Cíle a důrazy ČBK ve formaci trvalých jáhnů ve srovnání s formací kněží*

Transkript

1 Cíle a důrazy ČBK ve formaci trvalých jáhnů ve srovnání s formací kněží* Libor Botek Druhý vatikánský koncil obnovil v latinské církvi jáhenství jako trvalý stupeň v církevní hierarchii. Realizoval tak v praxi nakonec neuskutečněné rozhodnutí Tridentského koncilu, přijaté na 23. zasedání , obnovit na mnoha místech již opuštěné funkce posvátných svěcení od jáhenství k ostiariátu v souladu s úsilím koncilu obnovit antickou církevní praxi. Koncil kladl důraz na to, aby tyto služby konaly osoby k tomu vysvěcené, a vyzýval příslušné představené místních církví, aby tyto služby obnovovali u katedrálních, kolegiátních a farních kostelů ve svých diecézích. 1 A tak ve věroučné konstituci Lumen gentium, v závěru 3. kapitoly O hierarchickém zřízení církve, a hlavně o biskupech, jsou jáhni uvedeni jako ti, kteří se nacházejí na nižším stupni hierarchie a na něž jsou vkládány ruce nikoliv ke kněžství, ale ke službě. Dokument vyjmenovává jejich poslání, úkoly a povinnosti, a protože tyto by mohly být za tehdy platného právního stavu v církvi v mnoha krajích jen těžko uskutečňovány, dokument předvídá možnost ustanovit jáhenství jako vlastní a trvalý hierarchický stupeň. Dokument předvídá také možnost ustanovovat do této služby ženaté muže pokročilejšího věku se souhlasem Apoštolského stolce. 2 Tato vize koncilních otců pak nachází konkrétní právní vyjádření v motu proprio Sacrum diaconatus ordinem Pavla VI. z Papež Pavel VI. zde vymezuje poslání trvalých jáhnů v církvi, jejich úkoly, a zdůrazňuje k tomu potřebnou formaci. Tato musí být specifická, zaměřená na jejich poslání, tedy odlišná od formace kněží. Již tento dokument * Článek vznikl v rámci studentské grantové soutěže, grant CMTF_2011_003 Disciplína svátosti svěcení. 1 Srov. Enzo Petrolino, Diaconato Servizio Missione dal Concilio Vaticano II a Giovanni Paolo II, Roma: Libreria Editrice Vaticana, 2006, s Druhý vatikánský koncil, Dogmatická konstituce o církvi Lumen gentium č. 29, AAS 57 (1965): Pavel VI., motu proprio Sacrum diaconatus ordinem, AAS 59 (1967): Libor Botek, Cíle a důrazy ČBK ve formaci trvalých jáhnů ve srovnání s formací kněží, Studia theologica 14, č. 3 [49] (2012):

2 Studia theologica 14, č. 3 [49], podzim rozděluje kandidáty jáhenské služby podle věku do dvou skupin. První z nich jsou mladí kandidáti, pro něž stanoví minimálně tříletou formaci ve speciálních formačních domech. Poslední rok této formace by měl být specializován se zaměřením na konkrétní budoucí službu jáhna v církvi. Starší kandidáti mají získat potřebné schopnosti podle předpisů biskupské konference a i oni mají být po nějakou dobu formováni ve speciálním institutu. Zvláštní důraz je zde kladen na výběr ženatých kandidátů z této skupiny. Musí mít nejen souhlas manželky, ale i křesťanskou zralost a přirozené kvality, které nejsou na překážku jejich poslání manželů. A dále musí osvědčit svou schopnost vést svůj vlastní dům. Oběžník Kongregace pro katolickou výchovu Come è a conoscenza 4 ze dále upřesňuje typy formací podle různých specifických potřeb jáhnů svobodných, ženatých, v misijních oblastech, v rozvojových zemích nebo určitých typech civilizace a ve vyspělé kultuře. Formace jáhnů by se měla podobat formaci kněžské a dokument vyjmenovává předměty, na které je potřeba klást důraz. Následně Pavel VI. v apoštolském listě Ad pascendum 5 upřesnil kurz teologických studií, který má předcházet svěcení trvalých jáhnů. Biskupské konference měly vydat návrh vhodné normy a předložit jej ke schválení Kongregaci pro katolickou výchovu. Principy výše uvedených dokumentů pak shrnuje kán. 236 Kodexu kanonického práva 6 z roku Ten stanoví, že uchazeči o trvalé jáhenství se vzdělávají podle předpisů biskupské konference. Mladí lidé pobývají alespoň tři roky v některém zvláštním domě, pokud diecézní biskup ze závažných důvodů nestanovil jinak, a věkem vyzrálejší muži, ať ženatí nebo neženatí, se vzdělávají po tři roky způsobem stanoveným biskupskou konferencí. Prudký rozvoj jáhenství v církvi v posledních desetiletích si vyžádal také další rozvoj norem týkajících se jáhenské formace. Proto vydaly Kongregace pro katolickou výchovu a Kongregace pro klérus společnou směrnici Ratio fundamentalis institutionis diaconorum permanen- 4 Congregatio de institutione catholica, Come è a conoscenza, in Enchiridion Vaticanum 3, s Pavel VI., apoštolský list Ad pascendum, AAS 64 (1972): Jan Pavel II, Codex iuris canonici, latinsko české vydání, Praha: Zvon, 1994.

