Transkript

1 MŮJ TROJÁK Napsal JINDŘICH ČEJKA lesní rada v. v. II. VYDÁNÍ S 20 vyobrazeními VESMÍR nakladatelská a vydavatelská společnost s r. o Vytiskla Průmyslová tiskárna v Praze

2 Obsah. * Úvod * Stručný popis trojáku * Přednosti a výhody trojáku * O medníku * Hotovení trojáku * Rámek * Okénko * Rohožky * Včelaření v trojáku * Osazování roji * Další ošetřování rojů * Přípravy k zazimování včelstev * Doplňování zásob na zimu * Zazimování včel * Včelstva v zimě * Jarní prolet včel * Péče o včely na jaře * Další ošetřování včelstev * Omezování plodu * Uzavírání matky * Rojení a jeho zamezování * Usazování rojů * Včelí pastva * Sklizeň medu. * Oddělky * Osiřelost včelstva * Ošetření a uskladnění medu * Úschova souší * O vosku * Doslov * Seznam vyobrazení ( N = náhled obrázku, C = celý obrázek ) Obr. 1. Troják - pohled zpředu N / C * Obr. 2. Jednotlivé součásti trojáku N / C * Obr. 3. Troják s překlopnými letáky N / C * Obr. 4. Rámek N / C * Obr. 5. Korýtko ke krmení včel N / C * Obr. 6. Otevřený troják - pohled zezadu N / C * Obr. 7. Lis na výrobu slaměných rohožek N / C * Obr. 8. Prkenná podložka pro nalepení mezistěn N / C * Obr. 9. Nasazený balonek při krmení včel N / C * Obr. 10. Včelstva obložená slaměnými rohožkami v zimě N / C * Obr. 11. Výkluz pro trubce z kousku mřížky N / C * Obr. 12. Otevřený troják při hledání matky N / C * Obr. 13. V mřížce zasunutý výkluz pro trubce N / C * Obr. 14. Výkluz pro trubce z kousku plechu N / C * Obr. 15. Rojochyt N / C * Obr. 16. Dráty spojené 4 rámky na sbírání roje N / C * Obr. 17. Samičky štítenky smrkové N / C * Obr. 18. Stoleček na medové plásty N / C * Obr. 19. Stojánek na odvíčkování medových plástů N / C * Obr.20. Čelná stěna pro oddělek N / C *

3 Úvod V roce 1902 jsem si sestavil rozkládací úl na rámky nízkoširoké o rozměrech 39 x 24 cm. Výška rámků mi záhy nedostačovala, a proto jsem si dal zhotoviti v roce 1904 úly s rámky rozměrů 40 x 29 cm a konečně jsem přešel v roce 1924 na rámky 40 x 33 cm. Všechny rozměry výšek rámků jsou počítány bez patek 2 cm vysokých. Vzorem rámků byly mi těsně přiléhavé listové rámky věhlasného Ženevana Františka Hubera, který si je upravil pro svá vědecká bádání. Jeho úly nedošly valného rozšíření, a to proto, že nebyly přizpůsobeny praktickému upotřebení ve včelařství, ale jen účelům výzkumným. V úlech s rámky o rozměrech 40 x 33 cm jsem úspěšně včelařil do roku 1933 a míval jsem jich až třicet. V aktivitě jsem měl všude dosti velkou deputátní zahradu a tudíž i dosti místa pro vhodné rozestavení úlů. Po svém odchodu na trvalý odpočinek mám nyní u svého domku jen malou zahrádku ve výměře 7 arů a nedostatek místa pro jednotlivé úly mne přiměl k sestrojení trojáků. Dají se dobře umístiti na menší ploše, zvláště pod ovocnými stromy, u plotu, při zdi apod. Mezi dvěma ovocnými stromy, 6 m od sebe vzdálenými, postaví se pohodlně tři trojáky vedle sebe. Zde by se pod korunami stromů a v jejich stínu stejně nedalo nic pěstovati a úly zde nezabírají žádné jinak zužitkovatelné místo. A tak včelařím nyní v těchto trojácích s plným úspěchem. Pro jejich značné výhody, při naprosté jednoduchosti úlu a snadné obsluze včelstev, jsem se rozhodl k sepsání této knížky. První její vydání bylo během dvou roků rozebráno a proto jsem přikročil k tomuto druhému vydání.

4 I. ČÁST Popis trojáku a jeho hotovení. 1. Stručný popis trojáku Troják má jednoduché dno, na němž je připevněna čelná stěna s třemi česny. Také obě bočnice jsou upevněny, a to jak ke dnu, tak i k čelné stěně. Zadní stěna je však připevněna ke dnu jen dvěma kloubovými závěsy a dá se sklápěti; stejně je připevněna střecha úlu k čelné stěně, dá se nadzvednouti a v určité výši ustáliti. Tak se odkryje vnitřek trojáku, totiž rámky, stojící ve třech řadách na dně úlu, jak je viděti na obr. 5. Máme pak přístup ke každému ze tří včelstev, i k jednotlivým rámkům, které můžeme v kterémkoliv místě vyjímati nebo vkládati, a to bud' jednotlivě nebo v celých skupinách. Vše je tu jednoduché a účelně zařízené, takže každou práci konáme nejen snadno a rychle, ale také radostně. Rámky, stojící v jedné řadě a uzavřené vzadu okénkem neb krycím prkénkem, tvoří samy pro sebe v každé řadě jeden úl. Přední stěna, obě bočnice, zadní deska a střecha jsou vlastně všem třem úlům jen zevním obalem. Před každou prací v trojáku nadzvedneme střechu a sklopíme zadní desku. Chceme-li nahlédnouti pouze okénky, sklopíme jenom zadní desku. Chceme-li však nasaditi balonky nebo se podívati, jak podané krmě ubývá, či je-li již balonek prázdný, nebo zjistiti počet rámků a pod., nadzvedneme pouze střechu. Pohled na troják ze předu je na obr Přednosti a výhody trojáku Troják je nejjednodušší úl a práce v něm je velmi snadná, neboť je tu - jak již bylo uvedeno - přístup ke každému jednotlivému rámku a můžeme proto vyjmouti kterýkoliv z rámků, nebo přidati rámek s mezistěnou dopředu, aniž by byly včely na ostatních rámcích vyrušeny.

5 Obr. 1. Troják - pohled zpředu Přidání souše dozadu u okénka provedeme tak snadno, že to včelstvo téměř ani nepozoruje. Rovněž tak i přidávání stavebního rámku. Rámky můžeme rozděliti libovolně na větší nebo menší plodiště pouhým vložením mřížky; do plástů v ostatních rámcích ukládají pak včely med a tuto část rozšiřujeme v době snůšky podle potřeby přidáváním souší. Doplňování zásob na zimu děje se jednoduchým způsobem v korýtku, které je připevněno pod horní loučkou jednoho z rámků, tedy přímo v plodišti, a to skleněným balonkem s hliníkovou rourkou. Toto krmení se provádí bez nejmenšího vyrušování včelstva. Krmiti proto můžeme i ve dne, neboť korýtko je daleko od česna. Tak se může prováděti i případné nutné podněcovací krmení, jakož i jarní podávání vody, aby včely nemusely vyletovati pro vodu, zvlášť za nepříznivého počasí. Vyjímání medných plástů pro medomet jest též práce velmi jednoduchá, rovněž i nahražování těchto soušemi, nebo odmedněnými plásty. Tyto se nevkládají jednotlivě, ale všechny najednou. Zjišťování, zdali včelstvo s mladou nebo přidanou matičkou má již čerstvý plod, je také velmi snadné. Nemusíme rozebírati celé včelstvo, ale v místě, kde střed nového plodiště předpokládáme, oddělíme část rámků a posuneme je i s okénkem poněkud dozadu. Na odkrytém plástu zjistíme, je-li tam plod vůbec a je-li umístěn správně. Vyhledávání matky je snazší než v jiných úlech, neboť po odsunutí všech rámků od čelné stěny začneme s prohlížením prvního plástu, při čemž zůstává včelstvo v ostatních rámcích v klidu; postupem práce se zase uklidňují včely na prohlédnutých plástech, k čelné stěně opět přisunutých. Zjišťování stavu včelstva a jeho zásob před doplňováním těchto cukerným roztokem provedeme tím, že odsuneme 5-6 zadních rámků, nadzvednutím a potěžkáním těchto odhadneme přibližně množství zásob. Při tom se dá zběžným pohledem na odkrytý plást posouditi i stav včelstva. Pro přezimování včelstev je troják velmi výhodný, neboť v prostoru mezi zevním obalem a vnitřními třemi řadami rámků, jež jsou na zimu obloženy slaměnými rohožkami, udržuje se stále teplejší vzduch než je venku. Vliv tuhých mrazů je tím značně zmírněn a zima nemůže proto vniknouti až k rámkům. Tak má troják mnoho předností a výhod, je při tom zcela jednoduchý a tím i poměrně laciný. Proti mým jednotlivým úlům rozkládacím má i tu výhodu, že otevření trojáku nadzvednutím střechy a sklopením zadní desky je mnohem jednodušší, než u jednotlivého úlu, kde musíme nejdříve sejmouti stříšku,

