Funkce chvály a uctívání v naší zbožnosti

Transkript

1 Ordinační práce Funkce chvály a uctívání v naší zbožnosti Bedřich Smola Hradec Králové - 1 -

2 Obsah 1. kapitola Úvod a vymezení pojmů 3 Uvedení Zmatení jazyků kapitola Jazykový rozbor 5 Starý zákon Uctívání Chvála Nový zákon Uctívání Chvála kapitola Pohled Starého zákona 10 Uctívání ve Starém zákoně Chvála ve Starém zákoně kapitola Pohled Nového zákona 18 Uctívání ve Starém zákoně Chvála v Novém zákoně kapitola Systematizování výsledků 24 Co je chvála a uctívání Za co můžeme Boha chválit Jak máme chválit Zvláštní služba? kapitola Aplikace do života církve 30 Bohoslužba 30 Jak chválit a uctívat v dnešní době? kapitola Závěr 36 Seznam použité literatury

3 1) Úvod a vymezení pojmů a) Uvedení Chvála a uctívání byly v poslední době velice diskutovaným tématem. A není se čemu divit, protože právě chvála a uctívání jsou předmětem mnoha sporů. Ať už jsou to spory teologické, tedy co je chvála a uctívání, jakou mají funkci, jaké je jejich možné použití, nebo praktické, spory příznivců starých písní versus nových, debaty o přijatelném a nepřijatelném stylu hudebního doprovodu, o obsahu písní atd. Také je třeba říci, že na toto téma zaznělo mnoho různých referátů, bylo napsáno mnoho článků a prací, které byly v Církvi bratrské různě publikovány nebo prezentovány. Většinou ovšem šlo jenom o kratší příspěvky a tak jsem rád, že tato práce nabízí širší prostor pro rozebrání tohoto tématu. Na druhou stranu samozřejmě rozsah této práce nedovoluje podrobné zkoumání vzhledem k šíři probíraného tématu, množství biblických textů, jež se k němu vztahují, a různým představám o něm. Nebude tedy možné přesně rozebrat veškeré biblické texty, které se týkají chvály a uctívání, ale bude potřeba provést výběr. Tento výběr bude z části v důsledku rozboru pojmů, jemuž bych se chtěl věnovat hned v úvodní kapitole. Dále bude následovat rozebrání klíčových biblických textů Starého a poté Nového zákona a pokus o vytvoření teologie chvály a uctívání. Na závěr bych chtěl věnovat čas praktické aplikaci do života církve především do liturgiky, ale i do oblasti osobní zbožnosti. b) Zmatení jazyků Na úplný úvod bych vůbec rád udělal pořádek v používaných výrazech, protože se často setkávám s jejich špatným použitím. Například slovo chvála je dnes běžným výrazem pro křesťanskou píseň. Není to ovšem každá píseň. Většinou označuje píseň novou, kterou v našich shromážděních zpíváme s hudební skupinou. Na druhou stranu ale nevyjadřuje kategorii písně podle jejího obsahu. Chvála může být klidně i žalozpěv, pokud se ovšem nějaký v seznamu našich písní najde. Jak je vidět, jazykové rozdíly jsou výrazné. Přibývá k tomu navíc ještě jeden problém. Tato práce se bude opírat o českou a anglickou literaturu a tam se použitá víceznačnost ještě rozšiřuje. Rád bych tedy alespoň předběžně definoval pojmy. Nejedná se na tomto místě o přesné definice, jde o to, aby bylo zřejmé, jak budu pojmy používat

4 i) Chvála 1 Chvála pramení spontánně ze,základního pocitu radosti, která je neoddělitelnou součástí života Božího lidu. 2 Je to také vyjádření díků a uznání Boží velikosti. Podle International Standard Bible Encyclopedia je slovo chvála odvozeno od latinského pretium, které znamená cenu nebo hodnotu, a tedy ocenění nebo přiznání hodnoty 3. ii) Uctívání 4 Nový biblický slovník, překládá anglické worship jako bohoslužba. Tento termín se zdá vhodný, protože i v kruzích CB se používá nedělní bohoslužba a bohoslužba všedního dne. Uctívání oba tyto významy zahrnuje. Ovšem uctívání je ve svém základním významu daleko širší výraz. Bohoslužba nebo uctívání je nejjednodušší formou odpovědi křesťana Bohu. Je to odpověď lidského srdce Bohu, který se zjevuje prostřednictvím svého charakteru, práce a rozdáváním svého požehnání lidem. Uctívání nás vede ke konkrétní k Bohu zaměřené orientaci života. 5 Uctívání je tedy prvotně naše životní zaměření, rozpoznání Pána Boha jako stvořitele a vykupitele a rozhodnutí podřídit mu svůj život ve všech jeho detailech. Na úvod tedy tyto definice stačí, podrobněji se jimi budu zabývat v další kapitole. Je vidět, že mezi našimi výrazy existují úzké vztahy a nelze je úplně oddělit. Záměr této práce je ovšem soustředit se na chválu a uctívání v kontextu společné bohoslužby církve. Jsem si však vědom, že to úplně není možné bez přihlédnutí i k tomu, co uctívání znamená obecně. Nelze se totiž zaměřit (a občas se tak děje) pouze na úzkou oblast uctívání jako nedělní bohoslužby, případně ještě úžeji jako blok čtyř písní před kázáním. Potom se často stává, že se pokoušíme vyvodit důsledky z nejasných biblických textů. Tyto důsledky a jejich aplikace však v širším pochopení uctívání nejsou možné. 1 Anglické praise 2 Douglas J. D., Nový biblický slovník, Návrat domů, Praha, 1996, chvála 3 Geoffrey W. Bromiley, ISBE, Grand Rapids, Michigan, Anglické worship 5 Pavel Černý, Dynamika života církve, Oliva, Praha,

5 2) Jazykový rozbor Chtěl bych se teď podrobněji podívat na výrazy, které se k našemu tématu vztahují. Jak jsem již naznačoval, není jich zrovna málo. a) Starý zákon i) Nejprve tedy ze Starého zákona slova, která označují uctívání. hwx hwh 6 Je nejběžnějším pojmem, znamená uctívat, poklonit se. Vztahuje se ke gestu či postoji k někomu, kdo má zvláštní čest nebo autoritu. Gesto označuje vnitřní postoj. Slovo může též vyjadřovat pouze tento vnitřní postoj. Může se vztahovat jak k Hospodinu či jiným bohům, tak i k lidem. Používá se jednak pro společnou bohoslužbu, jednak pro osobní uctívání. db[ bd 7 Je druhým nejběžnějším slovem a týká se služby. Označuje samozřejmě také naprosto obyčejnou práci, kterou někdo vykonává, ale i službu náboženskou, a to jak Hospodinu, tak jiným bohům. V náboženském smyslu se vztahuje převážně ke službě ve stanu setkávání a chrámu. Pojem označoval nejen běžné části péče o stan setkávání (nesení, stavění, rozebírání), ale i to, co se ve stánku dělo (přinášení obětí, svátky a všechno ostatní). trv šrt 8 Je třetím nejpoužívanějším výrazem ve SZ. V náboženském významu označuje převážně službu kněží nebo levitů a vztahuje se k bohoslužbě Hospodinu. Na několika místech je i specifikován jako přímluvy, díkůvzdání, chvála, u synů Áronových je to přinášení obětí, ale například v Jóelovi jsou sluhové Hospodinovi povoláni k žalozpěvům. Ppk kpp, qdd qdd, dhg ghr 9 Tyto výrazy označují sklonění se, pokleknutí před někým. 6 Willem A. VanGemeren, The New International Dictionary of the Old Testament Theology and Exegesis, Zondervan Publishing House, Grand Rapids Willem A. VanGemeren, The New International Dictionary of the Old Testament Theology and Exegesis, Zondervan Publishing House, Grand Rapids Willem A. VanGemeren, The New International Dictionary of the Old Testament Theology and Exegesis, Zondervan Publishing House, Grand Rapids Willem A. VanGemeren, The New International Dictionary of the Old Testament Theology and Exegesis, Zondervan Publishing House, Grand Rapids