3 52 Libor Botek tium 7 a Directorium pro ministerio et vita diaconorum permanentium. 8 Má být jakýmsi vodítkem a osnovou pro vytváření směrnic pro formaci jáhnů v jednotlivých biskupských konferencích. Na základě těchto dokumentů Česká biskupská konference svým rozhodnutím ze zavedla službu trvalých jáhnů v České republice. Dle požadavku stanoveného v Ratio fundamentalis pak vypracovala Směrnice pro formaci, život a službu trvalých jáhnů v České republice, 9 které byly schváleny Kongregací pro katolickou výchovu dne na zkušební dobu šesti let. Papež Benedikt XVI. apoštolským listem motu proprio Omnium in mentem 10 z uzákonil definici služby jáhna v poměru ke službě kněze dodatkem 3 v kán. 1009: Ti, kdo byli vysvěceni na biskupa nebo kněze, přijímají poslání a pověření jednat v osobě Krista Hlavy, jáhni naproti tomu přijímají potřebnou sílu, aby sloužili Božímu lidu v diakonii (službě) liturgie, slova a lásky. 11 Dovršil tak změnu definice služby a poslání jáhna v církvi započatou úpravou textu č Katechismu katolické církve Janem Pavlem II. dne Ale není potřeba se obávat, že by touto změnou ztrácela na aktuálnosti směrnice Ratio fundamentalis institutionis diaconorum permanentium, protože je jedná jen o lepší formulaci odvěké víry církve, jež je již v požadavcích na formaci jáhnů obsažena. Je ovšem logické, že rozdílné poslání také vyžaduje rozdílnou formaci. V tomto článku se chceme zaměřit na porovnání rozdílů v oblasti obsahu a cílů formace, jak jsou formulovány v dokumentech ČBK, tedy pro konkrétní podmínky české církve. Ke srovnání využijeme jen o něco málo staršího dokumentu Národní rámcový program kněžské formace, 13 který byl Kongregací pro katolickou výchovu dne schválen na šest let. Dokument byl vypracován na základě směrnice Ratio fun- 7 Congregatio de institutione catholica, Ratio fundamentalis institutionis diaconorum permanentium, AAS 90 (1998): Congregatio pro clericis, Directorium pro ministerio et vita diaconorum permanentium, AAS 90 (1998): Česká biskupská konference, Směrnice pro formaci, život a službu trvalých jáhnů v České republice, Acta ČBK 5 (2010): Benedikt XVI., motu proprio Omnium in mentem, AAS 102 (2010): Český překlad převzat z Acta ČBK 5 (2010): Zevrubně se tímto problémem zabývá D. Němec ve své poznámce k překladu motu proprio Omnium in mentem, Acta ČBK 5 (2010): Česká biskupská konference, Národní rámcový program kněžské formace: Ratio nationalis institutionis sacerdotalis, , sešit 32, Praha 2008.

