Neděle 4. adventní Mi 5,

Transkript

1 Neděle 4. adventní Mi 5, Pozdrav: Milost vám a pokoj od toho, jenž jest, a kterýž byl, a kterýž přijíti má. Introit: Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje. Píseň: 77 Absoluce: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Čtení: Mt 2, 1-18 Píseň: 91, 1-3 Vánoční hra děti I. Hostinec u Zakariáše Ty, Jojákine, jsi si jist, že to proroctví o tom Betlémě jsme našli správně? No, měli jsme něco najít tomu Herodovi, tak jsme mu to našli. Sice se mi to nezdá, ta hvězda svítila víc na západ, ale vzhledem k proroctví Mikeáše by to mohlo být. O čem se to bavíte? Jaké proroctví, jaký Betlém? No, včera u toho Heroda, kde ses omluvil, jsme se dozvěděli zajímavou věc. Že prý přišli nějací králové z východních krajů a hledají Židovského krále, právě narozeného. Podle čeho tak usuzují? Krále a tady v Jeruzalémě? Tady vládne ten nenáviděný Idumejec. Tady se žádný Židovský král ani nemůže narodit. Ne tak nahlas! Prý jim to ukázala zářivá hvězda. Já sice žádnou neviděl, ale... Přišli, nesli dary, tedy ti králové a že se jdou poklonit. A tak si nás Herodes Neděle 4. adventní, Mi 5,

2 zavolal, abychom to našli v proroctvích. Kde by to mohlo být? No, já hledal, co znamená ta hvězda. A Jojákin zase, jakého rodu ten král asi by měl být. Hledali jsme všude možně. Napadla nás taky Ester. To znamená hvězda. Tak jsme hledali tam. Byla to slepá stopa. No to vám to muselo tedy trvat, než jste to našli. Taky že trvalo. Přišel jsem pozdě domů. Děti už spaly. No, to si dovedeš představit těch řečí. No nemůžu za to. To je kněžská služba. U nás to bylo podobný. Jen jsem přišel, tak Sára, že musím to a ono... a že už toho má dost a kdy konečně přijdu normálně domů. Prosím vás, neřešte pořád ty svý ženy. Co jste se dozvěděli o té hvězdě a tom králi? No, to není tak jednoduché. Našel jsem to v Numeri, tedy, že ta hvězda vyjde z Jákoba a v Izajáši jsem zase našel, že k světlu tedy možno vyložit jako hvězdě, přijdou pronárody i králové. No, ti králové by souhlasili. Ale jak jsi, Jojákine, přišel na Betlém? Pokud vím, Juda se v Betlémě nenarodil. Tak to budete asi vedle. Nebo jste chtěli Heroda naschvál zmást? Říká se o něm, jak se bojí o svou moc. Dokonce nechal popravit své syny. Ne, já jsem uvažoval takto: Kdo byl Mesiášský král? David. Co Bůh zaslíbil Davidovi? A máš to. Ten král musí být z rodu Davidova. Tak řekneš mi konečně, jak jsi přišel na ten Betlém? A vůbec je ještě nějaký potomek davidovského rodu, aby se z toho rodu mohl narodit král? Zapomněl jsi dodat ještě to, že z Betléma pocházel David. A ten přeci dostal zaslíbení, že jeho rod nevymře a bude vládnout věčně. No jako že Hospodin tomu novému vládci bude Otcem a on jeho Synem. Tak tomuhle vůbec nerozumím. Vysvětlujete to nějak podivně. Kde berete tyhle propojení? Král, hvězda, králové, zaslíbení. Otec, Syn, Betlém, Juda? To mi hlava nebere. Asi málo čteš Tóru. Hele, nech toho... náhodou radši mi řekni, jak jste na to přišli. No prostě. Jojákin našel, že z Davidova rodu bude vládce, kterému bude Bůh Otcem a on Synem. A bude vládnout na věky. V Mikeášovi to Jojákin našel, že ten vládce se narodí v Betlémě. Co z toho plyne: V Betlémě se narodil král všech králů. Neděle 4. adventní, Mi 5,

3 Všichni: Jákob zase našel něco o té hvězdě. Že vzejde z Jákoba, že se přijdou poklonit králové i pronárody. Ti králové jsou tady. Sečteno podtrženo. Nový Mesiáš se narodil v Betlémě. A kromě těch králů z východu se mu přijde poklonit i Herodes. A kde máš ty pronárody? Kluci, jste si tím jisti? Jste si jisti, že je to doopravdy? Nespojili jste k sobě nespojitelné texty? Jestli jste se ale nespletli, to bude tedy pecka. No, to musím rychle domů říct to Alžbětě. No ta bude koukat. No škoda, že jsem s vámi včera nebyl. Musíme to nějak rozhlásit po celém Jeruzalémě, aby to věděli také ti ostatní. A potom třeba budou i ty pronárody. Jejda to je hodin. Já musím domů. To bude zase řečí. Kluci, studovali jsme Tóru. Jo, Tóru no ono to zase není až tak nepravda. Ve skutečnosti jsme o ní mluvili. Tak kluci, o čem jsme diskutovali? No přeci o Tóře! II. Holky už toho mám dost. Ten můj pořád leží v Tóře. Včera přiletěl domů, samozřejmě pozdě, lítal po bytě. Pořád něco mumlal. Když jsem po něm něco chtěla, tak říkal, že to je úplně převratná zpráva. No ten můj přišel taky pěkně pozdě. Prý byl s tím tvým u Heroda. Potom si taky sedl k Tóře. Celý večer v ní pořád hledal, usmíval se. Tvářil se záhadně, slavnostně. Chvíli se mu řinuly slzy do očí. Když jsem se jej ptala, co je, řekl, že tomu nikdo neuvěří. Holky, vy mě napínáte. Co se včera ti vaši mužové dozvěděli? Ty to nevíš? Já myslela, že ten tvůj tam byl s nimi. Nebyl, byl doma. Tvářil se, jako že je nemocný, že nemůže nic dělat. Dnes se zázračně uzdravil a jako obvykle šel zase k Zakariášovi. Tak, co je to za tu zprávu? Nakonec to vyklopil, že se o tom moc nemá mluvit., že jestli se vrátí ti králové a Herodes to prověří, že potom se to bude moci vyhlásit v celém Judsku. Konečně řeknete mi to nějak srozumitelně, co se děje? Jákob říkal, že se narodil v Betlémě očekávaný král celého světa, který se ujme vlády a udělá pořádek. Bude spravedlivý a zjedná právo. Taky říkal, že o tom zatím nemám s nikým mluvit. Neděle 4. adventní, Mi 5,

4 Jak na to přišli a proč na to přišli u Heroda a ne v ješivě? To je na tom ta největší švanda. Ten můj pořád leží v Tóře a nevšiml si, že se mu v Betlémě narodil král. Musel se to dozvědět od nějakých králů z východu a od Heroda. Jací králové, kde se u Heroda vzali? No právě. Nějací králové z východu přišli k Herodovi. Prý je vedla zářící hvězda, která je dovedla do Jeruzaléma. Hledali krále Židů. U Heroda se nikdo nenarodil. Tak zavolal ty naše chlapy, aby mu našli, kde se narodil. Tedy ten nový panovník. Nevěděli. Hledali, až nalezli. Já nechápu, že to ti naši nevypátrali dřív, než ti králové z východu. Taková bezva zpráva a oni... přijdou o to prvenství. To by znamenalo, že... Herodes půjde od válu a na trůn nastoupí davidovský král a dá všechno do pořádku. Co ten Herodes tady spolu s těmi svými věrnými natropil? To je Augiášův chlív. No sice, když se teprve narodil, tak bude muset ještě vyrůst. Takže to nějakou dobu potrvá. No holky to je paráda snad se té nové vlády dožiju. Když o tom přemýšlím, tak myslím na to narozené dítě. Vyroste, neohrozí jej něco? Dožije se dospělého věku? Bude se moci ujmout vlády? Nepřipraví jej o tu moc někdo jiný? Ten můj říkal, že se to naplní, že jednou přijde panovník, který nastolí pokoj a potom už Bůh bude s námi lidmi, ale tohle čekání, nevím. Máš pravdu, měl by přijít naráz. Žádné pozvolné. Měl by přijít, udělat konec nejistotě, konec všem těm špatným vládcům, všem těm lidem, co dělají špatnosti. Ty, Sáro, jsi si jistá, že k těmto lidem nebudeš patřit, že kdyby teď hned přišel, že by tě neodsoudil a nedal k těm zlým? Vidíš, to je ten spravedlivý hněv a na sebe jsem zapomněla, že si zrovna dobře nestojím. Včera jsem zrovna na toho svýho nebyla dvakrát spravedlivá. Jak to ten nový vládce všechno rozuzlí, ty naše řeči a tlachání, to všechno, co děláme, to bych ráda věděla. Jo, vzpomněla jsem si. Můj říkal něco o tom, že Bůh bude jeho Otec. Tedy s pomocí Boží to asi dokáže. A ještě říkal, že bude Boží Syn, takže, když bude Boží Syn, tak snad to prosadí, co lidé sami nedovedou. Už aby přišel. Už aby tu byl. Neděle 4. adventní, Mi 5,

5 III. 1. král Au, šlápl jsi mi na nohu! 2. král Neřvi, ať nás nechytí! Je tma, a tak nevidím na cestu. 3. král Tiše, tiše. Snad celý palác spí. Musíme odtud, dřív než si to Herodes rozmyslí. 2. král Vždyť řekl, že se mu půjde poklonit. 1. král Nevěřím mu ani slovo. Už se sem nechci vracet. Když jsem stál před ním, nějak mě svrběl krk a víš, co to znamená. 2. král Ty s těmi svými pověrami, svěděním, svrběním. 1.král Tak jsme prošli, jsme venku. Podívej, hvězda! 2. král Nějak jsem se zamotal, pomoz mi! Taky, nemůžete to někdo vzít za mě? Pořád to sebou vláčíme. 3. král Kde jsou ostatní? Myslela jsem, že jdou s námi. 2. král: Třeba v těch chodbách a v té tmě zabloudili. Já říkal, že se nás mají držet. Melichar: Tady jste. Kudy jste šli? Už jsem si myslel, že nás tu necháte. Kašpar: Baltazar: Kluci, neměli jsme počkat na den? To bude lépe vidět. Zase nebude tolik vidět ta hvězda. Nechtěl bych už zabloudit a zase jít někam, kde ten král není. Melichar: Co myslíte, budeme první, kteří se přijdou poklonit? Ti jejich velekněží a zákoníci o ničem nevěděli. Kašpar: Baltazar: Kašpar: Baltazar: To je mi právě divné. Mají to u nosu. Je to jejich král a oni nevědí nic. Proč jim to ten jejich Bůh neřekl? Proč oni neviděli hvězdu a nezeptali se jako my, co to znamená? Těžko říct. Možná, že to věděli, ale nechtěli to říct Herodovi. Nebo to věděli, ale nevěnovali tomu až tak velkou pozornost. Připadá mi to strašně směšné, že jsme to vypátrali my a ne oni. Zas tak jsme toho moc nevypátrali. Nebýt jich, tak bychom zůstali v Jeruzalémě a dali jsme ty dary tomu Herodovi. Neděle 4. adventní, Mi 5,

6 Melichar: Nezáleží na tom, kdo první to vypátral. Záleží na té hvězdě, na tom králi, na tom, co se začne měnit, co nastane král: Proč nikdo nejde s námi? Proč jsme tu sami? 2. král: Hele, lidi! Pojďte s námi! Jdeme do Betléma. Jdeme se poklonit králi. 3. král: Tak neseďte, pospěšte, ať vás někdo nepředběhne! Kázání: Mi 5, 1-5 Příběh o narození v Betlémě nás dojímá. Mudrci putující za hvězdou, Herodes, Betlém, klanění před narozeným dítětem. Vše střežíme ve svých srdcích. Od dětství, každé Vánoce, zpráva o narození Ježíše ožívá v myslích, vzpomínkách, v našich představách, jak že ty věci asi byly. Od dětství mi vrtá hlavou, jak to, že ti mudrcové se tak kolosálně spletli a místo za hvězdou udělali odbočku do Jeruzaléma. Když to tak přesně v dalekých zemích vypočítali, jak to že se nestrefili do místa narození? Druhá věc, která mi vrtala hlavou, bylo, proč to nikdo z věřících, tedy Židů, nevěděl? Kde byli ti zákoníci a velekněží, že nezahlédli hvězdu, která zářila nad Betlémem? Proč oni se nepodívali do knih dřív, než jim to Herodes nařídil? Nevím, ale domnívám se, že nám možná chtěl pisatel Matoušova evangelia naznačit asi toto: Vidět hvězdu a jít za ní, jít do Betléma, jít za narozeným dítětem, to ještě neznamená jej najít. Cesta může vést oklikami, slepými uličkami, tak jak se to stalo mudrcům. Na té cestě se můžeme setkat s takovými vládci, jako byl Herodes. Možná, že nás i napadne pokušení dát dary Herodovi. Už se nikam neplahočit a netahat se s dary. Zaleknout se moci Herodů a místo mesiášskému králi sloužit Herodovi. Mudrci tomuto pokušení nepodlehli. Stáli na svém i přes úklady Heroda. Nakonec došli, odevzdali to, co patří tomu narozenému dítěti -totiž královské dary. A teď ty velekněze, zákoníky. Možná, že už byli unaveni čekáním. Už tak dlouho se nic neděje. Možná, že četli Písma a už jim to moc nic neříkalo. Možná, že byli unaveni čekáním na spravedlnost, na právo, na zásah shůry. Možná, že věřili, ale jejich víra byla trochu zaprášená nánosy náboženskosti. Mudrci, velekněží, zákoníci. Všichni se nějak vztahovali ke zprávě o hvězdě, která prořízla tmu pochyb, skleslosti, úmorného putování. Myslím si, že jsou to i naše pozice, v kterých se tu a tam nacházíme. Co nás z této letargie, skleslosti, obyčejnosti vytrhne? Věřím, že právě ten zásah shůry v podobě světla, které symbolizuje narození krále všech králů. O tom, že má obrovský dosah, nesvědčí jen Písmo, bez kterého by mudrci nedošli k cíli. Hvězda, která přilákala krále, aby se dali na cestu, je dovedla nejen k děťátku, ale i k starým proroctvím. Neděle 4. adventní, Mi 5,

7 Světlo Ježíše Krista, které svítí v tmách, je tak vysoko nad námi, že je nikdo nemůže srazit dolů. Nemůže je pošpinit, nemůže je zneužít, prostě a jednoduše je tu. Je tu tak samozřejmě, jako jsou nebesa a země, slunce a hvězdy. Díky této hvězdě se nemusíme bát tmy pochyb, hříchu, lidského snažení s touto hvězdou manipulovat. Vždy bude zářit a upozorňovat: Ve světě je ten, který přišel z nebe, aby nás k sobě přijal. I když se zdá bezbranný jako malé dítě, má moc nad všemi Herody světa. Píseň: 81 Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. Požehnání: Pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Píseň: 78 Neděle 4. adventní, Mi 5,