6 ii) Okruh slov označujících chválu llh hll 10 Chvála je vyjádřením ocenění a odpověď na dobré osobní kvality. Bůh je hoden chvály ze své podstaty. Hlavním prostředkem vyjádření chvály je hymnus. Způsoby, jak přiměřeně vyjádřit chválu, byly různé, skrze vyznání a slib věčné chvály, hudbu a tanec, jež doprovázely slovní chválu. Slunce a vítr jsou povolány ke chvále, kterou naplňují tím, že plní své poslání jako svědkové Božího stvoření. Slovo se rovněž objevuje v písních díkůvzdání, jež oslavují vysvobození jednotlivce jako odpověď na modlitbu. V žalozpěvech je přirozeně na konci jako zaslíbení díkůvzdání a chvály v případě, že je modlitba vyslyšena, a jako vyjádření důvěry v Boží pomoc. hdy ydh 11 Vyjadřuje širší škálu, základní význam je uznání, pak díkůvzdání, chvála, vyznání. Může označovat i píseň chvály a díků. Oběť díků doprovázela píseň díků, která byla jak svědectvím pro shromáždění, tak díkůvzdáním Bohu. rmz zmr 12 Označuje hudbu, vydávat zvuk, hrát na hudební nástroj. Odráží použití hll, jenom v menší míře. Smyslem hudby bylo zesílit hlasy, jež chválily Hospodina. hwn nwh 13 Výraz nwh znamená zpívat a setkáváme se s ním pouze jednou při zpěvu Mojžíšovy vítězné písně 14. hn[ nh 15 Slovo znamená také zpívat a je použito o ženách, které zpívají vítěznou píseň, a při společných oslavách nerůznějšího druhu, například při kopání studny 16 nebo sběru hroznů Willem A. VanGemeren, The New International Dictionary of the Old Testament Theology and Exegesis, Zondervan Publishing House, Grand Rapids Willem A. VanGemeren, The New International Dictionary of the Old Testament Theology and Exegesis, Zondervan Publishing House, Grand Rapids Willem A. VanGemeren, The New International Dictionary of the Old Testament Theology and Exegesis, Zondervan Publishing House, Grand Rapids Willem A. VanGemeren, The New International Dictionary of the Old Testament Theology and Exegesis, Zondervan Publishing House, Grand Rapids Ex 15,2 15 Willem A. VanGemeren, The New International Dictionary of the Old Testament Theology and Exegesis, Zondervan Publishing House, Grand Rapids Nu 21,17 17 Jr 25,30-6 -

7 Hcp psh 18 Znamená propuknout v radostný zpěv. Vyjadřuje radostnou rekci těch, kdo byli vysvobozeni z utrpení nebo útisku. ~m'ar romem 19 Vyjadřuje touhu někoho vyvýšit nebo být na něco či někoho hrdý. Patří k obecnému slovníku chvály. Objevuje se převážně v Žalmech, kde uvádí části společných i osobních písní. xbv šbh 20 Znamená chválit, oslavovat nebo ctít. Vyskytuje se především v Žalmech a označuje pouze chválu v náboženském slova smyslu, tedy použitou o Bohu, ne o lidech. Ryf šyr 21 Znamená také zpívat a může označovat jak sekulární, tak náboženský druh zpěvu. Slouží k uvedení ke chvále v různých druzích žalmů a písní. Je použito v sousloví zpívat novou píseň. Předpokládá novou zkušenost s Bohem v akci, na niž reaguje díkůvzdáním. V některých žalmech se objevuje v záhlaví jako označení pro píseň. hnt tnh 22 Poslední výraz znamená recitovat nebo opakovat a používá se pro antifonní recitaci. b) Nový zákon i) Okruh slov označujících uctívání proskunei/n proskynein 23 Slovo, které navazuje na Starozákonní význam poklonit se, políbit nebo vyjádřit úctu. Překládá v LXX hwh a i jiné termíny vyjadřující uctívání. V novozákonním označení je objekt úcty, ať už právem či neprávem, vždycky božského původu. Nejčastěji se výraz používá 18 Willem A. VanGemeren, The New International Dictionary of the Old Testament Theology and Exegesis, Zondervan Publishing House, Grand Rapids Willem A. VanGemeren, The New International Dictionary of the Old Testament Theology and Exegesis, Zondervan Publishing House, Grand Rapids Willem A. VanGemeren, The New International Dictionary of the Old Testament Theology and Exegesis, Zondervan Publishing House, Grand Rapids Willem A. VanGemeren, The New International Dictionary of the Old Testament Theology and Exegesis, Zondervan Publishing House, Grand Rapids Willem A. VanGemeren, The New International Dictionary of the Old Testament Theology and Exegesis, Zondervan Publishing House, Grand Rapids Gerhard Kittel, Theological Dictionary of the New Testament, Wm. B. Eerdmans Publishing, Co.,

8 v evangeliích, Skutcích apoštolů a Zjevení Janově. V epištolách se objevuje pouze na třech místech. Ukazuje se, že tento pojem je velmi konkrétní, požaduje mít před sebou viditelný majestát, před nímž je možné se poklonit. latreu,ein latruein 24 Překládá se jako sloužit. V LXX vyjadřuje přesněji sloužit či uctívat kulticky, zvláště skrze oběť. Označuje náboženskou aktivitu lidí obecně, oproti výrazu leiturgein, který byl použit o kněžích. V Novém zákoně je však tento rozdíl smazán. Slovo je použito o modlitbě, o Pavlově misijní činnosti 25 i o celé křesťanské zkušenosti. latrei,a latreia 26 Označuje službu a původně označovalo oběť, což je v obrazném smyslu použito také v Ř 12,2. leitourgein leiturgein 27 Znamená rovněž sloužit. V LXX označovalo kultickou službu kněží. V Novém zákoně můžeme vidět vývoj směrem ke zduchovnění významu. Ve Sk 13,2 se hovoří o službě jako o společenství modlitby, což je naprostá novinka, a dále pak též o sbírce pro Jeruzalém v 2 K 9,12. ii) Okruh slov označujících chválu aivnei/n ainein 28 Znamená chválit, vyvyšovat. Označuje radostnou chválu, která je vyjádřena doxologiemi, hymny či modlitbami. Mohou je pronášet jednotlivci, společenství učedníků, společenství věřících novozákonní církve nebo i andělé. euvcaristei/n eucharistein 29 Podle židovsko-helénistické tradice označuje modlitbu díkůvzdání a díkůvzdání při jídle. V novozákonních epištolách vyjadřuje díkůvzdání nebo oslavení Boha. euvlogei/n eulogein Gerhard Kittel, Theological Dictionary of the New Testament, Wm. B. Eerdmans Publishing, Co., Fp 3,3 26 Gerhard Kittel, Theological Dictionary of the New Testament, Wm. B. Eerdmans Publishing, Co., Gerhard Kittel, Theological Dictionary of the New Testament, Wm. B. Eerdmans Publishing, Co., Gerhard Kittel, Theological Dictionary of the New Testament, Wm. B. Eerdmans Publishing, Co., Gerhard Kittel, Theological Dictionary of the New Testament, Wm. B. Eerdmans Publishing, Co., Gerhard Kittel, Theological Dictionary of the New Testament, Wm. B. Eerdmans Publishing, Co.,