6 někam ji postaviti a o něco opříti. Rovněž tak je nutno i zadní desku vyjmouti a konečně pak obě bočnice rozklopiti. 3. O medníku Mnozí včelaři si "zlepšili" můj jednoduchý úl tím, že nad rámky zřídili medník buď z celých nebo z polorámků. Tím byl ovšem přístup k rámkům v plodišti znemožněn a tato značná výhoda, jakož i jednoduchost úlu vůbec, uvedena vniveč. Zdá se, že většina včelařů se nemůže smířiti s úlem bez medníku nad plodištěm, neboť věří, že je přirozeným pudem včel ukládati zásoby nad plodištěm. A přece tomu tak není. Vždyť včely, původně v pralesích žijící, neměly vůbec medníků a neukládaly své zásoby vždy nad plodištěm. Vždyť se neusazovaly jen v dutých stromech stojatých, ale i ve stromech na zemi ležících, vyhledávaly dutiny v silných větvích a kořenech stromů, suché dutiny v zemi i ve skalách. Tam nemohly ukládati své zásoby nad plodištěm - nebylo tu dostatečné výšky - ale vedle něho, a to buď po jedné nebo po obou stranách. Nebylo tedy přirozeností nebo pudem včel ukládati zásoby nad plodištěm, jinak by byly nízké dutiny opomíjely. I v novější době našla se častěji včelstva usazená pod podlahou, nad stropem mezi trámy apod., často s hojnými zásobami medu a byly to i prostory pouze 20 cm vysoké. A přece se tam sami usadily. Včely, chované v klátech, měly jen ve stojatých špalcích med nad plodištěm, u ležanů však po obou stranách, neboť česno s patkou bylo uprostřed ležatého klátu. Po zavedení rozborného díla měli Dzierzou a Dathe ležany bez odděleného medníku. Teprve Berlepsch zavedl stojany s medníky. V těchto stojanech i ve všech dalších typech stojanů bylo vždy plodiště větší a medník menší, ponejvíce v poměru 2:1 nebo 3:1. V těchto úlech mohly včely uložiti v plodišti dostatečné, ba hojné zásoby na zimu. V úlech s nízkoširokými rámky o rozměrech 39 x 24 cm tomu již tak není, neboť v plodišti je málo místa pro uložení medu přímo nad kruhy plodovými a do medníku nanošený med vybere včelař. V mých rámcích je však nad plodem dosti místa pro uložení takového množství zásob, aby s ním včely přes zimu vystačily a nemusely přecházeti na jiné plásty pro med; to činí až z jara. 4. Hotovení trojáku Troják jest úl zcela jednoduchý, a proto je také jeho zhotovení snadné. Včelař, který má potřebné nářadí a umí s ním dobře pracovati, dovede si zhotoviti tento úl sám. Jinak si jej dá zhotoviti u některého truhláře nebo ve včelařském závodě odborně podle následujícího návodu. Dno tvoří jednoduchá tabule o rozměrech 164 x 90 cm, sklížená z několika prken 33 mm silných. Toto dno se ztuží na spodní straně třemi svlaky, do vyříznutých drážek zapuštěných. Jeden svlak je uprostřed tabule a druhé dva 18 cm od okrajů. Vpředu se vyříznou kousky dna, jak to je naznačeno v obr. 2. Tak povstanou tři patky 36 cm široké a 18 cm od sebe vzdálené.

7 Obr. 2. Jednotlivé součásti trojáku Mezi těmito patkami vyříznou se tedy dvě části dna, každé v šíři 18 cm, do hloubky 12 cm. V obou krajích vyřízneme části 10 cm široké, do hloubky 12 cm. Svlaky jsou tedy i pod patkami, a to právě uprostřed těchto. Svlaky jsou zasunuty těsně do drážek a neklíží se. Patky se sešikmí tak, že jsou u česna 33 mm a vpředu jen asi 16 až 18 mm silné. Kdo chce míti dno dvojité, přibije spodem ke svlakům tabuli o rozměrech 164 x 78 cm z prken 13 neb 20 mm silných. V tomto případě nemusí být hoření deska 33 mm silná a stačí 26 mm. Mezery mezi oběma tabulemi vyplníme dobře vysušeným lesním mechem (rokytem), nebo jiným vhodným materiálem. V okrajích zasuneme k mechu lišty přiměřených rozměrů a upevníme je drátěnkami, spodem zatlučenými. Čelná stěna trojáku jest vystavena všem vlivům povětrnostním a proto musí býti dobře zpracovaná, aby prkna nerozpraskala, zvláště jsou-li široká. Nejlepší je čelná stěna dvojitá s výplní. Zhotovíme dvě desky 158 cm dlouhé a 37 cm vysoké z prken 2 cm silných. Prkna volíme užší a dobře je sklížíme. Pak je přibijeme k hranolkům, které jsme si již dříve připravili. Hranolky jsou 5 cm široké, 3 cm silné a 37 cm vysoké. Do obou krajů čelné stěny dáme po jednom hranolku a pro lepší ztužení této dáme ještě dva hranolky uvnitř tak, aby byly všecky čtyři stejně daleko od sebe. Nato přibijeme spodem prkénko 9 cm široké, 3 cm silné a 158 cm dlouhé. V tomto vyřízneme na spodní straně tři česna, každé 34 cm široké a 1 cm vysoké. Česna jsou od sebe vzdálena na 20 cm, v obou krajích zbývá pak 8 cm vedle česen. Prostor mezi oběma deskami je 5 cm široký a hranolkami na tři části rozdělený.