4 Studia theologica 14, č. 3 [49], podzim damentalis institutionis sacerdotalis 14 Kongregace pro katolickou výchovu a Directorium pro presbyterorum ministerio et vita Kongregace pro klérus ze dne Tyto dokumenty nahradily stejnojmenné směrnice ze Důvodem přepracování bylo, aby odpovídaly normám mezitím vydaného nového Kodexu kanonického práva z roku Formaci ke kněžské službě Národní rámcový program kněžské formace rozděluje jednak podle oblastí na lidskou, duchovní, intelektuální a pastorační, a pak se zabývá jejich etapami v konviktu, v semináři a v období jáhenské praxe. Následně se věnuje trvalé formaci. Rovněž Směrnice pro formaci, život a službu trvalých jáhnů v České republice rozděluje formaci jáhnů na lidskou, duchovní, intelektuální a pastorační (č ), ale k nim přiřazuje ještě formaci z hlediska rodinného života (č ). Dále stanoví etapy formace, a to přijetí aspirantů, propedeutické období, uvedení do skupiny kandidátů jáhenství, přijetí služeb lektora a akolyty, jáhenské svěcení a stálou formaci. V oblasti formace ale dokument zohledňuje i skutečnost sociálního prostředí, z něhož kandidát pochází, a stanoví, že může vykonávat jakoukoli práci nebo zaměstnání, pokud nebude uznáno za nepatřičné k úřadu jáhna ve světle církevních norem a moudrého uvážení vlastního ordináře, s odkazem na kán CIC. 15 A musí být možné dosáhnout souladu pracovní kariéry s formačními závazky a účinným naplňováním jáhenské služby (č. 21). Toto není zapotřebí u kandidátů kněžství, kteří své prostředí při vstupu do formačního programu a služby církve opouštějí. 14 Congregatio de institutione catholica, Ratio fundamentalis institutionis sacerdotalis, , in Enchiridion Vaticanum, Suplementum 1, Bologna: Edizioni Dehoniae, 1990, č Stejnojmenný dokument téže kongregace ze se nachází v EV 3/ Kánon 285 vymezuje mimocírkevní činnost duchovních. 1. Duchovní se zcela zdržují ode všeho, co se nesrovnává s jejich stavem, podle předpisů partikulárního práva. 2. Vyhýbají se všemu, co je cizí duchovnímu stavu, i když jde o něco, co je v mezích slušnosti. 3. Duchovním je zakázáno přijmout veřejné úřady, jejichž obsahem je účast na výkonu světské moci. 4. Bez povolení svého ordináře nepřijímají správu majetku, který nepatří duchovním osobám, ani světské úřady, s nimiž je spojena povinnost vyúčtování; bez projednání s vlastním ordinářem je jim zakázáno ručení, i když se týká jejich vlastního majetku; rovněž nesmějí podepisovat listiny, kterými přijímají závazek k vyplacení peněz bez stanovení důvodu.

5 54 Libor Botek 1. Lidská formace Lidská formace je v Národním rámcovém programu kněžské formace definována jako dosažení takové lidské zralosti a schopností, které jsou potřebné k jeho službě kněze v reprezentaci Krista jako Hlavy a Pastýře církve, aby byl pro lidi mostem a ne překážkou při jejich setkání s Kristem. 16 V konviktu by se měly odstranit nedostatky v lidské a kulturní formaci, prohloubit lidské zkušenosti, vypěstovat schopnost je sdílet a poznávat své silné a slabé stránky. 17 V semináři pak má kandidát získat schopnost komunikace, lásku k pravdě, upřímnost, poctivost, respekt k člověku, smysl pro spravedlnost, věrnost slovu, diskrétnost, vyváženost v soudech a chování, umění jednání s jinými a oceňovat hodnoty lidského společenství a emocionální zralost vzhledem k charismatu celibátu, dále zodpovědnost pro plnění závazků vůči Bohu a církvi. Dokument stanoví i kritéria dosažené lidské zralosti. 18 Směrnice pro formaci, život a službu trvalých jáhnů v České republice klade v lidské formaci důraz na lásku k pravdě, poctivost, čestnost, svědomitost, úctu ke každé osobě, pocit spravedlnosti, věrnost danému slovu, opravdový soucit, důslednost v jednání a také vyvážené hodnocení a chování. Za zvláště důležitou se pro jáhny považuje schopnost udržovat spojení s druhými a budování společenství, což vyžaduje formování postojů laskavosti, pohostinnosti, opravdovosti a upřímnosti ve slovech i úmyslech, moudrosti a diskrétnosti, velkodušnosti a připravenosti ke službě, otevřenosti, bratrství a neustálé připravenosti k odpouštění, porozumění a utěšování. Předpokladem je hluboká citová vyzrálost (č. 51). Dosažení lidské zralosti je možné výchovou ke svobodě, která vyžaduje sebeovládání a rozhodnutí bojovat a překonávat různé formy sobectví a individualismu, být otevřený vůči jiným a velkomyslný v odevzdanosti a službě bližnímu. A je nutná také svoboda svědomí, aby bylo schopno rozeznávat Boží hlas (č. 52). I když pro obě služby v církvi se shodně vyžaduje zralost lidská a křesťanská, z výčtu je cítit, že v případě jáhnů je kladen větší důraz na vlastnosti týkající se vstřícnosti k bližním, schopnosti s nimi spolupracovat a jim sloužit. Formace ke kněžství naopak zdůrazňuje vlastnosti k vedení, schopnosti stát v čele svěřeného lidu a reprezentovat Krista. 16 Srov. Česká biskupská konference, Národní rámcový program kněžské formace, s Tamtéž, s Tamtéž, s