9 Znamená žehnat nebo dobrořečit. V našem kontextu hovoříme o dobrořečení Bohu, což je vzdání cti, vyjádření víry a vděčnosti. a; dw wv dai/j ado ode 31 Znamená zpívat a píseň. V Novém zákoně se hovoří o odai písních. Jde o písně společenství, mají se proto zpívat společně. Jsou uváděny se slovem pneumatikos duchovní, což mluví pro jejich inspiraci. Jsou tedy vyjádřením slova Kristova, jak o tom hovoří Ko 3,16, a proto mají sloužit k vzájemnému napomínání a vyučování v církvi. Existují ještě další termíny, psalmos a hymnos, mnozí se pokoušeli najít rozdíly, ale zdá se, že nelze přesně odlišit jednotlivé významy, všechny označují píseň. doxa,zein doxazein 32 V Novém zákoně znamená oslavovat, ctít a vyvyšovat. 31 Gerhard Kittel, Theological Dictionary of the New Testament, Wm. B. Eerdmans Publishing, Co., Gerhard Kittel, Theological Dictionary of the New Testament, Wm. B. Eerdmans Publishing, Co.,

10 3) Pohled Starého zákona a) Uctívání ve Starém zákoně i) Co je uctívání? 6 hebrejských výrazů překládají české uctívat, klanět se, pokleknout, sloužit, dohromady tvoří starozákonní pohled na uctívání. Uctívání je vyjádřením vztahu 33, může být použito jak ve vztahu k Bohu, tak k lidem 34. Uctívání tedy představuje víc než jen náboženský termín označuje vztah, který mají mezi sebou 2 osoby. Ve Starém zákoně to může být vzhledem k lidem, jiným bohům nebo Hospodinu. Člověk může volit, koho bude uctívat a komu bude sloužit, tak jak Jozue vyzývá lid před svou smrtí. 35 Uctívání je životní orientace, rozpoznání toho, kým je Bůh. Uctívání tedy představuje odpověď na Boží zjevení. Je to proto, že si člověk uvědomí, kým Bůh je, 36 nebo je to na základě Božích skutků, které jsou také Izraeli připomínány 37. Člověk rozpoznává Boží autoritu, moc, svatost jeho charakteru nebo jeho působení ve světě, což ho vede uctívání. Na druhou stranu pro lid Staré smlouvy bylo uctívání a služba Hospodinu také příkazem. 38 Uctívání může být jednorázovým aktem 39 (pro označení jednorázové aktivity se velmi často používá hlavně slovo hwh). Na druhou stranu je služba Hospodinu spojena s dodržováním přikázání, která dal svému lidu. 40 To jednoznačně ukazuje na celoživotní postoj, protože přikázání se týkala celého života, i na to, že uctívání a služba nemusí být vždycky v kontextu bohoslužebného shromáždění, ale že jde o záležitost životního stylu jednotlivce. ii) Jak uctívat V Mojžíšově zákoně existují také instrukce o tom, jak uctívat Hospodina. Vcelku souhrnný přehled můžeme najít v Dt 10, Uctívání je spojeno s bázní, tedy se správným postojem k Hospodinu, uznáním jeho velikosti a toho, jak moc nás přesahuje. Uctívat ho 33 Hill Andrew, Enger his courts with Praise, Baker Books, Nashville, Gn 27,29 35 Joz 24,15 36 Ž 99, Kr 17,36 38 Dt 10,12 39 Gn 24,26 40 Dt 28,14 41 Dt 10,12 Nyní tedy, Izraeli, co od tebe požaduje Hospodin, tvůj Bůh? Jen aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, miloval ho a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, 13 abys dbal na Hospodinova přikázání a nařízení, která ti dnes udílím, aby s tebou bylo dobře

11 znamená chodit po jeho stezkách, tj. žít svůj život podle jeho přikázání milovat jej, sloužit mu celým srdcem, duší i myslí. Dále je uctívání spojováno s obětí, díkůvzdáním a zpěvem 42. Součástí uctívání mohlo být rovněž vyznání hříchů. Uctívání je též zmíněno ve vztahu ke zvěstování budoucím generacím a připomínání toho, co Hospodin udělal. 43 Služba označuje i provoz stánku a později chrámu. Mohlo se jednat o službu duchovního charakteru, ale i o praktické záležitosti spojené s přenášením stánku, péčí o vybavení atd. 44 K této službě byli zvlášť vyvolení levité, tento druh služby byl tedy omezen. b) Chvála ve Starém zákoně i) Co je chvála Termín chvála je to, o čem se většinou diskutuje. Starozákonní význam je jistě pro správné pochopení v mnohém klíčový, protože v Novém zákoně již tolik řečeno není. Jak jsem uváděl v minulé kapitole, pod tímto jedním významovým okruhem se skrývá velké množství slov. Základní význam chvály je jednoduchý a zcela sekulární jedná se o prostou pochvalu (vlastností nebo za nějaký vykonaný skutek), podobně jako když faraónovi služebníci viděli Sáraj, vychválili ji před faraónem, protože byla krásná. 45 Tento základní smysl je něco, co lidem často uniká. Cílem chvály je vždycky nějakým způsobem zdůraznit určité vlastnosti nebo činy člověka, aby byl postaven do lepšího světla, tak jako před faraónem zdůraznili Sárajinu krásu. Chvála je tedy reakcí na něco mohou to být vlastnosti, kvality či skutky, a to jak člověka, tak u Hospodina. Je reakcí na Boží zjevení 46, na pochopení toho, kým je Pán Bůh. V ČEP se hovoří na několika místech o tom, že člověk velebí 47 Hospodina. Doslova to však znamená zvětšovat. Žalmista hovoří o tom, že díkůvzdáním bude zvětšovat Hospodina. Ne tedy zřejmě jeho samotného, ale jeho známost, jeho význam. 42 Např. 2 Pa 29,30 43 Ž 22,31 44 Dt 10,8 45 Gn 12,15 46 Ž 106,12 47 Ž 69,

12 Smyslem ovšem není vždy pochválit člověka jenom v soukromí, ale hlavně před ostatními. Proto je chvála často spojována s oznamováním, chválit znamená také vyprávět před bratry 48 žalmista chce chválit Hospodina mezi mnohými 49, oznamovat jeho skutky mezi lidmi 50. Dnes si již spojujeme chválu skoro vždycky s hudbou a často dokonce pouze s určitým druhem hudby. Žalmy se jistě pojí s hudbou. Psalmos v LXX je překladem hebrejského mizmor, které pochází od zmr 51. Žalmy jako takové jsou básněmi, jež se často přednášely za doprovodu strunných a jiných nástrojů 52. Jistě se však jednalo i o běžné písně s melodií a doprovodem. 53 Také vůbec nemuselo jít o zpěv, pouze o zvuk, který vydávají hudební nástroje. 54 Chvála je tedy v základním smyslu pochvalou, vyjádřením úcty, oceněním. Znamená také zvětšovat Boží slávu ve smyslu ji rozšiřovat a oznamovat. Často se hovoří o chvále v kontextu oznamování a proklamace ostatním nebo před ostatními. ii) Za co chválit Hospodina Chvála je tedy reakcí na něco. Důvod chvály by se dal rozdělit do dvou kategorií. První je za Boží charakter, za to, kým Bůh je, a druhá je za Boží skutky, které vykonal. Bůh je hoden chvály kvůli tomu, jaký je Na mnoha místech, v žalmech i jinde, je Bůh chválen za svůj charakter nebo jsou lidé vyzýváni, aby ho takto chválili. Bůh je veliký, a proto bychom ho měli chválit 55. Dalším, velmi častým důvodem je Boží milosrdenství. 56 Bůh je dobrý, proto mu máme zpívat žalmy 57, je vyvýšený 58, spravedlivý 59. Jinde jsou lidé vybízeni, aby vzdávali díky Hospodinovu svatému 48 Ž 22,23 49 Ž 109,30 50 Ž 9,12 51 Raymond B. Dillard, Tremper Longman III., Úvod do Starého zákona, Návrat domů, Praha, Ž 4,1 53 Ž 98, Ž Pa 16,25 56 Ž Ž 135,3 58 Ex 15,1 59 Ž 7,