8 Vyplníme jej vhodným teplodržným materiálem a nahoře jej uzavřeme laťkou 9 cm širokou, 2 cm silnou a 158 cm dlouhou. Přibijeme ji drátěnkami, zatlučenými do obou desek i do hranolků. Hotovou čelnou stěnu postavíme na dno úlu a spodem zapuštěnými hřebíky ji upevníme. Takto upravena čelná stěna neprostydne ani v tuhé zimě; na její vnitřní straně se nesráží pára a první plást nevlhne ani neplesniví. V mírnějších polohách stačí jednodušší čelná stěna. Zhotovíme dvě stejné desky 158 cm dlouhé, 38 cm vysoké a 2 cm silné. Mezi ně vložíme měkkou lepenku, jaké se užívá na podlahu pod linoleum, a pak je sbijeme drátěnkami. Dole je spojíme laťkou 158 cm dlouhou, asi 4,5 cm širokou a 2,5 cm silnou, ve které jsou vyříznuta tři česna jako v předchozím případě. Nahoru položíme laťku stejně dlouhou a širokou, ale jen 1,5 cm silnou a připevníme ji drátěnkami. Ke dnu připojíme tuto čelnou stěnu stejným způsobem, jako stěnu s výplní. Jelikož při postavení prvních rámků k čelné stěně zůstává mezi touto a prvními plásty pouze půl normální šíře uličky, připevníme k čelné stěně v místech, kde loučky rámků přiléhají, lišty 12 mm široké a 3 mm silné. Postranní lišty jsou tedy 34 cm vysoké, hoření 42 cm dlouhé, a to u každého ze tří prvních rámků. Na čelné stěně si to nejlépe označíme, když přistavíme rámek na správné místo k čelné stěně a tužkou podél zevních stran rámku objedeme. Předsíňky zřídíme na obou krajních patkách, prostřední patku však necháme bez předsíňky, aby se lišila od obou vedlejších. Tak včely poznávají své česno snadněji a nebloudí do vedlejších s předsíňkami. Předsíňka zhotoví se ze dvou prkének 12 cm širokých a 1 cm silných, nahoře zkosených tak, že jsou vpředu 24 cm, vzadu však 28 cm vysoké. Přibijeme je po obou stranách k úlové patce slabšími drátěnkami. Horní strany zkosených částí přibijeme jedním hřebíčkem v hrotu k čelné stěně. Na tyto dvě postranice položíme prkénko 13 mm silné, 38 cm dlouhé a 14 cm široké a připevníme je tak, že po obou stranách i v předu o 1 cm přečnívá. Část k čelné stěně přiléhající, musí ovšem býti přiměřeně sešikmena a tam se také připevní dvěma nebo třemi hřebíčky k čelné straně. Toto prkénko tvoří tak stříšku nad patkou úlu a chrání česno před deštěm a sněhem. Na zimu můžeme předsíňku uzavříti jednoduchými prkénky 36 cm širokými, 23,4 cm vysokými a 1 cm silnými. Na vnitřní straně takového prkénka se v obou jeho krajích přibijí lišty 24 cm vysoké. Prkénko, nahoře přiměřeně sešikmené, zasune se pod okraj stříšky a přisune k oběma postranicím předsíňky. Tak stojí obě lišty na kraji patky a prkénko dobře drží, aniž by muselo být ještě jinak upevňováno. Na spodní jeho straně zůstává mezera 6 mm vysoká pro příliv čerstvého vzduchu. K prostřední patce přibijeme po obou stranách prkénka asi takového tvaru jak je vidět na vyobrazení trojáku (obr. 1). Na zimu tam dáme také prkénko, ale jen 36 cm dlouhé a 15 cm Široké. Toto se vloží mezi obě postranní prkénka šikmo, jako překlopený leták a přizpůsobí tak, aby k čelné stěně doléhalo.

9 Obr. 3. Troják s překlopnými letáky; prostřední předsíňka je překlopným letákem uzavřena Vespod ovšem musí také zůstat mezera 6 mm vysoká, jako u prkének, zakrývajících předsíňky. Na trojáku můžeme však zříditi tři stejné předsíňky s překlopnými letáky (obr. 3). Uděláme je však nižší, vpředu pouze 15 cm vysoké, aby sklopené letáky příliš nevyčnívaly. K patce je připojíme kloubovými stěžejkami, které však nezapustíme do dlabů, ale přišroubujeme pouze navrch patky i překlopného letáku tak, aby po překlopení letáku zůstala dole při patce mezera alespoň 4 mm vysoká. Široká česna můžeme podle potřeby zužovati malými špalíčky klínovitého tvaru, asi 26 mm silnými, které se kladou na patku těsně k česnu, a to po obou stranách. Těchto špalíčků musíme míti více v zásobě, a to v různých délkách, aby se dalo česno podle potřeby bud více nebo méně zúžiti. Špalíčky zhotovíme snadno z odřezků prken, zbylých při výrobě úlu. Boční stěny jsou 78 cm dlouhé a 42 cm vysoké. Zhotovují se z prken 3 cm silných, dvěma svlaky ztužených. Přední svlaky uděláme ž tvrdého dřeva a jen tak silné, aby zcela zapadly do vyříznutých drážek. Toho je třeba proto, aby jinak vyčnívající části normálních svlaků nepřekážely při zasunování slaměných rohožek. Obě bočnice postaví se po obou stranách na dno a přibijí předními částmi k čelné stěně. Ke dnu se připojí několika hřeby spodem zatlučenými. Zadní stěna jest 164 cm dlouhá a 43 cm vysoká. Zhotoví se z prken 26 mm silných a ztuží třemi svlaky. Ke dnu ji připojíme třemi kloubovými závěsy, aby se dala dozadu sklápěti. Po obou stranách vyříznou se v ní drážky v šíři 3 cm, 1 cm hluboké, a to v samém kraji. Dole je drážka 1 cm široká a 1 cm hluboká. Zadní stěna pak zapadá přesně mezi hrany bočnic, ke kterým přiléhají postranní drážky. Tam ji přidržují háčky, umístěné v horních rozích bočnic očka jsou v rozích zadní stěny. Že všechna prkna, k výrobě trojáku upotřebená, musí býti dobré jakosti a hlavně dobře vyschlá, není snad třeba zvláště připomínati. Střecha je plochá, 172 cm dlouhá a 86 cm široká. Mezi dva štíty 78 cm dlouhé, vpředu 12 cm a vzadu 2 cm vysoké (obr. 2), přibije se vpředu prkno 26 mm silné, 164 cm dlouhé a 12 cm vysoké; vzadu pak laťka 2 cm silná, 2 cm vysoká a 164 cm dlouhá. Na tuto kostru položí se prkénka 13 mm silná a 172 cm dlouhá v šíři 86 cm a přibijí se drátěnkami. Slabá prkénka volíme proto, aby střecha nebyla k nadzvedání zbytečně těžká; zato ji ztužíme dvěma laťkami, které umístíme mezi oba štíty ve stejných vzdálenostech od sebe i od štítů. Do předního prkna je zapustíme v proříznuté pro ně části a necháme je o 2-3 cm

10 přečnívati dopředu, jak je vidět na obr. 6. K zadní laťce je přibijeme drátěnkami. Tak celá střecha zpevní a nemůže se prohýbati. Střecha leží volně na všech čtyřech stěnách trojáku. K čelné stěně ji připojíme třemi kloubovými závěsy a tak se dá zvedati a opět sklápěti. Zvedáme ji na vysoko a v tomto postavení ji ustálíme, železným páskem, upevněným na jednom z obou štítů. Železný pásek má dole 3-4 dírky, jimiž se navléká na závěsný kolíček (stačí část hřebíku bez hlavičky), zaražený do boční stěny. Pásek i kolíček jsou na vnitřní straně střešního štítu i bočnice. Střechu pokryjeme dehtovanou nebo asfaltovanou lepenkou. Lepší, ale dražší je ruberoid. Hotový troják natřeme libovolnou barvou fermežovou, ne však příliš tmavou. Vnitřek předsíněk i prostřední patku natíráme barvou bílou, mohou se však barviti každá jinak. Stříšky předsíněk zbarvíme červeně. Troják postavíme na podstavec, sestávající ze čtyř hranolů asi 6 x 6 cm silných, nebo i o něco silnějších. Nahoře je spojíme latěmi, na hranoly položenými a k nim přibitými. Asi cm od spodku hranolu je také spojíme čtyřmi laťkami. Podstavec ztužíme ve všech hořeních rozích úhlopříčně umístěnými kousky latěk, jak je vidět na obr. 1. Podstavec natřeme šedou barvou a postavíme na čtyři dlaždice nebo půlky cihel, poněkud do země zapuštěných a do vodorovné polohy vyvážených. 5. Rámek Rámky jsou nejdůležitější součásti úlu a musí býti zhotoveny z dobrého materiálu, bezvadného to dřeva bez suků. Lišty koupíme v některém závodě, t. j. objednáme si je na potřebnou sílu a šířku. Rámky zhotovíme z lišt 1 cm silných a 38 mm širokých, jenom spodní loučka je 6 mm silná a 24 mm široká. Tuto loučku je však záhodno udělati užší než 24 mm, nejlépe 15 nebo i pouhých 12 mm a to z následujícího důvodu: při širších spodních loučkách nedostavějí včely plásty až k těmto a ponechávají tu mezery, jako by byly tyto spodní loučky dnem úlu; při úzkých spodních loučkách však plásty dostavějí až k těmto. Horní lišta rámku je 40 cm dlouhá, dolní pouze 38 cm. Obr. 4. Rámek: a - horní lišta; b - postranní lišty; c - spodní loučka; d - nalepené mezistěny

