1

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "www.zlinskedumy.cz 1"

Luděk Novotný
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 1

3 PUBLIUS OVIDIUS NASO 43 př. n. l. 18 n. l. Narodil se ve městě Sulmo. Pocházel ze zámoţné rodiny. Ve 14 letech byl poslán na studia do Říma, vzdělával se i svým bratrem rétorice /nauka o řečnictví; řečnické umění/ a právu. Odešel do Athén, kde dokončil právnická studia a na přání otce se stal úředníkem soudního dvora.

4 Brzy v sobě našel touhu psát poezii, a tak se vzdal svého zaměstnání a věnoval se jenom psaní básní. Cokoliv psal, měnilo se mu samo od sebe ve verše vzpomínka jeho současníka. Uţ ve dvaceti letech byl uznávaným básníkem. Třikrát se oţenil, jeho třetí ţena byla urozeného rodu a ta Ovidia seznámila s římskou aristokracií a s členy panovnického rodu. Byl bohatý a šťastný, lehce tvořil, byl uznávaný v celém Římě. Měl přátele ve vznešené a vzdělané vyšší společnosti.

5 Roku 8 n. l. Ovidia postihla nečekaná rána, císař Augustus jej vypověděl z Říma, vykázal ho do Tomidy k Černému moři (dnešní Constance v Rumunsku). Tomida byla stará řecká osada, kde bylo nelítostné podnebí, nepřátelské obyvatelstvo, které bylo nevzdělané, zprávy z Říma přicházely aţ za půl roku po odeslání. Příčinou tohoto vystěhování měla být vnučka Iulia císaře Augusta, císař svou vnučku nechal odvést z Říma, protoţe se chovala ve společnosti nemravně. Příčinou její zkaţenosti měla být četba sbírky básní Ovidia Umění milovat. Další verzí případu bylo domnělé zapletení Ovidia do spiknutí proti císaři. Císařovna Livia chtěla, aby se její syn z prvního manţelství stal nástupcem Augusta, spiknutí jí nevyšlo a vinu svede na básníka Ovidia.

6 Ovidius byl svou situací zdrcen, manţelku musel zanechat v Římě, uţ ji nikdy nespatřil. Tiberius, nástupce Augusta, ponechal Ovidia ve vyhnanství, i kdyţ Ovidius psal do Říma prosebné dopisy. Obyvatelé Tomidy Ovidiovi udělili občanská práva a osvobodili jej od daní. Ovidius se na oplátku naučil jejich řeč a psal v ní i básně. Zemřel však steskem a nemocí ve vyhnanství.

7 Dílo básníka Ovidia I. období (20 př. n. l. 2 př. n. l.) milostná poezie Lásky (Amores) Milostné zpěvy, které věnuje vymyšlené milence Corinně. Snaţí se proniknout do nitra duše dívky, kterou by chtěl milovat.

8 Listy heroin (Heroides) Sbírka smyšlených básnických listů, které píší slavné ţeny herojské /hrdinské/ doby svým vzdáleným milencům nebo manţelům. Dopisy píše: Penelopé Odysseovi, Faidra Hippolytovi, Dído Aeneovi, Médea Iásonovi, Bríseovna Achilleovi, Helena Paridovi. 15 dopisů, jehoţ obsahem je láska, a to většinou láska nešťastná, píší ţeny trpící.

9 Umění milovat (Ars amatoria) skládá se ze tří knih 1) Kde hledat ţeny Básník radí mladíkům, kde mohou nalézt dívku a jak si získat její lásku, kdy ji má oslovit, jak na ni má mluvit, jak psát dopisy, jak se obléci, učesat, jak se chránit před kamarády, aby dívku neodlákali. 2) Jak si lásku udrţet Básník radí mladíkům, jak být vlídný a pozorný, mít odvahu, má dívce lichotit, dávat jí dárky a verše, musí jí být věrný. Básník říká mladíkům, ţe láska je lékem na všechny neduhy ţivota.