13 jménu 60. Bůh je hoden chvály také prostě proto, že je Bohem 61. Chválena je též Boží moc a síla 62. A dokonce je to dobré zpívat Hospodinu chválu 63. Chvála za Boží skutky Na mnoha jiných místech je Bůh chválen za to, co vykonal, za to, co lidé buď sami zažili, nebo co jim bylo předáno. Je to jednak za vysvobození od nepřátel 64 Mojžíš zpívá píseň a chválí Boha za to, že smetl faraónovo vojsko 65. Také za jiné divy, které Hospodin koná 66 on odpověděl a zachránil autora žalmu 118 a za to mu bude vzdávat chválu 67. Stvoření představuje jedno ze samostatných témat, kvůli nimž je Hospodin hoden chvály. Žalmista chválí za to, jak on sám je pečlivě vytvořen 68. Celé stvoření má vzdávat chválu za milost, že může vůbec existovat díky tomu, že je Hospodin stvořil 69. Izajáš chválí Hospodina za jeho úradky (podle anglické verze plány), které jsou na věky pravda 70, tedy za to, že Hospodin řídí tento svět a má s ním určitý plán. Ještě bych se chtěl zmínit o jedné věci. Když začali Izraelci znovu budovat chrám a byly položeny základy, chválili Hospodina 71. Chválili ho za jeho věčné milosrdenství s Izraelem, nicméně je zde napsáno, že to bylo právě proto, že byly položeny základy. Je tedy zřejmé, že za obecným zvoláním Boží milosrdenství je věčné se skrývá často velmi konkrétní událost v života národa nebo jednotlivce. iii) Chvála jako zvláštní služba Stejně jako bylo ve Starém zákoně určitým způsobem institucionalizované uctívání a služba Hospodinu, kdy určitý aspekt mohli vykonávat jenom levité a kněží, došlo i k určité institucionalizaci chvály. První zmínka o této institucionalizaci se nachází v 1 Pa 15, kde král David ustanovil některé z Lévijců, aby zpívali a chválili Hospodina 72. Byli ustanoveni, aby při bohoslužbě ráno i večer 73 a také při různých oslavách 74 zpívali a chválili. Toto ustanovování 60 Ž 97,12 61 Ž 118,28 62 Ž 21,14 63 Ž 147,1 64 Jr 20,13 65 Ex 15,1 66 Ž Ž 118,21 68 Ž 139,14 69 Ž 148, Iz 25,1 71 Ezd 3, Pa 16, Pa 23, Pa 30,

14 bylo něčím, co se od Davidovy doby opakovalo při postavení chrámu 75 a pak při znovuobnovení chrámu. Jednalo se o dědičnou záležitost celé rodiny byly ustanoveny k této službě 76. Tito zpěváci se vybírali podle určitých schopností stali se jimi ti, kdo uměli hrát a zpívat a také podstoupili určitý trénink 77. David ustanovil zpěváky a ty, kteří chválili, a tato tradice se potom předávala dál 78. Nebyla to jenom tradice v ustanovení zvláštních lidí, ale i písně se předávaly a zpívaly a zdá se, že Davidovy a Asafovy písně měly zvláštní autoritu 79. Tito zpěváci a hudebníci byli ustanoveni k tomu, aby vzdávali Hospodinu chválu při pravidelných obětech, nejednalo se tedy ani tak o obdobu našich chválicích skupin, ale spíš o speciální službu v rámci celého kultu. Dá se předpokládat, že když tyto zpěváky vybrali z řad Lévijců, jednalo se jistě o součást uctívání Hospodina. iv) Ostatní Existují ještě další texty ve Starém zákoně, které by se daly těžko spojit pod jedno téma, a tak je zařadím sem. Dnes se slovo chvála obecně používá pro určitý druh písně, pro písně zpívané s kytarou, popřípadě s hudební skupinou. Na některých místech se snaží rozšířit termín chvála i na písně z kancionálu. Zdá se mi ovšem, že to není správný směr. Chvála zřejmě pochází z chvalozpěvu, což je ovšem jenom jeden z několika druhů písní ve Starém zákoně. Navíc například počet žalozpěvů převyšuje mezi žalmy počet chvalozpěvů 80. I přesto, že v této práci využívám slovníkového dělení, které má pod významovým okruhem chvála výrazy chválit, zpívat, hrát, recitovat a další, připadá mi toto dělení trochu nešťastné, neboť je zřejmé, že zpívat a chválit není nutně totéž. Chvála se dá zpívat, ale také se často zpívají žalozpěvy 81. Chvála je také velmi často ve spojení s díkůvzdáním 82. Websterův slovník uvádí, že chvála je i vyjádřením vděčnosti za poskytnutou pomoc Pa 8, Pa 16,7; 25, Pa 25, Pa 8, Pa 29,30 80 Raymond B. Dillard, Tremper Longman III., Úvod do Starého zákona, Návrat domů, Praha, Ž Pa 29,13 83 Random House Webster s College Dictionary, Random House, New York,

15 Další významnou zmínkou je to, jak by lidé měli Hospodina chválit. Když byli ustanoveni zvláštní zpěváci a hudebníci, měli zpívat chvály Hospodinu s radostí 84 a nahlas 85. V žalmech se mluví o tom, že máme chválit Hospodina celým srdcem 86, tedy že k opravdové chvále je potřeba upřímnost. Pokud život člověka není oddán Hospodinu, pokud mu lidé neslouží i v každodenních záležitostech, Bůh nepřijímá jejich chválu 87. Žalmista touží zpívat chválu ve shromáždění spravedlivých 88. Na jiném místě říká, že chce vzdávat Hospodinu chválu z přímého srdce 89. Je možné chválit Hospodina také tancem 90 a zvukem hudebních nástrojů 91. Zajímavá je rovněž zmínka o tom, že hudba a zpěv mají být dobré (anglické slovo užité v překladu NAU je skillfully, které lze přeložit jako dovedně). Není to tedy žádná šumařina. Za zmínku jistě stojí také to, že v žalmech je často použito haleluja, tedy výzva ke chvále Hospodina. Žalmista nabádá ostatní, aby chválili Hospodina, a předkládá různé důvody, proč Hospodina chválit 92. Tyto důvody jsem zmiňoval v části o tom, za co máme Hospodina chválit. Na to, že chválu nelze chápat pouze jako jednorázovou aktivitu bez většího vlivu na lidský život, ukazuje rovněž spojení s bázní Hospodinovou. Žalmista vyzývá ty, kdo se bojí Hospodina, aby chválili Hospodina. Chvála je též spojována s vírou. Žalmista nejenom chválí slovo Hospodinovo, ale také v něj doufá 93. Ten, kdo zpívá Hospodinu žalmy, je zároveň tím, kdo plní svoje sliby Hospodinu 94. Jiná zmínka je o vztahu chvály a oběti. Ze Ž 54 lze chválu chápat jako oběť 95. Chvála rozhodně doprovázela různé obřady a pravidelné oběti 96. Ve Starém zákoně je též jasná představa o tom, že jenom živí mohou chválit Hospodina, ne ti, kteří zemřeli 97. V žalmech se často setkáváme i se slibem chvály v rámci 84 2 Pa 29, Pa 15,19 86 Ž 86,12 87 Am 5, Ž 111,1 89 Ž 119,7 90 Ž 149,3 91 Ž 150,3 92 Ž Ž 56,5 94 Ž 61,9 95 Ž 54, Pa 29,27 97 Iz 38,