11 Obě postranní lišty jsou 35 cm vysoké. V obou hořeních rozích rámku se lišty spojují na čípek přesně do pravého úhlu. Sklížením se zpevní tak, aby se rámek nemohl zkositi. K řezání lišt na správnou délku, k vyříznutí čípků a jejich spojování používá se různých pomůcek, aby byly rámky všechny stejné. Spodní loučka se vsune mezi postranní lišty a 2 cm nad spodkem se přibije hřebíčky (obr. 4). V divoké stavbě včelího díla obnáší tloušťka plástu s uličkou meziplástní sice jen 35 mm; jelikož se však nedá mezistěna zcela přesně uprostřed horní lišty nalepiti, mohly by povstati některé uličky o 1-2 mm širší, jiné zas o tolik užší. Z toho důvodu volil jsem šířku lišt 38 mm. Síla horní loučky - pouhý to 1 cm - zdá se snad pro tak velký rámek nedostatečnou, ale užívám takové rámky již po 40 roků, aniž by se byla ukázala potřeba dělati horní loučky silnější. Pro každé včelstvo se jeden rámek opatří korýtkem, které slouží uvnitř úlu jako krmítko. Z kousku dřeva, nejlépe lipového, asi 12 cm dlouhého, 28 mm širokého a 3 cm vysokého, vydlabeme korýtko, jak je na obr. 5 viděti. Sešikmíme je totiž po obou stranách a vyřízneme nahoře část v délce 8 cm do hloubky 6 mm. Vydlabaná část je na vyobrazení naznačena čárkovaně. Obr. 5. Korýtko ke krmení včel: a - horní lišta rámku; b - korýtko; c - hliníková rourka; d - korková zátka; e - hrdlo balonku Na horní straně korýtka povstaly po obou stranách plochy o rozměrech 28 x 20 mm a těmito přisuneme korýtko pod horní lištu rámku a upevníme ji dvěma horem. zapuštěnými šroubky. Aby tekutina v korýtku, med nebo voda, nevsakovala do dřeva, naplníme vydlabanou část korýtka roztaveným horkým voskem, který necháme chvíli vsakovati do dřeva a pak jej zase vylejeme. Dříve musíme však korýtko dobře zahřáti, aby vosk nezůstal jen na povrchu, ale vnikl i do dřeva.

12 Obr. 6. Otevřený troják - pohled zezadu. Okénka jsou zakryta ruberoidovými deskami Před připevněním korýtka vyvrtáme uprostřed horní lišty rámku otvor pro zasunování hliníkové rourky. Při krmení nebo napájení používáme totiž skleněného balonku, do jehož hrdla se zasune korková zátka s hliníkovou rourkou. Místo této můžeme použíti skleněné rourky, na spodu šikmo obroušené (obr. 5). Po odstranění balonku se uzavře otvor v horní liště rámku malým dřevěným kolíčkem. Rámek s korýtkem umístíme v úlu jako druhý neb třetí od čelné stěny a krmě se tedy podává přímo v plodišti. Rámků se vejde do jedné řady šestnáct nebo sedmnáct. Stavíme je těsně k sobě a vzadu je uzavřeme okénkem. Aby držely dobře pohromadě, je nutno, dokud nejsou včelami zatmeleny, upevniti je tenkým a úzkým železným páskem, na obou koncích zahroceným a zahnutým, aby se dal lehce zatknouti do horních lišt až do okénka: Jednodušší však jest používání provázků. K čelné stěně připevníme po obou stranách předního rámku konce provázků malými skobičkami; tedy těsně vedle těch slabých lišt, nacházejících se na čelné stěně. Druhé konce obou provázků svazujeme za okénkem, a to na kličku, aby se daly zase snadno rozvázati. Tak přitáhneme všecky rámky i s okénkem k sobě a k čelné stěně, jak je vidět na obr. 6. Později jsou rámky včelami stmeleny a drží tak pevně pohromadě, že se musí při rozebírání odpačovati silnějším nožem. 6. Okénko Okénko zhotovujeme z rámce, jehož prkénka jsou 2 cm silná a 4 cm široká. V rámci jsou drážky pro zapuštění a zakytování tabulky skla. Okénko jest stejně veliké jako rámek, t. j. 40 cm široké a 35 cm vysoké. Vespod se dolní prkénko podřízne v délce 36 cm na 2,5 cm výšky pro zasunování zástrčky, která je 38 cm dlouhá, 26 mm silná a 35 mm vysoká. Vyřízneme v ní nahoře i po obou stranách drážky 1 cm široké a 1,5 cm hluboké. Tak zapadá zásuvka přesně do otvoru pod okénkem. Tento otvor umožňuje podmet z jara, podkuřování před rozebíráním díla a také vbíhání včel do úlu, které z plástů setřásáme a smetáme, nebo z rojáčku na dno úlu vysypáváme. Okénkem uzavřený prostor uvnitř rámku patří celý včelám, není ničím přerušený a včelstvo se tam může vyvíjeti neomezeně; není tu mezer mezi loučkami rámků a

13 stěnami úlu, ani louček samých, mezer mezi nimi a dílem, kudy v jiných úlech uniká mnoho tepla. Tím jsou tu tepelné poměry pro přezimování včelstva zvlášť příznivé. Na zimu nahrazujeme okénko jednoduchým prkénkem stejných rozměrů i stejného tvaru, aby se dalo použíti zásuvky z okénka i zde. Při ponechání okének v úlu by se v zimě srážela pára na skle a zadní plást by vlhnul a plesnivěl; proto nahražujeme okénko krycím prkénkem. Ze stejného důvodu, jako jsme na čelné stěně přibíjeli slabé lišty, musíme také na vnitřní straně každého prkénka přibíti v jeho okrajích nahoře i po obou stranách lišty 12 mm široké a 3 mm silné, aby byla ulička mezi posledním plástem a krycím prkénkem normálně široká. 7. Rohožky Rohožky zhotovujeme ze žitné slámy známým způsobem. Potřebujeme je k obložení rámků na zimu, neboť lišty rámků jsou slabé a musíme je proto opatřiti teplodržným obalem. Slámu musíme před upotřebením zbaviti všech klasů, aby nevábily myši, jež by pak rohožky rozhlodaly. Ne snad v úle, tam se myši nedostanou, ale když jsou rohožky mimo úl někde uloženy. Pro každé včelstvo potřebujeme čtyři rohožky, a to dvě do boku, třetí dozadu a čtvrtou nahoru jako překlad nad rámky (obr. 10). Všecky rohožky jsou 5 cm silné a hotoví se v těchto rozměrech: boční jsou 50 cm široké a 35 cm vysoké, zadní je však při stejné výšce 35 cm jen 40 cm široká a horní pak 50 cm dlouhá a 50 cm široká. Rohožky se nesmějí příliš lisovati, mají býti měkčí a tím i vzdušnější, horní rohožka pak lépe přilehne na rámky i na ostatní tři rohožky, než kdyby byla příliš tvrdá. Lisů na hotovení rohožek je více druhů. Jeden z nich jsem si upravil tak, aby v něm mohly býti vyrobeny rohožky všech tří uvedených druhů (obr. 7). Pod dva dřevěné hranolky 50 cm dlouhé, 4 cm široké a 5 cm vysoké položí se pět latěk 60 cm dlouhých, 2,5 cm silných a 3 cm širokých tak, jak je vyznačeno v obr. 7A. V křižujících se místech vyvrtají se přiměřeně velké díry pro šrouby. Jsou to 12 cm dlouhé a 6 mm silné šrouby s půlkulatou hlavičkou a křídlovou maticí. Tyto šrouby se zasunou, ovšem bez matice, ze spodu do vyvrtaných dírek a tím je lis připraven k hotovení rohožek rozměrů 50 x 50 cm. Mezi oba hranoly položí se přiměřená vrstva slámy, na tuto se spustí druhých pět latěk provléknutím šroubů vyvrtanými dírkami a pak se křídlovými maticemi laťky přitáhnou až ke hranolům. Tím je sláma stlačena na 5 cm (obr. 7B). Nato se slisovaná sláma v čárkovaně naznačených místech prošije. Nejdříve se tam ovine motouz kolem celé rohože a pak se tato prošije šikmými stehy, jak je v obr. 7C naznačeno. Potom se uřeže ostrým nožem nebo nejlépe srpem, přečnívající sláma na obou stranách, tedy těsně při lakách b 1 a b 6. Hotová rohožka se po odstranění hořeních latěk vyjme z lisu. K prošívání rohožek jsem si zhotovil jehlu z držadla starého elektr. vařiče. Drát jsem na konci trochu roztepal a tam vyvrtal ouško. Konce jsem zahrotil pilníkem. (Obr. 7D.) Při hotovení bočních rohožek velikosti 50 x 35 cm odstraním laťku b 5 a na zbylých čtyřech laťkách b 1 a b 4 zhotovím rohožky žádaných rozměrů. Přečnívající sláma se uřeže těsně při laťkách b 1 a b 4.