6 Studia theologica 14, č. 3 [49], podzim Rozdílné poslání obou je zde zohledněno tím, že kromě většiny společných vlastností se u jáhna požadují vlastnosti potřebné ke službě jakoby mezi sobě rovnými, u kněze ke službě vedení. 2. Duchovní formace Cílem duchovní formace ke kněžství je rozvinutí hlubokého a pevného vztahu mezi knězem a Ježíšem Kristem, dobrým pastýřem, a přijetí za své postojů a pocitů, které má Ježíš vůči zástupu. 19 V konviktu jsou kandidáti uváděni do pravidelného duchovního života, zvláště každodenního slavení mše svaté a pravidelného přijímání svátosti pokání. Má se prohloubit jejich víra, mají se seznámit s duchovním vedením a uvést do Denní modlitby církve. 20 V semináři pak jde o osvojení si naprosto důvěrného vztahu ke Kristu a Kristova smýšlení, neboť jeho jménem bude jednou kandidát ohlašovat Boží slovo, udílet svátosti a vést Boží lid. Dokument zdůrazňuje souvislost duchovní formace s lidskou, kterou ta duchovní rozvíjí. Seminarista má zakoušet smysl modlitby, naučit se považovat slavení eucharistie za nejdůležitější událost svého dne, osvojit si ctnost pokání a objevit krásu svátosti smíření a radost z ní. Má přijmout duchovní vedení jak pro svůj duchovní růst, tak pro budoucí službu. Duchovní formace má přivést kandidáta k tomu, že bude svůj život a poslání prožívat uvnitř tajemství církve, naučí se vnímat své začlenění do společenství svatých, dovede nalézat Krista v lidech a bude se synovskou úctou milovat a ctít nejblahoslavenější Pannu Marii. Součástí formace je i snaha pěstovat v kandidátech lásku k církvi v konkrétní historické podobě včetně jejího hierarchického uspořádání, úctu k diecéznímu biskupovi a papeži. 21 Duchovní formace jáhnů má za cíl rozvoj nového života obdrženého při křtu v duchu služby. Dokonalým vzorem této spirituality je Kristus Služebník, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil (Mt 20,28). Kandidát v sobě musí rozvíjet specifické vlastnosti jáhenství, jako jsou čistota srdce, naprosté a nezištné darování sebe, pokorná a sloužící láska k bratřím, zvláště nejpotřebnějším, trpícím, chudým, volba obětavého stylu života a chudoby. Sílu k tomu jáhen čerpá z eucharistie a jeho 19 Srov. Česká biskupská konference, Národní rámcový program kněžské formace, s Tamtéž, s Tamtéž, s

7 56 Libor Botek služba nejpotřebnějším je logickou konsekvencí služby u eucharistického stolu a naslouchání a hlásání Božího slova. Součástí formace je také církevní poslušnost. Jáhen musí harmonicky spojovat dřívější zkušenost duchovního života s duchovností vlastní jeho stavu (č. 53). Prostředkem této formace jsou měsíční dny soustředění a každoroční rekolekce, formační setkání během dalších etap přípravy a trvalé duchovní směřování (č. 54). Porovnáním obou dokumentů vidíme, že u kněze je hned v úvodu důraz na osvojení si postoje Krista Pastýře a dále pak na sjednocení se s Kristem. Vlastnosti vyžadované u jáhna bychom mohli více charakterizovat jako vlastnosti Kristova posla. Má být tím, kdo z Pánova stolu Božího Slova a eucharistického přináší dary lidu. A to jak Boží slovo a eucharistii, tak i praktické uskutečňování Kristovy lásky podle Božího slova v síle setkání se s Kristem v eucharistii. 3. Intelektuální formace Dokument pro formaci kněží zdůrazňuje, že potřeba intelektuální formace, zvláště teologická, vyplývá z účasti kněze na učitelském úřadu Kristově. Je potřeba věnovat pozornost úzkému vztahu mezi teologií a duchovním životem. Teologie musí být jednotou svatosti a svědectví v životě církve. 22 V konviktu si má kandidát prohloubit pravdy víry a připravit se na přijímací zkoušku na teologické fakultě. 23 V semináři má intelektuální formace naučit budoucího kněze rozumět světu a vést s ním kvalifikovaný dialog, vidět integrálně pravdy, znát všechny křesťanské pravdy a umět je přiměřeně vysvětlit, teologickou formací prohloubit osobní víru, dosáhnout solidní filosofické přípravy pro hlubší pochopení a interpretaci lidské osoby, její svobody a jejího vztahu ke světu a k Bohu a být přiveden k vnímání kulturního kontextu dnešní doby a oblasti, kde bude probíhat jeho služba. Podstatnou část této formace vykonává teologická fakulta. 24 Dokument pro formaci jáhnů rovněž zdůrazňuje, že intelektuální formace je nezbytným rozměrem jáhenské formace, protože jáhnovi přináší vydatnou oporu pro jeho duchovní život a cenný nástroj pro jeho 22 Srov. Česká biskupská konference, Národní rámcový program kněžské formace, s Tamtéž, s Tamtéž, s

