LEGISLATIVNÍ OTÁZKY. XXVIII. jednání pracovní skupiny KÚ a IPPC. Konečná verze. Rozesláno Komu:

Transkript

1 Ministerstvo životního prostředí Sekce technické ochrany životního prostředí Odbor posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence Čj. Datum - /ENV/ XXVIII. jednání pracovní skupiny KÚ a IPPC LEGISLATIVNÍ OTÁZKY Konečná verze Rozesláno Komu: Pracovní skupina KÚ a IPPC Prostřednictvím: Informačního systému integrované prevence Za účelem: Pro informaci Termín připomínek: - Kontakt: Jan Slavík (jan.slavik@mzp.cz) 1

2 Status materiálu Tento materiál je pracovním podkladem zpracovaným na základě obdržených dotazů k vazbám mezi zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů a další legislativou a byl zpracován při příležitosti XIII jednání pracovní skupiny Kraje a integrovaná prevence dne v Praze. Účelem tohoto materiálu je povolujícím úřadům a kontrolním orgánům přiblížit vazbu mezi relevantními ustanoveními předpisů integrované prevence a ostatní legislativou stejně jako sjednotit výkon státní správy v souvislosti s řešenou problematikou. Dokument může být v budoucnu doplňován a/nebo aktualizován. Dotčené ustanovení zákona o integrované prevenci Popis dotazu/okruhu 1 7odst. 1) písm. e) Některé dopady nového občanského zákoníku 2 14 odst. 1) a 2), 18, příloha č. 2 Souhlas s vypouštěním předčištěných odpadních vod 3 19a Palivo z odpadů deklarované jako biomasa nutnost změny integrovaného povolení 4 19a Uvolňování finanční rezervy u odkališť v energetice nutnost změny integrovaného povolení 5 19a Forma stanovení lhůty k vyjádřením u jiných než podstatných změn integrovaného povolení 6 33 písm. o) Nahrazování závazného stanoviska podle stavebního zákona v integrovaném povolení 7 obecně Neposkytnutí součinnosti povolujícímu orgánu ze strany insolvenčního správce zařízení v režimu integrované prevence 2

3 1. NĚKTERÉ DOPADY NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU a) Vztah stavby a pozemku Nový občanský zákoník se vrací k zásadě Superficies solo cedit, neboli stavba je součástí pozemku. V souvislosti s touto zásadní změnou bylo nutné vyřešit otázku již realizovaných staveb, u kterých jsou odlišné osoby vlastníka pozemku a vlastníka stavby. Tato otázka je řešena v Hlavě II Ustanovení přechodná a závěrečná, konkrétně v Díle 1., Oddíl 5. Věcná práva; Pozemky a stavby ( NOZ). V 3055 odst. 1 je stanoveno, že: Stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku. V 3056 odst. 1 stanoveno, že: Vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku. Předkupní právo vlastníka pozemku se vztahuje i na podzemní stavbu na stejném pozemku, která je příslušenstvím nadzemní stavby. K ujednáním vylučujícím nebo omezujícím předkupní právo se nepřihlíží. Dále je také uvedeno, že rozdílná úprava superficiální zásady přestává platit ve chvíli, kdy se vlastníkem pozemku i stavby stane jedna a táž osoba, protože tehdy se stavba stává součástí pozemku a tato zásada se pro dané nemovitosti stává trvale platnou. V oblasti práva životního prostředí se superficiální zásada uplatní u průmyslových staveb. Ty nově postavené již budou vždy součástí pozemku. Specifickou kategorií v problematice aplikace superficiální zásady představují vodní díla, která jsou definována v 55 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení jsou všechna vodní díla stavbami. Jedná se o veřejnoprávní definici, která nemá žádné dopady do sféry soukromoprávní, a tudíž automaticky neznamená, že veškerá vodní díla jsou také stavbami a samostatnými nemovitými věcmi ve smyslu občanskoprávním (podle NOZ). Samostatnou otázkou je problematika vodních děl nespojených se zemí pevným základem Může se jednat například o některé vodní nádrže (rybníky), náhony a odpadní kanály, úpravy koryt vodních toků, podpovrchová meliorační zařízení nebo některé hráze v závislosti na jejich technickém provedení. Tyto stavby jsou sice vodními díly a stavbami podle 55 vodního