16 žalozpěvu nebo prosby žalmista vyznává, že pokud ho Hospodin zachrání, on mu bude vzdávat chválu 98. Obrovskou inspirací pro chválu je závěr knihy Žalmů. Za zmínku stojí například Ž 148, kde žalmista nejprve vyzývá veškeré stvoření, aby chválilo Hospodina nejen andělé, ale i celá příroda a celý vesmír. Je tedy možné, aby i neživé předměty chválily Hospodina. Důvodem jejich chvály je právě Boží stvoření. Lidé, andělé a příroda mají chválit a děkovat Hospodinu za svoji existenci. Textem, který v určitém smyslu shrnuje mnohé z toho, co jsem zmínil, je text ustanovení prvních zpěváků v 1 Pa 16. Král David ustanovil Asafa a ostatní, aby vzdávali Hospodinu chválu, a pověřil ho tímto: 1 Paralipomenon Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. 12 Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, 13 potomkové Izraele, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení! 14 Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi. 15 Věčně pamatujte na jeho smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení. 16 Uzavřel ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi, 17 stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou: 18 "Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!" 19 Na počet vás byla malá hrstka, byli jste tam hosty. 20 Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu. 21 On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále: 22 "Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!" 23 Zpívej Hospodinu, celá země! Zvěstujte den ze dne jeho spásu, 24 vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech, 25 neboť Hospodin je veliký, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy. 26 Všechna božstva národů jsou bůžci, ale Hospodin učinil nebe. 98 Ž 106,

17 27 Před jeho tváří velebná důstojnost, moc a potěšení na svatém místě jeho. 28 Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc, 29 přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! Přineste dar, vstupte před něj, v nádheře svatyně se klaňte Hospodinu! 30 Svíjej se před ním, celá země! Pevně je založen svět, nic jím neotřese. 31 Nebesa se zaradují, rozjásá se země, mezi národy se bude říkat: "Hospodin kraluje!" 32 Moře i s tím, co je v něm, se rozburácí, pole zazní jásotem, i všechno, co je na něm. 33 Tehdy zaplesají stromy v lese vstříc Hospodinu, že přichází soudit zemi. 34 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. 35 Rcete: Zachraň nás, ó Bože, naše spáso, shromáždi a vytrhni nás z pronárodů; tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem. 36 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky!" A všechen lid ať řekne: "Amen. Chvalte Hospodina!" 37 Tam před schránou Hospodinovy smlouvy zanechal David Asafa a jeho bratry, aby každodenně, podle denního rozvrhu, před schránou přisluhovali. Nejprve se mluví o tom, k čemu byli povoláni: aby znali Boží vůli, hledali jeho tvář, prostě měli blízký vztah s Hospodinem. K tomu, aby sami zažívali Boží blízkost, která vede ke chvále. Potom mají připomínat divy, jež Hospodin vykonal, jeho smlouvu, kterou uzavřel z Jákobem, a jak potom s Izraelem jednal. Dále je zmínka o tom, kým Bůh je že je pravým Bohem a nakonec je celé stvoření vyzváno ke chvále

18 4) Pohled Nového zákona a) Uctívání v Novém zákoně V Novém zákoně bych začal trochu jinak. Uctívání se objevuje v několika kontextech. První z nich je uctívání právě narozeného Ježíše, jak popisuje Matouš. Postavy, které přicházejí k právě narozenému Kristu, přicházejí a uctívají ho na základě zjevení. U mágů z východu nevíme, jak k tomuto zjevení došlo, ale vedeni hvězdou přišli a uctívali Krista 99. Pastýřové v Lukášově vyprávění přicházejí na základě zjevení anděla, který jim zvěstuje Kristovo narození 100. Podobně to můžeme vidět i v dále. V evangeliích se setkáváme s výrazem uctívat kromě epizody narození Krista, pokušení na poušti a rozhovoru se samařskou ženou pouze tehdy, když někdo přichází k Ježíši a pokloní se mu. Je to v případě prosby o uzdravení 101, žádosti o očištění od malomocného 102 a ve spojení s prosbou o milost i v podobenství o nemilosrdném služebníku 103, kdy se služebník klaní před králem a žádá o odpuštění dluhů. Uctívání je něco, oč stojí satan v příběhu o pokušení na poušti 104, kde Ježíš jednoznačně zdůrazňuje, že není možné uctívat někoho jiného než Boha. 105 Důležitým textem, který přináší výrazný posun ve významu, je 4. kapitola Janova evangelia. Při rozhovoru se samařskou ženou dojde na rozpravu o správném uctívání, přesněji o správném místě pro uctívání. Ježíš zde předkládá známý výrok, že v hodině, která přichází, 106 budou lidé uctívat Otce v duchu a pravdě a že to je způsob, který se Otci líbí. Je dobré zmínit debatu, která se vede o tento výrok. Hlavním bodem sporu je, co znamená v duchu, zda se jedná o Ducha svatého 107, nebo zduchovnění uctívání, tedy že už není důležité fyzické místo a fyzická podstata uctívání, ale duchovní aspekt. Uctívání probíhá v neviditelné říši našeho ducha Mt 2, Lk 2, Mt 9, Mt 8,2 103 Mt 18, Mt 4,9 105 Mt 4, J 4, Např. Georgie R. Beasley Murray, WBC, Word Books, Publisher, Texas, 1987 nebo Gary M. Burge, THE NIV APPLICATION COMMENTARY, John, Grand Rapids, Michigan, Wayne Grundem, Systematic Theology, Inter-Varsity Press, Leicester,

19 WBC uvádí následující definici: Boží království je věk vylití Ducha svatého, ti, kdo opravdově uctívají Otce, ho budou ctít ve ctnostech života, svobody a moci, kterou jim dal Duch svatý, a ve shodě s vykupujícím zjevením 109. Uctívat v Duchu a v pravdě tedy znamená žít život z moci Ducha svatého, který přináší chválu Bohu. V textu je také přímo řečeno, že Bůh je Duch, 110 a zdá se nepravděpodobné, že by ve stejné větě bylo použito slovo duch o lidském duchu. Také se zdá, že v Duchu a v pravdě nepředstavují seznam dvou rysů uctívání, ale spíše neoddělitelný koncept. Je to uctívání zmocněné Duchem svatým a podle zjevené Boží pravdy. Je to uctívání, které není svázáno se svatými místy, ale je zmocněné svatou osobou. 111 Jan tedy pravděpodobně opravdu mluví o Duchu svatém. S Ježíšovou smrtí se mění podstata správného uctívání. Již nejde o svaté místo, nýbrž o nový život. Nově uctívat mohou jenom ti, kdo uctívají v Duchu a v pravdě, tedy jenom lidé věřící. Uctívání zahrnuje celoživotní postoj a jednání, nejen akt vyjádření úcty. Je zajímavé, že o uctívání se v novozákonních listech a Skutcích mluví pouze na třech místech 112, což ukazuje na to, že termín proskunew je velmi konkrétní a potřebuje před sebou mít majestát, před nímž by se klaněl 113, s čímž se v NZ listech nesetkáváme. Poslední zmínky jsou z knihy Zjevení, kde se nám odkrývá pohled na nebeské uctívání. Nejprve ve 4. kapitole vidíme 24 starších, kteří chválí Boha za stvoření 114. V 5. kapitole uctívání směřuje k Beránkovi, který jediný je hoden otevřít knihu. Je mu vzdávána chvála za to, že byl obětován a vykoupil pro sebe svůj lid 115. Stejná myšlenka se opakuje znovu v 7. kapitole 116. V 11. kapitole je důvodem ke chvále Boží spravedlnost a vláda Ježíše Krista 117. Ve 13. kapitole nacházíme jedno z mála novozákonních míst, kde je přímo řeč o uctívání někoho jiného než Boha nebo Ježíše Krista. K uctívání šelmy vede její veliká moc, kterou projevuje i ve velkých znameních, a tak svedla lidi, k tomu, aby ji uctívali kapitola obsahuje určitý souhrn všeho, co zatím bylo řečeno o knize Zjevení, kdy vykoupení zpívají 109 Georgie R. Beasley Murray, WBC, Word Books, Publisher, Texas, J 4, Gary M. Burge, THE NIV APPLICATION COMMENTARY, John, Grand Rapids, Michigan, Sk 10,25, 1 K 14,25, Žd 11, Gerhard Kittel, Theological Dictionary of the New Ttestament, Wm. B. Eerdmans Publishing, Co., Zj 4, Zj 5,9 a Zj 7, Zj 11,15 a Zj 13,