8 Studia theologica 14, č. 3 [49], podzim službu. Získává se studiem na katolických fakultách v oboru teologie nebo absolvováním studia se srovnatelným obsahem. Počet přednášek a seminářů čítá nejméně tisíc hodin. Pro jáhenskou službu je nezbytné absolvovat alespoň bakalářské studium včetně závěrečné zkoušky, pro jáhny zaměstnané v církvi se doporučuje magisterské studium (č. 55). V oblasti intelektuální formace jsou nároky na kandidáty jáhenství nižší než na kandidáty kněžství, což je odůvodněno opět cílem formace jáhnů, kteří se nepřipravují na službu učení Božího lidu. Logické je doporučení vyššího vzdělání pro jáhny, kteří budou zaměstnanci církve, tedy služebníky církve na plný úvazek, a proto na ně budou kladeny vyšší nároky v oblasti odborné pastorace, zvláště vedením příprav na přijímání svátostí a podobně. Zajímavé je použití termínu katolická fakulta v dokumentu pro formaci jáhnů (č. 55). Právně korektnější by bylo použití termínu církevní fakulta, neboť kán. 815 používá k označení škol zřízených církví k vzdělávání v teologických oborech tento termín, 25 zatímco termín katolická je použit v kán. 808 ve spojení s univerzitou založenou církví k vzdělávání především v neteologických oborech. 26 A v České republice takováto univerzita zatím není. Z kontextu lze mít za to, že partikulární zákonodárce chtěl použitím tohoto termínu s ohledem na mnohokonfesnost našeho území zdůraznit konfesní příslušnost školy. 4. Pastorační formace Dokument o formaci kněží říká, že pastorační formace je svorníkem celé kněžské formace, a proto celá formace ke kněžství musí mít ve svých různých aspektech zásadně pastorační charakter. Základním prvkem, který charakterizuje a sjednocuje spiritualitu kněze, jeho život i službu je pastýřská láska. 27 V konviktu tato formace není těžištěm formačního úsilí, ale je potřeba ji mít na zřeteli a spíše pastoraci poznávat, než ji vykonávat. 28 Zato charakter celé seminární formace je zásadně pastorační. Tato formace předpokládá specifickou teologickou reflexi, kterou je pastorální teologie. Vedle studia se pastorační formace 25 Srov. CIC/1983, kán Srov. CIC/1983, kán Srov. Česká biskupská konference, Národní rámcový program kněžské formace, s Tamtéž, s. 22.