14 Obr. 7. Lis na výrobu slaměných rohožek: A - lis připravený pro vkládání slámy; B - rohožka v lisu; C - stehy slamou; D - jehla k šití rohožek Abych konečně mohl lisovat i zadní rohožky rozměrů 40 x 35 cm, vložím u hranolku "a" kousek fošny 5 cm silné, 10 cm široké a 35 cm dlouhé. Tím se celková šíře lisu zúží z 50 na 40 cm a tak mohu hotoviti rohožky o rozměrech 40 x 35 cm, ovšem jen na čtyřech laťkách b 1 a b 4. Není-li potřebný kousek fošny po ruce, mohou se sbíti dvě na sebe položená prkénka 2,5 cm silná. Zadní, jakož i horní rohožku můžeme také zhotoviti v celku přes všecky tři řady rámků, tedy od jedné bočnice až ke druhé. Ovšem jen tehdy, jsou-li všecky tři oddíly osazeny. V tomto případě nemusí být mezi prostředními a jim sousedícími řadami rámků rohožek vůbec a tyto dva prostory zůstanou prázdné. Vzduch je v nich stále prohřátý a teplo nemůže odtud unikati. Rohožky se dají jen po boku obou krajních řad rámků u bočních stěn. Máme tak úsporu čtyř rohožek u každého trojáku. * * * Snadno si zhotovíme místo trojáku dvoják. Jenom dno, přední a zadní stěnu, jakož i střechu uděláme o 50 cm kratší; ostatní součásti úlu zůstanou stejné jako u trojáku. Naopak můžeme zříditi úly pro více včelstev. Tak stojí u cerekvické školy paterák, v němž se již od r včelaří. Takové úly jsou však pro přemisťování příliš těžké, nevhodné pro delší dopravu. Troják není tak těžký a dva muži jej snadno unesou, zvláště lehce na nosítkách, k tomu účelu přizpůsobených, ač na kratší vzdálenost stačí dva kůly nebo dvě latě přiměřené délky.

15 II. ČÁST. Včelaření v trojáku 1. Osazování roji Pro usazení roje musíme připraviti úl včas a to vystrojením téhož, síle roje přiměřeným počtem rámků s mezistěnami a soušemi. K čelné stěně úlu dáme rámek se souší, pak rámek s korýtkem a celou mezistěnou, na to dva neb tři rámky jen s částmi mezistěn ve tvaru trojúhelníkovém, za těmito zase celou mezistěnu a dozadu rámek se souší. Roji musíme dát příležitost ke stavbě, proto dáváme doprostřed jen části mezistěn. Tvaru trojúhelníkového docílíme, když čtverec mezistěny (o délce stran 25 cm) rozpůlíme úhlopříčně. Dolní hrot může být poněkud zakulacený. Souše tam dáváme proto, aby mohl být do nich při dobré snůšce hned ukládán nanošený med a pyl. Roj tam může také s sebou přinesený med hned uložiti. Začátečník nemá souší a musí dáti jen mezistěny. Souší může být použito i z úlů s rámky jiných rozměrů, a to tímto způsobem: odpáčíme opatrně spodní loučku rámků a obě postranní, takže souš zůstane jen při horní loučce. Touto loučkou jej přisuneme pod horní lištu nového rámku a upevníme ji dvěma šrouby, horem zapuštěnými. Zvlášť dobře se k tomu hodí souš z rámků 39 x 30 cm. Za rámky postavíme okénko a vše utáhneme provázkem. Zásuvku pod okénko nedáme, ale položíme ji stranou, aby byla po usazení roje po ruce. Česno uzavřeme úplně přisunutými klínky. Z rojáčku vysypeme roj na dno úlu poblíže otvoru pod okénkem, kterýmž včely sami vtáhnou do vystrojeného úlu. Ve vodě namočeným husím brkem nebo smetáčkem bráníme včelám, na strany a dozadu se rozbíhajícím, a pomáháme tak rychlejšímu postupu včel do úlu. V rojáčku zbylé včely srazíme úderem ruky k ostatním na dno úlu, nebo je tam smeteme husím brkem. Když pak už máme roj v úle, zasuneme zástrčku pod okénko a současně uvolníme česno. Bylo uzavřeno proto, aby jím nevybíhaly včely a snad i matka, neboť po vysypání roje valí se vše kupředu po dně úlu i česnem na patku, a snadno by mola býti matka - zvláště mladá - tím proudem stržena, vyběhnouti, třeba i vzlétnouti a za ní celý roj. Po vysypání roje a při smetání rozlétlé včely sami se vrátí česnem k usazenému roji, kde je již jiné třepetáním křidélky a rojovou vůní na patce úlu radostně vítají. 2. Další ošetřováni rojů Usazený roj horečně pracuje na vytahování mezistěn a staví nové dílo na trojúhelníkových částech mezistěn. Poroj staví tu čisté dílo včelí; prvoroj s oplozenou matkou však po čase buduje i trubčinu. Nedáme mu příležitost k tomu, aby trubčího díla bylo mnoho, a proto vybavíme prvoroj kromě dvou souší ponejvíce celými