20 píseň Mojžíšovu a Beránkovu a chválí Boha za jeho mocné činy, velké divy, vykoupení, jeho spravedlnost a soud. 119 V úvodu 19. kapitoly vidíme, jak uctívání a chvála jsou reakcí na Boží dílo a zjevení. Veliký zástup vyznává velký Boží soud nad nevěstkou a vzdává Hospodinu chválu za jeho soudy a potom se dvacet čtyři starců a čtyři bytosti pokloní před Bohem 120. Doplnění nabízí pohled na službu Bohu. Při pohledu na novozákonní texty, jež souvisí s tématem, je zřejmý novozákonní důraz na správné uctívání (viz Jan 4). O správné službě Bohu mluví List Židům. Změna nastává v tom, že teď už ani skrze chrámový kult není možná správná služba 121. Kultická služba v chrámu nedokáže dokonale očistit svědomí toho, kdo ji koná. Na druhou stranu je to krev Kristova, která očišťuje naše svědomí a uschopňuje nás k službě živému Bohu 122. Je tedy zřejmé, že opravdově mohou Bohu sloužit a uctívat jej pouze ti, kdo byli krví Kristovou obmyti. Apoštol Pavel o sobě píše, že patří mezi ty, kteří slouží Bohu s čistým svědomím 123. Sloužit Bohu tak, jak se to jemu líbí, znamená sloužit s bázní a úctou 124. Nelze tedy tyto věci brát na lehkou váhu. Jistě se to týká celého života křesťana, ale i našich společných shromáždění. Určitý posun také vnímám v tom, o jaké službě se v Novém zákoně mluví. Protože Kristus se obětoval za nás jednou provždy, nemusíme už přinášet oběti 125. Oběť, kterou křesťané mají přinášet, jsou oni sami, jejich životní styl, který odpovídá etice království. 126 Anna sloužila Bohu posty a modlitbami 127, apoštol Pavel službou zvěstování evangelia 128 a služba je také materiální pomoc ostatním věřícím 129. V Novém zákoně tedy dochází k určitému posunu. Jednak v tom, že při uctívání již není rozhodující místo, ale Duch a pravda, tedy správné uctívání je skrze Ježíše Krista. Nicméně i křesťané mají uctívat s bázní a úctou, tedy podobně, jako tomu bylo ve Starém zákoně, s dobrým vědomím toho, kým jsou a kým je Bůh. Ti, kdo přicházeli za Kristem, přicházeli také s prosbami a ve Zjevení vidíme jasné spojení mezi chválou a uctíváním. Služba a oběť, již přinášíme Bohu, již není obětí oltáře, ale vlastního těla, tedy vlastní život, který křesťané žijí podle Boží vůle. Službou se rozumí rovněž zvěstování evangelia, půsty, modlitby a materiální pomoc. 119 Zj 15, Zj 19,4 121 Žd 9,9 a Žd 9, Tm 1,3 124 Žd 12, Žd 9, Ř 12, Lk 2, Ř 1,9 129 Ř 15,

21 b) Chvála v Novém zákoně Pokud bych v Novém zákoně hledal pouze slovo chvála, tato kapitola by zřejmě nebyla moc dlouhá, což samo o sobě je fakt, který stojí za zamyšlení, ale k tomu později. Vyhledal jsem několik slov, která jsou s chválou spojená, ať je to zpěv, oslavování, díkůvzdání nebo žehnání. Nejprve tedy zpěv. Se zpěvem se v Novém zákoně moc často nesetkáme. V evangeliích čteme o Ježíši, který se svými učedníky při poslední večeři zazpíval chvalozpěv 130. Nacházíme také několik zmínek ve Zjevení, ale k většině z nich jsme se dostali při pohledu na uctívání v Novém zákoně. Pak nám zůstávají 4 texty. Ef 5,19 a Ko 3,16 vyjadřují stejnou myšlenku s drobnou odchylkou. Z těchto textů je zřejmé, že společný zpěv má 2 významy, jednak učení a napomínání se navzájem právě skrze žalmy, chvály a duchovní písně a vyjádření vděčnosti Bohu. Jakub potom říká, že zpěv je reakcí na Boží požehnání, na druhou stranu však nevyzývá ty, kdo se mají zle, k tomu, aby zpěvem zaplašili svoje chmury, ale aby se modlili 131. Jinak laděný je text, který píše apoštol Pavel do Korintu. Upozorňuje, že je možné se modlit jak ve vytržení Ducha, tak s vědomou myslí, tedy podle kontextu v jazycích nebo srozumitelně, a stejně lze zpívat i chvalozpěvy 132. Existuje tedy možnost, že lidé, kteří mají dar mluvení jinými jazyky, v těchto jazycích mohou také zpívat chvalozpěvy. Pavel však vzápětí jasně naznačuje, jak by se tyto dary měly využívat při společných shromážděních, neboť jak se může ten, kdo je nezasvěcený a nerozumí, připojit k tomuto mému chvalozpěvu? 133 Společná setkání mají sloužit k tomu, aby byli poučeni ostatní, proto i Pavel píše, že se bude raději modlit tak, aby mu ostatní rozuměli 134. Hledal jsem také, za co lidé v Novém zákoně Boha chválí. Oproti Starému zákonu se do popředí staví Ježíš. Jedním z důležitých momentů je uzdravení. Při uzdraveních v Novém zákoně často čteme, že ten, kdo byl uzdravený 135 a také lidé kolem 136 chválí Boha za uzdravení. Nezřídka nacházíme také zmínku o tom, že ti, kteří viděli uzdravení nebo byli uzdraveni, žasli 137. Podobnou myšlenku vyjadřují texty, v nichž bylo lidem zjeveno něco z Božího plánu když anděl zvěstoval pastýřům narození Krista a oni se s ním potom setkali 138, když setník přihlížel ukřižování 139 nebo když Duch svatý sestoupil na pohany a 130 Mt 26, Jk 5, K 14, K 14, K 14, Lk 18, Mt 15, Mk 2, Lk 2, Lk 23,