zákona, avšak nejsou stavbami a samostatnými věcmi ve smyslu NOZ (a nebyly ani podle OZ). Tato vodní díla se proto v souladu se zásadou stavba je součástí pozemku od stanou součástí pozemku a v případě, že je vlastník pozemku a vlastník vodního díla odlišný, automaticky změní svého vlastníka (vlastníkem se stane vlastník pozemku). Speciální úprava NOZ platí pro se zemí spojená vodní díla vybudovaná před (termín nabytí účinnosti vodního zákona), pro která NOZ zakotvuje povinnost vlastníka pozemku strpět takové vodní dílo na svém pozemku, a to za náhradu, přičemž nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku do , rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud. 3

4 b) Občanská sdružení Ve vztahu k občanským sdružením přináší NOZ zásadní změnu, protože jím byl zrušen zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, a tedy došlo ke zrušení formy občanské sdružení. Občanská sdružení do konce roku 2013 mohla dobrovolně změnit svoji formu na obecně prospěšnou společnost, souhlasili-li všichni členové. Při jejich nečinnosti v oblasti změny formy na základě NOZ nastává automatická změna od na spolek. Občanské sdružení se na spolek přemění automaticky, aniž by muselo činit nějaké kroky. Bude mít pouze povinnost přizpůsobit znění NOZ ta ustanovení svých stanov, která by byla v rozporu s kogentními ustanoveními NOZ. Dále má možnost občanské sdružení, resp. nyní již spolek, změnit se následně na ústav či sociální družstvo, vyhovuje-li to lépe jeho potřebám. Změna právní formy z občanského sdružení na spolek nemá žádný vliv z hlediska účastenství v řízení o vydání integrovaného povolení podle 7 odst. 1 písm. e) zákona o integrované prevenci. V případě občanských sdružení přeměněných na spolky i nově zakládaných spolků je jednoznačně dána kontinuita s předchozí právní úpravou. Pro účastenství v řízení je rozhodné, zda je předmětem činnosti spolku prosazování a ochrana profesních zájmů nebo veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů. 2. SOUHLAS S VYPOUŠTĚNÍM PŘEDČIŠTĚNÝCH ODPADNÍCH VOD Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) v 18 odst. 3 ukládal u odpadních vod, které k dodržení nejvyšší míry znečištění podle kanalizačního řádu vyžadují předchozí čištění, vypouštění do kanalizace pouze s povolením vodoprávního úřadu. Vodoprávní úřad mohl povolení udělit jen tehdy, bude-li zajištěno vyčištění těchto vod na míru znečištění odpovídající kanalizačnímu řádu. Uvedené povolení bylo podle 39 odst. 8 zákona o vodovodech a kanalizacích nahrazováno podle zákona o integrované prevenci. Novelou zákona o vodovodech a kanalizacích zákonem č. 275/2013 Sb. došlo ke zrušení uvedeného správního aktu. Z formulace 14 odst. 1 zákona o integrované prevenci jasně vyplývá, že povolující úřad stanovuje emisní limity pro znečišťující látky podle přílohy č. 2 (v odůvodněných případech i na další látky), pokud jsou ze zařízení vypouštěny a další emisní limity, které se stanovují na základě jiných právních předpisů, tj. pokud emitovaná látka je ze zařízení vypouštěna, ale složková legislativa ji nereguluje, není to důvod k tomu, aby nebyl uložen emisní limit. Analogicky pokud byl uložen emisní limit ze složkové legislativy na látku podle přílohy č. 2 zákona o integrované prevenci a relevantní složková legislativa tento limit zrušila, není to důvod k automatickému zrušení emisního limitu v integrovaném povolení. V případě, že k zajištění požadované úrovně ochrany vod nebyl zvolen přímo emisní limit, ale jiný ekvivalentní parametr nebo jiná technická opatření, postupuje se na základě 14 odst. 1 zákona o integrované prevenci stejně jako u emisního limitu. V případě výpustí odpadních vod do kanalizace je však možné zohlednit 14 odst. 2 zákona o integrované prevenci, který říká, že v tomto případě může povolující úřad přihlédnout k čistícímu efektu čistírny odpadních vod za předpokladu, že je zaručena rovnocenná úroveň ochrany životního prostředí jako celku. Ve vztahu k závěrům o BAT je tato problematika řešena v úvodní části Metodického dokumentu k problematice ekonomického hodnocení dosažení úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami a odborného 4