16 mezistěnami a pouze jednou neb dvěma mezistěnami trojúhelníkovitého tvaru, které dáme dále dozadu. Roje jsou také nadmíru pilné a ve snůšce nepotřebují za příznivého počasí a přiměřené pastvy žádné podpory, neboť přinášejí do své nové domácnosti samy hojně medu a pylu. Za nepříznivého počasí, kdy včely nemohou vyletovati, nebo při nedostatečné snůšce, musíme ovšem přikrmovati podáváním rozředěného medu. Činíme tak, od třetího dne po usazení roje počínaje, v malých dávkách a vždy jen na noc. Má to včelám nahraditi zdroj sladiny, skýtané za normálních poměrů snůškových přírodou samou. Proto se k tomu roztok cukerní dobře nehodí. Včely potřebují také mnoho vody. O tuto se jim postaráme zřízením vhodného napajedla. Česno musí býti přiměřeně zúžené. Asi po dnech od usazení roje dohlédneme, zdali již matka klade a klade-li správně, totiž v pravidelných kruzích a souvisle bez mezer. Tu - jako před každou prací vůbec - nadzvedneme střechu do přiměřené výše a podepřeme ji železným páskem. Pak sklopíme zadní stěnu a máme úl připravený k přehlížení (obr. 6). Rámky jsou zpravidla již setmeleny, proto zasadíme mezi dva prostřední rámky v horním pravém rohu špičku nože a odpáčíme zadní rámky poněkud od předních. Vzniklou mezerou trochu zakouříme, aby včely nevylétaly a nassály se medu. Totéž učiníme pak i v levém rohu. Oběma rukama uchopíme zadní rámky, takto od předních oddělené, posuneme je v celku poněkud dozadu, a to tak daleko, aby bylo na odkrytou stranu posledního z předních rámků dobře viděti. Spatříme-li tam plod a zjistíme radostně, že je vše v pořádku, přisuneme zadní rámky zase na své místo a úl uzavřeme. V přední i zadní části zůstaly včely ve svých uličkách a na plástech nevyrušeny, a celý výkon byl proveden v malé chvíli. A to je výhodné, neboť včely dosud stavějí čisté bílé dílo dále a nebudeme je v tom zbytečně rušiti rozebíráním celého díla, když toho v tomto případě není třeba. Takovou prohlídku vykonáme za vteřin, nepočítaje ovšem to otevírání a uzavírání úlu. Neuvidíme-li na odkryté straně plástu ani plodu, ani vajíček, musíme ovšem prohlížeti dále. Prohlédneme 2-3 rámky dopředu a poté 2-3 rámky dozadu, až určitě zjistíme, že je nebo ještě není kladeno. V posledním případě musíme po několika dnech prohlídku opakovati. U porojů to trvá vždy delší dobu, než mladá matka začne klásti, někdy až za čtrnáct dní i později a podle toho se musíme říditi. Stává se to, byl-li snubní výlet nepříznivým počasím zdržen. Nalezneme-li včelstvo osiřelé, jest nejlépe přidati mu oplozenou matku. Nemůžeme-li si ji opatřiti, přidáme plást s otevřený m plodem a vajíčky, z nichž si včely vychovají novou matičku. To však trvá dlouho a včelstvo při tom slábne odumíráním starých včel. Za tři neb čtyři dny od jeho vložení do úlu prohlédneme přidaný plást. Jsou-li tam nástavní matečníky, přidáme zralý matečník a tak výchovu nové matky urychlíme. V době rojení můžeme si opatřiti takový matečník u některého známého včelaře.*) Je-li včelstvo v pořádku a má-li své plodiště uspořádáno, nemusíme se o ně starati až do té doby, kdy je dílo ve všech rámcích vystavěno a včelami plně obsazeno. Potom rozšiřujeme plodiště postupně dalším přidáváním mezistěn dozadu, a to mezi poslední a předposlední rámek. Bude toho třeba jen tehdy, byl-li usazen silný roj. Mezistěny nenalepuji do rámku celé, ale po délce rozpůlené, a to tak, aby mezi oběma půlemi zůstala mezera 4-5 mm široká. Také při obou postranních lištách ponecháváme mezery asi 7 mm a nad spodní loučkou asi 1 cm široké (obr. 4). *) Toto pojednání týká se hlavně včelaře začátečníka, který sám asi takové matečníky nebude míti

17 Mezistěny nedrátuji, neboť se mi nebortí a dělám to již po 40 roků. Včely je vytáhnou docela rovně, zvláště když jsou z pravého včelího vosku a umístěny mezi dva hotové plásty. Mezeru mezi oběma půlkami zastavějí úplně a nový plást je pak celistvý. Mezistěny musí být k hoření loučce dobře přitaveny, aby dobře držely a nemohly, se odlepiti i spadnouti. Také jich nepoužívejme hned po nalepení. Mezistěny nemají být čerstvé, ale starší. Na přilepování mezistěn do rámků používám jednoduché podložky (obr. 8). Je to prkénko 36 cm dlouhé a 30 cm široké. Síla jeho musí býti přesně 18 mm, aby naň položená mezistěna byla správně umístěna uprostřed horní lišty rámku. Pod toto prkénko se přibijí na jeho užších stranách dvě laťky 36 cm dlouhé, 5 cm široké a 1 cm silné tak, aby jejich okraje přesahovaly prkénko o 2 cm. Obr. 8. Prkenná podložka pro nalepení mezistěn Před nalepením mezistěny položíme rámek na laťky a na prkénko položíme obě půlky mezistěny tak, aby přiléhaly těsně k hoření liště rámku. Tam se přilepí po jedné straně roztaveným voskem. Při tom držíme podložku v levé ruce a pravou rukou nalepujeme. Když vosk ztuhl, vyjmeme rámek z podložky, obrátíme jej opatrně ve svislé poloze, dáme zase na podložku a přilepíme mezistěnu i po druhé straně. Nalepujeme-li na rámek s korýtkem, dáme jej horní lištou ke druhé straně podložky, kde je vyříznuta část prkénka tak, aby tam korýtko zapadlo. Mimo přidávání mezistěn, které je pouze u silných čeledí nutné, dopřejeme včelám klidu v jejich pilné práci a tím jim nejlépe posloužíme. Kromě nezbytné potřeby je neprohlížejme. Nerozebírejme rámky a nepřemisťujme je, není-li k tomu opravdu závažná příčina! Po vykonané nutné prohlídce včelstva postavme rámky vždy zase v tom pořadí, jak dříve v úlu stály. Jednoduchost a snadná přístupnost, tím i lehká práce v těchto úlech láká začátečníka mnohem více k tomu, aby se "do nich" podíval, než je tomu u stojanů, kde je rozebírání včelstva obtížné. Proto musí svoji zvědavost v tomto ohledu krotiti.

18 3. Přípravy k zazimování včelstev Nejdůležitějším úkolem včelařovým jest zdárné přezimování včelstev. Proto včely musíme na zimu dobře opatřiti a zabezpečiti, aby tuto pro ně nebezpečnou dobu v dobrém stavu přečkaly a do jara v plné síle a zdraví vyšly. První přípravy k zazimování včelstev konáme hned po skončení hlavní snůšky. Staráme se o to, aby v měsíci srpnu bylo vypěstováno hojně plodu, neboť mladušky v srpnu a září vyběhlé nesou prací unavené, ale otužilé, přetrvají dobře zimu a vydrží dlouho do jara, kdežto starší včely během zimy pozvolna hynou. Čím více mladých včel jde do zimy, tím silnější bude včelstvo na jaře. A to je základem zdaru a příštím roce. Trvá-li v srpnu pěkné počasí, bývá také snůška, byť i jen slabá, ale přece potud dostačující, že včelstva neustanou v pěstování plodu. Tu nám je dobrým ukazovatelem úlová váha. Nastane-li však přerušení ve snůšce, která bývá v srpnu již jen jakýmsi paběrkováním, je záhodno podněcovati včelstva, aby neustala v pěstování plodu. Toto podněcovací krmení je zvlášť nutné, když není pastvy vůbec. Nejdříve zjistíme stav včelstva, hlavně jeho sílu a zdravotní stav, zásoby atd. Zhruba tento stav jednotlivého včelstva sice známe ze svých poznámek a z pozorování česna, ale rozsah plodiště a jeho uspořádání, jakož i množství zásob a jejich uložení můžeme zjistiti jen prohlídkou. Při tom také posoudíme zdatnost matky. Slabší včelstvo se sice na přezimování dobře nehodí, má-li však zdatnou matku, můžeme je podněcováním v srpnu přivésti ještě do síly. Jinak slabá včelstva zrušíme a spojujeme. Silná včelstva s dobrými zásobami nebudeme podněcovati, neboť pěstují plod i při slabé snůšce, ovšem, že na úkor svých zásob. Tyto jim však později doplníme cukerným roztokem. 4. Doplňování zásob na zimu Doplnění zásob cukerným roztokem provedeme u všech včelstev koncem srpna a nejdéle do poloviny září. Jelikož krmíme přímo v plodišti, nemusíme se báti slídilek a můžeme ponechávati balonky s cukerným roztokem i po celý den. Česna však přece jen zúžíme. Zadní rámky odebéřeme a ponecháme silným včelstvům osm, ostatním jen sedm rámků. Ony z odebraných plástů, které obsahují med, vytočíme na medometu a pak s ostatními soušemi pečlivě uschováme. Krmíme tak dlouho, až je zadní plást u okénka roztokem cukru docela zaplněn. Tento cukr u okénka časem zmizí, neboť jej včely ponenáhlu odnesou dopředu a zaplní jím místa, vzniklá postupným zúžením plodové koule.