22 bylo jasné, že spasení není jenom pro židy, ale i pro pohany 140. Chvála je jednoznačně také spojena s vděčností můžeme číst o vděčnosti za spasení pohanů, o němž přinesl Pavel zprávy jeruzalémským starším 141. Mnohokrát se setkáváme s tím, že nás Nový zákon povzbuzuje, abychom oslavovali svým životním stylem. Ježíš říká, že náš způsob života má vést ostatní k tomu, aby oslavovali Boha 142. Apoštol Pavel o tom mluví v souvislosti se sexuální čistotou v 1. listu Korintským 143. Dobrý způsob života vede k tomu, že pokud ho uvidí pohané, povede je to ke chvále Boha 144. I utrpení křesťana je nebo může být oslavou Boha 145. Křesťané mají také brát ohled jeden na druhého a udržovat jednotu v církvi, aby mohli vzdávat Bohu chválu 146. Další rozvoj myšlenky přináší Janovo evangelium, které popisuje Ježíšův vztah k Otci. Ježíš oslavil svého Otce tím, když splnil úkol, který mu byl určen na zemi, 147 a my máme nést ovoce vztahu k Bohu a tím ho oslavovat 148. Bůh bude také oslaven, když odpoví na naše modlitby ve jménu Ježíše Krista 149. Chvála a uctívání by měly patřit k životu křesťana, apoštol Petr o nich mluví jako o samozřejmé součásti víry adresátů svého dopisu 150. Radost z toho, že jsme byli zachráněni, dokonce převyšuje krátké utrpení, jímž člověk prochází. Stejně jako ve Starém zákoně je i v Novém spojena chvála a uctívání s díkůvzdáním. Když Ježíš uzdravil 10 malomocných, jenom jeden mu za to děkoval a o tom je řečeno, že ho jeho víra zachránila 151. Díkůvzdání by mělo být reakcí na Boží spasení. Apoštol Pavel nás povzbuzuje, abychom také vzdávali díky za všechny věci. 152 Díkůvzdáním může být každá věc, pokud ji člověk dělá ve jménu Pána Ježíše 153 a je to pro nás také Boží vůle 154. Důvodem k díkůvzdání je, když někdo přijme evangelium a odevzdá svůj život Ježíši Sk 11, Sk 21, Mt 5, K 6, P 2, P 4, Ř 15, J 17,4 148 J 15,8 149 J 14, P 1,8 151 L 17, Ef 5, Ko 3, Te 5, Te 2,

23 Myšlenka chvály Bohu je vyjádřena také tím, když někdo Bohu žehná. Simeon po setkání s malým Ježíšem, chválil Boha 156, doslova je ovšem použito eulogein žehnat. Stejně i učedníci po Kristově zmrtvýchvstání a nanebevzetí v chrámu žehnali Bohu 157. Důvodem pro žehnání je duchovní požehnání, které jsme obdrželi v Kristu Ježíši 158. Jazyk je prostředek, jímž žehnáme 159, ale může to být jazyk, kterým proklínáme a ubližujeme opět je u Jakuba jasná spojitost s praktickým křesťanským životem. Na závěr bych rád zmínil shrnující myšlenku z 1. listu Korintským. Apoštol Pavel mluví o křesťanské bohoslužbě a o tom, že je správné, aby byla pestrá. Na bohoslužbě se podílejí různí lidé, ale cílem všeho je, aby to sloužilo ke společnému růstu 160. V Novém zákoně je objektem naší chvály Bůh skrze Ježíše Krista. Důvodem ke chvále je vědomí, že jsme byli zachráněni, a má to být přirozenou součástí našeho života. Chválit Boha ovšem znamená na prvním místě osvojit si životní styl, který tomu odpovídá. Je to Boží milost a zjevení Božího tajemství, na něž člověk reaguje úžasem a vzdává Bohu chválu, ať je to za uzdravení či v jiných situacích. Pokud mluvíme v kontextu křesťanské bohoslužby, jistě zpěv spolu s dalšími projevy směřují k Bohu a k jeho oslavě a chvále, ale důležitým prvkem je srozumitelnost pro návštěvníky a také to, aby sloužily k růstu ostatních. 156 Lk 2, Lk 24, Ef 1,3 159 Jk 3, K 14,

24 5) Systematizování výsledků a) Co je chvála a uctívání i) Uctívání Definice uctívání by mohla být tedy velmi široká, na nejobecnější rovině jde o základní nasměrování lidského života, které může být buď správné, tedy směrem k Bohu, nebo špatné, jakýmkoliv jiným směrem. Z předchozího rovněž jasně vyplývá, že uctívání je reakcí na Boží zjevení. Člověk se rozhoduje uctívat Boha, protože On udělal první krok na cestě ke člověku, na druhou stranu je to také příkaz. V Novém zákoně se mluví o správném uctívání jako o uctívání v Duchu a pravdě, tedy skrze Ježíše Krista a Ducha svatého. Jedná se jak o vyjádření úcty, tak o službu Bohu. Základem je, že uctívání se týká celého života, ne jenom určitých vymezených dnů, popřípadě míst. Uctívání je tedy bohoslužba. Tím se posunujeme k užšímu významu uctívání jako setkání křesťanů. Wayne Grundem věnuje ve své systematické teologii uctívání jednu kapitolu a dokonce ji i úzce vymezuje pouze na bohoslužebné uctívání. Říká, že v tomto úzkém smyslu se uctívání vztahuje k hudbě a slovům, jež křesťané směřují k Bohu ve chválách, spolu s postojem srdce, který s touto chválou souvisí, zvláště když se křesťané shromáždí. 161 Rád bych se připojil k této definici, protože obzvláště uctívání je tak široký pojem, že se jím nelze zabývat v celé šíři. Ve Starém zákoně se jednoznačně setkáváme s tím, že uctívání byl také jednorázový akt, který se uskutečnil na konkrétním místě v konkrétní dobu. Je tedy správné se dívat na křesťanská shromáždění z tohoto úhlu pohledu. Uctívání je rovněž spojováno s chválou, díkůvzdáním, obětí, ale i žalozpěvy, vyznáním hříchů. Je též správné hovořit v tomto užším slova smyslu o chvále a uctívání společně. Tím se dostávám k samotnému názvu této práce, který zní Funkce chvály a uctívání v naší zbožnosti. Andrew Hill píše ve své knize Enter His Courts with Praise, že uctívání vyjadřuje spíše vztah než funkci a dále že se může projevovat v různém kontextu buď spontánně, nebo strukturovaně, formálně nebo neformálně 162. Mluvit o funkci uctívání je tudíž trochu ošidné a myslím, že z toho plynou mnohé otázky, které i Církev bratrská musí řešit. Mluvíme-li například o chvále a uctívání jako o zbrani nebo že je to zvláštní vstup do Boží přítomnosti, jedná se přesně o tento případ je to jakási funkce. 161 Wayne Grundem, Systematic Theology, Inter-Varsity Press, Leicester, Hill Andrew, Enter His Courts with Praise, Baker Books, Nashville,