5 posouzení. Pokud není řešená činnost pokryta žádnými závěry o BAT ani není složkovým předpisem stanoven emisní limit či technická opatření pro vypouštění do kanalizace, lze postupovat následujícím způsobem. Při stanovování emisního limitu pro vypouštění odpadních vod do kanalizace je nutné posoudit následující aspekty: 1) Zda dochází k vypouštění znečištění, uvedeného v příloze č. 2 (část VODA) zákona o integrované prevenci, případně zda existují důvody pro zohlednění jiného znečištění. 2) Zda je možné emisní limit nahradit jiným parametrem, technickým opatřením či od udělení limitu, parametru či opatření zcela upustit a bude tím dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí. Při posuzování se vychází z údajů a podkladů pro kapitolu 9.2. žádosti o vydání integrovaného povolení podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 288/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o integrované prevenci (respektive předcházejícího předpisu), zejména pak technických údajů zařízení, smluv s dodavateli relevantních služeb a zejména kanalizačního řádu podle zákona o vodovodech a kanalizacích. V případě existence platného kanalizačního řádu lze konstatovat, že požadovaná úroveň ochrany životního prostředí je plněna, pokud jsou dodržovány požadavky tohoto kanalizačního řádu. Úřad tedy posuzuje, zda technická konfigurace zařízení a jeho garantované provozní parametry dávají předpoklady, že hodnoty kanalizačního řádu budou plněny. V tomto případě lze od stanovení závazných podmínek provozu upustit. Uvedené posuzování je nutné vždy znovu provést i v případech změn integrovaného povolení, které se mohou přímo či nepřímo dotknout problematiky odpadních vod. Postup musí být podrobně zdůvodněn, zejména pak ve vztahu k 14 odst. 2 zákona o integrované prevenci. Pokud nelze jednoznačně dojít k závěru, že technologie zařízení a její parametry bez dalšího zaručují plnění kanalizačního řádu, je nutné ve spolupráci s provozovatelem nadefinovat odpovídající závazné podmínky provozu, například způsobu provádění předčištění a/nebo parametrů předčištění a odpovídajícího způsobu monitorování. V případě integrovaných povolení, která jsou již v právní moci a která nahrazovala 18 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, musí povolující úřad zahájit přezkum podle 18 odst. 2 písm. c) v případech, kdy jsou tímto stanoveny požadavky, které se nevztahují k znečištění uvedenému v příloze č. 2 zákona o integrované prevenci a nemají jiné zvláštní odůvodnění (tj. jsou založeny jen na zrušených požadavcích složkové legislativy). V ostatních případech může povolující úřad provést přezkum na základě obecné části 18 odst. 1 zákona o integrované prevenci nebo na základě 18 odst. 6 písm. b) uvedeného zákona (tj. po ohlášení změny v zařízení). V rámci přezkumu by měl úřad na základě výše uvedených skutečností analyzovat, zda je zařízení schopno na základě svých technologických parametrů vždy plnit požadavky kanalizačního řádu nebo je nutné k tomu stanovit konkrétní závazné podmínky provozu. Za závaznou podmínku provozu se nepovažuje obecný požadavek na plnění kanalizačního řádu. 5