10 3) Rady ţenám Básník radí dívkám a ţenám, jak se mají krášlit, jak se smát i plakat, dívky mají pěstovat zpěv, hudbu a básně. Dívky mají být mírné, vlídné a veselé. Dívky a ţeny mají neustále věřit v lásku, protoţe je sto způsobů lásky. Jak léčit lásku (Remedia amoris) Básník podává návod, jak čelit nešťastné a beznadějné lásce. Na zklamanou lásku je lékem práce, zahálka je zhoubou, kdy nešťastně zamilovaný na svou lásku neustále myslí. Nešťastně zamilovaný by měl cestovat, navštívit venkov, měl by zničit dopisy a podobizny své bývalé lásky. Lékem je i to, mít dvě lásky najednou.

11 Text: Umění milovat Důvěřuj v úspěch Předně měj důvěru v sebe, ţe všechny se získati dají; vskutku je všechny získáš, jenom uţ rozestři síť. Spíš by na jaře ptáci a v létě umlkli cvrčci, spíše by před zajícem utekl lovecký pes, neţ by se zdráhala ţena, kdyţ muţ ji lichotně svádí nakonec svolí i ta, o níţ bys věřil, ţe ne. Vytrvej! Jestliţe nepřijme dopis a nečtený pošle ho zpátky, doufej, ţe jednou ho přečte; proto jí neustaň psátl Časem i vzpurní býci se do pluhu zapřáhnout dají, časem i tuhou uzdu snášet se naučí kůň ; otře se ţelezný prsten, kdyţ stále se na prstě nosi, zbrousí se zahnuté rádlo, stále kdyţ obrací zem. Copak je tvrdší neţ skála, co naopak měkčí neţ voda? A přece měkká voda vyhloubí úbočí skal. Buď jí nablízku! Vstane-li ona, vstaň, a dokavad sedí, sed také : po vůli vládkyně své obětuj všechen svůj čas.

12 Ne hejskovství, ale prostá elegance! Čistotu v oblibě měj : buď opálen z Martova pole, tóga ať dobře ti padne, beze vší poskvrny buď! Na zubech neměj kaz a neměj strnulý jazyk, nechať ti v střevíci volném nepluje noha sem tam, nedej se nedbale stříhat, to hyzdí a zjeţuje vlasy, proto své vlasy a vousy obratné ruce vţdy svěř! Nehty ať nepřečnívají, ať není za nimi špína, také ať z nosní dírky chloupek ti neleze ven! Potem, jímţ kozel páchne, nedráţdi nikomu čich. Buď vlídný a pozorný Především laskavá vlídnost si získává náklonnost srdce, chování drsné budí šarvátky kruté a hněv. Nenávist k jestřábu máme, ţe stále jak útočník ţije, k vlkům, ţe ve zvyku mají přepadat bojácný brav. Vlaštovka však, ţe je mírná, je prosta úkladů lidských, holub zas holubník má, aby se usídlit moh. Vzdalte se, všechny hádky a ostrého jazyka půtky! Musí být něţná láska ţivena sladkostí slov.

13 II. období (2 př. n. l. 8. n. l.) mytologická poezie vrcholné období básníkovi tvorby, zpracovává epické látky, přebásnil řecké a římské báje a pověsti Proměny (Metamorphoses) patří k základním spisům světové literatury 250 antických bájí, jejíchţ základním námětem je nějaká proměna např. proměna člověka ve zvíře, rostlinu, kámen lidé se promění za trest, protoţe se provinil proti boţským a lidským zákonům

14 Na počátku díla se promění Chaos v uspořádanou Přírodu, na konci díla se promění duše císaře Caesara Augusta v kometu. Je popsána potopa světa a zrod nového pokolení z kostí Matky Země. Příběhy: Pygmalión Sochař vytvořil krásnou sochu dívky ze slonoviny, zamiloval se do ní. Venuše poznala lásku sochaře Pygmalióna a sochu proměnila v ţivou dívku.