25 ii) Chvála Základním významem chvály je někoho nebo něco ocenit. Může se to týkat osobních kvalit, charakteru nebo v případě Boha jeho díla stvoření a vykoupení. Chvála je projevem radosti a vděčnosti za spasení. V obecném smyslu lze říci, že chvála je opět reakcí na Boží zjevení, obzvlášť v Novém zákoně je to zřejmé. Stejně jako uctívání se chvála často pojí s díkůvzdáním, požehnáním, obětí, mnohem častěji s písněmi a hudbou. Chvála směřuje k Bohu, ale velmi často je též uváděna ve vztahu ke zvěstování a připomínání velkých Božích skutků lidem kolem. Žalmisté touží mluvit o velkých Božích skutcích před národy, protože tím vejdou ve známost a tím bude Bůh oslaven. V Novém zákoně je tento rozměr patrný u apoštola Pavla, který říká, že chvála má být také srozumitelná lidem, kteří se účastní společného setkání. Na druhou stranu vidíme ve Starém zákoně určité náznaky toho, že ke chvále není potřeba textu a vyjádřením chvály Bohu může být samotná hudba, popřípadě hluk (viz např. Žalm 150). Pokud hovoříme o písních a básních, které můžeme najít v Bibli, je zajímavé, že například v žalmech, i když jsou nazvány chvály, převažují žalozpěvy. Formy zpěvu byly jistě různé žalmy jednotlivce i společenství, chvalozpěvy, žalozpěvy, žalmy díkůvzdání, žalmy důvěry, žalmy rozpomínání, mudroslovné žalmy, královské žalmy 163. iii) Ke sporným otázkám Tato práce by jistě měla přispět k ujasnění některých sporných otázek. Asi nejpalčivější je otázka hudebního stylu a vztahu mezi novými a tradičními písněmi. K té se vrátím později. Existují ovšem některé teologické otázky, zmíním 2 z nich. Myslím, že v zásadě většina těchto otázek vyvstala rozdílnými způsoby výkladu. V rámci přípravy na tuto práci jsem prošel kolem 1500 biblických odkazů, jež se vztahují k těmto tématům, a jejich poselství se mi zdá být jasné. K tomu existuje několik málo odkazů, které hovoří ještě o jiných věcech. Problém je, že se často jedná o odkazy z poetické literatury, tedy odkazy obrazné, popřípadě z historických knih Starého zákona, které jsou vykládány alegoricky. Tyto 2 otázky zní: Je chvála zbraní? Je zvláštním vstupem do Boží přítomnosti? Wayne Grundem píše, že když Boží lid chválí, Boží nepřátele prchají 164. Jako oporu svého tvrzení uvádí text z 2. knihy Paralipomenon 20, kde je příběh o tom, jak se král Jóšafat 163 Raymond B. Dillard, Tremper Longman III., Úvod do Starého zákona, Návrat domů, Praha, Wayne Grundem, Systematic Theology, Inter-Varsity Press, Leicester,

26 postavil Moábcům a Amóncům. Chtěl bych zopakovat, že pokud mluvíme o chvále jako zbrani, je to jakási funkce, což už je samo o sobě dost problematické. Podíváme-li se však na tento text, chvála neměla funkci zbraně, která by uvedla do pohybu Boží moc, ale bylo to spíše vyznání víry v Boží zaslíbení. Hospodin slíbil Izraeli vítězství, které nebude jejich a jehož nedosáhnou v důsledku fyzického boje 165. Když tedy Izraelci vytáhli do boje, nepostavili do prvních řad nejlepší bojovníky, ale zpěváky a hudebníky, což bylo vyznání víry. Bible hovoří o Božím slovu jako o zbrani. Pokud jsou písně zpívaným Božím slovem, můžeme o nich hovořit jako o zbrani, nicméně připadá mi to trochu zbytečné. Lze to brát jako cestu k dialogu s těmi, kteří tuto otázku vidí jinak, ale zase: je to důvod? Druhou otázkou je, jestli jsou chvály určitým zvláštním způsobem vstupu do Boží přítomnosti. Nepodařilo se mi najít odkaz v literatuře, nicméně předpokládám, že čtenáři této práce vědí, o čem je řeč. Rád bych ovšem opět uvedl několik biblických textů. Jednak je to text z Izajáše 166, kde se hovoří o tom, že hradby nového Jeruzaléma budou nazvány spásou a jeho hradby chválou. Obrazně řečeno se tedy do zvláštní Boží přítomnosti vstupuje bránami chvály. Jiné texty jsou texty žalmové, které mluví o vstupu do Božích nádvoří s chvalozpěvem 167 a jiné. Chrám se tedy obrazně stává místem, kam křesťané přicházejí s chválou, a často se rozvíjejí různé teorie o tom, jak je možné postupovat pomyslným chrámem dál až do svatyně svatých. Při pozornějším čtení je však zřejmé, že chvála není prostředkem, jímž se vstupuje do chrámu. Do chrámu se vstupuje dveřmi, ale tím, co máme přinést, je chvalozpěv a díkůvzdání. Dá se něco vyvozovat z textu v Izajáši? Jestliže bychom chtěli vykládat tento text alegoricky, nejpravděpodobnější by bylo asi vysvětlení, že hradby vymezují prostor města, které je ohraničeno spásou, tedy toto město je prostorem spásy. A do města se vstupuje branami, proto se do prostoru spásy vstupuje skrze chválu. A tady už asi většina z nás zavětří problém. Nový zákon mluví o nové možnosti křesťanů, kteří mají přístup do svatyně svatých 168, je to nová cesta skrze Ježíše Krista. Nemluví se tady ale o žádném speciálním způsobu ani potřebě chvály, abychom se mohli setkat s Bohem. Je velice pravděpodobné, že spojení křesťanských písní a vstupu do zvláštní Boží přítomnosti je vytvořeno zvláštním Pa 20, Iz 60, Ž 100,4 168 Žd 10,

27 emocionálním nábojem, který v sobě hudba obsahuje. Hudební produkce sama o sobě vyvolává příjemné pocity (v některých případech nepříjemné), ale ty ještě nejsou setkáním s Bohem. Jsem přesvědčen o tom, že je velice těžké rozpoznat skutečnou Boží přítomnost a pouze emocionální vzrušení z dobré písně. C. S. Lewis píše o tom, že setkání s Bohem se v naší zkušenosti může projevit pouze skrze lidské emoce 169. Nechtěl bych ovšem zavrhovat možnost, že se Bůh s člověkem může setkat zvláštním způsobem právě při zpěvu, chvále a uctívání. Není to však proto, že by to bylo něco výjimečného, ale prostě proto, že člověk se s Bohem setkává. Příležitosti jsou různé, ať je to modlitba, čtení Písma či něco úplně jiného. Hudba je specifická právě proto, že k nám často promlouvá na úplně jiné rovině, než jsme zvyklí. Nedělal bych z toho tudíž něco zvláštního, něco víc, ale rozhodně se jedná o něco jiného. Bál bych se tvrdit, že je tomu tak pokaždé že se při každém rozeznění strun kytary otevírá neviditelný průchod do nádvoří nebeského chrámu, kam my vstupujeme. Věřím, že je to Boží milost, pokud se Bůh rozhodne se s námi nějakým zvláštním způsobem setkat. Nejobjektivnějším způsobem, jak člověk může posoudit, zda jeho chvála byla opravdová, je, pokud má vliv na jeho život 170. Skutečné setkání s Bohem působí proměnu charakteru člověka. A opět vidíme, že je potřeba, aby život člověka byl celistvý. Na závěr bych chtěl dodat, že v Bibli existují místa, která hovoří o věcech, jimž je velice těžké rozumět. Vezměme například příběh o mladém Davidovi, kterého si k sobě volal král Saul, aby mu hrál na citaru, kdykoliv ho přepadl zlý duch od Hospodina 171. Co z tohoto textu vyplývá? Dá se říct, že hudba mladého Davida zaháněla démony. Působí takto i naše hudba? Je to možné, ale lze to tvrdit s jistotou a potom na základě toho postavit teologii? Rozhodně bych byl opatrný, protože pokud bereme vážně duchovní boj a vstupujeme do něj, měli bychom být opravdu připraveni a stavět na věcech, o nichž Bible jasně učí. b) Za co můžeme a máme Boha chválit Důvodů k Boží chvále můžeme najít jak v Novém, tak ve Starém zákoně mnoho. Základním rozdělením je chvála za to, kým je Bůh a co vykonal. Přemýšlíme-li o tom, kým Bůh je, mělo by to vést člověka ke chvále, protože Bůh je jí opravdu hoden, neboť je 169 C. S. Lewis, Přípitek zkušeného ďábla a jiné eseje, Návrat domů, Praha, Andrew Hill píše ve své knize, že při skutečné chvále se člověk mění S 16,