6 Pokud je zařízení schopno bez dalšího plnit požadavky kanalizačního řádu, tak se v navazujícím řízení z moci úřední podle 19 a odst. 3 zákona o integrované prevenci provede úprava integrovaného povolení ve smyslu zrušení částí, týkajících se nahrazovaného rozhodnutí 18 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích. Pokud je nutné stanovit ve vztahu k plnění požadavků kanalizačního řádu konkrétní technické podmínky provozu/emisní limity, je nutné konzultovat postup v rámci přezkumného řízení s provozovatelem. Po vzájemné dohodě může provést povolující úřad úpravu integrovaného povolení z moci úřední podle 19a odst. 3 zákona o integrované prevenci. V opačném případě vyzve provozovatele k podání žádosti podle 19 odst. 1 zákona o integrované prevenci. 3. PALIVO Z ODPADŮ DEKLAROVANÉ JAKO BIOMASA NUTNOST ZMĚNY INTEGROVANÉHO POVOLENÍ Kompostárna, provozovaná jako zařízení ke sběru, výkupu a využívání odpadů se schváleným provozním řádem na základě souhlasu dle 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o odpadech), je určena ke zpracování biologicky rozložitelných odpadů cestou aerobní termofilní fermentace, kdy výstupem je buď průmyslový kompost určený k zapracování do půdy nebo kompost jako energeticky využitelná biomasa, dle pojmenování provozovatele tzv. biologicky dosoušená biomasa (BDB). Provozovatel (výrobce) BDB prokazuje skutečnost, že se jedná o energeticky využitelnou biomasu (nikoliv o alternativní palivo), tzv."protokolem o shodě", který je vydáván za doklad toho, že provozovatelé zařízení v režimu integrované prevence nemusí provádět změnu stávajícího integrovaného povolení, pokud již na základě závazných podmínek k provozu zařízení mohou spalovat biomasu ve smyslu 2 vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší. V uvedeném případě lze konstatovat, že se nejedná o biomasu ve smyslu 2 výše vyhlášky č. 415/2012 Sb., a to s ohledem na povahu vstupních surovin, které se na kompostárně dle provozního řádu zpracovávají k výrobě paliva. Tyto vstupní suroviny nejsou pouze rostlinného charakteru, ale mají mimo jiné povahu vedlejších živočišných produktů (gastroodpady, zvířecí fekálie) a dále se zde přijímají též kaly z čistíren odpadních vod. Přiložený dokument (tzv. Protokol o shodě ) vydaný Výzkumným ústavem rostlinné výroby, v.v.i., odkazuje na shodu s 4 již zrušeného nařízení vlády č. 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší, toto ustanovení však neobsahovalo definici biomasy, ale stanovovalo podmínky pro alternativní paliva. K Protokolu o shodě lze dále uvést, že i za předpokladu potvrzení shody výrobku vlastností "tuhého biopaliva - biologicky dosoušené biomasy (BDB)" s požadavky podnikových norem a norem ČSN, nejsou dokladem, na základě kterých odpad (palivo z odpadů) přestává být odpadem a stává se výrobkem. Zákon o odpadech nic takového ve svých ustanoveních nepředpokládá. Postup provozovatele, tj. výroba BDB a deklarace Protokolem o shodě není postižitelná na základě zákona o ochraně ovzduší. Předložený Protokol o shodě je nutno považovat za bezpředmětný, neboť odkazuje na část již zrušené legislativy, která nebyla žádným způsobem transformována do zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, a jeho prováděcích předpisů (alternativní paliva). 6

7 V definici paliva z odpadu dle příslušné technické normy (ČSN EN 15357) se přímo vyžaduje, že takové palivo musí být spáleno nebo spoluspáleno pouze v zařízení povoleném podle směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích (respektive národních předpisů, které tuto směrnici transponují). Z výše uvedeného tedy nelze dojít k jinému závěru než, že paliva vyrobená z odpadu musí být vždy spalována v režimu tepelného zpracování odpadu, jak jej definuje zákon o ochraně ovzduší. U každého zařízení (i u toho, jež podléhá integrované prevenci) může být BDB přijímána až po změně příslušného povolení, v němž bude uvedeno, že ji lze na zdroji spalovat pouze jako odpad. Právní předpisy nestanoví, jak konkrétně má výrobce paliva dokládat odběratelům soulad s definicí biomasy ve vyhlášce 415/2012 Sb. Pokud má odběratel povoleno spalování biomasy (ve smyslu definice ve vyhlášce č. 415/2012 Sb.), je na jeho odpovědnosti, aby skutečně spaloval biomasu. Odběr biomasy je předmětem soukromoprávního vztahu mezi výrobcem a odběratelem, a je věcí jejich smluvního ujednání, aby bylo dostatečně zajištěno, že odběrateli bude skutečně dodávána biomasa. Ve vztahu k odběratelům může mít význam, pokud má výrobce pro dodávanou biomasu vydaný certifikát, protokol o shodě apod. Pokud je v integrovaném povolení pouze obecně stanoveno, že je povoleno spalování biomasy, resp. změna charakteru biomasy nemá vliv na specifikaci biomasy v integrovaném povolení, i po změně charakteru biomasy se stále jedná o biomasu ve smyslu 2 písm. a) vyhlášky č. 415/2012 Sb., a změna charakteru biomasy nemá vliv na stanovené podmínky integrovaného povolení, potom není změna integrovaného povolení nutná. 