19 Obr. 9. Nasazený balonek při krmení včel, podepřený dřevěnými špalíčky V zimním sezení mají pak cukrový roztok přímo nad menšenými kruhy plodiště ve tvaru srpovitém a nad tímto teprve med. V zimě tráví cukr, který je pro přezimování včelstva vhodnější, v předjaří pak dospějí k medu, který je pro pěstování plodu potřebný. Zásob je tu dosti a značná výška rámků přichází tak k plné platnosti. Kromě toho jsou lišty rámků 38 mm široké, tudíž o 3 mm širší než normální míra loučky s mezerníkem; o tolik také prodlužují včely medné buňky nad plodištěm a tím jsou tu i zásoby o to větší. Na nižších rámcích nemohou včely nikdy umístiti tolik zásob přímo nad svým sezením. A přece tu musí býti zásoby hojné, aby vystačily až do té doby, kdy začne první, jarní snůška, t. j. do rozkvětu třešní. Případně nutné doplňování zásob na jaře není nikdy tak účinné, jako když jsou ještě dostatečné zásoby v úlu. Nedoplníme-li zásoby řádně, nevydrží včelstvo přes zimu; ale také přemíra zásob je škodlivá, neboť na studených plástech medových zkřehne mnoho včel a spadne na dno úlu. Včelstvo pak značně zeslábne. Přihodilo se mi jednou, že po skončeném doplnění zásob si jedno včelstvo loupeží nanosilo tolik medu, že na studených medových plástech nemohlo přezimovati. 16. února jsem zjistil, že zahynulo. Rozebral jsem dílo a shledal všech osm plástů plných zásob od horní loučky až po dolní, a to většinou zavíčkovaných. Jen mezi druhým a třetím plástem dole v rohu krčilo se několik včelek bez matky. Tam bylo také několik buněk prázdných. Na dně úlu byla jen hrstka mrtvol, ač bylo na podzim silné. Cukerný roztok dodáváme ve skleněných baloncích, které však musíme podepříti, aby se neklonily na stranu. K podepření používáme dvou špalíčků, asi 4-5 cm vysokých, v nichž jsou uprostřed hořeních hran šikmé obloukovité výřezy, odpovídající oblosti balonku (obr. 9). Na cukru přezimují včely mnohem lépe než na samotném medu, a je-li tento pro přezimování méně vhodným, jako med lesní, vřesový a pod., vybereme jej alespoň

20 částečně, totiž z plástů, na nichž není plodu, a nahradíme jej cukerným roztokem. Zásoby doplňujeme rychle, neboť při pomalém krmení by to trvalo dlouho, a máme s tím být přece do půli září hotovi. Mimo to by včely při pomalém dodávání krmě plodovaly a včelky z téhož by se pozdě vylíhly a snad by se nemohly ani prolétnouti. Po skončeném krmení odstraníme okénka a nahradíme je krycími prkénky. Včely přitmelí krycí prkénka k poslednímu rámku. Usnadníme jim to tím, že rozložíme odebraná okénka před úly na výslunné místo. V krátké době odnesou včely všechen tmel, na okénku se nacházející. 5. Zazimováni včel Když nastanou mrazy, obložíme rámky slaměnými rohožemi. Potřebujeme pro každé včelstvo čtyři, a to dvě boční o 50 cm šířky a 35 cm výšky, jednu zadní stejně vysokou, ale pouze 40 cm širokou, a jednu hoření o rozměrech 50 x 50 cm (obr. 10). Nahoře a vzadu můžeme však dáti rohože dlouhé přes všecky tři řady rámků. Tu pak stačí postranní rohožky dvě, a to při obou bočnicích. Vnitřní dvě mezery mohou zůstati prázdné. Všecky rohožky jsou 5 cm silné, zhotovuji se, jak vpředu uvedeno, ze žitné slámy a nemusejí se příliš lisovati. Mají býti měkčí a pak lépe přiléhají k rámkům. Před vložením rohožek můžeme umístiti ruberoidové destičky, které byly přes léto za okénky, na dna úlů pod rámky. Vložením rohožek do úlu je zazimování včelstev skončeno. Potom už včely nevyrušujme a dopřejme jim klidu! Včelám velmi prospěje, mohou-li se ještě několikrát prolétnouti, a to zvláště posledně se vylíhnuvším mladuškám. V říjnu bývá ještě několik dnů teplých a včely se prolétnou někdy i v listopadu. Pak uzavřeme předsíňky prkénky vpředu popsanými, nebo překlopnými letáky, česna však nezužujme. Není-li ale předsíňka uzavřena, zúžíme česna přiměřeně. 6. Včelstva v zimě V zimě potřebují včely především úplného klidu a proto se staráme o to, aby nebyly ničím vyrušovány. Jsou to v prvé řadě sýkory, jež sedají na patky úlů a včely vyrušují. Nesbírají tu jen mrtvolky včel, ale klovou také u česna a tím i živé včely z úlu vylákají a je požírají.

21 Obr. 10. Včelstva obložená slaměnými rohožkami v zimě Objeví-li se pak sýkory v celých hejnech, zeslábnou včelstva značně, a to nejen ztrátou těch vylákaných a pozřelých včel, ale hlavně následkem stálého vyrušování včelstva ze zimního klidu, že se i včely rozlézají, což způsobí ztrátu tepla. Uzavření předsíněk tomuto znepokojování sýkorkami úplně zabráníme. Uzavřená předsíňka chrání česno proti studeným větrům a zavátí sněhem, který by se jinak musel s patky smetati, aby se česno neucpalo. Také je ochranou proti svitu slunce, jež by včely předčasně z úlu lákalo; tyto by oslněny do sněhu padaly. V uzavřené předsíňce je také mírně teplejší vzduch než venku. Myši a rejskové se do úlu nedostanou. V zahradě, kde se včelnice nalézá, netrpme drůbež, zvláště slepice, které by na úly vyletovaly a tak včelstva znepokojovaly. Včelař musí občas dohlédnouti, je-li vše v pořádku, ale bez hluku a dupotu. Nesmí klepat na úl, aby se mu včely ozvaly. Má-li čisté svědomí, že svá včelstva dobře opatřil, není toho vůbec třeba. Jinak to zjistí poslechem u česna. Slyší-li normální mírný bzukot včel, jsou v pořádku. Slabý šelest v úlu značí slabost včelstva, ticho v úle je pak velmi podezřelé. V zimě se nedá nic dělat a dlužno čekat až do předjaří. V lednu, někdy i dříve, začne matka klásti. Z počátku klade jen v malém kolečku, které se poznenáhlu zvětšuje, později přejde i na sousední plásty. Máme-li na dnech úlů lepenky, prohlédneme je v příhodný den. Při dostatečné opatrnosti dá se to provésti bez vyrušení včel ze zimního klidu. Z řádečků mělu, drtinek voští, mrtvolek včel atd. dá se posouditi, kolik plástů obsedají a na stav včelstva vůbec. Vajíčko mezi mělem nám prozrazuje, že se tu již pěstuje plod. Z množství mělu usuzujeme na větší či menší spotřebu zásob a tím i na sílu včelstva. Málo mrtvolek značí dobrý stav, mnoho mrtvolek však slábnutí čeledi. Hromádky zrnek cukru prozrazují žízeň atd. Současně se vložka očistí a může se zase dáti do druhého úlu. Pro první úl musíme ovšem míti zásobní vložku, abychom ji mohli ihned vyměniti za onu z úlu vyjmutou.