9 58 Libor Botek uskutečňuje různými druhy praxí. Jde o hlubší poznání a přijetí Božího slova a snahu jím žít, pochopení liturgických obřadů, kterými církev zpřítomňuje tajemství spásy, vnímání eucharistie jako zdroje a vrcholu života církve, vnímavost k darům Ducha svatého a schopnost se jimi nechat vést v pastorační službě, citlivost pro pastorační službu, osvojení si pastorační kompetence a příslušných metod, hlavně způsobu existence a jednání spojených se skutečnými city a jednáním Krista, dobrého pastýře. Pastýřská kompetence spočívá ve schopnosti vést druhé k osobnímu rozhodnému a zodpovědnému životu pod vedením Ducha svatého. Má podporovat samostatnost, svobodu a zodpovědnost věřících. Proto stěžejním bodem pastýřské služby je pomoc při rozlišování. 29 V dokumentu pro formaci jáhnů je také pastorační formace rozlišena na teoretickou a praktickou. Teoretická obsahuje nauku pastorální teologie v přednáškách a seminářích na teologických fakultách, praktická stanovenou praxi u farářů nebo jiných určených duchovních. Cílem je získání schopnosti pro pastorační působení v sociální oblasti, ve farnosti, v různých způsobech služby slova a ve slavení svátostí (č. 56). Jsou zde tedy jasně rozdílné důrazy než u kandidátů kněžství. Zatímco pastorační formace a schopnost kněze, poslaného vést Boží lid ve jménu Kristově, je svorníkem celé kněžské formace a důrazy se kladou na schopnosti správného vedení věřících ke svobodnému životu víry, u jáhna je zdůrazněna ta část pastorace, která je vlastní jeho služebnému poslání sociální oblast a schopnost v oblasti hlásání Božího slova a slavení svátostí, samozřejmě těch, které se ho týkají, tedy křtu, asistence u sňatku, přisluhování u slavení eucharistie a rozdělování eucharistie. 5. Rodinná formace Ovšem na rozdíl od formace ke kněžství má jáhen jednu formaci navíc, a to formaci z hlediska rodinného života. Tato se týká ženatých jáhnů. Rodina a manželství ženatých jáhnů má přispívat k upevnění formace k jáhenství (č. 42). Dokument zdůrazňuje potřebu svědectví a příkladu věrnosti a nerozlučitelnosti křesťanského manželství jáhna. A dále toho, jak tento souladný manželský život lze harmonizovat se službou v církvi. Má být povzbuzením pro všechny ostatní, kteří se snaží o for- 29 Tamtéž, s

10 Studia theologica 14, č. 3 [49], podzim maci svého rodinného života. A aby dostál tomuto úkolu, k tomu potřebuje rodinnou formaci (č. 57). Doporučuje se proto, aby již aspiranti, pak i kandidáti a samotní jáhni patřili se svými rodinami k církevním hnutím, která jsou zaměřena na formaci manželství a rodin. První etapa společné formace aspirantů a jejich rodin je završena rekolekcí v trvání pokud možno dvou týdnů. Po ní mohou být připuštěni mezi kandidáty svěcení (58). 6. Stálá formace 30 Rozdílnost poslání a z toho vyplývající rozdílná potřeba akcentů se pak nutně musí promítat i do stále formace již vysvěcených kněží a jáhnů. Národní rámcový program kněžské formace stálou formaci kněží definuje jako pokračování procesu zrání kněžské osobnosti. Mělo by jít o udržení a prohloubení původní motivace ke službě, lidský růst, teologický růst a prohlubování pastorační lásky. Kněz by měl nalézat stále hlubší jednotu mezi jednotlivými aspekty své kněžské činnosti a být si stále hlouběji vědom podílu kněze na spasitelném poslání církve. Odstavec věnovaný stálé formaci je velmi stručný, protože předpokládá vypracování samostatného dokumentu k této problematice. Dále předpokládá nabídku specificky zaměřeného programu celoživotního vzdělávání ze strany teologických fakult. 31 Směrnice pro formaci, život a službu trvalých jáhnů v České republice se věnuje stálé formaci mnohem obsáhleji. Jáhen musí pokračovat ve své formaci i po obdržení služby takovým způsobem, aby povolání k jáhenství pokračovalo a znovu vyjadřovalo jeho povolání v jáhenství (č. 72). Jinými slovy, počáteční nadšení z povolání Kristem by se mělo přetavit v habituální stav nadšené služby. Povinnost péče o stálou formaci spočívá na diecézním biskupovi. Má mít dvě roviny diecézní a farní. Z důvodu efektivity má biskup v rám- 30 Národní rámcový program kněžské formace používá v textu také termín trvalá formace (s. 29), Směrnice pro formaci, život a službu trvalých jáhnů v České republice, je důsledný v užívání termínu stálá formace. Je však zřejmé, že jde o synonyma. V každém případě důsledné užívání termínu stálá formace je vhodným odlišením od termínu trvalé jáhenství, což může být záměr zákonodárce. 31 Česká biskupská konference, Národní rámcový program kněžské formace, s. 20.