4. UVOLŇOVÁNÍ FINANČNÍ REZERVY U ODKALIŠŤ V ENERGETICE NUTNOST ZMĚNY INTEGROVANÉHO POVOLENÍ Provozovatelé energetických zařízení v režimu integrované prevence žádají o uvolňování finanční rezervy ve vztahu k odkališti (zařazené většinou jako přímo spojená činnost), které bylo původně vyhodnoceno jako skládka a tudíž byla vytvářena finanční rezerva podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (zákon o odpadech). Dle ustanovení 10a odst. 4. písm. b) zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, lze peněžní prostředky rezerv pro rekultivace a sanace skládek, které jsou uloženy na zvláštním vázaném účtu (podle 10a odst. 1 zákona o rezervách pro zajištění základu daně z příjmů), použít i na pořízení státních dluhopisů denominovaných výhradně v české koruně. Uvedený 10a odst. 1 zákona o rezervách pro zajištění základu daně z příjmů vymezuje prostředky rezerv uvedenými 9, 10 odst. 1 a 10 odst. 2, jako rezervy na pěstební činnost či ostatní rezervy, resp. pro účely zjištění základu daně z příjmů na sanaci pozemků dotčených těžbou, rezerva na vypořádání důlních škod a rezervy, u nichž zvláštní zákon uvede, že jde o výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů ( 10 odst. 2 zákona o rezervách pro zajištění základu daně z příjmů), tak jako v případě odkaliště podle 49 odst. 3 zákona o odpadech. Uvolnění finanční rezervy k nákupu dluhopisů je možné pouze na základě souhlasu příslušného krajského úřadu, který má formu rozhodnutí podle zákona č. 500/2004 Sb., Správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Tento správní akt se nenahrazuje integrovaným povolením. Při vydávání takového rozhodnutí je nutné zajistit, aby měl provozovatel k dispozici dostatečné prostředky na plánované sanace a rekultivace v období, 7

8 kdy bude část prostředků vázána ve formě státních dluhopisů. Zmocnění k vydání tohoto rozhodnutí krajským úřadem je uvedeno přímo v 10a odst. 4. písm. b) zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Účastníkem řízení je v předmětném případě pouze provozovatel. Ve výrokové části se uvede příslušný vázaný účet, množství finančních prostředků uvolňovaných na nákup státních dluhopisů, identifikace státních dluhopisů (zejména ve vztahu k datu splatnosti), právní ustanovení, které je podkladem k rozhodnutí (tj. 10a odst. 4. písm. b) zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů) a povinnost, aby oprávnění vykonávat práva spojená s dluhopisy nebyla převedena na jinou osobu, než je provozovatel zařízení. V případě, že je v emisních podmínkách převoditelnost státní dluhopisu vyloučena ve smyslu 26 odst. 6 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, nemusí být převoditelnost v rozhodnutí řešena. Nicméně souhlas krajského úřadu s pořízením dluhopisů může následně vyvolat změnu integrovaného povolení, která může být posuzována krajským úřadem spolu se žádostí o souhlas s pořízením státních dluhopisů ve společném řízení podle 140 správního řádu. Jedná se tedy o řízení, k nimž je příslušný (věcně i místně) stejný správní orgán a jež se týkají téhož předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají týchž účastníků. Podmínkou dále je, že vedení společného řízení nebrání povaha věci (např. velká různorodost těchto řízení), účel řízení anebo ochrana práv nebo oprávněných zájmů účastníků. K tomuto spojení může dojít na požádání účastníka nebo též z moci úřední a vydává se o něm usnesení. Proti tomuto usnesení se nelze odvolat, protože s ohledem na odstavec správního řádu se toto usnesení pouze poznamenává do spisu. V případě společného řízení by rozhodnutí místně příslušného krajského úřadu podle 68 správního řádu obsahovalo dva výroky, kdy Jednotlivé výroky mohou být označeny například arabskou či římskou číslicí, písmenem, popř. pouze odrážkami. Upozorňujeme, že podle 10a, odst. 5 zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů musí být státní dluhopisy vedeny na samostatném účtu u České národní banky, ve Středisku cenných papírů nebo v centrálním depozitáři a poplatník o nich musí vést samostatnou evidenci. Příjmy z prodeje těchto dluhopisů musí být vždy neprodleně převedeny na zvláštní vázaný účet, z jehož prostředků byly tyto dluhopisy pořízeny. Příjmem z prodeje se v tomto případě rozumí příjem ze splacení dluhopisu a vyplacení výnosu dluhopisu emitentem ve smyslu 19 zákona o dluhopisech. Uvedený postup lze aplikovat i v případě standardních skládek odpadů. 5. FORMA STANOVENÍ LHŮTY K VYJÁDŘENÍM U JINÝCH NEŽ PODSTATNÝCH ZMĚN INTEGROVANÉHO POVOLENÍ Zákon o integrované prevenci v případě řízení o změně integrovaného povolení z důvodu jiné než podstatné změny (tzv. nepodstatné změny) neobsahuje žádnou speciální úpravu ohledně vyjádření účastníků řízení. Ani před novelou č. 69/2013 Sb. v tomto ohledu zákon o integrované prevenci speciální úpravu neobsahoval. Je tedy třeba vycházet z příslušných ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Podle 36 odst. 1 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí; správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy. Usnesení podle daného ustanovení je zvláštním typem usnesení o určení lhůty k provedení úkonu podle 39 8

9 odst. 1 správního řádu. Podle tohoto ustanovení správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, pokud ji nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí, s tím, že určením lhůty nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků. Stanovenou lhůtu lze podle 39 odst. 2 přiměřeně prodloužit. Podle 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Pokud poté v rámci vyjádření se k podkladům rozhodnutí účastníci řízení učiní další návrhy, a správní orgán je uzná, tj. jedná se o další podklady rozhodnutí, je nutno postup podle 36 odst. 3 opakovat. To může vést k neúměrnému prodlužování řízení, a takovým případům lze zamezit právě využitím možnosti koncentrace řízení podle 36 odst. 1. Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že úřad není v řízení o změně integrovaného povolení z důvodu nepodstatné změny povinen stanovit účastníkům řízení lhůtu, ve které mohou činit návrhy, podle 36 odst. 1 správního řádu. Současně lze mít za to, že v mnoha případech je koncentrace řízení podle 36 odst. 1 žádoucí z toho hlediska, aby v řízení nedocházelo ke zbytečným průtahům, a aby rozhodnutí ve věci mohlo být vydáno ve lhůtě podle 71 správního řádu. Z 36 odst. 1 správního řádu vyplývá, že pokud úřad stanoví účastníkům řízení lhůtu na podávání návrhů podle tohoto ustanovení, je nutno tak učinit formou usnesení. 6. NAHRAZOVÁNÍ ZÁVAZNÉHO STANOVISKA PODLE STAVEBNÍHO ZÁKONA V INTEGROVANÉM POVOLENÍ Text v 122 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů uvádí, že pro vydání kolaudačního souhlasu stavebník opatří závazná stanoviska dotčených orgánů k užívání stavby vyžadovaná zvláštními právními předpisy 1. V této souvislosti může vzniknout dojem, že krajský úřad jako povolovací orgán má vydávat v rámci integrovaných povolení závazná stanoviska podle stavebního zákona (v návaznosti na nahrazované správní akty v oblasti vod či ochrany ovzduší). Novelou č. 69/2013 Sb. bylo do zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, mezi ustanovení upravující kompetence krajských úřadů doplněno ustanovení 33 písm. o), podle kterého je krajský úřad dotčeným orgánem v územním a stavebním řízení a při vydání kolaudačního souhlasu podle jiného právního předpisu 2, pokud se vydání rozhodnutí, stanovisek, vyjádření nebo souhlasů podle zvláštních právních předpisů 3, které jsou 1 4) Například zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 2 24) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 3 6) Například zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých 9

10 podkladem pro vydání územního rozhodnutí, stavebního povolení nebo kolaudačního souhlasu podle jiného právního předpisu 2, nahrazuje postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle tohoto zákona. Institut dotčených orgánů je obecně upraven v 136 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Podle 136 odst. 1 správního řádu jsou dotčenými orgány a) orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon, a b) správní orgány a jiné orgány veřejné moci příslušné k vydání závazného stanoviska ( 149 odst. 1) nebo vyjádření, které je podkladem rozhodnutí správního orgánu. Úprava kompetencí dotčených orgánů je až na výjimky ponechána na zvláštních právních předpisech. Podle 149 odst. 1 správního řádu je závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány. Pokud tedy zvláštní zákon stanoví pouze to, že určitý správní orgán je dotčeným orgánem v určitém typu řízení, dopadají na tento správní orgán jakožto dotčený orgán pouze ustanovení 136 odst. 2 až 5 správního řádu (např. oprávnění nahlížet do dopisu, oprávnění vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí). Z pouhé skutečnosti, že je určitý správní orgán označen zvláštním zákonem jako dotčený orgán, nevyplývá kompetence tohoto správního orgánu k vydání závazného stanoviska. Z výše uvedeného vyplývá, že na krajský úřad jakožto dotčený orgán při vydání kolaudačního souhlasu podle 33 písm. o) zákona o integrované prevenci se nevztahuje citované ustanovení 122 odst. 1 stavebního zákona, podle kterého pro vydání kolaudačního souhlasu stavebník opatří závazná stanoviska dotčených orgánů k užívání stavby vyžadovaná zvláštními právními předpisy. 7. NEPOSKYTNUTÍ SOUČINNOSTI POVOLUJÍCÍMU ORGÁNU ZE STRANY INSOLVENČNÍHO SPRÁVCE ZAŘÍZENÍ V REŽIMU INTEGROVANÉ PREVENCE Podle 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce v rámci výše uvedených činností mj. zajišťuje provoz dlužníkova podniku. Z toho lze dovodit povinnost insolvenčního správce poskytovat v souvislosti s provozem podniku dlužníka potřebnou součinnost orgánům veřejné správy, včetně správních orgánů na úseku ochrany životního prostředí. Podle 36 odst. 1 insolvenčního zákona je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob. S případnou stížností na neposkytování potřebné součinnosti ze strany insolvenčního správce je třeba se obrátit na příslušný insolvenční soud. Sankcí za neplnění povinností dalších zákonů (zákon o odpadech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. 10

11 insolvenčního správce může být až zproštění insolvenčního správce jeho funkce ( 32 odst. 1 insolvenčního zákona). V případě, že dojde k prohlášení konkurzu ( 246 odst. 1 insolvenčního zákona) v průběhu řízení, přechází na správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. V rámci výše uvedených činností správce mj. zajišťuje provoz dlužníkova podniku. I v této situaci je správce v souvislosti s provozem dlužníkova podniku povinen poskytnout potřebnou součinnost orgánům veřejné správy, včetně správních orgánů na úseku ochrany životního prostředí (viz výše). Prohlášením konkursu se insolvenční správce nestává účastníkem řízení místo provozovatele zařízení ani se nestává právním nástupcem provozovatele zařízení ve smyslu 17 zákona o integrované prevenci. Avšak vzhledem k tomu, že na insolvenčního správce přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou a výkon s ní souvisejících práv a povinností provozovatele zařízení jakožto dlužníka, je insolvenční správce oprávněn činit v řízení úkony za provozovatele zařízení. Rozhodnutí a jiné písemnosti vydávané v průběhu řízení je třeba doručovat insolvenčnímu správci. 11