, tedy nezkoumal, zda změna územního plánu přijatá tímto usnesením naplňuje materiální znaky opatření obecné povahy. Takový postup neshledal v nyní projednávané věci rozhodující senát Ústavního soudu, který je vázán rozhodnutím pléna Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 14/07, za ústavně souladný. Odpůrce ve svém vyjádření ze dne namítal, že navrhovatelka není aktivně legitimována, byť je spoluvlastníkem pozemků parc. č. 2117/431 a 2117/107 v k. ú. Chodov a stavby pro bydlení na něm, když zmíněnou úpravou nedošlo k zásahu do jejích hmotných práv. Dále uvedl, že napadené opatření obecné povahy bylo přijato zcela v souladu s 188 odst. 3, věta druhá a třetí, stavebního zákona, a navrhl žalobu zamítnout. Městský soud v Praze rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť navrhovatelka dne výslovně uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařizování ústního jednání, a odpůrce k výzvě soudu podle 51 odst. 1 soudního řádu správního dne rovněž s takovýmto postupem vyjádřil souhlas. Městský soud v Praze posoudil věc takto : Městský soud v Praze posoudil napadené opatření obecné povahy podle 101b odst. 3 soudního řádu správního, a to v mezích navrhovatelkou uplatněných návrhových bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy a dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Podle 55 odst. 2 stavebního zákona při pořizování a vydávání změn územního plánu se postupuje obdobně podle 43 až 46 a 50 až 54 a přiměřeně podle 47 až 49. Zastupitelstvo obce může v rozhodnutí o pořízení změny územního plánu upustit od zadání i konceptu územního plánu v případech, kdy se nezpracovává vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, a pokud jsou pokyny pro zpracování návrhu změny územního plánu součástí schválené zprávy o uplatňování územního plánu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 9 Ao 2/ pojmovým znakem opatření obecné povahy je jeho konkrétně (individuálně) vymezený předmět, který musí být jednoznačně a srozumitelně identifikován. Požadavku na konkrétně vymezený předmět opatření obecné povahy nedostojí taková změna územního plánu ( 55 odst. 2 a 43 odst. 4 stavebního zákona), jejíž skutečný obsah neodpovídá navrženému zadání a z níž nelze s určitostí seznat, které části dosavadního územního plánu a v jakém rozsahu byly měněny. Je povinností pořizovatele územního plánu nebo jeho změny zpracovat věcný obsah návrhu zadání tak, aby skutečně odpovídal navrhovaným změnám a umožňoval posouzení, zda bude nutné jej posoudit dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, a to jako koncepci či záměr.

4 pokračování 4 Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Ao 5/ návrh na zrušení opatření obecné povahy ( 101a s.ř.s.) založený na vlastnictví nemovitosti ve společném jmění manželů je oprávněn podat byť i jen jeden z manželů. V případě podílového spoluvlastnictví nemovitosti může tento návrh podat i jen jeden ze spoluvlastníků, ačkoliv jeho podíl není nadpoloviční. V případě pořizování změny územního plánu lze za splnění podmínek stanovených v 55 odst. 2 větě druhé stavebního zákona upustit od zpracování zadání změny a konceptu nebo upustit jen od zpracování konceptu změny v souladu s 47 odst. 5 užitým na základě 55 odst. 2 věty první citovaného zákona. Navrhovatelka ve svém podání uváděla, že je spoluvlastníkem pozemků parc. č. 2117/431 a 2117/107 v kat. území Chodov, a že není přímo mezujícím sousedem s pozemky dotčenými napadeným opatřením obecné povahy. Nicméně předmětem úpravy napadeného opatření obecné povahy byla míra využití pozemků lokality k. ú. Chodov území čistě obytné (OC) vymezené ulicemi Ryšavého a Komárkova, na pozemcích parc. č. 3322/1, 3323/1 a 3336/1, a magistrát hl. m. Prahy ve svém rozhodnutí č.j. S-MHMP /2011/OST/Fr ze dne připustil, že JUDr. Květuše BXXXXX má postavení účastníka územního řízení o umístění stavby nazvané Bytový park Roztyly. Při posuzování podaného návrhu soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci. Dospěl přitom k závěru, že má pravomoc rozhodnout o návrhu a je k tomu i věcně příslušný. Při úvaze o tom, zda směrná část územního plánu má jinou povahu než jeho závazná část, dospěl k závěru, že tomu tak není. Vyšel z již uvedeného nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 14/07 ze dne , v němž se Ústavní soud postavil na stanovisko akcentující tzv. materiální pojetí opatření obecné povahy. Z tohoto nálezu Ústavního soudu vyplývá, že směrná část územního plánu může, ale také nemusí být opatřením obecné povahy. Záleží na tom, zda v konkrétním případě směrná část územního plánu, resp. její změna, skutečně má materiální prvky. V inkriminované věci tomu tak je, protože změna směrné části územního plánu je spojena se změnou směrných regulativů týkajících se využití území, a je proto způsobilá zasáhnout do práv účastníce. Návrh sám je přípustný, navrhovatelka splnila předepsanou povinnost tvrzení o zkrácení v právech. Soud se však musel speciálně zabývat otázkou, zda navrhovatelka není k podání návrhu osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu 46 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního. Při řešení této otázky vycházel soud z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, a to především rozsudků č.j. 4As 50/ a č.j. 3Ao 2/ a dospěl k závěru, že je nesporná aktivní procesní legitimace navrhovatelky, neboť ta je založena na povinnosti tvrzení zkrácení na právech a tuto povinnost navrhovatelka splnila. Spornou je však věcná legitimace. K této otázce se Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku č. j. 2Ao 2/ a svůj názor opřel o judikaturu Ústavního soudu i bývalého Nejvyššího správního soudu a na tomto základě dospěl k závěru, že pojem "dotčenosti" je nutno vykládat šířeji nežli jen tak, že může být naplněn pouze u vlastníků pozemků a staveb, na které změna územního plánu přímo dopadá. Dotčenost se ovšem nevyčerpává ani v hranicích mechanicky vnímaného "sousedění" pozemků či staveb určitých vlastníků s těmi pozemky a stavbami, na něž přímo dopadá změna