11 60 Libor Botek ci diecéze vytvářet zodpovědné formační skupiny, přičemž je možnost spolupracovat mezidiecézně nebo naddiecézeně (č. 73). Předpokladem úspěchu je především angažovanost jáhna, který musí být přesvědčen o potřebnosti formace a pečovat o její průběh (č. 74). Stálá formace obsahuje především proces osobního obrácení jáhna a církev k tomu musí poskytovat pomoc. Důležitá je především možnost výběru biskupem schváleného duchovního vůdce. Formace musí zohledňovat roviny lidskou, duchovní, intelektuální a pastorační a musí mít charakter plný, systematický i individuální a obsahovat a spojovat všechny rozměry života a služby jáhna (č. 75). Stálá formace lidská má za cíl zušlechťování lidských vlastností. Dokument vyjmenovává dobrotu srdce, trpělivost, laskavost, lásku ke spravedlnosti, věrnost danému slovu, odpovědné chování vůči dobrovolně přijatým úkolům, ducha služby, což ovšem není výčet taxativní. Jáhen si má být vědom, že jeho společenské chování je příkladem pro druhé, má uvažovat o důležitosti schopnosti dialogu, o správnosti různých forem lidských vztahů, o schopnosti rozlišovat kultury, o ušlechtilosti vystupování (č. 76). Lze říci, že zajisté všechny tyto vlastnosti by měl mít i kněz. Ovšem důraz na vědomí jáhna, že je příkladem pro druhé, nabývá v případě ženatých jáhnů zajisté plnějšího a většího významu než u kněze v tom smyslu, že kněz žijící v celibátu je i pro mnohé věřící, a tím spíše nevěřící, žijící v manželství a rodině trochu bytostí z jiného světa, a tím ne vždy použitelný jako příklad. Ženatý trvalý jáhen je plně ponořen do stejných problémů, a proto může být manželům a rodinám skutečně příkladem. A zde je jeho velmi závažná zodpovědnost. Stálá formace duchovní má rozvíjet postoje spojené s diakonií slova, liturgie a charity. Nástrojem je četba a rozjímání Písma, seznamování se s tradicí a liturgickými knihami, studium teologické tradice křesťanství, duchovní život s využitím duchovního vedení, chvíle intenzivního prožívání spirituality, návštěvy míst velikého duchovního významu. Jáhen má povinnost každoroční účasti na duchovních cvičeních, kde by si měl vytyčit konkrétní duchovní program, který může verifikovat s duchovním vůdcem. Zdrojem a centrem duchovní formace je eucharistie (č. 77). Součástí formace je také Liturgie hodin. Jáhen má povinnost každodenní modlitby ranních a večerních chval a je povzbuzován ke každodennímu vykonávání celé liturgie hodin (č. 87).

12 Studia theologica 14, č. 3 [49], podzim Stálá formace intelektuální, synonymicky zvaná v dokumentu také doktrinální, se má konat účastí na studijních dnech, doplňujících školeních, kurzech nebo seminářích v teologických institutech a také individuálním systematickým a soustředěným studiem Katechismu katolické církve a dokumentů učitelského úřadu, především těch, které definují stanovisko církve k aktuálním doktrinálním a morálním problémům. Důraz je kladen také na dobrou orientaci v sociální nauce církve. Mají si rozšiřovat teologicko pastorační knihovnu, číst vhodné knihy a periodika a alespoň někteří studovat teologické disciplíny k dosažení akademických stupňů (č. 78). Pastorační formace je spojena se závazkem zdokonalování vlastní služby, a to poznáváním pastoračních metod, skutečné situace lidí, k nimž je poslán, a hledáním nejvhodnějších metod a nejužitečnějších forem k dnešnímu uskutečňování jeho služby (č. 79). Dokument rovněž připomíná, že součástí stálé formace je sama služba, která naplní především první měsíce jáhenské formace. Jejím vykonáváním jáhen dozrává a zaměřuje své osobní povolání ke svatosti. Cílem je překonat napětí mezi spiritualitou a službou a rozdvojení mezi světským zaměstnáním a přijatou svátostí svěcení (č. 80). K formaci patří i setkávání jáhnů na úrovni diecézní nebo subdiecézní, na kterých by byly řešeny otázky liturgie, spirituality a stálé formace, setkání s biskupem za účasti kněží, jáhnů a řeholníků, jejichž cílem je výměna zkušeností a zajištění jednoty činnosti a využívání rekolekcí, konferencí, kurzů a dalších iniciativ ČBK (č. 81). U ženatých jáhnů je nutné, aby se stálá formace dotýkala i jejich manželek a celé rodiny. Aby se celé rodiny trvalých jáhnů účastnily například dvoutýdenní formace spojující odpočinek těla s duchovní a intelektuální formací. Jde o to, aby pastorační angažovanost otce rodiny neeliminovala jeho život rodinný, a současně, aby odpočinek sceloval rodinu a pro všechny se stával místem výměny myšlenek, svědectví, intelektuálního přemýšlení, modlitby a obrácení (č. 82). Chceme li posoudit rozdíly obou dokumentů v oblasti stálé formace kněží a jáhnů, lze říci, že formace kněží je koncipována jako širší, a proto k ní ČBK plánuje vydat nový a zajisté podrobný dokument. U kněží také klade větší důraz na formaci intelektuální, když vyzývá teologické fakulty, aby nabídly program celoživotního vzdělávání. Formace jáhnů je zpracována ve stávajícím dokumentu podrobněji, protože je již v plném rozsahu, neboť se nehovoří o budoucím zvláštním dokumentu. Důrazy