22 7. Jarní prolet včel Zima minula, příroda se probouzí k novému životu a jednoho dne nastane i u včel radostné vzkříšení prvním všeobecným proletem. Říkáme tomu také hlavní prášení nebo pročišťovací prolet, neboť včely se při tom zbavují kalu, který se v nich za celou zimu nashromáždil. Je to svátek včelaře. Spěchá ke svým miláčkům a s radostí přihlíží veselému reji, který později zpestří přilétající včely s prvními kousky pylu. Byly snad již dříve prolety, ale to létaly včely jen z některých úlů, nebo jen jednotlivě. Takové výlety nejsou právě vítané, neboť vyrušují jen včelstva ze zimního klidu, zvláště je-li to již v únoru, nebo dokonce v lednu. Normálně silné a zdravé včelstvo vydrží dlouho bez potřeby proletu, zvláště sedí-li dále od česna. Tu se nedá tak snadno sluníčkem vylákati k předčasnému proletu a čeká klidně, až přijde k tomu vhodná doba. Ostatně je při zakryté předsíňce sluníčko tak snadno nevyláká. Před proletem včel odkryjeme tyto předsíňky, nebo překlopené letáky sklopíme. Současně zúžíme česna, aby se včely mohly ubrániti slídilkám nebo i loupeži. Všeobecný prolet bývá až v druhé polovině března, když za slunečního svitu stoupne teploměr již dopoledne na 8 tepla ve stínu. Před tím jsme již podle potřeby odházeli a vymetli sníh před úly a byl-li vespod přimrzlý, posypali popelem, který jeho roztání urychlil. Po hlavním prášení je první starostí včelaře, aby včelstva měla příležitost opatřiti si vodu, kterou při pěstování plodu nutně potřebují. Balonkem můžeme ji dodati trochu ohřátou v korýtku. Venku ale zřídíme včas napajedlo. Sám užívám napajedla, vyobrazeného a popsaného ve Včelařském kalendáři na r. 1939, str. 141, které se mi dobře osvědčilo. Umístím je na výsluní poblíže včelnice. Abych včely brzy přilákal, kápnu na prkno tu a tam trochu medu. Včely potom už přilétají po celé jaro a léto pro vodu; ta však musí kapati na prkno po celý den nepřetržitě, jinak by brzy zase odvykly. Proto mám vodu v třicetilitrové nádobě, aby se nemusela často doplňovati. Při proletech, hlavnímu prášení následujících, pozorujeme jevy na letáku a zaznamenáváme si poznatky u jednotlivých včelstev, jak je silný nebo slabší let, čištění dna úlu vynášením mrtvolek a drti, prolet mladušek, hojné snášení pylu jako známku, že pěstují plod atd. Poznáme tedy, kde je vše v pořádku a tam nemusíme včelstva prohlížeti. To provedeme jedině u oněch, které se jeví podle všech známek podezřelými. Teplé opatření (rohožky) ponecháme v úlu co nejdéle, nejméně do poloviny května. V příhodnou dobu po prvním proletu včel provedeme podmet. Máme-li na dně úlu ruberoidové desky nebo fermežované lepenky, vyjmeme je a tím je podmet proveden. Obsah na každé podložce dobře prohlédneme a vše pozoruhodné si poznamenáme. Nemáme-li v úlech podložky, provedeme podmet následovně: Vyjmeme zásuvku pod krycím prkénkem a malým pohrabáčkem vyhrábneme měl a mrtvolky včel, nacházející se na dně úlu. Silné včelstvo provede sice úklid samo a mrtvolky z úlu vynese. Zdál by se tedy podmet zbytečným, ale ušetříme tím přece jen včelám práci. Mimo to provedeme čištění dokonaleji, neboť vyhrabeme i měl, který včely samy neodklízejí. V ponechaném mělu by však měl mol voskový příležitost k svému rozmnožení. Dílo nerozebírejme ani po celý měsíc duben, není-li k tomu závažná příčina. Zvláště začátečníci musí v tom ohledu krotit svoji zvědavost a nedočkavost. Současně s podmetem můžeme však odebrati zadní plást, je-li prázdný a není-li obsazen včelami, případně a to velmi zřídka dva plásty. Jsou tam nyní zbytečné a jejich odebráním značně prospějeme včelstvu, neboť si pak lépe udrží teplo v úle. Provedeme to snadno a bez kouře, a tím i bez vyrušení vpředu sedícího

23 včelstva. Bude toho zvláště třeba u čeledi, které jsme museli na zimu ponechati více rámků a pak i u těch včelstev, jež přes zimu zeslábly. To jsme částečně již zjistili při předchozích proletech. 8. Péče o včely na jaře Po provedeném podmetu a odebrání přebytečných rámků z úlů necháme včely zase v klidu. V dubnu bývá počasí nestálé a přece závisí další vývoj včelstva od toho, jak v tomto měsíci zesílí pěstováním plodu. Vždyť potřebujeme pro využití květnové snůšky včelstva silná. A tu přicházejí velké rámky k plné platnosti hlavně proto, že v nich celý prostor patří jen včelám a jejich přirozenému vývoji. Jenom na velkých plástech mohou včely neomezeně rozšiřovati své plodiště. Nepodněcuji včelstva na jaře, neboť mají ještě hojné zásoby a něco si také už přinesou, hlavně čerstvý pyl. Vývoj postupuje tak přirozeným způsobem podle počasí a zdrojů snůšky. Pyl jim skýtá nejdříve líska, potom jíva, vrba a jiné jehnědokvěté stromy a keře. Pak rozkvétají postupně angrešt, meruňka, třešeň a ostatní ovocné stromy, louky se pestří různými květy a v lesích kvetou jilmy, javory a jiné listnaté stromy i keře, místy i borůvka.to je přirozené povzbuzování včelstev k zvýšenému pěstování plodu. Podněcování včelstva za špatného počasí nemůže býti účelné. Mají-li dobré zásoby, není ho vůbec třeba; docházejí-li jim zásoby, nutno je doplniti a to rychle. Při déle trvajícím špatném počasí opozdí se sice včelstva ve svém vývoji, ale také v přírodě se vše opozdí, tudíž i doba rozkvětu ovocných stromů, řepky atd. V době, kdy jednotlivá včelstva plně obsedají všecky plásty v úle, začneme s rozšiřováním plodiště. Abychom poznali, je-li k tomu již vhodná doba, vyjmeme zásuvku pod krycím prkénkem a spatříme-li tam včely hustě zavěšené pod spodními loučkami, je čas k přidání stavebního rámku. Jeli však chodbička pod loučkami dosud prázdná, není k tomu ještě vhodná doba. Dozadu dáme stavební rámek s nalepeným proužkem mezistěny. Příště nemusíme nově nalepovati, neboť při vyřezávání trubčiny tam včelí dílo ponecháváme a tak i stavební rámek přes zimu uschováme. Pruh dělničího díla může ve stavebním rámku býti i větší, a to až do jedné třetiny nebo i o něco více. Současně s přidáním stavebního rámku zaměníme krycí prkénko zase okénkem, kterým přece jen můžeme lépe sledovati další postup ve vývoji včelstva, hlavně také to, zda-li v přidaném rámku stavějí a kdy je čas k vyřezávání trubčího díla. Také vidíme okénkem, jak je poslední a předposlední plást včelami obsazen a v době snůšky sledujeme, jak tam sladiny přibývá; podle toho se pak řídíme s přidáváním souší nebo mezistěn. Rohožky však neodebírejme, neboť se mohou dostaviti chladna i noční mrazíky. Proto je ponecháme v úlech nejméně do polovice května. Ve stavebním rámku budují včely ponejvíce trubčí dílo a matka je záhy zaklade. Musíme je proto častěji vyřezávati, a to vždy dříve, než se z vajíček vylíhnou larvy, tedy asi po pěti nebo šesti dnech. Na stavebním rámku můžeme i leccos pozoruhodného zjistiti. Přestanou-li včely na něm stavěti, značí to obyčejně přípravu k rojení, a to zvláště tehdy, když se tam objeví kalíšky, začátky to matečníků. V době, kdy začnou včely na stavebním rámku pracovati, je příhodný čas k rozšiřování plodiště vkládáním mezistěn. Tím ukojíme stavební pud včel a tlumíme částečně i pud rojivosti. Plodiště však nesmíme překotně rozšiřovati, zvláště u slabších včel buďme v tom ohledu opatrni. Mezistěny dáváme dopředu, aby se dílo v plodišti postupně obnovovalo, a to vždy celé, nikdy však