5 pokračování 5 územního plánu; dotčen totiž může být - ovšem spíše výjimečně - i vlastník pozemku (stavby) vzdálenější, má-li zamýšlená změna územního plánu takovou povahu, že při jejím provedení je reálné podstatné ovlivnění poměrů i na tomto pozemku (stavbě). "Dotčení" se proto musí posuzovat materiálně, s důkladným uvážením poměrů příslušné lokality, konkrétních pozemků (staveb), ve vztahu k nimž se dotčenost posuzuje, a povahy územního plánu. Byť tedy v projednávaném případě zůstává prozatím sporné, zda napadeným opatřením obecné povahy byla skutečně dotčena práva navrhovatelky, lze uzavřít, že pro podání návrhu není osobami zjevně neoprávněnou. Z povahy věci totiž není vyloučeno, aby vlastníkem dotčeným změnou směrné části územního plánu byl i vlastník pozemku přímo nesousedícího s územím, na které se vztahují nové směrné regulativy, a zároveň není na první pohled bez pochyb zřejmé, že napadené opatření obecné povahy do jeho práv nezasáhlo. Při hodnocení charakteru napadeného správního aktu a posouzení otázky, zda je navrhovatelka k podání návrhu aktivně legitimována i věcně a následně, v jakém rozsahu napadené opatření obecné povahy přezkoumat, vycházel Městský soud v Praze z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 3Ao 2/ , podle něhož teprve poté, kdy je najisto postaveno, že k zásahu do hmotných práv navrhovatelů došlo, je možno se zabývat i zákonností procedury přijetí, zda tedy navrhovatelka spadá do onoho obecně vymezeného okruhu osob, jež jsou vydaným opatřením obecné povahy dotčeny a zda tedy u nich skutečně nastala ona výjimečná situace, kdy realizací změny směrné části územního plánu dojde nepochybně k podstatnému ovlivnění poměrů i na jejich nesousedících pozemcích. Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 3Ao 2/ dospěl k závěru, že změnou směrné části územního plánu hmotná práva navrhovatelů dotčena nebyla. Z přijaté změny směrné části územního plánu nevyhnutelně nevyplývá pro navrhovatele žádný z negativních důsledků uvedených v návrhu. V inkriminovaném případě došlo změnou směrné části územního plánu k tomu, že byla změněna míra využití území, takže by bylo možno provést výstavbu Bytového parku Roztyly na pozemcích parc. č. 3322/1, 3323/1 a 3336/1 a dalších pozemcích změnou směrné části územního plánu nedotčených. Konkrétní podobu tohoto bytového parku však bude možno posoudit až po předložení projektové dokumentace ve fázi územního řízení. Teprve tehdy bude rovněž možno posoudit, zda realizací záměru dojde k dotčení práv navrhovatelky a zda tedy bude mít alespoň v územním řízení postavení účastníka podle 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Podle Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek č.j. 3Ao 2/ ) věcnou legitimaci k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy může mít vlastník nesousedícího pozemku jen zcela výjimečně, např. tehdy, pokud by z konkrétních okolností bylo již v této fázi nepochybné, že při jakémkoli způsobu realizace změny územního plánu dojde k dotčení vlastnických práv majitelů pozemků a staveb, a to nejen sousedních, ale i vzdálenějších. Městský soud v Praze s ohledem na shora uvedené musel konstatovat, že navrhovatelka není věcně legitimována k podání návrhu na zrušení tohoto opatření obecné povahy, neboť přijatou změnou směrné části územního plánu k dotčení jejích vlastnických

6 pokračování 6 práv ještě nedošlo. Za této situace postupoval podle ustanovení 101d odst. 2 soudního řádu správního a návrh zamítnul, neboť není důvodný. Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ustanovení 60 odst. 1, 7 soudního řádu správního, neboť navrhovatelka neměla ve věci úspěch a žalovanému správnímu orgánu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Podle názoru soud existují důvody zvláštního zřetele hodné, aby výjimečně rozhodnul, že se náhrada nákladů účastníkům zcela nepřiznává. Odpůrce, který se v tomto řízení nechal zastupovat advokátem, disponuje dostatečným počtem kvalifikovaných zaměstnanců, kteří by byli schopni sepsat vyjádření k návrhu v inkriminované věci. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných nále žitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: V Praze dne 27. srpna 2012 Za správnost vyhotovení: Marcela Brabcová JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu