ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 8 A 61/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Česká televize, žaloba ze dne se sídlem Praha 4, Kavčí hory, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalované sp. zn./ident.: 2010/1153/LOJ/ČES ze dne , t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Pokuta uložená rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání spis. zn. loj. /4030/2010 ze dne se snižuje na Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou dne 9 dne domáhal zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání sp. zn./ident.: 2010/1153/LOJ/ČES ze dne , kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši Kč za porušení čl. IV bod 12 zákona č. 304/2007 Sb. ve spojení se zákonem č. 231/2001 Sb., neboť dne na programu ČT4 Sport, překročil denní limit reklamy, který na programu ČT1 nesmí přesáhnout 0,75 % denního vysílacího času, na ostatních programech (tedy ČT2, ČT24 a ČT4 Sport)nesmí přesáhnout 0,5 % denního vysílacího času, což představuje denní limit 432 sekund, o 43 sekund, neboť v sedmi reklamních blocích bylo celkem odvysíláno 475 sekund reklamy.

2 pokračování 2 Z obsahu správního spisu vyplývá, že je zde založeno upozornění vydané žalobci na porušení ustanovení 50 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. ze dne , oznámení o zahájení správního řízení pro porušení zákona ze dne , dále vyjádření žalobce k zahájení řízení ze dne Žalobce se svým podáním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a namítal, že nedošlo k prokázání překročení limitu reklamy a to z toho důvodu, že blok, který byl odvysílán nenaplňoval znaky reklamy, dále namítal zkrácení svých práv v řízení, kdy nebyl seznámen s podklady pro rozhodnutí, když ani z rozhodnutí samotného nelze seznat jaké podklady Rada ke svým závěrům použila. Dále namítal, že není zřejmé jak žalovaná dospěla k závěru, že došlo ke spáchání deliktu když vychází jen s faktu, že se žalobce přiznal, když dle jeho názoru samotné přiznání potencionálního pachatele deliktu nestačí. Dále namítal nesrozumitelnost a nezákonnost hodnocení jednotlivých kritérií pro stanovení výše pokuty, která považuje jednak za svévolné a jednak namítal, že z nich nevyplývá, proč Rada dospěla právě k takové výši, v jaké pokutu uložila. Pokud jde o otázku upozornění na dřívější porušení zákona namítal, že Radou argumentované v napadeném rozhodnutí není typově shodné s aktuálním projednávaným deliktem, když je nutno přihlédnout k tomu, že podle dřívější úpravy žalobkyně sčítala celkovou dobu reklam, zatím co dnes má limity stanovené pro každý svůj program samostatně. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne navrhl žalobu zamítnout s tím, že odkázal na odůvodnění svého žalobou napadeného rozhodnutí. Městský soud v Praze na řídil ve věci jednání, které se konalo dne , při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto : Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle ust. 59 odst. 1 zákona o vysílání upozorní Rada provozovatele vysílání na to, že porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, a stanoví mu lhůtu k nápravě. Smyslem a účelem citovaného ustanovení je zajistit, aby provozovatel vysílání nebyl potrestán za deliktní jednání, jehož si nebyl vědom, tzn. aby nebylo prvním úkonem vůči provozovateli oznámení o zahájení řízení o uložení pokuty za správní delikt. Zákonodárce mu

3 pokračování 3 tak dává prostor k dobrovolné nápravě závadného jednání. Tímto se realizuje preventivní funkce správního trestání. Zákon o vysílání však nijak nespecifikuje charakter upozornění a ani nestanoví, do jaké míry musí být konkrétní. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 99/ je třeba vnímat upozornění v materiálním smyslu, tedy jako předání informace, že provozovatel porušuje povinnosti stanovené zákonem a že mu hrozí sankce. Musí tedy existovat alespoň rámcová věcná souvislost mezi upozorněním a pozdějším jednáním provozovatele vysílání, které Rada vyhodnotila jako deliktní. Upozornění má poskytnout provozovateli vysílání informaci o budoucí praxi Rady, tj. o tom, jaký obsah odvysílaných pořadů podle jejího názoru není v souladu se zákonem o vysílání a bude sankcionován. Z uvedených důvodů musel soud námitku na, že nebyly dány předpoklady k uložení sankce s ohledem na upozornění vydané žalobci na porušení ustanovení 50 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. dne Inkriminovaným rozhodnutím, byl žalobce upozorněn na porušení 50 odst. 1 citovaného zákona, když dne v součtu reklamních časů programů ČT1 a ČT2 odvysílal celkem 904 sekund reklamy, což představuje 40 sekund nad povolený denní limit. Žalobci tedy byla předána dostatečná informace, že jako provozovatel televizního vysílání porušuje povinnosti stanovené zákonem a že mu hrozí sankce. Je nesporné, že tedy existuje alespoň rámcová věcná souvislost mezi upozorněním a pozdějším jednáním provozovatele vysílání, které Rada vyhodnotila jako deliktní. Podle 50 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. provozovatel televizního vysílání ze zákona nesmí do vysílání zařazovat reklamu a teleshopping s výjimkou reklamy zařazované do vysílání programu v přímém spojení s vysíláním sportovní či kulturní události, je-li vysílání takové reklamy nezbytnou podmínkou k získání práv k televiznímu vysílání sportovní nebo kulturní události. Je-li do vysílání programu provozovatele ze zákona zařazována reklama podle věty prvé, nesmí čas vyhrazený takové reklamě přesáhnout 0,5 % denního vysílacího času, přičemž v době od hodin do hodin nesmí překročit 6 minut v průběhu jedné vysílací hodiny. Přímým spojením reklamy s vysíláním sportovní či kulturní události se rozumí zařazení reklamy do programu bezprostředně před vysíláním sportovní či kulturní události, bezprostředně po jejím odvysílání a zařazování do přestávek takové události. Podle čl. IV. odst. 12 zákona č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, čas vyhrazený reklamě v televizním vysílání provozovatele vysílání ze zákona na programu ČT 1 nesmí v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání přesáhnout 0,75 % denního vysílacího času. Čas vyhrazený reklamě v televizním vysílání provozovatele vysílání ze zákona na ostatních programech nesmí v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání přesáhnout 0,5 % denního vysílacího času na každém z těchto programů. Provozovatel vysílání ze zákona může podíl podle předchozích ustanovení zvýšit vysíláním teleshoppingu až na 5 % denního vysílacího času na každém z vysílaných programů. Vysílání reklam a teleshoppingových šotů u provozovatele vysílání ze zákona v době od hodin do hodin nesmí překročit 6 minut v průběhu jedné vysílací hodiny na každém z vysílaných programů.

4 pokračování 4 Nepatřičnou shledal soud námitku týkající se neprokázání překročení denního limitu reklamy Českou televizí, a proto tuto námitku odmítl. V oznámení o zahájení správního řízení ze dne žalovaná expressis verbis uvedla, že při pravidelné kontrole reklamních dat v systému Teramos bylo zjištěno, že provozovatel Česká televize překročil dne na programu Č Sport zákonem povolený denní limit reklamy. Toto zjištění systému Teramos žalobce ve svém vyjádření ze dne nijak nezpochybnil, nýbrž konstatoval s odkazem na podklady media master, s.r.o. a Hlášení o vysílání ze dne , že povolený denní limit reklamy ve vysílání programu ČT4 Sport dne skutečně byl překročen o 43 sekund. Zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu 3 správního řádu, je tedy nutno považovat za nesporné. Pokud žalobce namítal zkrácení na svých právech v průběhu správního řízení, neboť žalovaná neměla seznámit žalobce s podklady pro rozhodnutí, musel soud odmítnout i tuto námitku jako nepatřičnou. V oznámení o zahájení správního řízení ze dne žalovaná expressis verbis poučila o průběhu správního řízení, a to včetně práva účastníka nahlížet do spisu a povinnosti správního orgánu dle 50 odst. 1, 3 jakož i 51 odst. 1, 2 správního řádu. Jak je zřejmé ze správního spisu, žalobce své právo nahlížet do spisu a seznámit se tak s podklady pro rozhodnutí, nevyužil. Vzhledem k tomu, že překročení denního limitu reklamy ve vysílání programu ČT4 Sport, tedy zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu 3 správního řádu, bylo nutno v této věci považovat za nesporné, nemohl soud žalobci v jeho námitce přisvědčit.. Rovněž námitce týkající nesrozumitelnosti napadeného rozhodnutí nemohl soud přisvědčit. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí, identicky stejně jako v oznámení o zahájení správního řízení, detailně popsala reklamní bloky zařazené do vysílání programu ČT4 Sport dne Konstatovala, že bylo v sedmi reklamních blocích odvysíláno celkem 475 sekund reklamy a že tedy došlo k překročení denního limitu reklamy o 43 sekund. Dále odkázala na příslušná zákonná ustanovení, která byla tímto jednáním porušena. Poukázala rovněž na skutečnost, že žalobce se znovu dopustil porušení 59 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., za což již byl sankcionován dne rozhodnutím sp. zn. 2008/54/HOL/ČTV, kdy mu byla uložena pokuta ve výši Kč. Podle 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. pokutu ve výši od Kč do 2, Kč uloží Rada provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud nedodrží povinnosti stanovené pro obchodní sdělení a skrytá obchodní sdělení. Pokud jde o uloženou výši pokuty, Rada se vypořádala se řádně se všemi kritérii stanovenými pro uložení pokuty zákonem. Nicméně soud s přihlédnutím k jiným rozhodnutí žalované dospěl k závěru, že sankce uložená ve výši Kč není úměrná, a proto výši uložené pokuty snížil na jeden tisíc Kč. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu v rozsahu žalobních bodů a dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán při svém rozhodování neporušil zákonem stanovené povinnosti a nevydal nezákonné rozhodnutí. Z těchto důvodů proto soud podané žalobě nevyhověl a podle 78 odst. 7 soudního řádu správního jí zamítl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.

5 pokračování 5 O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. 60 odst.1 s.ř.s. a contrario, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému správnímu orgánu nevznikly žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v 102 a násl. s.ř.s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Praze dne 31. května 2011 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu za správnost vyhotovení: Simona Štěpinová