13 62 Libor Botek formace jsou kladeny na prohlubování znalostí jáhnů v oblasti sociálního učení církve, na práci a na diakonii slova, liturgie a charity, zcela v souladu s jejich posláním. Zásadní specifikum v oblasti trvalé formace představují ženatí trvalí jáhni. Je potřeba ocenit, že dokument nezapomíná na to, aby jejich služba církvi nebyla vytrháváním otce z rodiny, ale naopak se stala vnášením nových hodnot a podnětů do rodiny. Proto zdůrazňuje potřebu formovat celé rodiny a propojovat jejich formaci s relaxací a prohlubováním vzájemných vztahů. Z hlediska stávající praxe však bylo vhodné obrátit zřetel ke skutečnosti, že ve službě trvalých jáhnů jsou velmi často muži důchodového věku. Zde by pak možná stálo za to v rámci rodinné formace uvážit, zda nevypracovat také program nějakým způsobem zasahující i rodiny jejich dospělých dětí, aby služba otce či dědečka byla požehnáním pro celou širší rodinu. Závěr Trvalí jáhni, kteří svěcením přijímají potřebnou sílu, aby sloužili Božímu lidu v diakonii liturgie, slova a lásky, vyžadují rovněž specifickou formaci, odlišnou od formace kněze, jenž přijímá poslání a pověření jednat v osobě Krista Hlavy. Toto se projevuje důrazy na lidské vlastnosti soucitu, empatie, přátelství, odpouštění, služby, hledání síly ke službě v Božím slově, eucharistii, v rozvíjení postojů spojených s diakonií slova, liturgie a charity, na znalosti v oblasti sociálního učení církve a pastorační úsilí v oblasti charity, hlásání Slova a přisluhování při slavení eucharistie. Formace ženatých jáhnů ale musí zasahovat celou rodinu a hlavním cílem musí být její stmelování a posilování službou otce jáhna. Nesmí dojít k prohloubení vnitřních problémů rodiny zatížením otce službou nebo jeho vytržením z rodiny pro službu církvi, ale naopak rodina jáhna musí být svědectvím možnosti skloubení hlubokého náboženského života a služby církvi s lidsky šťastným rodinným životem. Tento požadavek je o to naléhavější, že trvalý ženatý jáhen je věřícím a nevěřícím lidem žijícím v rodinách blízkým a dosažitelným vzorem. V latinské církvi bychom ho s trochou nadsázky mohli nazvat jakýmsi vyslancem církevní hierarchie v prostředí rodinného života. Formace by proto měla

14 Studia theologica 14, č. 3 [49], podzim být natolik kvalitní, aby mu pomáhala překonávat rizika, jež ohrožují jeho službu i osobní život. 32 A s potěšením lze konstatovat, že příslušný církevní dokument pro to vytváří dostatečné předpoklady. Další vývoj důrazů ve formaci by se pak mohl ubírat směrem k posvěcování rodin dětí jáhna prostřednictvím jeho služby, když tento s věkem pokročí do role dědečka. The Aims and Emphases of the ČBK in the Formation of Permanent Deacons in Comparison with the Formation of Priests Key words: Deacon; Permanent deacon; Priest; Formation; Permanent formation; Priestly formation; Diaconate formation; Family; Service; Diakonia Abstract: The article compares how the documents of the CBK National framework programme of priestly formation and the Guidelines for the formation, life and ministry of permanent deacons in the Czech Republic take into account the different mission of deacons and priests in the Church in their preparation for their service and subsequent permanent formation. An emphasis on solidarity, knowledge of the social teaching of the Church, the diakonia of the Word of God, liturgy and charity and charity work readiness predominate in the formation of the diaconal ministry. A particular emphasis is placed on the formation of the entire family of a married deacon. The formation of priests, in contrast, emphasizes his role as a pastor and teacher with a greater emphasis on knowledge and the ability to lead God s people to the freedom to follow Christ. Dr. Libor Botek, Th.D. Katedra církevního práva CMTF UP Univerzitní Olomouc 32 Co se týká problematiky krizových situací v životě trvalých jáhnů, podrobně se jim věnuje Monika Menke v článku Kanonickoprávní řešení obtížných životních situací trvalých jáhnů, Studia Theologica 13, č. 4 [46] (2011):