15 Daidalos a Íkaros Krétský král Mínos se provinil proti bohům, ti jej potrestali synem Minotaurem, který měl býčí hlavu a lidské tělo. Král dal příkaz sochaři Daidalovi, aby postavil labyrint, kde ukryl Minotaura před lidmi. Daidalos dal princezně Adrianě klubko, aby prošla labyrintem za svým milým. Král Daidala potrestal, uzavřel ho se svým synem Ikarem do labyrintu. Daidalos vyrobil z vosku a ptačího peří křídla a s Ikarem vyletěl z labyrintu. Radil Ikarovi: Hleď Ikare, letět středem, varuji tě, sic půjdeš-li přespříliš nízko, křídla ti zatěţká voda, kdyţ vysoko, spálí je oheň slunce. Uprostřed obé ho leť Ikarus však otce neposlechl, přiblíţil se Slunci a vosk roztál a on se zřítil do moře. Otec ho našel a pohřbil na ostrově, který dostal jméno Ikárie.

16 Orfeus a Euridiké Euridika je uštknuta hadem a zemře, její Orfeus sestoupí do podsvětí, svým krásným zpěvem si svou ţenu vyslouţí k návratu na svět, nesmí se cestou na ni ohlédnout, aţ vyjdou na světlo světa. Orfeova touha byla však velká, na chvíli se ohlédl a Euridika se promění navţdy ve vánek. Pyramos a Thisbé Milenci Pyramos a Thisbé ţili v Babylóně. Rodiče obou nepřáli jejich lásce. Na jedné noční schůzce dívku vylekala lvice, dala se tedy na útěk, při čemţ jí sklouzl závoj. Pyramos ho nalezl celý od krve a v domnění, ţe je jeho láska mrtvá, probodl se dýkou. Kdyţ se Thisbé vrátila a spatřila milého mrtvé tělo, provedla totéţ.

17 Text: Pygmalión Znechucen ţivotem plným hříchů, znechucen mnoţstvím chyb, jeţ příroda do vínku ţenám dala, se svobodný cítil líp a v lůţku po dlouhá léta nepoznal druţku Pygmalion Podivuhodný um mu však ze slonoviny bílé jak sníh zatím pomohl vytesat sochu krásnější nad krásky ze smrtelných. K té soše vzplál láskou. Orfeus a Erydiké Bezhlesým tichem stoupali vzhůru po stezce kalné srázných stěn a s dvojitým stínem šera a tmy. A málem uţ z podzemí vyšli, kdyţ Orfeus, pln obav, ţe klesla, a touhy pln zas ji vidět, touţebně stočil zrak. V tu chvíli je po milé veta.

18 III. období (8 18 n. l.) ţalozpěvy doba básníkova vyhnanství, básnické dílo ztrácí svou literární hodnotu Ţalozpěvy (Tristia) Popisuje cestu do vyhnanství, líčí svůj smutek nad odchodem z Říma, stezk po domově, po manţelce, popisuje nehostinnou krajinu v Tomidě. Ptá se proč ho opustila Štěstěna a osud ho tak krutě zasáhl. Listy z Pontu (Epistulae ex Ponto) Prosí císaře o milost, omlouvá své činy a dílo, věří v návrat do své vlasti.

19 Obrázek AUTOR NEUVEDEN, Autor Neuveden. cs.wikipedia.org [online]. [cit ]. Dostupný na WWW:

20 citace: Ovidius/ O lásce a milování ; [přeložili Rudolf Mertlík a Dana Svobodová], Praha : Svoboda, 1990, ISBN Otakar Slanař, Obsahy a rozbory děl: k Literatuře - přehledu SŠ učiva / Třebíč: Petra Velanová, 2006, ISBN Slovník světové literatury, Praha, Fortuna, 1993, ISBN Proměny / Publius Ovidius Naso ; [z latinského originálu... přeložil, poznámkami a seznamem vlastních jmen opatřil Ivan Bureš] Praha : Plot, 2005, ISBN

Podobné dokumenty

PUBLIUS OVIDIUS NASO GYMNÁZIUM A JAZYKOVÁ ŠKOLA S PRÁVEM STÁTNÍ JAZYKOVÉ ZKOUŠKY ZLÍN

PUBLIUS OVIDIUS NASO GYMNÁZIUM A JAZYKOVÁ ŠKOLA S PRÁVEM STÁTNÍ JAZYKOVÉ ZKOUŠKY ZLÍN PUBLIUS OVIDIUS NASO Tematická oblast Antika Datum vytvoření 10. 6. 2013 Ročník Stručný obsah Způsob využití Autor Kód První ročník gymnázia DUM slouží k procvičení a zopakování učiva o římském básníkovi